Z džungle rovnou do kampusu

22. 6. 2022

Kokosy, palmy a prosluněná pláž. Student Fakulty ekonomicko-správní Enrique Lysoněk se vydal do ráje na Zemi jako soutěžící reality show Survivor. V týmu Azua bojoval na pustém ostrově o přežití. Měsíc vydržel s minimem jídla i věcí na okraji džungle. Útěchou za předčasné vypadnutí bylo, že se stihl vrátit na první den semestru.

Jaké bylo první jídlo, které jste si dal po návratu do Česka?

Byl to McDonald’s. Fakt jsem se na něj těšil a bylo to to první, co jsem si chtěl dát. První cesta, jakmile jsem přijel do Pardubic, vedla na hamburger u nádraží (smích).

Někteří diváci namítali, že jste si žili v „luxusu“. Zahlédli, že jste měli třeba čaj.

Každého, kdo tohle řekne, bych tam nejraději vzal. Jestli je pro někoho luxus mít každý den ke snídani kokos, klidně mu ho dopřeju. Kokos ke snídani, kokos k obědu, kokos k večeři. Je pravda, že červený kmen Mao měl čaj, protože si ho vyvařoval z nějakých bobulí. My jsme bobule měli také, ale byly nezralé. Luxus to tedy rozhodně nebyl.

Co vám z luxusu, na který jste zvyklý doma, nejvíce chybělo?

Největší diskomfort pro mě bylo jídlo a spánek na tvrdém. Doteď nemůžu spát v posteli a bolí mě záda. Postupně si zvykám a spím střídavě na zemi a na matraci. Opravdu luxusní bylo počasí. Sluníčko neustále svítilo, jen občas zapršelo, jinak bylo pořád teplo. Ale to je tak vše.

Už jsme mluvili o kokosu, ale co dalšího jste jedli?

Měli jsme rýži. Dostávali jsme kilo pro celý tým na týden, takže jsme si tak třikrát za týden dopřáli lžičku a půl neuvařené rýže na osobu. Bylo to hrozně málo. Když jsme měli štěstí, vyhráli jsme brambory nebo fazole a dělali si třeba polévky. Na začátku jsme také dostali lžíce, vidličky, hrníčky a hrnec. V první soutěži jsme navíc vyhráli sekeru, kladivo, pilu a provaz, což se nám hodilo.

Jak jste na ostrově prováděli osobní hygienu?

Zuby jsme si čistili třeba vodou s popelem. Já jsem to teda zkusil jednou a rozedřel jsem si hned dáseň, takže jsem to pak už nedělal. Zuby jsem si 24 dní nečistil. Protože jsme neměli jídlo, tak to nebylo ani tolik potřeba. A místo sprchy jsme měli oceán. I vlasy jsme si myli slanou vodou, díky čemuž jsme je měli úplně tuhé.

Mohl byste popsat, jak probíhal běžný den?

Netuším, v kolik hodin jsme vstávali. Neměli jsme absolutně ponětí o čase a nedokázali jsme ho odhadnout ani ze slunce. Většinou jsem se ale budil za svítání, kdy jiní soutěžící už byli u ohně a sušili třeba věci. Ke každé snídani jsme si rozdělali kokos. Pak jsme udělali věci, které byly potřeba, jako bylo nošení dřeva. Na začátku jsme hromadně stavěli přístřešek nebo se řeklo, že jdeme na kokosy. Sbírali jsme je na pláži a nosili jich okolo deseti. Občas jsme chodili na ryby, ale brzy jsme to zavrhli, protože jsme většinou nebyli úspěšní.

A co jste dělali odpoledne?

Později jsme především odpočívali. Lukáš vyrobil ze dřeva šachy, čímž jsme si zkracovali chvíle. Do toho jsme se účastnili soutěží. Když jsme v nich získali nějakou odměnu, tak jsme po návratu z vyhraných surovin vařili. Nebo jsme se šli vykoupat do moře, smýt tu prohru a zchladit se. Večer jsme se chodili koukat na západ slunce. Sedávali jsme na pláži na lavičce, kterou opět vyrobil Lukáš. Měli jsme tam krásný výhled, na který budu vzpomínat do konce života. Později jsme spolu trávili čas u ohně, občas jsme zpívali. V noci jsem často spal pod širým nebem, protože jsme se pod přístřeškem nemohli všichni poskládat. Někteří se během noci budili a chodili pravidelně přikládat do ohně.

Proč jste se do soutěže vlastně přihlásil?

Když jsem byl mladší, dávali ji v televizi a já na ni každý večer koukal. Bavili jsme se o tom ve škole a hrozně to prožívali. Když vysílali Robinsonův ostrov (podobná reality show – pozn. red.), bylo to to samé. Už v té době jsem si přál, aby to bylo i u nás. V době, kdy Robinsonův ostrov přišel do Česka, mi bylo 17 let, takže jsem se nemohl přihlásit. A při covidu mě ani nenapadlo, že by to mohlo vyjít. Jednou jsem si ale projížděl TikTok, kde jsem zahlédl reklamu na Survivor Česko & Slovensko. Ani vteřinu jsem nezaváhal. Hned jsem klikl a přihlásil se. Další den jsem natočil motivační video a odeslal ho.

Začátek show byl kvůli pandemii posunutý. Co se dělo?

Přesně tak, bylo to kvůli tomu, že jsme měli covid. Netušíme, kde jsme ho chytli, všichni jsme byli před odjezdem testovaní, přesto se tam nákaza dostala. Hodně z nás bylo nakonec pozitivních a já byl jeden z nich. Po celou dobu jsme byli v izolaci zavření na hotelovém pokoji.

Připravoval jste se na soutěž fyzicky i psychicky?

Od začátku jsem věděl, do čeho jdu. Věděl jsem, že tam budu mít velký hlad. Dva měsíce před soutěží jsem daleko více jedl a podařilo se mi trochu přibrat. Na ostrově jsem ale ztratil mnohem víc kil, než jsem nabral před odjezdem. Snažil jsem se na hlad nemyslet a neříkat sám sobě, že hlad mám. Psychicky je to spíše o soužití s neznámými lidmi. Byla potřeba velká dávka tolerance.

Šel jste do soutěže s nějakou taktikou?

Nějaké plány jsem měl, ale šel jsem tam s tím, že se může stát cokoli. Od začátku jsem věděl, že hra je o aliancích. Mít alianci byl jeden z úkolů, který jsem si dal. Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, že se najde tolik lidí, s nimiž bych měl podobný názor. Takže taktika byla asi jen udržet se co nejdéle, a také hrát čistě. I když bylo jasné, že se ve hře lže a taktizuje. Taktizoval jsem, ale nezalhal jsem ani jednou. Ta hra je také o zradě, ale to já neumím. Myslel jsem si, že když byl Survivor můj sen, tak se tam v tomto směru změním, ale nedokázal jsem to. A možná proto jsem tady.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi českou a americkou verzí Survivora?

Kdybych měl porovnat herní systém, tak obrovsky rozdílné jsou duely, v nichž se rozhoduje, který ze dvou navržených hráčů ostrov opustí. Lidé to nemají rádi. Já jsem v duelu sice také vypadl, ale přesto jsem jejich zastáncem. Kompletně dokážou změnit hru a zamíchat kartami. Doufám, že se duely objeví i v amerických verzích. Diváci zkritizovali i to, že jsme měli na spaní deky. V Robinsonově ostrově měli účastníci zase více kusů oblečení, takže mohli spát v něm. My měli méně oblečení a místo něho deku.

Říká se, že Survivor je takový katalyzátor vztahů.

Na pustém ostrově se lidé poznají velmi rychle. Na začátku se baví každý s každým, ale pak se některé vztahy prohlubují a některé zase uvadají. V této hře prostě nejde být zadobře s každým.

Jaký byl návrat k sociálním sítím?

Byl to pro mě šok, v dobrém i špatném. Valila se na mě velká kritika a nenávist. Snažím se nebrat si k srdci komentáře, kterých mám pod fotkou třeba 400. Jen malá část se většinou týká mě, ve zbytku se lidé hádají mezi sebou. Občas někdo kritizuje můj vzhled, což mi přijde úplně mimo. Ale v soukromých zprávách dostávám hodně podpory a konstruktivní kritiky, jak jsem to měl udělat líp a podobně. Za to jsem vděčný a také jsem rád, že mi narostl počet fanoušků.

Koukal jste se zpětně na odvysílané díly?

Jen na některé. Mrzí mě, že mi vystřihli moji častou větu, že je to Survivor a člověk nikdy neví, co se na ostrově stane. Rozumím tomu, že střih je udělaný tak, aby bavil diváky. Když jsem se díval od 10. dílu dál, přišlo mi to dobré a nic mi v tom nechybělo. Ale pro každého je zásadní něco jiného. Pro mě to byly hry, ale chápu, že lidé chtěli třeba víc vidět, jak na ostrově žijeme.

Když jste byl na ostrově, probíhalo tady zrovna zkouškové. Jak jste si to zařídil?

Poslal jsem paní proděkance sáhodlouhý email, kde jsem se snažil vše vysvětlit. Vlastně jsem jí napsal, že někam pojedu, nevím kam, nevím, kdy budu odjíždět a ani kdy se vrátím, ale že potřebuju odložit zkouškové období. Podle mě si musela myslet, že jsem blázen, protože soutěž neznala. Ale vyšla mi maximálně vstříc a poradila mi, co si mám zařídit. Měl jsem tedy odložené zkouškové období a potenciálně i začátek letního semestru. Nakonec jsem se ale vrátil přesně na první den semestru. Nyní toho mám hodně, ale doteď jsem si užíval a plnil si sen, takže je potřeba zabrat.

Co vám dal Survivor do života?

Určitě nový pohled na lidi a svět okolo. Bylo tam 11 lidí, které jsem vůbec neznal, a najednou jsem s nimi měl žít. Dal mi i toleranci, která tam byla hodně potřeba. Také jsem získal zkušenost s natáčením a účastí v takto obrovském projektu. Když se teď řekne Survivor, vybavím si hlad, soutěže, soužití s lidmi, aliance a podobně. Už vždycky budu vědět, že hlad se dá vydržet. Je totiž jen v hlavě.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě

TEXT Tereza Karanská, Lada Součková / FOTO Petr Špaček