Publikováno: 02.02.2026
Je vystudovaná chemička. Na její profil si ale lidé chodí pro inspiraci, jak zařídit byt či dům a jak z nich udělat domov. Od chemie si teď Kristýna Moučková dává na chvíli pauzu. Stala se maminkou a může se konečně věnovat své velké vášni. Interiérovému designu. Návrat k chemii ale nezavrhuje.
„Mám v sobě dvě osobnosti, z nichž každá dělá úplně něco jiného,“ začíná vyprávění absolventka Fakulty chemicko-technologické Kristýna Moučková. Zatímco k chemii ji to netáhlo vůbec, k interiérovému designu tíhla od mala. Vyráběla nejrůznější domečky pro panenky, vymýšlela pro ně postýlky a nábytek z krabiček od čajů a snažila se jim interiér co nejvíce zvelebit. Velmi ji inspirovala vynalézavost její maminky. A také teta, pro kterou byl interiérový design velkým koníčkem. Kristýna si proto vysnila, že jednou půjde na architekturu.
Našla novou lásku
K přijímačkám jí ale scházelo portfolio prací. „Navíc mi postupně docházelo, že neumím kreslit rukou, což by mi na škole neprošlo. A vzít zavděk studiem interiérového designu jsem nechtěla,“ posteskla si zpětně. Uvažovala, co dál, a rozhodla se vrhnout na jiný obor. Navíc chtěla zůstat v Pardubicích, volba proto byla jasná. Půjde na Fakultu chemicko-technologickou. A tam objevila svou další lásku. Chemii. „Šla jsem na obor klinické biologie a chemie. Vybrala jsem si ho kvůli biologii. Ale během studií jsem zjistila, že mě chemie baví mnohem víc a že se jí chci věnovat i do budoucna,“ vzpomíná Kristýna. „Už během doktorátu jsem získala práci v laboratoři u jedné japonské firmy. Sídlila v Rybitví a vyráběla elektrolyt do elektrobaterií automobilů,“ popisuje absolventka. Později tam dostala na starosti řízení jakosti, bezpečnost a životní prostředí a začala se specializovat na chemickou legislativu. Nuda? Vůbec ne. „Je to hrozně zajímavá oblast chemie a moc lidí se jí nevěnuje. Mám ráda precizní práci a tady jsem se mohla vyřádit,“ dodává.
Navrhla si celý dům
Chemii tak trochu ale pořád podváděla s interiérovým designem. Sem tam zpracovala projekt pro kamarády, navrhla rekonstrukci manželova bytu a časem začínala pomýšlet na vlastní dům. To je zatím její největší projekt, který od základů sama navrhla. Díky němu si založila i profil na Instagramu. „Měla jsem jasnou představu, co a jak chci. Neuměla jsem ji ale správně předat řemeslníkům. V té době jsem nepracovala ani s žádným programem, abych jim to ukázala. A tak jsem hledala nejrůznější recenze na internetu, ale stále to nebylo ono. Když jsem naši stavbu začala sdílet na Instagramu, ukázalo se, že lidé mají stejné problémy. Najednou se zlepšila i komunikace na stavbě, protože jsem měla argumenty,“ vzpomíná mladá žena. V té době se takových profilů o budování domova rozjíždělo víc. Ten její mezi nimi ale zaujal. Plnila ho příspěvky, konzultovala nápady, sbírala zkušenosti, dodělávala dům a díky tomu všemu dostávala nové a nové poptávky.
Vyhrála designový kurz
Do interiérového designu chtěla Kristýna proniknout ještě víc, a tak si doplňovala potřebné vzdělání a stále něco studovala. Když byla s manželem na letní dovolené v Itálii, blikla na ni na Instagramu soutěž o kurz interiérového designu. „Ze srandy jsem k soutěži hodila komentář. Říkala jsem si, že to stejně nevyjde, a úplně jsem na to zapomněla. Poslední den dovolené mi na telefonu cinkla zpráva, že jsem kurz vyhrála a že začíná za dva dny,“ líčí se smíchem. Doma přebalila kufr, přihodila do něj své návrhy a tablet a vyrazila do Prahy. „Tohle mě neskutečně nakoplo. Strávit nějaký čas s lidmi, kteří se v oboru dlouho pohybují, moci s nimi diskutovat, dostat od nich skvělou zpětnou vazbu a vůbec uvědomit si, že to dělám dobře, mi dodalo sebevědomí. Naučila jsem se, jak s lidmi o designu mluvit, jak si před nimi svoje řešení obhájit nebo jak fungují některé návrhářské programy. Dostala jsem tam spoustu informací a báječných tipů,“ hodnotí mladá designérka. Přitom ještě před pár lety by si vůbec netroufla se takto nazvat.
Malé velké překvapení
Po návratu domů se do práce vrhla naplno. Byla odhodlaná v případě potřeby opustit i chemii. Začala psát svůj web, dál si doplňovala především technické znalosti, začala si víc věřit. Definitivně se rozhodla, že tomuhle projektu dá šanci. Mezitím sázela inspiraci na profil, kde sbírala další sledující. Stála zrovna před spuštěním svého nového webu a realizací několika zakázek, když Kristýna zjistila, že je těhotná. Jejej! A co teď? Svému snu nakonec dala zelenou, i když v hodně omezeném režimu. Těhotenství jí bralo spoustu energie. Nedokázala uspokojit všechny poptávky a potřebovala mít prostor na poslední projekt v domě. Na dětský pokoj. „V září to byl rok, co můj web spatřil světlo světa. Profil Kristýna_living sleduje momentálně téměř 30 tisíc lidí a jeho fungování mě plně zaměstnává,“ popisuje svůj pracovní kolotoč Kristýna. Teď jí to takhle vyhovuje a uvidí, jaký směr nabere, až její dcerka povyroste. Zda to bude design, chemie, nebo dokonce obojí. „Zatím to nechávám otevřené,“ dodává.
A co doporučuje?
„V architektuře mě hodně ovlivnilo Japonsko. Mám ráda minimalismus a líbí se mi skandinávský styl a neutrální přírodní barvy. A přesně v tomhle duchu se snažím dělat interiéry,“ popisuje. Zrovna jí na stole leží návrhy dětského pokoje ve Znojmě nebo dokončení realizace novostavby u Benešova. Je zvyklá pracovat online, ale s klienty si musí takzvaně „sednout“. Ta pověstná chemie mezi nimi musí fungovat. A je pro její práci něco typické? „Ráda lidem do interiéru doporučuju alespoň jeden dřevěný prvek. Třeba dřevěné hodiny, stolek, desku, kousek obložení. Vůně dřeva pro mě znamená domov. Prostor dokáže hezky zútulnit. Stejně jako nejrůznější textilie nebo živé květiny, které dodávají domovu texturu a hloubku,“ přidává své tipy Kristýna. Stejná jednoduchá pravidla platí pro zařizování jakýchkoliv pokojů. Třeba i těch na studentských kolejích. „Když si do pokoje přidáte dvě tři živé květiny, postel rozsvítíte několika polštáři a plédem, před ni položíte malý koberec, uvidíte, že se najednou budete cítit mnohem víc jako doma,“ uzavírá Kristýna Moučková.
TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Krystýny Moučkové
Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 116, v tištěné i on-line podobě.
