Děkan Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice Jan Stejskal  jednal s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým a ředitelem Krajského úřadu Pardubického kraje Jaroslavem Folprechtem o rozšíření spolupráce v rámci studijního programu zaměřeného na ekonomiku a management veřejného sektoru. Toto navazující magisterské studium by mělo připravit absolventy na práci nejen na krajském úřadě, ale také na obcích či v řadě veřejných institucí.

Spolupráci s krajem Univerzita Pardubice kvituje „Vážíme si spolupráce s krajským úřadem v Pardubicích, protože nám nabízí velké možnosti pro nový studijní program se zaměřením na veřejný sektor. Naše zkušenosti jednoznačně potvrzují, že nabídka studijních programů spojených s praxí umí daleko lépe oslovit novou generaci studentů. Kontakt s budoucími zaměstnavateli jim také velmi usnadňuje přechod ze studia do praxe,“ vyjádřil se děkan Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice prof. Jan Stejskal.

„S Univerzitou Pardubice spolupracujeme dlouhodobě nejen v rámci konkrétních projektů například v oblasti dopravy, do kterých se zapojují samotní studenti, ale také v rámci vzdělávání, přednášek z praxe či možností praxí přímo na našem úřadě. Univerzita nyní připravuje studijní program se zaměřením na ekonomiku a management veřejného sektoru, který by měl být otevřen již v rámci nového akademického roku. Jedná se o navazující magisterský program s rozšířením praxe na dva semestry, kterou by studenti mohli absolvovat nejen na krajském úřadě, ale také na městských a obecních úřadech, ale také v řadě dalších institucí jako CzechInvest či CzechTrade. Celý program by měl být zaměřen více do praxe a měl reflektovat reálné potřeby a požadavky veřejného sektoru na samotné absolventy. Každá aktivita tohoto druhu, která má za cíl připravit kvalitní absolventy pro veřejný sektor je z našeho pohledu velmi vítaná,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Hokejista a absolvent Fakulty ekonomicko-správní Lukáš Radil se po sedmi letech angažmá v nejlepších světových soutěžích vrací domů. Jak vzpomíná na studium a co ho čeká v HC Dynamo, se kterým už získal dva extraligové tituly?

Jaký jste byl student?

Snažil jsem se být vždy svědomitý. Nikdy jsem nic nepodceňoval, málokdy se mi stalo, že bych vynechal přípravu. Odjakživa jsem nad sebou měl pomyslný bič, že když se mi něco nepovede, špatně to se mnou dopadne. I tak to ale neznamenalo, že jsem byl vždy dobře připraven, moje svědomitost nebyla zárukou toho, že bych vždy uspěl.

Podle čeho jste si vybíral obor?

S kamarádem jsme chtěli začít studovat ekonomii. Obor Veřejná ekonomika a správa jsme si vybrali, protože tam vyžadovali jen jeden cizí jazyk. My jsme se tenkrát hrozně báli jít na obor management, kde byly jazyky dva. Když si to zpětně promítám, tak nevím, proč jsme takto uvažovali (smích). Jazyky mě vlastně baví a dnes už vím, že bych se bez nich neobešel.

Zajímal jste se o ekonomii už dříve?

Ekonomie mě sice nezajímala a ani jsem jí do té doby nerozuměl, ale díky studiu jsem začal postupně do oboru pronikat. A navíc mě začal velmi zajímat. Konečně jsem pochopil, jak je ekonomie důležitá, kolik věcí ovlivňuje, a porozuměl jsem kontextu finančnictví a peněz. Ale začalo mě to bavit až v průběhu studia, teprve když jsem se do toho pořádně ponořil.

Jak jste skloubil školu s tréninky?

Dříve jsem byl součástí programu hokejových škol v Pardubicích. Chodil jsem na základní školu, kde jsme měli uzpůsobený harmonogram. Šli jsme do školy třeba na dvě hodiny, a pak pro nás přijel autobus, který nás odvezl na zimní stadion. Po tréninku nás vrátil zase do školy, kde jsme pokračovali ve výuce. Odpoledne jsme měli ještě jeden trénink. Později na sportovním gymnáziu to bylo v podstatě to samé, jen na ten zimák už jsme se museli přesunout sami.

Na univerzitě přišla změna?

Na vysoké škole už to nešlo tak snadno. V té době jsem se dostal do „áčka“, do profesionálního týmu Pardubic, takže jsem přemýšlel, jestli mám dál studovat. Pak jsem se ale dozvěděl, že existuje něco jako individuální plán, díky kterému jsem vysokou školu vystudoval. I tak jsem ale musel plnit docházku na cvičeních, což se mi nikdy úplně nedařilo, takže jsem si je různě nahrazoval. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože jsem si při studiu odpočinul od hokeje a při hokeji zase od školy.

Kdybyste skončil s hokejem, dokázal byste rozjet ekonomickou kariéru? Udržujete si znalosti?

Moje manželka vždy říká, že jsem nezaměstnatelný člověk (smích). Když se nad tím zamyslím, je to vlastně pravdivé. Ale jednou mě to stejně čeká, kariéra skončí a budu se muset vydat jiným směrem. Já se na to docela těším. Průběžně trochu sleduju, co se děje, a ekonomika mě stále zajímá a fascinuje.

Z extraligy jste šel hrát nejvyšší ruskou ligu KHL do Moskvy. Jaká to byla změna?

Je to jako když člověk přejde ze střední školy na vysokou, najednou je učiva více a je to šok. Takhle to bylo i v hokeji. První věc byla jazyková bariéra a také mentalita lidí a kultura, která je od té naší dost odlišná. Samozřejmě i hokej je tam jiný. Každý začátek je těžký, ale člověk se s tím musí nějak srovnat.

Jak se žije v Moskvě?

Moskva má asi 12 milionů lidí a pohybovat se tam není úplně snadné. Autem je to dost těžké. Já jsem raději jezdil metrem. Ale není to jako pražské metro se třemi linkami, v Moskvě je jich třeba 20, všechny názvy a nápisy jsou v azbuce a všude se valí hromady lidí.

Jak jste překonával jazykovou bariéru?

Tři roky jsem byl v týmu samotný Čech jen s Rusy, Američany a Kanaďany, což bylo super, protože jsem se s nimi naučil lépe anglicky. Ruštinu jsem docela rychle odposlouchal, protože je to nám blízký jazyk. Pak už za mnou chodili Američani a Kanaďani, ať jim něco přeložím, protože ti se ruštinu nechtěli učit vůbec.

Dalším velkým skokem asi bylo, když jste se stěhoval z Moskvy do Kalifornie, kde jste hrál v NHL za San José.

Jako kluk jsem měl samozřejmě tak jako každý malý hokejista sen, že budu hrát v NHL. Moje první a tenkrát jediná nabídka byla právě ze San José. Ten sen se mi splnil a já jsem tam mohl dva roky hrát a žít. Když se ráno probouzíte, každý den vám svítí sluníčko, je tam pohoda. Dá se tam dělat spousta věcí, z jedné strany má člověk pláž, z druhé hory. Je to skvělé místo, ale také strašně drahé.

Poté jste hrál v lotyšské Rize, ale teď už se vracíte do Pardubic. Těšíte se?

Těším se moc. Pardubice mám strašně rád. Navíc zájem lidí o hokej je tu obrovský, sjíždějí se z celého okolí a atmosféra kolem hokeje je tu mnoho let zajímavá.

Dynamo slaví 100. sezónu, na kterou posílilo tým. Vy budete jeho součástí.

Jsou tam velká očekávání a možná budeme cítit nějaký tlak. Známé jméno na papíře ale nic nezmůže, hráč se musí předvést na ledu. Přesto myslím, že máme dobrý tým.

Vracíte se do Pardubic pro další titul?

No... To už je asi ten tlak (smích). Bylo by krásné, kdyby se to povedlo. Vždy jsem pro hokej dělal, co šlo, a budu v tom pokračovat i teď.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Včelí úly u menzy. Solární panely na střeše. Hrnky místo plastových lahví. Akademička Liběna Tetřevová z Fakulty chemicko-technologické zjistila, že i to je na univerzitě možné. V projektu, který se věnuje nejen společensky odpovědnému chování univerzit, sbírala inspiraci na norské BI Norwegian Business School.

Co vás na vysoké škole v Oslu nejvíce překvapilo?

Porcelánové hrníčky a skleničky u odpadkových košů. Jedna z prvních věcí, která mě zaskočila. Škola je používá jako náhradu plastu a jednorázových obalů, které chce do konce roku zcela eliminovat. Studenti a zaměstnanci si mohou v kuchyňce nebo u automatu na vodu vzít hrnek, který pak odloží u koše, aby se umyté mohly znovu použít. To pro mě bylo naprosto top zjištění. Obávám se ale, že v Česku by takové řešení dnes ještě neobstálo, protože by se nádobí ničilo a ztrácelo.

Co vy osobně vidíte za pojmem společenská odpovědnost?

Popsala bych ji jako odpovědnost managementu a zaměstnanců, v případě univerzity i studentů, vůči okolí a životnímu prostředí. Společensky odpovědný lze být ve třech oblastech. V ekonomické, kde by firma, univerzita nebo obec měla být odpovědná vůči vlastníkům, investorům, odběratelům, dodavatelům, orgánům veřejné správy, veřejnosti a dalším. U škol do ní patří posilování vztahů se studenty jako zákazníky a s dalšími vysokými školami. Oblast sociální odpovědnosti se týká vztahu k zaměstnancům a řadí se do ní například dárcovství, sponzoring či dobrovolnictví.

Jaká je třetí oblast?

Třetí oblastí je environmentální odpovědnost, do které patří třeba snižování emisí, využití obnovitelných zdrojů, recyklace nebo organizování tzv. zelených konferencí. Organizátoři takové konference se snaží snížit dopad na životní prostředí, takže například doporučují hostům k cestě udržitelnou dopravu, netisknou žádné materiály a sborník vychází jen v elektronické podobě. BI Norwegian Business School právě takové konference pořádá.

V Norsku jste se zapojila do projektu sbírání příkladů dobré praxe společenské udržitelnosti. Co z něho vyplynulo?

V projektu jde o výměnu zkušeností týkajících se společensky odpovědných aktivit. Snažíme se příklady dobré praxe mapovat z pohledu firem, univerzit a obcí. Zkoumáme nejen to, jaké aktivity dělají, ale také jak je komunikují. Například společensky odpovědně se chovající univerzita může pomoci víc, když o svých aktivitách bude informovat, čímž inspiruje ostatní.

V čem ještě je tamní univerzita společensky odpovědná?

Velmi se mi líbí, že na BI začali odpovědnost nejdříve aplikovat sami na sobě, a poté teprve o společenské odpovědnosti začali učit. Ředitel institutu říká, že chtějí-li vštěpovat svým studentům myšlenku udržitelnosti a odpovědnosti, musí se jí sami řídit. BI sleduje 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a zaměřili se prioritně na tři cíle, což je kvalitní vzdělávání, rovnost mužů a žen a klimatická opatření. Tyto cíle se snaží promítnout do všech oblastí působení.

Jaké konkrétní kroky v Norsku zavedli?

Snaží se integrovat myšlenku společenské odpovědnosti a udržitelného růstu do všech předmětů. Nabízejí také kurzy přímo spojené s tímto tématem, kurzy etiky nebo udržitelného rozvoje. Zaujal mě třeba kurz udržitelného podnikání v Africe, při kterém studenti vyráží do Tanzanie, kde navštěvují různé podniky, univerzitu a neziskové organizace. V těchto zemích je společenská odpovědnost teprve na začátku. Na norské BI ale studují studenti z celého světa. Cílem je ukázat, jak je úroveň společensky odpovědného chování v jednotlivých zemích rozdílná, podnítit zájem a diskusi o tom, že i v afrických zemích je třeba rozvíjet společensky odpovědné úsilí. Snahu o udržitelnost můžeme ale vidět i ve školní jídelně. Pečlivě vybírají potraviny, které v menzách servírují. Mají pouze dodavatele s eko certifikáty, kteří nabízí místní potraviny, včetně vegetariánských jídel.

Co dalšího jste v kampusu zaznamenala?

Velmi mě překvapily včelí úly umístěné na střeše jídelny, kterými se snaží přispět k biodiverzitě. V rámci environmentální odpovědnosti bychom ale našli celou řadu příkladů, kterými bychom se na českých vysokých školách mohli inspirovat. Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu. Snahou této školy je omezit emise. Jen mezi lety 2017 a 2019 se je podařilo snížit o 21,6 procent. Všechny kampusy mají Eco-Lighthouse certifikaci, což je nejpoužívanější norský certifikát, který prokazuje environmentální úsilí.

Do boxu: „Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu.“

Zmiňovala jste, že se norská univerzita také snaží přimět zaměstnance a studenty cestovat ekologicky. Jak to dělá?

Kolem areálů jsou zastávky MHD a stanice pro sdílené koloběžky a kola. V případě, že zaměstnanci cestují do práce autem, musí platit za parkování symbolický poplatek. Zdarma parkují jen majitelé elektromobilů. Snahou je minimalizovat služební cesty, takže už před pandemií se pracovní schůzky ve velkém organizovaly online. Také nakoupili emisní kvóty pro letecké cesty zaměstnanců, za rok tím kompenzují asi 39 procent emisí.

Jak na tom jsou v porovnání s přístupem této norské vysoké školy české univerzity?

Myslím, že se máme co učit. Některé univerzity už mají včelí úly, ale obecně je společensky odpovědných aktivit na českých vysokých školách málo. I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme. K odpovědnosti nám do určité míry pomohla pandemie.  Začaly se rozvíjet aktivity jako bylo sdílení kapacit laboratoří pro testování na covid a byl to impulz pro spolupráci. Přestali jsme tolik cestovat, schůzky se konaly online, netiskli jsme tolik materiálů a najednou stačilo, když jsme si vše poslali mailem. Důležité je, abychom jako vysoké školy vychovávaly studenty ke společenské odpovědnosti. Vychováváme budoucí zaměstnance a manažery firem a když se jim tato myšlenka vštípí, mohou ji potom aplikovat v praxi.

Do boxu: „I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme.“

Čím by se třeba naše univerzita mohla ve společenské odpovědnosti víc posunout?

Ve vzdělání už jsme začali, protože v některých kurzech promítáme myšlenku společenské odpovědnosti do výuky. Na Fakultě chemicko-technologické nabízíme program Udržitelný rozvoj v chemii a technologii. Dovedu si představit, že bychom podobné studijní programy zaměřené na společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj mohli mít i na dalších fakultách. V oblasti vědy už byly učiněny první kroky, které je potřeba dál rozvíjet. Kdybych měla být zcela konkrétní a podívat se na Univerzitu Pardubice jako celek, pak by pro začátek stačilo se zaměřit na důslednější třídění odpadu.

Může být univerzitní kampus více ekologický a udržitelný?

Kampus má mnoho budov, na které bychom mohli umístit solární panely. Vzhledem k tomu, že ceny energií jdou stále nahoru, by využití obnovitelných zdrojů bylo nejen ekologičtější, ale i ekonomičtější variantou. Přemýšlet můžeme také o větším osázení kampusu, což není vůbec nic složitého. Také by se dalo lépe pracovat s myšlenkou re-use nábytku. Na katedrách i fakultách se vyřazuje nábytek, který by se mohl hodit jinému pracovišti. Nafocením a zveřejněním na nějakém portálu bychom mu prodloužili život. Vyhodil by se až ve chvíli, kdy by o něj opravdu nikdo neprojevil zájem.

Mohou ke společenské odpovědnosti přispět i naši studenti?

Mohou toho udělat mnoho a začít lze už cestou do školy. Jako ekologicky smýšlející člověk a akademik, který se společenskou odpovědností aktivně zabývá, bych byla velmi ráda, kdyby se uvažovalo o zavedení symbolického poplatku za parkování aut v kampusu. To by se studentům asi moc nelíbilo, ale mohlo by je to přimět k tomu, aby nejezdili do školy autem, nebo aby se domluvili a využili spolujízdu, což je také environmentální chování. Často jezdí v jednom autě jeden student. Mohou se také snažit o úsporu papíru tím, že si nebudou tisknout veškeré materiály. Všichni mají notebook nebo tablet, takže papírovou formu většinou nepotřebují. Možností je ale daleko více.

Takže stačí, aby změnili jen drobnosti v každodenním životě?

Ano, mohou například zahrnout aspekt společenské odpovědnosti do svých každodenních nákupních rozhodnutí, ale také se mohou zapojit do zvelebování našeho univerzitního kampusu, organizace dobrovolnictví či dárcovství. Škála aktivit je široká. Inspiraci najdou v kurzech společenské odpovědnosti a udržitelné výroby a spotřeby, které naše univerzita nabízí.

doc. Ing. Liběna Tetřevová, Ph.D. (1973)

• Stojí za vznikem doktorského studijního programu Ekonomika a management podniků s procesními výrobami.
• Společenské odpovědnosti se při své akademické činnosti věnuje dlouhodobě.
• Je autorkou mnoha odborných publikací. Její jméno například nese obálka knihy Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví.
• V letech 2020–2022 byla řešitelkou projektu Programme for exchange of best practices in social responsibility, jehož výsledkem je kniha Moderní trendy společenské odpovědnosti firem, univerzit a municipalit: Příklady dobré praxe z České republiky a Norska.
• Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, návštěvě divadel nebo četbě odborné literatury.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Uchazečům o studium na vysoké škole se představila Univerzita Pardubice na veletrhu vzdělávání Gaudeamus v Praze.

Zájemcům o studium jsme vyzdvihli benefity studia na Univerzitě Pardubice - kompaktní kampus, ve kterém studenti najdou ubytování, ale i menzu nebo knihovnu a další služby. Patří mezi ně také nabídka studia v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ nebo velké možnosti sportovních aktivit přímo na univerzitě. Výhodou je také dopravní dostupnost města a Pardubického kraje.

Veletrh Gaudeamus Praha proběhl na Výstavišti Letňany v úterý 24. ledna a trval do čtvrtka 26. ledna. Zájemcům jsme nabídli i praktické ukázky, například molekulární gastronomii od studentů Fakulty chemicko-technologické, speciální modely pro výuku a simulaci kritických stavů z Fakulty zdravotnických studií, mobilní 3D skener využívaný při dokumentaci památek z Fakulty filozofické nebo simulátor rozjezdu lokomotivy Dopravní fakulty Jana Pernera.

Rámcovou smlouvu o spolupráci při výzkumu, vývoji a přípravě studentů pro praxi dnes podepsali rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek a prof. Bohuslav Přikryl, viceprezident pro výzkum, vývoj a inovace divize CSG AEROSPACE a.s.

„Fakultám Univerzity Pardubice se otevírají možnosti podílet se na unikátních výzkumných projektech. Spolupráce nabídne také užší vazby na potřeby praxe při vzdělávání studentů ve všech stupních studia i sdílení špičkové techniky a infrastruktury,“ uvedl prorektor pro vědu a tvůrčí činnost doc. Petr Doležel.

CSG AEROSPACE a. s. je evropským lídrem ve vývoji a výrobě radarů. Jeho firmy ale vyrábějí a poskytují civilní i vojenskou leteckou techniku, palubní a komunikační systémy, modernizaci letecké techniky, radary pro protivzdušnou obranu a řízení letového provozu. Mimo to také vyvíjejí software pro systémy řízení letového provozu a navazujících služeb, zajišťují opravy letadel, logistickou podporu a poskytují komplexní letový i pozemní výcvik vojenského a civilního personálu. Do výčtu činností patří letecké práce, servisní služby i speciální a obchodní letecká doprava. Nedávno se součástí stal také český startup UpVison, který se soustředí na bezpilotní systémy. CSG AEROSPACE a. s. je součástí největší české zbrojařské skupiny Czechoslovak Group (CSG).

Významný italský restaurátor Paolo Pastorello navštívil Fakultu restaurování Univerzity Pardubice, aby při praktické výuce studenty učil metody retuše. Skupina 15 studentů restaurování se tak mohla setkat a učit od italského experta, který působí po celém světě.

Paolo Pastorello se podílel na restaurování takových děl, jako je výzdoba hrobky Nefertari v Luxoru v Egyptě, nástěnné malby Giotta, Cavalliniho a Cimabua v Horní bazilice v Assisi, či nástěnné malby v galerii Farnese od bratrů Carraciových v Palazzo Franese v Římě. Restauroval také plátna a deskové obrazy od autorů jako Perugino, Tintoretto, Bronzino, Jan Gossart, Gerard David a dalších. Přestože v Litomyšli vedl tento kurz již potřetí, nyní na fakultu kvůli nabitému programu zavítal po dlouhých deseti letech.

Týdenní kurz se soustředí na téma vertikálního trattegia, tedy legendární metody rozpoznatelné retuše vyvinuté na Centrálním institutu pro restaurování v Římě, a vyznačuje se svou intenzitou, kdy studenti tráví každý den praktickým tréninkem této metody. Pod dohledem mistra trénují cvičení tužkou, různé štětcové techniky vedoucí k pochopení a nácviku barevně rozložené čárkové retuše i její samotnou realizaci na omítkovém panelu s technologickou kopií nástěnné malby.

„Přestože není trattegio v naší republice preferovanou technikou retuše, v rámci celosvětového uplatnění našich absolventů věříme v užitečnost kurzu. Studenti mají navíc možnost potkat se s osobností, která má kromě svých nepřeberných restaurátorských zkušeností také věhlas pedagoga, který každoročně připravuje uchazeče na legendární Centrální institut pro restaurování v Římě, což je pro ně cennou profesní zkušeností,“ vysvětlil Jan Vojtěchovský, proděkan pro zahraniční spolupráci Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Akademický senát Univerzity Pardubice bude od 6. ledna fungovat v novém složení. 

Volba členů do akademického senátu proběhla na univerzitě a jejich fakultách na přelomu listopadu a prosince loňského roku. Ve zvoleném složení bude Akademický senát působit ve volebním období od 6. ledna 2023 do 5. ledna 2026. 

Gratulujeme kolegyním a kolegům ke zvolení.

Členy Akademického senátu UPCE z řad akademických pracovníků byli zvoleni

Dopravní fakulta Jana Pernera
doc. Ing. Bohumil Culek, Ph.D. – Výukové a výzkumné centrum v dopravy
Ing. Tomáš Michálek, Ph.D. – Katedra dopravních prostředků a diagnostiky
Ing. Helena Becková, Ph.D. – Katedra dopravního managementu, marketingu a logistiky
doc. Ing. Jaroslav Kleprlík, Ph.D. – Katedra technologie a řízení dopravy

Fakulta ekonomicko-správní
JUDr. Martin Šmíd, Ph.D. – Ústav správních a sociálních věd
Mgr. Pavel Sedlák, Ph.D. – Ústav systémového inženýrství a informatiky
doc. Ing. Miloslav Hub, Ph.D. – Ústav systémového inženýrství a informatiky
Ing. Ondřej Kuba, Ph.D. – Ústav ekonomických věd

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Ing. Daniel Honc, Ph.D. – Katedra řízení procesů
Mgr. Alena Pozdílková, Ph.D. – Katedra matematiky a fyziky
Ing. Jan Panuš, Ph.D. – Katedra informačních technologií
Ing. Karel Juryca – Katedra elektrotechniky

Fakuta filozofická
PhDr. Adam Horálek, Ph.D. – Katedra sociální a kulturní antropologie
Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. – Katedra anglistiky a amerikanistiky
doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D. – Ústav historických věd
doc. Mgr. Martin Čapský, Ph.D. – Ústav historických věd

Fakulta chemicko-technologická
Ing. Petr Bělina, Ph.D. – Katedra anorganické technologie
doc. Ing. Jan Fischer, CSc. – Katedra analytické chemie
doc. Ing. Aleš Imramovský, Ph.D. – Ústav organické chemie a technologie
doc. Ing. Anna Krejčová, Ph.D. – Ústav environmentálního a chemického inženýrství

Fakulta zdravotnických studií
Mgr. et Mgr. Ondřej Podeszwa – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Vít Blanař, Ph.D. – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Jana Škvrňáková, Ph.D. – Katedra ošetřovatelství
Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D. – Katedra klinických oborů

Fakulta restaurování
MgA. Ivan Kopáčik – Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů

Celouniverzitní útvary
Mgr. Pavel Brebera, Ph.D. – Jazykové centrum

Členy Akademického senátu UPCE z řad studentů byli zvoleni

Dopravní fakulta Jana Pernera
Ing. Jiří Šlapák – 5. ročník doktorského SP Dopravní prostředky
Marek Manojlín – 2. ročník bakalářského SP Technologie a řízení dopravy

Fakulta ekonomicko-správní
František Kvapil – 1. ročník bakalářského SP Multimedia ve firemní praxi
Ing. Tomáš Fišera – 1. ročník doktorského SP Regionální a veřejná ekonomie

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Šimon Pipek – 2. ročník bakalářského SP Automatizace
Michal Nejedlo – 3. ročník bakalářského SP Elektrotechnika a informatika

Fakulta filozofická
Mgr. Jindra Lavrenčíková – 1. ročník doktorského SP Historické vědy
Mgr. David Rozen – 3. ročník doktorského SP Philosophy

Fakulta chemicko-technologická
Bc. Petr Leinweber – 2. ročník navazujícího magisterského SP Anorganická a bioanorganická chemie
Štěpán Vrubel – 2. ročník bakalářského SP Polymerní materiály a kompozity

Fakulta zdravotnických studií
David Hoffman – 1. ročník bakalářského SP Zdravotnické záchranářství
Anděla Kašparová – 1. ročník bakalářského SP Zdravotnické záchranářství

Fakulta restaurování
George Višněvský – 2. ročník bakalářského SP Restaurování a konzervace děl hmotného kulturního dědictví

Kompletní výsledky voleb jsou dostupné na zaměstnaneckém i studentském intranetu. 
 

OZNÁMENÍ

o konání

1. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2023 - 2026,

které se uskuteční v prezenční formě v úterý 10. ledna 2023 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Informace o průběhu voleb do Akademického senátu Univerzity Pardubice pro funkční období 2023–2026, vyhlášení výsledků. Předání osvědčení o členství v AS UPCE.
2. Jmenování skrutátorů zasedání.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti odstupujícího předsednictva.
5. Volba předsednictva AS UPCE.
6. Volba předsedy AS UPCE.
7. Ustavení Legislativní komise, Ekonomické komise, Komise pro studium a tvůrčí činnost. Volba předsedů komisí AS UPCE.
8. Různé.

V Pardubicích dne 2. ledna 2023                                     

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
odstupující předseda AS UPCE

Invitation

to

the 1st session of the Academic Senate of the University of Pardubice
in the term of office 2023–2026,

to be held on Tuesday 10 January 2023 at 2:00 PM
in the Rectorae Meeting Room, Studentská 95 (4th floor).

Programme:

1. Information about the course of elections to the Academic Senate of the University of Pardubice for the term of office 2023–2026, results announcement. Presentation of the certificates of membership in the AS UPCE.
2. Approval of scrutineers.
3. Approval of the programme.
4. Information about activities of the stepping down Board.
5. Election of the AS UPCE Board.
6. Election of the Chair of the AS UPCE.
7. Appointment of the Legislation Committee, Economic Committee, The Committee for Study and Research. Election of chairs of AS UPCE committees.
8. Miscellaneous.

Pardubice, 2 January 2023                                            

Ing. Petr Bělina, Ph.D.,

                                                                                       Stepping Down Chair AS UPCE

Když se dostal mezi top sportovce, zjistil, že tenhle svět není pro něj. Vyslyšel hlas svého srdce a míří do mašiny. Možná už příští rok vás Radim Grebík na železnici sveze.

„Líbí se mi systém, propracovanost. Myslím si, že železnice má svůj řád, i když to tak občas nevypadá. Je tam ta služba veřejnosti. Baví mě provoz a to, že každý den vidíte výsledky své práce. Dopravujete lidi bezpečně do jejich cíle,“ vysvětluje.

Vzdal se i olympiády

Grebík zůstává aktivním triatlonistou, ale už ne vrcholovým. „Chtěl bych se pravidelně účastnit závodů Českého poháru i dalších tlonů jako aquatlon nebo terénní triatlon. Měl jsem obavy, jak to triatlonová komunita přijme. Ve výsledku snad nikdo vůči mně vyloženě negativní reakci neměl. Patříme k menším sportům, je to u nás velmi přátelské. Navzájem se známe a dokážeme si pomoct.“

K samotnému triatlonu se talentovaný závodník dostal v podstatě náhodou. „Bylo to v roce 2017, kdy jsem se chtěl znovu podívat na Olympiádu dětí a mládeže. Na plavání jsem už ale byl moc starý. Zbýval jachting a triatlon. Protože jsem o jachtingu neměl ani páru, zvolil jsem triatlon, který mi byl díky těm třem disciplínám o dost bližší.“ Snahu o olympiádu dospělých teď kvůli svému rozhodnutí taky vzdal.

Triatlon představuje kombinaci plavání, jízdy na kole a běhu. „Mojí nejoblíbenější disciplínou bylo kolo. Běh mi šel podle výsledků nejlíp, ale taky jsem na něm musel nejvíc pracovat. Triatlon představuje takový neustálý balanc mezi třemi disciplínami. Jakmile začne člověk víc pracovat na jedné, tak je to víc poznat na těch zbývajících dvou. Navíc musíte trénovat sílu anebo čtvrtou disciplínu, což jsou depa.“

Do lokomotivy cesta klikatá

Při setkání s nejlepšími sportovci si Radim Grebík uvědomil, že přemýšlejí trochu jinak. „Mají hlavu nastavenou na výkon, neustálé sebezlepšování. Já už veškerou pozornost směřuju ke zkouškám a ke studiu na dopravní fakultě pardubické univerzity. Studuju ji dálkově.“ Přesto s čistou hlavou a už jako železničář si nedávno na světovém poháru v Itálii vylepšil osobní rekord.

A co člověk musí absolvovat, když chce dělat strojvůdce? „Projdete výběrovým řízením, psychotesty, zdravotní způsobilostí. Když uspějete u pilotních prohlídek, následuje dílenský, vozmistrovský výcvik a asi dva měsíce kurzů a teorie ve středisku v České Třebové. V nejbližších měsících bych už měl mít hotové zkoušky a být připravený na samostatné vození cestujících.“

Mladý strojvůdce by měl zatím jezdit lokálky na Moravě, kde bydlí. „Je tam postupný vývoj. Jsme v motorové trakci a postupně se přechází na elektrickou, kde se může člověk dostat i do zahraničí.“

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Je mu 31. Vystudoval Materiálové inženýrství na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice a k tomu ještě filozofii. Nedávno už jako pedagog získal Patrik Čermák cenu ministra školství.

„Je to ocenění mé práce, které jsem se docela dost věnoval. Jsem poměrně mlád a kdybych přebíral cenu za celoživotní přínos, připadal bych si poměrně nepatřičně. Ale jde o cenu, která se udílí za poslední tři roky, což je právě doba mého působení na vysoké škole,“ říká.

Laboratoř jako koníček

Na ceremoniál do Prahy s Čermákem cestovala i jeho manželka, se kterou zároveň spolupracuje. Nechyběl ani student, který ho na cenu nominoval. Ten uvedl: „Stal se jedním z nejoblíbenějších vyučujících. Hlavní náplní jeho pedagogického působení je vedení laboratoří z fyziky. Zde se významnou měrou zasadil o inovaci laboratorních úloh, návodů k nim a celkového přístupu k výuce. Studenti si dokonce po dvou semestrech vyžádali pokračování předmětu.“

Vyučující kvůli laboratořím lehce utlumil svou vědeckou činnost. „Ale baví mě to. Snad jsem to přenesl i na studenty. Baví mě, když to baví ostatní. Věková blízkost ke studentům je pro mě určitou výhodou, ale spíš všechno tkví v přístupu k předmětu a studentům samotným. Ani tak nejde o to, co člověk vyučuje.“

Do univerzitních laboratoří docházel Patrik Čermák už v době středoškolských studií. „Tenkrát jsem ještě závodně tancoval, chodil jsem na kurzy angličtiny, ale musel jsem to kvůli nedostatku času škrtnout. Na vysoké škole jsem se asi tolik nebavil. Člověk se může opíjet jenom trochu,“ prozrazuje s úsměvem svůj recept na úspěch.

Hit sociálních sítí

Jako student Patrik Čermák organizoval oblíbenou celorepublikovou konferenci Vědění mladým a diskuzní večery Kavárna Universitas. V posledních dvou letech se zapojil do programu Yoda Mentorship, organizoval soutěž Na den vědcem pořádanou NASA anebo dělal on-line porotce v největší mezinárodní přehlídce vědeckých a technických prací mladých talentů v USA (Regeneron ISEF).

Své nadšení pro vědu a výuku akademik pravidelně demonstruje na univerzitních popularizačních akcích. Taky si za covidu založil instagramový účet. „Učil jsem laboratoře z fyziky on-line. S manželkou jsme úlohy nahrávali, posílali jsme studentům data, komentovali jsme to. Studenti se mohli ptát, a pak z toho zpracovávali protokol. Postoval jsem tam fyzikální experimenty a další zajímavosti ze světa vědy. Stalo se to poměrně populárním. Pokračuju v tom dodnes.“

A co v roce 2023? „Chtěl bych ve formě skript vydat nové laboratorní návody, které jsme začali psát. Pak taky v září pořádáme velkou mezinárodní vědeckou konferenci. Prostě pokračovat v klidu a jistě…“

Článek je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice.