Rádi bychom vás pozvali na 5. vzájemné utkání Univerzity Pardubice a Univerzity Hradec Králové v hokeji.

Derby při stavu 1:3 letos hostí Pardubice. Úvodní vhazování provedou zástupci obou univerzit. „Univerzitní sport je důležitou součástí akademického života. Derby naše vztahy se sousední univerzitou nerozděluje, ale naopak spojuje,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

KDE: ČSOB Pojišťovna ARENA Pardubice

KDY:

• 17.00 hodin: otevření ČSOB Pojišťovna ARENY
• 18.00 hodin: začátek utkání Univerzita Pardubice – Univerzita Hradec Králové
• 21.00 hodin: začátek afterpárty v Hobé Music Hall
• po skončení afterpárty budou připraveny svozy do Hradce Králové

Součástí akce bude také Afterparty – od 21.00 hodin v Hobé Music Hall (po skončení svozy do Hradce Králové).

Ceny vstupenek:

Utkání: 100 korun / 80 korun pro studenty,
Afterparty: 100 korun / 100 korun pro studenty,
Balíček (utkání a afterparty): 170 korun / 150 korun pro studenty

Bližší informace o vzájemném derby:

• https://derbyuniverzit.cz/
• https://www.upce.cz/hokejove-derby-upa-uhk-2018
• facebooková událost

V příloze naleznete přijatá usnesení 148. zasedání Pléna České konference rektorů Praha, které proběhlo 6. 12. 2018 a zápis z jednání zástupců RVVI a ČKR k problematice hodnocení výzkumu dle Metodiky 2017+ , které se konalo 2.11.2018 na Univerzitě Karlově v Praze.

Co je to adaptivní hudba, jak se tvoří a čím se inspirovali její autoři u Kingdom come: Deliverance. O vzniku nejočekávanější a také jedné z nejnákladnějších českých počítačových her na poslední letošní Kavárně Universitas promluvíl jeden z jejích tvůrců. Hostem Kavárny Universitas byl Adam Sporka, počítačový grafik a pedagog ČVUT v Praze.

„Adaptivní hudba je jedním z prostředků, který mohou použít autoři počítačových her, aby hráči přiblížili herní svět. Různé části soundtracku jsou určené pro odlišné situace a je navíc komponován tak, že umožňuje plynulé přechody z jedné části do jiné. Realizace adaptivní hudby vyžaduje, aby její autor byl skladatelem i programátorem zároveň, nebo aby programátor a hudební skladatel úzce spolupracovali,“ říká Adam Sporka, který vystudoval počítačovou grafiku a Human-Computer Interaction na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

Hostům Kavárny Univesitas přiblížil techniky kompozice i technickou realizaci adaptivní hudby v počítačových hrách. Pedagog, který v současné době vyučuje problematiku uživatelských rozhraní a audia v multimédiích, se zaměřuje se na techniky adaptivní hudby ve hrách i v dalších multimédiích. Po uvedení hry Kingdom Come, na které se podílel, pokračuje ve spolupráci s Warhorse Studios. Je také spoluzakladatelem společnosti welove.audio GmbH.

Kingdom Come: Deliverance (Přijď království Tvé: Vysvobození) uvedla na trh česká společnost Warhorse Studios letos v únoru. Hra, za kterou stojí také tvůrce legendární hry Mafie, vybočuje z tradičního žánru RPG (hry na hrdiny). Její děj kopíruje skutečné události ze začátku 15. století, kdy byl český král Václav IV. unesen a vězněn svým bratrem Zikmundem, který se pomocí uherské armády pokusil ovládnout Čechy. Navíc se příběh odehrává v reálných městech Sázava, Rataje nad Sázavou a Stříbrná Skalice.

Kavárnu Universitas pravidelně připravují naši studenti Kateřina Šraitrová a Patrik Čermák. Jedná se o cyklus neformálních diskusních večerů s vědeckými osobnostmi propojujících akademický a veřejný život.

Historik Vítězslav Prchal působí na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Specializuje se na dějiny vojenství a šlechty v období raného novověku. Jeho poslední kniha se zařadila k excelentním výsledkům vědy. V rozhovoru jsme si povídali nejen o knize, ale také o zbraních či pardubických zámeckých valech, které jsou evropským unikátem.

Kniha Společenstvo hrdinů: Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750 se zařadila k excelentním výsledkům na poli historie. O čem v ní píšete?

Ve své knize jsem chtěl popsat, jak důležitá byla pro reprezentaci šlechty role válečníka, aniž by ve skutečnosti musely tyto elity fakticky bojovat. Na konci středověku se významně změnily podmínky zapojení aristokracie do skutečného boje, řada šlechticů nechtěla pozvednout meč, přitom válečná sebeprezentace pro ně byla stále nesmírně důležitá.

Téměř pro každý šlechtický rod a pro sociální identitu jeho členů bylo důležité „hrát si na vojáky“, protože jejich prestiž a společenská výjimečnost stály na hrdinství a válečné glorii. Jinými slovy – sledoval jsem symbolické prostředky, kterými se jednotlivé rody vojensky prezentovaly, i když daní „urozenci“ aktuálně vůbec nebojovali a realizovali se raději v jiných kariérních modelech v civilní sféře, například ve službě u dvora, v zemských úřadech nebo v církvi.

Na jakém konkrétním materiálu jste tuto hypotézu dokazoval?

Prvním objektem mého zkoumání se staly zámecké zbrojnice. Popsal jsem, k jaké proměně došlo během sledovaných dvou století v jejich skladbě a také ve způsobu jejich prezentace v rámci šlechtických sídel. Zbrojnice už nebyly pouhým skladem zbraní, které byly ihned připraveny k boji, ale vznikaly pozoruhodné umělecké sbírky, jejichž vystavování začalo mít muzeální až galerijní charakter. Šlechta se v reprezentativních prostorách svých sídel chlubila puškami vyrobenými na zakázku od nejpřednějších puškařů Evropy nebo zbraněmi, jejichž původ byl velmi vzácný, například se jednalo o dary od významných osobností. Zároveň však takové kolekce odkazovaly k jejich původní militární funkci.

Druhou cestou byla analýza ikonografické výzdoby zámeckých sídel. Z obrazového ztvárnění vojenské minulosti lze vyčíst, jakým způsobem akcentovala aristokracie v dějinách rodu a svých předků militární prvky, jak ukazovala na válečné ctnosti šlechty jako sociálního stavu.

Byla to vše jen hra a iluze…

Svým způsobem ano. Raný novověk je do značné míry postavený na iluzivní hře, kterou tehdejší společnost inscenovala, zkrátka jste byli tím, za co vás okolí považovalo. Lidé si museli stále myslet, že jejich elity jsou aktivními bojovníky, že jsou hrdiny – tedy společenstvem hrdinů.

Měli Pernštejnové také svou legendu? Jak vypadala zbrojnice na pardubickém zámku? A jakou funkci plnily valy? Rozhovor v plném znění čtěte v e-Zpravodaji.

Vědecké týmy ze dvou fakult Univerzity Pardubice odstartovaly zcela nový projekt PosiTrans, jehož výsledky mohou předznamenat významné změny v dopravě. Experti z Fakulty elektrotechniky a informatiky společně s kolegy z Dopravní fakulty Jana Pernera zkoumají navigační a detekční systémy a pokusí se výsledky z oblastí elektrotechniky a informačních technologií aplikovat na dopravu a logistiku v regionu.

Tým Fakulty elektrotechniky a informatiky bude řešit vývoj a ověřování metod lokalizace a detekce pro aplikace v inteligentních řídicích systémech. Nové poznatky plánuje tým dopravní fakulty paralelně ověřovat pro využití v dopravních systémech a logistických procesech.

„Budeme řešit bezpečnou a spolehlivou lokalizaci dopravních prostředků, radarové systémy, technologie bezkontaktní detekce, softwarové modelování a zpracování velkých objemů dat z dopravních systémů,“ popisuje děkan Fakulty elektrotechniky a informatiky Ing. Zdeněk Němec, Ph.D.

Využití počítačových simulací

Akademici chtějí konkrétně také zkoumat propustnost všech kategorií železničních tratí v Pardubickém a Královéhradeckém kraji nebo modelování city logistiky v přepravě zboží či materiálů.

„Vědci z dopravní fakulty budou řešit nové přístupy ke stanovování propustnosti železničních tratí s pomocí počítačových simulací. Další oblastí zájmu je »city logistika« s důrazem na dopravní a přepravní toky v logistickém systému městských aglomerací s respektováním jejich udržitelného rozvoje,“ uvádí doc. Ing. Libor Švadlenka, Ph.D., děkan Dopravní fakulty Jana Pernera.

Propojení různých oborů

Po dobu čtyř let také vědci budou spolupracovat s firmami v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, jako jsou například ERA, a.s., RETIA, a.s., Mikroelektronika spol. s.r.o, RADOM s.r.o., ČD – Informační systémy, a.s., Oltis Group a.s. a navážou při řešení projektu komunikaci také se Správou železniční a dopravní cesty.

Výzkum také pomůže posílit rozvoj mezisektorové a mezioborové spolupráce v odvětvích elektrotechniky, informatiky, dopravních systémů a logistiky, také zmodernizují výzkumná pracoviště.

Projekt získal podporu ve výši 57 milionů korun z výzvy Operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání.

Předvánoční shon se nevyhne nikomu. Univerzita Pardubice se rozhodla tento čas zpříjemnit všem zaměstnancům, studentům i dalším zájemcům a připravila letos před Vánoci hned několik akcí, které mají navíc charitativní podtext. Přijďte se s námi vánočně naladit a pomoci dobré věci.

Ve čtvrtek 29. listopadu budou studenti a zaměstnanci univerzity vyrábět adventní věnce. Ještě v ten den a také v pátek 30. listopadu budou ke koupi v univerzitní aule. Výtěžek z prodeje věnců poputuje na domácí hospicovou péči Oblastní charity Pardubice. Loni, kdy se tato akce konala poprvé, se podařilo prodat 73 věnců a vybrat téměř 20 tisíc korun.

Více informací k letošní akci, včetně prodejní doby najdete na www.upce.cz/vence.

Ve středu 5. prosince v 17 hodin poprvé rozsvítíme univerzitní vánoční strom. Každý může přijít na kus řeči s rektorem, ochutnat cukroví a dát si svařák.  Rotaract Club Pardubice z.s., který bude horký nápoj nabízet pak celý výtěžek z jeho prodeje předá na vybrané charitativní projekty v rámci Pardubického kraje. K naladění vánoční atmosféry přispěje už od půl páté svou hrou na kytaru, housle a zpěvem Pianosa, koledy si pak můžete zazpívat s Vysokoškolským uměleckým souborem Pardubice. Vánoční strom najdete mezi univerzitní knihovnou a pavilonem D kolejí v kampusu.

Více informací najdete na www.upce.cz/rozsvicenistromu

V pátek 23. listopadu se konal tradiční vánoční jarmark pro Dobrého anděla na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, který se poprvé uskutečnil v roce 2016. Výtěžek z něj půjde prostřednictvím projektu „Dobrý anděl“ na podporu rodinám, které se dostaly vinou vážného onemocnění do tíživé finanční situace. Prodejem drobných rukodělných výrobků a dobrot z dílny zaměstnanců fakulty se podařilo vybrat 11 311 korun. Stále můžete tuto částku navýšit a koupit si některý ze zbylých výrobků. Prodej pokračuje až do pátku 14. 12. 2018.

Více informací najdete na našem webu.

Středoškolačka Sylva Neradová, která bádá v laboratořích Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, převzala 6. listopadu cenu Česká hlavička. Ocenění jí přinesl výzkum kvasinek rodu Candida, jehož výsledky publikoval i mezinárodní časopis FEMS Yeast Research.

Práci na projektu katedry biologických a biochemických věd odstartovala u studentky pardubického Gymnázia Mozartova před dvěma lety konference Vědění mladým. Tu pravidelně organizují studenti Univerzity Pardubice. Sylva Neradová se nakonec mohla vědeckému zkoumání v laboratoři věnovat téměř denně i díky tomu, že jí škola umožnila individuální studium.

„Podpořit zájem mladých lidí o přírodovědné obory a výzkum je velmi důležité. Oceňuji, že naše fakulta spolupracuje s takto talentovanými studenty a těším se na další skvělé výsledky,“ uvedl děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice prof. Ing. Petr Kalenda, CSc.

Gymnazistka se zabývá výzkumem kvasinek rodu Candida, které mohou ohrožovat zdraví lidí se sníženou imunitou, kterých v poslední době přibývá. Pro vývoj nových léků je nutné prozkoumat genomy těchto kvasinek. Studentka pracuje konkrétně na fosfatázách ze dvou patogenních kvasinek. Při pohledu do učebnic biochemie se zdá, že metabolické přeměny v přírodě probíhají dokonale a bez chyb. Ve skutečnosti však vznikají malá množství chybných meziproduktů. Fosfatázy, které Sylva Neradová charakterizovala, dokáží hydrolyzovat chybné metabolity, které mohou při metabolické přeměně v buňce inhibovat důležité metabolické dráhy.

„Výsledky nás překvapily, protože ukázaly, že i patogenní kvasinky jsou vybaveny geny a enzymy, které mohou tuto roli plnit,“ říká vedoucí projektu RNDr. Olga Heidingsfeld, CSc. z Katedry biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické UPa a dodala: „Sylva si ocenění opravdu zaslouží. Její příchod změnil osud projektu, který už jsme měli skoro za ztracený. Díky ní vedl k zajímavým zjištěním.“

Ceny Česká hlavička se udělují od roku 2007. Jsou odvozeny od mateřského projektu Česká hlava, který pravidelně oceňuje osobnosti z oblasti vědy a techniky. Projekt Česká hlavička je zaměřen na středoškolskou mládež. Má podpořit nadané studenty v technických a přírodovědných oborech, zvýšit zájem mladých lidí o studium těchto oborů na středních a vysokých školách a rozvíjet u nich zájem o vědeckou kariéru.

Sylva Neradová není jedinou držitelkou ceny, která spolupracovala s Univerzitou Pardubice. Odborná porota soutěže České hlavičky v roce 2013 udělila Janu Hrabovskému 1. místo, jako laureátovi ceny Genus, za práci „Chalkogenidové skelné luminofory pro fotoniku“. Hrabovský je nyní již studentem navazujícího studia Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Ještě jako student Gymnázia Josefa Ressla v Chrudimi pracoval na Katedře obecné a anorganické chemie Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice pod odborným vedením prof. Ing. Tomáše Wágnera, DrSc. a Ing. Lukáše Střižíka, Ph.D.  

Lukáš Zeman vystudoval informatiku na Univerzitě Pardubice. Vlastní grafické studio a pracuje na mnoha projektech. Momentálně zažívá mediální smršť v podobě dotazů od novinářů. Aniž by to čekal, stal se vítězem Czech Press Photo 2018. A to s fotkou, kterou mu doporučila žena smazat.

Soutěž jste vyhrál se snímkem samice orangutana, která drží v rukou umírající mládě. Za jakých okolností fotka na Borneu vznikla?

Příroda je o náhodě a o tom, být ve správnou chvíli na správném místě. Fotografie vznikla na okraji Národního parku Tanjung Puting, kde jsme na lodi trávili čtyři dny pozorováním větších a menších skupin orangutanů a kahau nosatých. V jednom okamžiku jsme spatřili samce orangutana na straně řeky, kde je palmová plantáž, a po chvíli nás průvodce upozorňoval na matku s mládětem.

Vaše žena vám doporučila fotku smazat. Proč jste ji neuposlechl?

Hned po vyfocení jsem jí fotku na displeji ukázal a ona okamžitě vyhrkla: „Ježíš, on je mrtvej, to smaž!“ Moje okamžitá odpověď byla, že to neudělám, že by se mohla někde hodit a použít v souvislosti se stavem kalimantanských (bornejských) pralesů a situací s rozpínajícím se průmyslem a palmovými plantážemi obecně. Že to bude mít až takový ohlas, jsem rozhodně netušil ani ve chvíli, kdy jsem ji jako jednu ze dvou fotografií po několika měsících do soutěže Czech Press Photo přihlašoval.

Vystudoval jste informatiku. Jak vzpomínáte na studium na Univerzitě Pardubice?

Studoval jsem v době, kdy fakulta vznikala, magisterský obor jsem dokončoval ještě pod hlavičkou Dopravní fakulty Jana Pernera, jelikož v roce dokončení bakaláře teprve probíhala akreditace nové fakulty. Na studium obecně vzpomínám v dobrém. Pochopitelně byly horší i lepší chvíle, některé předměty byly pro mě jednodušší, některé složitější. Rozhodně jsem nebyl typ perfektního studenta. S odstupem času vzpomínám samozřejmě už jen na ty dobré chvíle a jako většina lituju, že bezstarostné studentské časy netrvají déle.

Co byste doporučil dnešním studentům?

Jeďte na stáž, nebo třeba jeden semestr studovat do zahraničí. Otevřou se vám tak jiné a nové obzory. A nestudujte z povinnosti, že to po vás někdo chce, nebo že se to od vás očekává. Najděte si věc, která vás bude na studiu bavit a díky tomu vám pak půjde vše lépe.

Pracujete na několika projektech. Vlastníte grafické studio, tisknete fotografie, fotíte v ateliéru. Chystáte se svou pracovní náplň rozšířit?

Pár nápadů mám, ale stávající práce na internetových projektech, v grafickém studiu i v tiskárně a v ateliéru mě vytěžují natolik, tak že nezbývá tolik času, kolik bych chtěl věnovat cestování a fotografování po světě. Natož rozjíždění dalších projektů. Je to hodně i o lidech, je docela problém najít spolupracovníky, na které se můžete stoprocentně spolehnout a svěřit jim i třeba část aktivit. V tuto chvíli naštěstí v tiskárně i v ateliéru takové lidi mám.

Bydlíte v Pardubicích. Jaká místa v okolí si pro focení rád vybíráte?

Pardubice mají nevýhodu, že leží v totální rovině. Takže míst v nejbližším okolí není tolik. Ale stačí kousek popojet například do ptačí oblasti za Lázněmi Bohdaneč nebo na druhou stranu, kde se vám otevře krajina Žďárských vrchů, Železných nebo Orlických hor. A tam už je spousta příležitostí.

Kde vznikl váš poslední snímek?

Bylo mlžné ráno před východem slunce u Labe s pohledem na Kunětickou horu. Díky kouřící elektrárně v pozadí jsem snímek nazval „Kde vznikají mraky a mlha“.

Fotil jste někdy okolí univerzitního kampusu?

Díky blízkosti Labe ano – za Stavařovem už začínají pole a louky, kde se dá občas pořídit zajímavý snímek života kolem řeky.

Fotíte přírodu a jako fotograf na volné noze jste pracoval hodně i v zahraničí. Jaká další zajímavá místa na planetě Zemi jste zdokumentoval?

Méně, než bych chtěl. Ze vzdálenějších zemí jsem kromě Kalimantanu (Bornea) navštívil Tanzanii, Keňu a Kostariku. Evropu mám procestovanou mnohem víc.

Kam se chystáte odjet na další expedici?

Nápadů je několik, konkrétní bych zatím nerad zveřejňoval, ale můžu prozradit, že mě lákají severní a jižní polární kruhy. Rád se vrátím ale i do tropů, ať už v podobě Asie nebo Střední či Jižní Ameriky.

Martin Samson absolvoval na Univerzitě Pardubice studijní obor Kulturní dějiny a nyní působí jako historik v Muzeu města Brna. Vysoká škola mu podle jeho slov dala více než jen vzdělání. A to například způsob historického myšlení, setkání s celou řadou zajímavých kantorů a také studentů z jiných oborů. S některými je v kontaktu dodnes.

Jak vzpomínáte na studentská léta v Pardubicích?

S nostalgií a pocitem, že to bylo jedno z nejlepších období života. Nejvíce vzpomínám na kolejní život a setkávání s kolegy z ostatních oborů u vodní dýmky, čaje či piva. Bavili jsme se o různých tématech a každý téma viděl ze své perspektivy a perspektivy oboru, který studoval. Kamarádil jsem se jako historik s religionisty, antropology, sociology a musím říci, že naše debaty byly inspirativní. Rád také vzpomínám na mé tehdejší pedagogy, na docenta Jiránka a jeho suchý anglický humor, na docenta Kubeše a jeho strhující přednášky z novověku, na docentku Mackovou a její stavovský přístup k historickým vědám a také na to, že i v předmětu archivnictví dokázala dělat zajímavé přednášky a samozřejmě mnohé další.

Připravila vás Univerzita Pardubice na pracovní život?

Určitě, vlastně mě ovlivnila více než další univerzity, kde jsem studoval. Dala mi způsob historického myšlení, který jde hlouběji do dějin každodennosti. Ostatně to byl myslím i záměr profesorky Lenderové, jsem za to velmi vděčný.

Co, kromě vědomostí, vám studium přineslo?

Rozhodně kamarády, se kterými se stýkám dodneška a taky poznání „zač je v Pardubicích perník“ z doby, kdy jsem brigádničil v perníkárnách. Dodnes se dívám na perník jinak, s vědomím, že je vykoupen potem, dřinou a krví studentů z Univerzity Pardubice.

Když se řeknou Pardubice. Co se vám vybaví?

Když jsem jel na přijímačky a šel pěšky z vlakového nádraží do Polabin, říkal jsem si, že je to opravdu ocelové město jak z verneovky. Vše se ale změnilo, když jsem město více poznal. Staré město je nádherné, v Tyršových sadech jsme hrávali pétanque, výlety na Kunětickou horu či táboráky u slepých ramen byly výborné. Je třeba zmínit i Divadlo 29, klub Žlutý pes či restauraci U Josefa, kde jsme se rádi občerstvovali a dovzdělávali po večerech.A rozhodně by žádný bývalý student neměl zapomenout na pana Sehnoutka, jenž provozoval potraviny, kterým se neřeklo jinak než „U dědka“. Byl naší záchranou v době hladu i žízně a byl skutečným duchem kolejí.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své profesní kariéře?

Na to je pro historika poměrně těžké odpovědět. Každá výstava či publikace je pro mě úspěchem. Byl jsem pyšný na výstavu s názvem „Rok 1968 v Brně očima cenzora“, kterou jsem otevíral 21. srpna letošního roku. Ale skvělé je, když se mi povede někoho přitáhnout k historii a zájmu o ni. Snad to nebude znít jako klišé nebo patos, ale nejvíc mě potěšilo, když se desetiletý kluk, který byl na mé výstavě se školou, vrátil druhého dne a za své kapesné si koupil vstupenku a prošel si výstavu znova a důkladně. 

Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Aby se nechali inspirovat pedagogy a šli pak vlastní cestou, přemýšleli nad problémy vlastním rozumem a hlavně se snadno nevzdávali.

Věnujete se nyní sám vzdělávání mládeže?

Částečně ano. Ve spojení s lektorským oddělením Muzea města Brna připravujeme ke každé výstavě program pro mládež a studenty. Ve svém soukromém čase občas pořádám malé přednášky pro mládež a nedávno jsem domluvil exkurzi do okresního archivu, ale i tak si říkám, že je to stále málo, bohužel mám více zájmů a aktivit než času, tak se to pokouším vše nějak skloubit.

Martinu Samsonovi je 36 let a pochází z Brněnska.  Na Univerzitě Pardubice vystudoval kulturní dějiny a historii a moderní dějiny na Masarykově univerzitě v Brně. Během svého profesního života působil například v Městském muzeu Rýmařov. Nyní pracuje v Muzeu města Brna.

V kampusu Univerzity Pardubice se nyní můžete cítit o něco bezpečněji. A to nejen v noci. Od března letošního roku totiž univerzitní kampus v Polabinách pravidelně každý den obchází univerzitní stráž. Dbá nejen na dodržování pravidel, ale také ji můžete upozornit na nejrůznější nesrovnalosti, „podezřelou“ osobu bloumající po budově či se zeptat na cestu.

Poté, co obdobná služba fungovala doteď pouze na kolejích, můžete nyní v univerzitním kampusu v Polabinách potkat člověka, oděného od hlavy až po paty do černé, na jehož zádech svítí nápis „Univerzitní stráž“. Kampus nově obchází jeden člověk, který přes den kontroluje především venkovní prostory celého areálu. V nočních hodinách je dohled stráže vymezen pouze na vnitřní prostory kolejí, a to i vzhledem k absenci recepčních v jednotlivých univerzitních budovách.

Pozor na kouření i parkování v kampusu

A co má taková denní univerzitní stráž za úkol? „Dohlíží na pořádek v kampusu, kontroluje dodržování pravidel parkování a dodržování zákazu kouření tam, kde je to zakázáno. Působí preventivně proti vandalismu a krádežím a kontroluje například i zavírání a uzamykání vstupů do budov univerzity,“ vyjmenovává pravomoci denní služby vedoucí Technického odboru Univerzity Pardubice Ing. Aleš Pék.

Naopak noční univerzitní stráž se stará především o vnitřní prostory kolejí. „Jedná se zejména o činnosti spojené se vstupem do budov a bezpečností v budovách, ochranou majetku, s požární ochranou a s ubytovací činností,“ dodává Aleš Pék a současně upozorňuje, že narazí-li stráž při svých pochůzkách na nějaký problém, spolupracuje při řešení incidentů i s městskou či státní policií.

Na stráž se můžete obrátit i vy sami

Nápomocni můžete být univerzitní stráži i vy samotní. Můžete ji upozornit na nedodržování pravidel v rámci kampusu či případů možného podvodného a obtěžujícího jednání. „Univerzitní stráž může rovněž pomoci v zamezení vstupu neoprávněných osob do budov univerzity, případně pomoci s jejich vykázáním. V neposlední řadě může pomoci lidem se základní orientací v kampusu,“ doplňuje Aleš Pék.

Univerzita Pardubice přitom není jediným místem, kde kampus obchází univerzitní stráž. Podobné služby fungují třeba na Univerzitě Karlově v Praze, Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem nebo Univerzitě T. Bati ve Zlíně.