Kurz potápění a ovládání plavidel navazuje na výuku vodní záchrany a je určený pro studenty studijního programu Zdravotnické záchranářství Fakulty zdravotnických studií. Tento týden proběhl ve dvou vodních areálech, v loděnici Univerzity Pardubice a Aquacentru Pardubice.
Akci pořádala Katedra tělovýchovy a sportu ve spolupráci s Městskou policií Pardubice.
„Nemohu říct, který vir je nebezpečnější, jestli ten u nás nebo jinde ve světě. Ale jsou různé varianty a jakékoliv křížení je nebezpečné. Člověk, který bude infikován dvěma různými typy koronaviru, bude v ohrožení. Jakékoliv mísení proto vnímám jako nežádoucí a cestovatelské aktivity by bylo dobré omezit. Spíš bych se soustředila na naši republiku, popřípadě bych volila cestu autem do nerizikových zemí,“ říká imunoložka Bílková.
Výzkumné týmy po celém světě vyvíjejí vakcínu proti koronaviru. Ale bezpečnost se podle profesorky Bílkové nedá zajistit za půl roku. Aby byla vakcína kvalitní a bez nežádoucích účinků, trvá to roky.
„Já jsem propagátorem vakcinace jako takové, ale u koronaviru bych byla obezřetná a počkala bych,“ říká Zuzana Bílková. Zároveň doporučuje především rizikovým skupinám podzimní očkování proti chřipce. Podle ní se tak bude minimalizovat riziko koinfekce s koronavirem.
Rozhovor byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.
OZNÁMENÍ
o konání
3. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,
které se uskuteční v úterý 16. června 2020 od 14:00 hodin distančně, formou videokonference
Program zasedání:
1. Schválení skrutátorů zasedání.
2. Souhlas AS UPa s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického
senátu Univerzity Pardubice formou videokonference.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti předsednictva AS UPa.
5. Záměr rektora dočasně jmenovat prorektora pro rozvoj.
6. Zrušení Centra pro restaurování a památkovou péči, o.p.s.
7. Návrh na přistoupení Univerzity Pardubice jako člena právnické osoby Aliance univerzit
pro vysokorychlostní železnici v rámci UIC – The worldwide railway organisation.
8. Návrh Statutu Fakulty filozofické UPa.
9. Návrh I. změny Jednacího řádu Vědecké rady Fakulty ekonomicko-správní
Univerzity Pardubice.
Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Připojit se ke schůzce přes Microsoft Teams
V Pardubicích dne 9. června 2020
Ing. Petr Bělina, Ph.D.
předseda AS UPa
Za měsíc a půl otestovali stovky vzorků na přítomnost koronaviru. Expertům Fakulty chemicko-technologické je posílaly nemocnice v Pardubicích a ve Vysokém Mýtě. Ve speciálně zabezpečených laboratořích molekulární biologie tento vysoce nakažlivý materiál izolovala a testovala dlouhé hodiny Barbora Jankovičová se svým týmem. A testuje stále. Pandemie ještě neskončila.
Jaký počet vzorků jste zatím otestovali?
Přestože se v průběhu testování rozšířila spolupráce a kromě pardubické nemocnice jsme začali testovat ještě vzorky z vysokomýtské nemocnice, celkové množství otestovaných vzorků je nižší, než bylo původně plánováno, jedná se řádově o stovky vzorků za celé období. Je to ale obecný trend, vzorků je celkově méně.
Jak moc jsou výsledky spolehlivé?
PCR metoda (polymerázová řetězová reakce), kterou používáme, je obecně velmi spolehlivá. Například ve srovnání s rychlotesty stanovujícími specifické protilátky, které jsou spíše orientační. PCR nám dává jasnou informaci o přítomnosti či nepřítomnosti virové nukleové kyseliny ve vzorku a slouží k potvrzení infekce. Při každém testování paralelně s vyšetřovanými vzorky navíc analyzujeme i kontrolní vzorky. Ty by měly potvrdit správné provedení testu.
Víte, komu testované vzorky patří?
Vzorky jsou pro nás anonymní, máme je označené číselnými kódy, takže nevíme, komu patří, ani neznáme věk možných pacientů. Ze začátku jsme měli vzorky z odběrového místa od pacientů, kterým bylo vyšetření doporučeno lékařem nebo hygienickou stanicí na základě vykazování některých z příznaků onemocnění. U těchto vzorků byl i častější výskyt pozitivních testů. Nyní se již pozitivní vzorky vyskytují spíše ojediněle.
Ptají se vás lidé na testování?
Ano, především je zajímá, zda a případně kolik máme pozitivních vzorků.
Kolik pozitivních vzorků jste měli?
Cekem jich bylo 21.
Co znamená toto testování pro fakultu?
Především to, že mohla využít BSL3 laboratoř, což je laboratoř s vyšším stupněm biologické bezpečnosti, která je výjimečným prostorem i z hlediska ochrany před únikem viru. Pro nás je to určitě zkušenost, kterou v budoucnu využijeme. Ať už při dalším testování obdobného typu, případně i formou výzkumu.
V čem je testování náročné?
Testování jako takové náročné není, jedná se o běžné postupy, spíš jsme si museli zvyknout na dodržování určitých zásad bezpečnosti práce, které tento typ vzorků vyžaduje a pracovní režim v BSL3, který se od běžné laboratoře liší.
Kolik času denně jste strávila v laboratoři?
Ze začátku samozřejmě více, během zavádění testování jsme tam trávili kolikrát i celý den. V současné době je to cca 6-8 hodin denně podle aktuálního počtu vzorků a zastoupení pozitivních vzorků, u kterých je potřeba dělat dodatečnou potvrzující analýzu. Při testování se ale střídáme, takže to není každý den.
Jak dlouho bude ještě testování probíhat?
Těžko říct. V současné době testujeme hlavně vzorky hospitalizovaných pacientů nebo pacientů, kteří jdou na plánované operace, u nichž je vyžadován negativní test. Bude tedy záležet na tom, jak se bude vyvíjet epidemiologická situace a jak dlouho bude toto opatření potřeba.
Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D. (*1981)
- Vystudovala magisterský obor „Analýza biologických materiálů“ na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, dále doktorský studijní program „Analytická chemie“ na FChT, UPa.
- Od roku 2007 působila na katedře FChT jako vědecko-výzkumný pracovník, od ledna 2020 pak jako odborný asistent.
- Ve své vědecké práci se věnuje především molekulární biologii a proteomice se zaměřením na nukleové kyseliny a proteiny s klinickým potenciálem.
- Absolvovala několik zahraničních stáží (Institut Curie v Paříži, Indiana University v Bloomingtonu, KTH Royal Institute of Technology ve Stockholmu, Virologický ústav SAV v Bratislavě).
- Byla zapojena do řešení několika národních tak i mezinárodních projektů (FP6 - NeuroTAS, FP7 - NaDiNe).
- Vedla celou řadu bakalářských a diplomových prací, dotýkajících se především tématiky klinicky významných biomarkerů se zaměřením na jejich identifikaci, charakterizaci, způsoby izolace či detekce.
Tato doba se více nebo méně dotýká každého z nás. Každému přinesla nové zkušenosti, zážitky. Situace se měnila ze dne na den a přinášela spoustu otázek. Co řešili studenti, vyučující a zaměstnanci Fakulty zdravotnických studií? Jak výskyt koronaviru zasáhl do jejich životů, rodin a vztahů? Jak ovlivnil nouzový stav studium?
Podívejme se na zážitky a zkušenosti některých z nás.
1. Co nového Vám tato situace přinesla a co Vás naučila?
2. Každý z nás měl nebo má v této nejisté situaci své obavy. Jaké jsou ty Vaše?
1. Na oddělení ARO působím již více než rok, ovšem tato situace přinesla zcela nové zkušenosti. Přišlo podstatné navýšení směn na oddělení, tudíž jsem trávil v práci hodně času. Také podmínky byly jiné, čas strávený na uzavřeném boxu s pacientem byl velmi náročný. V obleku je teplo, respirátory jsou po chvíli velmi nepříjemné a štíty se hodně mlží.
Mimo ARO jsem měl možnost vypomáhat na Call centru Covid Info teamu, za což jsem velmi rád. Člověk viděl věci z jiného pohledu, komunikace s lidmi indikovanými k odběru je opravdu zajímavá. Odnáším si z toho cenné zkušenosti.
V našem městě jsem také pomáhal s nákupy a roznosem roušek pro seniory, takže nuda během karantény se mě opravdu netýkala :-)
2. Co se obav týče, snažil jsem se hlavně nepodléhat panice z médií, ale ne vždy se to dařilo. Největší strach jsem měl - a stále mám - o své nejbližší okolí. Přerušil jsem přímý kontakt s prarodiči, snažil jsem se vídat opravdu co nejméně lidí. V rámci toho jsem také přerušil své působení v jednotce dobrovolných hasičů, abych případně nenakazil ostatní hasiče.
Jak to vidí další studenti FZS
1. Během situace s COVID-19 jsem byla postavena před mnoho rozhodnutí, některých velmi komplikovaných. Poznala jsem, že naši studenti umí nastoupit, když je potřeba, že člověk se dokáže vybičovat k neobyčejným výkonům, ať již z hlediska náročnosti práce, ale i její rychlosti. Byla jsem také ráda, že dnešní „online“ doba, nám umožnila spoustu situací zvládnout distančně, což bych uvítala i v běžném režimu.
2. Největší obavy mám samozřejmě o zdraví, ani ne tak o mé, jako o zdraví mých malých dětí a již starších rodičů, kteří jsou v rizikové skupině, a přesto téměř denně děti hlídají. Moje zdraví trpí hlavně psychicky, protože kombinace pracovního úvazku a ještě úvazků učitelky, matky, šoféra, hospodyně a zásobovače, jde zvládat jen s nejvyšším psychickým vypětím, zvláště když dítě při učení nespolupracuje. Těším se na prázdniny, že si od toho všeho trochu odfrknu a zároveň se bojím, co přinese podzim.
Zeptali jsme se našich kolegů na Fakultě zdravotnických studií
Práci studentů na oddělení geriatrického centra v době COVID - 19 hodnotím velmi kladně. Na našem oddělení jsem měla 6 studentek ( na pozicích ošetřovatelek nebo praktických sester) a díky nim, jsme zvládli celé období velmi dobře. Nemuseli jsme ani moc omezovat provoz. Zajistili mi služby i za PN a OČR. Pracovaly velmi svědomitě a jejich obětavost a schopnost pomoci druhým byla výborná.
Překvapily mě, že vůbec chtěly pracovat a jejich pracovní nasazení bylo vynikající.
Chtěla bych velice touto cestou poděkovat za jejich svědomitou práci na geriatrickém oddělení v tomto nelehkém období COVID – 19. Jedná se o tyto studentky: Adéla Kuráková, Veronika Náplavová, Nikola Grulichová, Simona Brablencová, Kristýna Pinkasová, Andrea Málková.
V dělostřelecké pevnosti Dobrošov působili za druhé světové války obyčejní muži, odhodlaní bránit vlast. Její součást, pěchotní srub Jeřáb, dodnes pokrývají malby tehdejšího vojáka. Svobodník Zicháček vyobrazil státní znak, satirický výjev či vytvořil seznam členů posádky. Ve srubu se vyskytují i další malby zobrazující postavy vojáků, nápisy či nahou ženu. Nástěnné malby zachraňují od začátku června experti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
„Malby ve srubu Jeřáb jsou významným dokladem nálady obyčejných mužů. Z nápisů je viditelná jejich frustrace z tehdejší situace a zejména z Mnichovské dohody,“ říká Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D., z Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita a proděkan Fakulty restaurování. A tak je například možné přečíst pod mapou okleštěného Československa nápis „Zvítězilo barbarství nad rozumem a inteligencí“.
Písmomalíř a voják
Pevnost Dobrošov se nachází kousek od Náchoda. Vznikla ve třicátých letech minulého století. Stavba pevnosti nebyla nikdy zcela dokončena, ale přesto v ní byla umístěna v roce 1938 posádka. Po Mnichovu byla posádka postupně redukována až do úplného vyklizení pevnosti. Během několika měsíců jeden z vojáků, původním povoláním písmomalíř, vymaloval jednu z místností tematickými obrazy. „Vznikla tak mapa Československa, do které svobodník Zicháček zakreslil pohraniční území zabraná Němci, státní znak ČSR, sarkastický obraz komentující tehdejší stav polské armádní výbavy a jmenný soupis posádky,“ popisuje obrazy na zdech Jan Vojtěchovský, který povede tým restaurátorů.
Restaurátoři z Litomyšle budou během několika měsíců tuto nástěnnou památku postupně konzervovat, aby se s malbami mohli co nejdříve seznámit i návštěvníci. Výmalbu svobodníka Zicháčka budou mít v péči dvě studentky 3. ročníku oboru Nástěnná malba, sgrafito a mozaika Eliška Drašnarová a Veronika Smutná a do záchranných prací se zapojí i stážistka z Estonska Janne Randma. Ta na Fakultu restaurování přijela z Kõrgem Kunstikool Pallas z druhého největšího estonského města Tartu. Ve srubu jsou ale i další malby a nápisy, u kterých nejsou autoři známí. Těmito „výtvory“ vojáků se budou zabývat právě Jan Vojtěchovský s kolegyní MgA. Adélou Škrabalovou.
Restaurátorské průzkumy
Už teď ale mají experti z Univerzity Pardubice k dispozici restaurátorské průzkumy, ze kterých vyplývají informace o původní malbě i jejím současném stavu. „Malby svobodníka Zicháčka byly provedeny vodorozpustnou barvou, zřejmě klihovou temperou, na vápenný nátěr, který pokrývá betonové stěny srubu. Tato malba není ve svém prostředí příliš stabilní a vzhledem k silné kondenzaci vzdušné vlhkosti dochází k jejímu rozpouštění a úbytkům,“ seznamuje s detaily průzkumu Jan Vojtěchovský a dodává: Chtěli bychom situaci řešit pomocí konsolidace vápennou nanosuspenzí, na jejíchž aplikačních metodách jsme prováděli v posledních letech rozsáhlý výzkum. Pevně věřím, že se tento materiál osvědčí i v tomto případě. Před jeho použitím každopádně provedeme patřičné zkoušky.“
Ve srubu Jeřáb však nedochází pouze k úbytkům barvy, ale také korozi kovových armatur betonu, které byly umístěny blízko k povrchu. Cement, který je pojivem betonu, je totiž podobně jako vápno zásaditý a v hloubce několika centimetrů může zůstat dlouhou dobu. Blízko povrchu se však zásadité prostředí časem ztrácí a nastartují se tak procesy oxidace železa, tedy reznutí. „Rez dokáže způsobit velká poškození, která se nejprve projeví typickým hnědooranžovým zbarvením, později odpadne povrchová vrstva betonu nad korodovanou oblastí výztuže. Přesně to se děje v interiéru celého srubu Jeřáb,“ upozorňuje proděkan Jan Vojtěchovský.
Snahou restaurátorů bude korozi zabránit očištěním a aplikací materiálů, které problém dočasně vyřeší. Nanášet budou také tmely, aby doplnili chybějící místa betonu a tím ochránili armaturu. „Tmely pak budeme retušovat tak, aby budoucí návštěvníci mohli malby pozorovat v ucelené podobě. Na druhou stranu bychom ale chtěli retušovat písmo i obrazy co nejméně, abychom zachovali co největší autentičnost motivů,“ říká akademik. Malby svobodníka Zicháčka jsou provedené s profesionální pečlivostí, ale nejsou uměleckým dílem. Podle Jana Vojtěchovského bude vždy převažovat hlavně historická hodnota památky. Na druhou stranu jde ale o nedocenitelný doklad doby, který by rozhodně neměl být ztracen ani zapomenut.
Ze školy po státnicích neodešel. Měl pocit, že toho o železnici ví pořád ještě málo. Navíc ho studium hodně zajímalo. Po získání titulu inženýra pokračuje Petr Vnenk z Dopravní fakulty Jana Pernera v doktorském studiu, v rámci kterého pracuje na výzkumném projektu. Vlaky by tak mohly jezdit zase o něco tišeji.
Proč ses rozhodl pro doktorské studium?
Během magisterského studia jsem zvažoval řadu možností, co po jeho skončení dělat. Především tedy, zda odejít do praxe nebo pokračovat ve studiu. Nakonec převážila úvaha, že do praxe budu moci odejít kdykoliv, ale nastupovat po letech v zaměstnání na doktorské studium jsem si v té době moc nedovedl představit. Bylo tedy rozhodnuto.
Co jsi studoval před doktorským studiem?
V bakalářském studiu dva obory najednou. Dopravní prostředky – Kolejová vozidla a Dopravní stavitelství. V navazujícím studiu Dopravní stavitelství.
Jaké je téma tvé disertační práce?
Zabývám se nedestruktivním stanovením mechanického napětí v kolejnicích bezstykové koleje. Tradiční zvuk přejezdu železničních dvojkolí přes dilatační spáry ve stycích kolejnic, který si čtenáři jistě zejména z dřívějších let při jízdě vlakem vybaví, je dnes mnohem vzácnější, protože se velmi rozšiřují možnosti svařování kolejnic, čímž se vytváří tzv. bezstyková kolej.
Co to znamená?
Jízda je tak tišší, pohodlnější a tato technologie přináší i řadu hospodářských přínosů. Na druhou stranu v kolejnicích, kterým je znemožněno dilatovat, v teple vzrůstá tlakové a v chladu zase tahové napětí. V současné době existují jen velmi omezené možnosti, jak toto napětí zjišťovat nedestruktivně a navíc jsou tyto metody velmi drahé. Hledám možnosti, jak s dostatečnou mírou přesnosti z jednodušeji měřitelných veličin získat aktuální, případně předvídat budoucí hodnotu tohoto napětí a zefektivnit tak správu železničních tratí.
Co tě na studiu nejvíce baví?
Myšlenková a kreativní volnost. A taky možnosti setkávání a diskusí s odborníky na železnice z celého světa. Když je člověk poslouchá a skládá si ty kousky informací dohromady, dovede pak mnohem lépe porozumět systému železniční infrastruktury. Železniční infrastruktura se vyvíjí zhruba 200 let. Řadě lidí to přijde jako samozřejmost, ale přitom se jedná o nesmírně komplikovaný systém, společně s železničními vozidly a železniční technologií, navíc vypilovaný k úžasné efektivitě.
Jaký je tedy rozdíl oproti předchozímu studiu?
Na rozdíl od bakalářského a magisterského studia považuji v doktorském studiu studijní plán spíše za jakési formální podchycení uskutečňovaného studia. Výrazně se odlišuje od všech předchozích stupňů studia, a to hlavně svým soustředěním na výzkum.
Splnilo studium tvé očekávání?
Moje původní očekávání s realitou nelze vůbec srovnávat. Úkolem doktoranda je v prvé řadě provádět výzkum. Toto povědomí většině lidí, kteří nemají zkušenosti s doktorským studiem, chybí, pak z toho plyne řada nedorozumění, problémů, ale taky výzev, které je třeba řešit.
Na druhou stranu, doktorské studium by nemělo být jako Cimrmanův Elastický zeměpis. Věřím, že by mu nějaké sblížení očekávání uchazečů, resp. povědomí veřejnosti o jeho obsahu a reality jedině pomohlo.
Lze pro to něco udělat?
Myslím, že je potřeba kroků na více úrovních. V listopadu roku 2017 jsem se v Praze zúčastnil konference KRECON 2017. Tam jsme v pracovních skupinách projednali řadu návrhů. Navíc tam byli přítomni zástupci ministerstva školství i univerzit a jejich reakce byly veskrze pozitivní. Věřím, že se jim podaří alespoň část výstupů z konference přetavit v realitu.
Další věcí je, že i my, doktorandi, bychom měli usilovat o nápravu toho, v čem vidíme rezervy, a nečekat, že vše vyřeší nějaký deus ex machina, univerzita nebo ministerstvo. Proto jsme v lednu poprvé svolali setkání doktorandů napříč fakultami univerzity, kde jsme měli možnost alespoň krátce prodiskutovat témata, která jsou společná doktorandům z různých fakult.
Jsem rád, že jsme se sešli a nalezli řadu témat, u kterých věřím, že je koordinovaným úsilím můžeme zlepšit, a to přímo zde na univerzitě. Nicméně, budeme se muset znovu sejít a společně doladit návrhy a další postup. Teď nám do toho vstoupila protikoronavirová opatření, takže jsme úvahy o „nápravě věcí doktorandských“ vzhledem k dalším povinnostem trochu utlumili, ale zase to rozjedeme.
Je studium náročné?
Určitou psychickou náročnost obnáší, ale myslím, že to také není na škodu – jak jinak chcete trénovat psychickou odolnost? Otázkou na náročnost ovšem řada studentů bakalářského a magisterského studia míří na náročnost v „učení na zkoušky z předmětů“, tohle porovnání ale nemá smysl, protože, jak jsem uvedl, gró studia leží někde jinde.
Byl jsi během studia v zahraničí?
Ano, vícekrát. Je to jedna z nejlepších věcí, co může student, a to nejen doktorského studia, udělat. V zahraničí získáte spoustu jiných pohledů na věc, setkáte se se zajímavými lidmi. A specificky pro doktorandy: nikde nepohnete s prací více než v zahraničí. Možná ještě karanténa má podobné účinky…
Účastníš se nějakých univerzitních akcí?
Rád bych, ale časově to ne vždy vyjde. Mám moc rád vědecko-popularizační akce, při nich je vždy zábava. Také se rád účastním akcí, při nichž se něco nového dozvím nebo naučím, například jsem velice rád docházel na přednášky Fakulty filozofické, historici mluvili k „osmičkovým výročím“.
Jsi zapojen do nějakého vědecko-výzkumného projektu?
Ano, s kolegy pracujeme na projektu s názvem Nedestruktivní stanovení mechanického napětí v bezstykové koleji. Na podzim jsme podali návrh projektu do výzvy TAČR Zéta a na jaře byl náš návrh vybrán k podpoře.
Doporučil bys doktorské studium studentům, kteří o něm uvažují?
Doporučil bych jim především popřemýšlet o tom, jaké oblasti je baví a zvážit, jak v nich mohou být užiteční ostatním. Věnovat se jim a usilovat o co největší kvalitu výsledků své činnosti. Bude-li se k tomu hodit prozkoumat nějaký obor či jev důkladně, například prostřednictvím doktorského studia – a věřím, že to tak často může být – pak ať neváhají a nebojí se toho.
Ing. Petr Vnenk studuje na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice obor Dopravní prostředky a infrastruktura. Hovoří anglicky, německy, trošku francouzsky a polsky. Má velmi rád zahraniční studijní pobyty, stáže a letní univerzity a každému doporučuje účastnit se jich. V Německu brousil kolejnice, v Rakousku lepil akcelerometry, ve Finsku pomáhal v logistice, v Indii zpíval v rozhlase a v Mongolsku sázel stromy. Po vzoru Gándhího nemá rád násilí, ale taky nečinnost. Ve volném čase jej nejčastěji potkáte ve vlaku anebo na horách. A byť to jde zatím ztěžka, snaží se světu vysvětlit, že železniční doprava je dopravou třetího tisíciletí.
TEXT: Lenka Machačová / FOTO: Adrián Zeiner
Dokázali byste říct, jestli vám dění kolem koronaviru přineslo něco pozitivního? Stejnou otázku jsme položili i děkanům našich fakult a prorektorům univerzity. Kdo byl rád za čas s rodinou, a kdo se těšil zpět na fakultu?
Zabývá se dopady koronaviru na ekonomiku, vývojem makroekonomických ukazatelů nebo finanční gramotností. Akademik Jiří Nožička z Dopravní fakulty Jana Pernera věří, že lidé díky pandemii změní své finanční chování a začnou naslouchat nejen předpovědím počasí, ale mnohem častěji i těm ekonomickým. „Je to potřeba. V době před koronavirem nemělo rezervy přibližně 20 procent obyvatel,“ říká expert.
Zasáhla pandemie naši ekonomiku zásadně?
Míra zasažení ještě není přesně zjistitelná. Bude záležet na tom, jak se povede ekonomiku opět dostat do otáček. Vláda ji zastavila tlačítkem STOP, ale ekonomika nemá tlačítko PLAY. Bude trvat delší dobu, než se všechny procesy opět propojí a dají se do pohybu. Problémem právě bude, když nějaký článek v původních dodavatelsko-odběratelských řetězcích zanikne, například z důvodu insolvence. Podpora českých firem zasažených koronavirem je podle mě nedostatečná, a tím jen zvyšujeme riziko, že některé české firmy budou oslabené a dojde k narušení vazeb mezi ekonomickými subjekty. Základem všeho je důvěra a v naší ekonomice je nyní cítit určitá opatrnost, protože netušíte, který odběratel půjde do insolvence, a nechcete riskovat druhotnou platební neschopnost. Vláda neudělala nic, čím by posílila důvěru mezi firmami. Například podporu likvidity firem.
Vyřešili to jinde lépe?
Například v Německu. Firmy jsou tam vládou velmi efektivně ochráněné. Dokázala ochránit konkurenceschopnost firem, čímž dala najevo, že udělá vše pro minimalizaci rizika narušení ekonomických vazeb. Tím značně posílila důvěru mezi německými firmami. Ty se tak mohou věnovat hledání prostoru pro expanzi do ekonomik, které nechaly jejich vlády napospas osudu. Němci mají navíc vysokou míru finanční gramotnosti, což ovlivňuje třeba i výsledky voleb. Vládě v Německu se jako jedné z mála dařilo v posledních letech snižovat své zadlužení a vytvořit rezervy, což jí nyní umožňuje stabilizovat ekonomiku. V minulých letech neutrácela za plnění populistických slibů a nyní z tohoto stavu budou všichni v Německu těžit. Obyvatelé mají relativně malé riziko ztráty zaměstnání a německá ekonomika se rozjede stabilně a rychle, čímž minimalizují výpadek daňových příjmů. Navíc otevřeně hlásí, že budou expandovat, čímž vylepší své kapitálové toky.
Co to tedy znamená pro další vývoj naší ekonomiky?
To ukáže až budoucnost. Vláda v ČR dlouhodobě nepodporovala investice v našich firmách. Naopak. Míra investic se v posledních letech stále zmenšovala. Tento fakt ve spojení s tím, že nemáme funkční podporu zasažených firem, může vytvořit nebezpečný koktejl. Na druhou stranu jsme kreativní národ a věřím, že se s tím nějak ekonomika vyrovná. Nicméně očekávám, že zejména německé firmy zvýší své tržní podíly na úkor našich.
Dá se na této situaci najít nějaké pozitivum?
Ano, věřím, že vzroste důvěra v ekonomické předpovědi. Ty totiž v posledních letech varovaly, že nízká míra investic může způsobit problémy s dopadem na celou ekonomiku. Což se nyní naplní. Lidé také pocítí dopady populistických kroků v minulých letech, kdy byly státní peníze uvolňovány na zbytné statky, a nyní nám budou chybět pro sanaci problémů. Rezervy z minulosti jsme čerpali v době bezproblémového růstu a teď si to lidé uvědomí.
Myslíte si, že lidé změní své chování?
Nemyslím si, že koronavirová krize dopadne na naši ekonomiku drastickým způsobem. Ale mohla by změnit žebříček hodnot obyvatel, a tím nás ochránit v případných velkých krizích v budoucnu. Třeba se poučíme z Německa, že zodpovědná vláda snižováním zadlužení a tvořením rezerv pomůže celé ekonomice. A že z toho nakonec profitují všichni, a více než jen z populistických dárků pro některé skupiny obyvatel.
Pro mě je hlavní pozitivum tohoto divného stavu dobrý pocit z lidí. Jedni dokázali vyvinout a ve velkém vyrábět filtrační nanotextilie, další napadlo vyřešit spojení šnorchlovací masky s filtrem, jiní vyvinuli plicní ventilátory, spousta lidí vyrábí roušky, desinfekce, pomáháme sousedům a ohroženým skupinám. Majitelé 3D tiskáren tisknou různé ochranné pomůcky a jejich součásti pro boj s virem. Lidé dokázali povyrůst, dali průchod své kreativitě a dokázali si pomoct zcela nezávisle a zcela dobrovolně bez jakékoliv organizace či koordinace. Na tohle všechno může být tento národ hrdý.
Jak dlouho bude trvat, než se ekonomika vzpamatuje?
V řádu měsíců by ekonomika mohla fungovat v relativně normálním režimu. Dostat se na ekonomickou úroveň před propadem bude ovšem trvat rozhodně více než jeden rok. Vše do značné míry ovlivní případná druhá podzimní vlna viru. Pokud by se situace opět řešila dlouhodobým zastavením, tak by to z pohledu ekonomiky byl velký problém.
Můžeme tomu opětovnému nastartování ekonomiky pomoci i my sami?
Hlavní roli budou mít vláda a banky. Ty mají mnoho možností, jak to všechno ovlivnit. Teoreticky může pomoct firmám s rozjezdem kraj nebo město, ale jejich možnosti jsou omezené. I každý z nás může pomoci ochránit zasažené subjekty, ale je třeba u toho mít na paměti finanční gramotnost. Pokud nám to náš rodinný rozpočet dovolí, můžeme krátkodobě zvýšit návštěvnost restaurací, turistických atrakcí, případně využít služeb cestovních kanceláří i pro cestování po Česku. Vše bude záviset na tom, jak karanténa ovlivnila disponibilní důchod obyvatelstva a jaké budou naše možnosti podpořit místní firmy zvýšenými nákupy.
Takže pomůže přejít k lokálním dodavatelům?
Někteří ekonomové věří, že krize způsobí deglobalizaci a my se budeme více orientovat na lokální produkty. Což by bylo pěkné i z pohledu životního prostředí. Proč stále více lidí kupuje pečivo ze zmrazených polotovarů, připravené před několika měsíci, někdy i stovky kilometrů od našeho domova, které musí být nadopované „éčky“? Když místní pekař peče čerstvé pečivo, které je k našemu organismu mnohem přívětivější? Proč respektujeme, že ryby nachytané ve Skotsku putují do konzervárny v Číně a pak se vrací do Evropy k zákazníkům? Právě těmito zbytnými hmotnými toky se koronavirus tak rychle rozšířil po celém světě. Jsem zastánce mezinárodního obchodu, ale jen u výrobků, u kterých je mezinárodní obchod racionální a nevytváří zbytečnou ekologickou zátěž.
Jsou řešením různé poukazy typu „Zachraň svou restauraci, svůj obchod“?
Minimálně je to psychická vzpruha. Řešení to není, protože to samotné nemůže zajistit chod podniků a firem. Nicméně je to hezká forma podpory.
Pomohou tuzemské dovolené, které nás „vyženou“ do různých koutů republiky?
Domnívám se, že ano. Nikdo ale nedokáže odhadnout, jak obyvatelům klesly jejich příjmy a jak to ovlivní jejich sklon ke spotřebě. Je to ale rozhodně příležitost pro české firmy podnikající v turistickém ruchu na našem území. Je to příležitost, jak zvýšit míru trávení dovolených na našem území i v budoucnu. Změna v dovolených také pomůže životnímu prostředí.
V jakém smyslu?
Cestování do zahraničí vytváří výraznou uhlíkovou stopu. Navíc na místech s vyšší koncentrací turistů dochází ke zvýšené produkci odpadků a zátěže ekosystému. Ten pak nemá takovou schopnost regenerace. Pokud současný stav alespoň krátkodobě sníží intenzitu turismu na frekventovaných místech, dostane příroda a prostředí šanci k odpočinku. Byť to bude za cenu ekonomických ztrát v sektoru turistického ruchu. Opravdu se rychle blížíme k okamžiku, kdy budeme muset upustit od maximalizace zisku a přistoupit k jeho omezování, abychom začali ochraňovat narušené životní prostředí.
A jak bojovat s případným zdražováním potravin?
U potravin vnímám jako větší vliv počasí než viru. Ten by byl výrazný, kdyby dorazil v době setí nebo sklizně. Takže změny cen potravin budou do značné míry ovlivněné úrodou. Záleží na tom, jak proběhnou jarní mrazy a jak vydatné budou deště nebo případné sucho. Největší problém vidím v příchodu případné druhé vlny viru v době podzimních sklizní. Pokud bude počasí pěkné a bude dostatečný počet pracovníků na sklizeň, věřím, že k razantnímu zdražování potravin nedojde. Dnes roste cena zeleniny, což je způsobené tím, že je ze zahraničí, měla být sklizená v době zavádění restriktivních opatření a omezování hmotných toků. To jsou elementy, které způsobily zdražení.
Je možné se na další vlnu po současných zkušenostech nějak ekonomicky nebo i jinak připravit?
V horizontu několika málo měsíců není prostor na nějakou přípravu. Ale minimálně střízlivost při trávení volného času a letních dovolených je na místě. Zvážil bych konsolidaci zápůjček, revizi hypoték. Určitě bych se ale snažil chovat tak, abychom já a moje rodina měli na podzim co nejsilnější imunitní systém. Takže, hodně vitaminů z plodin z našeho podnebného pásu a pobyt v přírodě. Nezapomínat na sportování a cvičení. Vhodné by bylo zlepšit si své BMI, protože obezita je faktor zvyšující riziko onemocnění a horší průběh nemoci.
Na co by lidé měli z hlediska ekonomiky své domácnosti myslet?
Hlavně na svoje zdraví. A to platí i z hlediska ekonomiky. Nejvíce důležité je mít silný imunitní systém. Teď obzvlášť by člověk neměl vykonávat činnosti, které mu působí negativní stresovou zátěž. Také je vhodné upravit jídelníček směrem ke zdravému životnímu stylu. Ideální je například zvýšená konzumace jablek ze sadů v našem blízkém okolí. Tato jablka ještě nebyla významně zasažena růstem cen, podpoříme tím místní ekonomiku a imunitní systém našeho organismu. Bude-li totiž člověk zdravý, bude na tom dobře i ekonomicky.
Všichni víme, že je dobré dělat si finanční rezervu na horší časy. Jak by měla být ale velká?
Finanční rezerva by měla pokrýt výpadek minimálně 6 měsíčních platů. Rozhodně nepovažuji za dobrý nápad držet tuto rezervu doma v hotovosti, což se bohužel v praxi často děje. Myslím si, že dobrým nástrojem je například vhodně zvolený spořicí účet.
Co říkají průzkumy o tvorbě rezerv?
Z většiny výzkumů vyplývá, že v době před příchodem komplikací s koronavirem nebylo schopno generovat rezervy přibližně 20 procent obyvatel. Tedy čtyři z pěti respondentů uvedli, že nějaké rezervy tvoří. I můj osobní výzkum podal tyto výsledky.
O jaký váš průzkum šlo?
Zjišťoval, zda respondenti zaznamenali zpomalování ekonomického růstu české ekonomiky a zda tomu zpomalování přizpůsobili své spotřebitelské chování.
A přizpůsobili?
Respondenti, kteří informaci o zpomalování růstu naší ekonomiky zaznamenali, přizpůsobili své spotřebitelské chování. Bohužel ale 47 % z nich informaci nezaznamenalo, přestože se již delší dobu objevuje ve všech informačních kanálech. Tito lidé neměli možnost včas přizpůsobit své chování blížící se změně. Pokud se člověk nezajímá o informace ze svého okolí, vzdává se automaticky možností přizpůsobovat své chování měnícím se podmínkám.
Nedávno pomáhala seniorce, když ji napadl příbuzný. Snažila se najít bydlení matce, která právě porodila holčičku. A psychickou podporu poskytla i rodičům, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě. Její práce je náročná. Ale zároveň má obrovský smysl. Za svůj přístup získala absolventka Fakulty zdravotnických studií Alena Rohlíková ocenění ministerstva práce a sociálních věcí.
Pracujete jako zdravotně-sociální pracovník v Chrudimské nemocnici. Nejste tedy zdravotní sestra ani sociální pracovník. Co je náplní vaší práce?
Moje profese se řadí mezi nelékařský zdravotnický personál. Mohu například nahlížet do zdravotnické dokumentace, to je největší rozdíl mezi sociálním pracovníkem a zdravotně-sociálním pracovníkem. Zajišťuji terénní zdravotní nebo sociální služby tak, aby navazovaly na hospitalizaci v nemocnici. S pacientem podáváme žádosti do pobytových sociálních zařízení a poskytuji sociální poradenství. Absolventi tohoto oboru získají odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka bez odborného dohledu.
Chtěla jste vždycky pomáhat?
Možná to bude znít jako fráze, ale ano, chtěla jsem pomáhat lidem. Pro studium sociální práce jsem se rozhodla na Střední zdravotnické škole v Chrudimi. Velmi mě inspirovala paní učitelka, také sociální pracovnice, která pracovala a stále pracuje v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech. Tam jsem dělala téměř pět let dobrovolníka u dětí i dospělých s těžkým mentálním a kombinovaným postižením. A že ve zdravotnictví zůstanu, jsem se rozhodla při praxi v Hamzově odborné léčebně v Luži-Košumberku. Působila jsem v ní téměř tři roky a mnoho jsem se tam naučila.
Co musíte dennodenně řešit?
Sociální dávky, služby, důchody, pomáhám pacientům při řešení problémů s neschopenkami. Dále se zabývám podáním žádosti o omezení ve svéprávnosti a ustanovení opatrovníka, který bude jednat v zájmu pacienta, když toho sám není schopen kvůli svému zdravotnímu stavu. Má práce je o komunikaci. O psychosociální podpoře pacienta, ale i jeho rodiny.
Na kterém oddělení se pohybujete nejčastěji?
Většinou mám předem připravený plán, kam půjdu. Každý den je jiný. Někdy jsem potřeba na neurologii, někdy řeším půl dne případy na novorozeneckém oddělení. Telefonicky komunikuji s rodinami, úřady a institucemi. Poté vše zapisuju do zdravotnické dokumentace. To je také velmi důležité, aby kolegové, lékaři a ostatní nelékařský personál, věděli, co se s pacientem řeší po stránce sociální.
Pracuji na oddělení LDN, kde jsou převážně pacienti seniorského věku s mnoha zdravotními problémy. Na neurologickém oddělení docházím za pacienty, kteří byli hospitalizováni například po prodělané cévní mozkové příhodě, na interním oddělení řešíme také pacienty, kteří mají mnoho zdravotních problémů a utrpěla i jejich soběstačnost. Na porodnicko- gynekologickém oddělení poskytuji poradenství ženám se závažnou diagnózou převážně onkologického charakteru.
Setkáváte se s různými životními příběhy…
Ano. Například jsem řešila seniorku po napadení rodinným příslušníkem, matku od novorozené holčičky, která neměla kam jít. Matku, která brala drogy. Rodiče, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě. Maminka ho porodila přirozeně, potřebovala o tom mluvit. Chtěla informace k mateřské dovolené, neschopence, návratu do práce, ale v první řadě pochopení, lidský přístup a podporu v této náročné situaci.
Mateřská i při úmrtí dítěte?
Ano. Rodička má nárok na 14 týdnů mateřské, která nemůže skončit dříve, než 6 týdnů po narození dítěte.
Musíte umět mluvit s lidmi a vžít se do jejich psychického stavu. Jaké momenty vás dostávají?
Těch je mnoho… Mám obrovskou radost, když se od pacienta nebo jeho rodiny s odstupem času dozvím, že se jim daří dobře. Jako jeden z mnoha uvedu případ, kdy jsme se velmi snažili s pacientkou a její rodinou zajistit bydlení v jednom sociálním zařízení. Pacientka tam dnes žije čtyři roky, volala mi, že je moc spokojená. Z toho člověk musí mít radost! A těší mě, že s řadou pacientů jsem v kontaktu i po skončení naší spolupráce.
Je těžké srovnat své emoce?
Někdy pláču. A pláču hodně, protože je náročné emocionálně ustát některé situace. Třeba když mi zavolají z oddělení, abych navštívila rodiče po ztrátě dítěte. V pozitivním smyslu mě rozplakala i maminka, která mi po 14 dnech napíše zprávu, jak moc byla ráda, že jsem s ní a s jejím manželem hovořila o jejich mrtvorozeném dítěti. Oni potřebovali vědět, co a jak dál dělat, ale potřebovali i prosté lidské bytí. Jen o dítěti mluvit.
Co bylo za poslední měsíce nejnáročnější?
Zdravotně-sociálním pracovnicím přibylo poměrně dost práce. Tím, že byl nouzový stav, téměř žádná organizace nejezdila provádět svá sociální šetření před přijetím například do domovů pro seniory. Nejezdily ani kolegyně z úřadu práce, které řeší příspěvky na péči a posuzují soběstačnost pacienta. Najednou to bylo jen na nás.
Mluví s vámi pacienti také o koronaviru?
Samozřejmě. Ono se jich to velmi dotýká. Máme zakázané návštěvy, rodiny za nimi nemohou, a to se odráží na psychickém prožívání. Sice si s rodinami volají, ale to není ono. Osobní kontakt je k nezaplacení, nejen u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů.
Co vám dalo studium na Fakultě zdravotnických studií?
Škola mi dala teoretický základ, na kterém jsem mohla stavět na praxi, a pak i v zaměstnání. Na studium vzpomínám moc ráda. Poznala jsem skvělé lidi, se kterými jsem dosud v intenzivním kontaktu, a to nejen pracovně. Velmi mě ovlivnili učitelé, zejména docentka Marie Macková. Dovedla mě na cestu, kterou teď jdu. Byla naší ročníkovou vedoucí, vedla mi bakalářskou práci. Právě díky ní jsem se začala zajímat o paliativní péči u dětí, i u těch ještě nenarozených.
Za svůj přístup k pacientům jste získala ocenění Gratias od ministerstva práce a sociálních věcí. Jak se to stalo?
Navrhla mě moje nadřízená Gabriela Medunová, která pracuje jako manažerka ošetřovatelské péče a zároveň náměstkyně ošetřovatelské péče v Chrudimské nemocnici. Už samotná nominace přímo od nadřízené je ocenění nejvyšší. Náš vztah je založený na respektu, vzájemné úctě a důvěře.
A já si toho ocenění moc vážím. Taky je to motivace, abych pracovala tak, jako dosud. Naplno a z přesvědčení, že ta práce má smysl.
Proč si myslíte, že jste ocenění získala?
Nastavila jsem prakticky, jak má práce zdravotně-sociální pracovnice vypadat. Ukázala jsem, jak je takový pracovník v týmu důležitý. Navázala jsem zcela nově spolupráci s porodnicko-gynekologickým oddělením naší nemocnice. Tím chci říct, že za necelý rok se nám toho hodně povedlo. Ale usínat na vavřínech nemůžeme, vždy je co zlepšovat.
Bc. Alena Rohlíková (29)
Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Chrudimi, obor sociální péče. Na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice získala v programu Zdravotně sociální péče titul bakalář. Po studiu až do loňského června působila na pozici zdravotně-sociální pracovnice v Hamzově odborné léčebně v Luži- Košumberku. Od té doby pracuje v Chrudimské nemocnici (Nemocnice Pardubického kraje a.s.). Sociální práci v organizaci pozvedla na vyšší úroveň. Aktivně se vzdělává formou celoživotního vzdělávání a studiem odborných publikací. Letos v březnu získala ocenění Gratias, které od roku 2017 uděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky vybraným sociálním pracovníkům za kvalitně odváděnou práci. Ve svém volném čase ráda čte, chodí do přírody, sleduje filmy nebo maluje. Má ráda zvířata.
