V novém složení se v úterý poprvé sešel Akademický senát Univerzity Pardubice (AS UPCE). Třiačtyřicetičlenný zastupitelský orgán vybírali členové a členky akademické obce na všech sedmi fakultách UPCE a dvou rektorátních útvarech v období od 24. listopadu do 8. prosince 2025. 

„Gratuluji vám ke zvolení a děkuji vám za zájem a rozhodnutí působit v akademickém senátu naší univerzity. Chtěl bych vám popřát, aby práce v senátu splnila vaše očekávání a osobně se velmi těším na naši spolupráci,“ řekl na úvod jednání rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Všichni členové a členky akademického senátu složeného z akademických pracovníků a pracovnic a studujících převzali osvědčení o členství. Poté si zvolili nové vedení a zcela nového předsedu. Tím se stal Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. z Katedry anglistiky a amerikanistiky Fakulty filozofické.

Do pětičlenného předsednictva AS, které se volí na celé tříleté období, byli zvoleni Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. (FF), Ing. Jan Panuš, Ph.D. (FEI), doc. Petr Nachtigall, Ph.D. (DFJP), JUDr. Martin Šmíd, Ph.D. (FES) a Michaela Jindřichová (FF) za studující.

Prvního jednání AS UPCE se zúčastnili také studující, kteří byli tento týden zvoleni do čela Studentské rady Univerzity Pardubice (SRUPa). Novou předsedkyní této organizace je Michaela Jindřichová z Fakulty filozofické. Prvním místopředsedou pro organizaci a studijní záležitosti je Bc. Dominik Kamarád z Fakulty chemicko-technologické a místopředsedkyní pro propagaci a rozvoj je Martina Dušánková z Fakulty ekonomicko-správní.

Akademický senát Univerzity Pardubice je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem a skládá se ze 43 volených členek a členů akademické obce – senátorů a senátorek. Je klíčovým samosprávným orgánem univerzity. Rozhoduje o zásadních otázkách akademického života, schvaluje dlouhodobý záměr UPCE i rozpočet, projednává vnitřní předpisy a vyjadřuje se ke strategickému směřování univerzity.

• Seznam členů Akademického senátu Univerzity Pardubice

Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Pardubice mohou využít krásnou příležitost zapojit se do orientačního běhu univerzitním kampusem. Premiérová akce je součástí Zimní hradubické ligy v orientačním běhu. Pro zaměstnané organizátoři připravili speciální trať v délce 2,5 kilometru. Trať není nutné běžet, každý může vyrazit svým tempem. Startovné je zdarma.

KDY: 11. 1. 2026, 10:00 - 12:30 (v tomto časovém rozmezí lze kdykoliv odstartovat)
PREZENCE: ZŠ Pardubice-Polabiny, Družstevní 305

Na závod není nutné mít žádné speciální vybavení. Přijďte ve sportovním oblečení a můžete si vzít s sebou buzolu. Pokud máte vlastní čip, nahlaste nám jeho číslo. Těm, kteří nemají, jej rádi půjčíme.

Pro přihlášení kontaktujte doc. Petra Nachtigalla z Dopravní fakulty Jana Pernera do 6. 1. 2026. Bližší informace o závodu budou průběžně vyvěšovány zde - ORIS - Český svaz orientačních sportů.

Orientační běh: jak se při závodu orientovat? Zdroj: Česká televize
Jak na první orienťák Zdroj: Metodický portál ČSOS
Začínáme s orienťákem Zdroj: Český orienťák

Zní to spíš jako heslo z korporátního manuálu, přesto je supervize velmi užitečným nástrojem. Dokáže pomoci s konflikty na pracovišti i s vyhořením. Adéla Michková z Fakulty zdravotnických studií s ním pracuje už 20 let. Nejčastější otázku – Co teď potřebujete vy? – položila už nejméně stokrát. Jaké to je, když se práce stává dialogem? 

V místnosti je ticho, klidnou atmosféru naruší jen občasné šustění papíru, otevření láhve s vodou nebo štrachání v batohu. Dvanáct studentů Fakulty zdravotnických studií sedí v kruhu. Jsou mezi nimi budoucí zdravotní sestry, porodní asistentky a zdravotně-sociální pracovníci. Právě za sebou mají povinné praxe – někdo na oddělení dlouhodobé péče, jiný na chirurgii, další v domově pro seniory. „Já vlastně ani nevím, co bych měla říct,“ bere si na začátku slovo mladá studentka. Vedoucí supervize ji nenutí, jen přikývne a nechá prostor. Studentka se ale postupně rozmluví. Třeba o tom, jak ji zaskočila bezmoc pacientů, jak těžké bylo udržet si odstup, a přitom neztratit lidskost. „K nám do ambulance dětské gynekologie dorazila maminka s malou dcerkou. Přišla od dětské, abychom prý děvčátko vyšetřili kvůli podezření na zneužívání,“ popisuje jiná studentka zkušenost, která jí z praxe zůstává v paměti. Se svými postřehy se přidává i další student. Překvapila ho především komunikace s personálem – někdy vstřícná, jindy naopak velmi odměřená. „Měl jsem pocit, že jsem někdy spíš na obtíž,“ přiznává trochu rozčarovaně. 

Skupina naslouchá, nikdo nesoudí. Supervizní sezení se pomalu mění v prostor sdílení, podpory a reflexe. Supervizorka nechává studenty nejdříve sdělit, co je tíží. Až poté jim do toho vstupuje: „Moc děkuju za vaše sdílení. Vím, že to nebylo jednoduché. Co teď potřebujete?“ pokládá onu otázku a snaží se spolu se studenty do situací vrátit. Rozebírají, jak se v tu chvíli cítili, co se v nich odehrávalo. Supervizorka navádí studenty, aby se na vzniklé situace podívali z jiných úhlů. „Jak se zachoval personál? Dotklo se vás takové jednání? Dokázali jste v tu chvíli reagovat?“ motivuje studenty dál ke sdílení pocitů, chce, aby si sami došli k tomu, co přesně jim pomůže, aby příště takovou situaci dokázali lépe zvládnout. „Jak vás to ovlivnilo? Kam vás to posunulo?“ pokračuje a pomáhá studentům nejen tyto zkušenosti vnitřně zpracovat, vyrovnat se s nimi a jít dál. Skupina se baví o tom, jak praxe změnila jejich pohled na obor. Někteří mluví o frustraci, jiní o překvapivých momentech lidskosti. Supervize není jen zpětný pohled – je to prostor, kde se rodí nová porozumění.

Jsem tu pro vás

Takové setkání mají studenti Fakulty zdravotnických studií jednou za semestr. Říká se mu skupinová supervize. Kdo má zájem, může využít i individuální setkání. Na oboje si přitom přinášejí konkrétní témata z praxí, které absolvovali. Adéla Michková spolu s dalšími čtyřmi supervizory je tam pro ně. Její „specialitou“ je supervize u pomáhajících profesí. Hlavním úkolem je naučit studenty tento užitečný nástroj dobře využívat. Posouvá je dál, přináší potřebnou podporu a posiluje jejich sebevědomí. Pomáhá jim na začátku kariéry profesně se ukotvit a zdravě růst.

Kolik rozhovorů už jste takto vedla?

Upřímně? Už jsem to přestala počítat. Jsou jich stovky. Ale nejde o počet – jde o to, co se v těch rozhovorech děje. Každé sezení je jiné, každý rozhovor má svou hloubku. Každý student, každý pracovník přináší něco jedinečného. Jsem tu proto, aby obyčejné sdílení mohlo změnit pohled na věc. 

Co si lidé většinou představí, když se řekne supervize?

Často se bojí a myslí si, že budu kontrolovat jejich práci. Že je budu hodnotit, či dokonce kritizovat. Že snad uvidím, že něco dělají „po svém“ a z profesního pohledu možná špatně. Někteří naopak vědí a jsou připraveni.

Co naskočí vám?

Podpora, pomoc, sdílení. I když to slovo může někomu znít velmi technicky, ve skutečnosti skrývá hlavně prostor pro důvěru, bezpečí, reflexi, a především lidskost.

K čemu byste supervizi přirovnala?

Pro mě je supervize účinným nástrojem. Je jako lopata nebo jiné podobné nářadí. Když vezmu lopatu do ruky a půjdu s ní hrabat trávu, nejspíš mi to nepůjde… Proto existuje několik druhů lopat. Lopata špičatá, uhelka, na sníh, sázecí, na smetí atd. A stejné je to se supervizí. Když jí budu chtít zachránit něco, co supervize neumí, nebude to fungovat. Také musím vědět, jakou supervizi mám použít, zda se hodí zrovna na téma, které chci řešit. A musím ji umět i včas odložit, protože už přestává být užitečná. Stejně jako lopata, která zreziví, zlomí se jí násada... Obě pořád potřebují svůj hlavní cíl, a sice být užitečné. A to je hlavní smysl i mojí práce.

Je supervize trendem poslední doby?

To se nedá říct, ale vnímám, že dnes je supervize mnohem víc vidět. Dřív to byla spíš výsada terapeutů nebo sociálních pracovníků, dnes ji vyhledávají i zdravotníci, pedagogové, studenti. Je to trend, ale zároveň nutnost – protože tlak na výkon a emoce, které si nosíme z praxe, potřebují bezpečný prostor.

Kde se vzala?

Je to nástroj starý asi 120 let. Formoval se v Americe v počátcích rozvoje sociální práce, kdy dobrovolnice, zpravidla paní z „lepších“ vrstev, začaly docházet pomáhat do rodin v chudinských čtvrtích. „Supervisor“ je při jejich práci vedl a učil. Česká republika je trochu specifická v tom, že jsme tady několik desítek let sociální problémy „neměli“ a supervize se tu rozvíjela jen v psychoterapii, a to ještě dost undergroundově.

Liší se naše a západní pojetí této profese?

U nás je supervizor vnímaný jako někdo, kdo je podporující a externí. V západním světě to často bývá člověk uvnitř organizace, její interní člen, který má současně na starosti určitou kontrolní funkci. Tohle pojetí u nás ale moc nefrčí.

Proč?

S pojetím kontroly máme u nás obecně problém. Kontrolu v jakékoliv formě moc neumíme přijímat a máme hned pocit, že je něco špatně. I proto na mě někteří pracovníci reagují zpočátku odmítavě. Jako supervizorka u nich ale nic nekontroluji, do týmu přicházím jako pomoc. Společně se pídíme po tom, proč například komunikace na pracovišti nefunguje a co to způsobuje dál. 

Jak v supervidovaném týmu fungujete?

Jsem jako jeho „externí oči“. Supervidovaným ukazuju, jak se dívat na svoji práci, jak na ni nahlížet v kontextu vzniklého problému. Upozorňuju je na to, že mají takové „osobní světýlko“. Když se jim rozbliká, znamená to: „Tohle neděláte dobře, tady si například sami škodíte, tenhle přístup brání práci,“ apod. Účastníky ale nepodrobuju žádnému křížovému výslechu. Při práci dbám na dodržování základních komunikačních principů, jako je transparentnost, čitelnost, mlčenlivost a vymezení jasných hranic. A snažím se být co nejvíce respektující.

Je pro spolupráci s vámi klíčová ochota?

Ano. Především je to ochota nahlížet na svoji práci, dokonce o ní pochybovat, ochota spolupracovat a posouvat se dál. Strašně důležitá je i sebereflexe. Když supervidovanému toto schází, odmítá se mnou většinou spolupracovat.

Kdo se na vás obrací nejčastěji?

Někdy je to přímo management organizací, který pro svůj tým nebo i pro sebe požaduje supervizi, někdy jsou to pracovníci přímé péče. Jejich práce je náročná a jediným způsobem, jak předcházet profesnímu vyhoření či odchodům do jiné sféry, je pečovat o své duševní zdraví i v pracovním prostředí.

Jak začíná vaše spolupráce?

Na začátku vždycky představím sebe a svou práci a pak říkám – supervize je tady pro vás a má vám přinášet užitek. Úplně jednoduše a na rovinu se ptám: Co teď potřebujete? Na co z oblasti vaší práce se chcete podívat? O čem si chcete povídat? S čím vám mohu pomoci?

Co vám odpovídají?

Například: Máme problém s komunikací v týmu, neumíme se domluvit, nespolupracujeme, situace se často hrotí do konfliktu, napětí je mezi námi cítit stále apod. Často týmy chtějí zlepšit komunikaci a posílit tak vzájemnou spolupráci. Někteří se setkávají s agresivitou ze strany klientů, přetížením, nejistotou. Mnohdy je trápí i etická rozhodnutí, ztráta empatie nebo celková únava.

Komu jste pomáhala naposledy?

Týmu zdravotníků z pobytové služby. Řešili kvalitu poskytování péče a vznikající nesoulad mezi jejich zdravotnickým a pečovatelským úsekem a tím, jak oba nahlížejí na potřeby klientů. Stalo se například, že zdravotníci zadali pečovatelskému týmu, že je potřeba u pacienta s permanentním močovým katetrem dodržovat hydrataci a hlídat jeho pitný režim, ale pečovatelský tým na to vůbec nedbal. Chtěli se věnovat tomu, jak tuto situaci řešit.

Co jste jim radila?

Mým úkolem není radit. Mohu přinést informaci, jiný pohled nebo zkušenost odjinud. Co je užitečné pro ně, si volí sami. Věnovali jsme se otázce odpovědnosti, a to etické i trestní, kompetencím jednotlivých pracovníků i možnostem, jak zasáhnout včetně toho, co pro ně znamená vystoupit z řady a hájit zájmy klienta.

Jak s nimi pracujete dál?

Při práci volím různé cesty. Záleží, jaká skupinka se sejde, jaké chce řešit téma, k jakému cíli chce dojít. V každé situaci funguje jiná technika. Někdy je užitečné pracovat se všemi najednou, zařazovat různé formy moderované diskuse, jindy je zase lepší rozdělit tým do menších skupin. Obzvlášť přínosná je technika tzv. reflektujícího týmu, kdy si povídám s jedním členem skupiny, ostatní poslouchají a potom k tomu dávají svoji zpětnou vazbu, co je samotné během povídání k tématu napadlo, a přinášejí nové pohledy. Jindy používáme různé karty, obrázky, někdy kreslíme schémata, mapy.

Stává se, že někdo z týmu vaši práci bojkotuje?

Stává. A většinou je to ten, který se mým příchodem, mým pohledem zvenčí cítí nějak ohrožený. Někdy se podaří postupně postoj takového člena týmu proměnit, někdy ne. Pokud takový přístup převažuje, není pro tým moje přítomnost užitečná a je lépe ve spolupráci nepokračovat.

Proč je tak důležité se supervizi věnovat?

Je velmi užitečná v tom, jak zvyšovat citlivost vůči potřebám vlastním i druhých, vůči potřebám organizace a jak porozumět potřebám systému vůči potřebám svým. Navádí nás, jak se zamýšlet nad tím, proč některé věci jsou tak, jak jsou, jestli mi to zrovna takto vyhovuje, jakou roli v tom vůbec sám hraju, jestli můžu něco podniknout.

Existují nějaké rady, jak fungovat dobře v kolektivu?

Každý tým je složený z různých osobností. Nemusíte si se všemi sednout lidsky, ale profesně je důležité respektovat jejich roli a zkušenosti. Je důležité umět naslouchat a opravdu vnímat, co druhý říká. Když něco nevíte nebo si nejste jistí, ptejte se. Obzvlášť v prostředí zdravotnictví je lepší zeptat se dvakrát než udělat chybu. Je dobré si uvědomit, že zpětná vazba není kritika. Je to způsob, jak se učíme od sebe navzájem i sami o sobě. Vaše emoce jsou důležité a pokud vás něco zasáhne, je v pořádku o tom mluvit. Týmová spolupráce není totiž jen o tom, co děláte, ale jak to děláte. A malé věci jako nabídnutí pomoci nebo poděkování, mají velký dopad, stejně jako jednání s respektem. To vytváří zdravé pracovní prostředí.

Mgr. Adéla Michková, Ph.D. Působí jako odborná asistentka a vedoucí Oddělení zdravotně sociální práce na Katedře porodní asistence a zdravotně sociální práce a současně jako supervizorka v Centru péče o zdraví Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Supervizi se věnuje 20 let, a to jak prakticky v roli supervizorky v sociálních službách, tak výzkumně. Supervizi odborné praxe studentů považuje za významný nástroj přípravy nejen sociálních pracovníků, ale i dalších pomáhajících profesionálů, a podílí se na zavádění supervize do jejich studijních plánů. Je členkou Asociace supervizorů pomáhajících profesí.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Pavla Ribárová

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 115, v tištěné i on-line podobě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

vážené studentky, vážení studenti,

dovolte mi popřát vám klidné a radostné Vánoce prožité s těmi, na kterých vám nejvíce záleží. Ať vám sváteční dny přinesou odpočinek, inspiraci a novou energii.

Do nového roku vám přeji mnoho zdraví, úspěchů a odvahy překračovat vlastní hranice. Přeji si, aby rok 2026 byl obdobím, ve kterém budeme společně naplňovat ambice Univerzity Pardubice, rozvíjet naše vědecké příležitosti, zkvalitňovat výuku a otevírat univerzitu světu novými způsoby.

Děkuji vám za vaši práci, tvořivost a nasazení.  Univerzita Pardubice je díky vám místem, kde vznikají myšlenky s budoucností a my všichni nacházíme svoji identitu.

Krásné Vánoce a vše dobré do nového roku!

Libor Čapek, rektor

OZNÁMENÍ

o konání

1. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

 ve funkčním období 2026–2029,

které se uskuteční v prezenční formě v úterý 6. ledna 2026 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Informace o průběhu voleb do Akademického senátu Univerzity Pardubice pro funkční období 2026 až 2029, vyhlášení výsledků. Předání osvědčení o členství v Akademickém senátu Univerzity Pardubice.
2. Jmenování skrutátorů zasedání.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti odstupujícího předsednictva.
5. Ustavení volební komise pro volbu předsednictva a předsedy Akademického senátu Univerzity Pardubice.
6. Volba předsednictva a předsedy Akademického senátu Univerzity Pardubice.
7. Ustavení Legislativní komise, Ekonomické komise, Komise pro studium a tvůrčí činnost AS UPCE. Volba předsedů komisí.
8. Různé.

1. zasedání AS UPCE dne 6. ledna 2026 | Univerzita Pardubice

V Pardubicích dne 16. prosince 2025                                      Ing. Petr Bělina, Ph.D., 

                                                                                            odstupující předseda AS UPCE

Univerzita Pardubice (UPCE) ustavila nový Akademický senát UPCE pro nadcházející funkční období. Ustavující zasedání se uskuteční 6. ledna 2026, kdy členové Akademického senátu UPCE zvolí nové vedení senátu a předsedu AS UPCE.

„Akademický senát je významným samosprávným akademickým orgánem. Věřím, že diskuse s nově zvolenými členky a členy Akademického senátu Univerzity Pardubice přinesou konstruktivní dialog a společnou snahu posouvat naši univerzitu dál,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Rád bych upřímně poděkoval senátorkám a senátorům za končící funkční období, ve kterém se konalo celkem 24 zasedání. Děkuji za obětavou práci a čas, který akademickému senátu věnovali. Pěvně věřím, že si ze senátu odnáší nové poznatky, zkušenosti, kontakty, a především pocit dobře odvedené práce. Rád bych také poděkoval panu rektorovi a vedení univerzity za otevřenou a vstřícnou diskusi v rámci zasedání, ale i mimo ně,“ uvedl dosavadní předseda Akademického senátu UPCE dr. Petr Bělina z Fakulty chemicko-technologické a dodal: „Akademický senát je zásadní složkou akademické samosprávy vysokých škol a podílí se mimo jiné na strategickém směřování vysoké školy. Nově zvoleným senátorům proto přeji mnoho dobrých rozhodnutí přijímaných s odvahou a odpovědností, plodnou diskusi, kde argumenty budou převažovat nad emocemi a vytrvalost při čtení a připomínkování předložených materiálů.“ 

Akademický senát univerzity je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem a skládá se ze 43 volených členů akademické obce – senátorů. Volební období senátu je tříleté. Jsou v nich zastoupeni akademičtí pracovníci a také studenti fakult. Akademický senát je klíčovým samosprávným orgánem univerzity. Rozhoduje o zásadních otázkách akademického života, schvaluje dlouhodobý záměr UPCE i rozpočet, projednává vnitřní předpisy a vyjadřuje se ke strategickému směřování univerzity.

Členové Akademického senátu UPCE

Dopravní fakulta Jana Pernera
Ing. Aleš Šmejda, Ph.D.
Ing. Aleš Hába, Ph.D.
Ing. Jiří Šlapák. Ph.D.
Doc. Ing. Petr Nachtigall, Ph.D.

Václav Štěp
Adam Škoda

Fakulta ekonomicko-správní
JUDr. Martin Šmíd, Ph.D.
Mgr. Pavel Sedlák, Ph.D.
Ing. Ondřej Kuba, Ph.D.
Ing. Tomáš Fišera

Kateřina Dostálová
Martina Dušánková

Fakulta chemicko-technologická
Ing. Petr Bělina, Ph.D.
doc. Ing. Jan Fischer, CSc.
prof. Ing. Aleš Imramovský, Ph.D.
Doc. Ing. Jaroslav Barták, Ph.D.

Natálie Pešková
Bc. Dominik Kamarád

Fakulta filozofická

Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D.
prof. Mgr. Martin Čapský, Ph.D.
doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D.
PaedDr. Zdenka Šándorová, Ph.D.

Anna Fišerová
Michaela Jindřichová

Fakulta restaurování
MgA. Ivan Kopáčik
MgA. Petr Rejman
Ing. Renata Tišlová, Ph.D.

Jonáš Novotný
Daniela Nosková
Johana Frangos

Fakulta zdravotnických studií
Mgr. et Mgr. Ondřej Podeszwa, Ph.D.
Mgr. Jana Škvrňáková, Ph.D.
Mgr. Iveta Černohorská, Ph.D.
Mgr. Klára Václavíková, Ph.D.

Andrea Matějíčková
Daniel Gregor

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Ing. Dominik Štursa, Ph.D.
Ing. Karel Juryca, Ph.D.
Ing. Jan Panuš, Ph.D.
Ing. Pavel Rozsíval

Bc. Šimon Pipek
Bc. Jan Teplý

Celouniverzitní pracoviště (Katedra tělovýchovy a sportu, Jazykové centrum)
Mgr. Pavel Brebera, Ph.D.

Každý den jedno okénko, které představí tajemství různých zemí Evropy. A jednou vás zavede i mimo starý kontinent. Za tímhle projektem stojí studentky Univerzity Pardubice.  

„Náš on-line kalendář má 25 okének a zaměřili jsme se na 24 evropských tradic a jednu mimoevropskou. Rozebíráme různé tradice, jak se proměňovaly během času a jak vypadají dnes. Různé vlivy, rituály a podobné věci,“ popisuje Kateřina Štěpánová z oboru sociální a kulturní antropologie.

Potěšení pedagogové

Do procesu se kromě studentů zapojili i vyučující. „Trvalo to asi dva týdny, než jsme posbíraly všechny podklady. S Kačkou jsme to pak editovaly. Některé texty jsme musely hodně zkracovat. Další už přišly krátké a po lehké editaci byly připravené k vydání,“ říká další studentka Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Michaela Dzižová.

„Jsem z téhle studentské aktivity nadšený. Někdo měl dobrý nápad a navíc to dokázal dotáhnout do konce. Ony si samy zmenežovaly podporu různých částí fakulty včetně propagačního oddělení. Je dobré vidět, když studenti k oboru mají vážnější vztah,  nejenom navštěvují nějaké přednášky. Tohle vždycky potěší. Pak nám dává smysl se oborem zabývat a učit ho. Každé okénko je pro mě svým způsobem překvapující,“ usmívá se etnolog a antropolog Tomáš Boukal.

Čekání na čísla

Okénka se otevírají denně těsně po půlnoci. Jaký je o kalendář zájem, zatím studentky přesně nevědí. „Máme přístup jenom k sociálním sítím. Na fakultním instagramu vychází každý den upoutávací storíčko, ale čísla ohledně návštěvnosti webu zatím nemáme. Postupně se k nim dostaneme.“

Adventní kalendář začíná českým Štědrým dnem, který představuje jako pohanský svátek a upozorňuje na změny jeho podoby. Pokračuje na Slovensku, kde přibližuje zvyk s oplatkami a medem. Nechybí ani další země včetně severských, kde se dozvíte víc o svátku svaté Lucie ve Švédsku, kozlech v Norsku anebo vánoční sauně ve Finsku.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice
Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice
Foto: Zdeněk Novák

Univerzita Pardubice získala v letošní výzvě finanční podporu na realizaci tříletého projektu Erasmus+ KA171 (Mezinárodní kreditová mobilita). Tento projekt posílí spolupráci s univerzitami mimo Evropskou unii a umožní výměnné pobyty celkem 113 studujících i akademických pracovníků a pracovnic, které zažijí studium, výuku, praktickou stáž či školení v zahraniční instituci. 

Cílem projektu je sdílení zkušeností, inovace studijních programů a rozvoj odborných dovedností, které podpoří inkluzivní vzdělávání a udržitelné postupy. Projekt přispěje k rozvoji a internacionalizaci akademické komunity, podpoří interkulturní dialog a posílí evropské hodnoty.

Nově schválený projekt podpoří bilaterální spolupráci mezi Univerzitou Pardubice a partnerskými institucemi v těchto zemích:

• Albánie: Aldent University a Fakulta zdravotnických studií UPCE
• Arménie: Armenian State Pedagogical University a Fakulta filozofická UPCE
• Ukrajina: Uzhorod National University a Fakulta ekonomicko-správní UPCE
• Indonésie: University of Indonesia a Fakulta elektrotechniky a informatiky UPCE
• Vietnam: Tôn Đức Thắng University a Fakulta elektrotechniky a informatiky + Fakulta ekonomicko-správní UPCE
• Jihoafrická republika: University of Cape Town a Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Togo: University of Kara a Fakulta filozofická UPCE. 

Výzvy k předkládání žádostí o podporu z programu Erasmus+ Klíčová aktivita 171 každoročně vypisuje česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum, Dům zahraniční spolupráce (DZS) a žádost za Univerzitu Pardubice koordinuje její Oddělení pro mezinárodní vztahy. 

Výsledky voleb do Akademickém senátu Univerzity Pardubice pro funkční období 2026–2029, které proběhly v termínu 24.11.2025–7.12.2025.

Další dávka inspirativních a zajímavých rozhovorů s našimi studenty, absolventy nebo pedagogy je tu. Čeká na vás v prosincovém vydání časopisu MY UPCE.

Tentokrát vás přenese třeba do Paříže, kde si studentka Fakulty-ekonomicko-správní Amalia Scheer plní svůj Erasmus sen. Podíváte se i na záchranku, kam vás vezme absolvent Fakulty zdravotnických studií Josef Strašík. Kromě toho, že přijímá hovory na lince 155 a jezdí do terénu, mluví také s médii. K netradičnímu filozofickému zamyšlení vás dovede pedagog Matej Cíbik, který momentálně pendluje mezi Pardubicemi a Vídní, kde zkoumá otázky politické legitimity. A také zjistíte, jak město Litomyšl zkrášlují studentky a studenti z Fakulty restaurování. A je toho mnohem víc. 

Tak si svůj výtisk ulovte už teď. K dostání je ve stojanech MY UPCE po celém kampusu a na fakultách nebo se do časopisu začtěte online.

Přejeme vám příjemné čtení!