Zdravotníkům už se netleská, říká etik Karel Sládek

22. 2. 2021

Ještě nevystudovali svůj obor a už jsou nasazeni do covidové bitvy o životy pacientů. Většina z 900 studentek a studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice jde podle docenta Karla Sládka do první linie boje s pandemií dobrovolně. Střet s dnešní nemocniční realitou je hodně drsný.
 

Všudypřítomné umírání, hrozivá nákaza, vyčerpávající a složitá práce v ochranných oblecích a často místo poděkování nevděk.

Studentky Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, které se připravují na práci zdravotních sester a další profese, procházejí nyní během studia i svého dobrovolnictví drsným křtem „covidem“, který si mnohé z nich nedokázaly před rokem ani představit.
 

Narážejí přitom na problémy, na které je dosavadní studium jen těžko mohlo připravit. „Třeba už jen to, že s pacientem se musí stýkat jen v ochranném obleku, který neumožňuje normální lidský kontakt, je velký problém,“ uvádí Karel Sládek, který na fakultě vyučuje etiku.

Dalším velkým problémem je, že pacienti nemají mnohdy velmi dlouhou dobu kontakt se svými příbuznými. „Tablet nebo mobilní telefon může pomoci jen omezeně a pouze u části pacientů,“ uvádí Sládek.

Velkou zátěží pro studentky a studenty také je, že se dnes setkávají velmi často se smrtí. „Proto je musíme učit, jak pečovat o umírajícího člověka, jak si i v sobě vybudovat určitý rituál, který jim umožní se rozloučit se zemřelým pacientem a udržovat si duševní hygienu,“ vysvětluje Sládek.


V poslední době také přichází do styku se situacemi, kde se v přeplněných nemocnicích rozhoduje o tom, komu poskytnout intenzivní péči, a komu už ne. „Hlavní etické rozhodnutí dělá lékař, sestra může dát jen zpětnou vazbu. Je to dilema, kterého se obávají,“ uvádí Sládek.

Nevděk jako zdrada
Podobně jako stálý nelékařský personál, tak i pardubické studentky a studenti si v poslední době sahají už na dno sil. O to hůře ale vnímají změnu nálad ve společnosti, která jakoby přestala jejich práci a obětování se oceňovat.

„V první jarní vlně bylo nastavení společnosti úplně jiné. Lidem v první linii se tleskalo. Teď jako bychom zapomněli tleskat,“ říká na základě poznatků z výuky na univerzitě Sládek. „Solidarita ke zdravotníkům vymizela. I naši studenti se setkávají s negativními reakcemi odmítačů restrikcí a cítí se být zrazeni,“ uvádí.
 

„Vy se rozhodnete svým způsobem riskovat život, i zdravotníci už zemřeli, protože se nakazili při práci v nemocnici. Jedete nadoraz a místo vděčnosti se setkáváte s negativní reakcí,“ říká Sládek. „Začněme zase tleskat.“

 



Zdroj: Pardubický deník.cz  

Michaela Zákoutská, Centrum péče o zdraví Fakulty zdravotnických studií