Tentokrát na putování světem platidel napříč kontinenty vyrazíme na rozhlasových vlnách s profesorem Petrem Vorlem z Univerzity Pardubice, historikem a numismatikem. Zastavíme se třeba nejen v Mexiku a pochopitelně ve Spojených státech. Tolar ale zamířil do Ameriky i přes Španělsko.

S hostem pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové “Na cestách s Petrem Voldánem” přidáme také zajímavosti o mincích a dolech, nezapomeneme ani na hledače pokladů jak v zahraničí, tak také v Česku.

Ze sklepení zámku v Pardubicích

Naše rozhlasové cestování s profesorem Petrem Vorlem startujeme v podzemí pardubického zámku, vlastně přímo od vstupu do unikátní expozice s názvem “Peníze si do hrobu nevezmeš”.

Můj průvodce na cestách je zasvěceným vypravěčem - je totiž autorem konceptu stálé výstavy, těžící i ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích. To spravuje jednu z největších numismatických sbírek v Česku.

Mexiko a stříbrné doly

Profesor Petr Vorel nás v rozhlasovém putování po cestách od tolaru k dolaru vezme například do Mexika. A dovíte se nejen, co tam náš odborník objevil, ale uslyšíte také o tom, že funguje i spolupráce mezi univerzitami z Mexika a Pardubic.

Expozice putuje světem

Hodně míst navštívil ve světě profesor Petr Vorel s výstavou o cestě “Od stříbrného českého tolaru k světovému dolaru”. Univerzita v mexické Pachuce je jedním z nich. Ale viděli ji i v Bohemian National Hall na newyorském Manhattanu a na jiných místech.

Česká měna v Bulharsku i Nizozemsku

Zastávek budeme mít v rozhlasovém cestování s profesorem Petrem Vorlem a s českými mincemi a platidly ve světě mnohem víc. Třeba soubor exponátů pod názvem “Tisíciletá tradice české měny” zaujala v bulharském Plovdivu i Sofii. A viděli ji také třeba v nizozemském Naardenu.

Hledači pokladů

I o nich je pořad “Na cestách” a to nejen o těch našich. Protože mince a platidla jsou předmětem zájmu nejen odborníků, jako je profesor Petr Vorel, ale i mnoha nadšenců napříč kontinenty. Proč je lepší poklad odevzdat a nesnažit se ho třeba utajit jen pro sebe - také to se dovíte.

Zdroj: Český rozhlas Hradec Králové; autoři: Petr Voldán, Milan Baják

Studentka Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Anežka Zuzánková uspěla se svou kandidaturou na pozici Vice President ESN Česká republika. Mandát ve vedení studentské organizace začíná 1. července 2026 a končí 30.června 2027.

Anežka Zuzánková do letošního roku stála ve vedení ESN Pardubice. Od 1. července tuto funkci předá novému vedení v čele se studentem Patrikem Tošnarem.

Spolek ESN (Erasmus Student Network) pomáhá zahraničním studentům lépe se adaptovat v nové zemi i na UPCE. Členem ESN nebo tzv. buddy se může stát jakýkoliv studující univerzity. Pokud si chcete zlepšit cizí jazyky, soft skills, vést nějaký projekt nebo se jen setkat se zajímavými lidmi ze zahraničí, nezapomeňte se pro více informací zastavit na stánku spolku na největší studentské akci na UPCE - zahájení zimního semestru Příliv. Přijďte v úterý 22. září kdykoli od 14 hodin do kampusu, na prostranství mezi budovou auly a Fakultou chemicko-technologickou.

OPVV

Věda se dá poznávat jeden v laboratořích. To úspěšně potvrdil další ročník Vědecko-technického jarmarku Univerzity Pardubice, kdy Pernštýnské náměstí zaplnily desítky pokusů, hlavolamů, vědeckých stanovišť a aktivit pro děti. 

Popularizátorům ze všech sedmi fakult univerzity se podařilo vytvořit atraktivní program, který srozumitelnou a zábavnou formou přiblížil moderní technologie, přírodní vědy i technické obory. Jak funguje umělá inteligence? Co všechno dokážou mikroorganismy? A jakou cestu urazí bavlna, než se z ní stane tričko? Náměstí se proměnilo v otevřenou laboratoř plnou pokusů, objevů a interaktivních aktivit pro děti, školní skupiny i veřejnost. Program nabídnul například poznávání minulosti všemi smysly, cestu světem bankovek, pohled na Pardubický kraj z výšky nebo experimenty zaměřené na fyziku či fungování lidského zraku. Návštěvníci si vyzkoušeli také kreativní komunikaci prostřednictvím umění, seznámili se s požární ochranou nebo kreativně vyjádřili své pocity přes umění. 

Součástí letošního ročníku byly nově také partnerské organizace a spolky zaměřené na vzdělávání dětí a mládeže, které program rozšířily o logické hry, stavebnice či pohybové aktivity.

Foto: archiv UPCE, fotograf Adrián Zeiner; archiv MMP, fotograf Tomáš Kubelka 

14. ročník soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR, který i letos hostila Univerzita Pardubice, zná svého vítěze. Titul si odnáší Matěj Kopecký z Pardubic. 

Nejlépe si vedl Matěj Kopecký ze ZŠ Pardubice-Polabiny, npor. Eliáše. „Vítězství je pro mě velkým překvapením a mám z něj ohromnou radost. V testu teoretických znalostí jsem bojoval s časem a poslední otázku se mi podařilo vyplnit jen pár vteřin před časovým limitem. Laboratorní úloha ve mně vzbuzovala respekt, a i když jsem ji zvládl bez větších chyb, očekával jsem umístění maximálně v první desítce. Dnešního vítězství si proto moc vážím a je pro mě motivací do dalších let,“ svěřil se vítěz. 
Na druhé příčce se umístil Zdeněk Olšan ze ZŠ a MŠ Kunštát, třetí místo obsadil Matěj Vaník ze ZŠ Palachova Brandýs nad Labem.

Soutěž pro žáky a žákyně osmých a devátých tříd základních škol představuje chemii jako atraktivní studijní obor s vynikajícími možnostmi pracovního uplatnění. Regionální kola probíhala od září loňského roku do letošního března. Celkem se do 14. ročníku soutěže zapojilo 21 065 žáků ze 772 základních škol v zemi. V prostorách Fakulty chemicko-technologické se 11. června ve finále utkalo 42 nejlepších žáků. Finálové klání se skládalo ze dvou částí. Teoretické znalosti prověřil písemný test, praktické dovednosti laboratorní práce. 

Děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Němec udělil prvním pěti finalistům příslib přiznání stipendia ve výši 120 000 korun, pokud se v budoucnu rozhodnou pro studium na této fakultě. Zvláštní cenu obdržel desetiletý Matěj Vaník ze ZŠ Palachova v Brandýse nad Labem, který se jako mimořádně nadaný a historicky nejmladší účastník do celostátního finále probojoval už podruhé. Během slavnostního vyhlášení vítězů pořadatelé ocenili také tři učitele, jejichž žáci obsadili medailové pozice.

Více informací najdete na webu www.mladychemikcr.cz.

Akademický senát Univerzity Pardubice (AS UPCE) na svém 6. zasedání dne 9. června 2026 projednal změny modelu řízení vysokých škol, které v souvislosti s přípravou věcného záměru nového zákona o vysokých školách představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Výsledné vyjádření bylo schváleno oficiálním hlasováním senátu.

K tomuto tématu je k dispozici také usnesení Rady vysokých škol (RVŠ) přijaté dne 21. května 2026.

Kompletní dokumenty naleznete v příloze.

V příloze naleznete přijatá usnesení  zasedání Pléna České konference rektorů.

Dne 4. června 2026 se na půdě Akademie múzických umění v Praze uskutečnilo 186. zasedání Pléna České konference rektorů (ČKR).

Zasedání bylo zároveň součástí společného jednání Slovenské rektorské konference (SRK) a České konference rektorů (ČKR), které proběhlo ve dnech 4.–5. června 2026 v Praze, taktéž na Akademii múzických umění v Praze.

Vítězové dubnové výzvy Rozhýbejme univerzitu převzali ocenění. Nejúspěšnější sportovce jednotlivých kategorií při slavnostním setkání vyzdvihl rektor univerzity prof. Libor Čapek. Do šestého ročníku výzvy se zapojilo všech sedm fakult a rektorát. Akce se zúčastnil dosud nejvyšší počet účastníků, 1 153 studujících a zaměstnaných, kteří zaznamenali rekordních 115 984 kilometrů.

Nejlépe si letos opět vedla Fakulta chemicko-technologická, která v součtu zvítězila ve všech třech sledovaných aktivitách – v chůzi, běhu i cyklistice. Druhé místo obsadila Fakulta ekonomicko-správní, třetí skončila Dopravní fakulta Jana Pernera.

Mezi nejlepší účastníky výzvy v kategorii jednotlivců, zahrnující zaměstnané i studující, patřili Bc. Aneta Venclová z FES, která v chůzi zdolala 759 km, Bc. Renáta Čukanová z FChT s výkonem 471 km v běhu a prof. Radovan Soušek z DFJP, jenž na kole překonal 4 252 km.

Letos kromě pohybu lidé z univerzity také pomáhali. Prostřednictvím aplikace EPP od Nadace ČEZ zajistili šek na 150 tisíc korun pro kolegu, akademika a bývalého proděkana Fakulty filozofické - PhDr. Ivo Říhu, Ph.D., který trpí onemocněním ALS.

Kdo v socialistickém Československu rozhodoval o reprodukci – ženy, lékaři, nebo stát? Projekt GA ČR Kontrolovaná reprodukce Fakulty filozofické zkoumá dějiny antikoncepce mezi 50. a 90. lety 20. století, její výrobu, dostupnost i každodenní používání. O plánovaném rodičovství jako o otázce zdravotní péče, populační politiky i ženských práv mluví v rozhovoru jedna z řešitelek projektu Mgr. et Mgr. Veronika Lacinová Najmanová, Ph.D.

O čem je váš projekt „Kontrolovaná reprodukce?“ 

Cílem našeho projektu je zkoumat, jak se v Československu ve druhé polovině 20. století měnil přístup k antikoncepci, a to především s důrazem na roli státu, na proces výroby a distribuce antikoncepce a na zkoumání antikoncepční praxe. 

Proč jste se rozhodly zaměřit právě na antikoncepci v Československu mezi 50. a 90. lety 20. století?

Důvodů, proč jsme zvolily právě toto téma je několik. Můj osobní důvod je určitá fascinace tématem, kterou považuji za nezbytnou pro jakýkoliv výzkum a snaha rozšířit výzkumy, které jsem již v minulosti realizovala. 

Hlavním důvodem je ale především skutečnost, že se jedná o téma, které dosud nebylo v našem prostoru téměř vůbec zmapováno. Zatímco jiná oblast reprodukčních práv, potraty a jejich dekriminalizace v socialistickém Československu, již byla v rámci řady výzkumů sledována, tak o antikoncepci či šířeji plánovaném rodičovství toho kupodivu příliš nevíme. Snahou výzkumu je tedy zaplnit „bílé místo“ a zároveň vytvořit potenciál pro komparaci situace v Československu se situací v jiných zemích východního bloku či Evropy obecně. 

Jak se v tomto období měnil přístup státu k antikoncepci a potratům?

Co se týče potratů, tam se situace změnila zásadně především v roce 1957, kdy dochází k uzákonění tzv. potratů na žádost. Tato legislativní změna (zákon č. 68/1957) dala ženám možnost podstoupit potrat legálně a ve zdravotnickém zařízení, což byl velký rozdíl oproti předchozímu období, kdy samozřejmě k potratům také docházelo, ale vzhledem k jejich nezákonnosti, se tak dělo tajně, často za hrozných hygienických podmínek, a tedy s výrazně vyšším zdravotním rizikem. 

Proč stát přistoupil k dekriminalizaci potratů právě touto cestou?

Dekriminalizace potratů nebyla v tomto období v tzv. Východním bloku ničím výjimečným. Základní motivací ve většině zemí byla právě snaha snížit negativní zdravotní dopady nelegálních potratů, které často způsobovali u žen neplodnost a umožnit rodinám lépe plánovat, kdy si dítě pořídí. Paradoxně tedy mělo povolení interrupcí vést v důsledku k vyšší porodnosti. 

Jak s touto změnou souvisel zájem státu o antikoncepci?

Souvislost je zcela zásadní, dostupná a kvalitní antikoncepce měla být nástrojem k tomu, jak efektivně řídit reprodukci, bez nutnosti podstupovat potraty. Výroba i propagace antikoncepce byla proto ze strany státu od konce 50. let výrazně podporována. Československo vyvíjelo a vyrábělo vlastní antikoncepční prostředky podle zahraničních vzorů, a také systematicky mapovalo reprodukční chování obyvatelstva a hledalo cesty, jak v záležitosti plánovaného rodičovství, veřejnost co nejlépe edukovat. 

Jaké metody antikoncepce lidé tehdy skutečně používali v každodenním životě a co jejich volbu ovlivňovalo?

Na to se právě náš výzkum pokusí odpovědět, protože jaká byla skutečná praxe vlastně stále přesně nevíme. 

Jaké metody doporučovali lékaři a lékařky v počáteční fázi?

Co víme je, že lékaři a lékařky zpočátku doporučovali jako nejvhodnější metodu kombinaci bariérové a chemické antikoncepce, konkrétně použití okluzivních (vaginálních) pesarů společně se spermicidními gely či krémy. Jejich obliba ale pravděpodobně nebyla příliš velká, protože šlo o metodu uživatelsky ne zcela přívětivou, navíc se Československo často potýkalo s výpadky ve výrobě či distribuci těchto prostředků, takže byla v některých letech omezená jejich dostupnost. 

Kdy se v Československu objevily modernější antikoncepční metody a komu byly určeny?

V polovině 60. letech se na československý trh dostává hormonální antikoncepce Antigest a nitroděložní tělísko DANA. I u těchto metod ale existovaly určité bariéry pro jejich uživatelky. Byly určeny primárně ženám, které už měly nejméně dvě děti nebo u kterých byly jiné sociální či zdravotní motivy odůvodňující předpis těchto metod. Nevíme, jak přesně tato omezení fungovala v praxi, ale podle příslušných norem, neměly být tyto “moderní metody” určeny všem ženám. U hormonální antikoncepce navíc panovala zpočátku velká nedůvěra ze strany mnoha lékařů, především vůči možným nežádoucím účinkům. 

Jaké další metody byly podle dobových výzkumů rozšířené?

Z dobových sociologických a demografických výzkumů dále vyplývá, že oblíbenou kontracepční metodou byla tradiční metoda přerušované soulože (coitus interruptus), rozšířené bylo také používání prezervativů, i u nich ale byly ještě v 70. letech problémy s kvalitou a dostupností. 

Z jakých pramenů a zdrojů vycházíte?

Výzkum kombinuje analýzu archivních zdrojů a dobové literatury s dotazníkovým šetřením a orálně historickými rozhovory. Chceme využít co nejširší spektrum pramenů, abychom mohli postihnout možné rozpory mezi snahou státu a lékařských autorit prosazovat určitou linii plánovaného rodičovství a konkrétní praxí, tedy tím, jak společnost na tyto snahy reagovala. 

Proč je pro váš výzkum důležité propojit archivní materiály s výpověďmi pamětníků?

Archivní materiály totiž jen částečně odhalují skutečnou antikoncepční praxi. Právě ta bude ve výzkumu představovat největší výzvu, protože jsme si samozřejmě vědomy, že užívání antikoncepce je téma značně osobní, a proto nebude snadné nalézt dostatek narátorů a narátorek, kteří budou ochotni se o svou životní zkušenost v této oblasti podělit. Proto také chceme tyto hlubší rozhovory kombinovat s dotazníkovým šetřením, které by mělo umožnit sesbírat větší množství dat. 

V čem mohou být vaše zjištění podnětná pro dnešní debatu o reprodukčních právech, zdravotní politice a našem pohledu na komunistickou minulost?

To je skvělá otázka, protože když jsem zmiňovala, proč jsme si toto téma zvolily, zapomněla jsem říct, že jedním z důvodů bylo také to, že ho považujeme za velmi aktuální. Před deseti lety, kdy jsem se začínala tématu věnovat při psaní disertační práce, jsem se domnívala, že píšu o něčem, co už máme za sebou – antikoncepce je dnes přece široce dostupná, možnost umělého přerušení těhotenství máme v našem prostředí od konce 50. let, cílů bojovnic za reprodukční práva tedy bylo dosaženo. Vývoj posledních let ale jasně ukazuje, že to tak není a různé formy omezování a restrikcí v oblasti reprodukce, které vidíme v zahraničí, ukazují, že tato práva ani dnes nejsou samozřejmostí. 

Jak může historický výzkum antikoncepce pomoci porozumět současným debatám?

Doufám, že náš výzkum, který chce sledovat mimo jiné i to, jak se otázka reprodukčních práv prolínala se zájmy státu, především s jeho populační politikou, může pomoci v pochopení toho, proč v 21. století dochází opět k určitému regresu v této oblasti a ozřejmí jaké motivy se mohou skrývat za zdánlivě bohulibým zájmem o blaho žen či o prospěch celé společnosti. 

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Tereza Volfová

Projekt Controlled Reproduction? State Policy and Contraceptive Practice in Czechoslovakia from the 1950s to the 1990s. Grantová agentura ČR

Srdečně Vás zveme na závěrečné setkání pátého ročníku mentoringového programu, jehož součástí bude také workshop Jak na networking s Mgr. Ditou Palaščákovou (UPOL).

Chcete se umět přirozeně seznamovat s lidmi napříč obory? Navázat kontakty, které mohou podpořit Vaši vědeckou dráhu, výzkumné projekty nebo rozvoj kariéry? Nebo jen zjistit, jak začít konverzaci, když to není úplně snadné? Na workshopu se dozvíte praktické tipy a malé triky pro efektivní networking a budování profesních vztahů.

Přijďte se inspirovat, pobavit, navázat nové kontakty a zakončit semestr s úsměvem.

Kdy: čtvrtek, 4. června 2026, 09:00 – 12:00 hod

Kde: budova VO (Titan), 01009

Registrovat se můžete přes EDU portál zde: Závěrečné setkání mentoringového programu a workshop Jak na NETWORKING | EDU UPCE. Uzavření registrací 1. 6. 2026.

Těšíme se na Vaši účast!

Pozvánka

na

6. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

 ve funkčním období 2026–2029,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 9. června 2026 od 14:30 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání a schválení Pravidel pro hybridní zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice.
2. Schválení programu zasedání.
3. Informace o činnosti předsednictva Akademického senátu Univerzity Pardubice.
4. Návrh rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2026.
5. Návrh Statutu Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice.
6. Volba náhradníka delegáta do Studentské komory Rady vysokých škol.
7. Informace k přípravě věcného záměru zákona o vysokých školách.
8. Různé.

Přílohou k pozvánce jsou materiály k bodům 1 a 4 až 7.

6. zasedání AS UPCE dne 9. června 2026 | Univerzita Pardubice

Odkaz na připojení k zasedání: https://teams.microsoft.com/meet/358919610356760?p=q6Ex7HPZqPfNvLPzjm

V Pardubicích 2. června 2026                                               Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D.

                                                                                                     předseda AS UPCE