Studium snadné nebylo, ale život vysokoškoláka byl skvělý

2. 12. 2020

Na vysokoškolská studia vzpomíná rád, přestože studovat chemii v Pardubicích nebyla žádná hračka. Absolvent z roku 1962, docent Tomáš Sákra, si vybral obor, který byl v té době na výsluní. O plastických hmotách se toho moc nevědělo. Nakonec se posunul dál a věnoval se ochraně životního prostředí.

Kdy jste byl naposled na fakultě?

Před čtyřmi lety. Poté, co jsem v roce 2007 skončil na fakultě, jsem trochu vypadl z rytmu. Předal jsem svou práci mladším kolegům. Byl jsem vedoucím ústavu ochrany životního prostředí.

Co vás přivedlo k chemii?

Chemie mě bavila od mládí. Můj otec pracoval v Semtíně. Chodil jsem na základní škole do chemického kroužku, pak jsem šel na chemickou průmyslovku. Vysoká škola v Pardubicích se po maturitě přímo nabízela. Jiné možnosti jsem vůbec nezvažoval.

Jaká byla ta studia?

Když je vám 18 nebo 23 let, je to úžasný věk. Vlastně žijete spokojený studentský život. I když přiznávám, že samotné studium zase tak jednoduché nebylo. Ale čas i některé nepříjemnosti uhladí. Studoval jsem technologii plastických hmot. Byl to obor na výsluní, tenkrát se toho o plastických hmotách příliš nevědělo. Technologie nebyly tolik známé. 

Po studiu jste na škole zůstal. Jaké to bylo přesunout se na druhou stranu a vychovávat studenty?

On ten přesun byl trošku složitější. Měl jsem státnice z technologie plastických hmot, ale nastoupil jsem na katedru chemického inženýrství, kterou tenkrát vedl profesor Pilař. Nabídl mi hned místo a já jsem cítil, že chemické inženýrství je obor, který má dost blízko k praxi a bude se mi líbit.  Jako asistent jsem se staral de facto o sebe a pár svých studentů, jako vedoucí například diplomových prací jsem již měl mnohem větší zápřah. Když vznikla katedra ochrany životního prostředí, přesunul jsem se tam.

Co jste dělal?

Na katedře chemického inženýrství jsme – kromě jiného – vyvíjeli aparáty pro záchyt prachových emisí, takže už tady jsem tíhnul k  životnímu prostředí. A na nové katedře jsem v tom pokračoval.

Tomu se také dnes věnujete?

Ano, poté, co jsem odešel z akademické oblasti, se dodnes se věnuji ochraně životního prostředí. Získal jsem akreditaci na vypracovávání posudků o ochraně ovzduší. Občas se na mě obrací podniky nebo úřady. Například když se tvoří nová stavba, je potřeba posoudit, zda vše funguje v souladu se zákony o ochraně životního prostředí. To znamená, jak je to s emisemi, jestli je použitá technika na současné úrovni a zda splňuje příslušné normy.

Vzpomínáte na své studenty?

Studenti jsou taková „cháska“. Samozřejmě nejraději vzpomínám na ty, kteří byli dobří. Nejvíc mě potěší, když někam přijedu a bývalý student se ke mně hlásí. Kdyby na mě vzpomínali ve zlém, asi by mě neoslovili (smích).

Co byste fakultě popřál?

Aby vzkvétala ve všech směrech. Aby měla šikovné studenty a jejich úroveň stále stoupala. Stejně tak, aby měla fakulta kvalitní vysokoškolské pedagogy a více docentů i profesorů.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

 

TEXT: Věra Přibylová/Zuzana Paulusová/FOTO: Milan Reinberk