AKTUALIZOVANÝ SEZNAM!!

Na závěr roku pro Vás máme přehled akcí v naší aule - Za kulturou do auly! Budeme se na Vás těšit na jakékoliv z těchto akcí!

Je tu další ročník Ceny Wernera von Siemense, ve které již 20 let jsou odměňovány akademické a vědecké talenty.

Přihlaste svou práci do soutěže a ucházejte se o hodnotné finanční odměny. Mezi vítěze bude rozdělený téměř milion korun!
Více info na http://bit.ly/Cena_WVSiemense_2019

Vážení kolegové a studenti,

srdečně Vás zveme na další setkání Wiki klubu.

Dozvíte se mimo jiné informace o programu Studenti píší Wikipedii, příležitost pro vzájemnou a kreativní spolupráci studentů a učitelů. Každou druhou středu v počítačové učebně Univerzitní knihovny

18:00–19:30

06.11.2019

20.11.2019

04.12.2019

18.12.2019

Srdečně zvou

Petr Urbanec
Attila Pató

Jako forenzní genetička experimentovala sama se sebou. Do unikátního projektu, který se zabývá dědičností specifických znaků, zapojila velké příbuzenstvo. Její obor je líbivý, ale zároveň vyžaduje precizní práci a spolupráci s dalšími kriminalistickými odborníky. Po ničivé vlně tsunami v Thajsku odcestovala přímo na zničený ostrov Phúkét a pomohla identifikovat české oběti přírodní katastrofy. Dnes Halina Šimková předává své zkušenosti dál. Učí na Univerzitě Pardubice a další životní výzvou je pro ni, jako pro znalkyni, hodnocení důkazů v praxi.

Forenzní genetika je i díky kriminálním seriálům asi hodně populární. Je to tak?

To sice ano. Musím ale vyzdvihnout práci kriminalistů, kteří stanovují vyšetřovací verze, mluví se svědky, zjišťují, prověřují. Je to spousta často mravenčí práce, kterou veřejnost oceňuje mnohem méně. Oni odvedou kolikrát ten hlavní kus práce. A pak je vidět jen nějaký expert, který podle obecného mínění „všechno odhalil“, což je špatně. Musíme fungovat jako tým, každá úloha je pro vyšetřování případu nezbytná.

Není to ale vždy tak líbivá práce, v roce 2004 jste odjela do Thajska, abyste pomohla identifikovat české oběti tsunami. Jak složité to pro vás, ani ne třicetiletou ženu, bylo?

Do Thajska nás vyslal Kriminalistický ústav. Odjížděli jsme s tím, že jsme měli nasbíraný srovnávací materiál pohřešovaných Čechů. Na místě jsme ale v rámci Interpolu pracovali společně s ostatními na všech identifikacích bez ohledu na národnost obětí: experti se podle odbornosti začlení do různých týmů, takže v našem DNA týmu byli Italové, Američané, Thajci, Němci atd.  Několik českých obětí se nám tehdy podařilo najít během našeho působení, některé ale byly identifikovány až o několik měsíců později. Hodně nám pomohly zubařské záznamy, protože oběti měly velmi dobrou lékařskou péči a specifické zákroky na jejich zubech zásadně pomohly v jejich identifikaci.

Jak to na místě vypadalo?

Na Phúketu, kde jsme působili, vznikl obrovský márniční komplex z kontejnerů. Byly tam pitevní tunely, v němž se těla obětí se postupně dostávají k jednotlivým specialistům. My jsme ovšem působili hlavně v informačním centru, kde běžely databáze pohřešovaných lidí a obětí. Dnes už značně prořídly, přesto ještě nějaká neztotožněná těla zůstala. Na ostrově bylo obrovské množství Barmánců, kteří zde pracovali načerno, jejich rodiny jejich zmizení nikdy nenahlásily, takže některá těla nebylo možné identifikovat.

Tehdy jste ještě neměla děti. Takže jste to asi lépe psychicky snášela…

To určitě, priority se vám s dětmi změní. Víc se vás případy dotýkají, zvlášť příkoří spáchaná na dětech. S věkem také mnohem víc některým věcem rozumím, proč člověk něco dělá nebo nějak vnímá, a určitě jsem mnohem smířlivější a tolerantnější. Mladá radikální dívka je nenávratně pryč. Nejsem tu od toho, abych lidi soudila, co by měli či mají dělat, já jim můžu informací třeba jen pomoci v rozhodnutí. Jak vidím svět já, nemůžu nutit druhým.

Učíte na Fakultě chemicko-technologické. Mají studenti o forenzní genetiku člověka velký zájem?

Většina studentů má o forenzní obory zájem z podstaty věci, připadají jim atraktivní. Snažím se je odrazovat…

Odrazovat?

Aby nedělali jen tuto specializaci, ať se podívají i jinam, třeba čím se zabývá medicínská genetika. Do forenzních oborů můžete kdykoliv vklouznout.

Je pro vás důležité obory popularizovat?

Pokud chcete, aby lidé rozuměli tomu, co děláte, musíte zjednodušovat, ale neubírat na kvalitě toho, čemu se věnujete. Musíte umět mluvit normálním jazykem. Pokud odborník neumí lidem vysvětlit ve dvou, třech větách, co dělá, není to úplně v pořádku. Buď to znamená, že to neumí říct ani sám sobě, nebo má pocit, že nemůže klesnout a mluvit o svém „vysoko stojícím vědeckém oboru“ obyčejnými slovy.

Nejhorší je pak někomu říkat, že tomu stejně nebude rozumět.

To je úplně mimo. Základ je komunikace – i v justici musí soudce pochopit, v čem je třeba jádro sporu znalců, co se řeší a co z toho vyplývá. Když pojedu s rachtajícím autem do servisu, dobrý mechanik mi lidsky popíše, v čem je problém a jak ho chce řešit. Nebude se divit, že nevím, co jsou táhla stabilizátoru, a neudělá ze mě blbce. Chápe, že to není můj obor. A až naopak on bude potřebovat vědět něco z genetiky, budu já obdobně komunikačně vstřícná. Pokud má společnost fungovat jako celek, musí si lidi rozumět. A ani vědu nelze vyvyšovat nad ostatní činnosti. To je jako kdyby se mozek vytahoval na střevo, že se hrabe v tráveninách, zatímco on řeší složité úlohy. Tělo bude fungovat jedině tehdy, když bude mít všechny součásti.

Říká se, že každý máme svého dvojníka. Jak to vidí expert?

Člověk si u sebe a své rodiny není obvykle vědomý, že je mu někdo podobný. Stalo se mi kdysi, že tehdy sotva tříletý syn běžel na ulici kus přede mnou a já z dálky viděla jít proti nám známou, kterou jsem roky neviděla. Když zahlédla mého syna, zarazila se a říká: Jé, to je malá Halina! Zvedla oči a začala se rozhlížet, jestli tam někde jsem. Dokázala okamžitě identifikovat podobnost.  Mozek je ovšem hlavně zvyklý rozpoznávat lidi ve svém prostředí. Když vás někdo okrade v Pardubicích v autobuse, jste schopni podobu popsat. Mezi skupinou Asiatů v pražském metru byste dotyčného nepoznali, protože vám připadají víceméně stejní. Mozek pracuje s tím, co vidí, co se naučí rozlišovat. Eskymáci rozpoznají desítky druhů sněhu, protože nic jiného nevidí. My tak maximálně tři.

Dělala jste rozbory i sama na sobě?

Pod vedením mého vedoucího práce Broučka jsem k tomu vždycky směřovala, on byl odjakživa experimentátor na sobě a svých blízkých. Z forenzních testů jsem si dělala klasický genetický identifikační profil, ten musí mít každý, kdo pracuje ve forenzní laboratoři. A mitotyp DNA, který ukazuje náš maternální původ. Také jsem si z DNA dělala odhad věku. Vyšlo mi, že mám o tři roky méně, než mi skutečně je.

To potěší…

Jasně, potěší to každého. A to přesto, že víte, že tenhle forenzní odhad není totéž jako určení biologického věku. Není to tak, že nižší než skutečný kalendářní věk znamená, že vaše tkáně jsou „mladší“. Na tomhle je krásně vidět, jak vnímání informací může být zavádějící.

Srovnávala jste si genetický profil v rodině?

Mám nasbíraný materiál ze své široké rodiny v rámci studie dědičnosti specifických znaků. Cílem projektu je ukázat, jakým způsobem se tyto znaky dají využít k odhalování vzdáleného příbuzenství. K tomu jsme právě potřebovali oslovit celé širší rodiny, lovili jsme ve vodách cizích i vlastních. Podařilo se nám sebrat několik rozvětvených rodin, což bude unikátní věc. Přemlouvání rodinných příslušníků nebylo ale vždycky snadné, ne každý se chce dávat všanc. Doba je taková, že se o nás už toho ví hodně.

Jak jste vzorky získali?

Sbírali jsme sliny do speciálních plivátek. Ono je to vcelku komické. Když totiž někomu řeknete, ať naplive do zkumavky 1,5 ml slin, vyschne mu tak na hodinu v puse. Mozek vám tuto činnost totálně zablokuje. Takže když jsem někomu dávala soupravu na plivání, doporučila jsem koupit si citron a na rozkrojený se podívat a přivonět. Pak se sliny spustí.

Vás vůbec zajímá spousta věcí. Studovala jste také farmacii, animaci na FAMU nebo absolvovala scénografický obor „hračka, maska, loutka“.

Jsem člověk, jehož problémem je, že jej zaujme kdeco, takže se ráda posouvám k novým výzvám.  Někdy je ale třeba dávat si na to pozor a umět setrvat na jednom místě. Když se něčemu systematicky věnujete, můžete se dostat dál a přináší to výsledky. Nicméně teď už nechci zůstávat čistě u forenzní genetiky, poměrně dlouho už se věnuju teoretické práci s důkazy.

To vypadá jak?

Většina forenzních oborů je velmi dobrá ve sběru dat, tedy ve vlastním měření a zkoumání. Problém nastává, když mají být získané informace interpretovány. Tedy, když má být vyjádřena jejich váha coby důkazu. Někdy se pak znalci například u soudu vyjadřují vágně, jindy zase falešně sebejistě. Přitom ve skutečnosti prostě platí, že každý znalecký závěr je zatížen nějakou nejistotou, ale ta může v různých situacích a u různých oborů různá.

A jak tedy rozhodnout?

Znalec by měl umět vyjádřit míru nejistoty svého závěru. Nejistota se dá spočítat, je to jen věc správné práce s podmíněnými pravděpodobnostmi. Základem je takzvaná bayesovská inference, tedy úsudek založený na Bayesově větě. Ve složitějších případech se používají pravděpodobnostní modely zvané bayesovské sítě, s jejichž pomocí lze dospět k mnohem realističtějšímu pohledu na váhu důkazů. My se nyní téhle problematice věnujeme v rámci projektu na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Chceme ověřit použití tohoto přístupu na reálných skončených kauzách a v ideálním případě vytvořit manuál pro případy budoucí.

Halina Šimková (*1975) vystudovala antropologii a genetiku člověka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na Fakultě chemicko-technologické učí předmět Forenzní genetika, stejnou specializaci přednáší i na VŠCHT v Praze a Přírodovědecké fakultě UK. Šestnáct let působila jako kriminalistická znalkyně v oboru analýzy DNA v Kriminalistickém ústavu Praha, nyní se kromě forenzní genetiky věnuje především aplikaci bayesovské inference ve forenzních vědách. Patří mezi zakladatele Centra pro bayesovskou inferenci 4BIN (www.4BIN.org). Od roku 2018 má vlastní pořad Expertíza na Stream.cz.

Den boje studentů za svobodu a demokracii. Třicet let od sametové revoluce. Univerzita Pardubice si historické události Listopadu roku 89, které vedly k pádu komunistického režimu, připomene netradičním programem. Pro své studenty, zaměstnance, ale i veřejnost připravila zajímavé akce včetně nejednoho překvapení.

„Každý rok si výročí sametové revoluce připomínáme a každý rok se o tom, co jsme při tom prožili, hodně píše i vysílá. Chtěli jsme tedy tentokrát evokovat atmosféru a dát studentům příležitost k jejich vlastnímu prožitku. Věřím, že méně mentorování je prostě více,“ říká prorektorka pro rozvoj Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

V sobotu 26. října 2019 proběhl v Betlémské kapli v Praze koncert k 30. výročí sametové revoluce ve spolupráci s Českým vysokým učením technickým v Praze a Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Akce k uctění památky obětí totalitních režimů zaznamenala obrovský úspěch. 

Následuje 7. listopadu beseda s uznávaným amatérským filmařem a spistovatelem a disidentem Oskarem Georgem Siebertem. Setkání pořádá Fakulta filozofická od 14 hodin a je otevřena i veřejnosti. 

Ve středu 13. listopadu se v prostorách Fakulty chemicko-technologické od 17 hodin otevře výstava 33 fotografií Olgy Havlové. Autory snímků jsou známí čeští fotografové, kteří zachytili někdejší první dámu v době, kdy začínala fungovat její nadace. Zobrazují manželku prezidenta Václava Havla s dětmi, dospělými lidmi se zdravotním postižením, ale i s osobnostmi, jakými byli například princezna Diana či Alain Delon.

V pátek 15. listopadu se uskuteční tradiční akademický obřad, během kterého rektor Jiří Málek předá diplomy s titulem Ph.D., představí nové docenty a profesory. Zároveň udělí speciální ceny akademikům i studentům. Vzpomínat se bude také u pamětní desky v srdci kampusu. Představitelé univerzity, studenti, hosté, ale i veřejnost symbolicky zazvoní zvonečky s klíčem. Stejně tak, jako se zvonilo klíči na náměstích před třiceti lety. Slavnostní den vyvrcholí koncertem Komorní filharmonie Pardubice v aule Univerzity Pardubice.

V pondělí 18. listopadu se koná sportovní den pro studenty a zaměstnance, který bude nabitý turnaji ve volejbalu, badmintonu, stolním tenise nebo závodu na veslařském trenažéru. V areálu vodních sportů a tenisu na břehu Labe odstartuje v 10 hodin přespolní běh na 4 km.

O den později v úterý 19. listopadu se mohou vysokoškoláci, ale i obyvatelé města těšit na velké dobové překvapení. Na zámku pak bude od 18 hodin beseda s lidmi, kteří stáli při zakládání Občanského fóra. Besedu s námi spoluorganizuje Východočeské muzeum v Pardubicích. Do debaty se zapojí také bývalý rektor Univerzity Pardubice profesor Oldřich Pytela.  

Ještě týž den univerzita vyhlásí nejlepší sportovní týmy a sportovce za uplynulý akademický rok. Slavnostní vyhlášení výsledků 61.ročníku Standarta rektora se uskuteční od 17 hodin na Fakultě chemicko-technologické. 

Sametovou revoluci a pád komunistického režimu má připomenout také výstava fotografií. Umístěna bude od 15. listopadu na frekventovaném místě, na třídě Míru v Pardubicích, kde kolemjdoucí uvidí dobové kreslené vtipy pamětníků a účastníků listopadových událostí.

Stávkové deníky oživí kolektivní paměť

Při příležitosti oslav vychází kniha mapující listopadové události včetně stávkových deníků Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích (listopad 1989 – leden 1990). Stávkové deníky psala skupina studentů, která se aktivně podílela na přípravě a realizaci protirežimních protestních akcí na tehdejší VŠCHT (dnes UPa). Texty doplňují fotografie a ukázky dobové satiry. Publikace nabídne pohled na činnosti bývalých studentů a oživí kolektivní paměť. Z hlediska historie se stane cenným pramenem. Stávkové deníky se představí v úterý 19. listopadu od 10 hodin ve Východočeském divadle. Následovat bude představení „Tančírna“, které odráží běh dějin a reflektuje historické události 20. století, včetně předrevoluční společenské reality. Představení je určené pro Univerzitu Pardubice a její hosty.

Krátké videovzkazy s bývalými studenty Univerzity Pardubice, pamětníky listopadu 89, kteří promlouvají k současným studentům, poběží na sociálních sítích a na obrazovkách na fakultách. „Je to projev uznání a úcty k odvaze a zodpovědnosti těch, kteří nám všem chtěli dát možnosti svobody – tedy volby. A tu volbu nyní máme, celoživotním úkolem je naučit se s ní zacházet,“ vysvětluje prorektorka pro rozvoj Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

Současně vzniká také mimořádné číslo časopisu Univerzity Pardubice, jehož obsahem budou rozhovory s osobnostmi, akademiky, ale i studenty, kteří na dobu před třiceti lety zavzpomínají.

Univerzitu staví nad módní molo, pohyb je pro ni přirozenost a mluví krásnou moravštinou. Miss České republiky Iveta Maurerová (20) studuje management na Fakultě ekonomicko-správní a Pardubice chválí jako zelené město.

Máte jako modelka hodně zameškaných hodin?

Právě že vůbec ne, maximálně tři absence. Nemám žádný individuální plán, ani jsem ho nechtěla. Sama jsem překvapená, jak to všechno stíhám. I když mám ráda modeling a je to něco, co jsem chtěla vždycky dělat, škola je a bude na prvním místě. Rozhodně je důležité, abych to všechno dokázala skloubit dohromady.

Proč jste si vybrala zrovna tento obor?

Vždycky jsem chtěla studovat. Dělala jsem osmileté gymnázium ve Znojmě a byla jsem rozhodnutá pokračovat dál. Odmalička jsem chtěla být architektkou a designérkou. Chodila jsem do výtvarné školy a byla jsem k tomu vedená. Pak přišel maturitní ročník a mně se vše otočilo o 180 stupňů. Najednou jsem si nedokázala představit život s tužkou u stolu. Potřebuji pracovat v kolektivu, něco organizovat, budovat například nějakou firmu. Proto jsem zvolila obor Management podniku: Management malých a středních podniků.

Vědí spolužáci o tom, že chodí do školy s miss?

Na střední toho byla „plná“ škola. Většina lidí mě v modelingu podporovala, ale našli se i tací, co mi úspěch záviděli, nebo neměli pochopení pro to, co dělám. Já nemám potřebu se tím nikde chlubit. Žijeme však v době sociálních sítí a kdokoliv si mě může najít. Často se stane, že si mě spolužáci vyhledají, a jsou překvapení.

Hýbete se i mimo přehlídkové molo?

Jsem zvyklá na pohyb a miluji ho. Jako malá jsem dělala gymnastiku a pak jsem se deset let věnovala závodně aerobiku. Dělala jsem step, dance i sportovní aerobik. Snažím se teď chodit čtyřikrát v týdnu do fitka. Je pravda, že jako modelka si musím postavu udržovat. Nicméně nemakám jen kvůli postavě, cvičení mě baví. Naberu velké množství energie, je to pro mě určitá forma relaxu.

Jaký sport byste si ještě chtěla vyzkoušet?

Není to sice typicky ženská hra, ale klidně bych oblékla hokejovou výstroj a nastoupila na led. Hokej miluju.

Lidé se vás určitě ptají, jestli vůbec něco jíte, když jste tak štíhlá…

Samozřejmě, že se s tím setkávám. Ale… miluju čokoládu, tu si neodpustím. Zase takové zlo pro figuru to není. Každopádně nic se nesmí přehánět, všeho s mírou.

Co ještě nezdravého si s chutí dáte?

Občas si dopřeju jídlo z fastfoodu jako odměnu, tam jsou velká nezdravá lákadla.

Je pro vás životní styl hodně důležitý?

Ano, chci jíst zdravě a chci se hýbat. Životní styl mi nikdo nenastavil, ani žádná modelingová agentura, dělám to sama pro sebe. Přeci jen – chceme tady být co nejdéle, nebo ne?

Máte jasno o svém budoucím povolání?

Práci už mám vlastně teď – spolupořádám akce spojené s Miss ČR, organizuji různé věci a zapojuji se do propagace. Děláme projekt, točím videa, spoty a vystupuji jako youtuberka. Netajím se tím, že mě láká práce v televizi. Ale vyloženě nadefinované plány nemám, chci vystudovat a dělat modeling, dokud to půjde.

Hezké ženy jsou spojovány s Formulí 1 a zápasy MMA? Dostala jste nabídku?

Z Formule1 ne. Ale s motorkami už zkušenost mám, byla jsem i tváří Prague Car Festivalu. A parádní zážitek mám z driftování aut – stály jsme uprostřed a kolem nás jezdila auta, opravdu hodně blízko. Byl to vážně adrenalin.

Plánujete jako modelka práci v zahraničí?

Zažila jsem účast na zahraniční soutěži krásy, kde jsem strávila skoro měsíc. Pravda je, že světový modeling mě láká, ale dlouhé pobyty v zahraničí nejsou úplně pro mě. Nedovedu si představit, že bych se odloučila od rodiny, přátel a školy na několik měsíců. Nejzajímavější jsou tzv. direct joby, kdy přímo jedete do zahraničí (většinou v Evropě) na předem určenou a domluvenou pracovní zakázku. V zásadě s tím netrávíte žádný zbytečný čas navíc, práce je předem domluvená, vše potřebné kolem zajištěné. Toto cestování je i z časových důvodů pro mě nejlepší a navíc mi to nezasahuje nijak do mých pracovních a školních povinností.

Často cestujete. Kam se teď chystáte?

Momentálně na další světovou soutěž. Zatím se o tom ale komunikuje, tak nechci nic prozrazovat.

Kde byste chtěla žít a kde naopak ne?

V Praze bych žít nemohla, je tam stres, chaos a spousta lidí – tohle opravdu nemusím. Mám pocit, že když jsem v hlavním městě, musím být pořád ve střehu. Bydlení kousek od Prahy už může být o něčem jiném. Tohle ale budu řešit hlavně ve chvíli, až budu mít vlastní rodinu. Pro mě je zlatá Morava, jsou u nás mírumilovní lidé.

A proč jste si vybrala k životu a ke studiu Pardubice?

Je to v republice takový zlatý střed. Jsou odtud dobré spoje do Prahy i na Moravu. Měla jsem tady partnera, takže jsem Pardubice znala. Proto jsem se rozhodla zde i studovat. Líbí se mi tu, a to o kdejakém městě neřeknu. Jsou tu úžasné Tyršovy sady, park kolem Labe… Pardubice nejsou jen průmyslovým městem, ale i městem zeleně. Tím, jak jsem republiku hodně procestovala, uvědomila jsem si také, že i rodné Znojmo je krásné město. Dlouho jsem si totiž říkala, co na něm všichni mají.

Proč jste se do soutěže krásy přihlásila?

S modelingem jsem začala už v 15 letech, tehdy jsem se také přihlásila do soutěže Miss taneční. To byla má první soutěž krásy. Přelomový byl rok 2017, kdy jsem byla druhá v Miss Léto. Z této soutěže se vyvinula (na základě pořízené licence a zapsání ochranné známky) Miss České republiky, která navazuje na tradiční soutěž po Miloši Zapletalovi. V roce 2018 jsem vyhrála nultý ročník. Nyní jsem takovou nositelkou poslání, které má Miss České republiky mít. Být krásná, dobře reprezentovat český národ a pomáhat ostatním. Se soutěží jsem se ztotožnila už proto, že organizátoři soutěže věnují veškerý zisk na charitu. Apelují na pomoc slabším, ať už se jedná o děti, handicapované, staré lidi, zvířata, životní prostředí. To se mi na tom líbí a jsem ráda, že jsem součástí těchto aktivit.

Jak vás podporují rodiče?

Jsou úžasní! Kde jsem já, tam se snaží být také oni. Jsou mojí největší oporou a podporou a já jsem jim vděčná, že vždy stojí při mně. Myslím, že jsou na mě jako na jedinou dceru i pyšní.

Dovolujeme si Vás upozornit na blížící se termín odevzdání přihlášek na stipendijní pobyty na základě mezinárodních smluv.

Rusko nabízí 4 místa na studijní pobyty pro studenty DSP a 15 míst na studijní a výzkumné pobyty pro akademické pracovníky VŠ. Termín odevzdání přihlášek je 30. listopadu 2019. Zájemci doručí požadované dokumenty ve stanoveném termínu do sídla Akademické informační agentury (Dům zahraniční spolupráce, AIA, Na Poříčí 1035/4, 110 00 Praha 1).

Do výběrového řízení se mohou hlásit studenti, resp. vyučující všech veřejných VŠ. Obecné informace k výběrovým řízením naleznete zde.

V případě dotazů kontaktuje Mgr. Pavla Rybáře (Akademická informační agentura) na tel.: (+420) 221 850 505 nebo e-mail: pavel.rybar@dzs.cz.

Srdečně zveme všechny zaměstnance na koncert THE GOSPEL FAMILY, který se uskuteční v neděli 8. prosince 2019 od 10:30 hod v Aule Arnošta s Pardubic. Hostem koncertu bude operní pěvec a člen Národního divadla v Praze Zdeněk Plech. Pořadem bude provázet moderátor Petr Salava. Vstupenky možné zakoupit v kanceláři Petry Černohubé (Univerzitní konferenční centrum) po předchozí domluvě nejpozději do 15. listopadu 2019.  Cena vstupenky je 250,-Kč. Vstupenky je možné zakoupit i v předprodejích sítě Ticketportal (https://www.ticketportal.cz) nebo v Informační centru Pardubice.

Dovolujeme si Vás upozornit na blížící se termín odevzdání přihlášek na stipendijní pobyty na základě mezinárodních smluv.

Rusko nabízí 4 místa na studijní pobyty pro studenty DSP a 15 míst na studijní a výzkumné pobyty pro akademické pracovníky VŠ. Termín odevzdání přihlášek je 30. listopadu 2019. Zájemci doručí požadované dokumenty ve stanoveném termínu do sídla Akademické informační agentury (Dům zahraniční spolupráce, AIA, Na Poříčí 1035/4, 110 00 Praha 1).

Do výběrového řízení se mohou hlásit studenti, resp. vyučující všech veřejných VŠ. Obecné informace k výběrovým řízením naleznete zde.

V případě dotazů kontaktuje Mgr. Pavla Rybáře (Akademická informační agentura) na tel.: (+420) 221 850 505 nebo e-mail: pavel.rybar@dzs.cz.

Historicky první e-gamingové derby univerzit je za námi. Univerzita Pardubice zvítězila v napínavém souboji na půdě soupeře Univerzity Hradec Králové 2:1. Klání hráčů počítačových her v průběhu celého streamu sledovalo minulý pátek 1368 unikátních diváků, celkový počet zhlédnutí vyšplhal na číslo téměř 3000.

„Blízkost našich měst a univerzit vybízí ke spolupráci i k soupeření v jakémkoliv sportu nebo disciplíně,“ říká prorektorka Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

Toto unikátní esportovní derby zaznamenalo velké množství pozitivních reakcí od všech účastníků. Celý průběh boje o historicky první titul byl streamován na adrese www.twitch.tv/esportsa přes deset hodin. Záznam z celého dne je zde stále k vidění. V jednu chvíli sledovalo živý přenos 151 fanoušků a další stovka diváků byla přímo v aule hradecké univerzity.

Na programu derby byly herní tituly Hearthstone, League of Legends a Counter Strike: GO, kdy v nich proti sobě stálo pět soupeřů na každé straně. Celý den začal velmi vyrovnaným zápasem v CS:GO, ve kterém utržila vítězství UHK. Zprvu v jednostranném zápase League of Legends pro UHK se vše změnilo. Tým UPCE esports otočil v posledních minutách průběh prvního zápasu a udržel se ve vedení i nadále. 2:0 v LoL dorovnalo průběh celkového derby na 1:1.

Hearthstone poté rozhodnul o celkovém výsledku derby 2:1 ve prospěch Univerzity Pardubice, která se stala vítězem historicky prvního esport derby na vysoké škole.

„Jde vlastně o standardní ligový sport, který v České republice zastřešuje meziuniverzitní Esportovní studentská asociace (ESA),“ vysvětlil v Česku stále populárnější aktivitu organizátor Roman Klíma, člen organizace Student Gaming Academy působící při hradecké univerzitě.

Prohlédněte si fotoreport z akce