Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek bude i nadále místopředsedou České konference rektorů (ČKR). Od 1. srpna se stane součástí nově zvoleného vedení ČKR. Do čela konference se postaví rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.

Jako místopředsedové budou kromě rektora Univerzity Pardubice v dalším období působit tito rektoři: Jitka Němcová z Vysoké školy zdravotnické v Praze, Jindřich Vybíral z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Vladimír Sedlařík z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Pavel Tuleja ze Slezské univerzity v Opavě.

Česká konference rektorů se staví proti zvažovaným škrtům ve státním rozpočtu, které se týkají vědy a varuje před opětovným plošným uzavřením univerzit v případě další vlny koronaviru. Školy jsou schopné dodržovat hygienická opatření a zajistit svůj bezpečný chod a jejich uzavření by mělo následky pro konkurenceschopnost země. „Vysoké školy nepatřily během pandemie covidu k prioritám současné vlády. S výjimkou několika málo oborů byly prakticky uzavřeny studentům od března loňského roku s krátkou přestávkou. Přísnost opatření byla nebývalá ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie," uvedl místopředseda ČKR a rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Podle rektorů je to právě věda, která prostřednictvím očkování pomůže světu z pandemické krize. I proto rektoři nesouhlasí s návrhem ministerstva financí, který by vedl pro příští rok ke snížení peněz na vědu, výzkum a inovace o 3,6 procenta oproti roku 2021. Návrh je podle rektorů nekoncepční, krátkozraký a ohrožující budoucí rozvoj země. ČKR vyzvala ministerstvo školství a Národní akreditační úřad k diskusi o využití některých forem on-line výuky ve studijních programech akreditovaných v prezenční formě. „Česká konference rektorů musí být autonomní sebevědomá platforma, která aktivně vstupuje do celospolečenské debaty jako relevantní partner při diskusích se státními a veřejnými úřady v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání," řekl budoucí předseda ČKR prof. Martin Bareš.

V příloze naleznete přijatá usnesení 161. zasedání Pléna České konference rektorů.

161. zasedání Pléna ČKR se konalo ve čtvrtek dne 3. června 2021 v Brně.

hlavní jídelna

od 7. 7. 2021 do 20. 8. 2021 ZAVŘENO
od 23. 8. 2021 provozní doba 11:00 - 13:00 hod., výdej jídel bez předchozí objednávky
od 20. 9. 2021 zahájen běžný provoz

__________________________________________________________________________________

jídelna II.

od 7. 7. 2021 do 17. 7. 2021 výdej objednaných jídel (vážení kolegové, prosíme o vytvoření objednávky vybraných jídel vždy nejpozději pracovní den předem do 13.00hod.)
od 19. 7. 2021 do 20. 8. 2021 ZAVŘENO
od 23. 8. 2021 provozní doba 10:00 – 13:30 hod., výdej objednaných jídel
od 20. 9. 2021 zahájen běžný provoz

___________________________________________________________________________

výdejna nám. Čs. legií

od 7. 7. 2021 do 20. 8. 2021 ZAVŘENO
od 23. 8. 2021 provozní doba 11:00 – 12:30 hod., výdej objednaných jídel.
od 20. 9. 2021 zahájen běžný provoz

__________________________________________________________________________________

výdejna Doubravice

od 7. 7. 2021 do 17. 7. 2021 výdej objednaných jídel (vážení kolegové, prosíme o vytvoření objednávky vybraných jídel vždy nejpozději pracovní den předem do 13.00hod.)
od 19. 7. 2021 do 20. 8. 2021 ZAVŘENO
od 23. 8. 2021 provozní doba 11:00 – 12:30 hod., výdej objednaných jídel
od 20. 9. 2021 zahájen běžný provoz

Rozhodnutím kolegia děkana FEI dochází ke změně ve schváleném Harmonogramu akademického roku 2020/2021 –

zrušení promoce a sponze absolventů FEI dne 30. června 2021.

Pro absolventy FEI bude připraven náhradní termín obřadů v podzimních měsících tohoto roku. Informace o konkrétním termínu bude s dostatečným časovým předstihem zveřejněna na webových stránkách FEI (Fakulta elektrotechniky a informatiky (upce.cz)) a zaslána absolventům prostřednictvím elektronické pošty. Absolventi, kteří o účast na obřadu nemají zájem, si mohou diplom vyzvednout na studijním oddělení od 10. 7. 2021.  Vyzvednutí mimo úřední hodiny je možné po domluvě s referentkou.

Zaměstnanci

Osobně přítomni na pracovišti mohou být pouze ti zaměstnanci, kteří podstoupili v posledních sedmi dnech test na přítomnost viru SARS-CoV-2 v souladu s požadavky uvedenými v opatřeních a výsledek tohoto testu je negativní.

Pravidelné testování každého zaměstnance probíhá s frekvencí nejvýše jedenkrát za sedm dní.

Testovat se nyní nemusí zaměstnanci, kteří:

1. doloží laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, přičemž od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 180 dní (zároveň uplynula doba izolace a osoba nejeví příznaky onemocnění)
    
2. byli očkování proti onemocnění COVID-19
   - od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka
   - od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka, nebo
   - od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19 a toto náležitým způsobem doloží.

Studenti

Od 26. dubna 2021 je umožněna osobní přítomnost studentů na vzdělávání včetně zkoušek, příp. uchazečů o přijetí ke studiu na univerzitě, v souladu s platnými mimořádnými opatřeními, pokud nemají příznaky onemocnění COVID-19 a současně podstoupili preventivní POC antigenní test prováděný poskytovatelem zdravotních služeb v areálu univerzity a výsledek tohoto testu je negativní.

Shora uvedení studenti/uchazeči o studium podstoupí testování v areálu univerzity s výjimkou těch, kteří:

a) absolvovali nejdéle před 7 dny RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem a toto náležitým způsobem doloží,

b) absolvovali nejdéle před 72 hodinami POC test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem a toto náležitým způsobem doloží,

c) absolvovali v rámci povinného testování zaměstnanců stanoveného mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví nejdéle před 72 hodinami test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, který je určen pro sebetestování nebo povolený Ministerstvem zdravotnictví k použití laickou osobou a byl osobě poskytnut jejím zaměstnavatelem, s negativním výsledkem; tato skutečnost se dokládá potvrzením od zaměstnavatele nebo čestným prohlášením,

d) absolvovali na vysoké škole, nebo ve škole nebo školském zařízení podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví nejdéle před 72 hodinami test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, který je určen pro sebetestování nebo povolený Ministerstvem zdravotnictví k použití laickou osobou, s negativním výsledkem; tato skutečnost se dokládá čestným prohlášením, resp. čestným prohlášením zákonného zástupce osoby nebo potvrzením školy nebo školského zařízení,

e) prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace podle platného mimořádného opatření a od prvního pozitivního POC antigenního nebo RT-PCR testu neuplynulo více než 180 dní a toto náležitě doloží,

f) byli očkováni proti onemocnění COVID-19

od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka,

od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka

od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců a toto náležitě doloží, nebo

g) se účastní individuálních konzultací, individuální prezenční výuky nebo jiné individuální činnosti (pouze jeden student a jeden akademický pracovník nebo jiná osoba).

Studenti mohou až do odvolání vstoupit na fakultu za podmínek, jež jsou specifikovány v aktuálním univerzitním opatření.

Uchazeči

Osobě, která je uchazečem o přijetí ke studiu na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice, resp. podporující osobě takového uchazeče či jiné osobě, bude umožněna osobní účast na přijímací zkoušce, pouze pokud:

1. nemá příznaky onemocnění COVID-19, a předloží doklad vydaný poskytovatelem zdravotních služeb o negativním výsledku POC antigenního testu nebo RT-PCR testu, který byl proveden v posledních 7 dnech před konáním přijímací zkoušky, nebo
2. prodělal laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u něj doba izolace podle platného mimořádného opatření, od prvního pozitivního POC antigenního nebo RT-PCR testu neuplynulo více než 180 dní a toto náležitým způsobem doloží, nebo
    
3. byli očkování proti onemocnění COVID-19
   - od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka
   - od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka, nebo
   - od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19 a toto náležitým způsobem doloží.

Společná hygienická opatření

Zaměstnanci a studenti musejí mít při pobytu na fakultě nasazený respirátor schválený MZ ČR a při pobytu na fakultě musejí dodržovat základní hygienická opatření zamezující šíření COVID-19 (pravidlo čtyř R: respirátor, rozestupy, ruce, rozum).

Při vzdělávání, zkouškách a přijímacích zkouškách musí být mezi jednotlivými osobami rozestup minimálně 1,5 metru.

Jsme rádi, že se mohou na univerzitu vracet studenti všech ročníků.

Opatření platná od 26. května 2021

Při vzdělávání, s výjimkou klinické a praktické výuky a praxe, a zkouškách studentů musí být mezi jednotlivými osobami rozestup minimálně 1,5 metru,

Do výuky a ke zkouškám ale mohou nastoupit pouze studenti, kteří nemají příznaky onemocnění COVID-19 a současně podstoupili antigenní test v posledních 7 dnech na univerzitě s výsledkem negativní. Opatření rektora univerzity č. 6/2021 vychází z Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví. Děkujeme všem za pochopení v případě drobných komplikací.

Výjimky

Student od  26. 5. 2021 nemusí podstoupit test v areálu univerzity:

• Nemá příznaky onemocnění COVID-19 a předloží doklad o negativním výsledku antigenního testu nebo PCR testu ne starší 72 hodin.
• Prodělal onemocnění COVID-19 a náležitě doloží, že uplynula doba izolace a od prvního pozitivního antigenního nebo PCR testu neuplynulo více než 180 dní.
• Doloží certifikát MZ ČR o absolvovaném očkování proti onemocnění COVID-19
  • od aplikace první dávky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka,
  • od aplikace první dávky v případě dvoudávkového schématu uplynulo nejméně 22 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka, nebo
  • od aplikace dávky v případě jednodávkového schématu uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců a toto náležitě doloží,
• Účastní se individuálních konzultací, individuální prezenční výuky nebo jiné individuální činnosti (pouze jeden student a jeden akademický pracovník nebo jiná osoba).

Testování studentů

Testování je možné v aule univerzity podle rezervačního systému poskytovatele zdravotních služeb nebo si ho zajistí student jinak – viz výše.

K testování je třeba mít kartu zdravotní pojišťovny a průkaz studenta Univerzity Pardubice.

Rezervační systém je k dispozici: https://reservatic.com/cs/public_services/medila-spol-s-r-o-univerzita-pardubice

Student je povinen výsledek testu předložit na vyzvání.

Test je nutné podstoupit také před příchodem na koleje. Ubytovaní studenti jsou povinni podrobit se preventivnímu testování i v případě, že jim neprobíhá kontaktní výuka, a to dle pravidel uvedených v Opatření rektora.

Univerzita hradí testy studentům, kteří nejsou účastníci veřejného zdravotního pojištění v ČR.

Student po absolvování antigenního testu musí počkat na výsledek. Potvrzení o absolvování testu si student může vyplnit a vytisknout na formuláři předem a přinést na testování, případně vyplnit na místě.

Pokud má pozitivní výsledek, podstoupí PCR test. V případě potvrzení, je student povinen opustit prostory univerzity, nebo kolejí (s výjimkou těch, kteří nemají na území ČR jiné bydliště), informovat studijní oddělení fakulty nebo koleje.

Prosím, informujte se na stránkách své fakulty a na intranetu.

Původně se živil hrou na kontrabas v orchestru. Když ale udeřil covid a koncerty se zrušily, opřel se o své vzdělání chemika a stal se učitelem na gymnáziu. Jan Hrubeš není sám, kdo využil nedostatku pedagogů na pracovním trhu a pod vlivem okolností změnil profesní dráhu. Měl k tomu ostatně našlápnuto, covid necovid.

LN Před covidem jste se živil jako hráč na kontrabas, ale od září jste gymnaziálním učitelem chemie a hudební výchovy. Byla adaptace z hudebníka na pedagoga náročná?

Když o tom tak přemýšlím, tak bych mezi těmi dvěma profesemi našel i mnoho podobností. Jak na zkoušku v orchestru, tak na hodinu výuky se musíte připravit. I rytmus dne vnímám podobně: zkoušky i vyučování jsou proložené přestávkami. A práce učitele se třídou je svého druhu koncert. Největší rozdíl je ovšem v tom, že den hudebníka kulminuje večer. Přeladit se na brzké ranní vstávání bylo pro mě dost těžké.

LN Vy jste ale v orchestru nebyl dirigentem, nýbrž jedním z hráčů. A najednou musíte uřídit kolektiv. Byl jste nějak připraven na práci s lidmi?

Mám celkem velké zkušenosti s organizací různých projektů, což práci s lidmi obnáší. Mimo jiné jsme založili s kamarády v Pardubicích Východočeský akademický orchestr, v tom jsem si i jednou zadirigoval. Pokud se ptáte přímo na praxi učitele, nějakou mám ze „zušek“ a pár měsíců jsem měl malý úvazek na učilišti, při studiu vysoké školy.

LN Jak se stalo, že i když jste vystudoval organickou chemii, živil jste se pak hudbou?

Někdy v sextě na gymnáziu jsem se s dvěma kamarády, které jsem znal ze souboru lidové hudby, hecnul, že se přihlásíme na konzervatoř, ne místo gymnázia, ale paralelně. Myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Studoval jsem obě školy prezenčně, což bylo náročné, ale donutilo mě to vyjít z komfortní zóny a naučil jsem se přitom spoustu věcí, třeba time management.

No a na vysoké škole se pro mě hra na basu stala zdrojem přivýdělku. Studenti většinou shánějí práci, aby se uživili, já jsem nemusel, občas jsem si zahrál s Filharmonií Hradec Králové nebo s Českým národním symfonickým orchestrem. S tím jsem i vyjížděl na koncerty do zahraničí. To byly mé brigády. Několikrát jsme takto třeba hráli melodie Ennia Morriconeho přímo pod taktovkou Maestra. Takové věci člověk během prodávání zmrzliny nezažije, a navíc mě to celkem dobře zabezpečilo.

LN Proč jste po promoci nezačal pracovat jako chemik?

Po magisterském studiu jsem navázal doktorátem na Přírodovědecké fakultě UK. Můj zájem už nebyl směřován čistě jen k chemii, ale také k didaktice. Už během vysoké školy jsem nastoupil do doplňujícího pedagogického studia. Jako téma doktorské práce jsem si pak vybral péči o nadané děti. Říkal jsem si, že by mohlo být zajímavé prozkoumat didaktiku chemie očima odborného chemika, který se na problematiku dívá jinak než třeba psycholog. Takže jsem vlastně v oboru trochu zůstal.

LN A dál jste při tom hrál…

Ano, ono se to s postgraduálem dá docela dobře skloubit. Rešerše může člověk dělat i v hotelovém pokoji v Hamburku, když na to přijde.

LN Za půl roku vám ale covid udělal čáru přes rozpočet?

Přesně tak. Měli jsme na jaro nasmlouvané, že pojedeme do Curychu hrát pro pět tisíc lidí Star Wars nebo Pána prstenů, teď už přesně nevím. Šlo o formát „film a koncert“, kdy běží film a orchestr do toho hraje veškerou hudbu. Koncert zrušili, což mi udělalo velkou díru do rozpočtu. A pak to spadlo celé, u nás byla uzávěra a já jsem se ocitl doma.

LN Jaké to pro vás bylo, vybavujete si tehdejší pocity?

Docela děsivé, člověk byl vytržený z rutiny, na kterou byl zvyklý a která mu vyhovovala. Bylo to psychicky náročné. A začalo být jasné, že s koncerty je na pár měsíců konec. V červnu jsem si ale říkal, jedeme dál, provoz se zase obnoví. S kamarády ze spolku jsme v létě zorganizovali příměstský tábor zaměřený na komorní a orchestrální hru pro děti ze ZUŠ, které přes jaro přišly o veškerou skupinovou výuku. Vše se zdálo zase v pořádku. Ale v půlce srpna, když jsem viděl rostoucí křivku a slyšel laxní reakce vlády, mě optimismus přešel. Uvědomil jsem si, že s návratem k tomu, jak to bylo dřív, bych asi počítat spíš neměl. A že bych se měl poohlédnout po jiné práci. Tak jsem si vyplnil profil na portálu edujob. Minimum mám už skoro hotové, říkal jsem si, můžu jít učit. A začaly mi hned chodit nabídky. To mě překvapilo. Už jsem byl smířený s tím, že si požádám o nějaký ten kompenzační bonus.

LN Vy jste nevěděl, že po učitelích je sháňka?

Říkal jsem si, že uchazečů bude víc, že se asi dost lidí z uměleckého prostředí bude snažit získat někde stálé místo. Dal jsem si navíc do profilu nezvyklou kombinaci – chemie a hudební výchova. Ale chemikářů je evidentně pořád málo. A na gymnáziu, kde teď učím, potřebovali naštěstí jak hudebkáře, tak někoho na chemii, respektive na přírodní vědy, protože na pražské Zatlance se učí multidisciplinárně. Byla to druhá nabídka a hned jsem ji vzal.

LN Gymnázium Na Zatlance má klasickou i takzvanou alternativní větev. Vy učíte na které?

Na obou. Říkám si, že jsem měl velké štěstí, dostat se právě na tuhle školu. Vlastně jsem začal někde, kde by mohl být vrchol mé pedagogické kariéry. Jedním z cílů, které tu máme a které mi dávají smysl, je témata a oblasti integrovat. Například termodynamika je v chemii i ve fyzice, velmi podobné věci se učí na dvou různých místech. Snažíme se to sjednotit a najít další mezipředmětové propojky. Kolegové na tom udělali velký kus práce, já už jsem přišel prakticky k hotové koncepci.

LN Jaké to tedy je, učit bez velkých zkušeností v prestižní škole, o kterou je obrovský zájem?

Nastoupil jsem rovnou do online režimu, protože v září jsem měl covid. Některé žáky, které mám na hudební výchovu, jsem naživo zažil týden, reálný standardní provoz si osahávám až teď. A u hudebky jsem byl v distanční výuce nejvíc frustrovaný. Chemie se ještě jakž takž online vyučovat dá, ale z hudební výchovy se většina vzdělávacího obsahu prostě vytratila. Rozvíjení rytmických kompetencí a uměleckého citu žáků, to se online dělá velmi těžko. Zkoušel jsem se žáky komentovaný poslech hudby na dálku, ale i když jsme nakonec našli technické řešení a využili jsme různé online platformy pro všemožné interaktivní úlohy, jako třeba Kahoot!, stejně to nebylo ono. Je to přece jen jiné, když hudbu člověk pustí ve třídě a návazně pak zadá třeba nějaké rytmické cvičení. Online si společně nezatleskáte, kvůli latenci videohovoru to nejde. Výuka se pak smrskává na dějiny hudby, což je nemilé.

LN Jak se dařila interakce se žáky, které tak málo znáte? Neměl jste problém je motivovat?

Na tohle gymnázium se dostávají jen velmi motivovaní žáci. Z třiceti lidí ve třídě chemie aspoň trochu zajímá dvacet osm. Pro ty dva zbylé není zajímavá, ale i tak se s nimi snadno dohodnu na nějakém požadovaném minimu. Navíc učím tandemově s kolegyní, jsou to prostě skvělé podmínky. Zkazit výuku v takové třídě – to by byl kumšt. Můžu to srovnat se svým krátkým angažmá učitele odborných předmětů na učilišti pro provozní chemiky v Pardubicích, ještě za studií chemie na tamní univerzitě. To je jako nebe a dudy.

LN Chcete říct, že jste se tam setkal s opravdu nízkou motivací?

Spíš se tam člověk potkal s různými sociálními jevy, které žákům znemožňovaly se učit. Jedna dívka utekla z domova, protože táta byl násilník a máma alkoholička, žili na druhém konci republiky a ona si vybrala školu, aby od nich byla co nejdál. Ale musela si proto platit byt a vydělávat si na něj, do práce chodila na noční a ve škole spala. Jiný kluk zase bral prášky na udržení pozornosti, ale moje hodiny byly odpoledne, to už byla hladina medikace nízká, takže chlapec mluvil do hodiny polsky nebo si hrál s propiskami.

Ale zase, aby nevznikla mýlka: i tam byli studenti ochotní se vzdělávat. Jen to měli obecně těžší. Je hodně na učiteli, jak se k tomu postaví. Někteří učitelé rezignovali. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že nerezignovat je dost těžké. Člověk občas cítí nechuť jít do třídy s tím, co zase dneska bude… A přitom je strašně důležité, aby viděl věci pozitivně a ve své žáky věřil, jinak nemá šanci je něco naučit.

LN Už od svých studentských let jste autorem a hlavním organizátorem soutěže pro středoškoláky Chemiklání. Jak vás to napadlo?

Jezdili jsme se spolužáky na podobné akce zaměřené na fyziku a bylo nám líto, že v chemii není žádná týmová soutěž. Začali jsme o tom uvažovat, když jsme byli v maturitním ročníku. V roce 2016 jsme uspořádali první ročník na půdě mé domovské univerzity v Pardubicích. A před dvěma lety se nám podařilo Chemiklání uspořádat i v Anglii. Jeden z organizátorů soutěže, Adam Přáda, který studuje na univerzitě v Cambridgi, udělal totéž co já v Pardubicích před šesti lety: šel za vedením chemického departementu a zeptal se jich, jestli by se jim nelíbila taková soutěž. A oni kývli. Určitě bude zajímavé srovnat, jak se k jednotlivým úlohám postavily české týmy a jak britské. Ale na to potřebujeme víc dat. Co bylo ale vidět na první pohled, je, že studenti z Anglie mají menší problém s počítáním kyselosti a zásaditosti. Je možné, že tam mají jinak postavenou výuku matematiky, protože pH je přece jen logaritmická funkce a naši žáci mají s logaritmy potíže. Ale jinak byly bodové zisky českých a anglických studentů naprosto srovnatelné.

LN Na vaší pardubické univerzitě šlo vedení školy přesvědčit taky tak snadno?

Ano, ale důvod je možná i ten, že mě tam znají od mých tří let, kdy jsem tam chodil k dědovi na návštěvu. Máme chemii v rodině, matka vystudovala analytickou chemii, otec se profesně zabývá řídícími systémy chemické výroby, děda vedl katedru analytické chemie Univerzity Pardubice. Vymínil jsem si, že náplň soutěže budeme vymýšlet my, že potřebujeme jen prostory a nějaké peníze. Když se teď podívám na úlohy z prvního ročníku, za kvalitní bych je tedy rozhodně neoznačil, ale kdyby ta soutěž nebyla, tak se ani nikam neposuneme.

LN Čím se Chemiklání liší od olympiády?

Je pro týmy, tří- až pětičlenné. Člověk si na škole musí sehnat aspoň dva parťáky, aby se mohl přihlásit. Účastníci dostávají úlohy, které jim v reálném čase opravujeme a na základě výsledků dostávají pak úkoly další. Je to obdoba Fyziklání, od kterého jsme si s laskavým svolením organizátorů vypůjčili i název.

Princip týmovosti nám přijde jako velmi dobrý způsob, jak do škol šířit informace o akcích, které univerzity pro nadané žáky pořádají. Je jich totiž celkem dost. Ve střední Evropě máme například unikátní tradici korespondenčních seminářů. Ty u nás pořádají různé vysoké školy a do velké míry to mají na starosti jejich studenti. Vytvářejí sady úloh, které rozesílají na střední školy, a vyřešené úlohy, které jim žáci zašlou, zkontrolují a obodují. Jeden takový seminář vedu i já na Přírodovědecké fakultě UK, kde jsem v doktorském studiu. Letos má KSICHT – Korespondenční seminář inspirovaný chemickou tematikou – devatenáctý ročník. V biologii mají korespondenční seminář Biozvěst, matematici zase PraSe.

LN Loni jste inicioval petici proti zrušení olympiád. O co přesně šlo?

Někdy v srpnu se v instrukcích pro školy od MŠMT objevila věta: soutěže se nekonají. Nikdo to s pořadateli soutěží nekonzultoval. Naštvalo nás, že zatímco my jsme přemýšleli, jak akce udělat distančně, a byli jsme schopni i ochotni to zajistit, někdo už rozhodl, že nic nebude. Napsali jsme otevřený dopis s výzvou, aby se soutěže konaly. Pomohlo nám, že to podepsali mnozí akademici, děkani či bývalí rektoři, své vlastní prohlášení vydala i Učená společnost. Celkem podpis připojilo téměř pět tisíc lidí a s touhle silou v zádech jsme dokázali již ministerské úředníky přesvědčit, aby to povolili, dokonce na digitalizaci soutěží ministerstvo vypsalo i dotační program. Peníze ale ještě pořád nepřišly, i když se soutěže už odehrály.

LN Až se vše vrátí do normálu, chcete se zase věnovat hraní?

Doufám, že půjde příležitostné hraní se školou skloubit, že mi vyjdou vstříc. Já jsem se navíc opět přihlásil na konzervatoř, na dirigování. Souvisí to s mým zájmem šířit vztah k umění, předávat mladým lidem lásku k hudbě. S touhle intencí jsme s kolegy založili i hudební spolek Klasická hudba mladým, který provozuje již zmiňovaný Východočeský akademický orchestr.

Občas jsem si zahrál s Filharmonií Hradec Králové nebo s Českým národním symfonickým orchestrem. To byly mé brigády.

Jan Hrubeš (26)

■ Vystudoval hru na kontrabas na konzervatoři v Pardubicích, kde absolvoval i vysokou školu v oboru organická chemie.
■ Dokončuje doktorát v oboru didaktika chemie na Přírodovědecké fakultě UK.
■ Učí na Gymnáziu Na Zatlance a ZUŠ Choceň.
■ Pořádá soutěž Chemiklání a vede korespondenční seminář KSICHT určený žákům ZŠ i SŠ, kteří se zajímají o chemii.

Rozhovor je se svolením převzatý z Akademie Lidových novin. 

Šestnáct měsíců. Tak dlouho uchovávali experti z Fakulty restaurování studnu starou více než 7000 let v roztoku z cukru. Aby konzervací zachránili nejstarší dřevěnou stavbu na světě, kterou v roce 2018 archeologové našli u Ostrova na Chrudimsku. Povedlo se. Jednotlivé díly nyní naši odborníci vyňali ze speciálních nádob a odstartovali druhou fázi záchrany.

Ve sklepení Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli uchovávali odborníci více než rok části studny ve speciálních nádobách s obyčejným cukerným roztokem. Zachovalé díly studny konzervovali jednou z metod používaných v současnosti pro konzervaci vodou nasyceného dřeva, kdy je důležité nejen hmotu dřeva zpevnit, ale také zabránit smrštění při vysychání.

Předpokládaná doba vysychání je 4-5 měsíců. U několika vybraných částí studen probíhá v pravidelných časových intervalech měření hmotnosti, aby bylo možné přesně stanovit ukončení vysychání po ustálení hmotnosti.

Ve sladkém roztoku

„Po zvážení dostupných možností a jejich výhod i omezení jsme vybrali metodu konzervace koncentrovaným roztokem sacharózy. Dřevěné díly jsme po šetrném odstranění zbytků zeminy a následném ošetření biocidním prostředkem ponořili do konzervačního roztoku sacharózy,“ uvedl na začátku procesu excelentní vědec univerzity – Karol Bayer, proděkan pro vědeckovýzkumnou činnost.

Po dobu několika měsíců restaurátoři postupně navyšovali koncentraci cukerného roztoku až na hodnotu 55% hm. Konzervační roztok obsahoval také přídavek biocidu, aby části studny i konzervační roztok byl chráněn před napadením mikroorganismy. Celková doba impregnace trvala 16 měsíců. Experti na dřevo ji stanovili na základě dosavadních zkušeností s touto metodou tak, aby bylo možné zaručit dostatečné prosycení nejsilnějších části studny konzervačním roztokem v celém objemu.

Z vody do sucha

Na konci roku 2020 odborníci impregnaci studny ukončili a jednotlivé díly z koncentrovaného roztoku sacharózy vyňali a uložili na místo, kde se ve stabilních a kontrolovaných klimatických podmínkách vysuší. „V průběhu vysušování díly studny monitorujeme, zda nedochází k nežádoucím změnám, jako například deformacím tvaru nebo napadení mikroorganismy,“ popisuje proděkan fakulty Karol Bayer.

Vlastní konzervaci studny provádí restaurátoři Univerzity Pardubice ve spolupráci se studenty Markem Laškou, Vítem Šaffrem a pracovníkem fakulty Jiřím Hubinkou. Na záchraně pravěké studny se podíleli také specialisté na konzervaci dřeva – Klára Drábková a Irena Kučerová z Ústavu chemické technologie restaurování památek na VŠCHT Praha.

Pravěká studna z dubového dřeva pochází z období neolitu. Podle výsledků dendrochronologického průzkumu, který provedli pracovníci Ústavu nauky o dřevě LDF Mendelovy univerzity v Brně, je datovaná do let 5259 nebo 5258 př. n. l. Při průzkumu prováděném Archeologickým centrem Olomouc pod vedením doc. Jaroslava Pešky navíc archeologové na Pardubicku objevili ještě druhou studnu z jedlového dřeva, o kterou v současnosti pečují také experti z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Zajistit modernější a bezpečnější řízení železniční dopravy v Evropě pomocí satelitního navigačního systému EGNOS, který se zatím využíval jen v civilním letectví. Díky satelitnímu určení polohy vlaku snížit i náklady na provoz. Za návrh řešení získal docent Aleš Filip z Fakulty elektrotechniky a informatiky prestižní cenu Galileo Masters 2020. „Satelitní určení polohy vlaku umožní instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě,“ říká.

Výzkum kolem navigačního systému EGNOS jste dotáhli do úspěšného konce. Trvalo to deset let. Proč tak dlouho?

Do úspěšného konce jsme ještě nic nedotáhli. Zatím jsme jen navrhli postup. EGNOS byl původně navržen pro řízení bezpečnostních operací v civilním letectví. Navrhli jsme, jak přijmout a schválit něco, co nebylo navrženo v souladu se standardy bezpečnosti na železnici, i pro účely řízení železniční dopravy prostřednictvím evropského systému řízení železniční dopravy ERTMS (European Railway Traffic Management System).

Po letech přešlapování na místě jsme rozsvítili světlo na konci tunelu. Řekli jsme, kudy je nutné se ubírat. A to za vzájemné spolupráce všech zainteresovaných hráčů na evropské úrovni. Na myšlenku týkající se certifikace EGNOSu, za kterou jsme získali jako univerzita ocenění v mezinárodní soutěži Galileo Masters 2020, je nutné se dívat jen jako na jeden z malých střípků z mozaiky, která dláždí dlouhou a nesnadnou cestu k modernímu a bezpečnějšímu řízení železniční dopravy v Evropě.

Jak systém EGNOS zlepší bezpečnost na železničních tratích?

Navrhujeme, aby na evropské úrovni vznikla bezpečnostní příručka pro EGNOS určená pro železnice. Tedy jakýsi návod, ve kterém bude přesně popsané, jak bezpečně integrovat, tedy propojit EGNOS s již zmíněným evropským systémem řízení železniční dopravy ERTMS. Bude to v podstatě nový evropský železniční standard.

To je to světlo na konci tunelu?

Ano. Posvítí na cestu návrhářům systému a integrátorům z průmyslu, jak mají správně ve své práci postupovat, aby navrhli a vyrobili dostatečně bezpečný a spolehlivý výrobek, systém pro bezpečné určení polohy vlaku na základě EGNOSu. Příručka pomůže také orgánům, které budou vyrobený lokátor vlaku s využitím bezpečnostní služby EGNOS SoL (Safety of Life) certifikovat a schvalovat. Rozhodující slovo v tomto by měla mít Evropská agentura pro železnice (ERA), Agentura pro evropský GNSS (GSA) sídlící v Praze a Evropská kosmická agentura (ESA) a samozřejmě Evropská komise.

Zabezpečení jízdy vlaků se odvíjí od jeho známé polohy a rychlosti v daném čase. To jsou základní veličiny, které je potřeba s velmi vysokou jistotou určit právě s využitím EGNOSu. A to je nutné často zajistit i ve velmi obtížném provozním prostředí, kde například jen samotný reliéf okolní krajiny nebo objekty kolem trati nevytváří vůbec optimální podmínky pro šíření navigačního signálu od navigačních satelitů směrem k vlaku. Negativně na bezpečnost se může také projevit průmyslové nebo záměrné rušení navigačního signálu v okolí tratí, erupce na slunci ovlivňující vlastnosti šíření navigačního signálu v ionosféře atd. Se všemi těmito příčinami nebezpečí a dalšími vlivy musí návrháři a výrobci zařízení počítat.

EGNOS, který sestává z řady pozemních monitorovacích stanic a dalších zařízení umístěných prakticky po celé Evropě, vyhodnocuje kvalitu satelitního signálu GPS (a v blízké budoucnosti i signálu Galileo) a v případě poruchy podá uživateli prostřednictvím geostacionárního satelitu zprávu, že něco není v pořádku. Potom je nutné přijmout taková bezpečnostní opatření, aby se nehodě zabránilo. Tak to funguje v případě letadel i vlaků.

Lze si vůbec požadovanou bezpečnost na železnici nějak představit? Například, že k selhání dojde jednou maximálně za…

Je to asi tak, že nebezpečná porucha v systému v důsledku chybně určené polohy vlaku, která by mohla způsobit nehodu, může vzniknout jen jednou za 100 tisíc let či méně. Lze si představit časový interval 100 let a velmi stěží si lze představit časový úsek 1000 let. Představit si stonásobně delší časový úsek než 1000 let je nemožné. Přesto i takto vysokou bezpečnost při určení polohy vlaku s využitím systému EGNOS musíme být schopni prokázat. A proto také ta cesta vedoucí k zavedení satelitní navigace na železnici zdaleka není přímočará, a tak dlouho trvá.

Jak se bezpečnost na železnicích hlídala do teď?

Poloha vlaku se určovala pomocí nákladných zařízení umístěných podél tratí. Na řadě regionálních tratí je často zabezpečovací technika zastaralá nebo úplně chybí. Proto se očekává, že satelitní určení polohy vlaku sníží náklady na provoz a údržbu tratí a umožní tak instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě. Nejedná se ale jen o zajištění funkce určení polohy vlaku u zastaralých železničních zabezpečovacích systémů, ale i u systému ERTMS, kde se určuje poloha vlaku pomocí tzv. balíz umístěných na trati. Cílem je tyto fyzické balízy na trati nahradit tzv. balízami virtuálními, detekovanými s využitím EGNOSu.

Popište prosím, jak to celé funguje…

Systém ERTMS využívá pro určení polohy vlaku tzv. balízy umístěné v kolejišti, jejichž poloha je známá. Mívají tvar, který je podobný dlaždici nebo krabici od velké bonboniéry a jsou často žluté barvy. Balízy jsou obvykle řazeny do skupin po dvou nebo více kusech. Vzdálenost mezi skupinami balíz bývá v průměru několik set metrů, nejvíce 2.5 km nebo i mnohem méně v závislosti na aplikaci.

Zařízení na lokomotivě umožňuje během jízdy jednotlivé balízy číst a určit tak absolutní polohu lokomotivy. V případě, že se použije vlakový lokátor na základě EGNOSu, bezpečná poloha vlaku se určí na základě zpracování informace z přijímače signálu EGNOS a dalších palubních senzorů. V tomto případě známá poloha virtuálních balíz je uložena v palubním počítači. V případě, že poloha lokomotivy bude souhlasit s danou tolerancí s polohou virtuální balízy, je tato balíza detekovaná.

O vaše výsledky je jistě zájem i v zahraničí. S kým nyní spolupracujete?

Myšlenku přijetí a certifikace EGNOS-u pro účely ERTMS jsme vypracovali v rámci dvou mezinárodních projektů. Spolu s dalšími odborníky v Evropě jsme se pohybovali po více než 10 předchozích let jakoby v začarovaném kruhu. Na jedné straně tu byl EGNOS navržený pro potřeby letectví a spolu s ním důkaz bezpečnosti EGNOS. Na druhé straně tu byly a jsou železniční standardy bezpečnosti CENELEC, podle kterých však důkaz bezpečnosti EGNOS vypracovaný pro účely letectví nelze na železnici přijmout, protože koncepce bezpečnosti na železnici a v letectví jsou zcela odlišné. Evropská kosmická agentura potřebovala konečně nějaké řešení.

Kde v zahraničí tento systém testujete?

Jako expert GSA jsem se účastnil zkoušek ERTMS s virtuální balízou detekovanou na základě GNSS v Itálii na Sardinii. Závěrečné testy se uskutečnily na trati Cagliari – Decimomannu v roce 2017. Projekt vedla společnost Ansaldo STS, nyní Hitachi Rail. Toto však nebyla první implementace ERTMS s virtuální balízou. ERTMS na základě GNSS měl premiéru v západní Austrálii v oblasti Pilbara na trati dlouhé 344 km vedoucí z přístavu Port Hedland k dolům železné rudy v Roy Hill těžební společnosti Rio Tinto. Společnost Ansaldo STS na této trati realizovala řešení ERTMS s lokální augmentací GNSS a na úrovni systému demonstrovala integritu bezpečnosti SIL 4. Jedná se o komerční aplikaci.

Další komerční aplikací ERTMS na základě GNSS v osobní dopravě připravuje italský správce železniční infrastruktury RFI na traťovém úseku Novara – Rho poblíž Milána. Zde se bude jednat o první využití satelitní navigace pro zabezpečení a řízení vlaků v osobní dopravě. Tato iniciativa v severní Itálii má sloužit i jako výkladní skříň pro tyto nové technologie v Evropě. Významně ji podporuje Italská kosmická agentura (ASI), Agentura pro evropský GNSS (GSA) a Evropská kosmická agentura (ESA).

Kdy očekáváte, že se bude návrh realizovat?

Myšlenka přijetí a certifikace EGNOSu pro účely ERTMS je stále ještě velmi čerstvá. ESA přijala námi navrhnuté řešení na podzim 2020. Je potřeba si ještě nějaký čas počkat. Skutečností je, že žádné jiné perspektivní řešení zatím nikdo nepředložil. Bylo by samozřejmě pro nás velmi zajímavé podílet se spolu s ostatními evropskými partnery na dalším řešením, například na vypracování námi navržené bezpečnostní příručky pro EGNOS pro účely ERTMS.

Kam dál byste ještě váš výzkum chtěli posunout?

V současné době se snažíme využít naše dlouholeté zkušenosti z oblasti bezpečnostních aplikací GNSS na železnici i v oblasti samořiditelných automobilů. Využít synergický efekt v obou těchto oblastech. Železnice má dlouhodobé zkušenosti při budování zabezpečovacích a řídicích systémů, které se snažíme využít. Předpokládá se, že samořiditelné automobily by měly mít alespoň takovou úroveň bezpečnosti, která se v současné době dosahuje například při cestování letadlem nebo vlakem. Teprve potom budou zákazníci samořiditelným a autonomním vozidlům věřit, koupí si je a budou plně využívat jejich bezpečnostní funkce.

S kým na Fakultě elektrotechniky a informatiky spolupracujete?

Na fakultě je řada šikovných a pracovitých mladých vědeckých pracovníků, kteří se využitím satelitní navigace v pozemní dopravě věnují. Provádějí experimenty, spolupracují s průmyslem, např. s Výzkumným ústavem železničním v rámci národního projektu PosiTrans (2018-2022), jehož koordinátorem je právě FEI. Tito mladí odborníci vědí, že to dělají pro sebe i pro ostatní. I zde platí to známé přísloví – voják se stará, voják má. Na FEI mají v současné době také pracoviště i moji bývalí kolegové z našeho pracoviště LIS na starém nádraží, přestože dnes již patří k jiné firmě. Jsou to nejlepší odborníci v dané oblasti v České republice a jsou také kvůli své výtečné práci dobře hodnoceni i v zahraničí.

Na řadě regionálních tratí je často zabezpečovací technika zastaralá nebo úplně chybí. Proto se očekává, že satelitní určení polohy vlaku sníží náklady na provoz a údržbu tratí a umožní tak instalovat zabezpečovací zařízení i tam, kde to v současné době z finančních důvodů není možné a kde bezpečnost železničního provozu závisí na lidské chybě.

Kolik let vy sám se tomuto výzkumu věnujete?

Dvacet pět let. Když jsem se v roce 1995 vrátil z dvouletého studijního pobytu na Tokijské univerzitě, začal jsem pracovat na Českých drahách. Na starém nádraží v Pardubicích jsme v té době za podpory našeho vedení založili Laboratoř inteligentních systémů (LIS), kde jsme spolu s kolegy začali spřádat první myšlenky týkající se využití satelitní navigace (GNSS) pro bezpečnou lokalizaci vlaků za účelem dosažení vyšší bezpečnosti na železnici. Naší snahou bylo především zvýšit bezpečnost na vedlejších tratích. V roce 1998 nás pozvali jako mladé nadšence ze starého nádraží v Pardubicích partneři z Francie (Thales Navigation), Nizozemí (European Railway Research Institute), Španělska (TIFSA RENFE), Itálie (SAB WABCO) a Velké Británie (RAILTRACK) do našeho prvního evropského projektu s názvem APOLO (Advanced Train Position Locator).

Co to bylo za projekt?

Účelem projektu APOLO bylo rozpracovat metody pro určení polohy vlaků na principu satelitní navigace. Také jsme měli experimentálně ověřit tehdy nově vznikající satelitní systém EGNOS. Byl to projekt čtvrtého rámcového programu. Tedy projekt, o kterém se tehdy mnohým českým vysokým školám či výzkumným ústavům mohlo jen zdát. Poslal jsem tehdy fax evropskému ministrovi pro dopravu do Bruselu s prosbou, že bychom se chtěli projektu účastnit. Oni nás pozvali na jednání do Evropské komise, a bylo to. Česko tehdy nebylo ještě členem Evropské unie. O to bylo naše vyjednávání o začlenění do projektu APOLO obtížnější. Ale povedlo se to.

A vaše další kroky?

Získali jsme peníze na nákup potřebného zařízení, abychom mohli provádět experimenty s vlaky na trati a mohli se také účastnit mezinárodních jednání. Jen pro zajímavost, tehdy to ještě nebyl grant v eurech, nýbrž v tzv. ECU (European currency unit). Naše malé pracoviště v Pardubicích se stalo jedním z prvních pracovišť v Evropě, kde se systém EGNOS začal zkoušet pro účely určování polohy vlaků. Vybavili jsme elektrickou lokomotivu příslušným zařízením včetně přijímačů GPS a EGNOS a začali ji používat pro zkoušky ve východních Čechách.

Kde?

V oblasti Pardubice-Hradec Králové-Týniště nad Orlicí-Choceň. Tuto trať jsme vybavili vlastní rádio modemovou sítí pro přenos údajů mezi naší laboratoří a vlakem. Provedli jsme zkoušky EGNOSu na traťovém úseku v údolí řeky Divoké Orlice mezi stanicemi Potštejn – Litice nad Orlicí. Tehdy jsme například telefonovali z lokomotivy z Litic mobilním telefonem do francouzského národního kosmického centra CNES v Toulouse a oni odtamtud nastavovali podle naší potřeby parametry na geostacionárních družicích. Bylo to nádherné pionýrské období. Začala o nás psát Evropská kosmická agentura ve svém zpravodaji ESTB News.

Když o vás začali psát, muselo být hodně zajímavé to, čemu se věnujete.

Také prestižní časopis GPS Word v USA mě v roce 1998 požádal o příspěvek. Ten článek si přečetl jeden ze šéfů rozsáhlého severoamerického projektu PTC (Positive Train Control), ve kterém se pro lokalizaci vlaků v USA využíval GPS. Byl tehdy pracovně v Mnichově, poslal fax, domluvili jsme se a na starém nádraží v Pardubicích nás navštívil. Tak jsme začali spolupracovat s TTCI (Technology Transportation Center Inc.) v americkém Pueblu. S kolegy z TTCI jsme se společně účastnili konferencí v USA i ČR. Jako pracoviště LIS jsme byli přizváni do mezinárodní skupiny expertů v Bruselu s názvem GNSS Rail Advisory Forum, kde jsme spolu s ostatními specifikovali první požadavky na využití satelitní navigace pro potřeby železnice v Evropě.

V této spolupráci a koordinování aktivit zaměřených na využití systémů GPS, Galileo, EGNOS v Evropě ve prospěch železnice jsme pokračovali několik dalších let i v rámci expertní skupiny s názvem Galileo Applications for Rail v Mezinárodní unii železnic (UIC) v Paříži. Publikovali jsme články a přednášeli na evropských univerzitách. Získali jsme granty. Jen málokdo ví, že poprvé jsme naše získané zkušenosti také prakticky využili při technicko-bezpečnostní zkoušce všech sedmi souprav řady 680 Pendolino, než je České dráhy začaly používat v osobní dopravě.

Co pro vás ocenění Galileo Masters znamená?

Zejména ocenění práce vedení naší fakulty za posledních několik let. Že zde na fakultě máme velmi dobré podmínky pro tvůrčí vědeckou práci a že se mladé vedení fakulty stará o to, abychom se mohli na řešení zajímavých a smysluplných projektů podílet i v budoucnosti. Když společnost DHL doručila balík s cenou Galileo Masters 2020 od organizátora soutěže AZO z bavorského Oberpfaffenhofenu, tak jsem organizátorům soutěže kromě poděkování sdělil, že tu cenu věnuji naší fakultě.

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

OZNÁMENÍ

o konání

9. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 25. května 2021 od 14:00 hodin distančně, formou videokonference

Program zasedání:

1. Schválení skrutátorů zasedání.
2. Souhlas AS UPa s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice formou videokonference.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti předsednictva AS UPa.
5. Návrh III. změny Statutu Univerzity Pardubice.
6. Návrh III. změny Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice.
7. Výroční zpráva o hospodaření Univerzity Pardubice za rok 2020.
8. Výroční zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2020.
9. Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností UPa za rok 2020.
10. Návrh střednědobého výhledu rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2022 a 2023.
11. Různé.

Materiály k bodům č. 2, 5 – 10 naleznete na následujícím odkazu: Akademický senát | Univerzita Pardubice (upce.cz).

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Klikněte sem a připojte se ke schůzce.

V Pardubicích dne 17. května 2021

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
předseda AS UPa