Už není (v) z cukru: Pravěká studna opět v rukou našich restaurátorů

24. 5. 2021

Šestnáct měsíců. Tak dlouho uchovávali experti z Fakulty restaurování studnu starou více než 7000 let v roztoku z cukru. Aby konzervací zachránili nejstarší dřevěnou stavbu na světě, kterou v roce 2018 archeologové našli u Ostrova na Chrudimsku. Povedlo se. Jednotlivé díly nyní naši odborníci vyňali ze speciálních nádob a odstartovali druhou fázi záchrany.

Ve sklepení Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli uchovávali odborníci více než rok části studny ve speciálních nádobách s obyčejným cukerným roztokem. Zachovalé díly studny konzervovali jednou z metod používaných v současnosti pro konzervaci vodou nasyceného dřeva, kdy je důležité nejen hmotu dřeva zpevnit, ale také zabránit smrštění při vysychání.

Předpokládaná doba vysychání je 4-5 měsíců. U několika vybraných částí studen probíhá v pravidelných časových intervalech měření hmotnosti, aby bylo možné přesně stanovit ukončení vysychání po ustálení hmotnosti.

Ve sladkém roztoku

„Po zvážení dostupných možností a jejich výhod i omezení jsme vybrali metodu konzervace koncentrovaným roztokem sacharózy. Dřevěné díly jsme po šetrném odstranění zbytků zeminy a následném ošetření biocidním prostředkem ponořili do konzervačního roztoku sacharózy,“ uvedl na začátku procesu excelentní vědec univerzity – Karol Bayer, proděkan pro vědeckovýzkumnou činnost.

Po dobu několika měsíců restaurátoři postupně navyšovali koncentraci cukerného roztoku až na hodnotu 55% hm. Konzervační roztok obsahoval také přídavek biocidu, aby části studny i konzervační roztok byl chráněn před napadením mikroorganismy. Celková doba impregnace trvala 16 měsíců. Experti na dřevo ji stanovili na základě dosavadních zkušeností s touto metodou tak, aby bylo možné zaručit dostatečné prosycení nejsilnějších části studny konzervačním roztokem v celém objemu.

Z vody do sucha

Na konci roku 2020 odborníci impregnaci studny ukončili a jednotlivé díly z koncentrovaného roztoku sacharózy vyňali a uložili na místo, kde se ve stabilních a kontrolovaných klimatických podmínkách vysuší. „V průběhu vysušování díly studny monitorujeme, zda nedochází k nežádoucím změnám, jako například deformacím tvaru nebo napadení mikroorganismy,“ popisuje proděkan fakulty Karol Bayer.

Vlastní konzervaci studny provádí restaurátoři Univerzity Pardubice ve spolupráci se studenty Markem Laškou, Vítem Šaffrem a pracovníkem fakulty Jiřím Hubinkou. Na záchraně pravěké studny se podíleli také specialisté na konzervaci dřeva – Klára Drábková a Irena Kučerová z Ústavu chemické technologie restaurování památek na VŠCHT Praha.

Pravěká studna z dubového dřeva pochází z období neolitu. Podle výsledků dendrochronologického průzkumu, který provedli pracovníci Ústavu nauky o dřevě LDF Mendelovy univerzity v Brně, je datovaná do let 5259 nebo 5258 př. n. l. Při průzkumu prováděném Archeologickým centrem Olomouc pod vedením doc. Jaroslava Pešky navíc archeologové na Pardubicku objevili ještě druhou studnu z jedlového dřeva, o kterou v současnosti pečují také experti z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

TEXT: Věra Přibylová/FOTO: archiv Fakulty restaurování a Adrián  Zeiner