Naše historie se píše už 70 let. Letos slavíme a chceme si připomenout i začátky vysoké školy spolu s absolventy. Jedním z prvních byl prof. Karel Komers. Rozhovor s ním  je součástí nejnovějšího čísla univerzitního časopisu Zpravodaj.  

V laboratořích strávil téměř 60 let svého profesního života. Byla to prostě láska k chemii. Je jedním z prvních absolventů. Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích ukončil v roce 1956. Profesor fyzikální chemie Karel Komers pracoval na řadě výzkumných témat, z nichž nejúspěšnější je spojeno s výrobou bionafty.

Kdy naposled jste se podíval do svého studijního indexu?

Kvůli rozhovoru jsem ho otevřel nyní po mnoha letech. Vzpomněl jsem si na hodně věcí, a také na to, kde jsem pohořel.

Pan profesor – a pohořel?

Propadl jsem u dvou zkoušek. Z mineralogie, hlavně pro tehdejší způsob její výuky. A pak z předmětu Bezpečnost práce a protipožární technika. Tehdy jsme se se spolužáky vsadili, kdo řekne zkoušejícímu největší nesmysl. Dostal jsem otázku „ Ochranné nátěry proti ohni“. A já navrhl nitrocelulosový lak, o kterém všichni vědí, že je vysoce hořlavý. Nestačil jsem samozřejmě ani otevřít dveře. Potom jsem se zkoušejícímu omluvil a vysvětlil, co mě k tomu vedlo.

Proč jste se rozhodl zrovna pro chemii?

S myšlenkou studovat chemii, jsem si začal pohrávat v posledním ročníku na gymnáziu. Měli jsme skvělého učitele na chemii pana profesora Vostřela. Byl přísný, ale dokázal nás hodně naučit. A když jsem maturoval, vznikala v Pardubicích Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT). Moji rodiče nebyli majetní a studium v Praze by nezvládli zaplatit, proto jsem si podal přihlášku tady.

Na vysokou školu jste se hlásil už v prvním roce otevření školy, ale nedostal jste se. Je to tak?

Ano, mohl jsem být opravdu prvním absolventem. Tenkrát jsem však nebyl přijat z kádrových důvodů. Bylo mi doporučeno odejít na rok do výroby. Proto jsem nastoupil do tehdejšího Ústavu plastických hmot (UPH, dnes  SYNPO - Syntetické polymery, pozn.red.). Tento vynucený pobyt se nakonec ukázal jako velké plus. Když mě po roce na VŠCHT přijali, hodně mi při studiu pomohla zkušenost z praxe, v laboratoři jsem měl obrovskou výhodu. Nevýhoda byla ale v tom, že jsem se trochu odnaučil učit. První rok studia byl pro mě proto velmi náročný. Od druhého ročníku mě chemie moc zaujala a baví mě dodnes.

Kde se tenkrát učilo?

Škola tehdy teprve „za pochodu“ adaptovala budovu bývalé Strojní průmyslovky na Náměstí čs. legií. Výuka probíhala hlavně v „mlynářské škole“ (dnes Střední průmyslová škola potravinářství a služeb, naproti kostelu Sv. Bartoloměje, pozn.red.). Tam byla přednášková místnost a laboratoře. Potýkali jsme se také s nedostatkem studijního materiálu, neměli k dispozici skripta, učili jsme se hlavně z rukopisných poznámek na přednáškách a seminářích. I když bylo tenkrát vše komplikované a náročné, byl jsem rád, že jsem se na školu dostal. A chtěl ji samozřejmě s úspěchem dokončit. Vzpomínám si, že nás nastoupilo do ročníku 140 a skončilo 72. Zkoušku bylo tenkrát dovoleno opakovat pouze jednou, výjimečně dvakrát, ale to už byl rektorský termín. Při neúspěchu následoval odchod, bez milosti.

Na koho z vyučujících si vzpomenete?

S mlynářskou školou se mi pojí jméno profesora Syrového z laboratoří analytické chemie, hlavně jak nás tehdy učil vážit na analytických vahách „na povel“. Museli jsme, každý u jedněch vah, sedět a on velel: „Vezměte do ruky pinzetu – teď! A všichni to museli naráz udělat. „Vezměte závaží, teď“… Ono to vypadalo směšně, ale brzy jsme zjistili, že když se to neudělalo, jak chtěl pan profesor, nebylo možno na tehdejších analytických vahách navážit vzorek s přesností na čtyři desetinná místa v gramech.

Mám pocit, že mnozí dnešní studenti si dostatečně neváží toho, co mají k dispozici. My jsme byli vděční za každou odbornou informaci. Těžko dnes vysvětlíte, s jakými obtížemi se škola budovala. A co všechno se muselo stát, aby se dostala na současnou pedagogickou i výzkumnou úroveň. Aby byla školou, která má v republice velmi dobrou pověst.

Kdy jste byl naposled na fakultě?

Je to asi měsíc. Trošku ještě spolupracuji s katedrou biologických a biochemických věd, konkrétně s profesorem Alexandrem Čeganem. Společně jsme napsali skripta z fyzikální chemie pro jejich specializaci. Přišel jsem si pro signální výtisky druhého dílu.

Pořád píšete?

Už málo, ale když vás něco baví, chcete se tomu věnovat, dokud vám to zdraví a okolnosti dovolí. Je to jeden ze způsobů, jak strávit čas, který mi ještě zbývá (smích).

Chemie vás nikdy nepřestala nudit.

To opravdu ne. Pořád sleduji, co se na fakultě děje a snažím se stále zůstávat ve spojení. Samozřejmě, že hlavně pozoruji své mladší kolegy, jak si vedou na mé mateřské katedře fyzikální chemie. Je pravda, že od doby, co jsem tu studoval a pracoval, se hodně věcí změnilo. Dnes jsou jiné možnosti, fakulta má velmi moderní vybavení a věda se dělá mnohem lépe.

Minulý režim ledasco utlumil. Co zasáhlo vás?

V akademickém roce 1968-69 jsem byl na studijním pobytu na Technické univerzitě v Mnichově. Tehdy k nám přišli Rusové, a když jsem se vrátil, nastala normalizace. Na katedře nebyl tehdy žádný člen KSČ. To způsobilo, že jsme přišli o specializaci, tudíž nebyly ani peníze na vědu a výzkum. Trochu nás zachránilo, že jsme tehdy měli společnou specializaci s katedrou analytické chemie. Analytika je pro mě navíc srdeční záležitostí, na tuto katedru jsem totiž po absolvování vysoké školy nastoupil a tři roky na ní pracoval. Mým prvním vedoucím byl profesor Antonín Tockstein, který si mě jako absolventa vybral. Později se rozhodující měrou podílel na vybudování dnešní katedry fyzikální chemie (KFCH) jako její dlouholetý vedoucí. Přednášel naprosto originálním způsobem, který se mi velmi líbil.

Podepsaly se na výzkumu okupační roky a roky normalizace?

V  šedesátých a sedmdesátých letech bylo ohromně složité shánět kvalitní přístroje pro výzkum. Většina z nich byla zahraničních ze Západu. Během školního roku pro nás většinou nebyly peníze. A když na konci roku něco zůstalo, nestačil se už přístroj objednat. Pracovali jsme často s velice skromným vybavením. Dnes se tomu smějeme a říkáme, že nám tehdy stačila elektromagnetická míchačka a naše hlavy. Situace se změnila až po roce 1989.

Před sametovou revolucí jsem působil po odchodu profesora Tocksteina několik let jako zástupce vedoucího katedry. Jako vedoucím byl tehdy „stranou a vládou“ dosazen člověk s jinou specializací, než je fyzikální chemie. Když jsem se dostal po roce 1989 na místo vedoucího, bylo to pro všechny učitele na katedře po stránce vědy a výzkumu nejsložitější období pracovního života, protože katedru bylo nutno postupně a pracně pro vědeckou práci dostatečně vybavit.

Ale s tím skromným vybavením jste se snažili dělat výzkum. Na čem jste pracoval?

To bylo většinou vynuceno okolnostmi. Vzhledem k tomu, že jsme měli zpočátku špatné vybavení, témata jsem musel, a nejen já, dost často měnit. Pracoval jsem celkem s kolegy na šesti vědecko-výzkumných úkolech, Největší úspěch jsme měli s výzkumem bionafty. Všechna moje výzkumná témata měla společný znak: vždy se přitom studovala kinetika a mechanizmus zkoumaného děje.

Změnit vědecko-výzkumné téma je vždy obtížné. Nejprve je nutno se informovat, co vyzkoumali v daném oboru kolegové před vámi. Pak se musíte vybavit se zařízením, které objektivně změří vlastnosti toho, co právě studujete. Nejraději ale vzpomínám právě na výzkum spojený s bionaftou.

Na bionaftě jste pracoval v tandemu s panem docentem Skopalem. Je to tak?

Ano. Ještě k nám patřil docent Jaroslav Machek a bohužel již zesnulý prof. Josef Tichý. Byli jsme dobrá parta a měli velmi dobré výsledky. Zjistili a publikovali jsme, jak tvorba bionafty reakcí řepkového oleje s methanolem za katalýzy hydroxidem draselným probíhá. A podali jsme tři patenty, na základě kterých se na šesti místech v republice několik let vyráběla bionafta. Technologicky s námi přitom spolupracoval docent Igor Koropecký z katedry automatizace, se svojí firmou. Bohužel už také zemřel.

Byly to tenkrát malé výrobní jednotky, každá produkující asi tisíc tun bionafty za rok. Dnes se výroba bionafty počítá ročně na statisíce tun. Jenže pro nás to byl tenkrát velký úspěch. Je sice těžké něco vyzkoumat, ale mnohem obtížnější je výsledek výzkumu následně uvést do praxe.

Vychoval jste si své žáky?

Ano, na své doktorandy moc rád vzpomínám. Většina z nich se také velmi dobře uplatnila v praxi.

Měli vaši studenti disciplínu?

Někteří ano, někteří ne. Při výuce jsem si disciplínu ale vždycky zajistil sám. Stávalo se, že některé studenty látka příliš nezajímala. Tak jsem jim poradil, ať jdou dělat něco jiného.   

Jakou máte nejhezčí vzpomínku na školu?

Těch je mnoho. Byl jsem tu několik desítek let… Rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsme chodili na kolej a také se bavili. Dnes už se to zdá jako kuriozita, ale my jsme měli tenkrát ještě vojenskou přípravu, byli jsme dvakrát o prázdninách na měsíčním vojenském soustředění v Červené Vodě a Liberci. To nám pak ušetřilo dva roky vojny. A v mém indexu je to zaznamenané také.

V roce 2018 jste od děkana Fakulty chemicko-technologické obdržel stříbrnou medaili. Jak významné toto ocenění pro vás bylo?

Pro mě to ocenění znamená, že moje práce tady byla znát. A moc si toho vážím.

 „Přeju fakultě, aby vychovala kvalitní absolventy, protože na nich záleží, jak se bude chemie rozvíjet u nás, v České republice.“

Prof. Ing. Karel Komers, CSc. absolvoval v roce 1956 Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Jeho specializací byla Technologie plastických hmot. Titul CSc. získal v roce 1966, docentem se stal v roce 1979 a profesorem je od roku 2011. Ve vědeckovýzkumné činnosti se zabýval postupně těmito tématy: Oxidace aromatických aminů. Biochemický rozklad organických látek aktivovaným kalem. Biochemické reakce za přítomnosti redox mediátorů. Katalytická reesterifikace rostlinných olejů a živočišných tuků za vzniku bionafty. Oxidace glyceriny imobilizovanými enzymy. Enzymatická hydrolýza acetylcholinu a její inhibice in vitro.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Vysokoškoláci Univerzity Pardubice mají od konce září on-line výuku, přesto mnozí opět pomáhají v různých zdravotnických a dalších zařízeních po celé republice. V jarní vlně pandemie šili roušky, tiskli ochranné štíty nebo bez nároku na honorář přispěli v nemocnicích, dětských domovech, a taky v péči o seniory. Nyní se zapojují také do práce v laboratořích nebo znovu v provozu informačních linek nemocnic. Pracovní povinnost má v současnosti bezmála 400 studentů.

„Nečekali jsme na vyhlášení pracovní povinnosti, desítky našich studentů pomáhají už několik týdnů. Studenti všech našich ročníků, nejen ti, kterých se pracovní povinnost týká, jsou připraveni přispět stejně jako na jaře,“ říká doc. Ing. Jana Holá, Ph.D., děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

Pracovní povinnost má v současnosti 238 vysokoškoláků z této fakulty. Plní si ji také studenti oboru Zdravotně-sociální pracovník. Aby obstáli při praxi v institucích poskytujících sociální péči, Fakulta zdravotnických studií je připravuje také na přímou ošetřovatelskou péči. Operativně upravila rozvrh a mimo původní plán zařadila praktickou výuku v odborných laboratořích, kde si studenti vyzkouší péči o pacienta na lůžku, což zahrnuje například podávání stravy a tekutin, úpravu lůžka, přesuny, a také správné používání ochranných pomůcek.

Do aktivit, které pomáhají v současné pandemické době, se zapojili i studenti dalších fakult. Z Fakulty chemicko-technologické s obory bioanalytik nebo zdravotní laborant se v rámci pracovní povinnost zapojí do pomoci v zdravotnických zařízeních celkem 141 vysokoškoláků.

Mnozí pracují bez ohledu na vládní nařízení. Studentka druhého ročníku oboru zdravotní laborant Fakulty chemicko-technologické Martina Bednářová a další studenti pracují v laboratoři klinickém mikrobiologie pražské Nemocnice Na Bulovce. Studentka Fakulty ekonomicko-správní Míša začala pomáhat s vyřizováním telefonátů nemocných na speciální covid lince a připojí se i další. Budoucí zdravotnický záchranář Martin Kubát v současnosti drží služby na ARO v Chrudimské nemocnici. „Pracuji od začátku září, 40 hodin týdně v rámci mé odborné praxe,“ dodal Martin. Adéla Klegerová, která je jednou z budoucích zdravotních sester studujících na Fakultě zdravotnických studií, pomáhá třikrát v týdnu v léčebně dlouhodobě nemocných. „Pracuji tady už třetí rok. Ve všední dny chodím na noční nebo beru víkendové služby denní i noční. Je to náročné, ale baví mě to,“ říká Adéla.

Už podruhé se letos zapojili do analýz vzorků na koronavirus SARS-CoV-2 studenti a akademici Fakulty chemicko-technologické, kteří od poloviny září ve speciálně zabezpečené laboratoři pomáhají se vzorky Nemocnici Pardubického kraje, a.s.

Univerzita Pardubice si pomoci studentů i akademiků v pandemii cení. Navrhla letos celkem 5 osobností na Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vynikající studenty a absolventy studia ve studijním programu a za mimořádné činy studentů. Od 23. září vysoká škola zavedla on-line výuku. Studenti Fakulty zdravotnických studií a dalších zdravotnických oborů na Fakultě chemicko-technologické mají nyní pracovní povinnost, kterou jim v nouzovém stavu stanovila vláda. Na sedmi fakultách Univerzitě Pardubice v současnosti studuje více než 7 tisíc vysokoškoláků.

Pardubice 15. října 2020                                                     

Mgr. Martina Macková,

vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Děkan Fakulty chemicko–technologické Univerzity Pardubice prof. Petr Kalenda na základě usnesení vlády České republiky ze dne 12. 10. 2020, které se týká zajištění poskytování zdravotních služeb a zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu trvání nouzového stavu, vyzval všechny studenty:

• 3. ročníku bakalářského studia studijního programu, studijního oboru Zdravotní laborant
• 2. ročníku navazujícího magisterského SP, st. oboru Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví
• 2. ročníku navazujícího magisterského SP, st. oboru Bioanalytik

k tomu, aby se zapojili do pomoci v souvislosti s výskytem epidemie COVID-19. Z této výzvy pro celkem 141 studentů vyplývá pracovní povinnost související s výkonem činnosti ve zdravotnickém zařízení na území České republiky. V rámci tohoto unesení byly sestaveny seznamy studentů, kteří by se měli do pomoci zapojit, a ty byly odeslány na příslušné orgány státní správy.

Všem studentům upřímně přejeme hodně zdraví a štěstí v této nelehké době a jejich mimořádné pomoci při této zcela nové situaci si nesmírně vážíme!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Děkan Fakulty ekonomicko-správní vyhlásil pro všechny studenty prezenčního studia na dny 26. 10. - 27. 10. a 29.10. - 30. 10. děkanské volno. V tyto dny výuka odpadá.Studenti kombinovaného studia pokračují v on-line výuce dle svých rozvrhů.

Sdělení FES 2020-005

Rektor Univerzity Pardubice se obrací na naše vysokoškoláky, především na ty z prvních ročníků. Přechod ze střední na vysokou školu je náročné období a oni se navíc vyrovnávají, spolu s ostatními studenty, s online výukou poznamenanou pandemií. "Zvládnete i tuto překážku," věří ve studenty rektor Jiří Málek.

Kateřina Horáčková, Petr Václavek, Adéla Ješinová, Jiří Vaněk a Tomáš Vlachovský. To je pět jmen studentů i akademiků, a zároveň pětice návrhů na Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, a také na Cenu ministra školství za mimořádné činy studentů a absolventů pro rok 2020.

Pomáhali jako dobrovolníci, zapojili se, nebyli lhostejní a mysleli na ostatní. I proto jejich činy během jarního nouzového stavu s COVID-19 ocenily jednotlivé fakulty a studentské sdružení Univerzity Pardubice, které je na cenu je nominovaly. Jejich příběhy mohou inspirovat další.

Kateřina Horáčková je vedoucí katedry Ošetřovatelství a na Fakultě zdravotnických studií vzdělává studenty a studentky oboru všeobecná sestra. V době pandemie spoluvytvořila a dohlížela na provoz Covid Call Centra, které bylo prvním svého druhu v zemi. V rámci spolupráce s Nemocnicí Pardubického kraje vedla desítku studentů FZS, kteří komunikovali s nemocnými. Kateřina Horáčková také natočila pro své univerzitní kolegy a další zájemce krátká instruktážní videa, která ukázala, jak si v době pandemie správně mýt a dezinfikovat ruce nebo pečovat o ochranné roušky.

Jiří Vaněk, student z Fakulty zdravotnických studií, zažil zápas nakažených koronavirem na vlastní kůži. V nouzovém stavu pomáhal na Observačním oddělení COVID-19 Dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Odpracoval zdarma bez nároku na honorář více než dvě stě hodin, během kterých pečoval o dětské pacienty.

Petr Václavek, student Fakulty ekonomicko-správní, je zároveň předsedou a zakladatelem futsalového klubu Juniors Přelouč FC. Svůj nápad uspořádat benefiční fiktivní zápas ve futsale a výtěžek věnovat na boj s koronavirem také uskutečnil. Akce s dobročinným prodejem vstupenek #juniořispolečně vynesla 10 tisíc korun, které rozdělil mezi Pardubickou nemocnici a Univerzitu Pardubice. Univerzitní část výtěžku putovala na Fakultu chemicko-technologickou, která od dubna analyzuje ve speciální laboratoři vzorky na přítomnost koronaviru. Za peníze pořídila sadu ochranných obleků i s logem týmu.

Adéla Ješinová je další studentkou z Fakulty ekonomicko-správní, která se v době pandemie stala dobrovolníkem. V době nouzového stavu pomáhala s domácím výukou v Dětském domově v Sedloňově v Orlických horách. Ve své pomoci dětem pokračovala i po skončení nouzového stavu.

Tomáš Vlachovský, studuje Fakultu filozofickou a historické vědy, přesto se rozhodl v době jarní karantény pomáhat mimo svůj obor, v Orlickoústecké nemocnici. Začal s dezinfekcí prostor na jednotlivých nemocničních odděleních. Pral i distribuoval roušky a postupně také pečoval o pacienty. Pomáhal všude, kde nebylo nutné mít lékařské vzdělání, ale přitom to bylo potřeba.

Zimní semestr začal i na Univerzitě Pardubice. Výuka odstartovala na všech sedmi fakultách. Kvůli mimořádným opatřením jsou studenti se svými pedagogy v kontaktu prostřednictvím online výuky. Výjimku ale mají praktická cvičení. V laboratořích Fakulty chemicko-technologické jsou studenti stále. Byť pracují v trochu jiném režimu, shodují se na tom, že učit se jen z odborných knih a pomocí obrázků by nemělo žádný smysl.  

„Pracujeme v kombinovaném systému. Teoretické předměty vyučujeme online a praktickou část studia učíme stále kontaktně. Studenti tedy o laboratoře nepřišli. Počet osob je ale omezený,“ říká při výuce organické chemie docent Petr Šimůnek, z Oddělení mechanismů organických reakcí Fakulty chemicko-technologické.

Za normálních okolností mívají studenti praktická cvičení pravidelně každý týden čtyři hodiny během celého semestru. S nouzovými opatřeními kvůli covidu si nyní svou praxi splňují během jediného týdne, studují takzvaným blokovým způsobem. Od pondělí do pátku, od osmi do pěti hodin. „Jsem ráda, že do laboratoří můžeme chodit stále. Praxe je pro nás v našem oboru velmi důležitá. Dneska jsme dělali destilaci a měříme index lomu. Jsme tady tak trochu v rodinném kruhu a učitelé se nám více věnují,“ je ráda za formu praktické výuky Aneta Horálková, studentka 2. ročníku oboru Farmakochemie a medicinální materiály.

Příprava je také mnohem rychlejší a všichni se musí učit ze dne na den. „Určitě je to časově náročnější. Všechno musíme zvládnout během jednoho týdne. Ale zase je fajn, že nepřicházíme o praktickou část,“ říká také studentka oboru Farmakochemie a medicinální materiály Monika Miklová, kterou doplňuje ze stejného oboru Jiří Stibral: „Teď máme laboratoře intenzivněji. Je to trošku hektické a máme toho víc. Ale zase je nás tu méně. Toto spatřuji na této situaci jako velmi pozitivní. Bez laboratoří by se špatně fungovalo a také látka by se špatně doháněla.“

Zvládnutí praktické výuky během jednoho týdne je výhodou i pro studenty, kteří cestují do Pardubic z větší dálky. Nemusí dojíždět každý týden na jeden den. Pokud by ale studenti o práci v laboratořích přišli, ztížily by se jejich studijní podmínky. Chemie je totiž specifická tím, že praktická část je pro výuku nezbytná. Po studentech se vyžaduje, aby si uměli postavit aparaturu pro provádění reakcí, a tohoto distančním způsobem nejde absolutně dosáhnout. „Kdyby tedy výuka v laboratořích nebyla, musela by se nahradit nějakým jiným způsobem později, bez ní studenti znalosti skutečně nezískají,“ říká docent Petr Šimůnek.

V příloze naleznete přijatá usnesení 157. zasedání Pléna České konference rektorů.

157. zasedání Pléna ČKR se konalo v pátek dne 2. října 2020 v Praze.

OZNÁMENÍ

o konání

4. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 13. října 2020 od 14:00 hodin distančně, formou videokonference

Program zasedání:

1. Schválení skrutátorů zasedání.
2. Souhlas AS UPa s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice formou videokonference. 
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti předsednictva AS UPa.
5. Návrh Stipendijního řádu Univerzity Pardubice.
6. Návrh střednědobého výhledu rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2021 a 2022.
7. Návrh Statutu Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.
8. Informace o přípravě distančních voleb do akademických senátů UPa.
9. Informace k nominacím zástupců Univerzity Pardubice do Rady vysokých škol.
10. Různé.

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Připojit se ke schůzce přes Microsoft Teams

V Pardubicích dne 6. října 2020

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
předseda AS UPa

Podpořit kariéru vysokoškolských sportovců. Vytvořit pro ně takové podmínky, aby náročné sportovní, ale studijní povinnosti skloubili dohromady. To je cílem projektu UNIS (UNIverzitní Sport), do kterého se zapojilo celkem 21 vysokých škol ze 13 českých měst. Mezi nimi je i Univerzita Pardubice.  

Univerzita Pardubice chce podpořit talentované sportovce, kteří studují na všech jejich sedmi fakultách. „Do programu UNIS bylo na základě výsledků z loňského roku vybráno 9 studentů Univerzity Pardubice. Pro zařazení do kategorií jsou stanovená jasná kritéria. Celkem jde o pět výkonnostních kategorií. Od kategorie A s měsíční podporu 15 tisíc až po kategorii E s podporu 5 tisíc. Sportovní stipendium studenti nemají garantované na celou dobu studia, svůj nárok na něj musejí obhájit každou sezónu,“ říká koordinátorka projektu UNIS Mgr. Pavla Procházková.

Vybraní vysokoškoláci, kteří jsou špičkovými sportovci, získají speciální stipendium podle jejich sportovní výkonnosti. A také servisní podporu při studiu. „Vše, co je v souvislosti se sportem zajímá, mohou řešit s profesionálními pedagogy. Nabízí konzultace v oblasti výživy, doplňků, kondičního cvičení, ale také trenérství a s ním spojené konzultace florbalu, basketbalu či tenisu. Sportovci, kteří se do projektu na Univerzitě Pardubice zapojili, mají bezplatný vstup do posilovny Katedry tělovýchovy a sportu a mohou využívat nejmoderněji vybavené tělocvičny, aerobní sál, venkovní sportoviště či posilovny. Univerzita má rovněž vlastní loděnici u Labe,“ říká vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Mgr. Jan Němec.

Podpora vysokoškolských sportovců je prostřednictvím Stipendijního programu MŠMT. A druhá část podpory míří přímo na vysoké školy prostřednictvím dotačního neinvestičního programu ministerstva.

Nový projekt představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s resortním sportovním centrem VICTORIA VSC u příležitosti Mezinárodního dne univerzitního sportu. Pro zařazení do projektu a tím i do VICTORIA VSC musí studenti splnit formální i výkonnostní podmínky. Sportovce navrhují vysoké školy a schvalují sportovní svazy. Zařazení je vždy na jeden rok, po roce se opět posuzuje výkonnost a další podmínky.

https://kts.upce.cz/kts/projekt-unis