Včelí úly u menzy. Solární panely na střeše. Hrnky místo plastových lahví. Akademička Liběna Tetřevová z Fakulty chemicko-technologické zjistila, že i to je na univerzitě možné. V projektu, který se věnuje nejen společensky odpovědnému chování univerzit, sbírala inspiraci na norské BI Norwegian Business School.

Co vás na vysoké škole v Oslu nejvíce překvapilo?

Porcelánové hrníčky a skleničky u odpadkových košů. Jedna z prvních věcí, která mě zaskočila. Škola je používá jako náhradu plastu a jednorázových obalů, které chce do konce roku zcela eliminovat. Studenti a zaměstnanci si mohou v kuchyňce nebo u automatu na vodu vzít hrnek, který pak odloží u koše, aby se umyté mohly znovu použít. To pro mě bylo naprosto top zjištění. Obávám se ale, že v Česku by takové řešení dnes ještě neobstálo, protože by se nádobí ničilo a ztrácelo.

Co vy osobně vidíte za pojmem společenská odpovědnost?

Popsala bych ji jako odpovědnost managementu a zaměstnanců, v případě univerzity i studentů, vůči okolí a životnímu prostředí. Společensky odpovědný lze být ve třech oblastech. V ekonomické, kde by firma, univerzita nebo obec měla být odpovědná vůči vlastníkům, investorům, odběratelům, dodavatelům, orgánům veřejné správy, veřejnosti a dalším. U škol do ní patří posilování vztahů se studenty jako zákazníky a s dalšími vysokými školami. Oblast sociální odpovědnosti se týká vztahu k zaměstnancům a řadí se do ní například dárcovství, sponzoring či dobrovolnictví.

Jaká je třetí oblast?

Třetí oblastí je environmentální odpovědnost, do které patří třeba snižování emisí, využití obnovitelných zdrojů, recyklace nebo organizování tzv. zelených konferencí. Organizátoři takové konference se snaží snížit dopad na životní prostředí, takže například doporučují hostům k cestě udržitelnou dopravu, netisknou žádné materiály a sborník vychází jen v elektronické podobě. BI Norwegian Business School právě takové konference pořádá.

V Norsku jste se zapojila do projektu sbírání příkladů dobré praxe společenské udržitelnosti. Co z něho vyplynulo?

V projektu jde o výměnu zkušeností týkajících se společensky odpovědných aktivit. Snažíme se příklady dobré praxe mapovat z pohledu firem, univerzit a obcí. Zkoumáme nejen to, jaké aktivity dělají, ale také jak je komunikují. Například společensky odpovědně se chovající univerzita může pomoci víc, když o svých aktivitách bude informovat, čímž inspiruje ostatní.

V čem ještě je tamní univerzita společensky odpovědná?

Velmi se mi líbí, že na BI začali odpovědnost nejdříve aplikovat sami na sobě, a poté teprve o společenské odpovědnosti začali učit. Ředitel institutu říká, že chtějí-li vštěpovat svým studentům myšlenku udržitelnosti a odpovědnosti, musí se jí sami řídit. BI sleduje 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a zaměřili se prioritně na tři cíle, což je kvalitní vzdělávání, rovnost mužů a žen a klimatická opatření. Tyto cíle se snaží promítnout do všech oblastí působení.

Jaké konkrétní kroky v Norsku zavedli?

Snaží se integrovat myšlenku společenské odpovědnosti a udržitelného růstu do všech předmětů. Nabízejí také kurzy přímo spojené s tímto tématem, kurzy etiky nebo udržitelného rozvoje. Zaujal mě třeba kurz udržitelného podnikání v Africe, při kterém studenti vyráží do Tanzanie, kde navštěvují různé podniky, univerzitu a neziskové organizace. V těchto zemích je společenská odpovědnost teprve na začátku. Na norské BI ale studují studenti z celého světa. Cílem je ukázat, jak je úroveň společensky odpovědného chování v jednotlivých zemích rozdílná, podnítit zájem a diskusi o tom, že i v afrických zemích je třeba rozvíjet společensky odpovědné úsilí. Snahu o udržitelnost můžeme ale vidět i ve školní jídelně. Pečlivě vybírají potraviny, které v menzách servírují. Mají pouze dodavatele s eko certifikáty, kteří nabízí místní potraviny, včetně vegetariánských jídel.

Co dalšího jste v kampusu zaznamenala?

Velmi mě překvapily včelí úly umístěné na střeše jídelny, kterými se snaží přispět k biodiverzitě. V rámci environmentální odpovědnosti bychom ale našli celou řadu příkladů, kterými bychom se na českých vysokých školách mohli inspirovat. Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu. Snahou této školy je omezit emise. Jen mezi lety 2017 a 2019 se je podařilo snížit o 21,6 procent. Všechny kampusy mají Eco-Lighthouse certifikaci, což je nejpoužívanější norský certifikát, který prokazuje environmentální úsilí.

Do boxu: „Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu.“

Zmiňovala jste, že se norská univerzita také snaží přimět zaměstnance a studenty cestovat ekologicky. Jak to dělá?

Kolem areálů jsou zastávky MHD a stanice pro sdílené koloběžky a kola. V případě, že zaměstnanci cestují do práce autem, musí platit za parkování symbolický poplatek. Zdarma parkují jen majitelé elektromobilů. Snahou je minimalizovat služební cesty, takže už před pandemií se pracovní schůzky ve velkém organizovaly online. Také nakoupili emisní kvóty pro letecké cesty zaměstnanců, za rok tím kompenzují asi 39 procent emisí.

Jak na tom jsou v porovnání s přístupem této norské vysoké školy české univerzity?

Myslím, že se máme co učit. Některé univerzity už mají včelí úly, ale obecně je společensky odpovědných aktivit na českých vysokých školách málo. I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme. K odpovědnosti nám do určité míry pomohla pandemie.  Začaly se rozvíjet aktivity jako bylo sdílení kapacit laboratoří pro testování na covid a byl to impulz pro spolupráci. Přestali jsme tolik cestovat, schůzky se konaly online, netiskli jsme tolik materiálů a najednou stačilo, když jsme si vše poslali mailem. Důležité je, abychom jako vysoké školy vychovávaly studenty ke společenské odpovědnosti. Vychováváme budoucí zaměstnance a manažery firem a když se jim tato myšlenka vštípí, mohou ji potom aplikovat v praxi.

Do boxu: „I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme.“

Čím by se třeba naše univerzita mohla ve společenské odpovědnosti víc posunout?

Ve vzdělání už jsme začali, protože v některých kurzech promítáme myšlenku společenské odpovědnosti do výuky. Na Fakultě chemicko-technologické nabízíme program Udržitelný rozvoj v chemii a technologii. Dovedu si představit, že bychom podobné studijní programy zaměřené na společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj mohli mít i na dalších fakultách. V oblasti vědy už byly učiněny první kroky, které je potřeba dál rozvíjet. Kdybych měla být zcela konkrétní a podívat se na Univerzitu Pardubice jako celek, pak by pro začátek stačilo se zaměřit na důslednější třídění odpadu.

Může být univerzitní kampus více ekologický a udržitelný?

Kampus má mnoho budov, na které bychom mohli umístit solární panely. Vzhledem k tomu, že ceny energií jdou stále nahoru, by využití obnovitelných zdrojů bylo nejen ekologičtější, ale i ekonomičtější variantou. Přemýšlet můžeme také o větším osázení kampusu, což není vůbec nic složitého. Také by se dalo lépe pracovat s myšlenkou re-use nábytku. Na katedrách i fakultách se vyřazuje nábytek, který by se mohl hodit jinému pracovišti. Nafocením a zveřejněním na nějakém portálu bychom mu prodloužili život. Vyhodil by se až ve chvíli, kdy by o něj opravdu nikdo neprojevil zájem.

Mohou ke společenské odpovědnosti přispět i naši studenti?

Mohou toho udělat mnoho a začít lze už cestou do školy. Jako ekologicky smýšlející člověk a akademik, který se společenskou odpovědností aktivně zabývá, bych byla velmi ráda, kdyby se uvažovalo o zavedení symbolického poplatku za parkování aut v kampusu. To by se studentům asi moc nelíbilo, ale mohlo by je to přimět k tomu, aby nejezdili do školy autem, nebo aby se domluvili a využili spolujízdu, což je také environmentální chování. Často jezdí v jednom autě jeden student. Mohou se také snažit o úsporu papíru tím, že si nebudou tisknout veškeré materiály. Všichni mají notebook nebo tablet, takže papírovou formu většinou nepotřebují. Možností je ale daleko více.

Takže stačí, aby změnili jen drobnosti v každodenním životě?

Ano, mohou například zahrnout aspekt společenské odpovědnosti do svých každodenních nákupních rozhodnutí, ale také se mohou zapojit do zvelebování našeho univerzitního kampusu, organizace dobrovolnictví či dárcovství. Škála aktivit je široká. Inspiraci najdou v kurzech společenské odpovědnosti a udržitelné výroby a spotřeby, které naše univerzita nabízí.

doc. Ing. Liběna Tetřevová, Ph.D. (1973)

• Stojí za vznikem doktorského studijního programu Ekonomika a management podniků s procesními výrobami.
• Společenské odpovědnosti se při své akademické činnosti věnuje dlouhodobě.
• Je autorkou mnoha odborných publikací. Její jméno například nese obálka knihy Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví.
• V letech 2020–2022 byla řešitelkou projektu Programme for exchange of best practices in social responsibility, jehož výsledkem je kniha Moderní trendy společenské odpovědnosti firem, univerzit a municipalit: Příklady dobré praxe z České republiky a Norska.
• Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, návštěvě divadel nebo četbě odborné literatury.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Uchazečům o studium na vysoké škole se představila Univerzita Pardubice na veletrhu vzdělávání Gaudeamus v Praze.

Zájemcům o studium jsme vyzdvihli benefity studia na Univerzitě Pardubice - kompaktní kampus, ve kterém studenti najdou ubytování, ale i menzu nebo knihovnu a další služby. Patří mezi ně také nabídka studia v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ nebo velké možnosti sportovních aktivit přímo na univerzitě. Výhodou je také dopravní dostupnost města a Pardubického kraje.

Veletrh Gaudeamus Praha proběhl na Výstavišti Letňany v úterý 24. ledna a trval do čtvrtka 26. ledna. Zájemcům jsme nabídli i praktické ukázky, například molekulární gastronomii od studentů Fakulty chemicko-technologické, speciální modely pro výuku a simulaci kritických stavů z Fakulty zdravotnických studií, mobilní 3D skener využívaný při dokumentaci památek z Fakulty filozofické nebo simulátor rozjezdu lokomotivy Dopravní fakulty Jana Pernera.

Rámcovou smlouvu o spolupráci při výzkumu, vývoji a přípravě studentů pro praxi dnes podepsali rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek a prof. Bohuslav Přikryl, viceprezident pro výzkum, vývoj a inovace divize CSG AEROSPACE a.s.

„Fakultám Univerzity Pardubice se otevírají možnosti podílet se na unikátních výzkumných projektech. Spolupráce nabídne také užší vazby na potřeby praxe při vzdělávání studentů ve všech stupních studia i sdílení špičkové techniky a infrastruktury,“ uvedl prorektor pro vědu a tvůrčí činnost doc. Petr Doležel.

CSG AEROSPACE a. s. je evropským lídrem ve vývoji a výrobě radarů. Jeho firmy ale vyrábějí a poskytují civilní i vojenskou leteckou techniku, palubní a komunikační systémy, modernizaci letecké techniky, radary pro protivzdušnou obranu a řízení letového provozu. Mimo to také vyvíjejí software pro systémy řízení letového provozu a navazujících služeb, zajišťují opravy letadel, logistickou podporu a poskytují komplexní letový i pozemní výcvik vojenského a civilního personálu. Do výčtu činností patří letecké práce, servisní služby i speciální a obchodní letecká doprava. Nedávno se součástí stal také český startup UpVison, který se soustředí na bezpilotní systémy. CSG AEROSPACE a. s. je součástí největší české zbrojařské skupiny Czechoslovak Group (CSG).

Významný italský restaurátor Paolo Pastorello navštívil Fakultu restaurování Univerzity Pardubice, aby při praktické výuce studenty učil metody retuše. Skupina 15 studentů restaurování se tak mohla setkat a učit od italského experta, který působí po celém světě.

Paolo Pastorello se podílel na restaurování takových děl, jako je výzdoba hrobky Nefertari v Luxoru v Egyptě, nástěnné malby Giotta, Cavalliniho a Cimabua v Horní bazilice v Assisi, či nástěnné malby v galerii Farnese od bratrů Carraciových v Palazzo Franese v Římě. Restauroval také plátna a deskové obrazy od autorů jako Perugino, Tintoretto, Bronzino, Jan Gossart, Gerard David a dalších. Přestože v Litomyšli vedl tento kurz již potřetí, nyní na fakultu kvůli nabitému programu zavítal po dlouhých deseti letech.

Týdenní kurz se soustředí na téma vertikálního trattegia, tedy legendární metody rozpoznatelné retuše vyvinuté na Centrálním institutu pro restaurování v Římě, a vyznačuje se svou intenzitou, kdy studenti tráví každý den praktickým tréninkem této metody. Pod dohledem mistra trénují cvičení tužkou, různé štětcové techniky vedoucí k pochopení a nácviku barevně rozložené čárkové retuše i její samotnou realizaci na omítkovém panelu s technologickou kopií nástěnné malby.

„Přestože není trattegio v naší republice preferovanou technikou retuše, v rámci celosvětového uplatnění našich absolventů věříme v užitečnost kurzu. Studenti mají navíc možnost potkat se s osobností, která má kromě svých nepřeberných restaurátorských zkušeností také věhlas pedagoga, který každoročně připravuje uchazeče na legendární Centrální institut pro restaurování v Římě, což je pro ně cennou profesní zkušeností,“ vysvětlil Jan Vojtěchovský, proděkan pro zahraniční spolupráci Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Akademický senát Univerzity Pardubice bude od 6. ledna fungovat v novém složení. 

Volba členů do akademického senátu proběhla na univerzitě a jejich fakultách na přelomu listopadu a prosince loňského roku. Ve zvoleném složení bude Akademický senát působit ve volebním období od 6. ledna 2023 do 5. ledna 2026. 

Gratulujeme kolegyním a kolegům ke zvolení.

Členy Akademického senátu UPCE z řad akademických pracovníků byli zvoleni

Dopravní fakulta Jana Pernera
doc. Ing. Bohumil Culek, Ph.D. – Výukové a výzkumné centrum v dopravy
Ing. Tomáš Michálek, Ph.D. – Katedra dopravních prostředků a diagnostiky
Ing. Helena Becková, Ph.D. – Katedra dopravního managementu, marketingu a logistiky
doc. Ing. Jaroslav Kleprlík, Ph.D. – Katedra technologie a řízení dopravy

Fakulta ekonomicko-správní
JUDr. Martin Šmíd, Ph.D. – Ústav správních a sociálních věd
Mgr. Pavel Sedlák, Ph.D. – Ústav systémového inženýrství a informatiky
doc. Ing. Miloslav Hub, Ph.D. – Ústav systémového inženýrství a informatiky
Ing. Ondřej Kuba, Ph.D. – Ústav ekonomických věd

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Ing. Daniel Honc, Ph.D. – Katedra řízení procesů
Mgr. Alena Pozdílková, Ph.D. – Katedra matematiky a fyziky
Ing. Jan Panuš, Ph.D. – Katedra informačních technologií
Ing. Karel Juryca – Katedra elektrotechniky

Fakuta filozofická
PhDr. Adam Horálek, Ph.D. – Katedra sociální a kulturní antropologie
Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. – Katedra anglistiky a amerikanistiky
doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D. – Ústav historických věd
doc. Mgr. Martin Čapský, Ph.D. – Ústav historických věd

Fakulta chemicko-technologická
Ing. Petr Bělina, Ph.D. – Katedra anorganické technologie
doc. Ing. Jan Fischer, CSc. – Katedra analytické chemie
doc. Ing. Aleš Imramovský, Ph.D. – Ústav organické chemie a technologie
doc. Ing. Anna Krejčová, Ph.D. – Ústav environmentálního a chemického inženýrství

Fakulta zdravotnických studií
Mgr. et Mgr. Ondřej Podeszwa – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Vít Blanař, Ph.D. – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Jana Škvrňáková, Ph.D. – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D. – Katedra klinických oborů

Fakulta restaurování
MgA. Ivan Kopáčik – Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů

Celouniverzitní útvary
Mgr. Pavel Brebera, Ph.D. – Jazykové centrum

Členy Akademického senátu UPCE z řad studentů byli zvoleni

Dopravní fakulta Jana Pernera
Ing. Jiří Šlapák – 5. ročník doktorského SP Dopravní prostředky
Marek Manojlín – 2. ročník bakalářského SP Technologie a řízení dopravy

Fakulta ekonomicko-správní
František Kvapil – 1. ročník bakalářského SP Multimedia ve firemní praxi
Ing. Tomáš Fišera – 1. ročník doktorského SP Regionální a veřejná ekonomie

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Šimon Pipek – 2. ročník bakalářského SP Automatizace
Michal Nejedlo – 3. ročník bakalářského SP Elektrotechnika a informatika

Fakulta filozofická
Mgr. Jindra Lavrenčíková – 1. ročník doktorského SP Historické vědy
Mgr. David Rozen – 3. ročník doktorského SP Philosophy

Fakulta chemicko-technologická
Bc. Petr Leinweber – 2. ročník navazujícího magisterského SP Anorganická a bioanorganická chemie
Štěpán Vrubel – 2. ročník bakalářského SP Polymerní materiály a kompozity

Fakulta zdravotnických studií
David Hoffman – 1. ročník bakalářského SP Zdravotnické záchranářství
Anděla Kašparová – 1. ročník bakalářského SP Zdravotnické záchranářství

Fakulta restaurování
George Višněvský – 2. ročník bakalářského SP Restaurování a konzervace děl hmotného kulturního dědictví

Kompletní výsledky voleb jsou dostupné na zaměstnaneckém i studentském intranetu. 
 

OZNÁMENÍ

o konání

1. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2023 - 2026,

které se uskuteční v prezenční formě v úterý 10. ledna 2023 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Informace o průběhu voleb do Akademického senátu Univerzity Pardubice pro funkční období 2023–2026, vyhlášení výsledků. Předání osvědčení o členství v AS UPCE.
2. Jmenování skrutátorů zasedání.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti odstupujícího předsednictva.
5. Volba předsednictva AS UPCE.
6. Volba předsedy AS UPCE.
7. Ustavení Legislativní komise, Ekonomické komise, Komise pro studium a tvůrčí činnost. Volba předsedů komisí AS UPCE.
8. Různé.

V Pardubicích dne 2. ledna 2023                                     

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
odstupující předseda AS UPCE

Invitation

to

the 1st session of the Academic Senate of the University of Pardubice
in the term of office 2023–2026,

to be held on Tuesday 10 January 2023 at 2:00 PM
in the Rectorae Meeting Room, Studentská 95 (4th floor).

Programme:

1. Information about the course of elections to the Academic Senate of the University of Pardubice for the term of office 2023–2026, results announcement. Presentation of the certificates of membership in the AS UPCE.
2. Approval of scrutineers.
3. Approval of the programme.
4. Information about activities of the stepping down Board.
5. Election of the AS UPCE Board.
6. Election of the Chair of the AS UPCE.
7. Appointment of the Legislation Committee, Economic Committee, The Committee for Study and Research. Election of chairs of AS UPCE committees.
8. Miscellaneous.

Pardubice, 2 January 2023                                            

Ing. Petr Bělina, Ph.D.,

                                                                                       Stepping Down Chair AS UPCE

Když se dostal mezi top sportovce, zjistil, že tenhle svět není pro něj. Vyslyšel hlas svého srdce a míří do mašiny. Možná už příští rok vás Radim Grebík na železnici sveze.

„Líbí se mi systém, propracovanost. Myslím si, že železnice má svůj řád, i když to tak občas nevypadá. Je tam ta služba veřejnosti. Baví mě provoz a to, že každý den vidíte výsledky své práce. Dopravujete lidi bezpečně do jejich cíle,“ vysvětluje.

Vzdal se i olympiády

Grebík zůstává aktivním triatlonistou, ale už ne vrcholovým. „Chtěl bych se pravidelně účastnit závodů Českého poháru i dalších tlonů jako aquatlon nebo terénní triatlon. Měl jsem obavy, jak to triatlonová komunita přijme. Ve výsledku snad nikdo vůči mně vyloženě negativní reakci neměl. Patříme k menším sportům, je to u nás velmi přátelské. Navzájem se známe a dokážeme si pomoct.“

K samotnému triatlonu se talentovaný závodník dostal v podstatě náhodou. „Bylo to v roce 2017, kdy jsem se chtěl znovu podívat na Olympiádu dětí a mládeže. Na plavání jsem už ale byl moc starý. Zbýval jachting a triatlon. Protože jsem o jachtingu neměl ani páru, zvolil jsem triatlon, který mi byl díky těm třem disciplínám o dost bližší.“ Snahu o olympiádu dospělých teď kvůli svému rozhodnutí taky vzdal.

Triatlon představuje kombinaci plavání, jízdy na kole a běhu. „Mojí nejoblíbenější disciplínou bylo kolo. Běh mi šel podle výsledků nejlíp, ale taky jsem na něm musel nejvíc pracovat. Triatlon představuje takový neustálý balanc mezi třemi disciplínami. Jakmile začne člověk víc pracovat na jedné, tak je to víc poznat na těch zbývajících dvou. Navíc musíte trénovat sílu anebo čtvrtou disciplínu, což jsou depa.“

Do lokomotivy cesta klikatá

Při setkání s nejlepšími sportovci si Radim Grebík uvědomil, že přemýšlejí trochu jinak. „Mají hlavu nastavenou na výkon, neustálé sebezlepšování. Já už veškerou pozornost směřuju ke zkouškám a ke studiu na dopravní fakultě pardubické univerzity. Studuju ji dálkově.“ Přesto s čistou hlavou a už jako železničář si nedávno na světovém poháru v Itálii vylepšil osobní rekord.

A co člověk musí absolvovat, když chce dělat strojvůdce? „Projdete výběrovým řízením, psychotesty, zdravotní způsobilostí. Když uspějete u pilotních prohlídek, následuje dílenský, vozmistrovský výcvik a asi dva měsíce kurzů a teorie ve středisku v České Třebové. V nejbližších měsících bych už měl mít hotové zkoušky a být připravený na samostatné vození cestujících.“

Mladý strojvůdce by měl zatím jezdit lokálky na Moravě, kde bydlí. „Je tam postupný vývoj. Jsme v motorové trakci a postupně se přechází na elektrickou, kde se může člověk dostat i do zahraničí.“

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Je mu 31. Vystudoval Materiálové inženýrství na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice a k tomu ještě filozofii. Nedávno už jako pedagog získal Patrik Čermák cenu ministra školství.

„Je to ocenění mé práce, které jsem se docela dost věnoval. Jsem poměrně mlád a kdybych přebíral cenu za celoživotní přínos, připadal bych si poměrně nepatřičně. Ale jde o cenu, která se udílí za poslední tři roky, což je právě doba mého působení na vysoké škole,“ říká.

Laboratoř jako koníček

Na ceremoniál do Prahy s Čermákem cestovala i jeho manželka, se kterou zároveň spolupracuje. Nechyběl ani student, který ho na cenu nominoval. Ten uvedl: „Stal se jedním z nejoblíbenějších vyučujících. Hlavní náplní jeho pedagogického působení je vedení laboratoří z fyziky. Zde se významnou měrou zasadil o inovaci laboratorních úloh, návodů k nim a celkového přístupu k výuce. Studenti si dokonce po dvou semestrech vyžádali pokračování předmětu.“

Vyučující kvůli laboratořím lehce utlumil svou vědeckou činnost. „Ale baví mě to. Snad jsem to přenesl i na studenty. Baví mě, když to baví ostatní. Věková blízkost ke studentům je pro mě určitou výhodou, ale spíš všechno tkví v přístupu k předmětu a studentům samotným. Ani tak nejde o to, co člověk vyučuje.“

Do univerzitních laboratoří docházel Patrik Čermák už v době středoškolských studií. „Tenkrát jsem ještě závodně tancoval, chodil jsem na kurzy angličtiny, ale musel jsem to kvůli nedostatku času škrtnout. Na vysoké škole jsem se asi tolik nebavil. Člověk se může opíjet jenom trochu,“ prozrazuje s úsměvem svůj recept na úspěch.

Hit sociálních sítí

Jako student Patrik Čermák organizoval oblíbenou celorepublikovou konferenci Vědění mladým a diskuzní večery Kavárna Universitas. V posledních dvou letech se zapojil do programu Yoda Mentorship, organizoval soutěž Na den vědcem pořádanou NASA anebo dělal on-line porotce v největší mezinárodní přehlídce vědeckých a technických prací mladých talentů v USA (Regeneron ISEF).

Své nadšení pro vědu a výuku akademik pravidelně demonstruje na univerzitních popularizačních akcích. Taky si za covidu založil instagramový účet. „Učil jsem laboratoře z fyziky on-line. S manželkou jsme úlohy nahrávali, posílali jsme studentům data, komentovali jsme to. Studenti se mohli ptát, a pak z toho zpracovávali protokol. Postoval jsem tam fyzikální experimenty a další zajímavosti ze světa vědy. Stalo se to poměrně populárním. Pokračuju v tom dodnes.“

A co v roce 2023? „Chtěl bych ve formě skript vydat nové laboratorní návody, které jsme začali psát. Pak taky v září pořádáme velkou mezinárodní vědeckou konferenci. Prostě pokračovat v klidu a jistě…“

Článek je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

S děkanem Dopravní fakulty Jana Pernera doc. Liborem Švadlenkou

Jak se fakulta v posledních letech proměnila?

Od roku 2016 jsme pracovali na rozvoji a růstu fakulty. V oblasti vědy jsme definovali vědecké týmy, jejichž práci systematicky podporujeme, abychom získali mezinárodní vědecké projekty a ty přinesly publikační činnost. Ve vzdělávání fakulta získala institucionální akreditaci pro oblast dopravy. Udělali jsme významnou restrukturalizaci studijních programů, zmenšili jejich počet, zefektivnili je a udělali je atraktivnější pro uchazeče o studium. Velkým krokem bylo založení katedry letecké dopravy a akreditování prvního profesního bakalářského programu v tomto oboru. Kvalitní výuka ale musí být provázaná s praxí. Naše fakulta je tímto propojením typická, jelikož běžně do výuky zveme odborníky, aby studentům představili aktuální trendy.

Na jaře oslaví fakulta 30 let. Plánujete oslavy?

Čeká nás významné jubileum a my si ho chceme připomenout. Připravili jsme výstavu o Janu Pernerovi, po němž je naše fakulta pojmenovaná. Akcí, kterými si připomeneme velikány dopravy z Pardubického kraje, jakými byli Jan Perner, Jan Kašpar a Josef Ressel, plánujeme více. Fakulta byla založena 1. dubna, slavit ale budeme celý rok. Pro studenty připravujeme aktivity a speciální přednášky k tématu dopravy, pro zaměstnance a partnery z univerzity i z praxe plánujeme oslavu výročí. Doufáme, že se nám podaří uspořádat veřejnou akci o bezpečnosti v dopravě. Plánujeme také historicky první setkání našich absolventů, na kterém se rádi po letech setkáme s bývalými studenty.

Jaká by měla fakulta být za dalších 30 let?

Naším cílem je dopravní fakulta jako renomované centrum dopravního vzdělávání a výzkumu. To se nám daří postupně naplňovat. Ale abychom tohoto cíle dosáhli, je třeba mít díky kvalitní výuce absolventy s výborným uplatněním v praxi a realizovat významné vědecko-výzkumné projekty, které vedou k prestižním aplikačním a publikačním výstupům. Protože je stále nedostatek dopravních odborníků chtěli bychom do budoucna zvýšit počet studentů napříč studijními programy. Naší snahou je oslovit i zahraniční studenty. Věřím, že nám v tom pomohou dva nové studijní programy v navazujícím magisterském studiu „Transport Operations Management“ a „Rail Vehicles“, jejichž výuku bychom rádi zahájili příští akademický rok. Chceme také získat větší počet úspěšných absolventů v doktorském studiu. Doktorandi jsou totiž významným prvkem v kvalitní vědecko-výzkumné činnosti každé fakulty.

Ve vědecko-výzkumné oblasti se chceme ve větší míře zapojovat do prestižních mezinárodních projektů a konsorcií.

Do výčtu našich cílů musíme ale zahrnout také cíle spojené s našimi zaměstnanci a studenty. Rádi bychom pokračovali v budování kvalitního pracovního, resp. studijního prostředí. Pro nejbližší roky plánujeme celkovou rekonstrukci budovy DC a postupně zlepšovat budovu DA. Obecně je naším cílem vytvořit zaměstnancům takové podmínky, aby u nás rádi pracovali a měli všechny předpoklady k dosažení výsledků ve vzdělávací i vědecko-výzkumné oblasti.

Práce je tedy před námi ještě hodně, chtělo by se říci minimálně na dalších 30 let.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Když neběhá po hřišti, navléká bílý plášť a zavírá se do laboratoře. Doktorandka z Fakulty chemicko-technologické Denisa Kolářová je nejen vědkyní v úspěšném týmu profesora Holčapka, ale také českou reprezentantkou, trenérkou a rozhodčí v korfbalu.

Korfbal není moc obvyklý sport. Jak byste ho popsala?

Korfbal je jediný míčový sport, který hrají společně holky a kluci. V každém týmu musí být čtyři dívky a čtyři chlapci. Je velmi podobný basketu, akorát že my nemůžeme s balónem běhat a driblovat a hrajeme i za košem. Je pravda, že to není úplně známý sport, ale je genderově vyvážený. To je v posledních letech velké téma a korfbal jde příkladem. Třeba ho právě tohle pomůže více proslavit.  

Nemáte někdy obavy, když hrajete kontaktně i proti mužům?

Samozřejmě se může stát, že se třeba srazíme, a to je pak nepříjemné. Jinak se ale není čeho bát, protože dalším pravidlem korfbalu je, že dívku může bránit pouze dívka a chlapce zase jen chlapec. To riziko střetu s mužem tedy není tak veliké.

Co je cílem?

Cílem je trefit koš soupeře, který se nachází ve dvou třetinách poloviny hrací plochy. Zároveň se vždy po dvou bodech střídá obrana s útokem, takže každý hráč musí umět obojí. Musím být dobrá v útoku, ale i v obraně, což se mi na korfbalu hrozně líbí.

Co musí hráč umět?

V korfbalu jde hlavně o běhání a přesnost, člověk musí mít mušku, aby mohl dávat koše. To není vždy úplně jednoduché, protože koš je ještě o půl metru výš než ten basketbalový. Trénujeme samozřejmě i techniku. Zkrátka člověk musí být šikovný a mít fyzičku. Jinak je na korfbalu krásné to, že k němu nic nepotřebujete, žádnou raketu nebo hokejku, stačí jen botasky.

Kdy a proč korfbal vznikl?

Vymyslel ho už v roce 1902 holandský učitel, který si lámal hlavu s tím, že na prvním stupni základní školy je smíšený tělocvik a neexistuje žádný sport, který by bavil všechny. Když se hrál fotbal nebo basketbal, kluci si vždy užili hru více. Proto vymyslel korfbal, aby měli holky a kluci stejné možnosti, mohli si všichni zahrát a všechny to bavilo.

Kdy jste tento sport hrála poprvé?

Když jsem byla v první třídě, přišla za mamkou hlavní vychovatelka z naší školy, která korfbal trénovala, s tím, že potřebuje do týmu holky. A tak jsem začala hrát. V té době jsem z toho ale neměla moc rozum. Až tak ve třetí třídě jsem začala zjišťovat, že mě to hrozně baví, a dnes se už korfbalu věnuju 19. rok. Vždy se mi na tom líbilo, že tým je smíšený. Myslím, že mi to dalo hodně do života, naučilo mě to vycházet s oběma pohlavími a komunikovat nejen s kámoškami, ale taky s kluky.

Jak se z holky, která chodí v první třídě na korfbal, stane reprezentantka ČR?

Velmi brzy jsme začali jezdit na zápasy a jelikož tento sport není tolik rozšířený, tak už jako prcci jsme hráli třeba v Děčíně, Českých Budějovicích, Brně, zkrátka po celé České republice. Začala jsem pozorovat, že se zlepšuju a ve 12 letech mě pozvali do reprezentace do 16 let. Jeli jsme na turnaj do Holandska, čímž odstartovala moje kariéra. Ve 14 letech jsem v kategorii do 16 let získala titul nejlepší hráčky světa, a za rok se to opakovalo. V té době jsem již začala hrát i v kategorii do 19 let a následující rok se mi opět povedlo stát se nejlepší hráčkou světa v této kategorii. V 16 letech jsem pak jela na světové hry do Kolumbie. Za největší úspěch považuji, že jsme se kvalifikovali s reprezentací do 21 let na mistrovství světa do třiadvaceti let. Hrálo se v Olomouci, takže doma, díky čemuž tam byla skvělá atmosféra, a my jsme vybojovali bronz. Od té doby ale už aktivně nehraju, jsem po dvou operacích s kolenem a čekám na další. Bohužel se všechny ty úspěchy podepsaly na mém zdraví.

Takže sport vám dovolil procestovat svět…

Díky korfbalu jsem byla v Kolumbii, v Jihoafrické republice, Portugalsku, v Německu a mockrát v Holandsku. Tam jsem jezdila třeba i šestkrát za rok, protože jsme tam měli soustředění a turnaje.

Vy ale korfbal jenom nehrajete…

To je pravda, vedle toho také trénuju děti a dospělé a jsem rozhodčí. Říkala jsem si, že chci pořádně znát pravidla, a také si vyzkoušet být ve všech pozicích. Je jednoduché jako hráč neustále nadávat na rozhodčího, ale já jsem chtěla znát i ten druhý pohled. Člověk si uvědomí, že jsme také jenom lidé. Nejsme roboti a děláme chyby. Stejně tak, jako ji může udělat hráč, ji může udělat i rozhodčí. Zjistila jsem, že mě pískat korfbal baví, a že mi navíc pomohlo si v hlavě srovnat mnoho věcí. Na hřišti moc ráda vyjadřuju svoje emoce a pocity. Snažím se to dělat slušně, ale někdy se neovládnu. Od doby, co pískám, jsem se velmi zklidnila a začala mít větší pochopení. Teď je ze mě už mezinárodní rozhodčí.

Jste rozhodčí ve sportu, kde hrají i muži. Nedochází občas ke konfliktním situacím?

Občas se něco vyvrbí, někteří muži si musí dokazovat, že ženská jim přece nebude rozkazovat. Ale já jsem drsnější povaha, takže si to nikdy nenechám líbit. Je potřeba ukázat, že já jsem tu rozhodčí, já rozhoduju a nebudu o tom s nikým diskutovat. Mně se to naštěstí daří, možná mi pomáhá i to, že jsem dost vysoká. A mou nejlepší obranou je úsměv, nehádám se s nimi, nevstupuju do konfliktu, což mnohé rozhodí a je klid.

Do toho navíc trénujete děti.

Být trenér je s mojí povahou těžké. Na hřišti ráda vyjadřuju emoce, a když je člověk součástí týmu, chce hráčům poradit. Jako trenér ale musí jen stát na kraji a nemůže na hřiště, to je pro mě vždy těžké (smích). Já jsem vždycky chtěla dělat všechno a chtěla jsem být ve všem nejlepší. Chtěla jsem být nejlepší jako hráč, jako trenér i jako rozhodčí, ale ono nejde dělat všechno na sto procent. Takže když se mi stal úraz a moje kariéra šla stranou, řekla jsem si, že se budu věnovat hlavně pískání a dětem. Chci jim předat to všechno, co jsem se naučila.

Kolik času sportu věnujete?

Hrozně moc. Dokud nemám vlastní rodinu, tak to jde, ale i tak se velmi často potýkám s velkým časovým presem. Snažím se stíhat všechno, někdy se mi to daří a někdy ne, ale tak to prostě je. Někdy mám pocit, že z laborky lítám jenom na korfbal a zase zpátky.

Už jste nakousla, že kromě sportu jste úspěšná také ve výzkumu, dokonce jste v excelentním týmu prof. Holčapka.

Na to jsem hrozně hrdá a pyšná. I proto nechci vše přizpůsobovat jenom sportu. Chci dávat hodně energie i do vědy a výzkumu, protože vím, že pod vedením profesora Holčapka můžu ve vědě něčeho dosáhnout. Navíc jsem mu velmi vděčná, protože on si mě vybral. Po jedné zkoušce mi řekl, že ve mně vidí potenciál, a zeptal se mě, jestli u něho nechci psát diplomku. Řekla jsem si, že teď nebo nikdy. Byl to pro mě nový náboj, který mi přinesl spoustu příležitostí. Takovou přidruženou je i zlepšení angličtiny, kterou jsem na střední trochu flákala. Ve výzkumném týmu máme mnoho cizinců, se kterými se jinak nedomluvím.

Za diplomovou práci jste získala i cenu rektora. Čemu jste se věnovala?

Věnovala jsem se analýze sfingolipidů. S týmem se zaměřujeme na výzkum detekce různých typů rakoviny a v poslední době bylo dokázáno, že tato třída lipidů je biomarkerem v rakovině a jsou v ní způsobeny určité dysregulace. Právě proto jsem se se věnovala sfingolipidům. Používala jsem hmotnostní spektrometrii a zoptimalizovala jsem si novou metodu. Musím říct, že mě ta práce hrozně bavila. Přihlásila jsem ji i do dvou soutěží. V jedné jsem nebyla úspěšná, ale v ceně Siemens jsem zabodovala. Přestože se tato firma soustředí spíš na elektroniku, toto téma je zaujalo. Jsem ráda, že dokázali ocenit analytickou chemii, protože detekce rakoviny ve včasném stádiu je hrozně moc důležitá.

Právě za detekci rakoviny slinivky v raném stádiu, a to dokonce z jediné kapky krve, sbírá ceny i profesor Holčapek a jeho tým…

V tom je to unikátní. V dnešní době se dělají různé biopsie, odběry krve a podobné invazivní metody, které jsou často bolestivé. My také odebíráme krev, ale stačí nám pouze malé množství, díky kterému dokážeme odhalit rakovinu. Víme, že lipidy hrají v rakovině velkou roli a jejich analýza není úplně jednoduchá, ale výsledek je potom neskutečný.

Jak se tento významný objev nyní může posouvat?

Metoda detekce rakoviny slinivky břišní z kapky krve je už patentovaná, ale přesto je před námi ještě kus cesty. Tento proces trval sedm let a teď musí metoda projít klinickým testováním. Budou se odebírat vzorky a už jich nebudou stovky, ale tisíce. A ty tisíce vzorků musí ukázat, že to opravdu funguje. Cílem samozřejmě je, aby doktoři metodu přijmuli, výsledkům věřili a posílali na ni své pacienty. Pokud budoucí klinická studie dopadne dobře, bude to obrovský převrat.

Mají chemie a korfbal něco společného?

Tým. Stojím si za tím, že jak v korfbale, tak i v chemii potřebujete kolem sebe tým. Ve více lidech se to lépe táhne, a když vím, že mám za sebou tým, který je mi oporou, vše je snazší. Díky týmu v korfbale i tomu vědeckému nemám stopku. Oba týmy jsou mým hnacím motorem, abych všechno zvládla.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.