PhDr. Kateřina Horáčková, Ph.D. působí na Katedře ošetřovatelství Fakulty zdravotnických studií. Momentálně je na mateřské dovolené, a proto nám rozhovor poskytla písemnou formou.
Představení
Původní profesí jsem všeobecná sestra se specializací v intenzivní péči. Dříve než jsem začala pracovat jako akademická pracovnice na univerzitě, vykonávala jsem svoji profesi ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, na 2. interní klinice, oddělení klinické hematologie – jednotce intenzivní péče. Po dvou letech jsem se vrátila do Pardubic, kde jsem vyučovala na střední zdravotnické škole a pracovala jako sestra specialistka v Komplexním onkologickém centru Pardubice. Péče o onkologicky nemocné a také o pacienty na konci života se stala mým zájmem nejen profesním, ale i výzkumným (již v době vysokoškolského studia). Obě oblasti ošetřovatelské péče vyučuji na fakultě studenty a studentky bakalářských i navazujících magisterských studijních programů a zaměřuji k nim i svůj výzkum.
V období 2013 – 2022 jsem byla součástí vedení fakulty (vedoucí Katedry ošetřovatelství, proděkanka pro vnější vztahy a internacionalizaci). Dnes jsem na mateřské dovolené s roční dcerou Viktorkou.
Co pro Vás znamená dělat vědu?
Být vědkyní v oblasti ošetřovatelství a péče o lidské zdraví pro mě osobně znamená hledat způsoby, jak zlepšit kvalitu života vybrané skupině pacientů. Onkologická léčba je dlouhodobá, náročná a přináší sebou mnoho nežádoucích účinků a reakcí. Sehraný a dobře fungující tým pečujících o tuto skupinu pacientů může pak za pomocí vědeckých objevů využívat nové, šetrné a efektivní ošetřovatelské techniky a možnosti v péči o nemocné.
Vedle výzkumu v klinickém ošetřovatelství se ráda věnuji výzkumu v historii ošetřovatelství. Tento výzkum vnímám jako velké dobrodružství při objevování bílých míst v historii sesterské profese. Tuto oblast výzkumu jsem si vybrala pro svoji disertační práci, kdy jsem se snažila popsat práci sester a ošetřovatelek v židovském ghettu Terezín a vybraných koncentračních táborech.
Čeho byste v rámci své vědecké činnosti chtěla dosáhnout?
Ve své výzkumné práci nemířím k dosažení žádných cen a jiných prestižních ocenění. Největším oceněním pro mě znamená spokojenost pacientů či sester. Za úspěch považuji získání projektu, díky kterému je možné Vaše představy realizovat. Aktuálně se ve svém výzkumu snažím o zapojení umělé inteligence do vybraných prvků ošetřovatelské péče o onkologicky nemocné pacienty. A samozřejmě bych ráda v brzké době zahájila habilitační řízení.
Kdo je Vaším vzorem?
Vědecká základna oboru ošetřovatelství se v České republice buduje relativně krátkou dobu, a proto v porovnání s jinými zeměmi EU, nemáme vědkyň mnoho. Pro mě byli a jsou vzorem všechny kolegyně a kolegové, kteří překonali předsudky o tom, že sestra není a nemůže být nikdy vědec. Kolegové, kteří se nebáli otevírat složitá témata a hledat na ně odpovědi. Kolegové, kteří bojují za rozšířené kompetence sester a jejich větší autonomii.
Jaké jsou největší překážky ve Vaší vědecké práci?
Aktuálně mi ve své výzkumné činnosti brání příjemné mateřské povinnosti. Ale to je samozřejmě věc dočasná. Pokud se vrátím do doby před nástupem na mateřskou dovolenou, tak určitě musím konstatovat, že to byla vedoucí pozice, která s sebou přinášela mnoho povinností a tím odváděla mou koncentraci k jiným, důležitým záležitostem. Každopádně rozhodnutí být ve vedoucí funkci byla moje volba i s vědomím těchto rizik.
