Jazykové centrum Vás srdečně zve na seminář "Language and music".

Workshop nabídne propojení jazykových, intonačních a kreativních dovedností se zacílením na estetický prožitek. Je určen pro všechny, kdo si rádi zazpívají nebo zahrají tradiční folkové písně v angličtině. Jazyková úroveň B1 a vyšší, úroveň hry na hudební nástroj základní. Schopnost číst notový záznam a dovednost transpozice výhodou, ale nejsou nutné. 

Kdy: 28.5. 2025, 11:00 – 13:00 hodin

Kde: DB 02011

Lektorka: Mgr. Jitka Suchardová Nováková, Ph.D.

Přihlašování probíhá přes Vema portál. Přihlásit se můžete ZDE.

Oddělení HR Award ve spolupráci s KTS, FES a SRUPA srdečně zve na tradiční Dětský den.

Dětský den se letos uskuteční ve čtvrtek 29. května 2025 od 15:00 do 17:00 ve venkovním areálu KTS (v případě nepříznivého počasí proběhne akce ve vnitřní tělocvičně). 

Děti se mohou těšit na odpoledne plné sportovních aktivit, a letos poprvé budou k dispozici také deskové hry.

Každé dítě obdrží hrací kartu a za splnění všech úkolů získá odměnu.

Akce je určena pro děti a vnoučata zaměstnankyň a zaměstnanců, stejně jako pro děti doktorandek a doktorandů.

Přihlášení je nutné a můžete jej provést zde.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

srdečně Vás zveme na workshop Jeden týden pro tvoji pohodu - nauč se základům MINDFULNESS, který se uskuteční v rámci mentoringového programu.

2 navazující setkání naživo a týden vlastní praxe

Termín: 15. a 22. 5. 2025, vždy od 9:00 do 12:00 hodin

Místo: budova VO, místnost 01009

Lektor: Ing. Max Fraenkl Ph.D.

Registrace: Jeden týden pro tvoji pohodu - nauč se základům MINDFULNESS

Prožitkový kurz, který vás naučí lépe pracovat se stresem, porozumět tomu, co je pro vás právě teď prospěšné, snáze přijmout prohru a nepříjemné pocity. Kurz se opírá o lektorovy praktické znalosti mindfulness a zkušenost s její výukou. 

Proč přijít na kurz:

• naučíte se základům mindfulness
• získáte nahrávky vedených meditací
• 1 online setkání s vedenou meditací
• můžete s Maxem Fraenklem pokračovat s pravidelnou výukou mindfulness v Pardubicích

Mindfulness má vědecky ověřený pozitivní dopad na náš život. Přijďte to vyzkoušet také!

Budeme se těšit na Vaši účast!

Jazykové centrum Vás srdečně zve na seminář "Was in der deutschsprachigen Kommunikation zu vermeiden ist".

Interaktivní workshop seznámí účastníky s klíčovými interkulturními rozdíly, podpořen krátkými video ukázkami ilustrující skutečné scénáře a podněcující k diskuzi.

Workshop proběhne v německém jazyce.

Kdy: 22.05.2025,  10:00 - 11:30 hodin

Kde: DB-01002

Lektorka: Mgr. Ilona Bourová

Přihlašování probíhá přes Vema portál. Přihlásit se můžete ZDE.

Oznámení

o konání

20. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

ve funkčním období 2023–2026,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 20. května 2025 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání.
2. Schválení programu zasedání a Pravidel pro hybridní zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice. 
3. Informace o činnosti předsednictva Akademického senátu Univerzity Pardubice.
4. Výroční zpráva o hospodaření Univerzity Pardubice za rok 2024. 
5. Výroční zpráva o činnosti univerzity Pardubice za rok 2024.
6. Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností Univerzity Pardubice za rok 2024. 
7. Různé.

Přílohou pozvánky jsou materiály k bodu č. 4, 5 a 6.

Odkaz na připojení k zasedání: Připojit se ke schůzce hned

20. zasedání AS UPCE dne 20. května 2025 | Univerzita Pardubice

V Pardubicích dne 12. května 2025                                                       Ing. Petr Bělina, Ph.D.

                                                                                                                  předseda AS UPCE

Známý dabér a dabingový režisér Richard Wágner navštívil 28. dubna 2025 Univerzitu Pardubice. Debata z cyklu Čaj o páté symbolicky uzavřela letní semestr a přilákala především fanoušky filmového a herního dabingu.

Richard Wágner je známý svou vášní pro dabing a dlouhodobým úsilím o popularizaci dané profese. 
V poslední letech se proslavil především jako hlas hlavního hrdiny Jindřicha v počítačových hrách Kingdom Come: Deliverance, a tak není divu, že tentokrát zaplnili aulu především studentky a studenti.

Dabing jako vymodlená disciplína

Richard Wágner je vystudovaný kameraman a střihač, záliba v dabingu se u něj zrodila při sledování animovaných filmů a seriálů.

„Já zbožňuji Simpsonovy, pouštěl jsem si je a fascinovalo mě, že Rumburak dabuje Marge. Dabing je pro mě vymodlená disciplína, kterou jsem si přál dělat od doby, kdy mi bylo dvanáct let,“ vzpomínal Richard Wágner během debaty.

Začínal čtyřmi větami v animovaném seriálu Rick and Morty; a jako dvanáctiletý se pokoušel dabovat Louis de Funèse. O deset let později už naplno vstoupil do světa profesionálního dabingu. Do branže nastoupil v době digitální éry, která s sebou přinesla nové technologie i postupy.

„Objevuje se spousta nových a mladých režisérek a režisérů, kteří jsou pro profesi zapálení. Vyrostli na staré dabingové škole a záleží jim na tom, aby věci, které dělají, byly dobré. Mladí to neberou jako práci, ale něco, čím se živí a milují to, což je za mě největší proměna,“ popisoval Wágner.

Hraní, zpívání i 400 hodin ve studiu

Richard Wágner během večera potvrdil, že je velmi komunikativní člověk. „O mně se ví, že já tu pusu nikdy nezavřu,“ pronesl s úsměvem. Běžně se stává, že i po celodenním natáčení filmu, audioknihy, hry a reklamy s chutí vypráví. Diváky zajímala především jeho práce na počítačové hře Kingdom Come: Deliverance.

„Natáčení bylo dlouhé a velmi náročné, jednalo se o 400 hodin ve studiu, ale jsem rád, že jsem součástí tak kultovní věci, která fanoušky moc baví.“

Počítačová hra je podle něj neprozkoumané prostředí, nicméně srovnání s klasickým dabingem je obtížné.

„Je to pro mě extrémní zlom v kariéře, nic velkého tady dosud nebylo. Dabování filmu a hry moc porovnávat nelze, ale po technické stránce má hlavní role průměrně 350 replik – tak si vezměte, kolik filmů je 40 000 replik ze hry,“ popisoval Wágner.

Řeč přišla i na péči o hlas. „Nemám žádnou přípravu a rozmlouvadla, ale když jedu na natáčení, tak si rád zpívám v autě. Něco si zarepuju a procvičím si souhlásky a samohlásky,“ uzavřel Richard Wágner.

Dubnová debata byla příjemným zakončením letního semestru. Další setkání z cyklu Čaj o páté se uskuteční na podzim 2025.  Program bude zveřejněn začátkem září na webových stránkách Fakulty filozofické a sociálních sítích.

Celou debatu si poslechněte na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube.

Foto: Jan Chlad 
Text: Jan Pražák, Fakulta filozofická Univerzity Pardubice

Čtyři fakulty Univerzity Pardubice připravily na Kolínském Majálesu zajímavý program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí. Návštěvníci tradiční kulturní akce se tak dozvěděli více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích. 

Fakulta zdravotnických studií zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. Fakulta ekonomicko-správní nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. Fakulta elektrotechniky a informatiky přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a Fakulta filozofická promítala krátké studentské filmy.

Text a foto: Pavla Ribárová

Historička Milena Lenderová přichází s historickou perspektivou na vývoj ženy od středověku až po dvacáté století. Knihu Česká žena přišla do podcastu Lit popsat publicistka Aneta Martínková.

„Autorka se zabývá dějinami každodennosti, potažmo dějinami žen v české společnosti,“ představuje historičku Aneta Martínková. Milena Lenderová působí na Univerzitě Pardubice, zaměřuje se hlavně na 19. století a genderovou historii.

V České ženě Lenderová zkoumá, jak to bylo s ženskými cykly v průběhu posledních několika set let. „Cykly související s jejich životem - tedy dětství, dospívání, vzdělávání, vdovství, stáří… Lenderová hledá, jak vypadala každodennost v těchto fázích,“ dodává Martínková.

Historička se tímto exkurzem ale dostává až do současných kulis a paralel do naší každodennosti. „Můžeme se na to dívat, že je ta otázka vyřešená, že už ženy nejsou po narození špatně živeny a šaceny, pravděpodobně je někdo nakrmí a oblékne, ale pořád tu zůstávají v těch dalších cyklech problémy, jako je třeba domácí a sexuální násilí,“ popisuje v Litu publicistka a spoluautorka podcastu Sirény.

Podle Anety Martínkové je zajímavým poselstvím knihy i to, že Lenderová poukazuje na to, kdo často stál u určitých mezníků k cestě za genderovou rovností. „Kniha se zabývá tou obyčejnou ženou, ale tu změnu pro ně často vybojovaly ne obyčejné ženy, ale elitní ženy. Ty, které měly nějakou výjimku nebo výsadu, ty ženy, které do společnosti přišly s nějakým privilegiem a naložily s ním ve prospěch dalších,“ dodává.

Jak se v historii trestalo znásilnění nebo nevěra? Proč byl Šimon Lomnický z Budče misogyn? A co dál nám dává Česká žena od Mileny Lenderové pro současné přemýšlení o společnosti? Poslouchejte epizodu podcastu Lit s Anetou Martínkovou.

Autorka: Eva Soukeníková, Český rozhlas, Radio Wave

7. května jsme se zúčastnili Kolínského Majálesu, kde jsme veřejnosti i středoškolákům představili Univerzitu Pardubice z trochu jiné perspektivy. Na krásném historickém náměstí jsme společně s dalšími třemi fakultami připravili program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí.

Za univerzitu se zapojily Fakulta zdravotnických studií (FZS), Fakulta ekonomicko-správní (FES), Fakulta filozofická (FF) a Fakulta elektrotechniky a informatiky (FEI). Chtěli jsme návštěvníkům dát možnost něco si vyzkoušet a dozvědět se i něco více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích.

FZS zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. FES nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. FEI přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a FF promítala krátké studentské filmy.

Celodenní program doprovázela skvělá hudební atmosféra, o kterou se postarali talentovaní studenti kolínských středních škol a hlavní program pak uzavřela skupina ATMO music a Michal Horák. 

Majáles pro nás byl skvělou příležitostí setkání se se studenty místních středních škol. Mnozí z nich se aktivně zapojovali, ptali se na studijní programy a zajímali se o to, jak život na univerzitě skutečně vypadá.

– text a foto: Pavla Ribárová

Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme cokoliv. Aby se tímhle heslem Markéta Konupčíková začala řídit, musela od života dostat pořádnou stopku. Dnes to stejné učí i ostatní. „Nejsem ezo, respektuji medicínu, řídím se biochemií, ale v celkovém zdraví hraje velkou roli i přístup k životu, k okolí, k sobě samé,“ říká absolventka Fakulty chemicko-technologické.

„Vždycky jsem byla holka milující život. Od malička jsem ho vysosávala naplno. Jsem vděčná, že tu stále můžu být. Pro mě je život chemie a chemie je život,“ začíná svoje vyprávění Markéta Konupčíková, která vystudovala biochemii na Fakultě chemicko-technologické. Do Pardubic jezdívá i se svým mužem, také chemikem. Vracejí se sem za přáteli. Na studentská léta, seznámení na fakultě a všechno, co tam zažili, rádi vzpomínají. Až na moment, který jim obrátil život vzhůru nohama...

Setkání s profesorem

Už jako středoškolská studentka byla Markéta neobyčejná. Bavila ji biologie, chemie, jazyky i tanec, o němž si myslela, že ho bude studovat a profesionálně se jím živit. O prázdninách ale pracovala jako průvodkyně na zámku ve Slavkově u Brna. A skočila rovnou k chemii. Mezi návštěvníky se jednou objevil profesor Vladimír Vetterl, vynikající vědec, biofyzik a jeden ze zakladatelů bioelektrochemie v Česku. „Až pojedete zase do Brna tancovat, stavte se někdy na biofyzikálním ústavu akademie věd v Brně,“ řekl jí. A tak se tam Markéta zastavila. „Ujal se mě, vzal mě do týmu a já jsem se díky tomu začala věnovat sledování vlivu hypometylačních látek na vývoj a diferenciaci rostlin a separovat DNA,“ vzpomíná Markéta, která s prací dokonce vyhrála vědeckou soutěž Amavet. A zamířila na biochemii do Pardubic.

Těžký život studenta

Studium bylo sice náročné, i tak jím Markéta zvládala protančit. „Učila jsem angličtinu, dělala jsem hostesku, sportovala jsem, tancovala v tanečních skupinách, a dokonce ve Východočeském divadle. K tomu byla samozřejmě spousta aktivit spojených se studentským životem. Ale první ročník byl, jak se říká síto, a studium jsem nechtěla podcenit,“ dodává se smíchem. V té době se seznámila se svým budoucím manželem Petrem, který chtěl studovat výbušniny. Společně se stali králem a královnou Majálesu. Markéta zkrátka stíhala všechno, co chtěla, a byla spokojená. Pak dostala tvrdou lekci. „Zjistila jsem, že když všechno dělám na sto procent, a neodpočívám, skončí to špatně,“ hodnotí zpětně. Selhání organismu nepřišlo zčistajasna. Na signály těla ale Markéta ve svém zápřahu nebrala ohled.

Nejlepší lék na všechno

Během zkouškového období ve třetím ročníku se kvůli bolesti hlavy nedokázala už vůbec učit. „Přestala jsem vnímat svět, nevěděla jsem, co je za den, jen jsem ležela,“ popisuje. Přítel ji odvezl do Olomouce, kde si ji převzali rodiče už ve velmi špatném stavu a v Brně ji ve Vojenské nemocnici a pak na Klinice infekčních chorob ve FN Bohunicích doslova „zachránili“. Dodnes s jistotou neví, co jí bylo. „Jsem mezi jedním procentem pacientů, kterým nikdy neřeknou úplnou diagnózu. V anamnéze je meningoencefalitis,“ dodává Markéta, která v té době nepoznávala svoje rodiče, sestru ani přítele, nevěděla, jaký je rok. Nakonec skončila s diagnózou roztroušené sklerózy. Na začátku léčby ale řekla ne. Potřebovala vzít osud opět do svých rukou. Dostala se do péče profesorky Evy Kubala Havrdové, jedné z největších kapacit přes toto onemocnění. Tam byla dlouhých 15 let. A tehdy poprvé přišla na to, jak propojit tělo, duši a mysl. „K uzdravení jsem potřebovala i jiné přístupy než čistě medicínské. Napojit se na sebe a vnímat svoje tělo je ten nejlepší, a hlavně primární lék na všechno.“

• Ráda děláte věci po svém?

Když o něčem nejsem přesvědčená, nejdu do toho, protože nechci jít proti sobě. Navíc jsem býk a o nich je známo, že jsou velkými milovníky života a že si musí jít i přes pády vlastní cestou. Mě nemoc připravila o asi 20 let a já si je chci vzít zpátky (smích). 

• Kam vás vaše nemoc vrtla?

Dostala jsem se k health wellness coachingu, což je vlastně takový spojovatel mezi nemocnicí a domácím prostředím. Wellness je cesta, cesta k sobě, ke zdraví a po ní jsem se rozhodla jít. Celé jsem si to zpracovala a díky tomu můžu jít dál. Byla to ale strašně dlouhá cesta. Proto dnes učím klienty, ať nechtějí výsledky hned, že to je neustálá práce, která postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. 

• Bez vědomého zpracování to dost dobře nejde?

Kdybych si to celé nezpracovala, tak tady nejspíš ani nejsem. Nejde to v sobě uzamknout. Pokud se člověk chce posunout dál, musí se k problematickým věcem vrátit, vyřešit je a především je přijmout. Díky tomuto procesu jsem vytvořila i svoji metodu, podle které dnes s lidmi pracuji.

• Kdy vaše metoda vznikala?

Když jsem se vyhrabala z nejhoršího a dokázala jsem zase fungovat, dokončila jsem školu a začala jsem být opět velmi aktivní. Dokonce jsem otěhotněla, přestože mi to lékaři vzhledem k diagnóze příliš nedoporučovali. Mé tělo to ale zvládlo a narodilo se mi zdravé miminko. Během mateřské jsem se vzdělávala a vymýšlela, co budu do budoucna dělat. Založila jsem si na mateřské svoje FIT je ŠIK, takový program vitality a pohybu pro ženy, a okolí se mě pořád ptalo, jak to dělám, že působím tak pozitivně a jsem plná elánu. Zajímalo je, co za tím je.

• Vy jste taková ale od přírody, ne?

Jsem stále hodně energická. Uvědomuju si, že život je krátký a může během chvilky skončit. Mám neuvěřitelné štěstí, žiju a nechci si to tu otravovat negativismem nebo lidmi, kteří mi pod nohy hází mrtvoly. Od nich jdu rovnou pryč. Samo to ale nefunguje, je za tím nějaká práce.

• Čím to tedy bylo?

Od nemoci jsem na sobě celou dobu pracovala. Vděčím za to kamarádce, která mi už do nemocnice nosila knížky od Louise L. Hay Miluj svůj život a podobné tituly. V tu dobu jsem jí ještě říkala: Ježíš, to není nic pro mě, tohle mi rozhodně nepomůže... A byla jsem na ni naštvaná. O něco později se ale tělo, duše a mysl začaly propojovat a já si k tomu našla cestu. Cítila jsem, že tady medicína úplně nestačí. Navíc jako by mi ta moje duše šeptala: Markéto, běž si za tím, co cítíš.

• Jak jste se sebou pracovala?

Přicházela jednotlivá uvědomění, která zapadala do mojí celistvosti – CELIstvá cesTA. Ta je tvořena několika vrstvami. Začala jsem imunitou, protože jsem brala 22 léků. Pokračovala jsem rovinou výživy, pohybu, životních hodnot, vztahů, víry, komunikace, práce, otázkou vlastní zodpovědnosti a dalšími tématy. Toto všechno tvoří naši celistvost.

• Takže jste postupně sloupala všechny slupky?

V podstatě ano. Je potřeba si tím projít, proto i moje metoda zahrnuje 13 oblastí: dech, láska, výživa, pohyb, komunikace, práce a hra, smysly, city a emoce, transcendence, intimita, životní hodnoty, vlastní zodpovědnost a ta pověstná 13. komnata, kterou každý máme a neumíme ji uchopit, mnohdy si ji ani nepřiznáme... 

• Musíme ji otevřít?

Bez toho nedojdeme do cíle. Musíme jít až na úplnou dřeň, přestože to je bolestivé a namáhavé, trvá to, nechce se nám do toho. Dneska totiž chceme a hledáme hlavně rychlé řešení, ale toto urychlit a zjednodušit nejde. 

• Zasahují do toho vztahy i momentální nespokojenost?

Máme tendenci neustále nadávat, vidět problém v někom jiném, říkáme, že za to může společnost, partner a tak dále. Jsme věčně nespokojení. Ale předně si musíme uvědomit, že to my jsme dovolili, aby náš partner byl takový, my jsme si ho vybrali. Když nemám vyřešené vztahy, nemám dobrou komunikaci ani hezké prostředí kolem sebe, jsem vnitřně, fyzicky i psychicky, tedy zdravotně komplet, ovlivněna. A pokud to nechci, musím začít u SEBE.

• Jak to udělat?

Snažit se o svoji maximální pohodu. Dát se na první místo a pracovat na lásce k sobě. Naučit se být zdravě sobecký. Vím, že je to celkem omílané, možná až otravné téma, ale je potřeba to stále zdůrazňovat. Obzvlášť v případě nás žen, protože máme pocit, že pořád pro někoho něco musíme...

• Co je první a zároveň hlavní krok?

Uvědomit si, co opravdu chci a co nechci. Často si myslíme, že je to taková hloupá, možná jednoduchá otázka, ale mnoho lidí neví, co ve svém životě chtějí a co naopak nechtějí. Hodně lidí se hodí do nějakého módu a v tom jedou. Typické je to právě u žen na mateřské. Na prvním místě mají roli maminky a dítěti dávají sto procent, ale už chybí role milenky nebo manželky. A pak se diví, že to nefunguje a že ani dítěti vlastně není úplně dobře.

• Jak z takového kolotoče ven?

Člověk se musí úplně zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a začít se vnímat tady a teď. Fakt si na chvíli sednout a vnímat jenom to, kde bydlím, poslouchat zvuky své domácnosti. Vědět, jak dýchám, jak voním... Zaměřit se na věci, které nám přijdou jasné. Je to takové osobní wellness každý den, stačí pět, deset minut, třeba hned po ránu: nic nedělat a vnímat se.

• Co je výsledkem takového každodenního rituálu?

Zpátky se napojíte na svoje tělo, na sebe, víc se poznáte.

• Jak lidem pomáháte dál?

Míchám jim správný biochemický koktejl, který zrovna potřebují. Já jsem si ho na začátku svého léčení nebyla schopná namíchat, a postupně jsem se to krok po kroku naučila. Musí to jednoduše ladit na všech frontách. Naše duše bývá zpravidla napřed a našeptává nám. Když ji neposloucháme, začne volat: haló, haló, haló, pak začne křičet. Když stále neposloucháme, vyloženě na nás řve, ale to už může být pozdě.

• Takže jste jejich jakýmsi osobním průvodcem?

Vedu je, aby o daném problému přemýšleli komplexně. Ale pracují sami se sebou. Neříkám jim, co mají dělat, to si řídí a říkají oni sami. Hned při první konzultaci zjistím, co toho člověka trápí, zda jsem schopná mu pomoct, a podle toho se naše práce odvíjí dál. Pokud to situace vyžaduje, doporučím jiné odborníky. 

• S jakými problémy za vámi lidé přicházejí?

V rámci celistvosti za mnou člověk může přijít v podstatě s čímkoliv. Tělo musí být spokojené fyzicky, ale stejně důležitá je psychika i mysl. Chodí za mnou například ženy, které mají problém se štítnou žlázou nebo trávicí či hormonální potíže. Nebo potřebují najít zpět smysl života, radost nebo právě samy sebe. Řešíme hubnutí, záda i rakovinu. Vše totiž se vším souvisí. A ve spolupráci s dalšími odborníky na psychosomatiku jsou ty cesty nádherné.

• Chodí za vámi častěji ženy?

Ano. Muži mají jiná témata i přístup. Učím ženy být tak trochu těmi muži, protože oni si svoji pohodu, svůj klid udělají přirozeněji. Dají si nohy nahoru a my jim za to nadáváme. Ale to, že umí vypnout, je vlastně strašně dobře. My ženy jsme od přírody řešitelky a máme pocit, že musíme pořád něco dělat. Zároveň v ženách probouzím ženskost a tu jemnost, kterou v nás muži chtě nechtě hledají.

• Vnímáte jako trend, že lidé začínají tuto oblast častěji řešit?

Trošku to trend je. Spíše jsou ale lidé vlivem doby přinuceni hledat si nové cesty a jinak o sobě přemýšlet, aby i v záplavě nejrůznějších technologií, mnoha informací dokázali normálně fungovat. Dnešní svět může být poněkud ubíjející a když člověk nenajde balanc, vede to do pekel.

• Setkala jste se s názorem, že váš přístup je „ezo“?

Nesetkala. Mám totiž velmi kvalitní background, vystudovala jsem biochemii a později ještě technickou chemii ochrany životního prostředí. Nejdu do žádné ezoteriky. Ani neučím klienty, aby přestali brát léky, mám k lékařům velký respekt, a naopak s nimi spolupracuji, protože mě samotnou to udrželo při životě. V celkovém zdraví ale hraje velkou roli i přístup k životu, k věcem, k sobě samé, ta celistvá cesta. Je to o tom, že my něco svému tělu zakazujeme, nějak mu ubližujeme. Máme právě špatnou biochemii.

• Pracujete na své metodě, posouváte ji dál?

Posouvám a mám takovou svoji vizi. Nechci ji ale zakřiknout. Nicméně bych chtěla, abychom uvěřili tomu, že je naše tělo neskutečně dokonalý systém a pomocník. Dokážeme si poradit téměř se vším, jen musíme svému tělu věřit a napojit se na něj. A neubližovat mu fyzicky ani psychicky. Být v souladu se svým jednáním, životními kroky a vlastními rozhodnutími. Přiznat si, že to, co tělu dáváme stravou i hlavou, nám vrací zpět. V dobrém i zlém. Tu celistvou kuličku našeho života je třeba vyživovat rovnoměrně. Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme opravdu cokoliv.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv Markéty Konupčíkové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.