ZMĚNA TERMÍNU !!! 

Z provozních důvodů jsme nuceni dnešní webinář Mnohočetná inteligence I, uvést v náhradním termínu: 22.11.2021 od 17:30 hod
Děkujeme za pochopení.

Mnohočetná inteligence -  je webinář pro studenty UPCE

Tento webinář je rozdělen na dva na sebe tematicky navazující webináře:

Mnohočetná inteligence I:
Cílem tohoto webináře je uvědomit si „Jaké jsou tedy silné oblasti mé inteligence?“ „Jak využívat mnohočetnou inteligenci pro úspěšné studium na VŠ.“

Mnohočetná inteligence II: 
Tematicky naváže na seminář Mnohočetná inteligence I, účast na prvním webináři není podmínkou. Tentokrát bude seminář zaměřen na praktické využití svých silných stránek při svém vysokoškolském studiu.

Lektor: Mgr. Hana Syrovátková

Kdy: 15.11. 2021   22.11.2021 od 17:30 hod a 24.11. 2021 od 17:30 hod 
přihlášení je samostatné pro každý webinář. 

Kde: online, MS Teams, po přihlášení obdržíte odkaz na schůzku

Přihlásit se můžete na: Edukativní skupina | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Nezapomeňte v přihlášce vyplnit váš studentský e-mail, na který před konáním akce obdržíte odkaz na MS Teams událost. Tento odkaz v den webináře, umožní Vaši účast.

OZNÁMENÍ

o konání

12. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 9. listopadu 2021 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (ZAS4NP)

Program zasedání:

1. Schválení skrutátorů zasedání.
2. Schválení programu zasedání.
3. Informace o činnosti volební komise a předsednictva AS UPCE.
4. Volba kandidáta na funkci rektora.
5. Různé.

V Pardubicích dne 2. listopadu 2021

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
předseda AS UPCE

V souladu s aktuálními protiepidemickými opatřeními Ministerstva zdravotnictví a rektorátu Univerzity Pardubice vydává děkan Fakulty filozofické Univerzity Pardubice toto opatření.

S účinností ode dne 1. listopadu 2021 se zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterým je respirátor nebo obdobný prostředek naplňující stanovené technické požadavky, ve všech vnitřních prostorech fakulty.

Zákaz se nevztahuje na:

1. studenty při vzdělávání, kteří sedí v lavici nebo jsou jinak usazeni,
2. akademické pracovníky, kteří byli očkováni proti onemocnění covid-19 a od dokončeného očkovacího schématu podle souhrnu údajů o přípravku uplynulo nejméně 14 dní, při poskytování vzdělávání,
3. studenty v rámci vzdělávací aktivity, jejíž charakter neumožňuje nošení ochranného prostředku (zejm. tělocvik, zpěv, hra na dechové nástroje),
4. akademické pracovníky v rámci vzdělávací aktivity, jejíž charakter neumožňuje nošení ochranného prostředku (zejm. tělocvik, zpěv, hra na dechové nástroje), pokud tito udržují od ostatních vzdálenost alespoň 1,5 metru,
5. zkoušené a zkoušející při zkoušce ve škole nebo vysoké škole, pokud všechny osoby udržují vzdálenost alespoň 1,5 metru,
6. osoby v době výkonu práce na pracovišti nebo v době výkonu jiné obdobné činnosti po dobu, kdy vykonávají tuto činnost na jednom místě bez přítomnosti jiné osoby (v odůvodnění mimořádného opatření se uvádí, že pokud jsou zaměstnanci od sebe vzdáleni minimálně 1,5 metru, nemusejí používat ochranný prostředek dýchacích cest),
7. osoby, které nemohou mít ze závažných zdravotních důvodů nasazen respirátor nebo roušku, a jsou schopny tuto skutečnost prokázat lékařským potvrzením; tyto osoby jsou však povinny mít nasazen jiný ochranný prostředek dýchacích cest, který je v lékařském potvrzení specifikován, vyjma případů, kdy je v lékařském potvrzení výslovně uvedeno, že dotyčná osoba nemůže mít nasazen jakýkoli ochranný prostředek dýchacích cest.

Z důvodu snahy o eliminaci rizika šíření nákazy onemocněním covid-19 vedení fakulty doporučuje používat ochranu dýchacích cest i během výuky.

Studenti, kteří konají praxi, praktické vyučování nebo praktickou přípravu na pracovišti právnických či fyzických osob, se řídí pravidly uplatňovanými pro zaměstnance na tomto pracovišti.

Pro pobyt na univerzitní koleji a pro konání hromadných akademických obřadů platí jiná opatření.

Tímto se zrušuje celé Opatření č. 10/2021.

Pardubice, 1. listopadu 2021
děkan FF UPCE

Zdánlivě nesourodá dvojice žen. Východočeška a Jihoafričanka, které se potkaly až v Pardubicích jako kolegyně na univerzitě. Spojil je smysl pro humor i touha komunikovat v době covidové. Během ní natočily sérii videí „Let’s communicate“ s ambicí naučit i pobavit. Irena Podlásková a Zaan Bester z Jazykového centra za tento nápad získaly cenu Počin doby covidové a s aktivitami nekončí.

Jak vznikl nápad natáčet krátká výuková videa?

Irena: Když jsme se v březnu 2020 všichni na univerzitě ocitli v nařízené izolaci, řekla jsem si, že důležité je naopak zůstat jakkoliv v kontaktu a komunikovat. Jednoduše nemít strach, zachovat si nadhled, zdravý rozum a humor. Základní koncept videa v angličtině se dvěma až třemi výrazy a otevřenou otázkou jsme měli od začátku. Pilotní díl jsme si samy natočily z prostor toalet, abychom se obě vešly do záběru. S profesionálním zpracováním nápadu nám pak výrazně pomohlo oddělení propagace univerzity.

Zaan: Začaly jsme jednoduchými a novými pojmy v době koronaviru: společenský odstup a rouška.

Před kamerou vypadáte velmi přirozeně, hrály jste někdy divadlo?

Irena: Učitel je taky trochu herec. Takže obě máme bohaté herecké zkušenosti (smích).

Zaan: Naposledy jsem vystupovala jako dítě ve školních představeních. Miluji divadlo, ale jako divák. Nebyla bych si schopna zapamatovat všechen text, který musí herci říkat. Někdy je pro mě těžké naučit se i naše krátké dialogy.

Kdo z vás dvou srší větším vtipem?

Irena: Možná já? Mám poměrně nutkavou potřebu brát věci s humorem. Zaan má skvělý smysl pro humor. V našem tandemu je ale ona ta víc zodpovědná, systematická a svědomitá.

Zaan: Musím říct, že Irena. Já jsem asi vážnější a konzervativnější a ona to vyvažuje svými divokými a šílenými nápady.

Jak se rodí vaše nápady?

Irena: Jejich „porody“ zatím probíhají lehce. Pořád se totiž něco děje. V rámci našich sociálních bublin i globálně. Ze začátku videa hodně reagovala na lockdown, později jsme náš záběr rozšířily i na místa a události spojené s univerzitou. Pro vytvoření krátkého scénáře nám obvykle stačí dávka kofeinu v univerzitní kavárně.

Zaan: Část epizod souvisí s univerzitou a něčím zajímavým, co chceme ukázat, nebo jen se zábavou, když si před kameru vezmeme třeba štěňata. Poté se rozhodneme, které výrazy z daného tématu by byly užitečné pro ty, kteří nás sledují.

Už jste se někdy pohádaly?

Irena: Hádkou bych to nenazvala. Na všechno nemáme stejný názor, většinou je ale výměna názorů inspirativní a neohrožuje náš záměr něco vytvořit a dokončit.

Zaan: (smích) Ještě ne! Máme štěstí, že mezi námi nejsou velké neshody. Někdy máme různé představy o dialogu, o scénáři nebo o tom, jak ho natočit. Ale obě chápeme, co je možné, co funguje, co není tak vtipné, co může být trochu riskantní, a pak to přijmeme a v případě potřeby změníme přístup.

Jak se doplňujete?

Irena: Já vymýšlím a piju kávu, Zaan pak dodělá veškerou další práci. Myslím, že je to vyvážené (smích).

Zaan: Irena má rozhodně kreativnější mysl a úžasné nápady, na které bych nikdy nepřišla. Myslím, že já poskytuji určitou rovnováhu té kreativní stránce, takže se dobře doplňujeme.

Už vás někdo poznal na ulici?

Irena: Naposledy se na mě obrátila s dotazem studentka, která mi prováděla stěr tyčinkou v rámci antigenního testu v univerzitní aule: „Vy jste ta paní z toho videa, co nám tu běží celý den, že jo?“

Zaan: Ano, v kampusu nejčastěji. Nejzábavnější reakce, kterou jsem zažila, ale byla mimo kampus. Zaměstnanec univerzity mě viděl ve skupině lidí a hlasitě zakřičel „Let’s communicate!“ Byla jsem trochu v rozpacích, ale oceňuji uznání a to, že lidé naše videa sledují.

Berete si i náměty z osobního života?

Irena: Rozhodně. Například epizoda o tom, co lze zažít během distanční výuky, je na nich postavená. Já si v našich videích plním i některé své sny, například jezdit po kampusu na koni.

Zaan: Určitě do nich promítáme i osobní zážitky. Opravdu jsem si ze začátku myslela, že Dopravní fakulta Jana Pernera odkazuje na nějakou slavnou ženu. Ve skutečnosti na mě udělaly dojem všechny slavné ženy, po kterých jsou pojmenovány ulice ve městě: Karla IV., Jozefa Gabčíka, Jana Kašpara (smích). A to jsme v epizodě o Janu Pernerovi s Irenou využily.

Kdo píše scénáře?

Irena: Tvoříme je společně. Vždy se na ten proces brainstormingu moc těším. Smějeme se, škrtáme, plánujeme. Některé repliky se pak na místě spontánně mění, ale kostra zůstává.

Kdo se s vámi už ve videu objevil?

Irena: Kolegové z Jazykového centra i z ostatních fakult, čeští i zahraniční studenti, městští policisté na koních, můj pes Artur. Někteří byli dokonce ochotní skočit do Labe, šplhat po stromech, vylézt na univerzitní kámen, běhat v mrazu po kampusu.

Zaan: A taky to byl samozřejmě pan rektor. Nejčastějším hostem je ale Artur.

Na které natáčení nejraději vzpomínáte?

Irena: Na díl, kde jsme představovaly fakulty univerzity a na jízdu na koni za doprovodu Městské policie Pardubice. Taky na improvizovanou bitvu se studenty Fakulty elektrotechniky a informatiky v duchu Counter-Strike při natáčení epizody o E-sports.

Zaan: Několik epizod bylo nezapomenutelných. Natáčení „Rozběhejme univerzitu“ venku, když silně mrzlo a sněžilo, koně městské policie v kampusu nebo zábava při natáčení vánoční epizody s našimi úžasnými kolegy.

A které video mělo největší ohlas?

Irena: Největší počet zhlédnutí má zatím video s naším studentem Richardem Hynkem, mistrem světa v Trifecta Spartan Race za rok 2019. Chtěly jsme v prázdném kampusu chytit alespoň jednoho studenta, kterého jsme objevily. Ale ten byl proklatě rychlý.

Zaan: Když jsme tehdy s Irenou běhaly po kampusu, natáčelo se na tři různé kamery, včetně dronu, a střihač Radek dodal skvělou hudbu ve stylu „Mission Impossible“. Byla to zábava a výsledek byl lepší, než jsme si představovaly. Bylo skvělé vidět, že se to líbí i divákům.

S kým natáčíte?

Irena a Zaan: Kolegové Petr Špaček a Radek Plžík z Univerzitního konferenčního centra mají na starosti kameru a střih. Lenka Čermáková z Oddělení propagace a vnějších vztahů zajišťuje propagační materiály, vyjednává s fakultami a nastavuje tolik potřebné mantinely. A Ondřej Srb z oddělení propagace je také vždy připraven s dalším nápadem, pomocnou rukou a podporou.

Zaan: Máme úžasný „Dream Team“, který pomáhá uskutečnit naše bláznivé nápady. Kameraman Petr má skvělý smysl pro humor. Pokud ho rozesmějeme, tak víme, že to bude vtipné. Radek pak vybere nejlepší záběry a dotáhne je k dokonalosti.

Pro koho jsou vaše videa?

Irena: Původně byla videa určená našim studentům, případně kolegům v jazykových kurzech pro zaměstnance. Spamujeme jimi ale také své rodiny, kamarády, známé. Je těžké uniknout (smích).

Zaan: Doufáme, že se publikum rozrostlo a že i další lidé je považují za zajímavé, užitečné nebo se jimi prostě jen baví.

Chystáte nový projekt?

Irena: Spíš bychom chtěly dále rozšiřovat spolupráci s kolegy i studenty a pokračovat.

Zaan: Máme dostatek témat pro epizody až do léta 2022, takže budeme natáčet videa tak dlouho, dokud je lidé budou rádi sledovat.

Vaše videa letos ocenila Česká a Slovenská Asociace Jazykových Center. Co pro vás znamená cena za Počin doby covidové?

Irena: Beru to jako dárek. To, že si někdo všimne, případně ocení vaši práci a snahu, je vždy moc fajn.

Zaan: Pandemie nás přiměla přemýšlet jinak, jak být kreativní při hledání řešení. Toto ocenění mi dává naději, že se nám to alespoň trochu podařilo. Větší naději ale vkládám v to, že ačkoli tento projekt začal během krize covid, je to něco, co bude životaschopné i nadále. Že v naší práci zůstaneme inovativní a kreativní.

Mgr. Irena Podlásková (1968)

Vystudovala němčinu a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V Jazykovém centru Univerzity Pardubice vyučuje odbornou angličtinu. Koordinuje také v rámci projektu ESPRO jazykovou výuku pro zaměstnance univerzity. Ráda zkoumá možnosti e-learningu, věnuje se prezentačním dovednostem a interkulturní komunikaci. Miluje jízdu na koni, plavání, zpívá v kapele RichMek. Nedávno objevenou vášní je pro ni sjíždění řek na paddleboardu.

 

MPhil. Zaan Bester (1978)

Vystudovala angličtinu a lingvistiku. Dvě desetiletí působila na Stellenbosch University poblíž Kapského Města v Jižní Africe, kde vyučovala akademické psaní, anglický jazyk pro specifické účely. V roce 2018 se rozhodla přijmout novou profesionální výzvu a od té doby pracuje v Jazykovém centru UPCE a v Oddělení propagace a vnějších vztahů. Mezi její akademické zájmy patří interkulturní komunikace, kombinovaná výuka (blended learning), publikační činnost v angličtině a tvorba kurzů pro výuku. Ráda jezdí na výlety a chodí na túry, poznává nová místa, sleduje zajímavé dokumenty.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Univerzitu Pardubice v pondělí 25. 10. navštívila Chargée d´Affaires Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice Jennifer Bachus. S rektorem Jiřím Málkem jednala o možnosti další spolupráce v oblasti vědy a výzkumu a společně zasadili v kampusu, mezi univerzitními kolejemi, pamětní strom přátelství.

Od rektora obdržela Pamětní medaili Univerzity Pardubice a podepsala se do pamětní knihy.

Spolupráce s americkými vysokoškolskými a vědeckými institucemi je pro Univerzitu Pardubice velice významná. Její vědci spolupracují se svými americkými kolegy na zahraničních výzkumných projektech, účastní se pravidelně mezinárodních vědeckých konferencí v USA pořádaných, jsou zváni na přednášky na amerických institucích nebo zvou své americké kolegy k přednáškám na UPCE.

Již teď Ti běhá mráz po zádech z povinností a zkoušek, co Tě čekají?
Řekni NE stresu! Dostaň svůj strach pod kontrolu!
Jsme tu pro Tebe! Přijď na skupinu zaměřenou na proaktivní zvládání stresu.

Chceš lépe porozumět, čím procházíš v zátěžových situacích?
Jaké jsou Tvoje reakce na stresové situace?
Jak se na to můžeš předem připravit? Pak je kurz právě pro tebe.

Společně přijdeme na to, co právě Tobě pomáhá a jaké reakce jsou bezpečné.
A v neposlední řadě také to, jak těmto náročným situacím předcházet.

Kurz je veden dvěma kvalifikovanými lektorkami Mgr. Barborou Bajovou a Mgr. Pavlínou Potůčkovou.

Kurz proběhne intenzivní formou 6. - 7. 11. 2021 v budově Fakulty elektrotechniky a informatiky, Poradenská místnost SU403.
Časové rozpětí sobota 9:00 - 18:30 hod, neděle 9:00 - 16:45 hod.

Kurz je pro studenty UPCE zdarma. 

Přihlašte se: Kurz - Jak zvládat stres | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Téměř 700  studentů, zaměstnanců, ale také občanů Pardubic využilo nabídku očkování proti covidu-19. Možnost využili také pardubičtí středoškoláci. Nechali se naočkovat přímo v univerzitním kampusu. Vysoká škola opakovaně poskytla zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Očkovací kamion bude přistavený znovu v úterý 30. 11. a ve středu 1. 12., v pátek 10. 12. a  v středu 15. 12. 2021 od 9 do minimálně 17 hodin na stejném místě v kampusu. 

Mluví se o něm jako o velkém talentu, jehož čas ještě přijde. S devíti vstřelenými brankami patří k nejlepším střelcům nejvyšší fotbalové soutěže uplynulé sezony. Hráčské zkušenosti navíc předává jako trenér desetiletým klukům. Prvoligový hráč FK Pardubice David Huf (22) studuje na Fakultě ekonomicko­-správní Univerzity Pardubice.

Davide, kdo vás přivedl k fotbalu?

Už od dětství mám ke sportu blízko, protože oba moji rodiče byli a jsou minimálně rekreační sportovci. Máma hrála volejbal a táta fotbal. K fotbalu mě přivedl táta, který mě učil kopat do míče ještě předtím, než jsem uměl pořádně chodit. Pod ním jsem vyrůstal v přípravce v Jevíčku. Táta i máma sledují každý zápas v televizi, máma teda jen ty, kde mě může vidět, jinak ji fotbal moc nebere. To táta je fotbalový fanatik, kouká každý týden na spoustu zápasů a o víkendech, když se může na hřiště, tak dělá hlavního pořadatele na hřišti u nás v Jevíčku.

Kam jste se posunul z malého moravského města?

Hrál jsem v Moravské Třebové a ve Svitavách. Na oba tyto kluby rád vzpomínám. Ze Svitav jsem potom přestoupil do Pardubic. Začal jsem tady hrát ve 14 letech ještě za starší žáky. Od té doby hraji fotbal a studuji v Pardubicích.

Na podzim jste nastupoval na hřiště jako náhradník, ale dokázal jste se prosadit a dát o sobě vědět. Také v jarní části soutěže jste byl na hřišti hodně vidět. Jaké jsou vaše priority?

Snažím se být pokaždé nejlepší verzí sebe sama. Chci být ve fotbale skvělý, jelikož mě už odmalička naplňuje a je to něco, co mě neustále baví. Proto chci odvádět na hřišti nejlepší výkony a uvidíme, na co to bude stačit.

Konečné 7. místo v tabulce nejvyšší fotbalové soutěže. Jaké hodnocení si pardubický A tým po 34 odehraných kolech v uplynulé sezoně zaslouží?

Myslím si, že jsme dosáhli velkého úspěchu v naší první sezoně po návratu do nejvyšší fotbalové soutěže. Spousta lidí čekalo, že hned po první sezoně spadneme, že se neudržíme. Mě tento výsledek ale tolik nepřekvapuje, už před sezonou bych klidně řekl, že se můžeme umístit někde kolem středu tabulky (ligu tvoří 18 týmů – pozn. red.). Přesto výsledek je asi i nad mé očekávání.

V sezoně 2019/2020 jste měl vážné zranění kolene, které vás na rok vyřadilo z fotbalových soutěží. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?

Těsně po operaci a pár dní po ní, kdy jsem nemohl chodit a byl jsem i v některých činnostech odkázaný na blízké, kteří mi museli občas pomáhat třeba do sprchy, jsem měl spoustu času přemýšlet. Říkal jsem si, jestli mi tohle za to stojí. Ovšem tyhle myšlenky brzo přešly a já si uvědomil, proč od dětství fotbal hraju. Protože ho miluju a naplňuje mě tak jako nic jiného. Takže jsem byl brzo odhodlaný k dlouhé cestě zpět na hřiště.

Věnoval jste se během rekonvalescence více studiu?

Je pravda, že jsem na studium měl o něco více času než při normálním vytížení na hřišti, takže jsem tomu dal asi opravdu víc.

Měl jste při návratu na hřiště zranění v hlavě? Nebo jste se soustředil maximálně na hru a výkon?

Nějakou dobu trvalo, než jsem si zase zvykl na hraní na hřišti, na souboje a vše, co fotbal obnáší. Začátky nebyly nejlehčí, ale postupem času jsem dostával zpět ztracené sebevědomí a cítil, jak koleno sílí a že by mělo vydržet plnou zátěž. Nedá se vše shrnout do jednoho zápasu, byl to dlouhodobý proces návratu na hřiště.

Jaká byla po zranění motivace vrátit se?

Motivace byla obrovská, fotbal mi ke konci zranění už opravdu chyběl a navíc Pardubice postoupily do 1. ligy, tak se ještě zvýšila.

Neměl jste i takové myšlenky, že se k fotbalu nevrátíte?

Jasně, i taková myšlenka mi párkrát hlavou proletěla, ale rychle jsem ji zase zavrhnul.

Nucená pauza, následně návrat na hřiště a tvrdá dřina. V sezoně 2020/2021 jste patřil k nejlepším střelcům ligy. To vás muselo nakopnout. Je to tak?

Je to pro mě taková odměna za práci, kterou odvádím na trénincích i mimo ně. A samozřejmě, když se to pak takto vrací, nabudí vás to ještě víc k další poctivé práci.

S devíti brankami jste dokonce kanonýrem FK Pardubice. Byl nejdůležitější gól v kariéře ten proti Sigmě Olomouc, který jste dal v nastavení?

Ani bych neřekl, že to byl můj nejdůležitější, ten jsem podle mě ještě nevstřelil. Na druhou stranu je pro mě důležitý každý vstřelený gól.

Dostal jste se mezi náhradníky na Euro do 21 let. Je to zatím ve vaší kariéře největší posun a nabídka od  nároďáku?

Na Euro U21 jsem chtěl jet, bohužel to nevyšlo. Respektuji rozhodnutí trenéra.

Studoval jste sportovní gymnázium. Proč jste se rozhodl jít studovat na Fakultu ekonomicko-správní?

Chtěl jsem pokračovat ve studiu, kde bych se mohl dál věnovat sportu. Jako nejvhodnější mi přišla právě Univerzita Pardubice a Fakulta ekonomicko-správní. Vybral jsem si obor Ekonomika a management.

Online výuka vám v posledním roce vyhovovala. Nemrzelo vás, že se nepotkáváte se spolužáky?

To mě samozřejmě trochu mrzelo, ale s některými kamarády jsem se vídal i tak.

Jak jste skloubil fotbal se studiem?

Všechno jde, když se chce. Jako fotbalista jsem sice 6 dní v týdnu na hřišti, ale vždy jen 2–3 hodiny a zbytek dne mám volno. Ten čas se dá tedy využít nejen ke studiu.

Co vám dělalo ve škole největší problém?

Asi psaní seminárních prací. Nebyl jsem na to ze střední školy zvyklý a psaní dlouhých esejí o vybraném tématu není můj šálek kávy.

Sám vlastníte trenérskou licenci a trénujete mládež. Jste tedy stále na hřišti, a to několikrát denně. Vidíte v mládežnickém týmu už teď nějaký talent?

Já trénuji děti ve věku kolem 10 let a odhadnout u nich konkrétní talent je opravdu těžké. Je tam určitě spousta šikovných kluků, ale v růstu hráče hraje roli mnohem více faktorů než pouze talent.

Máte nějaký fotbalový vzor?

Samozřejmě se inspiruji řadou skvělých hráčů, kteří hrají na té nejvyšší úrovni, ale i těmi, kteří hrají se mnou v týmu. Je to především proto, že každý má něco, co může ostatním předat, nějakou schopnost, dovednost či zkušenost. Konkrétní vzor teď již asi nemám, dříve to byl Didier Drogba z Chelsea. Jsem fanoušek Chelsea a on byl útočník, který hrál skvěle a dával spoustu gólů.

Vraťme se v poslední otázce do Pardubic. Určitě jste zaznamenal, že zastupitelstvo Pardubic schválilo rekonstrukci fotbalového stadionu. Je to pro vás motivace a těšíte se, že si na něm zahrajete?

Všichni v klubu jsme rádi, že u nás proběhne dlouho očekávaná rekonstrukce letního stadionu. Motivuje nás to i proto, že když už to teď schválili, tak můžeme zůstat v první lize i pro příští sezony. Pokud na to budeme mít výkonnostně… a já věřím, že ano.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Na 250 běžců, desítky cyklistů a sportovců s koloběžkami se o víkendu postavilo na start akce Běh Univerzity Pardubice. Podpořit domácí hospicovou péči Oblastní charity Pardubice se rozhodli studenti, akademici i zaměstnanci Univerzity Pardubice a vyzvali k tomu také obyvatele Pardubic. Pro dobrou věc vybrali přes 11 tisíc korun.

Namalovala stovky obrazů s vlky a některé z nich vystavuje v přírodě. V lese je vidí nejen lidé, ale i divoká zvěř. Lenka Černota je absolventkou Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a na studium má ty nejlepší vzpomínky. „Bylo to báječné období. Osvojila jsem si základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes,“ říká umělkyně.

Vlci, to je téma, které prochází celou vaší tvorbou. Má být tajemná?

Někomu to tak může připadat, ale já ji tajemnou nedělám. Maluju to, co žiju.

V antice byl vlk jedním ze symbolů boha Apollona. Nejznámější kapitolská vlčice vychovávala Romula a Rema, zakladatele Říma. Ve středověku byl vnímán jako démon, který na sebe bere i podobu čarodějnice. Jakou symboliku má vlk ve vaší tvorbě?

Pro mě je symbol vlka zdroj. Baví mě, dává, inspiruje, irituje, chrání mě. Zdroj souboru nehmotných vjemů, ze kterého si člověk vybírá nebo čerpá.

Malujete i něco jiného?

Vlci posledních deseti let moji tvorbu zaštítili, ale nejsou jediným zdrojem. Mám vícero témat, která vychází z okamžitých vjemů, situací, ročního období.

Zajímám se o původ a vliv na selekci zobrazovaného, tedy na základě čeho vybíráme a zhmotňujeme nehmotné informace, a především o samotný proces zobrazování. Co je malba schopna zprostředkovat a do jaké míry. Jaký je to nosič. Co dovolí barevnost, jak se zapisuje proces v povrchu a uvnitř malby, kde je hranice malby.

Jste absolventkou Fakulty restaurování. To je vlastně taková rodinná škola. Co se vám z Litomyšle, kde fakulta sídlí, vybaví?

Litomyšl vnímám jako výjimečné místo. Na fakultu jsem nastoupila hned po gymnáziu a patřila jsem mezi nejmladší v ročníku. Byla to má první vysoká škola a dala mi živý základ. Skvělý punk, výjimeční lidé, pedagogové, město. Zažila jsem éru, kdy jsme na Piaristické koleji topili v kamnech a celé prázdniny jsme měli povinné praxe. Bylo to báječné období. V ateliéru nástěnné malby a sgrafita jsem si osvojila základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes. V ročníku nás bylo dvanáct, navzájem jsme si pomáhali a učili jsme se od sebe. Spolužáci jsou dodnes mí nejlepší přátelé.

Studovala jste také v Polsku. Co jste se naučila?

Polsky malovat, mluvit a myslet. Krakov a ASP v Krakově patří do období plného experimentů v malbě, sochařině a grafice.

Loni v srpnu jste měla velkou výstavu v pražské holešovické Bold Gallery s názvem Vlčina. Jaký jste z ní měla pocit?

Především mi přinesla novou zkušenost. Možnost vidět svá velkoformátová plátna pohromadě v jiných souvislostech, než do kterých jsem je stavěla já sama. Byla tam interakce diváků. Jsem velmi vděčná panu Oldřichu Hejtmánkovi a všem lidem z Bold Gallery, panu kurátoru Radku Wohlmuthovi, že mi to umožnili. Výstava mi poskytla odstup od obrazů, jak fyzický, tak i mentální.

Čím malujete?

Převládá klasická olejomalba. Oleje mají svoji vlastní hlubokou barevnost, vůni, hutnost, váhu, fyzickou váhu barvy na plátně, která pulzuje. Na některých obrazech to kombinuji i s jinými médii, zaleží na konkrétním obraze, co má ukázat.

Existuje autor, který by vaši tvorbu inspiroval?

Já se nikdy nechtěla někým inspirovat, rovněž jsem nikdy nestudovala žádného autora detailně. Samozřejmě se mi líbí spousta umělců, jak starých, tak současných. Nežijeme v izolaci, informace a vjemy jsou kolem nás, a to já všechno vnímám. Mám barevnou paměť. Vizuální vzpomínka toho, co jsem viděla nebo se mi líbilo, se občas objeví v tom, co dělám, ale mnou přetráveno do jiné formy.

Když mluvíte o těch barvách… Jste držitelkou patentu. Jakého?

Jedná se o způsob přípravy pigmentu z odpadního materiálu při zpracování bauxitové rudy. Získala jsem pigment, který má dobré optické vlastnosti a stálost.

Zajímavé také je, že svá díla necháváte vystavená v přírodě. Co se s nimi děje, vidíte prostřednictvím fotopastí. Viděla jste u fotopastí vlky?

Vlci jsou na každém snímku.

Viděla jsem u nich divoká prasata, jelení a srnčí zvěř, spoustu lesního ptactva, kuny, lišky, zajíce a také lidi. Teď mám nově past umístěnou v oblasti Svitavska, a tam jsou častými návštěvníky jeleni a laně siky japonského, lišky, mufloni a srnčí zvěř.

Kolik těchto zvířat (vlků) jste už namalovala?

Nemám to spočítané. Víc než sto, méně než tisíc.

A kolik jste jich viděla?

Měně než tisíc, více než dva. 

Pocházíte z myslivecké rodiny. Tatínek byl hajný?

Nikoli. Dědeček, pradědeček a prapradědeček byli lesníci. Tatínek je lovec.

V době, kdy umění nemá své diváky, čemu se věnujete?

Maluji stále. Moje obrazy mají diváky i nadále, zvířecí i lidské.

Učíte?

Já se pořád učím. Vedu v Praze nárazové workshopy – Jamming. Jedná se jednodenní víkendové kurzy pro Ateliér radostné tvorby, který pracuje s handicapovanými umělci a veřejností. Online kurzy nepořádám.

Máte raději zvířata než lidi?

Obojí si zaslouží lásku.

Lenka Černota (1985)

Narodila se v Mělníku. Je absolventkou několika vysokých škol. V letech 2004 – 2008 studovala v ateliéru nástěnné malby a sgrafita na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice (BcA.). Inženýrský titul získala na Hornicko-geologické fakultě VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde také v roce 2014 dokončila doktorské studium. V letech 2009-2011 pobývala v Krakově na Akademii výtvarných umění a odtud se přesunula do Prahy, kde v roce 2015 úspěšně ukončila studium na Akademii výtvarných umění (MgA.).

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.