Prošel stovky, možná i tisíce starých vesnických domů. Zblízka si prohlédl každý trám, dveře i okna. Do některých objektů se opětovně vracel čtyřicet let, aby svůj průzkum upřesnil. Zdokumentovat dědictví našich předků je někdy náročné. V nejnovější knize profesor Jiří Škabrada poprvé katalogově mapuje nejstarší venkovské domy východních Čech. „Měla by to být současně učebnice pro všechny, kteří se historickým lidovým stavbám snaží porozumět,“ říká.

Nepíšete o monumentální slohové architektuře, ale o „obyčejných“ vesnických domech. To je dost neobvyklé?

Je, ale dalo by se říci, že se zastávám slabších. Vědomosti o monumentálních stavbách a slohové architektuře už jsou dost rozšířené, ale povědomí o hodnotách a významu starých vesnických domů u nás je jenom mizivé. Přitom bychom si jich v rámci památkového fondu mohli a měli vážit nejvíce. Jsou totiž – na rozdíl od památek slohové architektury – jediné skutečně „zdejší“, vyrostlé z místních poměrů a nikoli setrvale odvozované od něčeho, co bylo vytvořeno někdy dříve a někde jinde. 

S kolegy jste zmapovali mnohem starší domy. Ve výzkumech jste se posunuli o kus dál do historie, až o dvě staletí. Co vaší práci pomohlo?

Především se vytvořil teoretický prostorový model, který k těm starým domům patří. Pokud takovou představu máte, dokážete takový starý dům mezi těmi mladšími rozpoznat poměrně snadno.

Jaké odlišnosti mezi nimi jsou?

Především vysoká obytná místnost a v jejích stěnách horní okno nebo okna, tedy otvory nad „normálními“ okny. Horní otvory udržovaly rozhraní mezi spodní čistou zónou a horní částí prostoru, ve které nevadil dým z topeniště. To souvisí s tehdejším způsobem vytápění, při kterém fungovala v tehdejších tzv. dymných jizbách univerzální pec. Zadní část domu s komorami, které byly nižší, pak byla zpravidla dvoupodlažní, tento systém se právě vešel pod společnou střechu. 

Průlom ve výzkumu nastal u jednoho domu, o kterém se v knize také zmiňujete. Na kresbě ho měl zachytit Alois Jirásek. Jak s tím poznáváním vlastně souvisel?

Aloise Jiráska přivedli v roce 1896 do staré plavecké hospody na břehu Vltavy – do domu s popisným číslem 22 v Živohošti. Alois Jirásek si tam udělal do svého cestovního zápisníku zajímavé kresebné poznámky a uvedl pak dům do odborné literatury jako naši tehdy nejstarší vesnickou stavbu. Ta stavba byla totiž spolehlivě datovaná letopočtem 1617 na stropním trámu (ten jediný se z ní dodnes zachoval). Obytná místnost tohoto domu byla vysoká a měla horní okno. Tehdy se to ještě nevědělo, ale ten letopočet posledního roku před vypuknutím třicetileté války byl symbolický, protože po válce už se tak vysoké místnosti s horními okny nestavěly. I na venkově se totiž definitivně změnil způsob vytápění.

Co se změnilo a jak fungovala černá kuchyně?

Černá kuchyně umožnila revoluční proměnu obytné místnosti, tedy aby se z černé středověké jizby stala čistá světnice. Do obytné místnosti se už nedostával dým z vytápění, protože nová vytápěcí sestava – chlebová pec a kachlová kamna ve světnici se vytápěla odvedle – z černé kuchyně. Tam se z nich také vracel dým a odcházel z domu dole otevřeným dymníkovým komínem, usazeným na klenbě kuchyně. 

Proč je jako první v katalogu zařazena tzv. Štáflova chalupa v Havlíčkově Brodě?

Má z nalezených domů nejstarší datování – podle dendrochronologického rozboru Tomáše Kyncla bylo dřevo pro jeho vysokou obytnou místnost, v níž jsem při průzkumu v roce 1994 našel horní okno, káceno v zimě 1510/11 a 1511/12. To přesné datování jsme ale tenkrát neznali – bylo možné je doplnit až nedávno, v roce 2015. 

Na konci 80. let jste zamířil dělat průzkumy na Litomyšlsko a Vysokomýtsko. Co vás tam přivedlo?

Tehdy mě oslovili mladí architekti Zuzana a Jiří Syroví z Brna s tím, že mají pocit, že v oblasti Vysokého Mýta, Litomyšle a Poličky řada domů s uvedenou starobylou charakteristikou stále existuje. To se pak společnou průzkumovou prací potvrdilo a následně upřesnilo dendrochronologickým datováním.

Někteří majitelé domů historickou hodnotu nereflektují. Je snadné proniknout do objektů?

Záleží na lidech, jejich vzdělání a schopnosti pochopit hodnotu informace o stáří a vývoji objektu, což může třeba být časem to jediné, co se z toho domu zachová. Některé majitele to prostě nezajímá, nebo v tom dokonce vidí spíše nebezpečí komplikací pro případné stavební zásahy.

Kolik takový stavebněhistorický průzkum stojí?

Je to velmi různé. Pokud třeba vidíme, že se do té doby neznámá stará stodola rozřezává pilou, tak nestojí nic, protože není, kdo by průzkum platil – prostě pořizujeme v rychlosti dokumentaci a snažíme se odřezky zařadit do nějakého programu dendrochronologického datování. Pokud se jedná o chráněnou a důležitou památku, patřící státu nebo vstřícným majitelům, které informace o jejich objektu zajímají, dá se zařídit třeba s pomocí nějakého dotačního programu průzkum včetně spolupráce dalších disciplín průzkum podrobnější, jehož cena se pohybuje v desetitisících korun. Kromě uvedené dendrochronologie se ty další možnosti týkají zejména rozboru písemných pramenů.

Co se dá o vesnických domech zjistit v archivech?

Především majetkové převody, které se zaznamenávaly v pozemkových knihách – gruntovnicích. Vedly je správy někdejších panství a zachovaly se u nás od 17., někdy už od 16. století. Třeba u známého podkrkonošského domu, Dřevěnky v Úpici, se nám podařilo (právě díky archivářské rešerši, kterou provedla Renata Růžičková) opravit zažitý nesprávný údaj o stáří domu.

Ten se ztotožňoval právě s nejstarší zachovanou zprávou (z roku 1559), což je samozřejmě nesmysl.  Dodnes zachovaný dům se stavěl (podle dendrochronologického rozboru) až na začátku 17. století, protože použité dřevo se kácelo mezi roky 1607 – 1610. Tady i jinde ale s pomocí těch archivních údajů, propojených s datováním dřeva, známe stavebníky, třeba ve zmíněné Úpici Jiříka Matějků, který dům koupil v roce 1605. 

Jak dlouho se zdržíte v jednom domě?

To je různé. Jsou situace, že najdete dům a víte, že ho budou za čtrnáct dnů bourat, jste tam jednou, pak už se tam nikdy nepodíváte. Jsou případy, kdy děláte průzkum deset let, vracíte se, doplňujete informace, obstaráváte dendrochronologii. U známého domu čp. 16 v Telecí u Poličky je v katalogu moje fotografie z roku 1972, další snímky z devadesátých let a nakonec materiál z řádného stavebněhistorického průzkumu z roku 2009.

To už je jako vaše dítě, ne?

Ano. Věděl jsem, že dům je z výrazného stáří „podezřelý“, ale až v devadesátých letech jsme se přesvědčili, že světnice nemá horní okno a měla by tudíž být z doby po třicetileté válce. Až při tom řádném průzkumu se pak zjistilo, že nejstarší část domu je v tomto případě ta zadní s komorou a chlévem z 16. století.

Kolik domů jste za těch padesát let prošel?

Podrobně desítky či stovky, zběžněji tisíce.

Jaký byl váš nejzajímavější průzkum?

Mám u těch průzkumů takový odborný adrenalin – datování. Vlastní hlavou dříve, než se provede přesné datování dendrochronologií, a to včetně toho, že v textu dáváte předem poctivě „hlavu na špalek“. Ono se tak ostatně v řadě případů dělo, když už se vědělo, že ta dendrochronologie vaše úvahy jednou prověří. Řadu těchto zajímavých konfrontací ostatně může čtenář v knize sledovat. 

Některé domy vám musí být vděčné za záchranu. Vzpomenete si na „vzkříšení z mrtvých“?

Třeba když se v závěru socialismu v některých městech – třeba v Kutné Hoře – začaly objevovat v domech vysoké roubené obytné místnosti s horními okny. Tenkrát se jejich stáří nedalo určit tak jako dnes, ale já jsem mohl argumentovat vysvětlením odlišností od „normálních“ objektů a pomoci tak památkářům při snaze o jejich další zachování.

Musí vás to těšit…

Jenže jsou i situace opačné. Budete-li číst knihu pozorněji, všimnete si třeba toho, jak neprůchodné je někdy prohlásit mimořádně vzácné objekty za kulturní památky. Zažil jsem dokonce situaci, kdy jsme se namísto pokračování dokumentace a konzultací s majiteli ocitli před prázdnou plochou po právě zdemolované stavbě. I to byl ostatně jeden z důvodů pro psaní této knihy. Aby více lidí získalo povědomost o tom, jak zajímavé památníky minulosti mohou představovat zdánlivě obyčejné vesnické domy.

prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc. (1946) vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor architektura. Lidové architektuře se věnuje od konce 60. let. Prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR, v letech 1974-1986 byl zaměstnán ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO). Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody pak připravoval prohlašování vesnických památkových rezervací a zón, působil na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Nejstaršími domy na Pardubicku se zabývá od roku 1988. V jeho práci již dnes pokračují na různých místech jeho žáci, z nichž někteří učí i na Univerzitě Pardubice. Jeho specializací a velkou radostí je historické vytápění. Parťačku v terénu mu dělá manželka Zdeňka.

Nejstarší venkovské domy ve východních Čechách
prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc., Ing. arch. Zuzana Syrová-Anýžová
ISBN 978-80-7560-126-1, 440 Kč

Po vytvoření typologického modelu pozdně středověkého vesnického domu Jiřím Škabradou následovalo v posledních desetiletích objevování značného počtu mimořádně starých vesnických domů, které prohloubilo naše poznávání tzv. lidové architektury o téměř dvě staletí, na práh středověku. Největší počet těchto nálezů uskutečnili Z. a J. Syroví na východním Pardubicku; společně s J. Škabradou se pak snažili tyto objekty poznat a dokumentovat. Jádro publikace tvoří katalog rozborů téměř čtyř desítek těchto a dalších objektů – domů a několika stodol. Rozbory obohacují i přínosy dalších disciplín od řady spoluautorů – zejména rešerše písemných pramenů, jimiž se odkrývá „lidská“ stránka vývoje jednotlivých staveb. Většinu objektů a jejich stavebních etap se také podařilo přesně datovat pomocí dendrochronologie. Kromě nových objevů se autorům podařilo konečně zařadit a přesně datovat i některé známé stavby (Telecí čp. 16, Dřevěnka v Úpici). V několika případech se čtenářům představují i pracovní postupy a pozoruhodné výsledky oprav těchto domů. Kniha se tak stává i jakousi učebnicí, která ukazuje, co všechno se dnes můžeme dovědět vlastně o každém venkovském domě.

Kniha je k dostání v univerzitní prodejně odborné literatury https://www.upce.cz/prodejna-odborne-literatury a v e-shopu https://e-shop.upce.cz

Tým organických chemiků z Univerzity Pardubice vymyslel jiný způsob výroby stěžejní látky, která se používá jako základní surovina pro lidská i veterinární léčiva. Výsledné léky se používají při poruchách erekce, ischemické chorobě dolních končetin, léčbě žaludečních vředů nebo jako podpora při porodech. Informace poskytla mluvčí školy Martina Macková.

Vědci se zabývali novým postupem výroby Corey alkoholu-A, jde o základní látku pro výrobu léčiv na bázi prostaglandinů. Tyto látky podobné hormonům vznikají prakticky ve všech orgánech těla, jsou v prostatě, plících, cévách, ledvinách nebo v mozku. Ovlivňují třeba tvorbu hormonů či žaludečních šťáv, srážení krve, pomáhají snižovat nitrooční tlak a mohou se účastnit imunitních a zánětlivých procesů v těle.

Technologie vyvinutá na Univerzitě Pardubice se již používá v praxi. Předcházely jí však stovky pokusů. Vědci dokázali při syntéze Corey alkoholu-A mimo jiné nahradit jednu z potřebných surovin. Legislativa zakázala konkrétní rozpouštědlo kvůli ochraně přírody, museli proto najít a použít jiné. Mělo být zároveň i cenově přijatelné.

Chemici spolupracují s firmou, která podle jejich postupu již Corey alkohol vyrábí. Společnost nemusela zastavit výrobu, zároveň se jí ani neprodražila. Vědecké týmy Univerzity Pardubice spolupracují se soukromým sektorem, aby věděly, co se v praxi děje. „Co platilo před deseti až 15 lety, může být dnešní praxi na hony vzdálené, nechceme o kontakt s praxí přijít,“ řekl Aleš Imramovský z Univerzity Pardubice, kterému s projektem pomohlo univerzitní Centrum transferu technologií a znalostí.

Nevýhodou je to, že výzkumné výsledky si akademici nemohou zařadit do svého portfolia, nemohou je vydat jako odborné publikace a zvyšovat hodnocení výkonu své katedry. Soukromé firmy si totiž chrání výsledky duševního vlastnictví, aby je nezačala používat konkurence, dodal Imramovský.

Přečtěte si také rozhovor.

Pardubická univerzita vznikla přesně před čtvrtstoletím. Tradice vysokého školství v krajském městě jde ale ještě mnohem dál. Začalo to u chemie.

31. března 1994 se z úzce zaměřené Vysoké školy chemicko-technologické stala Univerzita Pardubice. Ta dnes poskytuje vysokoškolské vzdělání nejen v technických oborech, ale také v oblasti humanitních věd, zdravotnictví a dokonce i restaurování uměleckých děl. Šest fakult sídlí v krajském městě, nejmenší fakultu má pardubická univerzita v Litomyšli.

Pardubice městem chemie a studentů

Už na podzim roku 1945 přišly pardubické chemické továrny s nápadem na založení Vysoké školy chemické přímo v Pardubicích. „Ještě nějakou dobu trvalo, než se škola připravila. Protože vysoká škola, to není jen o budovách, vybavení, přístrojích a technice, ale hlavně vždy o lidech. A to jak učitelích, tak studentech,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Vysoká škola chemická v Pardubicích byla z rozhodnutí československé vlády zřízena 27. června 1950. V příštím roce tedy pardubická univerzita oslaví 70. výročí vysokoškolského vzdělávání. První přednášky začaly 15. října 1950, a to v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky. Tehdy měla Vysoká škola chemická 120 posluchačů.

V roce 1951 vysoká škola získala budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií v Pardubicích, kterou Univerzita Pardubice využívá dodnes. Celý areál prošel v posledních 10 letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je z ní moderní komplex, kde souzní historická i novodobá architektura. Primárně dnes objekt slouží Fakultě elektrotechniky a informatiky, Centru materiálů a nanotechnologií a je místem dalších vzdělávacích a tvůrčích činností převážně pro doktorandy.

V listopadu 1953 se status školy změnil. Vzniká známá VŠChT, Vysoká škola chemicko-technologická. Začalo na ní působit mnoho významných vědců a pedagogů, kteří založili první specializované katedry. Postupně se původní čtyřleté studium změnilo v pětileté a studenti si mohli vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie.

Nové budovy a kampus

S narůstajícím počtem studentů musela VŠChT řešit i otázku budování nových učeben, rozšíření zázemí školy a také ubytování pro své posluchače. Na počátku 60. let vznikl na okraji Pardubic pavilon pro technologické katedry a k historické budově na náměstí Čs. legií bylo přistavěno severní a západní křídlo. Na pravém břehu Labe se staví vysokoškolské koleje, menza a také sportoviště.

V lednu 1991 v Pardubicích vzniká nová fakulta. K Fakultě chemicko - technologické přibyla Fakulta územní správy, o dva roky později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní. Součástí vysoké školy se také stává Ústav cizích jazyků (později přejmenovaný na Ústav jazyků a humanitních studií, který se stal základem dnešní Filozofické fakulty). V roce 1993 vzniká Dopravní fakulta Jana Pernera.

V březnu 1994 se z Vysoké školy chemicko-technologické stává oficiálně Univerzita Pardubice. „Jsem rád, že Univerzita Pardubice má v názvu jméno města, tak, jak je to běžné ve světě. Jsme na to opravdu pyšní,“ dodává rektor pardubické univerzity Jiří Málek.

V roce 2002 Univerzita Pardubice zakládá další dva vysokoškolské ústavy, Ústav elektrotechniky a informatiky a Ústav zdravotnických studií. V červenci 2005 se k univerzitě připojila také Fakulta restaurování, která původně v Litomyšli vznikla jako soukromá škola. Dnes je nejmenší fakultou pardubické univerzity.

Ve stejném roce dochází k přejmenování Fakulty humanitních studií na Fakultu filozofickou, v roce 2007 se z Ústavu zdravotnických studií stala samostatná Fakulta zdravotnických studií. Od ledna 2008 má Univerzita Pardubice sedm fakult, nejmladší fakultou je Fakulta elektrotechniky a informatiky, která vznikla z Ústavu elektrotechniky a informatiky.

Nejen moderní kampus u Labe

V 90. letech získala škola nový komplex budov na pravém břehu Labe a tím možnost dalšího rozvoje. Na podzim roku 1997 byla otevřena moderní Univerzitní knihovna, o dva roky později univerzitní aula a další posluchárny. Nový areál Fakulty chemicko-technologické při svém otevření v roce 2008 získal prestižní ocenění Grand Prix architektů.

Následovaly další investiční projekty, které podpořil stát a Evropská unie. Vzniklo nové univerzitní výukové zázemí, a to jak v městské části Polabiny, tak v centru města i v Technologickém areálu v Doubravicích. Nové ateliéry a vybavení získala i Fakulta restaurování v Litomyšli.

Univerzita Pardubice je jediná vysoká škola univerzitního typu v Pardubickém kraji. Za dobu své existence, samozřejmě se svoji předchůdkyní, Vysokou školou chemicko-technologickou, vychovala desítky tisíc odborníků. „Z hlediska rozpočtu a finančních prostředků Univerzita Pardubice stále roste. V posledních letech se počty studentů udržují poměrně na stálých číslech, což souvisí s demografickým vývojem ve společnosti,“ vysvětluje rektor univerzity.

„Jsem pyšný na naše špičková pracoviště, vážím si práce učitelů a také badatelské práce. Univerzita je totiž o propojení těchto dvou činností. Kdybych měl vybrat, na co jsem hrdý a co obdivuji, tak to jsou právě vědecké projekty, které mají přesah do výuky. Máme jich celou řadu, některé projekty jsou umístěné na tzv. evropské Roadmap, mapě evropských výzkumných infrastruktur."

„Na naší univerzitě působí odborníci, kteří publikují v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě, účastní se světových konferencí, ale jezdí za nimi i další odborníci ze zahraničí. To je věc, která mě dělá velkou radost,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. 

Článek byl převzat z redakce Český rozhlas Pardubice.

Odborníci z Fakulty ekonomicko-správní budou poprvé řešit veřejnou zakázku v oblasti dostupnosti bydlení v krajském městě. Nasbíraná data by měla ukázat, jak se žije různým skupinám obyvatel v Pardubicích. Podrobné analýzy bude zpracovávat tým sociologa Jana Mandyse a do výzkumu se zapojí i studenti.

Fakulta ekonomicko-správní uspěla ve výběrovém řízení na zakázku, kterou vypsal přímo Magistrát města Pardubice. Jejím úkolem bude zpracovat analýzu v oblasti bydlení ve městě Pardubice. A to na základě dostupných statistických, demografických, socioekonomických dat a realizovaného kvalitativního a kvantitativního sociologického šetření. Její výsledky pomůžou zjistit, do jaké míry je bydlení pro různé skupiny obyvatel města dostupné a s jakými obtížemi se při zajištění bydlení obyvatelé Pardubic nejčastěji setkávají. 

V týmu budou i studenti

„Celkem předpokládáme, že se zapojí přibližně tisícovka respondentů, a to jak v kvalitativním tak v kvantitativním výzkumu. Jedná se o velmi rozsáhlou zakázku. Fakulta si váží příležitosti ukázat, že je schopna spolupracovat s místní samosprávou na té nejvyšší úrovni,“ říká Mgr. Jan Mandys, Ph.D., který za Fakultu ekonomicko-správní tým povede.

„Součástí týmu budou i studenti. Ti už během tohoto semestru poznají, jak vypadá sociologický výzkum v praxi a místo setkávání na seminářích v učebnách vyrazí do terénu,“ dodává Mandys. Kromě studentů se zapojí i akademičtí pracovníci z Fakulty filozofické, kteří rozšíří tazatelskou síť.

Město je skvělé pro život

„Velký vliv na celou problematiku má pohyb obyvatelstva a jeho věková struktura. To si magistrát města dobře uvědomuje a právě problematiku bydlení na svém území hodlá řešit,“ vysvětluje aktuální problém Mandys.

Populace sice stárne, ale Pardubice jsou stále atraktivním místem pro život. A to se odráží do poptávky po bydlení. „Výsledky proto poslouží jako výchozí analytický dokument pro plánování a nastavení bytové politiky města v chystané nové strategii bydlení pro město Pardubice,“ uzavírá Jan Mandys.

Veřejná zakázka poprvé

Nejedná se přitom o první zkušenost fakulty s podobným výzkumem. Nikdy však nebyl realizován jako veřejná zakázka. Ta musí být zpracována do konce letošního října. Do celého procesu hodlá tým Jana Mandyse vedle veřejnosti zapojit i vybrané politiky, úředníky napříč zainteresovanými odbory a další instituce v Pardubicích jako například Český statistický úřad, Úřad práce či Českou správu sociálního zabezpečení.

Univerzity nyní získávají díky prodeji svých technologií výrazně více peněz – třeba i čtyřikrát více než před třemi lety. Pomáhají jim centra transferu technologií, zakládání dceřiných firem i spolupráce se zahraničními univerzitami. Problémem však zůstává nesourodost světa podnikatelů a vědců i administrativa spojená s uvedením objevů na trh.

Chytrý způsob, jak dostat z odpadní vody nebezpečné látky. Nebo speciální potravinové doplňky s výjimečně silným antioxidačním a protirakovinným účinkem. Zatímco první objev vznikl na půdě Univerzity Pardubice, druhý na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Oba mají svého komerčního partnera – soukromou firmu. První již úspěšně funguje na trhu, druhý se na něj chystá velmi brzy.

Přečtěte si rozhovor s profesorem Holčapkem o výzkumu včasné diagnózy rakoviny

České univerzity stále častěji dokazují, že nejsou jen akademická pracoviště, kde si vědci bádají sami pro sebe, ale stojí za řadou inovací, které potkáváme v každodenním životě a jsou v mnoha oborech v praxi nepostradatelné. Že se školám daří, dokazují i čísla. Například Univerzita Karlova za přenos poznatků do praxe získala loni 37 milionů korun, před třemi roky to bylo jen kolem 11 milionů korun. Zmíněná VŠCHT vyvinula velkou část svých výsledků chráněných patenty ve spolupráci s průmyslem a třetina těchto výsledků se už využívá v praxi.

Na Univerzitě Hradec Králové se loni podařilo přenosem objevů do praxe získat téměř dva miliony korun. „Za posledních pět let je to rapidní nárůst, a to vzhledem k tomu, že v roce 2012 jsme s transferem technologií do praxe teprve začínali a zisk byl nulový,“ říká mluvčí univerzity Jakub Novák.

Na Univerzitě Pardubice dosáhly příjmy ze smluvního výzkumu, za expertizy, konzultace, testování a podobně v loňském roce více než 20 milionů korun, což je o 42 procent více než v roce 2016. Další významnou formou spolupráce univerzity s firmami jsou společné výzkumné projekty obvykle s podporou programů TAČR nebo ministerstva průmyslu. „Za loňský rok jsme uzavřeli celkem sedm licenčních smluv a smluv o úpravě výkonu spoluvlastnických práv k výsledkům s finančním plněním, což je více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2016. Lze tedy říci, že transfer technologií je u nás na vzestupu,“ říká ředitel Centra transferu technologií a znalostí na Univerzitě Pardubice Michal Svoboda.

Most mezi firmami a školami

Díky centrům transferu technologií, která fungují již téměř na všech větších univerzitách, se školám daří stále lépe komunikovat s průmyslovou sférou a domlouvat se na společných projektech. Centra propojují dva rozdílné světy akademiků a podnikatelů a nacházejí společnou řeč.

„Ne všechna tato centra zatím fungují optimálně, ale je to krok správným směrem a některá z nich už mají první velmi slibné výsledky,“ podotýká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Na administrativu není čas

Sami vědci totiž obvykle nemají čas, kapacitu ani zájem věnovat se administrativě, která se s převodem výsledků jejich práce do praxe pojí. „Například plánování strategie ochrany vynálezů a dalšího vývoje výsledků, dojednávání podmínek spolupráce a smluv a kontrolu jejich plnění a sledování finančních toků,“ popisuje Michal Svoboda. Právě to je ale podle něj pro přenos vědeckých poznatků do praxe zásadní.

„Centrum transferu technologií je útvar, který poskytuje vědcům potřebnou podporu a doplňuje odborné znalosti vědců znalostmi a zkušenostmi z dalších oblastí jako je obchod, marketing, právo, finance a podobně,“ dodává Svoboda. Kromě toho centra transferů technologií pořádají řadu přednášek a workshopů, kde vědce ke spolupráci se soukromníky motivují a dávají jim patřičné know-how, jak výsledky jejich výzkumu přeměnit v reálný užitek v praxi.

V zemích, které vynikají v inovacích, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Izrael, Finsko nebo Singapur, jsou přitom centra transferu technologií na univerzitách a při výzkumných ústavech běžná a zcela nepostradatelná.

Jiné světy

A důvodů, proč spolupráce průmyslu s univerzitami a výzkumnými ústavy bez center transferu příliš nefunguje, je víc. Podle Radka Špicara v Česku stále mezi firmami a vědci často panuje vzájemná nedůvěra a předsudky. „Firmy si o akademicích myslí, že žijí v jiném časoprostoru, že nejsou schopni pracovat na zakázku, že nedodržují rozpočty a čas jim plyne pomaleji,“ vysvětluje Špicar.

„Akademici zase firmy podezřívají z toho, že k nim nebudou přistupovat jako k partnerům, nezaplatí jim poctivou cenu a budou omezovat jejich akademickou svobodu. Je to škoda, protože když obě strany tyhle předsudky překonají, jsou z toho většinou skvělé společné projekty,“ připomíná. Bariérou je ale také nastavení pravidel hodnocení výzkumu, které nutí vědce spíš publikovat, než se zajímat o uplatnění výsledků v praxi, nebo složité podmínky pro zakládání spin-off firem, které by při školách fungovaly.

Dceřiná firma

I proto Univerzita Karlova letos v červnu založila jako první vysoká škola v Česku stoprocentně vlastněnou dceřinou společnost pro přenos vědeckých poznatků do praxe. Společnost s ručením omezeným nese název Charles University Innovations Prague (CUIP) a je mostem mezi vědeckými týmy a firmami. Jejím hlavním úkolem je zakládání a podpora takzvaných spin-off společností, tedy menších firem fungujících při univerzitě, které mohou využívat výsledky výzkumu k podnikání.

Centrum už má nyní vytipováno několik projektů, které by mohly být zajímavé pro investory. Podle rektora UK Tomáše Zimy už univerzita jedná s potenciálními partnery například o spolupráci v léčbě nádorů nebo interaktivní hře Atentát 1942.

Partnerství se Stanfordem

Pro urychlení přenosu objevů do praxe udělala velký krok i Univerzita Pardubice. Škola se totiž jako první v Česku letos zapojila do programu kalifornské Stanfordovy univerzity SPARK Global, který je zaměřený na léčiva a zdravotnické prostředky a s transferem technologií pomáhá. Až šedesát procent projektů z tohoto programu nalezne využití v klinické praxi. Zástupci Univerzity Pardubice dostali už při úvodních jednáních od amerických kolegů i zpětnou vazbu na své projekty.

„K našemu výzkumu lékové toxicity jsme už od odborníků z farmaceutické praxe, kteří na Stanford University působí, získali cenné komentáře. Diskuze byla pro další směřování našich výzkumných prací nezastupitelná,“ říká Tomáš Roušar z Katedry biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické, který se zabývá výzkumem toxicity paracetamolu a vývojem nového léčivého přípravku, který by na rozdíl od současných dostupných látek měl být méně toxický.

Kromě center transferu technologií nebo partnerství se zahraničními univerzitami a jejich programy pomáhá školám také Program aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací GAMA. Tuto dotaci od roku 2014 poskytuje Technologická agentura ČR a je určená na ověření výsledků výzkumu z hlediska toho, jestli se dokáží v praxi uplatnit a na přípravu jejich komerčního využití.

Chytrý hasičský oblek

Jedním z nejvýraznějších produktů poslední doby, který vznikl na akademické půdě a brzy se dostane na trh, je chytrý odlehčený oblek pro hasiče. Měří teplotu vně i uvnitř oděvu, a když teploty překročí limity, upozorní hasiče LED ukazatelem na rukávu a na hrudi. Dokáže hasiči při zásahu posvítit nebo mu přivolat pomoc. Oblek se také umí bezdrátově propojit s chytrým telefonem, kam přenáší měřené údaje, například záznam trasy hasiče, teplotu nebo dobu trvání zásahu.

Hasičský oblek budoucnosti vznikl v Regionálním inovačním centru elektrotechniky Západočeské univerzity v Plzni. Vyvinula jej ve spolupráci s místními firmami Applycon a Vochoc, která ho začne vyrábět a prodávat příští rok na jaře.

Zdravější kapr

O úspěšném transferu svých objevů do praxe může mluvit i Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. O její produkt je zvlášť před Vánoci velký zájem. Fakulta rybářství a ochrany vod totiž vyšlechtila nové plemeno kapra, který je zdravější a odolnější proti nemocem. Nechala si ho dokonce zaregistrovat pod ochrannou známkou omega3kapr, díky speciální výživě totiž obsahuje více omega kyselin.

„Omega 3 mastné kyseliny, o které je maso kaprů přirozeně obohaceno, jsou uznávané pro prevenci a léčbu mnoha civilizačních onemocnění,“ přibližuje děkan fakulty Otomar Linhart a dodává. Pozitivní vliv tohoto masa prokázal výzkumný projekt, na kterém se podílel pražský Institut klinické a experimentální medicíny.

Fakulta začínala v roce 2011 s vánočním prodejem tuny a půl kaprů, nyní se prodává více než deset tun. Ročně si fakulta vydělá prodejem ryb a produktů z nich kolem dvanácti milionů korun, což je při celkovém rozpočtu 180 milionů citelné přilepšení.

Ochranné bariéry i 3D Lví král

Na pražské ČVUT se zase v posledním roce podařil například prodej prototypu patentovaného zařízení na testování asfaltových směsí univerzitě v Kanadě. „Po jeho standardizaci pro Evropu a severní Ameriku bychom se díky němu měli dočkat kvalitnějších silnic,“ říká Ivo Stanček, vedoucí odboru pro řízení projektů a transfer technologií Rektorátu ČVUT.

Úspěšná byla i spolupráce se společností Mob-Bars, která se zabývá vývojem, výrobou a prodejem mobilních ochranných bariér z certifikovaného materiálu na bázi cementových kompozitů. Mobilní ochranné bariéry vyvíjí ČVUT ve spolupráci s Policií ČR.

Výsledky svého výzkumu uplatňuje také Daniel Sýkora z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Díky jeho metodě Ink-and-Ray mohla společnost Walt Disney vytvořit 3D verzi svého původně dvourozměrného animovaného filmu Lví král. V posledních letech spolupracuje Sýkora také s firmou Adobe. Výsledkem této spolupráce jsou nejen patenty, jejichž licence budou přinášet desítky tisíc dolarů každým rokem, ale i přímé zavádění nových algoritmů do produktů firmy Adobe.

Rozhovor byl převzat z magazínu Universitas.

Jít studovat Fakultu elektrotechniky a informatiky byl pro Honzu Hovada zpočátku jen experiment. Když zjistil, kdo je a kam směřuje, pokračoval v magisterském a doktorském studiu na Fakultě ekonomicko-správní. U studentů ho však zarazila mizerná znalost cizích jazyků, a tak se rozhodl to změnit. Vstoupil do světa on-linu, založil web prectime.cz a k dnešnímu dni pomohl již 50 tisícům studentům zlepšit angličtinu, němčinu a španělštinu.

Co jste na univerzitě studoval?

Abych řekl pravdu, tak jsem na konci střední nevěděl, kam se vrhnout konkrétně dál. Byl to tedy spíše experiment s jedinou jistotou, počítače mě vždycky bavily. Prvně jsem studoval tříletý obor Informační technologie, kde jsem se hodně trápil s programováním. Po jeho dokončení jsem se rozhodl přejít na Systémové inženýrství na Fakultě ekonomicko-správní, abych zde dokončil své pětileté studium. Mezitím jsem potkal člověka z Googlu, který mi vysvětlil programování během dvou dnů naprosto jiným způsobem. Inspiroval a motivoval mě natolik, že jsem měl důvod studovat doktorský program v oboru Aplikovaná informatika.

Už odmala vás to táhlo k počítačům?

Celé dětství jsem proseděl u počítače, byla to vždy moje vášeň, kterou mnozí opovrhovali a snažili se mě od klávesnice odtáhnout. Od raného věku jsem tedy stavěl své počítače, luštil ceníky všech prodejců po republice, hrál on-linové hry a později dělal i produktivnější věci napříč různými obory.

Čím vás oslovila právě pardubická univerzita?

V dané době jsem pracoval pro německou firmu v místě mého bydliště kousek od Krkonoš. Zároveň jsem často létal pracovně do Číny a USA. Na zahradě stavěl hvězdárnu, protože jsem se věnoval focení hlubokého vesmíru. Pardubická univerzita byla jasná volba především díky možnosti snadného dojíždění.

Jak vzpomínáte na školu?

První tři roky byly náročné. Přes den jsem byl ve škole, v noci na hvězdárně a často jsem měl i pracovní cesty různě po světě. Nebýt spolužáků, pravděpodobně bych bakalářské studium nikdy nedokončil. Druhá část cesty byla mnohem příjemnější, protože jsem věděl o trochu více, kdo jsem a kam směřuji. Magisterské a doktorské studium byla vlastně výhradně zábava kombinovaná s celou řadou mých aktivit mimo školu. To pro mě bylo důležité. Mít kontakt s praxí.

Jste autorem vzdělávacího projektu prectime.cz, který pomáhá lidem zlepšit třeba angličtinu. Co vás motivovalo ho založit?

Největším motorem byla absence práce s motivací, inspirací a moderními metodami při výuce (neurověda, psychologie, práce s člověkem jako takovým). Vzhledem k jasné představě byl svět on-linu jasnou volbou s možností plošného zacílení na celou ČR. Během doktorátu jsem viděl, že znalost cizích jazyků je mezi studenty dost mizerná a tím je pro studenty omezený i přístup ke kvalitním informacím ze zahraničí. Zároveň jsem potkával mnoho lidí v praxi, kteří měli plný kufřík certifikátů, ale báli se mluvit. Chtěl jsem změnit pohled na výuku nejen jazyků, ale i jako celku. Tak aby si každý při vzdělávání dobře vedl na všech úrovních.

Jak dlouho trvalo, než projekt spatřil světlo světa?

Bylo to vcelku šťavnaté. Dva roky před zahájením tvorby prectime.cz jsem zkolaboval z přepracování a dával se dlouhou dobu do kupy. Přečetl jsem mezitím 700 knih, vyzkoušel řadu experimentů, jak na sobě, tak později na svých klientech, a začal jsem přemýšlet, jak žít dál. Opustil jsem svoji práci, svůj byt v Pardubicích a nechal za sebou svůj starý život. Druhý den po získání doktorského titulu v jednom z nejpoptávanějších oborů na trhu jsem se šel přihlásit na „pracák“, abych ušetřil alespoň na zdravotním. V té době o nás již psali přední média, ale neměli jsme stále produkt. Trvalo půl roku, než jsme vše nastartovali pomocí crowdfundingu a bylo možné dělat v poklidu to, co nás baví. Tzn. vyplatit si svoji minimální výplatu, mít co jíst, kde spát a být pánem svého času. Nic víc nebylo potřeba k tomu, aby se produkt co nejvíce optimalizoval.

Zapojením do projektu slibujete zlepšení za tři měsíce během pouhých 15 minut denně. Na jaké metodě je výuka založena?

Používáme celou řadu metod z psychologie, neurovědy, metalearningu (efektivního učení). Vše kombinujeme s analýzou velkých dat, kdy analyzujeme 30 000 knih a textů, v kterých hledáme ty důležité vazby. K tomu všemu přidáváme i umělou inteligenci (AI) a všechny texty či interaktivní cvičení namlouváme v mnoha přízvucích právě pomocí AI.

Kolik lidí vašimi kurzy už prošlo?

K březnu 2019 máme za sebou více než 50 000 studentů.

Co potřebuji, abych se mohla zapojit?

Stačí počítač, telefon, připojení k internetu a případně i aplikace Skype. Svým studentům totiž platíme rozhovory s rodilými mluvčími, které probíhají právě přes internet na pravidelné bázi během samotného kurzu.

Kromě angličtiny nabízíte výuku i jiných jazyků. S kolika lidmi spolupracujete?

Nechceme dělit výuku do různých balíčků, to se nám nelíbí. Aktuálně nabízíme angličtinu, němčinu a španělštinu. Studenti mají přístup ke všem jazykovým kurzům a mohou se mezi nimi přepínat. Prezenčním studentům do 26 let vycházíme extra vstříc a nabízíme jim i dodatečné slevy. Spolupracujeme s mnoha lidmi, ve většině případů na dálku. Nemáme žádné kanceláře a trvalé prostory. Pracujeme on-line, žijeme off-line.

Jak moc je náročné starat se o takový portál?

Záleží, jak si to člověk nastaví. Mojí prioritou je mít časový prostor pro kreativní práci. Pro práci, která pomůže lidem vyřešit jejich problém, a mě bude ona tvorba co nejvíce bavit. Mám rád automatizaci, takže se snažím většinu stereotypních úkolů přenechat strojům. I tak je ale náročné udržovat své znalosti neustále aktualizované a být připravený řešit problémy na mnoha frontách od programování webových i mobilních aplikací, správu serverů, big data analýzy, marketing, účetnictví, support a další.

Pracujete v současné době na nějakém jiném projektu, nebo vás plně zaměstnává prectime.cz?

Pracuji na více projektech, které mi dávají smysl. Velmi pečlivě si vybírám, kam investuji svých cca 5 efektivních pracovních hodin denně. Vytvářím projekt bettermind.cz, kde pomáhám lidem pracovat se stresem za 30 dnů. Vedu své klienty v rámci projektu metalearning.cz. Zdarma vytvářím obsah z knih a experimentů, které provádím na Youtube metalearning_cz. Část svého času dávám zdarma lidem, kteří mají existenční problémy týkající se stresu. K tomu pomáhám vytvářet on-line projekty ostatním zajímavým lidem včetně plného naprogramování platformy a vedení. Obecně se ale stále pohybuji v oblasti vzdělávání.

Vracíte se někdy do Pardubic?

Jednou za čas se zastavím navštívit bývalé kolegy a spolužáky. Je v tom určitě trocha nostalgie.

Spolupracujete s univerzitou?

Aktuálně s fakultami nespolupracuji, možná někdy v budoucnu, cesty se různě kříží v ten správný čas.

Chcete něco vzkázat současným i budoucím studentům?

Experimentujte a vnímejte, co vás baví, uvědomte si, kdy opravdu žijete. Pokud to najdete, pomozte v oné oblasti i dalším lidem. Když to uděláte dobře, jako vedlejší efekt přijde celá řada zajímavých příležitostí a možností.

Co plánujete dál?

Věci se dějí tak nějak rychleji, než bych si představoval. Díky tomu mám hrubý přehled na max. 6 měsíců, ale upřímně, často nevím, co bude za týden. Můj plán je ale vcelku jednoduchý, jít každý den spát s tím pocitem, že bych daný den neměnil. V současné chvíli tento pocit nacházím ve vzdělávání, pomáhání lidem a tak trochu nomádském způsobu života, kdy díky charakteru své práce mohu volně cestovat.

Jan Hovad (32) je absolventem bakalářského studia Fakulty elektrotechniky a informatiky. Na Fakultě ekonomicko-správní se postupně dopracoval až k doktorátu a titulu PhD. ¨Už na škole ho uchvátil svět on-linu a jeho parketou se stalo vzdělávání lidí v různých rovinách. Před třemi lety s kamarádem založil vzdělávací web prectime.cz, který se zaměřuje na výuku angličtiny, němčiny a španělštiny. Chtěl jím změnit pohled na výuku nejen jazyků, ale i jako celku. Tak, aby si každý při vzdělávání vedl dobře na všech úrovních. K letošnímu březnu těmito kurzy prošlo na 50 tisíc studentů. Kromě tohoto pracuje ještě na několika dalších projektech najednou. Spolupracuje s mnoha lidmi. Ve většině případů na dálku, nemá totiž žádnou kancelář. A díky tomu může cestovat po celém světě. 

Je to jedna velká umělecká rodina. Dostanou se do ní jen ti, co projdou ne právě snadnou přijímací zkouškou včetně té talentové. Fakulta restaurování v Litomyšli si své studenty pečlivě vybírá. Už během studia dělají na unikátních objektech, a práce na zajímavých a mnohdy vzácných uměleckých dílech je pro budoucí restaurátory tou nejlepší průpravou pro praxi.

„Naši absolventi jsou připraveni na profesní dráhu samostatného restaurátora a konzervátora. Mohou být zaměstnáni ve veřejných institucích zaměřených na památkovou péči i ve sbírkotvorných institucích jako odborníci v restaurátorských odděleních muzeí a galerií, nebo ve firmách, které se obnově památek věnují,“ říká proděkan pro studium a pedagogickou činnost Tomáš Kupka. Je pyšný na to, že absolventy Fakulty restaurování je možné potkat prakticky všude. V Národním archivu, Národní knihovně, ve státních oblastních a státních okresních archivech nebo v dalších významných institucích. Dvě absolventky se vrátily domů na Slovensko a nedávno získaly práci v Univerzitní knihovně v Bratislavě.

Litomyšl láká

Zanedlouho se ke studentům zařadí i Eliška Slezáková, která je momentálně na zahraniční stáži. Na začátku hledala kompromis mezi uměním, řemeslem a přírodními vědami a Fakulta restaurování s rodinnou atmosférou ji přesvědčila. V Litomyšli je spokojená. „Mezi vyučujícími jsou i osobnosti, k nimž je skutečně možné vzhlížet a které neodmítnou pomoci. Student tu není anonymní bytostí, ale člověkem se jménem a hlasem,“ říká studentka.

Fakulta nabízí mnoho výhod. Sídlí na zámeckém návrší v Litomyšli v krásném historickém prostředí. Snahy o budování kvalitního zázemí si studenti cení. „Vzhledem k finančním a kapacitním možnostem je to jistě obtížné, přesto je vybavenost ateliérů velmi dobrá. Pro prváky je zajištěno ubytování na kolejích, vystavěla se nová knihovna s příjemným studijním prostředím,“ dodává Eliška. „Všechny budovy jsou od sebe vzdálené maximálně pět minut. Nic zde není většinou problém, ale musí se o tom člověk chtít bavit,“ hodnotí přístup student Marek Laška, který chce být po dokončení studia obyčejným živnostníkem v oboru restaurování. Jediné, co mu trochu vadí, je, že studium spolyká většinu volného času.

61 bakalářů a 21 magistrů

Jim oběma a dalším osmi desítkám studentů nabízí Fakulta restaurování vzdělání v inovovaném bakalářském studijním programu Restaurování a konzervace děl hmotného kulturního dědictví. Akreditaci má na příštích deset let a zájemci vybírají ze čtyř specializací. Záleží, který materiál je více osloví: zda Umělecká a umělecko-řemeslná díla z kamene, štuku, sádry, terakoty a umělého kamene; Nástěnná malba, sgrafito a mozaika; Papír, knižní vazba a dokumenty; nebo Umělecká a umělecko-řemeslná díla na papírových, textilních, pergamenových podložkách a polychromované objekty z papírmašé.

Prohlédněte si nabídku studia na Fakultě restaurování

„Zájem o studium každoročně překračuje troj až čtyřnásobně počet přijímaných, mírně též převažuje u restaurování uměleckých a umělecko-řemeslných děl na organických podložkách jako papír a textil,“ doplňuje proděkan Kupka. Spíše vyrovnané to je naopak u navazujícího magisterského studia. Studijní program Výtvarná umění se dělí na dva studijní obory, každý se dvěma specializacemi: Restaurování a konzervace nástěnné malby, sochařských děl a povrchů architektury (specializace Kámen; Malba), Restaurování a konzervace uměleckých a umělecko-řemeslných děl na papírových, textilních a souvisejících podložkách (specializace Papír; Textil).

Přijímačky, pak letní škola

„Studentům nabízíme inovovanou koncepci bakalářského studia a uchazečům o studium letní škola, na které se mohou zdokonalit ve výtvarných technikách a zvýšit tak šanci na úspěch u přijímacích zkoušek,“ upozorňuje proděkan Kupka.

Než se uchazeči stanou součástí této umělecké rodiny, musí projít komplexní přijímací zkouškou. Ta obsahuje přijímací test ze základů dějin umění, základů chemie, všeobecného kulturněhistorického rozhledu a všeobecných studijních předpokladů. Úroveň uchazečů se posuzuje i podle jejich domácích prací. Samotná talentová zkouška má pak ověřit míru uměleckého citu a výtvarného potenciálu uchazeče. Celá přijímací zkouška končí motivačním pohovorem.

„Ten prověří znalost kultury obecně i oblast výtvarné kultury. Zaměří se na základní orientaci ve zvoleném oboru a také na motivaci a předpoklady ke studiu. Vše posuzuje komise, dílčí výsledky se bodují a k přijetí jsou doporučeni ti, kteří v rámci své specializace dosáhli nejvyššího počtu bodů,“ upřesňuje pravidla přijetí proděkan Kupka.

Přihlášky přijímá Fakulta restaurování do konce května. Očekává jich přibližně padesátku, přičemž pouze šestnáct úspěšných uchazečů dostane šanci studovat v Litomyšli.

Chci si podat e-přihlášku

Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice nabízí studentům dopravní vzdělání v bakalářských, magisterských či doktorských studijních programech. Získat tak mohou titul bakalář, inženýr či doktor, respektive Ph.D. Nejen o jednotlivých oborech, ale také o krátké historii a fungování této prestižní fakulty jsme hovořili s jejím děkanem, docentem Liborem Švadlenkou.

Dopravní fakulta Jana Pernera, která je jednou ze sedmi fakult Univerzity Pardubice, oficiálně vznikla 1. dubna 1993. Jak navázala na původní Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, kde studovala řada českých studentů?

Když v roce 1991 vznikla napjatá společensko-politická situace, související s reálnou možností rozdělení Československa na dva samostatné státy, bylo zřejmé, že skončí úloha Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině jako jediné celostátní československé dopravní vysoké školy. Ačkoli od té doby byla cesta ke vzniku Dopravní fakulty Jana Pernera ještě dlouhá a složitá, některé události nabraly rychlý spád. První jednání o umístění dopravní vysoké školy na území České republiky se uskutečnila již v polovině roku 1991. Možností se naskýtalo hned několik. Zvažovala se řada možností, nakonec však bylo rozhodnuto o umístění v rámci tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické Pardubice, neboť její zástupci nejjasněji a zcela pozitivně projevili zájem o pedagogy a studenty ze Žiliny. Slavnostní akt zahájení činnosti dopravní fakulty v Pardubicích se pak odehrál koncem března 1993. Souběžně s naší fakultou v Pardubicích vznikla také nově Fakulta dopravní na pražské ČVUT. Od počátku bylo zřejmé, že naše fakulta bude mít víceoborový charakter, tedy technický, technologický a ekonomicko-manažerský. V zahajovacím roce výuky bylo zapsáno na fakultě několik desítek studentů, které vyučovala dvacítka učitelů. Postupně se však fakulta rozrůstala až k počtu 2 150 studentů v době silných ročníků a zhruba devadesáti akademických pracovníků. V současnosti má dopravní fakulta všechny atributy univerzitního pracoviště – doktorské studium, habilitační právo a právo profesorského řízení. Realizuje svoji pedagogickou, vědeckou, výzkumnou a expertní činnost v rámci Univerzity Pardubice, která vytváří všechny potřebné podmínky pro její náročnou činnost i pro další rozvoj.

Dopravní fakulta Jana Pernera je koncipována multi-disciplinárně a poskytuje komplexní rozsah vzdělávání v oblasti dopravy. Můžete přiblížit, o které programy je největší zájem? 

Na naší fakultě je možné studovat jak čistě technické studijní programy zaměřené na dopravní prostředky, dopravní infrastrukturu nebo elektrotechnická zařízení v dopravě, tak i programy technologicko-manažerské, jako je Dopravní management, marketing a logistika, nebo Technologie a řízení v dopravě. Největší zájem o studium je v oboru Dopravní management, marketing a logistika a následně v oboru Technologie a řízení v dopravě. Jak je známo, v současné době se naše republika potýká se sníženým zájmem o studium technických oborů, což je dobře viditelné také u nás v Pardubicích.

Kde všude nacházejí vaši absolventi uplatnění? Předpokládám, že i na železnici, a to jak v samotném provozu, tak i například v administrativě...

V prvé řadě je třeba říci, že uplatnění absolventů všech našich studijních programů je bezproblémové. V soutěži „Doporučeno zaměstnavateli“ se naše fakulta na základě hodnocení zástupců předních firem z celé České republiky pravidelně umísťuje mezi deseti vysokými školami, respektive fakultami, které nejlépe připravují své absolventy na zaměstnání.

S ohledem na absolvovaný typ studia se úspěšní studenti uplatňují v různých pozicích a profesích. A to jak v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi, tak samozřejmě i ve státní sféře a v podnicích zaměřených nejen na železniční dopravu. Naši absolventi mohou pracovat například jako odborníci v dopravních podnicích organizujících a řídících dopravní systémy, jako projektanti silničních a kolejových vozidel, dopravních staveb a elektrotechnických zařízení, designéři bezpečnostních technologií a procesů, technologové a manažeři dopravních a dalších logistických procesů a podobně. Vysokou kvalitu našich absolventů prokazuje také řada ocenění jejich kvalifikačních prací. Naši studenti například uspěli v soutěži Česká dopravní stavba, technologie a inovace nebo v soutěži Institutu pro udržitelný rozvoj sídel byli oceněni cenou J. B. Jackson. Nejen díky tomu je tak například najdeme na ministerstvu dopravy, krajských úřadech či u organizátorů dopravy, dopravců a v dalších souvisejících podnicích. Z dopravců pak nejvíce absolventů přirozeně máme u společnosti České dráhy nebo jejich dceřiných společností.

K tomu se nabízí otázka, jaké máte vztahy s ČD? Připravujete případně některé studenty speciálně pro práci u národního dopravce?

Vzájemně prospěšná spolupráce spočívá jednak v zadávání praktických témat diplomových a bakalářských prací ze strany Českých drah pro naše studenty, dále pak v organizaci stáží a exkurzí v různých útvarech ČD podle zaměření studentů, v účasti odborníků z praxe na výuce či jako členů komisí pro závěrečné zkoušky. Akademičtí pracovníci pak v rámci své vědecké činnosti pomáhají řešit složitější problémy zadané národním dopravcem. Společně také lákají mladé studenty středních škol, aby šli studovat právě studijní obory, které v budoucnu vygenerují potřebné a v současnosti chybějící dopravní odborníky.

Podílí se dopravní fakulta na mezinárodních projektech? Pokud ano, tak na jakých?

Abychom získali akreditaci k realizaci vysokoškolského vzdělávání v oblasti Doprava, musíme prokazovat i adekvátní vědecké výsledky. Jako příklad mohu uvést aktuálně řešený prestižní projekt v rámci HORIZONT 2020 s názvem S-CODE 730849 Switch and Crossing Optimal Design and Evaluation, který koordinuje univerzita v Birminghamu ve Velké Británii a který se zabývá vývojem nových konceptů pro výhybkové konstrukce. Úkolem pracovníků naší fakulty je pomoc s využitím nekonvenčních přístupů partnerům při vývoji a ověření nové konstrukce části či celé výhybky z pohledu jízdy kolejového vozidla. Pochopitelně se zabýváme celou škálou dalších projektů v oblasti nejen železniční dopravy.

Jak ovlivňuje výzkumná činnost vaší fakulty železnici v Česku?

Řešením aplikovaného výzkumu se naše fakulta velmi rychle zviditelnila a stala se nedílnou součástí českého železničního výzkumu. Například zkoumáním jízdních vlastností podvozků 26-2-8 nákladních vozů na mezinárodní úrovni jsme přinesli Českým drahám nemalé úspory v otázce prosazení výjimky v provozu těchto vagonů. Výzkumem dynamické pevnosti a životnosti konstrukcí kolejových vozidel a jejich částí jsme přispěli ke stavbě zkušebního zařízení pro ověřování dynamické pevnosti náprav na zkušebním okruhu v dceřiné společnosti    VUZ. Významných výsledků teoretického a aplikovaného výzkumu je samozřejmě mnohem více. Deklarují to ostatně naše výstupy v podobě několika patentů, užitných vzorů, certifikovaných metodik, specializovaných postupů a řady uznávaných odborných publikací v časopisech a na konferencích u nás i v zahraničí. Je třeba také zmínit nejen roli naší fakulty jako nezávislého přídělce kapacity na veřejně přístupných vlečkách v majetku Českých drah, ale i jako Znaleckého ústavu zapsaného ve II. oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, činného zejména při řešení dopravních nehod.

LIBOR ŠVADLENKA

Po absolvování Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice působil krátký čas na generálním ředitelství České pošty. V roce 2005 nastoupil na Dopravní fakultu Jana Pernera nejprve jako asistent, později odborný asistent. V roce 2013 se stal vedoucím Katedry dopravního managementu, marketingu a logistiky a od roku 2016 je na této fakultě děkanem. Mimo to byl nezávislým konzultantem v poradenské společnosti Ernst & Young. Od roku 2013 pracuje také jako člen Akreditační komise – oblast doprava při slovenském Ministerstvu školství, vědy, výzkumu a sportu. Je členem Správní rady Národní technologické platformy Interoperabilita železniční infrastruktury a současně členem Dozorčí rady Českých drah.

Článek převzat z Železničář.cz

Martin Sasín je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde vystudoval obor Dopravní management, marketing a logistika. Marketingu se věnuje ve své profesní kariéře. Už při svém studiu začal pracovat v nadnárodní firmě a vyzkoušel si, jak se teoretické znalosti dají skloubit s praxí.

Jak vzpomínáte na studentská léta v Pardubicích?

Vzpomínám velmi rád, především kvůli skupině skvělých lidí, se kterými jsem zasedal do lavic poslucháren a se kterými udržuji kontakty dodnes.

Připravila vás Univerzita Pardubice na pracovní život?

Během studia jsem měl jednu výhodu. Již od prvního ročníku jsem byl při studiu na pracovní stáži v nadnárodní společnosti, jejíž management v té době byl na několik let v České

republice. Mohl jsem tak akademické vědomosti, které jsem získával, rovnou konfrontovat s reálnou praxí a obráceně. Dělal jsem asistenta top managementu. Nebyla to nějak zvlášť zodpovědná práce, ale umožňovala mi dívat se, poslouchat, ptát se a učit se v reálném světě.

Co, kromě vědomostí, vám studium přineslo?

Studium na univerzitě mi dalo důležité životní zkušenosti: nikdy to nevzdávat a otázku, zda neexistuje k cíli i jiná cesta. To, co se může zdát jako chyba nebo slepá ulička, může být v budoucnu počátek cesty k úplně jinému cíli.

Jak vzpomínáte na město?

Občas zavítám na univerzitu hledat mezi studenty své potenciální nové kolegy. Vždy mám při tom radost, jak se areál kampusu rozrůstá a modernizuje.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své profesní kariéře?

Dělám práci, která mě baví, umožňuje mi seberealizaci a která mi doufám i do budoucna bude připravovat zajímavé cíle a výzvy. Svou profesní dráhu jsem začal v marketingu. Vyzkoušel jsem si práci v nadnárodních korporacích i malých firmách na různých pozicích. Nakonec jsem se vrátil zpět do Pardubic, do společnosti Deep Vision, která se zabývá implementací nových technologií. Řídím projekty a líbí se mi, že je každý úplně jiný. Mám velmi blízko ke sportu, a tak pro mě osobně byla velkým zážitkem spolupráce s Českým olympijským výborem na realizaci Olympijských festivalů v Brně a v Ostravě.

Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Studentům doporučuji odjet alespoň na krátký čas do zahraničí na jinou univerzitu. Získáte tak nové

přátele, jiné úhly pohledu a nejsnáze zjistíte, jak je možné věci řešit jinak. Pokud se rozhodujete, zda jet či nejet, tak já osobně vždy lituji toho, co jsem v životě neudělal.

Martin Sasín je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Marketingu se věnuje ve své profesní kariéře. Tu započal už při studiu jako externista marketingu. Působil také jako marketingový specialista a manažer, a to například v hokejovém klubu Mountfield HK, kde měl na starosti mimojiné PR a mediální komunikaci klubu, realizaci marketingového plnění partnerů či realizaci kampaní. Nyní je projektovým manažerem ve společnosti DEEP VISION s.r.o.

První jarní paprsky lákají po zimě k pohybu. Intenzivně můžete cvičit s Univerzitním sportovním klubem nebo s Katedrou tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice. Ta připravila pro všechny milovníky sportování několik akcí, díky kterým své tělo dostanete opět do formy.

Květinový fitness maraton otevřel sérii cvičení. V tělocvičně univerzity se střídaly lektorky v padesátiminutových intervalech a sportovci měli deset minut na občerstvení. Podmínkou bylo dorazit s květinou na oblečení či kdekoliv na těle.

„Pravidelně pořádáme akce nejen pro studenty a zaměstnance, ale ke sportování zveme i veřejnost.  Zájem o pohybové aktivity je velký, naše cvičení bývá tematicky laděné. Sportovci zároveň sbírají body do soutěže o Standartu rektora univerzity. V této prestižní soutěži mezi sebou bojují jednotlivé fakulty v mnoha sportech,“ říká vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu UPa Tomáš Macas. 

Všichni, kdo rádi protáhnou své tělo, mohou přivítat jaro jógou 21. března. Na programu je devadesátiminutové cvičení Vinyasa jogy pod vedením Evy Hronové Čaladi, po kterém bude následovat Hathajóga s Michael Rauerem. Vstupné na akci je 150 korun a nutné je přihlásit se do 18. března na e-mail: eva.hronovacaladi@upce.cz.

Pohyb v rámci Univerzitního sportovního klubu

Studenti, zaměstnanci univerzity, ale i zájemci z řad veřejnosti mohou využívat sportoviště a tělocvičny Univerzity Pardubice také jako členové Univerzitního sportovního klubu. V nabídce jsou raketové sporty jako například badminton, stolní tenis, tenis.  Zahrát si můžete volejbal, futsal či florbal, nechybí ani kondiční cvičení, zumba, tabata, piloxing, powerjóga či indoor cycling. Z vodních sportů jsou k dispozici veslování i kanoistika.

Veškeré informace k jednotlivým aktivitám včetně rozvrhu hodin najdete na stránkách Univerzitního sportovního klubu. Podmínkou sportování a cvičení v rámci USK je zaplacení členského příspěvku. Výše těchto příspěvků najdete na stránkách http://usk.upce.cz/index.html.