Vážené kolegyně a kolegové,

rádi bychom Vás pozvali na školení zaměřené na seznámení s ekonomickým IS IFIS, systémem Verso a jeho moduly, vysvětlení účetních souvislostí a postupů a nastavení schvalovacích procesů. Toto školení je organizováno Ekonomickým odborem a je určeno hospodářsko – správním referentům, a to jak novým uživatelům, tak těm zkušeným, kteří si přejí zefektivnit svoji práci se systémy.

Termín: 13.06. 2025, 9-11 hod

Místo konání: budova Rektorátu, zasedací místnost 3. patro

Školitelé :  Ing. Marie Houfová a Ing. Lucie Minaříková

Přihlašování probíhá přes portál VEMA, přihlásit se můžete ZDE.

Budeme se těšit na Vaši účast.

Před 25 lety napsala knihu K hříchu i modlitbě, od té doby se věnuje historii žen – významných i obyčejných. Cesta žen ke svobodě, rovnoprávnosti, možnosti rozhodovat sama o sobě byla dlouhá a všechny překážky dosud nezmizely a nové se objevují. Zatím poslední publikace historičky Mileny Lenderové z Univerzity Pardubice, odbornice zejména na dějiny 19. století, dějiny žen a jejich každodennosti, nese stručný název – Česká žena.

Co znamenalo narodit se ve středověku jako chlapec a jako dívka?

Zásadně byl vždy očekáván chlapec, protože byl dědicem majetku nebo alespoň jména. První chlapec byl velmi uctívaný, velmi vážený. Když se narodila holčička, mohlo to být zklamání, byl to takový celkem neužitečný tvor. Dívenka byla velmi brzo nekompromisně zapojena do práce v domácnosti, na poli nebo jako pomocná síla. Brzy ji ale bylo nutné hlídat, aby se někde s někým nezapomněla. A pak bylo potřeba ji nějak provdat. To bylo odstupňováno podle společenského postavení. U velkých šlechtických rodů vidíme, že první chlapec získává majetek. Druhému otec koupil pluk, měl určeno stát se vojákem. Třetího čekala církevní dráha. Princezny či šlechtičny se provdávaly tak, aby rodina získala větší moc. Dívčí dětství končilo brzo časným sňatkem nebo odchodem do kláštera.

Když se narodilo více děvčat v méně privilegovaných vrstvách, tak se provdaly třeba první tři dcery, pro čtvrtou už na věno nezbylo, takže se z ní stala chudá tetička, stará panna, závislá na příbuzných, bratřích, sestrách. Takový horký brambor. Abych to shrnula: hluboko do 20. století nebylo pro rodinu žádnou výhrou, když se narodila dívka. Po staletí trvající despekt k ženskému novorozenci byl první fází despektu, který měla společnost k ženskému pohlaví obecně. Dívkám byla vždy věnovaná daleko menší péče než chlapcům. V jednom belgickém výzkumu se například ukázalo, že ve věku 12–16 let umíralo daleko víc holek na tuberkulózu. Autoři to vysvětlují tím, že dítě ženského pohlaví bylo zdravotně zanedbanější, dostávalo horší stravu a podobně. No a když skočíme do současnosti, tak dodám, že ještě dnes se může novopečený otec od kamarádů, kolegů, příbuzných – dosaďte si libovolně – dozvědět: „jé, tobě se narodila dcera, tak příště už to snad bude lepší!“ I jako vtip je to úplně hloupé, ale pořád se s tím setkáváme.

Za starých časů až donedávna bylo o osudech dívek rozhodnuto předem. V aristokratických rodinách rozhodovaly politické, mocenské, majetkové záměry rodu, ale ani mužů se nikdo neptal. Majetek rozhodoval i ve středních vrstvách; nikdo nechtěl dát dceru chudému a syna ženě bez věna. Jaké bylo rozdělení rolí?

Ještě v 19. a 20. století bylo manželství nebo partnerství vždy ekonomickou záležitostí. A rozdělení rolí a práv jasné: Muž zajišťuje rodinu, žena obstarává domov a děti. Proto byly pro ženy důležité jen dovednosti potřebné v intimním prostoru rodiny. Jiné znalosti, uplatnitelné i na trhu, měly služky, pradleny, bylinkářky, vinopalnice. Kde nebylo nic, žádný majetek, tam byla volba partnera nejsvobodnější. O středověku sice v tomto smyslu moc nevíme, neexistují prameny, ale třeba u podruhů, čeledínů, lidí, kteří pracovali a bydleli na nějakém velkostatku, tam si bral chudý chudou. Ale jakmile byl v rodině minimální majetek, byla samozřejmá snaha o něj nejen nepřijít, ale pokud možno ho zmnožit.

Autorka: Eva Bobůrková
Text vyšel v červnovém čísle časopisu Vesmír. Kompletní rozhovor naleznete v online podobě nebo níže jako soubor PDF.

Jazykové centrum Vás srdečně zve na seminář "Listening comprehension, reading, speaking and writing in Czech B1".

Kdy: 16. 6. 2025, 12:00 - 13:30 hodin

Kde: DB 02011

Lektorky: Mgr. Radka Švadláková, Ph.D. a Mgr. Kateřina Kubanová

Účastníci si ověří svoji aktuální jazykovou úroveň českého jazyka ve všech jazykových dovednostech (poslech, mluvení, porozumění čtenému textu, psaní). Seznámí se zároveň s formátem zkoušky B1. Zprostředkujícím jazykem je čeština.

Přihlašování probíhá přes Vema portál. Přihlásit se můžete ZDE.

Vědci z Univerzity Pardubice interaktivní a zábavnou formou představují různé oblasti výzkumu přímo na gymnáziích. Na Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi zavítali odborníci hned se čtyřmi tematickými bloky. 

Gymnazisté si otestovali své znalosti z práva, psychologie, sociologie a ekonomie v interaktivním kvízu s JUDr. Barborou Kovářovou z Fakulty ekonomicko-správní. Výzkumníci dr. Karel Juryca a Ing. Jiří Roleček z Fakulty elektrotechniky a informatiky demonstrovali princip určování směru příchodu akustického signálu pomocí více mikrofonů.

Doc. Tomáš Syrový z Fakulty chemicko-technologické připravil téma využití generativní umělé inteligence v grafickém designu. Při modelové situaci od dr. Kateřiny Horáčkové a Mgr. Martiny Rabové z Fakulty zdravotnických studií studenti zjistili, jak vypadá zásah záchranářů a oživování raněného. Žáci Sportovního gymnázia Pardubice se dozvěděli zajímavá fakta o dopingu na přednášce prof. Petry Bajerové z Fakulty chemicko-technologické.

Další prezentace Univerzita Pardubice připravuje i v příštím školním roce. V září se akademici chystají zpestřit výuku na Gymnáziu Dašická v Pardubicích a také na Gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích.

Jazykové centrum Vás srdečně zve na seminář "Listening comprehension, reading, speaking and writing in Czech A2".

Kdy: 9. 6. 2025, 12:00 - 13:30 hodin

Kde: DB-01002

Lektorky: Mgr. Radka Švadláková, Ph.D. a Mgr. Kateřina Kubanová

Účastníci si ověří svoji aktuální jazykovou úroveň českého jazyka ve všech jazykových dovednostech (poslech, mluvení, porozumění čtenému textu, psaní). Seznámí se zároveň s formátem zkoušky A2. Zprostředkujícím jazykem je čeština.

Přihlašování probíhá přes Vema portál. Přihlásit se můžete ZDE.

Do stojanů v kampusu Univerzity Pardubice dorazilo nové vydání časopisu MY UPCE. Nenechte si ujít rozhovor s motokrosovým závodníkem Danielem Mandysem. Student Fakulty ekonomicko-správní baví fanoušky akčními videi na sociálních sítích.

Autorka sci-fi knih, doktorandka Fakulty chemicko-technologické Marie Znamínková, si splnila dětský sen. Právě dopisuje poslední díl trilogie Generace, připravuje také scénář pohádky a vidět ji můžete i v televizních seriálech.

Jaké pivo mají v Etiopii? Odpovídá absolvent Fakulty elektrotechniky a informatiky Lukáš Horník, jehož do Afriky přivedla práce elektro-projektanta.

Tyto i další zajímavé texty najdete už teď ve 114. vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE v tištěné i on-line podobě.

Nejlepší sportovci dubnové výzvy Rozhýbejme univerzitu převzali ocenění. Vítězové jednotlivých kategorií slavnostně odměnil rektor prof. Libor Čapek. Pátý ročník výzvy, kterou organizuje Katedra tělovýchovy a sportu UPCE, zapojil do sportování celkem 760 studujících i zaměstnanců ze všech 7 fakult a rektorátu.

Nejúspěšnější fakultou se stala Fakulta chemicko-technologická (FChT) a obhájila tak loňské vítězství. Sportovci a sportovkyně z FChT ujeli, uběhli a ušli za měsíc celkem 21 795 kilometrů. Druhá byla Fakulta ekonomicko-správní (FES), třetí pak Dopravní fakulta Jana Pernera (DFJP).

Nejlepším běžcem byl letos doc. Pavel Drabina z FChT s celkem 400 kilometry, mezi studenty Roman Novotný z FES s 307 km. Vítězkou chůze je Pavlína Szabóová z FChT, která za měsíc ušla 800 km, mezi studentkami zvítězila Aneta Venclová z FES s 584 km. Na kole se nejlépe dařilo prof. Radovanu Souškovi z DFJP, který zapsal 3 195 km a studentovi FChT Michalu Šilhánovi s 1 413 km.

Letos kromě pohybu lidé z univerzity také pomáhali. Prostřednictvím aplikace EPP od Nadace ČEZ zajistili šek na 120 tisíc korun pro nemocnou Sofii, dceru absolventů Univerzity Pardubice.

Univerzita Pardubice má nově dvě speciální luční louky ve tvaru svého loga. Na plochách u Fakulty chemicko-technologické a u Technologického pavilonu v Doubravicích už brzy vykvetou druhově pestré trávy a byliny, které společně vyseli studenti a zaměstnanci. 

Tyto „logolouky“ nejsou jen vizuálně působivým prvkem, který zpestřuje univerzitní kampus. Jsou především živým prostorem, který podporuje biologickou rozmanitost, zadržuje vláhu, přispívá ke snižování teplot v okolí a nevyžaduje časté sečení jako klasické trávníky. 

Tento záměr spojuje identitu univerzity s respektem k životnímu prostředí – ukazuje, že i drobné změny v prostoru mají smysl. Rozkvetlá loga budou nejen krásná, ale i funkční. Univerzita tak dává najevo, že udržitelnost a péče o krajinu jí nejsou lhostejné. Tady univerzita opravdu kvete.

Projekt vznikl ve spolupráci Mgr. Petry Zaninové, manažerky udržitelného rozvoje na UPCE a Fakulty chemicko-technologické. Za pomoc děkujeme také zahradnici Ing. Lence Derbekové.

foto Milan Reinberk 

Tradiční derby dvou univerzitních týmů v e-sportu letos opět vyhrála Univerzita Pardubice. Bojovalo se ve třech hrách. Fanoušci univerzitním reprezentantům fandili v Counter-Strike 2, sledovali jejich strategie v League of Legends a Rocket League . Derby bylo napínavé opět do poslední chvíle. Tým Univerzity Hradec Králové naši hráči porazili 2:1.

Kolik lidí přišlo na fotbalový zápas? Nechovají se fanoušci podezřele? A co když někdo z nich vytáhne zbraň? To jsou informace, které neuniknou umělé neuronové síti, kterou zkoumá a trénuje absolvent a nyní také pedagog a vědec Fakulty elektrotechniky a informatiky Dominik Štursa. K práci potřebuje jen počítač a kameru. Ideálně spíš hodně kamer.

Když na Fakultě elektrotechniky a informatiky pochodují studenti po schodech nahoru a dolů, není to z rozmaru a kvůli jejich potřebě pohybu, pracují na projektu, který jim zadal vyučující. Pedagog a vědec Dominik Štursa se vždy zajímal o strojové učení a nyní prováděl testování společně se svými studenty. „Vzal jsem studenty při výuce předmětu umělé inteligence a říkal jsem jim: choďte po schodech nahoru a dolů. Nafotíme si vlastní sadu dat. A tak jsme chodili,“ říká Dominik Štursa k testování, kterým ověřoval detekci a počítání hlav za pomoci umělé neuronové sítě. 

Je totiž součástí výzkumného týmu profesora Petra Doležela, který mimo jiné vyvíjí systémy na detekci, lokalizaci i klasifikaci nejrůznějších objektů. „Takto nasbíraná data jsme potom vzali, získali jednotlivé snímky a ručně jsme označovali hlavy studentů,“ popisuje vědec. A proč? Aby je stejným způsobem dokázala rozpoznat a spočítat i umělá neuronová síť, jejímž vzorem je chování neuronů v mozku. 

„Neuronové sítě, které využíváme, se učí z toho, co jim na začátku dáme. To znamená, že jim nejprve poskytneme určitá data a ukážeme jim, jaké výsledky od nich očekáváme. Na základě toho si vytvoří vnitřní logiku, kterou pak aplikují na nová, neznámá data,“ vysvětluje Dominik Štursa podstatu práce s umělou neuronovou sítí. Ta poté dokáže například odhalit podezřelé nebo neobvyklé chování a poskytnout o něm informaci někomu dalšímu. A to všechno pomocí počítačového zpracování obrazu. 

Druhé oči vědců

Ke spočítání studentů přitom vědci pomohly „jen“ kamery, které jsou jeho druhýma očima. Uvnitř laboratoře sbírá tým Petra Doležela těmito kamerami cenné výzkumné podklady, zatímco sledování ostatních míst na Fakultě elektrotechniky a informatiky má z bezpečnostních důvodů na starosti vrátná. Jednou už tam ale třeba nebude muset sedět, protože detekovat nežádoucí postavu či předmět za ni zvládne právě vytrénovaná a přesně naučená neuronová síť. 

„Pracujeme s principy, které při rozpoznávání a následném zpracování obrazů používá člověk. Snažíme se, aby počítače dokázaly identifikovat objekty a uživatele v obrázcích a videích a dokázaly jim také porozumět,“ říká Dominik Štursa s tím, že vlastně jen replikují způsob, jakým lidé vidí, a také způsob, jakým chápou to, co vidí. Oproti lidem, kteří vidí pouze barevné spektrum, mají počítače velkou výhodu. Dívají se na svět skrz kamery a můžou tak zaznamenat i jiná spektra. „Kamery nebo obecně roboti můžou vidět třeba infračervené nebo ultrafialové spektrum a podobně. Mohou totiž využívat i jiné fyzikální principy na zobrazování obrazových dat. Na těchto principech pak funguje třeba magnetická rezonance nebo rentgen,“ doplňuje Štursa. V takto pořízených snímcích pomáhá zpracování obrazu například detekovat shluk nádorových buněk nebo vyhodnotit zlomeniny.

Pryč se špatnou sušenkou

Nejčastěji pracuje s dvourozměrnými daty, tedy s fotografiemi, které sám nafotí nebo si je vypreparuje z kamerových záznamů a videí. „V některých případech nemá cenu vyhodnocovat video, protože nám stačí jen jednoduchá informace právě z fotky, jindy zas potřebujeme třeba popsat nějakou polohu v určitém časovém horizontu a k tomu je zas lepší využívat videa. Nedá se proto říct, co je na zpracování lepší,“ vysvětluje. 

Na čem ale záleží, je to, co chce s daty dál provádět. Například fotka poskytne typická statická data, která jsou klíčová třeba pro detekci vadných kusů ve výrobním průmyslu. „Existují základní úlohy, které se v průmyslu vykonávají. Může to být detekce špatných kusů sušenek jedoucích na pásu, které následně odebere robotické rameno. Jsou to poházené součástky v boxu, ze kterých potřebujete odebrat konkrétní součástku a dát ji třeba na desku plošných spojů, která jede zase někam dál, kde se to celé kompletuje,“ dává příklady průmyslových úloh Dominik Štursa. 

Patří k nim také třeba přemísťování a systematické rovnání objektů například na paletu. Jeho úloha v těchto úkonech spočívá v tom, že díky zpracování obrazu poskytne neuronové síti informaci o tom, co je poškozená sušenka a kde se může objevit, nebo jak přesně vypadá daná součástka, kam se vkládá nebo jak se objekty nejlépe rovnají na sebe. Právě to je cesta k další automatizaci a robotizaci nejen průmyslové výroby. 

V bezpečí vždy a všude?

Vize je taková, že nás umělá neuronová síť bude umět ochránit ve veřejném prostoru. Třeba v autobusu, kde dnes už běžně můžeme narazit na kameru. „S její pomocí řidič sleduje prostor autobusu. Letmým pohledem na monitor může ale něco lehce přehlédnout. Zjistí třeba, že někdo usnul na sedačce, ale už neuvidí, že se mu tam na konečné stanici někdo schoval. Právě tuhle informaci mu dá neuronová síť, která rozpozná podezřelé chování,“ popisuje Štursa. 

Dopravcům se ale takové kamery hodí i proto, že monitorují pohyb cestujících a dokážou je také spočítat. „Na základě toho si pak mohou odpovědět na to, zda jezdí dostatek autobusů, nakolik jsou vytížené a jestli jejich trasy není třeba optimalizovat. Data se totiž dají spárovat s informacemi z GPS,“ dodává Štursa. Obdobného počítání osob se dá využít i na místech s velkou koncentrací lidí. Třeba na stadionech. Pomocí nástrojů našich vědců se dá třeba zjistit, zda se v době hrozícího nebezpečí zvládli evakuovat všichni přítomní. „Na základě toho, co kamera vidí, neuronová síť rozpozná nebezpečnou situaci a upozorní operátora: Hele, tady se děje něco podezřelého a je potřeba zakročit,“ popisuje. Pardubičtí vědci se zrovna zabývají vývojem systému pro detekci chování, při němž osoba vytáhne zbraň. 

Pod neustálým dohledem

Systém může pomáhat třeba na letišti, a to v případě, kdy se do hledáčku kamery dostane zapomenuté zavadlo. „Systém se snaží zavadlo s někým spárovat. Podle dalšího vývoje situace vyhodnotí, jestli si jen cestující odskočil na toaletu, nebo se ke kufru už nevrátil,“ doplňuje Štursa, který se podílel i na vývoji systému pro detekci objektů za účelem ochrany vzdušného prostoru. Systém umí na snímcích horizontu najít bezpilotní letadla a drony a určit, kde se nacházejí a zda jsou či nejsou nebezpečné. Tyto systémy se ale neobejdou bez fungování velkého počtu sledovacích zařízení, a právě neustálý dohled kamer mohou mnozí nést s nelibostí. 

Útěchou může být to, že neuronová síť neví o lidech, kteří se vyskytují v jejím zorném poli, žádné informace. „V našich aplikacích pouze indikuje, jestli se tam neděje něco neobvyklého, potažmo nebezpečného. Nejde o žádný zásah do běžného života. Nedělá vlastně nic jiného než ten vrátný, který sedí na židli a kouká na záznam z kamer,“ upřesňuje vědec. 

Dominika Štursu naopak množství kamer v objektech, do kterých přichází, těší. Hlavou se mu v tu chvíli nejspíš honí to, jak obrazové záznamy z nich zpracovat, aby nám zase ulehčily život. 

Dominik Štursa je součástí pětičlenného výzkumného týmu profesora Petra Doležela, který se zabývá aplikovaným výzkumem a experimentálním vývojem v oblasti strojového a hlubokého učení. Řeší nejrůznější úkoly v průmyslových výrobách, jako robotizaci a automatizaci výrobních procesů, detekci a klasifikaci objektů, segmentaci a shlukování dat či extrakci vlastností vizuálních a dalších dat. Jejich nejnovější technologie Neural Vision View, kterou v současnosti využívají dva partneři z komerční sféry, přispívá ke zvýšení přesnosti a spolehlivosti robotických systémů v praxi. Nabízí i nové možnosti využití v oblasti bezpečnostních systémů, biomedicíny nebo odpadového hospodářství. S technologií se probojovali do finále prestižní soutěže Transfera Technology Day a získali ocenění TOP Inovační projekt Parádního kraje.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner, Ivana Mlatečková

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE i v on-line podobě.