Studenti Univerzity Pardubice z nového hokejového klubu UHC Pardubice (University Hockey Club) vybojovali na svém první zahraničním turnaji bronz. Sportovní akce proběhla v Petrohradě a jeho součástí byla mezinárodní konference, na kterou odjelí společně s hokejisty také zástupci vedení tří fakult univerzity.

Nový hokejový klub vznikl během letních měsíců a celý tým začal ihned intenzivně trénovat. Do budoucna by se hráči chtěli zapojit do české studentské hokejové soutěže.

Petrohradská mezinárodní konference se jako součást akce zaměřila na roli ledního hokeje v posilování mezinárodní spolupráce a vzdělávání v oblasti sportu. Zástupci vedení 3 ze 7 fakult Univerzity Pardubice na ní chtějí navázat spolupráci s dalšími univerzitami, jejichž týmy se účastnily turnaje, a představit možnosti studia. 

Jeho první běh byl dlouhý 100 metrů. Dnes je to běžec tělem i duší.  Absolvent Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Michal Sekyra běhání nejen propadl, ale pomáhá jím i druhým. Je předsedou spolku Běžíme.cz, organizátorem charitativních akcí. Stačí jen klást jednu nohu před druhou. Každý se může přidat a každý se může usmát, říká aktivní propagátor pohybu.

Vaším osudovým sportem je běh. Proč jste si ho zamiloval? 

Prvotním zájmem byla u mě, jak už to tak často bývá, zamilovanost do krásné dívky. V tu dobu jsem vážil 114 kg a měl sebevědomí… možná i v mínusu. Bral jsem tehdy svoji tloušťku hloupě. Myslel jsem si, že je to můj jediný problém, což samozřejmě nebyl. S prvními krůčky v klusu a při tzv. indiánském běhu jsem musel vypadat jako ohrožen na životě infarktem. Postupem času jsem ale začal běhat delší a delší vzdálenosti. A i když dívka ze života zmizela, láska k běhu nikoliv. Překonával jsem delší a delší vzdálenosti a zjišťoval, že moje hranice jsou mnohem dál. Běh se stal mojí vášní, závislostí, láskou, a částečně i seberealizací.

Jak často běháte?

Běhám 5 až 6 dnů v týdnu. Někdy se den rovná jeden běh, někdy si kilometry rozvrhnu mezi běhy dva a vyběhnu dopoledne a odpoledne. Běhám v průměru 200 kilometrů měsíčně. Se státnicemi, ke kterým se přidalo pořádáním charitativního běžeckého závodu, u mě došlo k dočasné změně priorit, takže jsem dva měsíce běhal sotva 80 kilometrů. Nyní to úspěšně doháním.

Jaké další sporty děláte?

Po dědovi jsem zdědil lásku k cyklistice. Spíš k té výkonnostní na silničním kole, ale rád plavu nebo hraji steelové šipky. 

Co vám sportování přináší?

Svobodu. Zápolení. Sebepoznání. Posouvání vlastních fyzických a mentálních hranic a limitů. Pocit života. Pocit nezničitelnosti a nezdolné vůle.

Chodil jste jako student a chodíte i dnes sportovat na Katedru tělovýchovy a sportu vaší alma mater?

Na katedru jsem chodil sportovat se začátkem bakalářského studia. Hlavně na badminton. Vždy jsem byl ve sportu spíše individuální typ, který si jede podle svého itineráře. A je to to tak bohužel i dnes. S ohledem na uplynulá léta mě mrzí, že jsem nechodil víc na katedru tělovýchovy a neseznámil se s více sportovci. Dnes bych s nimi mohl sdílet stejnou lásku, právě třeba k běhu.

Vladimír, Karel a Hall. Tři pacienti, kterým budoucí zdravotníci špatným zásahem neublíží. Právě na těchto figurínách a dalších zhruba 97 modelech si budoucí porodní asistentky nebo záchranáři nanečisto vyzkoušejí reagovat na náhlé změny zdravotního stavu. Vyučující je na propojeném počítači nastaví a studenti na modelech pak zkoušejí například odběr krve nebo život zachraňující postupy.

„Cílem je nasimulovat prostředí, které je co nejvíce blízké nemocničnímu,“ řekla vedoucí katedry Ošetřovatelství Kateřina Horáčková z Fakultyzdravotnických studií Univerzity Pardubice. 
Odborné učebny připomínají standardní oddělení, lůžka intenzivní péče, dětského oddělení nebo porodního sálu a rentgenu. 
V těchto podmínkách se studenti učí základní ošetřovatelské postupy, na modelech torz lidského těla si budoucí zdravotníci zkoušejí takzvané tvrdé dovednosti, což je například aplikace intramuskulární injekce nebo odběr krve. 
Když už mladí zdravotníci zvládnou základní věci, jejich pacientem se stává figurína pracovně nazvaná Vladimír. Fakulta ji pro své studenty pořídila za 1,5 milionu korun. Pomocí počítače na ní může učitel simulovat množství nemocí a patologických stavů. 
„Třes končetin nebo zástava srdeční akce, to jsou některé modelové situace, studenti pak přicházejí ke konkrétnímu pacientovi a reagují na vzniklý zdravotní stav,“ řekla Horáčková. 
Na figuríně ukazuje student a budoucí záchranář Jan Kunstar, jak si poradí, když přestane fungovat jedna plíce. „Tomuto stavu se říká tenzní pneumotorax, může nastat například při pádu, píchá se jehlou v druhém a třetím mezižebří,“ popisuje Kunstar zákrok, při němž na popsané místo kolmo zapíchl jehlu. Figurína okamžitě reaguje, vyfukuje vzduch a na monitoru je vidět, že se pacientovi ulevilo. 
Model novorozence zase naučí budoucí zdravotníky připravit se na nenadálou zástavu dýchání a s tím spojené promodrávání. Fakulta plánuje pořídit ještě model rodící ženy. 
V suterénu pak univerzita využívá simulované rentgenové pracoviště. „Modelu říkáme pracovně Karel, pochází z Japonska a studenti si na něm cvičí hlavně správné polohování před samotným snímkováním,“ říká děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Jana Holá. 
Fakulta zdravotnických studií připravuje studenty v oborech všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický záchranář, radiologický asistent a zdravotně sociální pracovník. Na některých z nich mohou zájemci pokračovat na magisterském a doktorandském studiu. 
Fakulta má dnes 800 studentů, každý rok přijme 350 nových uchazečů o studium. 
 

Článek byl převzat z tištěných novin Mladá fronta DNES - Pardubický kraj.

Nabízíme vám Kroužek robotiky, chemie a stavby mostů pro zvídavá vnoučata a prarodiče

● Jste hravý/á a chcete strávit zajímavým způsobem čas se svým vnukem nebo vnučkou?
● Máte dceru či syna ve věku od 10 do 12 let a dědu nebo babičku? Mohou u nás spolu podniknout něco neobvyklého.
● Máme připraven kroužek malých přírodovědců a techniků pod vedení zkušených lektorů z Univerzity Pardubice určený právě dětem a jejich prarodičům.
● Postavit si a rozpohybovat robota, vyzkoušet si chemická kouzla, postavit si most, nahlédnout při tom do tajů technických principů, to vše vám nabízí náš kroužek.

Termíny kroužku:
3. 10. robotika
10. 10. robotika
17. 10. robotika
24. 10. chemie - pokusy
7. 11. chemie - pokusy
14. 11. chemie - pokusy
21. 11. stavba mostů, logistika
28. 11. stavba mostů, logistika
5. 12. stavba mostů, logistika

Akce bude probíhat na půdě Univerzity Pardubice vždy od 16 do 18 hodin. Přesné místo bude upřesněno během září.

Akce je pro účastníky zdarma.
Je hrazena z projektu IMPULZ, financovaného MŠMT.
 

Přihlášky: vyplněnou a nascanovanou přihlášku je třeba poslat mailem na mailovou adresu - viz níže
případné dotazy rádi zodpovíme

kontaktní osoba: Ing. arch. Iva Svobodová
e- mail: iva.svobodova@upce.cz
telefon: 466 046 482

Morový sloup Panny Marie Neposkvrněné v Šultysově ulici prochází od roku 2015 rozsáhlými opravami. Z okolí sloupu ale pomalu mizí lešení a proces restaurování se blíží ke konci. Práce by měly být dokončené na podzim. 

„Nyní se pracuje ještě na spodní části sloupu, respektive na balustrádě a schodišti,“ doplnil Jakub Ďoubal, vedoucí ateliéru restaurování kamene na Fakultě restaurování UniverzityPardubice, jehož studenti zde pod odborným dohledem pilně pracují. Mladší studenti na jednodušších detailech, studenti magisterského studia pak provádí výrazně komplexnější práce. 
Stav morového sloupu na začátku jejich restaurátorské cesty nebyl vůbec dobrý. „Překvapil nás celkový stav sloupu, který byl neuspokojivý, ač poslední úpravy proběhly v roce 2003,“ poznamenal Ďoubal. 
Největším oříškem podle něj bylo čištění černých krust, které ohrožovaly zejména jemné reliéfy. „Při restaurování byly využity nejnovější poznatky v oboru. Například čištění bylo prováděno pomocí laseru a na zpevňování narušeného kamene byly použity vápenné nanosuspenze,“ přiblížil vedoucí. 
Po dokončení restaurování je podle odborníka nutné nastavit režim pravidelné údržby morového sloupu. „Ta se provádí zhruba po pěti letech a zahrnuje drobné opravy, například spárování či retuše,“ vysvětlil Ďoubal. Další komplexnější zásah se pak dá předpokládat v horizontu patnácti až dvaceti let.

Článek byl převzat z kutnohorsky.denik.cz

Mezi studenty Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kteří zakončili tento týden slavnostně studium promocí, byla i Monika Pokorná. Radost měla nejen z diplomu, ale také z vůbec první Ceny Pardubického kraje za vynikající úroveň diplomové práce. Pamětní list a finanční odměnu obdržela od radního pro zdravotnictví Ladislava Valtra.

„Tuto cenu jsme se rozhodli vyhlásit nově. Jedná se o další motivační prvek pro studenty zdravotnických oborů a jsem moc rád, že se to hned v prvním roce odrazilo na tak kvalitní práci.  Kromě pamětního listu vítězná absolventka obdržela finanční částku dvanáct tisíc korun,“ sdělil Ladislav Valtr, radní odpovědný za zdravotnictví.

Oceněná absolventka oboru „Ošetřovatelská péče v interních oborech“ se ve své práci zaměřila na adaptaci rodinných příslušníků na postižení v rodině. „Při studiu jsem zjistila, že edukačních materiálů je k této problematice dostatek. Je však potřeba více pracovat s rodinami, kterých se tento problém týká a informovat je o možnostech spolupráce se sociálními pracovníky. Určitě lze zlepšit propojení práce zdravotníků a sociálních pracovníků,“ řekla Monika Pokorná.

Její práce vychází z dlouhodobého zájmu o problematiku nemocných v rámci rodiny. Tématem její bakalářské práce byly priority pečujících o nemocné s Alzheimerovou chorobou v domácím prostředí. Sama má zkušenost s péčí o svou babičku, která prodělala dvě mozkové příhody. O případech, které popisuje ve své oceněné práci, se dozvěděla ve svém okolí.

Své poznatky z výzkumu chce Monika Pokorná využít ve svém povolání, neboť je zdravotní sestrou. Během studia pracovala jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče v pardubické nemocnici. Nyní pracuje na oddělení ARO v chrudimské nemocnici.

„Oceňuji, že slečna Pokorná dokázala při náročném povolání vystudovat magisterský obor a že i nadále chce zůstat v naší nemocnici. Pevně věřím, že ocenění bude obdobnou motivací pro další ročníky pardubické univerzity,“ dodal radní Ladislav Valtr.

Článek je převzatý z pardubice.cz

Kanál Dunaj–Odra–Labe by sice zákazníky našel, ale zboží vhodného pro lodní dopravu je málo. Řekl v rozhovoru s redaktorkou ČT Barborou Měchurovou Ivo Drahotský z Dopravní fakulty Univerzity Pardubice málo. Trendy v logistice se podle něj soustředí na rychlost. Vzdálenost dopravy zboží z Číny by se vybudováním průplavu zkrátila, ale prodražilo by ji další překládání zboží. Čína chce dát navíc přednost vybudování železničního koridoru.

Můžeme si říct, kudy by zboží putovalo, kdyby vznikl kanál Dunaj–Odra–Labe?

V podstatě by došlo ke zkrácení přepravy. Lodě, které směřují z Číny, by dopluly do Středozemního moře. Odpadla by cesta kolem Španělska do Německa.

Dostali bychom se do Středozemního moře, do Bulharska do přístavu Konstanta, tam by se přeložilo na lodě říční a následně by pluly k Rakousku a Slovensku, kde by začal náš plánovaný kanál.

Byla by doprava po kanálu Dunaj–Odra–Labe levnější?

Z pohledu výkonu námořní dopravy by lodě nepluly tak dlouhou vzdálenost, došlo by ke zkrácení, lze proto hovořit o úsporách. Z hlediska časového hovoříme o zkrácení v řádech dnů.

Při posuzování celkové výhodnosti dopravy je třeba uvažovat o tom, že dochází k dalším překládkám. Když lodě plují přímo do Německa, tam dojde k přeložení na drážní dopravu. Pokud bychom pluli přes Konstantu, tam dochází k dalším logistickým operacím. Finančně by tam byla úspora na zkrácení trasy lodí, nicméně došlo by k navýšení nákladů z hlediska logistických operací.

Jaké jsou tedy trendy v dopravě v současné době?

V současné době největší množství lodí putuje po moři prostřednictvím kontejnerových lodí z Číny, nicméně Čína delší dobu deklaruje, že by vybudovala Hedvábnou stezku, která by využívala několik dopravních módů. Hlavní by byla drážní doprava.

U drážní dopravy lze předpokládat její následné využívání. Pokud bude mít ten koridor pro vlaky z Číny dostatečnou kapacitu, tak ho budou dopravci využívat. Různé firmy už zkouší využívat vlaky z asijských zemí, když tam budou překonány nějaké drobné porodní potíže, tak budou tento způsob dopravy preferovat.

Zaplnil by se kanál, našel by si svoje zákazníky?

Domnívám si, že zákazníky by si našel, ale trend logistiky je soustředěn na rychlost. Ale zboží vhodného pro lodní dopravu není tolik, aby byl kanál plně využíván. Domnívám se, že v dnešní době firmy slyší na čas, ten je dominantní. Stačí se podívat na situaci, která je na kanálu Dunaj–Rýn–Mohan.

Podívejte se na videorozhovor

Rozhovor byl převzat z ct24.ceskatelevize.cz

Studijní program Erasmus přilákal do Česka v akademickém roce 2017/2018 rekordní počet vysokoškoláků ze zahraničí. Do tuzemských institucí a na vysoké školy přijelo skoro 11 tisíc studentů, což je nejvíc za dvacet let fungování programu. Podle Domu zahraniční spolupráce jde nejčastěji o studenty ze Španělska, Francie a Slovenska. Láká je široká nabídka předmětů v angličtině, ale i nízké ceny a pověst Česka jako jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Data za uplynulý akademický rok budou k dispozici až v září.

Za poslední čtyři roky vzrostl počet zahraničních studentů přijíždějících přes program Erasmus do Česka o téměř 30 %. Zatímco v akademickém roce 2014/2015 se jich zúčastnilo studijního pobytu nebo praktické stáže 8359, v minulém akademickém roce (2017/2018) to bylo už 10 839.
Za tu dobu přijelo nejvíc studentů ze Španělska – téměř šest a půl tisíce, dále pak z Francie, Slovenska, Turecka a Německa. Nejmenší zájem je u studentů z Lichtenštejnska, těch přijelo pouhých 12.

„Evidujeme výrazný nárůst. Zahraniční studenti oceňují širokou nabídku předmětů vyučovaných v cizím jazyce, zajištění ubytování na univerzitních kolejích, atraktivní polohu České republiky v srdci Evropy a snadnou dopravní dostupnost,“ vysvětluje zájem studentů vedoucí komunikačního oddělení Domu zahraniční spolupráce Lucie Durcová. Podle ní je Česko populární i proto, že je cenově příznivé. Svou roli hraje také skutečnost, že se řadí mezi nejbezpečnější země světa.

Vzhledem k téměř každoročnímu nárůstu očekává Dům zahraniční spolupráce podle Durdové vyšší počet zahraničních studentů i v letošním akademickém roce, celková čísla ale budou k dispozici až v září.

V minulém akademickém roce přijížděli studenti nejčastěji na Univerzitu Karlovu v Praze, druhou nejoblíbenější byla Masarykova Univerzita v Brně a třetí České vysoké učení technické v Praze. „V první desítce nejoblíbenějších univerzit se objevuje zastoupení měst takto: pětkrát Praha, třikrát Brno, jednou Ostrava a jednou Olomouc,“ shrnula Durcová.

Atraktivní jsou i jiná města než Praha

U studentů oblíbená Univerzita Karlova eviduje za letošní akademický rok oproti tomu předešlému sice jen minimální nárůst, z 925 na 935 studentů, zato ale podle předběžně přihlášených očekává v následujícím roce výrazně vyšší zájem. „Dle počtu v tuto chvíli nominovaných studentů na rok 2019/2020 se domníváme, že zde opět k nárůstu dojde a překonáme hranici 2000 přijíždějících studentů Erasmus za jeden akademický rok,“ uvedla Ivana Herglová z Odboru zahraničních vztahů Univerzity Karlovy.

Pro zahraniční studenty jsou ale stále atraktivnější i města mimo Prahu. Například na Univerzitě Pardubice vzrostl zájem o Erasmus o třetinu. „V posledních třech letech je rekordní zájem o Erasmus pobyt. Ročně přijede asi 200 studentů,“ uvedla vedoucí vnějších vztahů Univerzity Pardubice Martina Macková.

„Do Pardubic láká cizince také kultura a poznávání, protože město je dopravní křižovatkou, odkud je dobré spojení kamkoliv po republice i v rámci Evropy. Zahraniční studenti si oblíbili národní večery, výlety do Prahy, Karlových Varů, na Sněžku nebo třeba do Českého Švýcarska, které univerzita organizuje,“ dodala Macková.

Dlouhodobě se Česko umísťuje v počtu přijíždějících zahraničních studentů na 11. místě ze 34 států v programu. „V roce 2016/2017 jsme 11., ale pro rok 2017/2018 jsme se určitě museli v žebříčku posunout minimálně o jedno místo nahoru, protože to k nám přijelo 10 839 Erasmus studentů,“ komentovala poslední dostupná data Lucie Durcová z Domu zahraniční spolupráce. 

Článek byl převzat z CT24.ceskatelevize.cz

Stále přijímáme přihlášky do bakalářského studia. Jednotlivé fakulty Univerzity Pardubice vypisují 2. kola přijímacích řízení následovně. 

Představujeme portál pro uchazeče evolUPCE. Web, kde se dočteš vše o přijímačkách a oborech. Přidej se k nám, buď součástí evolUPCE. 

Podej si přihlášku ke studiu

Jednadvacetkrát. Tolikrát už dělal někdejší student a dnes už úspěšný podnikatel majáles pro svoji „alma mater“ - Univerzitu Pardubice. Letos s rekordním počtem návštěvníků. Absolvent Fakulty chemicko-technologické David Audrlický přitom začínal mezi bloky kolejí, kde kapely hrály na pódiu z lešenářských trubek, jídlo a pití se podávalo z pokojů.  Dnes řídí cateringovou firmu a stará se o tři hospody v Pardubicích. „Záhul to někdy je, ale pořád mě to baví,“ říká v rozhovoru pro Univerzitu Pardubice.

Zlepšujete se s každým rokem. Který z majálesů byl ten nej?

Je pravda, že každý rok je lepší a lepší. Zvyšuje se nám návštěvnost a taky se snažíme přicházet pořád s něčím novým. Na jeden rok ale vzpomínám rád, byl totiž zlomový. V roce 2008 jsme dělali majáles po roční přestávce. Rok před tím si jej vzali na starosti kluci, co pořádali festivaly v Hradci, Plzni a Praze. Tehdy jsem si řekl: Na škole pomalu končím, je třeba předat štafetu dál a věnovat se něčemu jinému. Je to přirozený vývoj… Jenže další ročník už nám zase spadl do klína.

Co se stalo?

Volal mi kolega, se kterým na majálesu participuju, že kluci se na to vykašlali a že to teda uděláme zase my. Měli jsme na přípravy dvacet dnů a já nevěřil tomu, že se to dá stihnout.

A stihlo?

Pár dnů jsme přemýšleli a nakonec nám zbylo 15 dnů. Den jsme obvolávali a uháněli kapely. Akce byla vedle kolejí ve středu odpoledne, vstupné bylo sto korun, hrály pardubické kapely a přišlo asi 1500 lidí. Byl to zlom.

Byl někdy majáles, který se vám vyloženě nepovedl?

Takové jsou určitě taky, pamatuji si hlavně na ty první. Stálo nám deset čísel vody na podiu, kapely odmítaly hrát, zvukař všechno odpojil. Nebo jsme měli objednanou kapelu J.A.R., ale kytarista si prý zlomil malíček, tak nemohli přijet hrát. Tenkrát za sebe poslali Monkey Business, které v té době ještě nikdo moc neznal. Měli hrát za stejné peníze, byla to taková sázka do loterie.  

Jste absolvent Univerzity Pardubice, ale z chemika se nakonec stal podnikatel v jiném oboru. Jak?

Z gymplu jsem podával přihlášky na dvě vysoké školy, chtěl jsem studovat geodezii a kartografii, do Pardubic jsem se hlásil na Fakultu chemicko-technologickou. Nakonec vyšla druhá varianta, takže jsem vystudoval tři roky chemie a pak jsem zakotvil na katedře ekonomiky a managementu chemického a potravinářského průmyslu. Vzhledem k tomu, že první tři roky chemie jsem si díky studentskému životu rozložil na pět, provozoval jsem v té době taky studentský B-klub, bylo to fajn období.

Chtěl jste dělat tyhle akce i po skončení školy?

Vůbec, jediné, co jsem věděl, že nechci v pět ráno vstávat někam do fabriky, i proto jsem ještě nastoupil na postgraduál. Zároveň jsem podnikal a k tomu jsem dělal provozního v ABC klubu. Pak přišla nabídka vést cateringovou firmu, která ABC klub provozovala, tak jsem na škole skončil a začal pracovat. Podnikání a tím pádem i akce jako majáles, ples a různé koncerty jsem si nechal jako zábavu a odreagování.

Provozoval jste studentský klub, odnesl jste si z tohoto období nějaký nápad?

Vždycky fungovaly pardubické kapely. Tehdy měli vedle klubu zkušebnu Vypsaná fixa, Ready Kirken, dnes už teda v jiném složení. Tyto kapely hrají dodnes, letos byl na majálesu právě Michal Hrůza. Nemůžeme si dělat program pro sebe, ale pro studenty. Ale jasně... Občas hraje kapela, která už studentům tolik neříká.

Co dnešní vysokoškoláci poslouchají?

Já mám cateringovou firmu a dostanu se s ní na spoustu akcí, takže vypozoruju, jaké kapely studenti poslouchají. Řekne se, že Mirai jsou pro mladé holky, ale ty holky už taky zestárly a dospěly. Cílovkou na studenty je dlouhodobě například kapela Wohnout v čele s Matějem Homolou. Třeba raper Marpo zase osloví užší skupinu lidí. Snažíme se kapely poskládat tak, aby byly hodně různorodé. Metalový majáles vám ale nikdy neudělám.

Mig 21 táhnou všechny, a přitom kapela funguje už přes dvacet let.

To je pravda. Vždycky je velké plus, když lídr kapely je zpěvák a herec v jednom, umí si vše zrežírovat a udělá skvělou show. Může to být Vojta Dyk, ale i Michal Malátný z Chinaski nebo skupina Mandrage.

Na majáles bylo ideální počasí, kolik lidí letos dorazilo?

Počasí vyšlo skvěle, oba dny bylo hezky. Když jsme ale akci chystali, měli jsme po těch deštích docela problémy. Zapadli nám asi tři kamiony, tohle nikdo nevidí.  Lidí bylo víc než loni a byl to náš rekord.

A kolik lidí akci připravuje?

Samotnou organizaci zařizujeme ve čtyřech lidech. Pak je tu spousta lidí, kteří jsou v zázemí, staví stage, připravují techniku, catering… Včetně brigádníků je to dalších 500 lidí.

Poprvé letos lidé platili bezhotovostně, s náramkem na ruce. Jak se vám to osvědčilo?

Nový platební systém fungoval skvěle a myslím, že se nám tato forma placení osvědčila. Úplně se odmazaly peníze, tím pádem šlo všechno rychleji, dostat se k pivu na baru bylo mnohem snazší. Zároveň jsme nemuseli řešit, jestli někdo krade. Jediný problém byl na konci festivalu, kdy nám došly drobné na vracení. Ale taky jsme to zvládli vyřešit.

Máte díky tomuto systému přehled o prodeji jídla?

Jasně, ale hlavně taky víme, kdy lidi přicházejí a odcházejí, kdy jsou nápory na barech, kdy se nabíjí peníze… Můžeme tak reagovat do budoucna, a ušetřit třeba i na personálu.

Náramky na ruku pro děti s telefonním číslem rodiče. To byl výborný nápad.

Parádní věc. Loni se na majálesu ztratilo dítě, hodinu a půl čekalo na maminku, než nám došlo zeptat se ho na číslo a zavolat jí. Ta se mezitím dobře bavila. Těch lidí je tu spousta, takže když se vám dítě ztratí a má náramek s číslem, je jednodušší najít toho, kdo s ním přišel.

Teď už plánujete příští rok. Koho si pozvete?

V tuhle chvíli bych to ještě nerad prozrazoval, protože nemáme uzavřené smlouvy. Určitě nabídneme studentům kapely, které poslouchají. Máme i své stálice – to jsou právě třeba Mig 21, Mandrage, Marek Ztracený.

Pro studenty pořádáte i ples Univerzity Pardubice. Která akce je vám bližší?

Majáles. I když ples je historicky srdcovka. Dělám ho už asi patnáct let. Studenti se jednou za rok hezky oblečou a jdou si užít party. Nezveme sice ty nejznámější kapely, ale kapela co tam hraje, je výborná. Navíc se snažíme vždy k ní někoho přidat – například Márdiho z Vypsané fixy. S tím spolupracujeme velmi dobře, je to skvělý muzikant i člověk.

Ing. David Audrlický vystudoval Fakultu chemicko-technologickou Univerzity Pardubice. Původně studoval chemii, ale pak přešel na katedru ekonomiky a managementu chemického a potravinářského průmyslu. Vlastní cateringovou agenturu, provozuje tři restaurace, je hlavní organizátor Pardubického majálesu, pravidelně pořádá studentský ples Univerzity Pardubice. Je ženatý a má dvě děti. Odpočívá v zimě na lyžích a v létě na rybách.

TEXT: Věra Přibylová/ FOTO: Petr Špaček