Absolventi nám dělají nejlepší reklamu, říká děkan Jan Stejskal

3. 7. 2020

Děkanem Fakulty ekonomicko-správní je od ledna. Nyní má čtyři roky na to, aby naplnil své vize. S čistě dámským týmem proděkanek by rád navázal na práci svých předchůdců. Čtyřicetiletý Jan Stejskal by chtěl také posílit kreativní myšlení studentů, přál by si lépe komunikovat s vysokoškoláky a akademiky a kvalitní výzkum postavit na doktorandech.

Jste skaut. Budete principy skautingu uplatňovat i v řízení fakulty?

Samozřejmě, že ano. Je to sice zvláštní, ale skauting mi dal mnoho, co mohu využít i ve své děkanské pozici. Při dobrovolnické práci ve skautingu jsem si mohl spoustu věcí zkusit. Jako bych byl v pomyslné laboratoři života. Jednal jsem s lidmi, musel jsem je motivovat, koordinovat dobrovolníky, kterým jsem nemohl dát peníze. Řešil jsem konflikty, ale i vystupování na veřejnosti. Musel jsem umět pochválit, ale také odměnit. Zabýval jsem se organizačními a právními záležitostmi… To vám dá ohromnou průpravu do života.

Mimochodem, zásady spolupráce ve skautských kolektivech uplatňuji například už při práci s doktorandy. Starší a zkušenější doktorandi pomáhají těm mladším v těžších situacích a vzájemně čelí různým výzvám. Komunikovat, pomáhat a věřit si – to jsou totiž velmi důležité principy.

Když jste kandidaturu přijímal, tak jste se některých věcí zkrátka nebál.

Nebál. Mně v té pozici moc pomohl Akademický senát, kde jsem byl v posledních dvou letech jeho předsedou. Získal jsem tak ohromný vhled do problematiky. Navíc k tomu stále dělám vědu, učím, vedu doktorandy, jsem zkrátka pořád v dění. Práce děkana pak není o moc jiná, navíc je „jen“ to, že to všechno kolem musíte řídit a kontrolovat.

Předchozí vedení jste chválil. Jaké plány máte s fakultou vy?

Se svým týmem bych rád navázal na práci svých předchůdců. Nemůžeme teď lokomotivu otočit a jet jiným směrem. Rád bych pokračoval v naplňování a vytyčování dalších vyšších cílů. Musíme jasně definovat, jakým směrem se bude fakulta ubírat a jak těchto cílů dosáhnout. Nedělám si iluze, že se svým týmem vymyslím všechno. Proto chci komunikovat se zaměstnanci, abych od nich získal další nápady a zpětnou vazbu. Mluvit s nimi o tom, co je trápí, co by jim pomohlo, aby svou práci dělali ještě s větším nasazením a chutí.

Jaká je zpětná vazba od studentů? Ve stagu moc „známek“ k hodnocení výuky a vyučujících není.

Rádi bychom měli i tuto formu zpětné vazby. Hodnocení kvality výuky sice máme, ale je pravda, že reaguje málo studentů. Pro nás je tento vzorek naprosto nereprezentativní. Pokud vám pouhých pět studentů z ročníku napíše svůj názor a dalších sto mlčí, nemůžete dělat žádné zásadní rozhodnutí a změny. Rádi bychom pokračovali v nástrojích, které tady jsou, ale chceme je zdůslednit. Velkým nešvarem je, že o spoustě věcí víme, ale nemáme je ničím podložené. Manažerská rozhodnutí se pak dělají těžce, spíš to připomíná hru na slepou bábu.

Jak je možné zkvalitnit výuku ve spolupráci se studenty?

Například zavedeme ročníkové učitele. Není to momentální nápad, už před lety se mluvilo o tom, že v každém ročníku bude akademik, na kterého se budou moci studenti obrátit se svými studijními problémy. Tento záměr se ale nikdy nerealizoval. Předchozí proděkan se s našimi studenty setkával dvakrát za semestr a hovořil s nimi o tom, co je trápí. Zavedl výborný nástroj komunikace, ve kterém pokračujeme. Jenže studenti v každém ročníku řeší rozdílné potíže. Ročníkoví učitelé se budou se studenty potkávat podle potřeby, bude tam přímá komunikační linka. Myslím, že mnohdy stačí vychytat malé věci, které pomohou hodně zlepšit.

Co teď máte například na mysli?

Chtěl bych více mimoškolní praxe pro studenty. Není to zase věc nová, ale chceme jí dát větší důraz. V téměř všech našich studijních programech studenti chodí na praxi do podniků a organizací. Taková praxe je velmi málo na seznámení se s daným oborem. Máme spoustu spolupracujících organizací a podniků, jednáme se zástupci z veřejné správy a rádi bychom vymysleli způsob, jak praxe zdelšit a zkvalitnit.

Moje představa je, že by studenti nechodili na brigádu, kde rovnají zboží do regálů, ale že by docházeli třeba dva dny v týdnu po dobu půl roku na nějakou praxi. Takto získají větší vhled do problematiky. Na tomto základě pak může vzniknout i pracovní poměr nebo základ pro psaní bakalářské či diplomové práce. Organizace takových praxí musí probíhat ve spolupráci s podnikem, fakultou i studentem. Nebude jednoduchá, ale pokud budeme hledat způsoby, určitě přijdeme, jak na to.

Jedna z vašich vizí je, že byste chtěl posílit kreativní a kritické myšlení studentů. Jste si tedy jistý tím, že současní vysokoškoláci mají problém s formulováním myšlenek a vlastních názorů?

Ano. Vycházím z vlastní praxe a ze seminářů. Pro studenty je jednodušší zpracovat seminární práci, která je kompilátem několika zdrojů, nebo matematické cvičení. My se ale studentů chceme ptát, diskutovat s nimi, navádět je na nacházení řešení. Na trhu práce budou úspěšnější, když kromě přesných výpočtů dokáží přijít i s nějakým řešením, které pak úspěšně odůvodní a obhájí např. před vedením firmy. 

Má smysl zadávat seminárky v každém předmětu?

To je také problém. Stává se, že až ex post zjistíme, že se studenti nemohou pracovat na diplomce a učit se na státnice, protože dodělávají několikátou seminární práci. Garanti předmětů by se měli na začátku semestru sejít a definovat, čemu se budou v následujícím půl roce věnovat. Než pracovat na několika seminárních pracích, je lepší pracovat třeba na ročníkových projektech. Proto je důležité komunikovat s vyučujícími napříč předměty.

Posílíte propagaci směrem k uchazečům?

Propagace tady byla také, ale je potřeba ji přesně zacílit. V momentě, kdy budeme vědět, kam jdeme, jakou skupinu chceme oslovit, potom se snáze dělá celá propagace. Pokud chceme naplnit první ročníky, musíme se věnovat naší prezentaci na středních školách tak, aby o nás věděli. Mimochodem, naší nejlepší reklamou je spokojený absolvent, takový „chodící banner“. Co jsme ho tady naučili, je mu ku prospěchu. Naše cílená reklama ale musí být vedena jazykem náctiletých, kteří by mohli být našimi studenty.

Zjistili jsme, že mladí lidé s námi už velmi špatně komunikují přes e-maily. Už si je tolik neposílají, mnohdy neumí ani napsat e-mail tak, jak my jej očekáváme. V kontaktu jsou jen přes sociální sítě a jsou schopni si velmi rychle posílat zprávy. Také k informacím se nechtějí příliš proklikávat a to nejdůležitější mít na horních pozicích, hned na očích.

Fakulta má nyní přibližně 1 700 studentů. Nejvíce je bakalářů, následují magistři. Jak je to s doktorandy?

Samozřejmě, že bychom byli rádi, kdyby jich bylo více. S doktorandy máme velmi úzké, dalo by se říci až rodinné vztahy. Na nich stojí vědecký výkon fakult, to nám už teď ukazuje západní svět. Doktorand má mít prostor pro vědeckou práci, měl by být zapojený do výzkumu a měli bychom ho motivovat k dokončení disertační práce.

Do teď tomu tak nebylo?

Ne zcela. Doktorandi měli pocit, že stojí na té nejnižší úrovni. Dostávají takzvaně tu nejhorší práci. Oni by ale měli být partnery ve vědeckých týmech a společně se zkušenějšími kolegy posouvat vědu na daném pracovišti dopředu.

Zmínil jste rodinné prostředí. To je výhoda vaší fakulty, ne?

Když si to srovnáte s jinými fakultami, kde je třeba deset tisíc studentů, v takovémto prostředí nemůžete cítit jakoukoliv blízkost. Jste jen číslo v seznamu. A díky GDPR nemáte ani jméno, nikdo ani neví, jestli jste muž nebo žena. Na škole s velkým množstvím studentů se může líbit snad jen úplným sólistům. Pokud ale chcete více spolupracovat, diskutovat, upřednostňujete rodinné prostředí. My vhodné prostředí studentům poskytnout chceme, ale zase je nechceme vodit za ručičku. Budou zkrátka součástí velké fakultní rodiny. Tím se odlišujeme.

Vybral jste si do týmu čtyři ženy. Byl to záměr?

Ne, došlo k tomu shodou náhod. Vždycky se snažím obklopovat lidmi, kteří něco umí. Tohle jsem praktikoval i ve skautu. Chci mít v týmu spolupracovníky, kteří dané oblasti rozumí lépe než já. Snažím se najít lidi, kterým budu věřit a budu mít u nich jistotu, že umí věci lépe a bude nám spolupráce dobře fungovat. Pro mě je důležité, aby proděkan pro studium a pedagogickou činnost uměl komunikovat se studenty. Proto jsem si vybral docentku Jitku Komárkovou, která se studenty umí hovořit a vždy hledá řešení typu win-win.

Proděkanka pro vědu a tvůrčí činnost nemá být nejlepším vědcem na fakultě. Je to manažerská pozice, ve které musíte mít dostatečné kompetence a kontakty, abyste byli schopni domlouvat spolupráce na úrovni vědeckých rad a řídit habilitační procesy. Renáta Myšková, emeritní děkanka naší fakulty, má v tomto směru velké zkušenosti.

Proděkankou pro vnější vztahy a rozvoj je právnička Jana Janderová, která umí perfektně anglicky, má jasnou představu o rozvoji fakulty a její internacionalizaci, je schopna nacházet partnery ke spolupráci v různých zemích. Proděkankou pro vnitřní rozvoj je Liběna Černohorská, dlouhodobě působí na fakultě a zná detailně jednotlivé procesy probíhající na fakultě.  Všechny čtyři ženy mají vysokou erudici pro svou práci.

Budete dál učit?

Samozřejmě budu učit, a rád.  Je to nezbytná součást mé práce. Nechci ztratit kontakt se studenty a také chci dál vést doktorandy. Chci se i zabývat vědou, a zároveň dělat pedagogiku. Vše budu dělat v takové míře, abych mohl zodpovědně plnit roli děkana fakulty. Na další tři roky jsem získal projekt GAČR.  Zde dám přednost mladým kolegům, kteří výzkum dotáhnou.

Pracujete na nové publikaci, která bude zase úspěšná za hranicemi?

Právě vzniká nová kniha, tentokrát v češtině. Publikace, na kterých jsem dosud participoval, byly z oblasti veřejné ekonomie, neziskových organizací a veřejných služeb, chybělo téma veřejné volby. V českém prostředí tato problematika nebyla doposud takto podrobně zpracována. Na knize pracuji se špičkovými českými ekonomy a také kolegyněmi ze zahraničí. Před prázdninami by měla vyjít. Bude to jeden z mých splněných cílů.

doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D. (*1980)

  • Působí v Ústavu ekonomických věd Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice.
  • Vyučuje předměty z oblastí veřejné ekonomie, ekonomiky veřejného sektoru a veřejných služeb.
  • Dlouhodobě se zabývá veřejnou a regionální ekonomií, soustřeďuje se na problematiku efektivnosti, konkrétně na teorii statku kolektivní spotřeby (problém hodnoty veřejné služby a efektivnost veřejných politik v tvorbě inovací veřejných statků a služeb s vlivem na ekonomicko-sociální rozvoj).
  • Je autorem mnoha monografií a desítek publikací v časopisech a mezinárodních vědeckých konferencích.
  • Je celoživotním skautem, bez této životní filozofie si nedovede představit svůj další život.
  • Rád cestuje po exotických zemích, miluje turistiku v horách, kulturu a vaření.
TEXT: Věra Přibylová/FOTO: Adrián Zeiner