V pondělí 5. října se poprvé v pardubické Enteria aréně představí univerzitní hokejový tým Riders.  Zápas se soupeřem HC Univerzita Palackého v Olomouci se odehraje bez fanoušků v hale. Utkání bude možné sledovat prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice.

Hokejisté Univerzity Pardubice vyjedou na domácí led poprvé od svého vzniku v září letošního roku. Zápas mezi univerzitním pardubickým týmem Riders a HC Univerzita Palackého v Olomouci začíná v 19.30 hodin.

Kvůli aktuální situaci s covidem nebude ale možné přijít fandit na tribuny. Sledovat ho stejně jako všechny ostatní utkání univerzitní hokejové ligy mohou diváci prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice nebo živém streamu na Tipsport TV.

Hokejová univerzitní soutěž (Univerzitní liga ledního hokeje) vznikla loni a tým Univerzity Pardubice, veřejné vysoké školy z tradičního hokejového města, vstupuje do druhé sezóny. „Novému hokejovému týmu naší univerzity držíme palce a osobně nepochybuji, že v této soutěži uspěje. Jsme univerzita v hokejovém městě, proto věřím, že zápasy Riders spojí všech našich 7 tisíc studentů v jeden tým fanoušků,“ uvedla prorektorka Univerzity Pardubice prof. Tatiana Molková.

Na soupisce nového týmu je zatím 25 hráčů, z nichž je 19 studentů univerzity, které podle pravidel ULLH doplňují žáci maturitních ročníků středních škol. Hráčům je od 18 do 23 let.

Sledujte zápas online

Loňský rok označuje za velmi tvůrčí. Nikdy prý nepsal nic tak rychle. Nikdy se prý ve psaní takhle neotevřel. Řeč je o knize Mount Anne, za níž byl absolvent Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Ladislav Slezák letos nominován na Cenu Jiřího Ortena. Přestože nominaci neproměnil, mluví o úspěchu. Protože upozornil na jeho dílo.

Co pro vás nominace znamenala?

Cenu Jiřího Ortena sleduji každý rok, nominace na ni pak obecně beru jako upozornění na kvalitní literární díla, bez ohledu na to, které potom vyhraje. Nominace si tedy nesmírně vážím, neboť právě na Mount Anne bylo v tomto ohledu upozorněno.   

Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?

Mount Anne má sílu zejména ve své autentičnosti. Původně vůbec nevznikala s ambicí vydání. Měl to být jen takový osobní básnicky pojatý příběh. Při psaní jsem se tak cítil svobodně a klidně. Nad ničím jsem nepřemýšlel a prostě psal. Za dva týdny bylo hotovo. Poté jsem text ukázal třem kamarádům a na základě jejich připomínky poupravil. Nikdy jsem nenapsal nic tak rychle a nikdy jsem se ve psaní tak neotevřel. V tom spatřuji sílu knihy a doufám, že i některým čtenářům pomůže zjistit, co je na světě vlastně důležité.  

Sledoval jste kritiky?

Sledoval bych, ale v podstatě žádné nejsou. Básnických knih dnes vzniká velké množství a jejich kvalita je skutečně proměnlivá. Pro kritiky a recenzenty je pak těžké vybrat knihu, na kterou psát reflexi. Současnou českou poezii sleduji už velmi dlouho, mám na ní dokonce předmět na střední škole, kde učím.

Orientovat se v ní je skutečně náročné, proto i kritik je pomálu. Věřím však, že právě díky nominaci si někdy nějakou kritiku přečtu, ale na druhou stranu, proto se knihy nepíšou. Mount Anne je věnována všem, kteří se ztratili sami sobě. Pokud někomu pomůže vydat se zpátky ke svému já, tak ta kniha nevznikla zbytečně, bez ohledu na to, kolik je na ni napsáno kritik a recenzí. 

Nakopne vás tato nominace k další tvůrčí činnosti?

Obecně byl pro mě rok 2019 velmi tvůrčí, napsal jsem toho strašně moc a dodnes se v tom přehrabuji. Nominace byla do velké míry spíše takové poplácání po zádech, že to psaní má nějaký smysl, že zkrátka mám co říct. A současně mi to ukázalo, že se nemusím nikam hnát, nikam tlačit. Když je text dobrý, tak prostě někde rezonovat bude. 

Koho z držitelů této ceny rád čtete?

Od svého magisterského studia pravidelně každý rok čtu všechny nominované a v podstatě si i sám vybírám vítěze (to jsem udělal i letos). Sám jsem zacyklen spíše v poezii, jmenovitě mám velmi rád Ondřeje Buddeuse, Ondřeje Hanuse, Jana Těsnohlídka ml., Jana Nemčeka a před dvěma lety mě absolutně uzemnil Ondřej Macl. V loňském roce mě zase oslovila Anna Cima. 

Mgr. Ladislav Slezák (1990)

Vystudoval na Univerzitě Pardubice magisterský obor Dějiny literární kultury. V současné době je učitelem na střední škole. Zabývá se výchovou, vzděláváním a didaktikou humanitních oborů. Debutoval rozsáhlou básnickou skladbou Noc s klaunem (2013). Následovala sbírka veršů s názvem Monotónně znějící samoty (2015) a skladba Hořký letopočet (2017). Vydal báseň v próze Mount Anne (2019), za níž byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Publikoval v časopisech Host, Dobrá adresa, Tahy, Partonyma, Plž a dalších.

Univerzitní knihovna nabízí pedagogům i studentům novinku, která umožní publikovat materiály pro výuku a využít ke studiu interaktivní učebnice a naskenovaná skripta.

Platformu pro elektronické učebnice, která už nyní obsahuje naskenovaná skripta v PDF, je možné najít na adrese eupce.publi.cz.

Přibývat budou multimediální a interaktivní učebnice (tzv. mKnihy ve formátu HTML5), které může zájemce otevřít na jakémkoliv mobilním zařízení přes čtečku (aplikace eUPCE). Tu lze zdarma stáhnout na Google Play, App Store či Windows Store.

Vyučující mohou vytvářet jednodušší mKnihy sami. S komplexními, které jsou interaktivní a multimediální, jim pomohou programátoři z Publi.cz. Stačí dodat text, obrázky, videa… Učebnici pak může autor zpřístupnit zdarma, nebo za úplatu; jen pro studenty některé fakulty, nebo jakémukoliv zájemci.

Studenti, kteří hledají materiály pro on-line studium, si kromě naskenovaných skript mohou už nyní prohlížet a stahovat také dostupné materiály z jiných univerzit a v mKnize si dělat vlastní poznámky a výtahy z textu i během výuky v MS Teams.

Více informací o webové knihovně, užitečné odkazy, kontakty a inspiraci z dalších univerzit naleznete na stránkách Univerzitní knihovny.

V rámci celosvětového dění ohledně situace kolem šíření koronaviru se akademičtí pracovníci a doktorandi Fakulty chemicko – technologické Univerzity Pardubice rozhodli pomoci při testování vzorků indikovaných pacientů na COVID-19. Do realizace se zapojili už na jaře společně ve spolupráci s Nemocnicí Pardubického kraje. Zhoršující se epidemiologická situace po letních prázdninách s návratem dětí a mládeže do škol vedla k tomu, že testovací pomoc s 50 vzorky denně je i tak přínosná, i když testování probíhá manuálně se základním přístrojovým vybavením, neboť podaný grant pro modernizaci testovacího pracoviště v biologické smyčce BSL-3 nevyšel.

V čele testovacího týmu stojí zkušená vědkyně Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D., která celý tým nejen propojila, ale i zorganizovala nezbytné přípravy k restartu speciální laboratoře BSL-3, která je zcela samostatnou „buňkou“ v budově FChT. Celý realizační tým zastřešuje vedoucí Katedry biologických a biochemických věd prof. Mgr. Roman Kanďár, Ph.D.

V návaznosti na obětavé nasazení šesti žen testovacího týmu jak v jarních, tak v podzimních měsících se děkan fakulty prof. Petr Kalenda rozhodl ocenit tyto pracovnice „Stříbrnou medailí za vynikající práci pro fakultu“. Společně s medailí si odnesly i Pamětní list.

Testovací tým je smíšený, tvoří ho tedy Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D., dále 3 laboratorní pracovnice Bc. Renáta Čukanová, Bc. Ivana Fousová a Jana Kňavová. Tým obohatily také dvě studentky doktorského studia Mgr. Nikola Mannová a Ing. Lucie Michalcová, pro které je zapojení do testování neocenitelnou zkušeností na počátku jejich vědecké dráhy.

„Stříbrné medaile“ byly předány v rámci uspořádání Vědecké rady dne 23.9. v posluchárně C1 a nutno podotknout, že oceněné jsou první, které nový typ medaile obdržely.

Všem oceněným srdečně gratulujeme a do další práce jim přejeme především mnoho zdraví, úspěchů a osobní spokojenosti!

Medaile byla vydána k 70. výročí vysokého chemického školství v Pardubicích, na což symbolicky odkazuje její rubová strana, které vévodí dominanta města – Zelená brána. Nechybí ani znak města, který tvoří polovina stříbrného koně, zde vyobrazeného v erbovním reliéfu. Je to znak pánů z Pardubic, doložený již ve 14.století. Město tento erb používá již od poloviny 16.století. Podle staré erbovní pověsti získal tento znak legendární rytíř Ješek z Pardubic při obléhání severoitalského města Milána v roce 1158. Výjev mimo jiné zobrazil podle návrhu Mikoláše Alše sochař Bohumil Vlček na západním průčelí Zelené brány.

Po okraji medaile je uveden nápis instituce – Univerzity Pardubice. Medaile má hmotnost 1 unce a je zhotovena z ryzího stříbra. Vznikla v dílně českých medailérů v České mincovně v Jablonci nad Nisou. Patří mezi tzv. kolorované medaile, což připomíná na lícové straně „vlna“ v srdcové baňce ve fakultní barvě, symbolizující buď krev v srdci, nebo roztok manganistanu draselného v baňce. Propojení obou stěžejních oborů, které se na FChT potkávají (biologie – chemie) je tak symbolicky sjednoceno právě v tomto dnes již neodmyslitelném symbolu fakulty. Hlavním motivem na lícové straně je přehledný výřez z Periodické soustavy prvků, který je základním odrazovým můstkem pro studium všech oborů chemie. Nechybí ani logo fakulty včetně nápisu po okrajích. Pozorný čtenář si všimne i drobného symbolu na lícové straně medaile dole, což je lipový list, odkazující na symbol české státnosti. Oficiálně se stala lípa národním symbolem roku 1848 na všeslovanském sjezdu a byla navržena F. L. Čelakovským. Byla to reakce na tzv. frankfurtský sněm, kde byl jako symbol velkoněmectví zvolen dub. Lípa je dodnes symbolem ochrany, pomoci a lásky pro svou vůni, půvabnou korunu a vlídnému stínu. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé myšlenky. V mytologii byla lípa zasvěcena bohyni lásky, v křesťanství byla často spojována s Pannou Marií. Její dřevo je oblíbené pro řezbářství a pro svou měkkost.

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Honza, Vašek a Petr. Tři čerství absolventi Univerzity Pardubice. V jejich hlavách se zrodil smysluplný projekt. A v nápadu jim pomohla i vysoká škola. Sestrojili elektrické longboardy, na kterých projedou Českou republiku, aby nakonec za získané finance pořídili nemocnému Milánkovi speciální vozík.

Odkud jste přijeli do Pardubic?

Honza Kolařík: Ze Slapan, je to malá vesnice, která leží asi šest kilometrů od Chebu. Na hranicích s Německem začíná cyklostezka a tady začala i naše charitativní cesta. Chceme pokračovat dál přes větší česká a moravská města. Momentálně máme za sebou 300 kilometrů a zastávku v Pardubicích. Počasí není úplně příznivé, ale žene nás dopředu smysluplný cíl.

Jaký?

Vašek Štancl: Náš projekt Darujeme milion-snad. Vymysleli jsme si a sestrojili elektrické longboardy a jedeme na nich skrze republiku. Aby naše cesta měla hlubší smysl, rozhodli jsme se pomoct malému chlapečkovi, který potřebuje speciální elektrický vozík.

Honza: Dělám různé charitativní akce a chtěl jsem i tomuto projektu dát nějakou tvář, která bude mít smysl. Nedělám si iluze, že se nám sejde milion korun, ale moc rádi bychom pomohli. Je to vlastně smutný příběh. Rodiče už od začátku tušili, že s Milánkem není něco v pořádku. Lékaři jim nejprve řekli, že dítě je zdravé, ale nakonec se potvrdila diagnóza. Trpí spinální svalovou atrofií. Má horší průběh, zatím nedokáže sám sedět bez opory.

Je vaším cílem dělat nemoci osvětu?

Vašek: Teď už ji určitě děláme. Naše myšlenka byla, že jedeme na longboardech, ale jsou tu i jiní, kteří tyto aktivity dělat nemohou. Díky organizaci Život dětem, která nás seznámila s rodinou malého Milánka, má naše cesta hluboký smysl.

Jak to všechno začalo?

Honza: Vašek konstatoval, že by chtěl už konečně udělat nový prototyp elektrického prkna. Tak jsem mu řekl: „Do léta ho dodělej, a pak pojedeme na nějakou cestu.“ Postupně se to nabalovalo, až to dospělo sem.

Vašek: Čekalo se na nás s Petrem.  Studovali jsme inženýrský obor Řízení procesů a teprve před pár týdny jsme udělali na „fejce“ (Fakulta elektrotechniky a informatiky) státnice. 

Kam až pojedete?

Vašek: Na Lysou horu v Beskydech a přes místa jako Karlovy Vary, Prahu, Pardubice, Jihlavu, zastávku máme i v Brně. Právě ve větších městech jsme chtěli pořádat další akce na podporu projektu, ale kvůli covidu se často naše další aktivity ruší. Plánovali jsme například různé společné jízdy.

Co je vašich prknech unikátní?

Petr Šedo: Jsou prostě naše (smích). Navrhli jsme si je sami od začátku až do konce. Jsou to prototypy, tohle je třetí prototyp. Pořád je doděláváme. Každý den, co na nich jedeme, jsou lepší a lepší. Zjišťujeme chyby a řešíme, jak je odstranit. První den museli kluci pořád držet plyn, ale teď už mají tempomat. Tahle prkna jsou silniční, ale protože jsme cestou také zabloudili a museli projít po nezpevněných cestách, čtvrtý prototyp bude do terénu.

Vašek: Týden před naším odjezdem prkna ještě ani neexistovala. Bylo to hodně punkový (smích).

Jakou rychlostí na nich můžete jet?

Vašek: Maximálně 45 km/h, což je ale na helmu i kombinézu. Normální cestovní rychlost je tak 25km/h.

Už vás někdo oslovil, že by chtěl vaše prkno?

Petr: Jasně, lidi se nás ptají, kde jsme ho koupili. Když jim řekneme, že je to náš výrobek, mají zájem o jeho pořízení.

Máte konkurenci, která by vás ohrozila?

Vašek: To si nemyslíme. Takhle od A do Z to nedělá asi nikdo. Zatím jsme si vyrobili pár kusů, ověřili jsme si, že můžeme využít naše vědomosti ze školy a že to bude fungovat. Celkově nás práce s elektronikou baví. Já jsem vlastně konstruktér. A jestli to rozjedeme ve velkém, záleží na tom, jaký bude na longboardy ohlas.

Petr: My jsme hlavně fanoušci a udělali jsme si je pro sebe.

Říkáte, že studium vám při vývoji prken pomohlo…

Vašek: Ano, i díky lidem z fakulty se nám to podařilo. Nejvíc nás posunul Daniel Honc, vedoucí katedry řízení procesů. Ten nám nabízel velkou pomoc ve škole i mimo ni. Radil a pomáhal také Pavel Rozsíval z katedry elektrotechniky i další lidé.

Petr: To je hrozně těžký, každý nás učil něco jiného… Třeba statistika nám nešla, přitom je pro vyhodnocování dat hrozně důležitá. Na bakaláři jsme studovali elektrotechniku a informatiku a v navazujícím studiu obor Řízení procesů. Máme znalosti z více oborů a díky tomu jsme byli schopní navrhovat hardware i software.

Zajímá lidi příběh, který s sebou vezete?

Honza: Jsme překvapení, kolik lidí se na projektu podílí, sdílejí naše stránky. Už máme vybráno 52 tisíc a částka stále stoupá. Mám z toho husinu. Potkáváme lidi i v zapadlém bufetu, místní štamgasty, oni se nás ptají: „Kde jste se tu vzali? A na tomhle? Vy jste v blázni…“

Petr: Což nám zní v hlavě tak, že je vlastně všechno v pořádku (smích).

Vašek: Je super, kolik celebrit se zapojuje, například Ben Cristovao, se kterým jsme se už projeli. A taky nás začal sledovat Leoš Mareš. Tak uvidíme…

Co byste vzkázali mladým lidem, aby se věnovali něčemu smysluplnému…

Honza: Jak říká Vašek, pokud vás to nebaví, tak to nemá ani cenu. Nemá smysl přes odpor u něčeho setrvávat. Naši cestu jsme odkládali. Ale bylo to kvůli státnicím (smích).

Vašek: Neseďte jen u počítače. Ne že my bychom občas u něj neseděli, pracovat musíme… Ale známe to z kolejí, mladí lidé se nechodili ani bavit. Přitom si nemyslím, že by všichni tak hodně studovali, aby byli dobří. Pojďte proto raději zase ven!

Honza: Vejška je právě o tom, že potkáte spoustu kamarádů, kteří vám třeba vnuknou i ten dobrý nápad. Získáte skvělé kontakty.

Tak jaké máte zážitky vy?

Honza: Už když jsme na Univerzitě Pardubice studovali, dělali jsme různé akce. Chtěli jsme se například zapsat do české knihy rekordů. Do jednoho pokoje na kolejích jsme nacpali 88 klečících lidí. Ono by se jich tam vešlo ještě víc (smích).

Vašek: To byli právě ti, co chodili ven a znali jsme se s nimi. Někoho jsme vytáhli z pokoje, jen když vykoukl. Tenkrát tam klečela i paní uklízečka.

Kdy končí váš projekt „Darujeme milion-snad“?

Honza: V říjnu. Věřím, že peníze na vozík vybereme. A pak si zase něco určitě vymyslíme.

Přispívat Milánkovi můžete na sbírkový účet 83297339/0800 VS: 1717

Jan Kolařík (1992): Vystudoval bakalářský obor Provozní spolehlivost dopravních prostředků a infrastruktury na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Nyní pracuje v oblasti kvality ve výrobě elektromotorů.

Václav Štancl (1994): Inženýrský titul získal na Fakultě elektrotechniky a informatiky v oboru Řízení procesů. Baví ho elektrotechnika a je konstruktérem elektrického longboardu.

Petr Šedo (1994): Má titul inženýra v oboru Řízení procesů na Fakultě elektrotechniky a informatiky. Dělá psychickou podporu týmu. Prkna programuje a je také konstruktérem. 

Milé absolventky, milí absolventi.

Bohužel Vám musíme oznámit, že slavnostní obřady (promoce a sponze) plánované na říjen 2020 musely být vzhledem k nepříznivé epidemiologické situaci zrušeny. Diplomy si vyzvedněte osobně po domluvě se studijním oddělením. Upozorňujeme, že diplom nelze poslat poštou.

Děkujeme za pochopení.

Výuka povinného předmětu Sport a tělesná výchova ZS a Tělesná výchova ZS bude do odvolání probíhat dočasně distanční formou - prezentační videa, sportovní mobilní aplikace, rozbor vlastní životosprávy. Student obdrží bližší informace e-mailem.

Výuka volitelné tělesné výchovy je zrušena.

Malej NY. Hiphopová detektivka se letos ucházela o významnou Cenu Jiřího Ortena. Přestože si její autor nakonec ocenění neodnesl, už samotná nominace posouvá literární dílo Přemysla Krejčíka, doktoranda Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, mezi knihy, o kterých se mluví.

 Co pro vás nominace na cenu Jiřího Ortena znamenala?

Začnu obrovským klišé, jenže ono to jinak nejde, protože to tak prostě je. Už sama nominace je pro mě velká pocta a úspěch, ve který jsem nevěřil, ačkoli tajně doufal. Zároveň je to samozřejmě příležitost, aby se moje kniha dostala k víc lidem, což je na tom nejspíš to nejdůležitější.

Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?

Těžká otázka… Z různých důvodů tomu sám nerozumím. Ale pokud mám hádat… Myslím, že je jiné po stránce jazyka, a nakonec i tématu. To, že nějakým způsobem píšu o hiphopové komunitě u nás a dělám to (snad) s autentickým vhledem a autentickým jazykem, protože v době, o níž píšu, jsem byl součástí té rapové generace, co se ještě pohybovala na pomezí undergroundu a mainstreamu. Kdyby nic jiného, tímhle je ten román originální. Zevnitř zachycuje krátké období, které mělo svůj nenapodobitelný "ksicht".

Sledoval jste kritiky svého díla?

Pořád. Taky možná až příliš.

Nakopne vás tento úspěch k další tvůrčí činnosti?

Ne, nemyslím si. Sice úspěchy a neúspěchy možná až příliš prožívám, ale vliv na to, jestli a co píšu, nemají. Prostě píšu a pak doufám, že to někoho osloví.

Koho z držitelů Ceny Jiřího Ortena rád čtete?

Zase odpovím velkým klišé, protože je opět pravdivé. Tu cenu dostalo velké množství skvělých autorů, četl jsem spoustu z nich a nemálo jich patří mezi moje oblíbence. Ale dobrá, mám-li vybrat, kteří jsou mi nejbližší, tak určitě básník Jan Těsnohlídek ml., mám taky rád prózy Petry Soukupové nebo texty Petra Borkovce. Ale kdybych měl vyjmenovat všechny, kteří mě oslovují, bude to na dlouho. A to jsem se zaměřil jen na vítěze, ostatní nominované nepočítaje.

Univerzity v době jarní první vlny pandemie koronaviru v Česku v mnohém zachránily stát. Ukázaly, že mají kapacity a znalosti. Je jen na politicích, aby jich využili a stát začal se školami více spolupracovat. Jestliže teď v Česku něco chybí, pak jsou to otevřená data a kvalitní predikce. Ta by nejen univerzitám, ale celé společnosti pomohla s přípravami na blízkou budoucnost a druhou vlnu pandemie. Takové závěry přinesla druhá online diskuze o společenské roli univerzit, tentokrát zaměřená na krizová období.

Plicní ventilátory, obličejové masky, nové metody testování, ale také pomoc studentů zdravotnických, pedagogických či sociálních oborů. Jen malý výčet toho, jak se české vysoké školy zapojily do zmírňování jarní koronavirové krize. Objevenou energii k rychlé akci a spolupráci s průmyslem je škoda nechat vyprchat, shodli se účastníci druhého kulatého stolu společensky zodpovědných univerzit. Konal se ve čtvrtek 17. září v prostorách Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) a debatovali na něm zástupci vysokých škol, státu i novinářů.

Na úvodní dotaz, jak univerzity v jarním nouzovém stavu obstály, dostal moderátor debaty Jakub Novák z Univerzity Hradec Králové jednomyslnou odpověď: Velmi dobře.

„Akademici sehráli a sehrávají zásadní roli v celé krizi, nebýt jich, tak řada věcí by byla stále v nedohlednu. Univerzity v podstatě zachraňovaly a zachraňují stát. Nepřeberné množství aktivit a produktů, které vznikaly v tak krátkém čase, a přitom ve světové kvalitě, si zaslouží poděkování,“ řekl na úvod ředitel Odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Robin Čumpelík.

Děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Jana Holá zdůraznila, že v dané situaci univerzity vše zvládly nejlépe, jak mohly a uměly. Lucie Rohlíková, vedoucí oddělení Celoživotní a distanční vzdělávání Západočeské univerzity v Plzni, připomněla, že rozsah pomoci byl obrovský a podpora společnosti bude pokračovat i v následujícím náročném období.

V krizi chybějí otevřená data a kvalitní predikce 

Více se ale diskuze zaměřila na budoucnost. „Pro blížící se další vlnu epidemie se z různých forem dá vyvodit například to, že vysoké školy jsou schopné kvalitně vyhodnocovat data potřebná pro řízení krize,“ řekl rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

„Mohlo by se proto zapracovat na tom, abychom se z aktuální datové mlhy dostali k reálné predikci situace, která by univerzitám i celé společnosti pomohla s přípravami na blízkou budoucnost,“ poukázal na stále nedostatečné informace, podle nichž se musejí nejen vysoké školy rozhodovat o základním nastavení svého fungování pro další měsíce. Dodal, že nyní se rozhoduje podle aktuální situace, přitom opatření je třeba přijímat na základě kvalitních predikcí toho, co se bude dít v horizontu dvou až tří týdnů. 

Prorektor České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) Michal Lošťák podotkl, že je potřeba vyslat signál směrem ke státu, že vysoké školy mají kapacity a znalosti a je na státu, aby je využil a začal s nimi úžeji spolupracovat. 

Pomoci to totiž může i do budoucna, nejen v boji proti pandemii koronaviru, ale při dalších možných celospolečenských krizích. Prorektor Lošťák mimo jiné uvedl, že na ČZU založili neformální skupinu, v níž akademici diskutují o možných dopadech nejen současné, ale i dalších krizí. Věnují se například otázce zásobování potravinami při „lockdownu“ nebo jako následku přírodních katastrof a řadě dalších témat. „To univerzity vždy dělaly, snažily se připravovat různé scénáře společenského vývoje,“ dodal. 

V tom jej podpořil i rektor Petráček s tím, že čím více takových skupin napříč univerzitami vznikne, tím více nápadů, názorů i scénářů mohou mezi sebou sdílet a být tak lépe připraveni na případný nepříznivý vývoj. 

Na krátkodobá řešení distanční výuky už není čas

Lucie Rohlíková připomněla, že krize na jaře byla spíš krátkodobá, a tak si školy i celá společnost mohly dovolit různá krátkodobá řešení. „Ale teď už víme, že je třeba hledat udržitelné způsoby řešení. Situace se dotýká celé jedné generace studentů, kteří ztrácejí čas, kdy jim jde učení nejlépe. Je proto třeba se zaměřit na dlouhodobé fungování v podobné situaci.“  

Jako odbornice na distanční vzdělávání pak při dalším tématu týkajícím se dopadů koronavirové pandemie na úroveň internacionalizace českých univerzit připomněla rozvoj takzvané virtuální mobility. Podle jejích slov se v Evropě už dlouho řeší otázky tohoto nového přístupu k možnostem zahraniční spolupráce. 

„Česká republika zatím neměla potřebu to využívat. Nyní se nám tyto možnosti otevírají a do budoucna mohou pomoci i studentům, kteří třeba nemohou vycestovat do zahraničí,“ uvedla Rohlíková s tím, že virtuální mobilita ponechává aspoň částečnou možnost neztratit kontakt se světem.

„Myslím si, že postupně se promění všechny druhy lidské činnosti. Máme nové nástroje, prostředí, možnosti, ale zkomplikovat to vše může nové myšlení. Dokud například úředníci nezačnou jinak přemýšlet, tak se jen těžko bude inovovat stát,“ podotkl Čumpelík.

Novinář Jiří Štický z magazínu Reportér pak dodal, že vítězem celosvětové krize bude ten, kdo se změní jako první. 

Univerzity si musejí udržet široké zaměření a prostor pro kreativitu

Účastníci debaty se také shodli na tom, že vzdělávání na vysokých školách je velmi důležité pro řadu profesí a oborů, které se mohou zapojit do zvládání krizových situací. „Vysokoškoláci by měli být předvojem toho, jak si v podobných situacích poradit. Vychováváme flexibilní lidi s osvojenými základními dovednostmi,“ zdůraznila děkanka Holá.

„Nedá se předpovědět, odkud přijde budoucí krize. Je proto potřeba, aby univerzity udržovaly ve všech směrech své vzdělávání a výzkum na špičkové úrovni. Pak budou moci plnit svou třetí roli pomoci společnosti, protože budou schopny reagovat na nové situace,“ dodal rektor Petráček a s kolegy se v závěru diskuze shodl na tom, že role vysokých škol v čase krize spočívá v udržování pestrosti oborů a mezioborové spolupráce, kritické reflexi minulých kroků a rozvoji kreativního myšlení.

Pražské diskuzní setkání zorganizovaly v rámci projektu Partnerská síť vysokých škol pro společenskou odpovědnost Akademie múzických umění, České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, Univerzita Hradec Králové, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Univerzita Tomáše Bati, Univerzita Pardubice a Západočeská univerzita v Plzni. Poslední ze série debat se bude konat už v pondělí 21. září v Ostravě na téma „Co lidstvu hrozí s měnícím se klimatem?“. Bude opět i streamována online.

Článek je převzatý z magazínu Universitas.

UNIVERZITA PARDUBICE

Fakulta restaurování

Opatření děkana č. 4/2020

Věc: Omezení studia na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice

Působnost pro: Fakultu restaurování

Účinnost od: 02. 11. 2020

Platnost od: 02. 11. 2020

Číslo jednací: FR/33/20

Vypracoval a předkládá: PhDr. Tomáš Kupka, Ph.D., proděkan

Schválil: Mgr. BcA. Radomír Slovik, děkan

1) Na základě vládních opatření a Opatření rektora se i nadále ruší osobní přítomnost studentů Fakulty restaurování na výuce s výjimkou zkoušení a SZZK za přítomnosti nejvýše 10 osob.

2) Výuka je nahrazena synchronní nebo asynchronní on-line formou a bude zpravidla vedena v čase dle platného rozvrhového schématu.

3) Výuka ve všech formách je povinná jak pro akademické pracovníky, tak pro studenty, její průběh bude pravidelně sledován vedením fakulty.  

Toto opatření nabývá účinnosti a platnosti od 2. 11. 2020 a trvá až do odvolání.

V Litomyšli dne 2. 11. 2020

Mgr. BcA. Radomír Slovik, v. r.

děkan Fakulty restaurování