14. ročník soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR, který i letos hostila Univerzita Pardubice, zná svého vítěze. Titul si odnáší Matěj Kopecký z Pardubic. 

Nejlépe si vedl Matěj Kopecký ze ZŠ Pardubice-Polabiny, npor. Eliáše. „Vítězství je pro mě velkým překvapením a mám z něj ohromnou radost. V testu teoretických znalostí jsem bojoval s časem a poslední otázku se mi podařilo vyplnit jen pár vteřin před časovým limitem. Laboratorní úloha ve mně vzbuzovala respekt, a i když jsem ji zvládl bez větších chyb, očekával jsem umístění maximálně v první desítce. Dnešního vítězství si proto moc vážím a je pro mě motivací do dalších let,“ svěřil se vítěz. 
Na druhé příčce se umístil Zdeněk Olšan ze ZŠ a MŠ Kunštát, třetí místo obsadil Matěj Vaník ze ZŠ Palachova Brandýs nad Labem.

Soutěž pro žáky a žákyně osmých a devátých tříd základních škol představuje chemii jako atraktivní studijní obor s vynikajícími možnostmi pracovního uplatnění. Regionální kola probíhala od září loňského roku do letošního března. Celkem se do 14. ročníku soutěže zapojilo 21 065 žáků ze 772 základních škol v zemi. V prostorách Fakulty chemicko-technologické se 11. června ve finále utkalo 42 nejlepších žáků. Finálové klání se skládalo ze dvou částí. Teoretické znalosti prověřil písemný test, praktické dovednosti laboratorní práce. 

Děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Němec udělil prvním pěti finalistům příslib přiznání stipendia ve výši 120 000 korun, pokud se v budoucnu rozhodnou pro studium na této fakultě. Zvláštní cenu obdržel desetiletý Matěj Vaník ze ZŠ Palachova v Brandýse nad Labem, který se jako mimořádně nadaný a historicky nejmladší účastník do celostátního finále probojoval už podruhé. Během slavnostního vyhlášení vítězů pořadatelé ocenili také tři učitele, jejichž žáci obsadili medailové pozice.

Více informací najdete na webu www.mladychemikcr.cz.

Akademický senát Univerzity Pardubice (AS UPCE) na svém 6. zasedání dne 9. června 2026 projednal změny modelu řízení vysokých škol, které v souvislosti s přípravou věcného záměru nového zákona o vysokých školách představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Výsledné vyjádření bylo schváleno oficiálním hlasováním senátu.

K tomuto tématu je k dispozici také usnesení Rady vysokých škol (RVŠ) přijaté dne 21. května 2026.

Kompletní dokumenty naleznete v příloze.

V příloze naleznete přijatá usnesení  zasedání Pléna České konference rektorů.

Dne 4. června 2026 se na půdě Akademie múzických umění v Praze uskutečnilo 186. zasedání Pléna České konference rektorů (ČKR).

Zasedání bylo zároveň součástí společného jednání Slovenské rektorské konference (SRK) a České konference rektorů (ČKR), které proběhlo ve dnech 4.–5. června 2026 v Praze, taktéž na Akademii múzických umění v Praze.

Vítězové dubnové výzvy Rozhýbejme univerzitu převzali ocenění. Nejúspěšnější sportovce jednotlivých kategorií při slavnostním setkání vyzdvihl rektor univerzity prof. Libor Čapek. Do šestého ročníku výzvy se zapojilo všech sedm fakult a rektorát. Akce se zúčastnil dosud nejvyšší počet účastníků, 1 153 studujících a zaměstnaných, kteří zaznamenali rekordních 115 984 kilometrů.

Nejlépe si letos opět vedla Fakulta chemicko-technologická, která v součtu zvítězila ve všech třech sledovaných aktivitách – v chůzi, běhu i cyklistice. Druhé místo obsadila Fakulta ekonomicko-správní, třetí skončila Dopravní fakulta Jana Pernera.

Mezi nejlepší účastníky výzvy v kategorii jednotlivců, zahrnující zaměstnané i studující, patřili Bc. Aneta Venclová z FES, která v chůzi zdolala 759 km, Bc. Renáta Čukanová z FChT s výkonem 471 km v běhu a prof. Radovan Soušek z DFJP, jenž na kole překonal 4 252 km.

Letos kromě pohybu lidé z univerzity také pomáhali. Prostřednictvím aplikace EPP od Nadace ČEZ zajistili šek na 150 tisíc korun pro kolegu, akademika a bývalého proděkana Fakulty filozofické - PhDr. Ivo Říhu, Ph.D., který trpí onemocněním ALS.

Kdo v socialistickém Československu rozhodoval o reprodukci – ženy, lékaři, nebo stát? Projekt GA ČR Kontrolovaná reprodukce Fakulty filozofické zkoumá dějiny antikoncepce mezi 50. a 90. lety 20. století, její výrobu, dostupnost i každodenní používání. O plánovaném rodičovství jako o otázce zdravotní péče, populační politiky i ženských práv mluví v rozhovoru jedna z řešitelek projektu Mgr. et Mgr. Veronika Lacinová Najmanová, Ph.D.

O čem je váš projekt „Kontrolovaná reprodukce?“ 

Cílem našeho projektu je zkoumat, jak se v Československu ve druhé polovině 20. století měnil přístup k antikoncepci, a to především s důrazem na roli státu, na proces výroby a distribuce antikoncepce a na zkoumání antikoncepční praxe. 

Proč jste se rozhodly zaměřit právě na antikoncepci v Československu mezi 50. a 90. lety 20. století?

Důvodů, proč jsme zvolily právě toto téma je několik. Můj osobní důvod je určitá fascinace tématem, kterou považuji za nezbytnou pro jakýkoliv výzkum a snaha rozšířit výzkumy, které jsem již v minulosti realizovala. 

Hlavním důvodem je ale především skutečnost, že se jedná o téma, které dosud nebylo v našem prostoru téměř vůbec zmapováno. Zatímco jiná oblast reprodukčních práv, potraty a jejich dekriminalizace v socialistickém Československu, již byla v rámci řady výzkumů sledována, tak o antikoncepci či šířeji plánovaném rodičovství toho kupodivu příliš nevíme. Snahou výzkumu je tedy zaplnit „bílé místo“ a zároveň vytvořit potenciál pro komparaci situace v Československu se situací v jiných zemích východního bloku či Evropy obecně. 

Jak se v tomto období měnil přístup státu k antikoncepci a potratům?

Co se týče potratů, tam se situace změnila zásadně především v roce 1957, kdy dochází k uzákonění tzv. potratů na žádost. Tato legislativní změna (zákon č. 68/1957) dala ženám možnost podstoupit potrat legálně a ve zdravotnickém zařízení, což byl velký rozdíl oproti předchozímu období, kdy samozřejmě k potratům také docházelo, ale vzhledem k jejich nezákonnosti, se tak dělo tajně, často za hrozných hygienických podmínek, a tedy s výrazně vyšším zdravotním rizikem. 

Proč stát přistoupil k dekriminalizaci potratů právě touto cestou?

Dekriminalizace potratů nebyla v tomto období v tzv. Východním bloku ničím výjimečným. Základní motivací ve většině zemí byla právě snaha snížit negativní zdravotní dopady nelegálních potratů, které často způsobovali u žen neplodnost a umožnit rodinám lépe plánovat, kdy si dítě pořídí. Paradoxně tedy mělo povolení interrupcí vést v důsledku k vyšší porodnosti. 

Jak s touto změnou souvisel zájem státu o antikoncepci?

Souvislost je zcela zásadní, dostupná a kvalitní antikoncepce měla být nástrojem k tomu, jak efektivně řídit reprodukci, bez nutnosti podstupovat potraty. Výroba i propagace antikoncepce byla proto ze strany státu od konce 50. let výrazně podporována. Československo vyvíjelo a vyrábělo vlastní antikoncepční prostředky podle zahraničních vzorů, a také systematicky mapovalo reprodukční chování obyvatelstva a hledalo cesty, jak v záležitosti plánovaného rodičovství, veřejnost co nejlépe edukovat. 

Jaké metody antikoncepce lidé tehdy skutečně používali v každodenním životě a co jejich volbu ovlivňovalo?

Na to se právě náš výzkum pokusí odpovědět, protože jaká byla skutečná praxe vlastně stále přesně nevíme. 

Jaké metody doporučovali lékaři a lékařky v počáteční fázi?

Co víme je, že lékaři a lékařky zpočátku doporučovali jako nejvhodnější metodu kombinaci bariérové a chemické antikoncepce, konkrétně použití okluzivních (vaginálních) pesarů společně se spermicidními gely či krémy. Jejich obliba ale pravděpodobně nebyla příliš velká, protože šlo o metodu uživatelsky ne zcela přívětivou, navíc se Československo často potýkalo s výpadky ve výrobě či distribuci těchto prostředků, takže byla v některých letech omezená jejich dostupnost. 

Kdy se v Československu objevily modernější antikoncepční metody a komu byly určeny?

V polovině 60. letech se na československý trh dostává hormonální antikoncepce Antigest a nitroděložní tělísko DANA. I u těchto metod ale existovaly určité bariéry pro jejich uživatelky. Byly určeny primárně ženám, které už měly nejméně dvě děti nebo u kterých byly jiné sociální či zdravotní motivy odůvodňující předpis těchto metod. Nevíme, jak přesně tato omezení fungovala v praxi, ale podle příslušných norem, neměly být tyto “moderní metody” určeny všem ženám. U hormonální antikoncepce navíc panovala zpočátku velká nedůvěra ze strany mnoha lékařů, především vůči možným nežádoucím účinkům. 

Jaké další metody byly podle dobových výzkumů rozšířené?

Z dobových sociologických a demografických výzkumů dále vyplývá, že oblíbenou kontracepční metodou byla tradiční metoda přerušované soulože (coitus interruptus), rozšířené bylo také používání prezervativů, i u nich ale byly ještě v 70. letech problémy s kvalitou a dostupností. 

Z jakých pramenů a zdrojů vycházíte?

Výzkum kombinuje analýzu archivních zdrojů a dobové literatury s dotazníkovým šetřením a orálně historickými rozhovory. Chceme využít co nejširší spektrum pramenů, abychom mohli postihnout možné rozpory mezi snahou státu a lékařských autorit prosazovat určitou linii plánovaného rodičovství a konkrétní praxí, tedy tím, jak společnost na tyto snahy reagovala. 

Proč je pro váš výzkum důležité propojit archivní materiály s výpověďmi pamětníků?

Archivní materiály totiž jen částečně odhalují skutečnou antikoncepční praxi. Právě ta bude ve výzkumu představovat největší výzvu, protože jsme si samozřejmě vědomy, že užívání antikoncepce je téma značně osobní, a proto nebude snadné nalézt dostatek narátorů a narátorek, kteří budou ochotni se o svou životní zkušenost v této oblasti podělit. Proto také chceme tyto hlubší rozhovory kombinovat s dotazníkovým šetřením, které by mělo umožnit sesbírat větší množství dat. 

V čem mohou být vaše zjištění podnětná pro dnešní debatu o reprodukčních právech, zdravotní politice a našem pohledu na komunistickou minulost?

To je skvělá otázka, protože když jsem zmiňovala, proč jsme si toto téma zvolily, zapomněla jsem říct, že jedním z důvodů bylo také to, že ho považujeme za velmi aktuální. Před deseti lety, kdy jsem se začínala tématu věnovat při psaní disertační práce, jsem se domnívala, že píšu o něčem, co už máme za sebou – antikoncepce je dnes přece široce dostupná, možnost umělého přerušení těhotenství máme v našem prostředí od konce 50. let, cílů bojovnic za reprodukční práva tedy bylo dosaženo. Vývoj posledních let ale jasně ukazuje, že to tak není a různé formy omezování a restrikcí v oblasti reprodukce, které vidíme v zahraničí, ukazují, že tato práva ani dnes nejsou samozřejmostí. 

Jak může historický výzkum antikoncepce pomoci porozumět současným debatám?

Doufám, že náš výzkum, který chce sledovat mimo jiné i to, jak se otázka reprodukčních práv prolínala se zájmy státu, především s jeho populační politikou, může pomoci v pochopení toho, proč v 21. století dochází opět k určitému regresu v této oblasti a ozřejmí jaké motivy se mohou skrývat za zdánlivě bohulibým zájmem o blaho žen či o prospěch celé společnosti. 

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Tereza Volfová

Projekt Controlled Reproduction? State Policy and Contraceptive Practice in Czechoslovakia from the 1950s to the 1990s. Grantová agentura ČR

Srdečně Vás zveme na závěrečné setkání pátého ročníku mentoringového programu, jehož součástí bude také workshop Jak na networking s Mgr. Ditou Palaščákovou (UPOL).

Chcete se umět přirozeně seznamovat s lidmi napříč obory? Navázat kontakty, které mohou podpořit Vaši vědeckou dráhu, výzkumné projekty nebo rozvoj kariéry? Nebo jen zjistit, jak začít konverzaci, když to není úplně snadné? Na workshopu se dozvíte praktické tipy a malé triky pro efektivní networking a budování profesních vztahů.

Přijďte se inspirovat, pobavit, navázat nové kontakty a zakončit semestr s úsměvem.

Kdy: čtvrtek, 4. června 2026, 09:00 – 12:00 hod

Kde: budova VO (Titan), 01009

Registrovat se můžete přes EDU portál zde: Závěrečné setkání mentoringového programu a workshop Jak na NETWORKING | EDU UPCE. Uzavření registrací 1. 6. 2026.

Těšíme se na Vaši účast!

Pozvánka

na

6. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

 ve funkčním období 2026–2029,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 9. června 2026 od 14:30 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání a schválení Pravidel pro hybridní zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice.
2. Schválení programu zasedání.
3. Informace o činnosti předsednictva Akademického senátu Univerzity Pardubice.
4. Návrh rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2026.
5. Návrh Statutu Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice.
6. Volba náhradníka delegáta do Studentské komory Rady vysokých škol.
7. Informace k přípravě věcného záměru zákona o vysokých školách.
8. Různé.

Přílohou k pozvánce jsou materiály k bodům 1 a 4 až 7.

6. zasedání AS UPCE dne 9. června 2026 | Univerzita Pardubice

Odkaz na připojení k zasedání: https://teams.microsoft.com/meet/358919610356760?p=q6Ex7HPZqPfNvLPzjm

V Pardubicích 2. června 2026                                               Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D.

                                                                                                     předseda AS UPCE

„Dřív by mě nenapadlo, že budu vypadat takhle. Kulturistika ze mě udělala jiného člověka,“ říká Matěj Kubelka. Student Fakulty elektrotechniky a informatiky si cílené formování těla zamiloval. Vyrýsované svalstvo jezdí předvádět i na soutěže. 

Matějova cesta za svaly začala kde jinde než v posilovně. Nejdřív tam jako doprovod chodíval se svými rodiči. Během střední školy mu přišlo smysluplnější trávit čas tam než se poflakovat někde po městě. „Vždycky jsem hodně sportoval a fotbal a parkour mi rozházely kolena. Přišel jsem do posilovny hledat tipy na kompenzační cviky a celkové zpevnění těla. Najednou už jsem neskákal po zdech, ale zvedal jsem čím dál těžší závaží v posilovně,“ líčí Matěj. A právě tam potkal kluka, co kulturistiku dělal, a řekl si, že to zkusí. A tím to všechno začalo. Příprava, tréninky, strava, psychika, objemová fáze a do toho odvracení jízlivých poznámek, že hazarduje se zdravím. Matěj se nedal a šel si za svým. Vloni bodoval na soutěži Mistrovství Moravy juniorů, na Mistrovství Čech mužů a neztratil se ani na Mistrovství České republiky juniorů. Letos zkoušel hned tři kategorie na Mistrovství Čech dorostu a juniorů v Kutné Hoře – Classic Physique, kulturistiku nad 77 kg a klasickou kulturistiku. Mezi konkurencí 84 soutěžících bral deváté, osmé a čtvrté místo, a k tomu další cenné zkušenosti. „Je potřeba makat dál,“ dodává nadšeně.

Jste v posilovně víc než doma nebo ve škole?

Mívám to vyrovnané, ale když jsem kombinoval vícero sportů, měl jsem i 13, 14 tréninků týdně, a to už bylo hodně náročné. Někdy jsem potřeboval, aby měl den víc než 24 hodin (smích). Teď už to tak nedělám a soustředím se na kulturistiku. V závěru kulturistické přípravy se dostanu maximálně na šest tréninků v týdnu. 

Co vás na kulturistice baví?

Baví mě forma sebeprezentace, kterou umožňuje. Vzhled člověka, ladnost pohybů, tvrdost svalů i svalový rozvoj, kterého člověk dokáže za určitý čas dosáhnout. To, jak člověk dokáže formovat svoje tělo, je až neskutečné. 

Co je vlastně cílem kulturistiky?

Je to sportovní disciplína, ve které jde o to mít esteticky ideální, maximálně osvalené a vyrýsované tělo. A docílíte toho správným silovým tréninkem, specifickou stravou a pravidelnou regenerací. 

Jaká kategorie vás zaujala?

Začínal jsem v kategorii Men′s Physique. Je lehčí a přirovnal bych ji k mužské plážové postavě. Na sobě jsem měl delší plavkové kraťasy, což bylo pro začátek fajn. Asi po dvou letech jsem si řekl, že zkusím tu surovější kulturistiku. A tam už jsem musel obléknout soutěžní plavky, taková malá tanga…

Styděl jste se, když jste je měl poprvé?

Přechod do malých plavek mě z počátku děsil, ale po hodinách trénování v nich jsem si na ně zvykl a na závodní stage jsem se postavil s nulovým studem.

Soutěžící jsou vždycky hodně opálení, chodíte do solária?

Před prvními závody mi solárium doporučili navštěvovat. Ale po první zkušenosti se závodní barvou jsem zjistil, že další návštěva už není potřeba. Barva totiž zařídí, co má. Je navržená tak, aby fungovala pod světly a zvýraznila detaily svalů.

Musíte si tělo také holit?

Pravidlo o tom, že soutěžící musí být oholený, není. Na druhou stranu je to žádoucí. Chlupy rozmazávají linie svalů, zakrývají vyrýsování a zkreslují práci s barvou a světlem. A týká se to všech partií – nohou, rukou, hrudníku, zad i břicha. Hladká pokožka je lepší i kvůli nanášení barvy.

Co porotu zajímá nejvíc?

Podle kategorie se většinou hodnotí stavba těla, tvrdost svalů a jejich připravenost. Zohledňuje se, kolik procent tuku člověk má. A také se řeší třeba to, jak je daný sval žílovaný.

Co se děje před nástupem na pódium?

Vrcholí poslední přípravy. Dostávám ještě pokyny od trenéra, udělám pár kliků a pumpuju svaly, kontroluju postoj. Nádech – výdech a jde se nahoru. Teprve tam se ukáže, jestli měsíce disciplíny a dřiny stály za to.  Já se nahoru vždycky těším.

Nejste nervózní?

Už nejsem. Chodím si to tam užít, protože se můžu fakt předvést. Nastupuju spolu s ostatními soutěžícími dané kategorie. Poté nás porovnávají v pěticích a následně se v rámci semifinále dělají takzvané callouty, což znamená, že se volají závodníci ve skupinách po pěti (1–5, 6–10 atd.). Ve finále je na řadě přednes volné sestavy, kde závodník pózuje na hudbu dle vlastního výběru zhruba jednu minutu, a pak se ještě přechází na porovnání finalistů.

Máte tam čas na něco myslet?

Ani ne. Jsem maximálně koncentrovaný. Míří na mě reflektory, které mě mají co nejlépe nasvítit, a mám lehkou mlhu před očima. Jsem rád, že vůbec vidím rozhodčí, na které se v průběhu svého přednesu soustředím nejvíc a jsem s nimi v očním kontaktu.

Trénujete si jednotlivé pózy před zrcadlem?

Před zrcadlo chodím každý den. Fotky posílám i trenérovi, aby moje pózy zhodnotil. Pak je ladíme během osobního tréninku. Ale je důležité zkoušet si držení těla hlavně mimo zrcadlo. Když vstupuju na stage, kde žádné zrcadlo není, musím mít natrénováno hlavně bez něj. Pak už vím, jak se do které pozice dostanu a vypadám v ní nejlépe. Musím, říct, že fáze „učím se pózovat“ byla nejhorší. To, že pak vylezu na pódium, je už to nejmenší (smích).

Nechytají vás při pózování křeče?

Křeče mě chytají, ale není to pravidlo. Vždy záleží na tom, jak má závodník natrénováno, zda dobře solil či pil. Práce s dechem je náročná a jak držíte svaly zatnuté, rychle se okysličují. Pokud na to nejsou zvyklé, začnete se potit a klepat a prozradí, že nejste trénovaný. 

Jak tenhle sport vnímají vaši kamarádi?

Kámoši si mě spíš dobírají. Jestli dneska budu zase cvičit, jestli už jsem se najedl… Tohle popichování i kritiku jsem se naučil už nevnímat. Chápou mě a moje rozhodnutí dělat kulturistiku respektují. Už se mi několikrát stalo, že kluci, kteří z toho nejdřív měli srandu, za mnou přišli a vyzvídali: Hele, já bych to chtěl vyzkoušet a ty už se v tom orientuješ? Myslíš, že bys mi pomohl? A třeba se potom tomu i chvilku věnovali.

Co vás ještě letos čeká?

Letos plánuju nejdelší soutěžní přípravu. Vždycky jsem podstoupil maximálně tři soutěže, teď bych se chtěl dostat na pět soutěží. Ale jsou i závodníci, kteří jsou schopni během jediného víkendu dát dva závody. Kulturistika není o tom, jak silné tělo člověk má, ale spíš jak všechno dokáže zvládnout v hlavě.

Jak to myslíte?

Je důležité být na kulturistiku připravený také mentálně. Je o velkém odříkání, musíte být k sobě hodně tvrdý a plnit plán, který vás k vašemu cíli dostane. 

Máte nějaký cíl do budoucna?

V kulturistice je mým aktuálním snem podívat se v poslední juniorské sezóně na mistrovství Evropy do Španělska. Samozřejmě je to velký cíl, ale mezi ty malé rozhodně patří se každým rokem zlepšovat.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Matěje Kubelky

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 117 z května 2026, v tištěné i on-line podobě.

Říkalo se jim všelijak. Babičky, porodní báby, ale taky báby pupkořezné, ženy položné nebo fušerky. U porodů bývaly od nepaměti, než je vystřídali lékaři porodníci. Co všechno ale musely porodní báby vědět a znát? A jaké bylo jejich postavení ve společnosti?

Pořad je se souhlasem převzatý z Českého rozhlasu Plus.

„Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu.“ Takhle měla vypadat porodní bába podle antického autora Sorana z Efesu.

Babictví jako první ženská profese

Jeho dílo O věcech ženských je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví. Porodnictvím se ale zabývá už egyptský Ebersův papyrus z roku 1600 př. n. l. O těhotenství, porodech a potratech píší Hippokrates nebo Aristoteles. A už tehdy u porodů působily především zkušené ženy, tedy porodní báby.

Podle profesorky Mileny Lenderové z Fakulty filozofické  Univerzity Pardubice existovala profese porodní báby už v antice.

„Ve středověku začala některá hlavně německá města tuto profesi reglementovat, existovala nařízení, co báby smějí a nesmějí dělat. Babictví jako první prokazatelně kvalifikovaná ženská profese je ale plodem osvícentví,“ uvádí Lenderová. Tehdy se také porodní báby musely začít vzdělávat.

Autor: Milena Štráfeldová, Český rozhlas Plus
Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice

Studenti Univerzity Pardubice měli možnost se na vlastní kůži seznámit s akademickým prostředím, kulturou výuky a organizačním rámcem studia v Německu. 

Jazykové centrum Univerzity Pardubice ve spolupráci s Kompetenčním centrem Východobavorské technické univerzity aplikovaných věd Amberg-Weiden pro osm studentů Dopravní fakulty Jana Pernera a Fakulty ekonomicko-správní UPCE v letním semestru zorganizovalo třetí orientační týden pod názvem „Explore & Go –  Teamwork, Praxis und Perspektiven: Orientierungswoche an der OTH Amberg-Weiden“.

Program byl záměrně koncipován tak, aby byl praktický a poskytoval studentům bez předchozích mezinárodních zkušeností realistický, motivující a bezstarostný vhled do možnosti pozdějšího studia v zahraničí. Prostřednictvím osobních setkání, praktických zkušeností a výměn se studenty a fakultou si program kladl za cíl snížit bariéry a objasnit proveditelnost delšího pobytu v rámci programu Erasmus.

Program zahrnoval informační setkání o pobytech v rámci programu Erasmus na bavorských univerzitách, návštěvu Centra informací o kariérních příležitostech (BIZ), absolvování workshopu Job speed dating, výlet do Norimberka a účast na kurzech němčiny a dalších kurzech. Inovativním vrcholem byl moderovaný workshop s využitím metody LEGO® Serious Play®. Tento workshop umožnil studentům kreativně a systematicky reflektovat svá očekávání, motivace a potenciální překážky studia v zahraničí.

Zpětná vazba od českých studentů ukázala, že je studijní cesta motivovala k úvahám o zahraničním pobytu a k dalšímu rozvoji jejich znalostí němčiny. Zároveň studenti působili jako ambasadoři své země a pomohli zvýšit povědomí o České republice jako cílové zemi pro zahraniční pobyty mezi studenty a zaměstnanci OTH Amberg-Weiden. 

„Exkurze pro mě byla přínosná, ať už možností aplikovat německý jazyk přímo v praxi s rodilými mluvčími, tak i poznáním univerzity a jeho okolí. Nejvíce mě bavil kurz němčiny s ostatními studenty ze zahraničí, již studujícími na OTH, kteří nám bezprostředně předali své dojmy a možnosti pobytu na univerzitě. Taky mě bavila návštěva BIZ, při které jsme se dozvěděli, jakým způsobem je možné nabídky práce přes portál hledat a koho případně kontaktovat. Celkově mi to rozšířilo obzory a jsem rád, že jsem se mohl podívat zase někam dál, děkuji za možnost výjezdu,“ zhodnotil student Fakulty ekonomicko-správní Jiří Rozsypal.

Návštěva rovněž přispěla k upevnění kontaktů mezi pracovnicemi Jazykových center obou univerzit, které existují již několik let a vyznačují se velmi srdečnou spoluprací. Současně sloužila k odborné výměně v oblasti výuky cizích jazyků a k plánování budoucích společných aktivit.

K těmto aktivitám bezesporu patří dohoda o double degree programu mezi OTH Amberg-Weiden a Fakultou Ekonomicko-správní Univerzity Pardubice pro studenty navazujícího studia. V rámci tohoto programu by měli již v akademickém roce 2026/2027 přijet studovat první zahraniční studenti navazujícího studijního programu International Management and Sustainability z německé partnerské vysoké školy na Fakultu Ekonomicko-správní Univerzity Pardubice.

Výjezd se mohl uskutečnit za velkorysé finanční podpory Bavorsko-české vysokoškolské agentury BTHA, která je hlavním kontaktním místem pro otázky bilaterální spolupráce mezi Bavorskem a ČR v oblasti vysokých škol a vědy. 

Východobavorská technická univerzita aplikovaných věd Amberg-Weiden (OTH-AW) spolupracuje s Univerzitou Pardubice od roku 2018. 

Mgr. Ilona Bourová a Mgr. Šárka Zikešová, Jazykové centrum Univerzity Pardubice