Ve čtvrtek 5. srpna 2021 uzavřel náhle a nečekaně svou životní pouť prof. Ing. Pavel Jandera, DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých analytických chemiků, jehož jméno bylo po celý profesní život neodmyslitelně spjato s Katedrou analytické chemie na VŠCHT a později na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Profesor Jandera patřil mezi přední české, světově uznávané vědce v oboru separačních analytických technik. Ve své vědecké práci se věnoval především vysokoúčinné kapalinové chromatografii (HPLC), kde se zaměřoval na studium principů separace, retenčních mechanismů, vývoj a optimalizaci metod pro analýzy různých typů látek v životním prostředí, potravinách a průmyslových produktech, například barviv, pesticidů, léčiv, tenzidů, tuků a olejů a v neposlední řadě přírodních antioxidantů. Vypracoval ucelenou teorii chromatografie s gradientovou elucí, zabýval se vývojem technik gradientové eluce v preparativní chromatografii ve spolupráci s profesorem G. Guiochonem (University of Tennessee, Knoxville, USA). Spolu se svým týmem vyvinul nové metody hodnocení a charakterizace vlastností kolon pro kapalinovou chromatografii. V poslední době se zabýval mikrokolonovými technikami kapalinové chromatografie, především vývojem účinných monolitických kapilárních kolon s novou selektivitou a také dvourozměrnou kapalinovou chromatografií, kde optimalizoval spojení polárních a nepolárních kolon pro zvýšení kapacity dvourozměrných systémů pro vyšší počet látek separovaných během jedné analýzy. Se stejným cílem vyvinul a optimalizoval techniku současné gradientové eluce ve dvoudimenzionální HPLC.

Výsledky dosažené při vědecké práci prof. Jandery publikovaly nejprestižnější časopisy v oboru. Jeho publikační záznam zahrnuje úctyhodných 260 publikací, pět monografií a více než 20 kapitol v odborných, převážně zahraničních knihách. Práce profesora Jandery byly se zájmem přijímány vědeckou komunitou, o čemž svědčí nejen vysoké počty citací (>9000, H-index 52), ale také pravidelná pozvání ke zpracování řady přehledných článků a k přednesení plenárních přednášek na prestižních světových sympoziích. Dva z přehledných článků jsou vedeny jako „Highly Cited in Field“, tzn. v daném oboru jsou dle počtu citací mezi jedním procentem nejvíce citovaných prací.

Za svůj vědecký přínos byl profesor Jandera oceněn celou řadou medailí, z nichž mezi nejvýznamnější patří Tswett Foundation Award (1988), Hanušova medaile České společnosti chemické (2004), pamětní medaile Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni (2005) a Univerzity v Messině (2005), „A. Wakszmundski Award for important achievements in the field of separation sciences“ udělená Polskou akademií věd (2011), AJP Martin Gold Medal udělená Britskou chromatografickou společností (2015), Stříbrná medaile Senátu Parlamentu ČR (2015), medaile Jaroslava Janáka udělená Ústavem analytické chemie AV ČR (2015), Award Giorgio Nota za celoživotní výsledky v kapilární kapalinové chromatografii (2016), a v neposlední řadě Tswett & W.Nernst Award udělená European Society for Separation Science (2016).

Se stejným nasazením, s jakým se věnoval vědecké práci, působil profesor Jandera také jako pedagog. Přednášel předměty Identifikace, určování struktury a stanovení organických látek, Chromatografie a elektroforéza a Optimalizace separačních procesů. Za dobu svého pedagogického působení vedl 25 úspěšně obhájených doktorských disertačních prací a několik desítek diplomových prací. Jeho doktorandi působí jako akademičtí pracovníci, profesoři a docenti, nejen na Katedře analytické chemie Univerzity Pardubice, ale také na Masarykově Univerzitě v Brně a dalších vysokých školách v České republice, řada dalších studentů si vede velmi úspěšně na pracovištích AV ČR (Ústav Analytické chemie Brno, ÚMCh Praha) a v průmyslu.

Členové skupiny a blízcí kolegové z katedry, kteří měli možnost poznat pana profesora také při méně formálních příležitostech, si ho pamatují jako společenského, nesmírně sečtělého člověka, který měl rád historii a s velkou chutí o ní diskutoval. Byl rád ve společnosti svých doktorandů a mladých vědeckých pracovníků, což se projevovalo zejména živými diskusemi při společenských setkáních v rámci domácích a zahraničních konferencí.

S profesorem Janderou odešel český vědec světového významu, který vychoval několik generací analytických chemiků a zejména chromatografistů. Rádi bychom mu tímto věnovali tichou vzpomínku.

Za kolektiv Katedry analytické chemie, spolupracovníky a bývalé studenty,

Petr Česla, Jan Fischer, Tomáš Hájek, Michal Holčapek

Za středeční tragickou nehodou na trati u Domažlic, kde se srazily dva vlaky a při nehodě přišli o život tři lidé, může podle Petra Nachtigalla z Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice nejspíše chyba strojvedoucího. Podle něj by tragédii nezabránil ani tzv. „generální stop“, tedy moderní zabezpečení, kdy dispečeři vlaky zastaví na dálku.

Podle vyšetřovatelů stálo za tragédií u Domažlic nejspíše lidské selhání. Jeden ze strojvedoucích – rychlíku jedoucího z Německa do Prahy - projel návěst „zpomal“ a následně nezastavil ani na návěst stůj. Co bývá nejčastějším důvodem takového selhání? Obyčejná nepozornost, zdravotní problémy strojvůdce, nebo technické selhání na lokomotivě?
Všechny uvedené možnosti určitě přichází do úvahy a vyšetřování odhalí, zda se nejednalo o technickou závadu. Bohužel oba strojvedoucí při nehodě zemřeli, takže otázka zdravotní indispozice či nepozornosti může zůstat neobjasněna. Obecně je dnes technika na takové úrovni, že se přikláním spíše k chybě na straně strojvedoucího či momentální zdravotní indispozici.

Poslední takto vážný případ se odehrál v roce 2020 u Perninku na Karlovarsku, kde jeden ze strojvůdců nepočkal ve stanici, vyjel předčasně a na jednokolejné trati se srazil s protijedoucím vlakem. I tehdy se začala řešit bezpečnost na železnici a investice do zabezpečení. Jak je na tom česká železnice s úrovní zabezpečení?
Nejen česká železnice, ale železnice obecně je velmi bezpečný způsob dopravy a bezpečnost je při organizaci železniční dopravy na prvním místě. Samozřejmě vždy je ve hře i lidský faktor, který v tomto případě selhal a způsobil tuto nehodu.

Na některých tratích už dnes funguje dálkové řízení, včetně systému „generální stop“, který umožňuje, aby dispečeři mohli na dálku zastavit vlaky. Jak moc je tento systém rozšířený, pomohl by v tomto případě?
Funkce generálního stopu není pevně spjata s dálkovým řízením a je možné ji aplikovat i na místě řízené stanice. V tomto případě je však možné, že mezi projetím návěsti a nehodou uplynul tak krátký časový okamžik, že ani výpravčí ani dispečer z Centrálního dispečerského pracoviště (CDP) by nemuseli na tuto situaci zareagovat. V tuto chvíli není generální stop na našich tratích ničím výjimečným, ale jeho aplikace vyžaduje součinnost s obsluhujícím personálem a není tedy stoprocentně jisté, že by této nehodě zabránila. Úplné řešení přinese jen instalace tzv. ETCS (evropský vlakový zabezpečovací systém, mj. hlídá rychlost a to, zda vlaku nehrozí kolize. Na dálku je možné vlak zastavit – pozn.red.).

Opakovaně se řeší i problém samotných strojvůdců. Je jich málo, často slouží u více dopravců a existuje podezření, že část dělá až moc přesčasů. Je to stále takový problém?
Tento problém intenzivně řeší České dráhy i Drážní inspekce, ale zatím se nepodařilo prokázat, že by tento faktor měl vliv na vznik mimořádných událostí. Paradoxně strojvedoucí, kteří "melouchaří", nemívají tolik mimořádných událostí. Viz nehoda u Českého Brodu, kde se jednalo o strojvedoucího po delším odpočinku.

Nové vládní nařízení z letošního roku povinnou přestávku strojvedoucích po směnách prodlužuje ze šesti na sedm hodin. Bude to v praxi fungovat, nebo by si pracovní režim strojvůdců zasloužil nějaký jiný, ještě přísnější režim?
Jak jsem již uvedl, tak nebyl prokázán vliv odpočinku na vznik mimořádných událostí, tedy určitě toto zpřísnění pomůže, ale v praxi také může prohloubit nedostatek strojvedoucích.

Vlaky, které se srazily, byly moderní. Jednalo se o soupravu RegioShark, proti níž z neznámých důvodů vyjela lokomotiva Herkules. Jsou tyto novější vlaky lépe zabezpečeny z hlediska pasivní bezpečnosti - jak pro strojvedoucí, tak pro samotné cestující?
Obecně jsou lokomotivy bezpečnější už tím, že strojvedoucí sedí výš, než je tomu u motorových vozů. Rám vozidla RegioShark má nové deformační zóny, což zvyšuje jejich bezpečnost. Je to ale také o rychlosti, ve které se vlaky potkají. Zabezpečení těchto vozidel je standardní jako u dalších vozidel na naší železnici.

Rozhovor je převzatý ze serveru Deník.cz

Akademie věd ČR, vysoké školy a ostatní výzkumné instituce jsou úrodnou půdou pro nápady a řešení, které mají dopad na kvalitu našeho života. Kdo stojí za transferem výzkumných výsledků a inovací z akademického prostředí do běžného života v České republice? Tentokrát jsme se podívali do Centra transferu technologií a znalostí na Univerzitě Pardubice.

Příběh Centra pro transfer technologií a znalostí (CTTZ) se na Univerzitě Pardubice začal psát díky projektu v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj  pro inovace (OP VaVpI) v roce 2012. CTTZ bylo zařízené tak, aby mohlo ihned poskytovat kompletní právní služby, podporu duševního vlastnictví, komercializaci a doplňkovou činnost, tedy smluvní výzkum, školení nebo analýzy.

„Univerzita Pardubice má sedm fakult se specializací v oblasti přírodních, technických, společenských i ekonomických věd, uměleckých a zdravotnických oborů. Je to široké spektrum. Nejlépe se nám pracuje na transferu v technických oborech a takovým lídrem je pro nás Fakulta chemicko-technologická. Nicméně na Dopravní fakultě Jana Pernera a Fakultách elektrotechniky a informatiky a zdravotnických studií už máme také spolupráce. Díky projektu GAMA se zapojili i vědci z Fakulty ekonomicko-správní,“ popisuje záběr CTTZ na Univerzitě Pardubice Petra Hawlová, která se stará o strategii transferu.

V rámci zkvalitnění procesu komercializace se CTTZ snaží vyhledávat průmyslové partnery a investory. Na jejich stránkách je k nahlédnutí celkový přehled patentů, z nichž je několik zdůrazněných. Jde o pomyslná želízka v ohni, například screening karcinomu slinivky, katalyzátory nebo zdravotnické pomůcky s kyselinou hyaluronovou.

Úspěchy

„Opravdový transferový úspěch se nám podařil v oblasti vývoje veterinárních léčiv. Společnost vyrábějící farmaceutické substance se v jednom odvětví své produkce dostala do slepé uličky, když přišel legislativní požadavek, že rozpouštědlo, které používali, bude zakázáno. Díky tomu, že už tehdy probíhala aktivní spolupráce, naši vědci dokázali nalézt náhradu a firma mohla pokračovat ve výrobě této substance. V tomto případě jsme se podíleli na patentování technologie, jejím dalším licencování a následně i prodeji,“ popisuje Hawlová příběh, kdy CTTZ pomohlo zachovat jednu z výrob společnosti.

Takových pozitivních příběhů má CTTZ ve svém portfoliu více, například když se podařila spolupráce s biotechnologickou firmou. Vědcům se povedlo připravit vlákno kyseliny hyaluronové, a na tento objev navázal vývoj unikátních krytů ran na bázi kyseliny hyaluronové s dalšími složkami.

Hawlová doplňuje: „Pokročili jsme také v projektu včasné diagnostiky rakoviny pomocí speciálních markerů z tělních tekutin, převážně z krve. Zprostředkovávali jsme spolupráci s patentovou kanceláří a externím partnerem projektu. Nyní je nutné provést klinické ověření samotné metodiky. A jedna z variant realizace projektu je případně i naše první spin-off firma.“

Transferová centra ještě nejsou bytostnou součástí univerzit

Transferová centra se na české akademické půdě stále potýkají s předsudky. Hawlová vysvětluje: „Běžný člověk vůbec netuší, co to znamená transfer technologií. My propojujeme svět aplikační sféru, respektive průmysl, s tím, co dělají vědci na univerzitě. Dostáváme vědecké inovace do společnosti.“

Podle Hawlové některé univerzity stále neberou transferová centra jako svoji interní součást. Transfer je zatím ve srovnání s některými převážně zahraničními univerzitami spíše potenciální než skutečný zdroj peněz. Přitom by měla důležitost pozice transferových center z pohledu univerzity spíše stoupat, protože univerzitní ekosystém se mění. Patenty, užitné vzory a licenční smlouvy dostávají vyšší význam.

„Zpočátku pro nás bylo také těžké proniknout k akademikům. Jsme poměrně mladé oddělení a akademici k nám neměli důvěru. Mysleli si, že nebudeme přínosem, že představujeme jenom další byrokratickou zátěž. To se mění,“ říká Hawlová a vyzdvihuje přínos programu GAMA, k ověřování výsledků výzkumu a vývoje pro praktické uplatnění a komerční využití. „Akademici vidí, že jsme tu pro ně a že jim budeme pomáhat.“

„Přístup průmyslových partnerů k univerzitě byl zpočátku také problematický. Občas mají pocit, že univerzity jakožto veřejné instituce, by se o svoje technologie měly podělit zdarma,“ doplňuje.

Potenciál pro projekty v oblasti life-sciences

CTTZ rozvinulo od roku 2018 spolupráci se Stanford University v USA. Jedná se o účast v komunitě SPARK, což je konsorcium, které pomáhá přechodu vědeckých inovací do společnosti. Cílem iniciativy je propojení transferových center.

Podporují se projekty z oblasti life-sciences, tedy transfer nových léčiv, vakcín nebo diagnostických metod. Členství v konsorciu SPARK představuje významnou pomoc při vyhledávání komerčních partnerů po celém světě. SPARK znamená jak transferovou, tak edukační oporu. Probíhají například školení o marketingu pro vědce, komunikaci projektů směrem k průmyslovým partnerům či o různých finančních možnostech, co se týče získání dotací z evropských zdrojů.

Článek je se svolením převzatý z portálu Věda a výzkum

Povídali jsme si s Janem Vodičkou, který se zabývá výzkumem čichu a chuti na Univerzitě Pardubice. Jaký je pohled klinického lékaře na českou vědu? A jak se dostávají inovace v medicíně do praxe?

Jste lékař s klinickou praxí, působíte na Fakultě zdravotnických studií na Univerzitě Pardubice. Kdy jste se rozhodl, že svoji kariéru zasvětíte také vědě?

Po dokončení studií jsem nastoupil do Pardubické nemocnice na oddělení ORL. Měl jsem štěstí na mentory. Kliniku vedli profesoři Arnošt Pellant současně s Viktorem Chrobokem. Kladli velký důraz na léčebně-preventivní péči a současně nás vedli k tomu, abychom se neustále aktivně vzdělávali a cíleně se věnovali i určitému tématu. V tom je obsažená i vědecká práce.

Díky vědecké činnosti se lépe orientuji v moderních postupech. Nicméně také na klinice zkoušíme a vyvíjíme takové metody, které ve finále pomohou pacientovi, jak ve smyslu stanovení diagnózy, tak v léčbě.

Takže vy jste se vlastně od profesního seberozvoje dostal až k vlastní vědecké činnosti?

U nás v republice se před 15 lety nikdo intenzivně nevěnoval problematice čichu ani chuti, takže jsme chtěli založit specializované pracoviště. Začali jsme rozvíjet prvotní jednoduchou metodiku vyšetření čichu v Česku. Pan profesor Pellant mi dal kontakty na zahraniční pracoviště, se kterými vedeme mnoho odborných debat, ale navzájem se i navštěvujeme. Od té doby, co jsme se začali na naší klinice zabývat čichem a chutí, tak pacientů začalo přicházet čím dál tím více. U některých z nich jsou i možnosti léčby.

Váš výzkum je tedy vyloženě o tom, abyste dostal svoje inovace do praxe?

Moje role je v klinické aplikaci. Nemáme takové zázemí, abychom mohli dělat bazální výzkum. Nicméně máme možnosti spolupráce napříč univerzitou a jsme schopni naše poznatky předat do klinické praxe.

Když se podíváte z pohledu akademického pracovníka na českou vědu, co jsou podle Vás největší aktuální problémy?

Velký problém vidím v nedostatku financí, to řeším často. Mladé nadějné talenty si chci udržet, neměli by pracovat zadarmo. Ověření postupů v klinické praxi je dlouhodobý proces a zachovat kontinuitu práce je proto velmi důležité.

Ale zároveň si myslím, že na lékařských a zdravotnických fakultách je stále prostor, aby byli studenti zapojováni více do vědy. Měl by na to být kladen větší důraz a současně by nadějní studenti měli být ohodnoceni za kvalitně odvedenou práci. Potřebují podpořit, aby nezůstali jenom u klinické medicíny, ale také pokračovali ve vědecké práci. Lékaři působící také jako vědci by měli umět nabídnout i něco navíc, snažit se motivovat studenty, aby započali a pokračovali ve vědecké práci.

Co myslíte tím nabídnout „něco navíc“?

Měli bychom se více starat o složku propagace pracoviště a projektů, které jsou na něm vedeny. Zapojit studenty od začátku i do mezinárodní spolupráce. Dřív jsem obecně k propagaci přistupoval relativně kriticky, protože jsem věřil, že člověka má věda vnitřně bavit. Nyní věřím, že student musí mít pocit, že ho to nejen baví, ale také že je to užitečné. A navíc ta odvedená práce má být i řádně zaplacená.

Setkala jsem se s názorem, že pokud není klinický lékař-vědec součástí výzkumného týmu, pak se může ocitnout v situaci, kdy zůstává na vše zcela sám a dělá vědu "večer doma pod lampičkou".

Mám zkušenost z německých Drážďan, kde je centrum pro čich a chuť (klinické i výzkumné pracoviště současně). Tamní lékaři ošetřují pacienty na ORL klinice a dále mají pacienty s poruchou čichu, některé z nich zařadí do studií. Velký rozdíl je v tom, že klinická praxe obnáší přibližně 50 % zaměstnání. Zbytek času věnují vědecké práci v jiné, klidnější části budovy kliniky ORL. Tam mají prostor utřídit si myšlenky, tvořit projekty a sepisovat, co potřebují. I produkce jejich vědeckých výstupů je výborná.

Jak to tedy probíhá u nás?

My máme velkou spoustu zajímavých dat. Času je ale tak málo, že data zůstanou nevyužitá. V Drážďanech mají jasnou linku. Rozpracuje se projekt, uzavře se a pak se řádně publikuje. A jde se na projekt další. U nás dokončíme sběr dat, výsledky pak odpřednášíme a většinou se jde na projekt další, aniž by se výsledky publikovaly. To je škoda, protože pak na výstupy naší práce může reagovat někdo ze zahraničí, můžete navazovat další spolupráci. Publikace jsou důležité a na našem pracovišti se snažíme tuto část zlepšit.

Je čas ten klíčový problém?

Čas je problém. Ale i když budu mít v práci více času, prostor na přemýšlení budu mít až doma v klidu. Velká většina mých kolegů to tak dělá. Je skoro nemožné najít si klid na vědeckou práci v lékařském prostředí.

Jaká je dle vašeho názoru konkurenceschopnost Česka v oboru medicíny?

Co se týče pacientů a léčebně-preventivní péče používáme ve srovnání se zahraničím shodné metody. V rámci vědeckých výzkumů nicméně v zahraničí mají k dispozici nejen novější přístrojové vybavení, ale především více personálu, který s novými přístroji pracuje. Hlavní důraz kladu na rozdíl v personálním zajištění.

Pokud se porovnáme s německými klinikami, ve výzkumných procesech jsou určitě dál. Nicméně to není tak, že nejsme pro zahraničí rovnocennými partnery. Vždy přinášíme nové pohledy a metody, které jsou sice jednodušší, ale pořád si je se zájmem vyposlechnou.

Na čem pracujete teď?

V minulosti jsme intenzivně pracovali na vyšetření čichu, na našem pracovišti vznikl i jednoduchý screeningový test. Nyní cílíme na vyšetření chuti. Chuť je trochu upozaděná, ale je potřeba, aby se velmi dobře vyšetřila, protože často je porucha čichu s poruchou chuti spojena. Cílem je vytvořit takový test, který lze provést v pohodlí domova. Toto vyšetření chuti bude umožnovat i stranové odlišení na jazyku.

Porucha chuti se může objevit u mnoha nemocí. Může to být cukrovka nebo hypertenze. Dále se s poruchami chuti setkáváme u neurologických nemocných nebo u nemocí v oblasti ORL.  Například může být přerušený nerv (chorda tympani) a pacient chuť necítí. Také léčba nádorů v oblasti hlavy a krku ozařováním vede ke zhoršenému vnímání chuti. Náš test umožní zjistit, jaký je stav chuti, jak intenzivně si má pacient stravu solit nebo sladit, a tím pro ně bude přínosem.

Na tento projekt jste získal podporu v podobě grantu Technologické agentury GAMA, proof of concept. Jaká je prvotní myšlenka?

Výzkum je podpořen v rámci covidových projektů. V oblasti čichu je metodika vyšetření velmi dobře propracovaná, ale chuť zůstává velice pozadu. Až v rámci pandemie covid-19 se o čichu začíná více mluvit a tím pádem je i větší zájem o vyšetření nejen čichu, ale i chuti.

Myšlenka projektu je následující. Pokud pacient prodělal covid-19 a bude přetrvávat porucha chuti, zajde do lékárny a udělá si test. Jednoduše si zjistí, zda je chuť porušená nebo ne. Pokud ano, tak musí dávat pozor na to, jak si sladit a solit a od lékaře dostane případně doporučení k léčbě.

V našem dlouhodobém cíli plánujeme, že lékaři budou mít k dispozici test, kterým se mohou pacienti vyšetřit doma. Zjistí se, jestli je chuť zhoršená nebo zachovaná. Lékaři budou mít k dispozici standardní instrument, kterým budou vyšetřovat chuť. Doposud je chuť vyšetřována velmi raritně.

Kdo je konečný uživatel vaší metody?

Test je koncipován pro tři skupiny: za prvé pro pacienta, který se sám rozhodne, že si vyšetří chuť. Pak za druhé budou mít možnost ověřit stav chuti lékaři (neurologové, ORL, ale i praktici). A za třetí očekáváme, že společnosti, které dělají výzkum, budou chtít monitorovat léčbu novými preparáty i ve vztahu k chuti.

Jak jste daleko s posunutím do praxe?

Pracovali jsme na několika variantách testu, z nichž jedna se ukazuje jako nejvhodnější. Potřebovali jsme test dotáhnout do takové míry, aby se dalo udělat samovyšetření a současně stranové rozlišení. Jsme nyní ve fázi, že máme vhodný nosič a blížíme se i ideální koncentraci. Současně s tím testujeme aplikaci, kdy telefon nebo kamera sleduje, zda se pacient vyšetřuje správně. Je totiž klíčové, aby pacient zachoval správný postup. Předpokládám, že na podzim budeme metodiku verifikovat na větších souborech. V současnosti jsme tedy těsně před vyprodukováním testu, který bude opravdu definitivní a budeme ho ověřovat na větším souboru zdravých i nemocných osob.

Jaká je, pro vás osobně, cesta od myšlenky přes výzkum až do praxe?

Na Univerzitě Pardubice funguje centrum transferu velmi dobře. Cítím z jejich strany podporu. Kdykoli něco potřebuji, tak hledáme možnosti řešení. Především pak ze strany administrativy.

Jak ale vy sám vnímáte transfer technologií?

Ze začátku jsem byl z procesu transferu technologií trošku nešťastný. Cítil jsem ohromný tlak na komerční část, respektive na to, aby produkt nějaká firma začala vyrábět a vše se začalo prodávat a univerzita, aby byla nositelem myšlenky, patentu, užitného vzoru. Já jsem v první řadě lékař a zajímá mě, zda se ta metoda dostane do praxe. Jestli bude mít komerční úspěch je pro mě druhořadé. Přes moje počáteční neporozumění musím říct, že to má smysl. Nás i naše kolegy z ostatních fakult to nutí k tomu, abychom dotáhli praktickou využitelnost testu a současně se zabývali úspěchem propagací metody obecně.

A co transfer v medicíně?

Transfer v medicíně je složitější a všechno trvá mnohonásobně déle. Nebudeme mít jako výsledek projektu zdravotnický prostředek. To je na další roky schvalování, ale rozhodně budeme splňovat požadavky na bezpečnost. Pokud to srovnám se světem, obdobné metody k vyšetření čichu a chuti také nejsou v naprosté většině zdravotnickými prostředky.
Centrum transferu technologií by mělo brát v potaz i rozdílnosti v oborech, které žádají o granty. Časové a finanční náročnosti jsou velmi rozdílné.

Rozhovor je svolením převzatý z portálu Věda a výzkum

Zemřel doc. Ing. Jiří CAKL, CSc.

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne 29. července 2021 zemřel náš vzácný kolega, akademik doc. Ing. Jiří Cakl, CSc., prorektor Univerzity Pardubice v letech 2000 – 2014.

Docent Jiří Cakl svůj celoživotní odborný zájem zasvětil naší alma mater, Univerzitě Pardubice, na níž působil jako vysokoškolský učitel a vědec od samého začátku své profesní dráhy.

Svůj velice aktivní pracovní život věnoval bádání v oboru chemického inženýrství, zejména pak hydrodynamice toku nenewtonských kapalin vrstvami částic a kompaktními porézními materiály. Věnoval se i studiu procesních charakteristik tlakových membránových separačních procesů, a to na Ústavu environmentálního a chemického inženýrství na Fakultě chemicko-technologické. Rád se věnoval výchově nových generací odborníků, pro něž byl velkým vzorem a oporou. V odborné komunitě byl uznávaným kolegou.

Nejen svým odborným vědeckým dílem přispěl k rozkvětu a věhlasu pardubické vysoké školy. Plných 14 let (2000-2014) se podílel na řízení činností a života vysoké školy ve vedení Univerzity Pardubice ve funkci prorektora pro vnitřní záležitosti, poté ve funkci místopředsedy významného univerzitního orgánu – Rady pro vnitřní hodnocení Univerzity Pardubice (2018-2021). Byl členem Vědecké rady Univerzity Pardubice (2000-2014) a Fakulty chemicko-technologické (2001-2004, 2011-2015). Byl dlouholetým místopředsedou Rady vysokých škol ČR a předsedou Ekonomické komise RVŠ (2001-2008) a dlouholetým členem Sněmu Akademie věd ČR (2006-2010, 2014-2018). Za jeho přínosnou činnost pro vysoké školství mu udělil ministr školství v roce 2009 medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně a v roce 2014 rektor Univerzity Pardubice Medaili za zásluhy o Univerzitu Pardubice.

Docent Jiří Cakl se navždy zapsal do kroniky života Univerzity Pardubice nejenom jako mimořádná osobnost našeho akademického života, ale také jako dlouholetý prorektor, člen vedení Univerzity Pardubice, vědec,  oblíbený vysokoškolský pedagog, ale také jako laskavý člověk, milý kolega a vzácný kamarád.

ČEST JEHO PAMÁTCE!

Fakultu restaurování Univerzity Pardubice povede opět Mgr. BcA. Radomír Slovik.  Expert na restaurování dokumentů a knižní vazby bude v čele fakulty i další čtyři roky. Děkana zvolila většina z devítičlenného akademického senátu fakulty jako kandidáta na děkana a  do funkce ho přímo na fakultě v Litomyšli oficiálně uvedl rektor UPCE Jiří Málek.  Druhé funkční období Radomíra Slovika začne 1. září.

„Mým cílem je udržet kvalitu výuky a propojit ji s praxí nejen v České republice, ale také v zahraničí. Záleží mi na tom, abychom si na fakultě udrželi inspirativní a tvůrčí prostředí pro mé kolegy a zejména pro studenty. Chci, aby naši absolventi byli oceňovanými špičkovými restaurátory a experti fakulty pokračovali v projektech na mezinárodní úrovni i v práci na nejcennějších dílech u nás,“ uvedl děkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Mgr. BcA. Radomír Slovik.

Mgr. BcA. Radomír Slovik (40 let) je absolventem Institutu Restaurování a konzervačních technik, o.p.s. v Litomyšli (2004). V roce 2011 absolvoval také magisterské studium Kulturních dějin na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Jeho oborem je konzervace a restaurování dokumentů z papíru, také pergamenů, usní, pečetí a knižní vazby. Byl u založení fakultního Ateliéru restaurování uměleckých děl na papírové podložce (2005) a od roku 2006 vedl Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů. Několik let stál v čele Akademického senátu Fakulty restaurování a od roku 2014 působil jako proděkan pro vědu a tvůrčí činnost. Je třetím mužem v čele Fakulty restaurování v Litomyšli. Prvním děkanem byl zvolen 1. listopadu 2005 doc. Jiří Novotný, ak. sochař (2005 – 2009), kterého vystřídal Ing. Karol Bayer (2009 – 2017), dnes proděkan.

Jejich boom nekončí. Naopak nabírá na síle. Fenomén podcastů se šíří internetem. Zasáhnul taky pardubickou univerzitu. Své osobnosti, úspěšné studenty i absolventy chce díky vlastní tvorbě představit širší veřejnosti.

„Sice máme univerzitní časopis, ale ten je spíš takový interní. Naši hosté jsou obecně inspirativní. Vůbec prvním byl pan rektor. I když je excelentním vědcem, byl rozhovor osobnější. Mluvil tam o své knize Věda a jiné lásky. Těmi láskami přitom myslí koníčky a záliby. Málokdo tuší, že fotografuje, sbírá staré fotoaparáty a taky se už v dětství začal učit japonsky, rád poznává cizí země,“ říká jedna z moderátorek Věra Přibylová. Tou další je Šárka Rusnáková.

UPCE On Air

Koho uslyšíte?

Celkem má podle Přibylové univerzita natočených 10 dílů a postupně je každé druhé pondělí vysílá na webu i v aplikacích. Dohledat se k audiu dá taky video. „Kromě pana rektora jsme si pozvali i studenta Petra Václavka z fakulty ekonomicko-správní, který během pandemie pořádal charitativní fiktivní zápas ve futsale. Přivítali jsme taky mladou vědkyni Michaelu Chocholouškovou z excelentního vědeckého týmu profesora Michala Holčapka, který se zabývá výzkumem rakoviny slinivky.“

Rozhovorem prošel taky absolvent dopravní fakulty Jiří Čáp. „Ten pracuje v logistické firmě a na autodromu ve Vysokém Mýtě, takže povídal o motosportu. Mezi hosty jsme měli i dva historiky – Pavel Marek je spoluautorem výstavy na pardubickém zámku Pernštejnské ženy a Evropa. Vladan Hanulík se pro změnu zabývá dějinami těla, dějinami medicíny. Pozvali jsme taky Marcelu Pejchalovou z fakulty chemicko-technologické, která se zabývá rozbory vody anebo docenta Černohorského z fakulty ekonomicko-správní na téma Jak peníze v čase ztrácí svou hodnotu.“

Cizojazyčná verze

Protože na univerzitě studuje přes 400 zahraničních studentů a působí tam zahraniční akademici, vznikají i speciální anglické podcasty. Moderuje je Zaan Bester z Jihoafrické republiky. „Povídala si třeba se studentem z Jemenu, kterým zmítá válka a různé politické problémy. Jeho zajímavý příběh určitě stojí za poslech,“ doporučuje Přibylová.

Na natáčení podcastu autoři využívají vlastní studio Univerzitního konferenčního centra. V logu podcastu je symbolika křídel složená ze šestnácti otisků prstů. „Dřív jsme tento motiv použili v kampani pro uchazeče. Jmenovala se Studuj na UPCE a nechej tu svůj otisk. Naši hosté taky nechávají v podcastu takový symbolický otisk. Navíc křídla evokují lehkost a my se snažíme podcasty dělat odlehčeně.“

Článek je se svolením převzat z Českého rozhlasu Pardubice. 

Děkanka Fakulty zdravotnických studií (FZS) Univerzity Pardubice Jana Holá v rozhovoru pro Českou televizi vysvětluje, proč nelze vzdělávat více studentů, i když zájem o studium všeobecného ošetřovatelství po pandemii radikálně vzrostl.

Společný projekt  FZS a Fakulty informatiky a statistiky VŠE ukázal, že počet absolventů pro české zdravotnictví nestačí a k udržení současného počtu všeobecných sester i v budoucnu by měl být dvojnásobný.

Sledujte reportáži ČT 24  z naší fakulty, která na problém upozornila.

Desátým rokem mohou studenti a absolventi hlasovat v soutěži Fakulta roku. V prestižní anketě hodnotí nejen kvalitu výuky, ale také prostředí, ve kterém se vzdělávají. A právě hodnocení studentů a čerstvých absolventů představuje zásadní kritérium, kterým se mohou řídit i budoucí vysokoškoláci při výběru školy.

Tři fakulty Univerzity Pardubice se v předchozích letech dostaly na stupně vítězů. V roce 2019 ve své kategorii zvítězila Fakulta chemicko-technologická. Na předních příčkách v anketě se objevuje přitom pravidelně. Ve stejném roce si vítězství v kategorii odnesla i Fakulta zdravotnických studií a do čela se dostala poprvé v historii soutěže. A prvenství v jednom z ročníků patří i Fakultě restaurování, která sídlí v Litomyšli.

V anketě mohou hlasovat současní i bývalí studenti, kteří ukončili bakalářské nebo magisterské studium v posledních 24 měsících. Index Fakulta roku ukazuje kromě hodnocení samotné kvality, zajímavosti a pestrosti výuky, také dostupnost studia v zahraničí.

Pojďte do toho s námi a podpořte svou fakultu! Hlasujte na https://fakultaroku.cz/ do 31. července 2021.

Část Karlova mostu posprejoval neznámý vandal. Modré nápisy v angličtině jsou na pravé straně zábradlí i podstavci sochy směrem k Pražskému hradu asi od poloviny mostu. „U graffiti je to spíše estetický problém, ale mnohem nebezpečnější je samotné odstraňování, které může způsobit paradoxně daleko větší poškození,“ vysvětlil vedoucí ateliéru restaurování kamene z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Jakub Ďoubal.

Policisté byli přímo na míste a případem se budou zabývat, řekl policejní mluvčí Richard Hrdina.

Nápisy jako například „hate you“, „love“ nebo „sorry“ jsou nastříkány nesmyvatelnou modrou barvou. Posprejovaná je i lampa na mostě. Pražský magistrát se situací již zabývá. „Kolegové z Technické správy komunikací současné graffiti již řeší a bude se pravděpodobně odstraňovat i ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, protože se jeden tag objevil i na jedné ze soch,“ sdělil mluvčí magistrátu Vít Hofman.

„Ta škoda bude rozhodně v desítkách tisíc korun, rozsah je poměrně velký, budeme to řešit s restaurátory, tak abychom nápis odstranili, ale zároveň byli k památce šetrní,“ popsal Hofman. Mluvčí Sdružení výtvarníků Karlova mostu Roman Kotrč odhadl škodu na více než sto tisíc korun.

V posledních měsících to není ojedinělý případ, poslední poškození takzvaným tagem bylo podle mluvčí TSK Barbory Liškové na schodišti na přelomu května a června tohoto roku. Odstranění současných nápisů proběhne v řádu několika hodin, maximálně několika dní podle obtížnosti, uvedla mluvčí.

Protože se jeden z nápisů objevil i na podstavci sochy, provede práci zkušený restaurátor. „Celou věc řeší Městská policie hl. m. Prahy a bude podáno oznámení na Policii ČR,“ dodala Lišková. Podle policejního mluvčího hrozí pachateli až tříleté vězení.

„U graffiti je to spíše estetický problém, ale mnohem nebezpečnější je samotné odstraňování, které může způsobit paradoxně daleko větší poškození,“ vysvětlil vedoucí ateliéru restaurování kamene z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Jakub Ďoubal.

„Bude záviset na typu barvy, může být odstranitelná chemicky, nebo nemusí. Používá se pára na základní omytí, dají se používat rozpouštědla, mikropískování až po laserové čištění na dočištění na hodnotných sochařských dílech,“ přiblížil restaurátorskou praxi Ďoubal.

Most posprejovali vandalové i v minulosti. Loni v prosinci potvrdil pražský městský soud roční podmíněný trest německému turistovi Benjaminu Wittigovi, který spolu se svým bratrem Niclasem Steigerem v létě 2019 posprejoval jeden z pilířů Karlova mostu. Cizinci ponechal také stotisícový peněžitý trest a vyhoštění na pět let.

Obvodní soud pro Prahu 1 v listopadu 2019 rozhodl, že Karlův most posprejovali oba bratři. Steiger vinu od počátku přiznával a už v závěrečné řeči uvedl, že rozsudek přijme. Dodal však, že si neuvědomil, na jak významnou památku graffiti umístil. Starší z bratrů obvinění odmítl. Uvedl, že nápis o rozměrech pět krát dva metry na most nastříkal pouze Steiger.

Sledujte reportáž od 15 min a 40 s.

Reportáž je převzatá ze serveru České televize

Foto ilustrační