Lidé do ciziny nechtějí, letos zůstanou v Česku, říká spolumajitel cestovky

15. 7. 2020
Absolvent univerzity
koronavirus

Ani zvýšená poptávka po zájezdech v rámci Česka sezonu nezachrání, uvědomuje si spolumajitel vsetínské cestovní kanceláře Vsacan Tour Jaromír Malý. Očekává, že kvůli pandemii koronaviru spadne oproti loňsku obrat minimálně na polovinu. Například zájem o poznávací zájezdy do zahraničí je stále minimální.

V roce třicátého výročí existence se vsetínská cestovní kancelář Vsacan Tour dostala do nezvyklé situace. Covid-19 ji přivedl na pokraj bytí.
„Takové časy ještě nikdo z nás nezažil,“ říká jednatel kanceláře Jaromír Malý. „Jako když vás svážou do kazajky, a nemůžete dělat nic, jen se dívat, jak se vám bortí byznys.“

Ani během celosvětové ekonomické krize to nebylo podobné?
Ne, toto je skutečně bezprecedentní situace. Krize v roce 2009 sice vliv na cestovní ruch měla, ale ne v takovém měřítku. Přitom letos v lednu jsme měli extrémní prodeje, nejvyšší v rámci historie cestovní kanceláře. Zájem byl o dvacet procent vyšší než loni. A potom se všechno zastavilo.

Jaká tedy bude letošní sezona? Už se rozjíždí?
Máme za sebou už několik zájezdů, takže ano, rozjíždí se. Nabídku jsme museli upravit tomu, co dovolují bezpečnostní opatření, a také poptávce. Musíme brát v potaz, že lidé nechtějí do některých zemí jezdit, mají strach. Proto jsme zvýšili kapacitu tuzemských zájezdů, abychom dokázali obsloužit více klientů.

I když přibylo zájezdů po Česku, sezonu to nezachrání, že?
To vůbec. Podařilo se nám navýšit ubytovací kapacitu zájezdů, kam jsme standardně posílali jeden autobus, letos pojedou dva. Je evidentní, že o to mají lidé zájem. Ale sezonu to nezachrání. Teď nám jde především o to, aby na nás klienti nezapomněli a vrátili se v příštím roce zpět, až budou vybírat dovolenou.

Doženou propad aspoň podnikatelé v oboru, kteří nabízejí ubytování, provozují restaurace nebo turistické cíle?
Vypadá to, že nejspíš ano, protože lidé na dovolenou pojedou. A je pravděpodobné, že se budou pohybovat hlavně po Česku.

Vaše cestovní kancelář se specializuje na poznávací zájezdy. Jste donuceni měnit jejich program?
U zahraničních zájezdů se musíme hodně přizpůsobit. Poptávka sice téměř neexistuje, ale na druhou stranu je důležité ukázat, že to jde, že fungujeme, že se zase jezdí a není potřeba mít extrémní obavy. Máme zájezdy, které byly obsazené před nástupem koronaviru, ty jsme schopní realizovat.

Jaká je příprava na odjezd v porovnání s normálním stavem?
Dva tři dny strávíme ověřováním a zjišťováním aktuálních informací. Za jakých podmínek se dá do země a také do konkrétní destinace cestovat, jestli je otevřený hraniční přechod, jestli jsou v provozu hotely. Stává se, že sice do země můžeme a funguje i ubytování, ale turistické cíle, které jsme měli navštívit, v provozu nejsou. Teď jsme třeba rušili zájezd do Rakouska. V plánu byla lehká turistika, jenže součástí a vlastně vrcholem celého zájezdu je výjezd lanovkou na vrchol ledovce Pitztal. A ta nejezdí. Proto jsme se rozhodli, že nepojedeme, protože nemá smysl vézt tam lidi bez výsledku a bez dosažení cíle.

Aktuální poptávka se tedy týká hlavně tuzemských zájezdů?
Jde o Česko a nejbližší země. Slovensko, Rakousko, Polsko. Přitom běžně jezdíme celou Evropu nebo třeba Maroko, Rusko. Jenže strach, co mezi lidmi je, působí obrovské problémy. A není jen kvůli koronaviru. Představte si, že si objednáte zájezd do Irska, kam máte jet přes Velkou Británii. A každé ráno si přečtete noviny, kde popisují, co se tam děje. Nedivím se, že mají lidé obavy.

Jak jste řešili rušení zájezdů? Vracíte peníze, nebo dáváte vouchery?
Jedna z nejhorších věcí vůbec bylo to, že jsme nevěděli, co dělat. V období, kdy ještě nebyl přijatý zákon (v polovině dubna vláda přijala zákon o opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie na cestovní ruch, pozn. red.), byla kancelář zavřená a lidé nevěděli, co bude dál. Nejprve jsme vraceli peníze, pak jsme nabízeli vouchery s desetiprocentním navýšením na příští rok. Měli jsme v té době rozeslané zálohy na ubytování, takže prakticky ani nebylo z čeho vracet. Potom vyšel zákon a začaly se vydávat vouchery. V praxi teď asi polovinu vracíme v penězích a polovinu ve voucherech.

Máte už trochu představu o tom, jaké budou dopady na vaši firmu?
Ještě je brzy něco hodnotit, spoustu zájezdů jsme přesunuli z jara na podzim, takže jsme ve stadiu očekávání. Snad lidé přece jen budou chtít víc cestovat. Nicméně jestliže jsme loni měli obrat 35 milionů korun, letos budeme velmi rádi, když budeme na 40 nebo 50 procentech.

Znamená to, že budete zdražovat, propouštět, nebo to ustojíte?
Děláme všechno pro to, abychom to ustáli. Už když to vypuklo, jednoznačně jsme se shodli, že propouštět nemůžeme. Nepřipadá mi ideální rozpustit kolektiv lidí, který umí svou práci, a příští rok v lednu shánět nové pracovníky a zaučovat je. To by byla skutečně poslední možnost. Na druhou stranu, kdyby stát řekl, že firmám nepomůže, kdyby nenabídl program Antivirus, už by tady propuštění bylo. Takto nás stát podpořil v rozhodnutí udržet zaměstnanost.

Dokážete si představit, že by se poznávací zájezdy, které organizujete, konaly v rouškách?
To si dokážu představit. Nedávno jsme dělali jeden tuzemský zájezd, kde měli klienti také prohlídku zámku. Tu absolvovali v rouškách, venku je pak zase sundali a pokračovali dál. Zvládlo se to docela normálně. Je to o lidech, o jejich soudnosti a odpovědnosti.

Autobusy obsazujete normálně, nebo zůstávají lichá sedadla volná?
Teď jel jeden autobus do Slovinska jen s 25 cestujícími. Pustili jsme ho hlavně proto, abychom ukázali, že se dá cestovat a že znovu fungujeme. Pokud bychom ale měli pravidelně jezdit s volnými sedadly, nejsme schopní realizovat ani jeden zájezd. Každý takový by totiž znamenal ztrátu a to prostě nejde. Při kalkulaci ceny počítáme s obsazeností minimálně 33 osob. Autobus má 49 míst, z toho posledních pět nevyužíváme, protože to nejsou úplně plnohodnotná sedadla. Zatím jsem vypravili dva autobusy, které byly plně obsazené, a všechno bez problému fungovalo.

Znamenalo by to nárůst ceny?
Ano, s cenami pro letošní rok však už hýbat nemůžeme, ty jsou nastavené a jsou v katalogu. Operativně je měnit nelze, nemůže si klient koupit stejný zájezd v lednu za devět tisíc korun a jiný klient v červnu za 15 tisíc, to by nebylo správně.

Pomáhá vám semafor, který znázorňuje bezpečné a nebezpečné státy?
Nám ani ne, stejně musíme před každým zájezdem řešit detailní informace o daném státě.

Tím ale také získáte kvalitní servis pro klienty.
To ano, ani my bychom se bez toho však neobešli. Největší strašák je, že člověk někde uvízne. Vezměte si třeba Island. Můžeme cestovat tam i zpět bez testování či karantény. Ale když tam přijedete, musíte podstoupit testy přímo na místě. Potom odjet na ubytování a 24 hodin čekat na výsledek. Co když se ovšem stane, že některý potom bude pozitivní? Museli bychom řešit karanténu, jenže potřebujeme být v pohybu, abychom zvládli program. To jsou tak velké překážky, že tam prostě nejedeme.

Co když se bude situace opakovat?
Doufáme, že ne. Kdyby byla další sezona stejná, zničilo by nás to. Nějakou omezenou dobu jsme schopní přečkat, myslím, že i ostatní cestovní kanceláře. Ale kdyby to mělo pokračovat, už to nezvládneme. To není v silách žádného obchodníka, udržet byznys z ničeho.

Jaromír Malý

  • Narodil se v roce 1988, žije ve Vizovicích.
  • Je absolventem Dopravní fakulty Univerzity Pardubice. Po studiích odjel do zahraničí a po návratu začal podnikat.
  • S kolegou Radkem Jančíkem založil v roce 2014 dopravní firmu Jančík Transport.
  • Od 1. ledna 2018 jsou zároveň společně majiteli cestovní kanceláře Vsacan Tour, kterou koupili od jejího zakladatele Libora Bureše. V budoucnu by chtěli jezdit celoročně.

Rozhovor byl převzat z idnes.cz/autor: Petra Procházková

Absolventa Dopravní fakulty Jana Pernera Jaroslava Malého jsme oslovili a zeptali se ho na studium na Univerzitě Pardubice. 

Jste absolvent Univerzity Pardubice a její Dopravní fakulty Jana Pernera. Jak jste se dostal k prodeji zájezdů?

Cestování miluju, miluji tu svobodu, jsem zkrátka svobodný člověk. Vystudoval jsem obor Dopravní prostředky, silniční vozidla. Skončil jsem v roce 2012. A na školu vzpomínám velmi rád, stejně tak na vyučující a spolužáky. Po škole jsem ale vyrazil do zahraničí a hodně jsem cestoval po Anglii. Po návratu jsme koupili cestovku a rozjeli vlastní podnikání.

Co vám škola dala?
U oboru jsem bohužel nezůstal, věnuji se spíše manažerským a ekonomickým věcem. Ale vysoká škola mi dala rozhled, a to je základ do života. Znalosti jsou vždy důležité.

TEXT: Anna Sedláková/Věra Přibylová/FOTO: Archiv Jaromír Malý

idnes.cz/ UPa