Nebýt chemie, možná bychom se dohromady nedali

22. 12. 2020

Patrik s Katkou strávili na Fakultě chemicko-technologické už kus života. Dá se říci, že je dokonce svedla dohromady. Stejně jako desítky a stovky dalších, kteří se na škole za 70 let její historie potkali a zamilovali. Jejich příběh se začal psát v době, kdy tu oba nastoupili ke studiu. Dokázali, že jsou schopní, mají nápady a fakultě i univerzitě dělají dobré jméno. Bádat a předávat poznatky dál je totiž baví.

„Chodíme spolu osm let, což je vlastně i doba našeho společného studia a působení na univerzitě. Seznámili jsme se ale ještě dřív, na vědeckých soutěžích pro středoškoláky,“ začíná povídání Patrik Čermák, čerstvý odborný asistent na Ústavu aplikované fyziky a matematiky Fakulty chemicko-technologické. Za to, že jsou s Katkou dneska spolu, a to nejen v životě, ale i v práci, může vlastně chemie. Nebýt Patrikova studia na Fakultě chemicko-technologické, možná by k sobě cestu ani nenašli. Katka totiž nejdřív studovala fyziku v Brně.

Osudová Fakulta chemicko-technologická

Tam ale nebyla moc spokojená a přemýšlela o změně. Na gymplu ji bavily všechny přírodní vědy včetně chemie, a tak se rozhodla jít právě do ní. „Studium chemie na Univerzitě Pardubice má dobré renomé. Pocházím od Litomyšle, což je do Pardubic kousek. Navíc jsem od Patrika, který tu již studoval, dostala velmi kladné reference, a tak jsem přesídlila z Brna do Pardubic,“ pokračuje ve vyprávění Katka, studentka doktorského studia, která momentálně pracuje na své disertační práci a chystá se na její obhajobu. „Když mi Káťa řekla, že nastupuje do Pardubic, už nebylo co řešit. Nevím, nevím, jestli by sem šla, kdybych tady nebyl,“ vtipkuje Patrik.

Oba vystudovali Anorganické materiály a Materiálové inženýrství. Jelikož byl každý v jiném ročníku, tak se za celou dobu studia potkali na jediném předmětu. Bylo to Vyšetřování havárií a řízení bezpečnosti, kde všechny přítomné pobavili, když pro ukončení předmětu zpracovali nezávisle na sobě velmi vtipně a nápaditě analýzu jejich společné autonehody. Už tehdy se ukázalo, že hýří nápady a spolupráce jim svědčí.

Začalo to vědeckou kavárnou

Byli to totiž oni, kdo do Pardubic přinesli model vědecké kavárny, kterou poprvé otevřeli v roce 2012. „Když jsme chtěli zajít na nějakou zajímavou odbornou přednášku, tak jsme většinou museli jet do Prahy nebo do Brna. V Pardubicích se moc takových akcí nekonalo. Velmi se nám líbil nápad vědeckých večerů ve známém prostředí se stejnými moderátory. Kde se střídají hosté ze všech možných oblastí a kde se lidé mohou obohatit o znalosti z různých směrů v neformálním prostředí a uvolněné atmosféře. A tak jsme začali spolupracovat se Science Café. Po čase jsme se osamostatnili a udělali Kavárnu Universitas,“ vysvětluje začátky Kavárny Katka.

Jejich společným dílem je i studentská konference pro mladé talenty ze středních škol Vědění mladým, která se koná tradičně na podzim. „Chtěl jsem udělat konferenci pro studenty z různých oborů. Mým cílem bylo, aby to byla reprezentativní akce s atmosférou opravdové vědecké konference. Proto se koná v Aule Arnošta z Pardubic a účastní se jí nejen přednášející studenti, ale také předsedající z řad akademiků a pozorovatelé z mnoha středních škol z celé republiky. Nakonec se to podařilo a má to velký úspěch,“ popisuje pyšně Patrik, který měl s vědeckými soutěžemi sám velké zkušenosti. „Čeho si ceníme asi nejvíc, je, že spousta studentů, kteří na konferenci přišli v roli pozorovatelů, se inspirovala a navázala spolupráci s odborníky. Jeden tento příběh dokonce vyústil v ocenění Česká hlavička. Moc nás těší, že se ukázalo, že tato konference má opravdu smysl.“  

Pracují spolu. V laborce i v kanclu

Dnes už se o oba projekty nestarají, předali je svým nástupcům. Chtěli, aby zůstaly ve studentských rukách, a navíc se jim poslední dobou na ně nedostávalo tolik času. Před třemi lety se přestěhovali ke svému školiteli profesoru Drašarovi na Ústav aplikované fyziky a matematiky. To s sebou přineslo nové úkoly a dokonce společnou kancelář. „Stěhování do společné kanceláře jsem se trochu bál. Přece jenom jsme spolu už bydleli, a navíc Káťa pořád mluví. Ale nakonec je to moc fajn. Ráno hned po příchodu si v kanceláři společně vychutnáme šálek dobrého čaje,“ dodává Patrik. A pak se vrhají na práci.

Tráví spolu hodně času, ale na nervy si nelezou, právě naopak. Skvěle se doplňují: „Káťa je taková přímá a má to v hlavě srovnané, dokáže mě usměrnit a uzemnit, protože někdy mívám přemrštěné nápady,“ pochvaluje si Patrik. „Já mám zase ráda plánování, sepisuju si seznamy a s chutí odškrtávám hotové. Patrik mi do toho vnáší přiměřenou dávku chaosu,“ říká Katka. Rádi si vzájemně pomáhají a kromě kanceláře spolu pracují i v laboratořích. Jejich práce je naplňuje a baví z mnoha důvodů. „Je to hodně kreativní činnost. Není to žádná rutina. Pokaždé člověk najde nové téma, dojde k novým objevům. Je tu spousta cest, kterými se dá jít, čemu se věnovat,“ povídá nadšeně Katka.

Spokojení v práci i v životě

Na Fakultě chemicko-technologické jsou oba spokojení. Patrik se nedávno zařadil mezi právoplatné zaměstnance fakulty a dostal na starosti laboratoře z fyziky. Zvelebuje je a v tom se doslova našel. „Kromě správy laboratoří je také samozřejmě vyučuji. V letním semestru jsem měl na starosti zhruba 50 studentů, se kterými jsem se snažil v poněkud komplikované době a během nestandardního průběhu semestru zůstat v co největším kontaktu,“ vysvětluje Patrik, který studenty učí moc rád. Mimo to se věnuje i vědě. „Momentálně spolupracuji na dvou projektech. Jeden se týká našeho ‚evergreenu selenidu bismutitého a druhý sulfidu cínatého, což jsou polovodiče zajímavé hned z několika důvodů,“ popisuje svou náplň Patrik. Katka studenty zatím neučí, dochází ale do laboratoří z fyziky jako asistent. A hlavně píše svou disertační práci, v níž zkoumá termoelektrický materiál selenid cínatý. Na fakultě by ráda zůstala i po jejím obhájení.

Oba právě stojí na prahu své kariéry a vyhlížejí další společné projekty. Jeden velký mají zrovna za sebou. Po osmi letech známosti, společných studií a práce se letos v červnu vzali a zařadili se tak k „univerzitním“ manželstvím. Při tomto svém zatím posledním projektu navíc zúročili organizační zkušenosti, které během studií a přípravy velkého počtu akcí nasbírali. Jejich život je zkrátka chemie! A neskutečně si to užívají.

Kateřina Čermák Šraitrová a Patrik Čermák, dvojice bývalých studentů, která k Fakultě chemicko-technologické neodmyslitelně patří. Studium je natolik bavilo, že vymysleli a realizovali i své vlastní projekty. Společně uspořádali 60 večerů Kavárny Universitas a zorganizovali 6 ročníků oblíbené studentské konference Vědění mladým. Za své úspěšné projekty, nápaditou práci a popularizaci vědy jim rektor univerzity profesor Jiří Málek udělil v roce 2018 i Cenu rektora. K chemii si časem oba přibrali i další obor. Patrik vystudoval ještě filosofii na Fakultě filozofické, k níž ho to vždy táhlo. Katka k tomu všemu stíhá studovat ještě pardubickou konzervatoř se zaměřením na hru na příčnou flétnu, kterou dokončí v příštím roce.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

TEXT: Zuzana Paulusová / FOTO: Milan Reinberk a archiv Katky a Patrika Čermákových