Pro všechny zájemce, kteří uvažují o studiu na vysoké škole, začínají zítra na Univerzitě Pardubice DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Během několika týdnů se budoucím studentům postupně otevřou učebny či laboratoře všech sedmi fakult. Prohlédnout si budou moci také moderní univerzitní kampus, univerzitní knihovnu, vysokoškolské koleje s menzou nebo tělovýchovný areál. Získají také informace o všech oborech a studijních programech, o přijímačkách i budoucím uplatnění.

Univerzita Pardubice nabízí kvalitní vzdělávání, což loni potvrdil Národní akreditační úřad, který jí jako teprve 4. vysoké škole v České republice udělil na 10 let známku nejvyšší kvality. Škola získala institucionální akreditaci pro šest oblastí vzdělávání: dopravu, ekonomické obory, historické vědy, chemii, informatiku a zdravotnické obory.

„Institucionální akreditace je pro další rozvoj naší univerzity velmi významná. Potvrzuje, že naše nabízené studijní programy mají dlouhodobě zaručenou a potvrzenou kvalitu. Dává nám také vysokou míru autonomie a pravomoci připravovat studijní programy a umožňuje nám tak být v nabídce studijních programů našim studentům mnohem aktuálnější. Věřím, že kvalita a aktuálnost jsou silné argumenty, podle kterých se naši budoucí studenti budou rozhodovat,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Už zítra se zájemcům o studium otevře Fakulta ekonomicko-správní, která sídlí v moderním areálu univerzitního kampusu v Pardubicích – Polabinách a v pátek Fakulta restaurování se sídlem v Litomyšli. O možnostech studia v akademickém roce 2019/2020 budou během ledna a února postupně informovat všechny fakulty – viz tabulka.

Další informace o studiu na univerzitě mohou uchazeči získat i na veletrhu Gaudeamus v Praze ve dnech 22. až 24. ledna na výstavišti v Letňanech. Stánek Univerzity Pardubice bude mít číslo 77.

Některé fakulty pořádají už v těchto měsících přípravné kurzy, které zájemcům o studium pomohou s přípravou na přijímací zkoušky. Fakulta ekonomicko-správní nabízí kurz matematiky, Fakulta filozofická kurz anglického jazyka a humanitních studií a Fakulta zdravotnických studií kurz biologie zaměřené na člověka. Další kurzy poskytnou fakulty Univerzity Pardubice už pro nově přijaté posluchače před zahájením akademického roku, aby jim pomohly lépe zvládnout některé předměty. Dopravní fakulta Jana Pernera nabídne kurz matematiky a fyziky, Fakulta restaurování úvodní plenérový kurz, Fakulta chemicko-technologická úvodní kurz chemie či matematiky a Fakulta elektrotechniky a informatiky úvodní kurz matematiky.

Uchazeči o studium na Univerzitě Pardubice mohou získat informace i na speciálním webu www.evolupce.cz. Tam lze projít virtuálně i univerzitní kampus a hlavní budovy fakult – https://www.upce.cz/panorama.html nebo se zaregistrovat k odběru elektronického INFOSERVISU, který je bude informovat o důležitých termínech přijímacího řízení, o zkouškách i začátku studia. Informace lze najít také na facebookové stránce evolUPCE a na stránkách e-ZPRAVODAJE a na univerzitních sociálních sítích - Facebook, Twitter, LinkedIn, Instagram, YouTube kanál.

Bližší informace:
studijní oddělení jednotlivých fakult – přes telefonní ústřednu 466 036 111
 

OZNÁMENÍ

o konání

11. zasedání Akademického senátu

Univerzity Pardubice

které se uskuteční v úterý 15. ledna 2019 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti Fakulty elektrotechniky a informatiky,

náměstí Čs. legií 565 (2. NP)

Program zasedání:

1. Zahájení, jmenování skrutátorů.

2. Schválení programu zasedání.

3. Informace o činnosti předsednictva AS UPa.

4. Vyhlášení výsledků doplňovacích voleb do studentské komory AS UPa ve volebních celcích FZS a FES.

5. Volba předsednictva a předsedy AS UPa.

6. Návrh I. změny Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice.

7. Návrh změny Vnitřního mzdového předpisu Univerzity Pardubice.

8. Různé.

                                                                 doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D., v. r.

                                                                           předseda AS UPa

Pardubice, 7. ledna 2019

Fakulta elektrotechniky a informatiky oslavila deset let od svého založení. A symbolicky si nadělila nové laboratoře, jejich vybavení patří k těm nejmodernějším v republice. Během deseti let se proměnila nejen budova a její zázemí, ale také se akreditovaly nové a inovovaly již zavedené studijní programy.

S novým akademickým rokem začali studenti využívat zcela nově vybavené laboratoře. „Poskytují nejmodernější vybavení pro aplikace související s rychle rostoucími obory automatizace, informatiky a elektrotechniky, tedy obory, které jsou základními pilíři fakulty. Nakoupili jsme vybavení, které odpovídá trendům budoucnosti,“ říká děkan fakulty Zdeněk Němec.

Skvělé příležitosti k realizaci nápadů

Laboratorní zázemí je tak svým zaměřením určeno všem bakalářským a magisterským studijním oborům fakulty. Peníze, díky kterým došlo k modernizaci nových pracovišť, získala fakulta z projektu FUTURE, jehož celková výše byla 24 milionů. A právě znalost technologií blízké budoucnosti dává studentům a absolventům skvělou možnost pro realizaci svých nápadů a vynikající uplatnění v praxi. Do každé učebny se investovaly 4 miliony, kapacita v každé z nich je až dvacet pracovních míst.

Dalšími významnými projekty jsou ROOF4ICT a Modularity, jež byly v celonárodním porovnání kvality žádostí o projekty hodnoceny nejlépe. Jejich celková výše je 7 a 36 milionů korun. Nejnovější vybavení poskytne zázemí pro výzkum rádiových technologií, softwarové simulace síťových systémů a metod automatického řízení technologických procesů. „Zároveň s investicemi do laboratoří připravila fakulta inovovaný doktorský studijní program. Záměrem inovace je propojení všech odborných předmětů s využíváním nového vybavení, které odpovídá nejmodernějšímu zázemí výzkumně-vývojových firem,“ dodává děkan fakulty.

Studentů potřebuje fakulta stále více

Fakulta v letošním roce zaznamenala nárůst počtu přihlášek ke studiu. Množství absolventů však zdaleka nepokrývá dlouhodobý nedostatek elektrotechniků a informatiků na trhu práce, což je patrné i v Pardubickém kraji.  Přitom uplatnění i platové ohodnocení absolventů FEI je nadstandardní hned po jejich nástupu do zaměstnání.

Celkový počet studentů na technických fakultách v České republice stále klesá, Fakulta elektrotechniky a informatiky se ale snaží tento trend zvrátit. „Nepříznivé skoky v počtu studentů nebyly vyvolány jen demografickou křivkou, ale i tím, že se zpřísnila pravidla pro postup studentů mezi ročníky a změnila se také pravidla pro opakované zapsání do ročníku,“ vysvětluje děkan fakulty Němec.

Počet vysokoškoláků v prvním ročníku v letošním roce narostl. Zapsalo se 300 studentů. Nejvíce jich je z pardubického regionu, dále z okolí Hradce Králové a středních Čech. „Máme výborné studenty, ale pro úspěšný rozvoj oborů jich potřebujeme ještě více. S podnikáním nebo praxí mnohdy začínají už na vysoké škole. Stávají se z nich uznávaní odborníci a úspěšní mladí podnikatelé,“ říká děkan Němec.

Nový obor s prací 260 hodin za semestr

S projektem FUTURE zažádala fakulta o nový studijní program Aplikovaná elektrotechnika, který je ve svém oboru jeden z prvních profesně zaměřených a jeho pevnou součástí je absolvování celosemetrální praxe v rozsahu 260 hodin. Pro realizaci praxe jsou sepsaná memoranda s firmami v Pardubickém kraji a student si může zvolit firmu na základě svého zaměření.

Fakulta posiluje spolupráci i na mezinárodní úrovni, a to díky podpoře významných evropských projektů. Velmi žádané jsou obory, které dlouhodobě souvisí s průmyslovým zaměřením regionu a fakulty. Jedná se především o radiotechniku, radarové systémy, vývoj prostředků pro automatické řízení a s těmito oblastmi propojený výzkum inteligentních systémů pro řízení dopravy.

Úspěšná zahraniční spolupráce

Fakulta elektrotechniky a informatiky rozvíjí spolupráci i s pomocí programu Erasmus+, vazby má například na nejstarší univerzitu v Jihoafrické republice – v Kapském městě, spolupracuje s indickými a indonéskými univerzitami, a to formou stáží a přednáškových pobytů. Propojena je i s italskými, německými či britskými vědecko-výzkumnými institucemi. Díky těmto kontaktům vznikají podklady pro publikační výstupy a pro rozsáhlejší mezinárodní projekty.

„Naším cílem je fakultu rozvíjet nejen jako výukovou, ale rovněž jako výzkumnou organizaci. Rádi bychom, aby se všichni naši pracovníci podíleli i na realizaci velkých projektů vědy a výzkumu,“ dodává děkan fakulty.  

Stručná historie fakulty

Předchůdce Fakulty elektrotechniky a informatiky byl Ústav informatiky Univerzity Pardubice, který byl založen v roce 2002. Fakulta tehdy využívala zázemí a učebny na Dopravní fakultě Jana Pernera, Fakultě ekonomicko-správní a Fakultě chemicko-technologické.  O rok později je ústav přejmenován na Ústav elektrotechniky a informatiky a postupně se otevřely další bakalářské i magisterské studijní obory v oblastech elektrotechniky, informatiky a automatizace. První doktorský program se otevřel v roce 2009 – Informační, komunikační a řídící technologie.

V roce 2008 vznikla nová Fakulta elektrotechniky a informatiky, která se přestěhovala do nové budovy na nám. Čs. legií. Pomocí rozvojových projektů se investovalo do rekonstrukce budovy a prostorového zázemí a fakulta se začala postupně vybavovat. Rekonstrukce proběhla v letech 2009 – 2014. S novými výzvami v roce 2017 přišly nové projekty, které jsou zacílené na podporu a rozvoj všech stupňů studia a vědecko-výzkumné činnosti.

Studentka třetího ročníku managementu a marketingu na Fakultě ekonomicko-správní naší univerzity vymyslela nový likér. Kombinace chutí je natolik unikátní, že se ji jedna z největších likérek v zemi rozhodla vyrábět. Ten likér je jako takové moje dítě.  „Cítím velkou zodpovědnost za to, jak vše dopadne, jestli to nebude průšvih,“ říká Aneta Abelová v rozhovoru pro univerzitní zpravodaj.

Co se musí stát, aby člověk dostal šanci vymyslet likér?

Netuším, protože já jsem se k tomu dostala jako slepý k houslím. Dělala jsem brigádu v jedné reklamní agentuře, nejprve to byly průzkumy trhu a pak jsem dostala zakázku od prostějovské firmy Palírna U Zeleného stromu. Agentura nás vyzvala, abychom zkusili něco vymyslet. Řekla jsem si, že je to jen chvilka zamyšlení, nic za to nedám. Tak jsem se do toho pustila, a se mnou dalších 200 lidí.

Jak se vymýšlí likér?

Měli jsme se pokusit navrhnout, co by v likéru mělo být kromě alkoholu. Přesné složení po technologické stránce ne, ale spíš to, jaké chutě a třeba i vůně by měl obsahovat, jak by se měl jmenovat a jak ho prezentovat.

A z těch dvě stě lidí vybrali právě váš návrh?

Udělala jsem vlastně tři návrhy. Držela jsem se chutě mého oblíbeného Jägermeisteru, který si jako studenti často mícháme s RedBullem a chtěla jsem být strašně seriózní. Do jednoho mého likéru jsem použila kombinaci pomeranče, máty a čokolády, takovou vánoční chuť. Ve druhém měly zase plavat kousky zlata. Ale ani jeden nakonec neuspěl. Bylo to jako v pohádce. Vyhrál ten třetí.

Taky seriózní likér?

No právě vůbec. Třetí návrh jsem udělala ve zbytku času. Jen jako úlet, recesi, střelenost. I proto to byl pro mě pěkný šok. Vůbec jsem nečekala, že právě tento ulítlý návrh uspěje. Nemůžu v tuto chvíli bohužel ještě mluvit o tom, jaká v něm bude kombinace chutí, ani jaký bude mít název, protože se právě v takové podobě a složení začne vyrábět a likérka ho na jaře oficiálně představí. Do té doby je to tajemství.

Prozraďte alespoň třeba to, jaký pocit vám likér připomíná?

Je v něm sladké ovoce, které každý zná, ale k tomu ještě jiná tajná ingredience. Nic podobného na českém trhu není. Je to tak trochu jako kousnutí při polibku.

Kdo rozhodl o tom, že právě váš návrh zvítězil?

Všechny návrhy posuzovala nejprve odborná porota, která pustila dál několik nejlepších. Úspěšné kombinace šly na imaginární burzu, kde vzorek lidí obchodoval s akciemi likérů. Všechny začaly na jedné akcii, ale můj třetí likér narostl nejvíc a byl o něj nakonec extrémní zájem. Pak se likérka rozhodla, že ho chce vyrobit.

To je pro studentku managementu a marketingu skvělá zpráva, také dobrá zkušenost.

Ano, protože firma se mnou celý rok komunikuje. Jsem u všech postupných kroků a příprav před uvedením do výroby. Bavíme se detailně o složení, ptají se mě na názor u designu nebo na plánovanou propagaci. Chtěla jsem na toto téma napsat bakalářskou práci, ale je to tak dlouhý proces, že bych nestihla termín odevzdání. Určitě ale zkušenosti využiju u magisterské práce.

Budete chtít po studiu pokračovat v tomto oboru?

Nemyslím, že se stanu návrhářkou likérů. Budu sice vystudovaná manažerka, ale nedovedu si představit, že bych celý život seděla v kanceláři. Vím, že se musím snažit. Budu muset být hodně dobrá, protože v mém oboru je velká konkurence.  Snila jsem vždycky o tom, že budu manažerkou nějaké hudební kapely nebo divadla. To bych ale musela mít velkou kliku, abych našla novou kapelu, která se chytí.

Kdybyste si mohla vybrat kapelu, která by to byla?

Die Happy s Martou Jandovou. Ale kdyby byly volné Chinaski, taky bych se nezlobila.

Svým výzkumem bojuje proti rakovině. Sní o tom, že se díky objevům jeho týmu podaří zachránit i pacienty s rakovinou slinivky. Chemik Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se svým týmem teď spolupracuje s centrem transferu technologií a hledá, jak dostat výsledky výzkumu do praxe. Jak vypadá transfer technologií z pohledu vědce?

Letos v červnu skončil Holčapkův tým práci na projektu nazvaném Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny. ERC grantem podpořený výzkum přinesl velice cenné výsledky, kromě jiného dvě podané evropské patentové žádosti. „Podařilo se nám vypracovat nové metody pro lipidomickou analýzu tělních tekutin, převážně krve, které s přesností přes devadesát procent umožňují rozlišit pacienty s několika druhy nádorových onemocnění od zdravých dobrovolníků. Do současné doby jsme zanalyzovali přes tisíc vzorků a studovali čtyři druhy rakoviny,“ popisuje profesor analytické chemie Holčapek.

Nejlepší výsledky zatím získali pro rakovinu slinivky, což je typ rakoviny s vůbec nejhorší prognózou přežití. Zejména kvůli tomu, že včasná stadia této nemoci jsou bezpříznaková. Jakmile se projeví příznaky onemocnění a nemoc je diagnostikována, tak už je většinou příliš pozdě na to, aby lékaři dokázali pacientům pomoci.

Co přesně by znamenalo, pokud by se podařilo vaši metodu převést do klinické praxe? 
Pokud by se podařilo naši metodu převést do klinické praxe za účelem vysokokapacitního screeningu rizikových lidí, tak v případě pozitivního záchytu v časném stadiu by se mohla šance na přežití zvýšit. Nicméně cesta to bude velmi složitá a dlouhá. Vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec a kdy se podaří uvést naše řešení do klinické praxe.

Proč? 
Potřebujeme získat značné množství prostředků. Dále urgentně hledáme další studenty s opravdovým zájmem a chutí do vědecké práce, což je podobně těžký úkol jako získat peníze. O těch dalších vědeckých krocích mám relativně jasno, zbývá dořešit otázky finanční a personální. Uděláme pro úspěch maximum.

Když pracujete na výzkumu, přemýšlíte už v té chvíli, jestli půjdou výsledky snadno uplatnit v praxi? 
Takto neuvažuji. Snažím se dělat věci, které mi připadají smysluplné, prospěšné a dosud je nikdo nedokázal vyřešit, nebo tyto otázky ještě nikoho nenapadly. Velice rád využívám znalosti z jiných oborů, které často úspěšně lze použít v nových souvislostech. Jednoduše řečeno, snažíme se dělat věci lépe a rychleji než ostatní, ale takto asi uvažuje každý vědecký pracovník.

Kam byste chtěl, aby váš současný projekt dospěl?
Mým vědeckým snem je zažít situaci, kdy naše metoda pomůže včas zachytit nemocného a lékaři mu díky tomu budou schopni poskytnout léčbu, která zachrání či výrazně prodlouží život. Taková situace by mně i mému týmu přinesla opravdu velké osobní zadostiučinění, že obrovské množství času věnovaného vědecké práci by mělo nějaký smysl v reálném životě.

Nenechte si ujít reportáž České televize 

Když mluvíte o reálném životě, daří se podle vás českým univerzitám uplatňovat inovace v praxi?
V posledních letech se zdá, že si akademická veřejnost i průmyslový sektor uvědomili, že je potřeba zlepšit provázanost akademického prostředí s praxí, aby inovace a vynálezy měly lepší praktické uplatnění. Často se ale stává, že jsou patentovány věci, které mají malou šanci dojít až k praktické realizaci. Takovéto vynálezy, v uvozovkách, nemají moc velký význam kromě bodového ohodnocení autora při akademickém hodnocení, což ale jistě není smysl patentové ochrany.

Jak je na tom Česká republika, co se týče převádění vědeckých výsledků do praxe, v porovnání se zahraničím?
Obávám se, že v tomto jsme na tom spíše hůře a máme co dohánět. I když existují výjimky, jako například Ústav organické chemie a biochemie. Tyto výjimky jsou obvykle vázány na nějakou mimořádnou vědeckou osobnost, jako v tomto případě třeba profesora Holého. I na naší univerzitě máme několik skupin, které úspěšně a pravidelně převádí své výsledky do praxe. Moje skupina s tím teprve začíná, a proto se musíme spoustu pro nás nových věcí naučit.

Konkrétně které třeba?
Až do nedávné doby jsem byl klasický vědecký pracovník zabývající se základním výzkumem a neuvažoval jsem příliš o možnostech patentové ochrany či dokonce převodu výsledků do praxe. Způsob uvažování i prezentování informací je pro obě oblasti docela odlišný, například náš text pro návrh patentů musí být překládán z „vědecké“ do „patentové“ angličtiny, která je odlišná. Nových věcí je pro mě spousta, komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou, úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy a podobně.

Musíme se pro nás spoustu nových věcí naučit, ať už je to třeba komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou nebo úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy.

Od vědců je často slyšet, že výzkum je dlouhodobá záležitost a nemůžeme čekat, že se výsledky uplatní hned. Souhlasíte s tím? 
Ano. Uvedu jeden příklad, který může působit až děsivě. Když jsme procházeli možné konkurenční patenty na biomarkery rakoviny, zjistili jsme, že doba od podání patentu do jeho přijetí může být delší než sedm let, což i mě překvapilo. A to se vůbec nemluví o tom, jak dlouhá cesta může být ke komerční realizaci vynálezu.

V posledních letech si univerzity zakládají svá centra transferu technologií, od roku 2012 funguje i na vaší univerzitě. Jste s ním v kontaktu a pomáhá vám? 
S Centrem transferu technologií a znalostí jsem ve velmi pravidelném, poslední dobou skoro každodenním kontaktu. Pomáhá nám v našich aktivitách týkajících se ochrany duševního vlastnictví a způsobů komerčního využití výsledků, včetně intenzivního marketingu. Jsou to oblasti, se kterými jsem až do letošního roku měl naprosto nulové zkušenosti, možná jako řada jiných vědců. Centrum nám doporučilo zkušenou patentovou zástupkyni z patentové kanceláře Harber IP, která nám zásadním způsobem pomohla připravit přihlášky k zahraniční průmyslově právní ochraně. Dále nám zprostředkovali kontakt s prvním externím partnerem projektu, investiční firmou i&i Prague navázanou na Ústav organické chemie a biochemie v Praze. Spolupráce s i&i Prague je jedním z klíčových milníků rozvoje projektu a hledání dalších ekonomicky silných partnerů, aby se podařilo naši metodiku pro včasnou diagnostiku různých typů rakoviny převést z akademické laboratoře do klinické praxe.

prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (*1971 v Třebíči)

• profesor analytické chemie na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• v roce 1995 promoval na Univerzitě Pardubice na katedře analytické chemie, v roce 1999 získal na stejné univerzitě doktorát
• od roku 2009 je na své domovské univerzitě profesorem analytické chemie, specializuje se na analýzu organických a bioorganických látek, především na lipidomickou analýzu
• se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny plic, prostaty, ledvin a slinivky
• bydlí v obci Ráby u Pardubic, je ženatý, má dvě děti

Rozhovor byl převzat z redakce magazínu Universitas.

V obci Dětenice na Jičínsku je nyní možné obdivovat krásu a šikovnost zlatých českých ručiček. Po více než sto letech se tu začátkem prosince znovu rozezněl a rozchodil mechanický betlém. A obrovskou zásluhu na jeho opětovném zprovoznění mají především naši studenti a akademici z Ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Fakulty restaurování. Na obnově figurek přitom pracovali několik let.

„Betlém se do našeho ateliéru dostal v torzálním stavu odpovídajícímu skutečnosti, že byl nalezen ve sklepě na hromadě uhlí. Nejenže mnoho jeho částí se nedochovalo, ale i ta trocha, co se dochovala, byla v naprosto dezolátním stavu,“ popsal první setkání s unikátním dětenickým betlémem vedoucí ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Mgr. art. Luboš Machačko z Fakulty restaurování v Litomyšli.

Betlém zdobí přes sedmdesát figur

Betlém o rozměrech 330 x 80 x 50 cm je tvořen krajinnou scénou a více než 70 figurami z papíru a papírmašé umístěnými na dřevěné konstrukci, ve které je uschován hrací stroj a pohyblivý mechanismus. Nejstarší část dětenického betléma je datována do poloviny 19. století a zasloužil se o něj řezbář Vincenc Novotný. Když po obou světových válkách rodina betlém znovu spatřila, byl v troskách, ale vztah k řemeslu a předkům odstartovaly jeho záchranu. Bylo však nutné obrátit se na odborníky – naše pedagogy a studenty – z Litomyšle, do jejichž hledáčku se betlém nakonec dostal.

„Naším úkolem bylo zrestaurovat všechny polychromované papírové a papírmašové části. V ateliéru byla sestrojena obnovená dřevěná konstrukce, do které byly v průběhu let zasazovány figury a scény tak, jak byly postupně našimi studenty restaurovány. Paralelně byl restaurován i mechanismus a hrací stroj kolegou restaurátorem Vojtěchem Jonášem,“ popisuje jednotlivé úkoly Luboš Machačko.

Restaurovalo se podle jediné dobové fotografie

„Naši studenti postupně restaurovali dochované dvojrozměrné figury a architekturu z papíru a trojrozměrné figury a terény z papírmašé. Části, dochované ve fragmentech, s rozsáhlými ztrátami originálu, byly zrestaurovány a citlivě doplněny. Samostatnou kapitolu tvořily figury, u kterých vysoký stupeň poškození barevné vrstvy neumožňoval opětné použití v betlému. Ty byly zpevněny a očištěny. Podle nich byly s využitím infračervené fotografie, která nám umožnila zviditelnit původní kresbu, jež byla pod ztmavlým lakem nečitelná, zhotoveny rekonstrukce,“ komentuje náročnou práci studentů-bakalářů Luboš Machačko.

Současně dodává, že doplňování chybějících částí probíhalo metodou analogické rekonstrukce podle jediné dochované fotografie betléma, pocházející z doby kolem roku 1941, a s využitím dochovaných grafických předloh ze soukromých sbírek či z dobových pramenů a literatury. Právě dohledávání předloh, porovnávání jednotlivých typů a výběr vzorů vhodných pro rekonstrukci byla práce takřka detektivní. Navíc by byla nemyslitelná bez spolupráce s majiteli betléma a soukromými sběrateli.

Unikátní betlém ztělesňuje silný příběh

Restaurování trvalo v ateliéru v Litomyšli od roku 2012. Ale samotná obnova betlému začala již o několik let dříve. Drtivá většina prací byla našimi studenty dokončena během července 2018. Nicméně drobné dokončovací práce byly prováděny ještě v podzimních měsících. Zcela kompletní však betlém zatím není, jak se můžete sami přesvědčit přímo v Dětenicích. „Chybí ještě několik figur, které se nedochovaly a budou muset být zhotoveny zcela znovu podle grafických předloh. Věříme, že navážeme na dosavadní úspěšnou spolupráci s investorem obnovy betlému a že tyto figury budou opět zhotoveny našimi studenty,“ doplňuje k úspěšné spolupráci Luboš Machačko.

Unikátnost tohoto betlému navíc tkví, mimo všech záležitostí mechanických a technických, zejména v jeho silném příběhu. „Vždyť zde došlo ke znovuzrození objektu, který se nacházel zcela v troskách a jako takový byl odsouzen k zapomnění. Ale díky nezměrnému úsilí potomků z rodiny Vincence Novotného se podařilo objekt obnovit a dokonce zprovoznit v místě, kde byl vytvořen. Takovýto happy end nebývá pro památky obdobného charakteru běžný. A jsem moc rád, že jsme mohli spolu se studenty a kolegy přispět k tomuto malému zázraku,“ uzavírá restaurátor Luboš Machačko.

Betlém se nyní nachází v Památníku Foersterova rodu v Dětenicích. Otevřením expozice obnoveného betléma rodina završila dvacetileté úsilí o jeho záchranu. Všem, kteří se na tomto zázraku podíleli, děkují a srdečně zvou na návštěvu! Otevřeno mají prozatím pouze o sobotách, a to 22. 12., 29. 12. a 5. 1. 2019, od 14 do 18 hodin. Ke zpříjemnění vánoční atmosféry to ale jistě stačí. Celý příběh záchrany dětenického betléma najdete na webu www.detenickybetlem.cz, kde je možné také přispět na jeho obnovu.

Rektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.
si vás dovoluje pozvat na slavnostní akademický obřad spojený s mimořádným zasedáním Vědecké rady Univerzity Pardubice a Vědeckých rad Dopravní fakulty Jana Pernera a Fakulty chemicko-technologické, při němž získají titul „doctor honoris causa“ Univerzity Pardubice

prof. Ing. Marek Liška, DrSc.
prof. Dr. Ing. Günter Löffler
prof. Ing. Petr Moos, CSc.

Slavnostní akademický obřad se koná
v pátek 18. ledna 2019 v 11:00 hodin v Aule Arnošta z Pardubic v univerzitním kampusu v Pardubicích – Polabinách.

Chcete letos zažít originální Vánoce? Zkuste je vykouzlit některým z dárků z našeho Uni zboží. 

Oblíbený Upáček, elegantní motýlek, nezbytné blikačky, praktický termohrnek, trendy batůžek, stylové náušnice, funkční sportovní šátek. To je jen začátek seznamu předmětů, které nabízí náš
e-shop

Máme pro vás i návod na univerzitní stromeček
Použili jsme Upáčky, motýlka, blikačky v barvě bílá a červená a šňůrky na krk. Dolaďte dle vkusu běžnými vánočními ozdobami.

Krásný čas předvánoční přejeme!

Historička Šárka Caitlín Rábová z Fakulty filozofické získala ocenění za výzkum dějinného vlivu tuberkulózy na společnost. Cenu Zdeňka Horského za rok 2017, udělenou za nejlepší magisterské, rigorózní i dizertační práce s tematikou dějin věd, techniky a vzdělanosti z let 2016-2017, si tento týden převzala v Praze.

V České republice dosud nikdo odborně a komplexně nezmapoval téma, kterému se nynější doktorandka Univerzity Pardubice věnuje. Se svou diplomovou prací „Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800–1945“ už loni studentka vyhrála soutěž Nakladatelství Academia. Letos v dubnu vyšla knižně jako její první vědecká monografie.

„Snažila jsem se poskytnout plastický pohled na tuberkulózu. Naprostý základ pro mě představovala dobová lékařská literatura, se kterou pro mě jako pro historika nebylo úplně jednoduché pracovat. Dále jsem používala prameny pocházející z fondu Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Hamzovy dětské léčebny a studovala jsem dobovou krásnou literaturu a ego-dokumenty, především korespondenci Jiřího Wolkera,“ uvedla Mgr. Šárka Caitlín Rábová.

„Šárka během dvou let magisterského studia vytvořila ucelenou výpověď o dějinách vlivu jedné nemoci na společnost. Její práce přináší i vhled do toho, jak tuberkulózu prožívali reální lidé, kteří jí trpěli, jak byla vnímána veřejností. A také, co nakonec vedlo k omezování šíření nemocí, což byly kromě úprav podmínek na pracovištích, omezení prašnosti ve stolárnách i divadelní hry pro děti, v nichž účinkovaly zrádné bakterie,“ říká vedoucí diplomové práce oceněné studentky Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D., z Ústavu historických věd Fakulty filozofické naší univerzity.

Tuberkulóza byla mezi lety 1850-1950 velkým strašákem v českých zemích. Nemoci, která byla důsledkem rychlé modernizace společnosti, se nebylo možné bránit prevencí, jako například u viru HIV. Tuberkulózu, nemoc stísněných prostor, nedostatku a sociální i ekonomické nerovnosti společnosti eliminoval až vznik tzv. welfare state, sociálního státu sdíleného blahobytu, který stojí na solidárním přerozdělování.

Poslechněte si rozhovor s historičkou

Vážení a milí studenti, kolegové a příznivci Univerzity Pardubice,

chtěl bych Vám v čase adventním popřát klid a do nastávajících svátečních dní pak tu pravou vánoční atmosféru s Vašimi nejbližšími. 

Neměli bychom zapomínat na ty, kteří mohou potřebovat naši pomoc, laskavost a sounáležitost.

Do nadcházejícího roku 2019 nám všem přeji pevné zdraví a vyrovnanost mysli.
Přál bych si, abychom společně uměli vytvářet příjemné pracovní prostředí a pečovat o slušnost, férovost a kolegialitu. 

Váš rektor
prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.