Univerzita Pardubice oslaví třicet let od své přeměny z Vysoké školy chemicko-technologické. Na univerzitní třicetiny studující i zaměstnance upozorní také některé výzvy akce Rozhýbejme univerzitu, která startuje symbolicky 1. dubna. Zapojte se do letošní výzvy a udělejte něco pro svoje zdraví!

Soutěž pořádá Katedra tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice a každý zájemce může s pohybem začít kdykoliv během měsíce dubna. Pro start v soutěži stačí uběhnout minimálně 2 kilometry, ujít 4 km nebo na kole ujet trasu 10 kilometrů.
V tom, jak dlouhou trasu urazí chůzí, během nebo jízdou na kole, budou soupeřit nejen jednotlivci, ale také fakulty a útvary. 

Celkovou délku pohybu za měsíc si univerzitní sportovci budou měřit pomocí mobilních aplikací. Výsledky se budou sčítat a průběžně zveřejňovat. Sledujte proto univerzitní web a sociální sítě.
Vítězný fakultní tým získá opět pohár a nejlepší jednotlivci odměny. Loni během této celouniverzitní akce celkem 420 nadšených sportovců uběhlo či ujelo rekordních 34 649 kilometrů. 

Připomeňte si loňské výsledky na https://www.upce.cz/akce-univerzity-pardubice-rozhybejme-univerzitu-mela-rekordni-ucast-i-vykony.

University in Lapland nabízí studentům vysokých škol možnost stáže v následujícím akademickém roce. 

Hledá:

dva trainee studenty pro jejich Internationalization Center

jednoho studenta do jazykového centra.

Více informací v přiložených dokumentech.

Milí studenti, 

uvažujete nad výjezdem do zahraničí i v létě ?

Máme pro vás nabídku letních škol na univerzitách po celé Evropě.

Stačí si vybrat !

Letní školy 2024 | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Srdečně Vás zveme na kurz Kritické myšlení v teorii a praxi, aneb jak naučit studenty kriticky myslet, který jsme pro Vás připravili v rámci mentoringového programu.

Termín: 9. 4. 2024, od 13:00 do 15:00 hodin

Místo: budova VO, místnost 01009

Lektor: Mgr. Vladimír Fišera, Ph.D.

Kritické myšlení – je to jen módní fráze nebo skutečný klíč k úspěchu? Co vlastně kritické myšlení je? Opravdu ho v dnešním rychle se měnícím světě tolik potřebujeme?  Jak tuto dovednost efektivně rozvíjet a předávat svým studentům? Přijděte na kurz a udělejte si v těchto otázkách trochu jasněji.

Co Vás na kurzu čeká:

• Definice kritického myšlení
• Praktické strategie pro rozvoj kritického myšlení
• Metody a techniky pro integraci kritického myšlení do výuky

V případě zájmu se neváhejte přihlásit prostřednictvím registračního formuláře.

Kurz je určen pro studující doktorského studia a akademické pracující.

Těšíme se na Vaši účast!

Agentura pro rozvoj Broumovska vyhlašuje výzvu k předkládání žádostí o stipendia do 8. otevřeného grantového kola programu AMOS – Vzdělávacího fondu Broumovska!

Chceš své nadání rozvíjet na zahraničním studiu či stáži? Máš vztah k Broumovsku? Splň si svůj sen s Amosem.

Podej si přihlášku a získej finanční podporu pro své studium nebo stáž v zahraničí. 🙂 

Přihlášky je možné zasílat na amos@broumovsko.cz do 31. května 2024. 

Více informací a formulář žádosti najdete zde: 

www.aprb.cz/nase-cinnost/vzdelavani/amos-vzdelavaci-fond-broumov

Na Univerzitě Pardubice proběhl další ročník pracovního veletrhu KONTAKT. Téměř šedesát různých společností se představilo vysokoškolákům Univerzity Pardubice ve středu 20. března.  Budoucí zaměstnavatelé diskutovali se studenty o pracovních podmínkách a požadavcích na čerstvé absolventy. Nabídli studentům trainee programy, odborné praxe, stáže nebo témata pro diplomové práce. Účastníci veletrhu mohli navštívit odborné přednášky firem, konzultovat s experty svoje životopisy a LinkedIn profily, vyzkoušet si pracovní pohovory nanečisto s personalistou a pořídit si profesionální fotografie pro CV.
Video z letošního ročníku. 

Univerzita Pardubice Pardubice navštívil 5. března 2024 americký velvyslanec v ČR Bijan Sabet.

Dopoledne se velvyslanec USA setkal s vedením univerzity a vedením Fakulty filozofické. Hlavním bodem jeho programu byla především otevřená debata se studentkami a studenty.

Po krátkém úvodu pana velvyslance na téma U.S.-Czech Relations in 2024: Strengthening Long-Lasting Transatlantic Partnership následovala živá a podnětná diskuse. Debatou provázeli naši studenti Kuba a Martin, kteří oba studují angličtinu na katedře anglistiky a amerikanistiky.

Rozmanitost témat zahrnovala nejen práci velvyslance, jeho zkušenosti ze Silicon Valley, budoucnost umělé inteligence, ale taky výzvy, kterým čelí mladí lidé. Dotazy se týkaly výměnných pobytů, politických témat i LGBTQ+ komunity.

Silně rezonovala problematika české kultury a České republiky jako takové. Sám velvyslanec zmínil že má rád turistiku, českou "pub culture" a smysl pro humor.

Ve volném čase je Bijan Sabet vášnivým fotografem, proto jsme mu jako malou pozornost darovali fotografii, kterou vyfotila naše studentka Bára z vizuální antropologie. 

Velvyslanec USA, tehdy Andrew H. Schapiro, byl na Univerzitě Pardubice naposled v roce 2015.

Srdečně zveme všechny zaměstnance, zaměstnankyně a studující i veřejnost na vystoupení Duo docentky.

V úterý 5. března od 17:30 se ve velké aule uskuteční akademický stand-up s názvem Najdi 5 rozdílů mezi univerzitou a Tinderem, ve kterém se představí socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková, vystupující již několik let pod názvem Duo docentky. 

Dvojice akademiček si klade za cíl odlehčenou formou popularizovat výsledky svých výzkumů, zaměřených na oblast rovnoprávnosti, sexuality či reprodukčních práv. V rámci stand-upu Najdi 5 rozdílů mezi univerzitou a Tinderem se Duo docentky zaměří především na problematiku sexuálního obtěžování a nevhodného chování v akademickém prostředí (více k obsahu v přiloženém letáku).

Akce je otevřena veřejnosti a je zdarma. Vstup na akci je bezbariérový.

Akci organizuje Oddělení HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE, jehož snahou je přispívat k budování sociálně bezpečné prostředí na Univerzitě Pardubice. Akademický stand-up Duo docentky má pomoci diskutovat témata spojená s nevhodným chováním a zpřístupnit široké veřejnosti popularizační formou problematiku diverzity a rovných příležitostí.

Zajímají ho zejména nelegálně vyráběné a zneužívané látky. Hatí tak práci nelegálním výrobcům. Zkoumá totiž, jak a podle čeho dokážou tyto látky vyhledat psi, a významně se tím podílí na jejich výcviku. Chemik Robert Matyáš pracuje s výbušinami už řadu let.

Jak jste se dostal k práci se psy cvičenými na vyhledávání výbušin?

Před několika lety jsme se v projektu pro ministerstvo vnitra zabývali detekcí a analýzou výbušin pomocí psů. Cílem bylo vyvinout manipulačně bezpečnou sadu určenou k jejich výcviku. 

Podařilo se to?

Ano, tehdy jsme takovou sadu vyvinuli, ujala se a ozbrojené složky ji k výcviku používají dodnes. Slouží pro vtištění pachu neboli pachové signatury nelegálně vyráběných výbušin. 

Jak taková výcviková sada vypadá?

V principu se skládá ze samotné výbušiny, která je zapracovaná v tzv. inertním nosiči. Ten výbušinu „ředí“, čímž snižuje citlivost zapracovaných látek. Zároveň nesmí negativně ovlivňovat pachovou signaturu výbušiny. Musí způsobit, aby se nad výcvikovým materiálem vytvořil dostatečně intenzivní oblak par, který potom psi detekují. Během používání sady jsme ale narazili na další aspekty, které rozhodně stály za řešení. 

Na jaké?

Jedna z těchto výbušin není chemicky stabilní a v průběhu času se pozvolna rozkládá na celou řadu produktů. Těch je asi 10 až 20, relativně snadno se odpařují a zároveň mají výraznou pachovou signaturu, jsou tedy hodně cítit. 

Čím to je?

Tím, jak se výbušina rozkládá a produkty rozkladu odpařují, mění se v čase i pach celé výbušiny. Některé produkty rozkladu se odpařují rychleji, některé naopak pomaleji a trochu se tam zakoncentrovávají a dále pracují. Mezi látkami dochází k možným reakcím, takže jsme přišli na to, že pachová signatura se v průběhu stárnutí výbušiny značně liší. Zkoumáme, jakým způsobem se celkový pach mění a jak to ovlivňuje úspěšnost detekce této výbušiny pomocí psů. 

Pracujete i přímo se psy?

Ne, nikdo z našeho týmu není kynolog. Spolupracujeme s Velitelstvím ochranné služby Vojenské policie, kterou tento problém zajímá, protože pach této výbušiny vtiskávají svým psům. Připravili jsme pro ně několik vzorků s různým stupněm přirozeného stárnutí výbušiny a zkoušeli jsme, nakolik spolehlivě tito psi uvedené vzorky identifikují. 

O jakou výbušinu konkrétně jde?

Označuje se zkratkou HMTD. Je to bílá, jemně krystalická látka ze skupiny třaskavin. V první polovině 20. století o ní Němci uvažovali jako o náplni do rozbušek, měla to být náhrada za tehdy používanou třaskavou rtuť. 

Vyrábí se nelegálně?

Ano, vzhledem ke své snadné přípravě a dostupnosti surovin dnes patří k nejčastěji nelegálně vyráběným výbušinám. My se soustředili na to, jaké látky při jejím rozkladu vznikají a jak svým pachem mění celkovou pachovou signaturu HMTD.

Na co jste přišli?

Že je pro nás z hlediska pachu důležité stáří látky. Podle chemického složení můžeme rozkladné látky rozdělit do tří skupin, z nichž každá má svůj typický zápach. Největší skupinou jsou látky (jednoduché aminy a amidy), které připomínají pach rozkládající se ryby. Tento zápach je nejcharakterističtější pro starší vzorky HMTD. Dalšími látkami jsou kyselina mravenčí nebo kyselina octová se svými typickými ostrými zápachy. Třetí skupinu tvoří zejména formaldehyd s typickým štiplavým zápachem. Všechny tyto látky jsou ve vzorcích HMTD přítomné v poměrně velké koncentraci.

Jak se tyto informace dají využít při práci se psy?

Chtěli bychom zlepšit úspěšnost psů v detekci nejenom čerstvých, ale i starších vzorků. Nyní proto zjišťujeme, jaké látky z těchto popsaných psi nejčastěji detekují. 

Jak jste to provedli?

Vzali jsme vzorek HMTD starý dva měsíce a vtiskli jej do pachové paměti psů. Psům jsme pak dali očichat pachy jednotlivých látek, které při rozkladu vznikají. Pes tedy čichal k jednotlivým aminům, amidům, kyselinám atd. Následně jsme testovali, jestli pes některou z těchto dílčích látek identifikuje anebo jestli tu pachovou signaturu HMTD bere jako směsný pach a vyhodnocuje ho celkově. Výsledek nás docela překvapil. Pes totiž ve vzorcích detekuje především kyselinu mravenčí a částečně formaldehyd, člověk zase ve vzorcích HMTD cítí aminy. 

Proč vás to překvapilo?

Neočekávali jsme, že jsou pro psa z hlediska čichu zajímavé úplně jiné látky než pro člověka. Když si čichnu k některému z aminů, jeho zápach je pro mě velmi identický. Ale pro psa ne, pes tyto látky vůbec nebere, naopak značí kyselinu mravenčí a formaldehyd, které zase já jako člověk svým čichem ve vzorku rozhodně nevnímám.

Co s těmi výsledky budete dělat dál?

Chtěli bychom, aby se pes naučil pach různě starých vzorků HMTD generalizovat, aby se naučil pach vnímat jako celek. Jednoduše řečeno je to jako s gulášem. Každý vaří guláš jinak a používá různé koření a každý guláš je tedy jedinečný svou vůní. Když ale člověk vejde do kuchyně, kde se guláš vaří, pozná, že se zde vaří guláš, a na specifika pachu se moc nesoustředí. A totéž s pachy umí psi.

Jak dá pes psovodům najevo, co zrovna cítí?

Kynologové své psy dokonale znají a snadno poznají, zda pach dané látky psa zaujme či nikoliv. Jasné označení pes cvičený na vyhledávání výbušin dává najevo zalehnutím, nikoliv zaštěkáním, jak široká veřejnost předpokládá.

Zabýváte se i dalšími nelegálně vyráběnými výbušinami?

Ano, s dalšími psovody řešíme i relativně nově nelegálně vyráběné výbušiny. Evropská unie se snaží omezit výrobu nelegálních výbušin omezováním dostupnosti jejich prekurzorů, tedy surovin. Řada nelegálních výrobců pak hledá jiné, méně běžné výbušiny. Je to v podstatě taková hra kočky s myší. Vy zakážete nějaké prekurzory, některé výrobce to odradí, někteří se s tím popasují a prekurzory nějak seženou nebo si je třeba sami připraví. Ale ti, kterým se to nedaří, hledají jiné výbušiny s dostupnými prekurzory a ideálně i se snadným způsobem výroby.

Takže se výroba nelegálně vyráběných výbušin neustále mění?

Ano, omezování dostupnosti řady prekurzorů způsobilo, že dneska jsou populární výbušiny, které dříve lidé podomácky vůbec nevyráběli. Lze u nich proto očekávat, že je někdo dříve nebo později zneužije k páchání trestné činnosti. V zájmu ozbrojených složek je proto zjistit, zda jsou psi schopni naučit se pachovou signaturu i těchto nových látek.

Jak zjistíte, které výbušiny máte zkoumat a připravovat pro psy?

Stěžejní je pro nás analýza toho, co se píše na internetu. Především tam se totiž šíří informace o výrobě výbušin a dají se tam poměrně snadno vyhledat nové trendy v jejich nelegální výrobě. 

Zkoušíte je v laboratoři připravit?

Ano, to je vlastně druhá fáze výzkumu. Nejprve se pokusíme dohledat z odborné literatury dostupné informace. V řadě případů těchto informací v literatuře moc není, většinou se totiž jedná o výbušiny, které nikdy nenašly průmyslové využití. A pak pro nás následuje hodně zajímavá část, kdy látky připravíme a zkoumáme nejen základní vlastnosti, ale i jejich stabilitu, a především jejich výbušinářské parametry – citlivost ke vnějším podnětům a výkonnostní parametry. Z bezpečnostního hlediska je důležité, abychom věděli, co si k dané látce můžeme dovolit. A je-li to látka zajímavá pro detekci psů, oslovíme psovody a ti se jim v případě zájmu začnou věnovat. 

Jaká je vaše úloha?

Já jako chemik psovodům pomůžu s tím, že popíšu chemickou část. Ta výcviková je na nich. Poskytneme jim vzorek a prvotní informace a oni se pustí do své práce. A když se doberou výsledků, sejdeme se, podíváme se, jak to psi berou, s jakými obtížemi se potýkají a potom volíme další postup. 

Takže je potřeba testovat psy i na nelegálně vyráběné výbušiny?

To rozhodně, protože v současnosti je hlavním zdrojem výbušin k páchání trestné činnosti i k terorismu improvizovaná výroba. A služební psi k vyhledávání výbušin by pach těchto látek měli dobře znát.

Jak jste se k výbušinám dostal?

Na střední škole, asi jako velká část výbušinářů. Problematiku improvizovaných výbušin u nás na katedře otevřel v 90. letech můj předchůdce Marcel Hanus, který v této oblasti navázal spolupráci i s Ministerstvem vnitra ČR. Mě osobně tato problematika hodně zajímala a po Marcelově odchodu jsem se tomu začal věnovat. Odrazovým můstkem byl zmíněný projekt ministerstva vnitra, kde jsem se svými kolegy navázal spolupráci s kynology. Navíc charakterizace nelegálních výbušin byla velmi zajímavá také publikačně, spousta informací v literatuře chyběla. A tak jsem se tomu začal věnovat profesně víc a víc.

Už se vám v práci někdy něco nepovedlo, nedej bože přihodilo?

Každou chvíli se mi něco nepovede a něco přihodí, Vám ne (smích)? Ale asi myslíte spíš něco neblahého, když pracuji s výbušinami. Zaplaťpánbůh zatím ne a doufám, že přitom i zůstane.

Co na vaše zaměření říkají doma?

Maminka se mi kdysi snažila nabídnout jiné zajímavé oblasti chemie. Bezúspěšně. A moje rodina nyní? Snad jsou rádi, že mě práce baví. 

doc. Ing. Robert Matyáš, Ph.D. (1975)

• Působí na Ústavu energetických materiálů Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. 
• Věnuje se studiu improvizovaných (neboli podomácky nelegálně vyráběných) výbušin, studiu třaskavin a dalším oblastem výbušin.
• Spolupracuje s kriminalisty, pyrotechnickou službou Policie ČR, psovody, specialisty na oblast improvizovaných výbušin v rámci struktur NATO.
• Publikuje v zahraničních odborných časopisech a pomáhá tak v boji proti zneužívání improvizovaných výbušin. 

VÍTE, ŽE…? Ve slově výbušina nevypadlo písmeno N. Je to technické pojmenování látky schopné výbuchu. Někteří odborníci, jako je vědec Robert Matyáš, dávají tomuto termínu přednost před běžně používaným slovem výbušnina.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Petr Špaček

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Dvakrát získala titul Nejúspěšnější raketová modelářka planety. Viktorie Tržilová, absolventka Fakulty zdravotnických studií a sálová sestra se specializací na porodnictví, se svému koníčku věnuje už sedmnáct let.

Jak vypadá raketový model?
Existuje více kategorií. Máme malé, klasické rakety, se kterými se létají takzvané časovky. Časoměřiči sledují model dalekohledem a vyhodnocují, jak dlouho je ve vzduchu. Používáme také výškové modely, u kterých se hodnotí výška letu. Potom máme také věrné kopie raket postavené podle originálních plánů z NASA nebo leteckých společností. U nich se hodnotí barvy, znaky a také samotný vzhled rakety ve vzduchu nebo jak letěla. Takže když se v reálu dělila na dvanáct kusů, tak i my ji během soutěže musíme ve vzduchu na tolik částí rozdělit.

Do jaké výšky může model rakety vyletět?
 Když létáme časovku, má motor dobu tahu kolem dvou a půl vteřiny a vyletí zhruba do výšky 250-300 metrů. Když se soutěží ve výškové kategorii, kde mají rakety větší výkonnost motorů, je to i kolem 700-800 metrů. Výšku vzletu raket měří malé elektronické zařízení zvané altimetr, které funguje na principu vztlaku vzduchu.

Jak může let modelu ovlivnit počasí?

Hodně. Stejně jako parašutisté využíváme termické proudy, které nám nesou modely. Poznáme je tak, že o pár desetin stupně stoupne teplota. Náš tým se to naučil pozorovat jen podle větru, kdy ten proud už cítíme jako by šel proud z fénu. To je ten moment, kdy ideálně odletět. Sledujeme i ptáky. Zjistili jsme totiž, že to jsou docela lenoši a mnoho z nich se ve vzduchu jakoby jen vozí – přesně v tom místě je termický proud. Také sledujeme díry v mracích, kudy prostupuje sluníčko, protože tam také stoupá termika.

Postavit raketu určitě trvá velmi dlouho…
Záleží na tom, jaký je to model. Pokud se vyvíjí nová maketa, včetně plánů, tak je to práce i na rok až dva. Když stavíme makety, které už jsme někdy předtím dělali, trvá to asi půl roku. Běžné modely máme postavené do pár hodin.

A jak vypadají závody?
 Občas nám lidé říkají, že jenom sedíme v dílně a něco lepíme, ale ono to tak úplně není. Je to sport v pravém slova smyslu. Máme k dispozici tři starty s tím, že na mezinárodních závodech můžeme na ty tři starty použít pouze dva modely. Model rakety odpálíme a pak běžíme za ní. Musíme ji totiž zase najít, abychom mohli nastoupit do všech tří kol. Závodíme proto na starých letištích nebo na loukách. Ideálně tam, kde zrovna neroste kukuřice, ta bývá takovým naším nepřítelem. Už se nám stalo, že jsme během závodu běhali v kukuřici s českou vlajkou na tyči a dalekohledem jsme pozorovali a naváděli kolegy, zda mají hledat vpravo nebo vlevo, abychom model vůbec někdy dostali zpátky.

Stává se třeba, že lovíte raketu u někoho na zahradě?
 I to se stává a pravidelně. Po zazvonění si ji musíme na té zahradě vyzvednout. Když jsme byli na závodech v Rumunsku, nastala vtipná situace. Raketa přistála do jedné zahrady a kluci nám odtud volali, že na ně paní pustila psy. Když jsme tam přijeli s policejním doprovodem, který měl na mistrovství Evropy službu, byl tam jen jeden hodně naštvaný jezevčík. Policisté to ale vzali zodpovědně a fakt s námi šli dovnitř a trvali na tom, že nám paní musí raketu vydat. Takže to dobře dopadlo.

Jak takový model vypadá po dopadu? Není rozbitý?

V ideálním případě je model funkční, protože má návratové zařízení – například padák. Pokud vše dobře dopadne, otevře se jak má, tak se s ním nic nestane. Z nás v Krupce máme ale také takovou galerii trosek, kde jsou modely, které nám třeba shořely. To se bohužel stává. Stalo se mi to třeba na mistrovství Evropy, kvůli chybě v motoru, kterou udělal výrobce a já ji nemohla ovlivnit, mi raketa bouchla. Moje půlroční práce tak byla najednou v troskách.

Proč jste se rozhodla právě pro raketové modelářství?
 Byla to celkem náhoda. Chodila jsem do první třídy, když mě moje paní učitelka, která je manželka šéfa reprezentace, pozvala do klubu u nás v Krupce. Jen ať se tam přijdu podívat. Přišla jsem a dalších sedmnáct let jsem neodešla. I přesto, že moje maminka doufala, že bude mít doma malou klavíristku nebo baletku. Rozhodně nepočítala s tím, že sebe i ji navlíknu do holin a půjdeme někam na pole. Náš sport nemá žádné limity v počasí, lítáme i za deště. I když má raketové modelářství do té její představy daleko, nakonec ji to baví a cestuje se mnou.

Jaké země jsi díky tomuto koníčku navštívila?

Bulharsko, Srbsko, Rumunsko, Polsko, Slovinsko a další země východní Evropy, kde se odehrávají soutěže. V létě bylo mistrovství světa v Americe, ale my jsme se rozhodli tam nejet, protože do letadla se nesmí s motory. Nemohli bychom si totiž být stoprocentně jistí výsledkem, jelikož nemůžeme použít naše osvědčená paliva.

Jaké úspěchy máš za sebou?

Nejvíce si cením titulu nejlepší žena planety, který jsem už dvakrát obhájila. A doufám, že budu mít možnost si ho obhájit na mistrovství v Srbsku.

Mohou se hodit zkušenosti z raketového modelářství při práci sálové sestry?
Na operačních sálech je určitě důležitá manuální zručnost. Zvlášť když chce člověk pracovat na ortopedii nebo na traumatologii. To je vlastně podobná dílna, jakou máme v klubu, spousty matiček, šroubků, vrtačky a pily. Takže se mi modelářská zkušenost rozhodně hodí.

Co vás na studiu nejvíc bavilo?
Nejvíc? Možnost praxí. Fakulta zdravotnických studií byla hodně otevřená tomu, abychom si sami mohli určit, kde chceme praxe vykonávat. Tím jsme měli šanci získat zkušenost na mnoha pracovištích. Já jsem se například v Praze dostala k operacím mozku a srdce, což bylo absolutně skvělé. Jsem moc ráda za tuhle šanci praktického rozvoje během studia. 

Text: Adéla Korečková  Foto: archiv Viktorie Tržilové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.