Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si letos Univerzita Pardubice připomněla na speciálním večeru. V Aule Arnošta z Pardubic diskutovaly vysokoškolské vědkyně nad postavením žen ve vědě v České republice. Akce se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Kromě moderované diskuze akce také představila ženy, které se na jednotlivých fakultách univerzity specializují na různá vědecká témata, prostřednictvím autentických videorozhovorů i osobním představením. Součástí večera byla také přednáška Genderová rovnost ve vědě a výzkumu od Gabriely Langhammerové z Národního kontaktního centra – gender a věda. 

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě připadá oficiálně na 11. února. Valné shromáždění Organizace spojených národů jej vyhlásilo v prosinci 2015. Svátek má připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumné činnosti. Univerzita Pardubice větší důraz na genderovou dimenzi výzkumu a podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích zahrnula mezi cíle svého Plánu rovných příležitostí. 

Jeho revírem je taneční parket. A také skripta. Úspěšný český tanečník Adam Procházka reprezentuje Českou republiku po celém světě a nyní se pokouší roztančit také Fakultu ekonomicko-správní.

Na závodech v Hanoji jste s partnerkou nedávno obsadili první místo a čtvrté místo ve dvou kategoriích. Co pro vás tento úspěch znamená?

To, že jsme se konečně vrátili zpátky do naší taneční přípravy, která poslední dobou trochu pokulhávala, jelikož jsme oba nastoupili na vysokou školu. A musím říct, že se nám hned zadařilo.

Byly to nervy? 

Nervy to jsou na každé soutěži. Zatímco moje taneční partnerka Veronika má trému před závody, já jsem klidný. Začínám se stresovat, až když vstupuju na parket, ale trvá to jen chvíli. Jakmile se pustí hudba, tréma odpadá.

Poté následovalo mistrovství Evropy. Byla to první zkušenost s mistrovstvím?

Na mistrovství Evropy se nám bohužel nepodařilo postoupit do čtvrtfinále, ale myslím si, že naše reprezentace České republiky byla velice kvalitní. V minulosti jsme už tančili na mistrovství světa, které se konalo v polském Elblągu.

Kdy je taneční sezóna?

Celý rok. Dá se stihnout klidně i stovka soutěží, ale na vyšší úrovni, kterou s partnerkou tancujeme, je to okolo třiceti soutěží. Každý taneční pár si musí sezónu rozvrhnout tak, aby ji náležitě využil a získal nějaké pořádné tituly a ocenění. 

Jak náročná je příprava na soutěž?

To se vždy trochu liší, jelikož záleží na tom, kolik je do soutěže přihlášených párů. Podle toho trénujeme na různý počet kol. Když na tanečním parketě bude 30 párů, bude soutěž tříkolová. My ale musíme mít natrénovaná alespoň dvě kola navrch, tudíž trénujeme na pět až šest kol, abychom v pohodě zajeli.

Je těžší najít taneční partnerku nebo partnera? 

Samozřejmě je větší nouze o taneční partnery. Tanec se často stane zálibou mnoha mladých žen, kdežto kluci se do tance moc nehrnou a řekl bych, že jsou takoví tvrdohlaví. Já sám jsem hrál nejdřív hokej. Až později jsem změnil svoje ambice a začal jsem tancovat. A neměnil bych.

Jaký je zájem o tancování mezi mladými lidmi?

Myslím, že popularita nyní roste, a to třeba díky StarDance nebo sociálním médiím, kde naši přední tanečníci, třeba mistři světa nebo Evropy, točí a zveřejňují svoje taneční videa, což se mezi mládeží rychle šíří. Děti to mají na očích a učí je to pohybovat se na hudbu, což je pro tanec esenciální. Sledováním trendy videí od mistrů, kteří v nich tancují dané styly, se diváci dostanou do kontextu, díky čemuž pak mají k tanci blíž. Popularita tance vzrostla, ale samozřejmě není stále tak populární jako třeba hokej nebo fotbal.

Máte v letošní řadě StarDance svého favorita?

Můj oblíbenec Richard Krajčo už vypadl. Mezi tanečníky byl můj favorit Daniel Kecskeméti, který tvořil pár se zpěvačkou Terezou Maškovou. Tato dvojice ale v dalším kole bohužel také soutěž opustila. 

Umíte si představit, že byste byl v roli tanečníka ve StarDance?

Představit si to umím, ale nyní mám jiné priority, takže se o takovou spolupráci nijak aktivně nesnažím.

A porotce?

Jelikož jsem nedávno složil porotcovské zkoušky třetí třídy, tak si myslím, že by to problém nebyl. Ale porotci ve StarDance to mají velice těžké, jelikož ta vystoupení jsou velmi odlišná a je třeba brát v potaz, kdo na parketu zrovna je. 

Jaké tance jsou vám bližší?

Určitě klasické. Tanec je pro mě souhra dvou těl a dvou duší. Myslím, že při standardních tancích je tato souhra víc znát, zkrátka jsou více založené na párovém souznění. Každý musí respektovat toho druhého, a když se to nestane, je to vidět. Zatímco v latinském tanci mají tanečníci různé pózy a variace, kdy jsou daleko od sebe, a mohou si jet to svoje. 

A váš nejoblíbenější tanec?

Argentinské tango.

Kolik času týdně se věnujete tréninku?

S Veronikou trénujeme každý den v týdnu kromě úterý, kdy mám vlastní kondiční přípravu. Ve všední dny strávíme na tréninku tři hodiny a o víkendu, díky tomu, že máme zázemí v taneční škole, i víc. 

To je hodně společného času. Nemíváte občas ponorku?

Musím zaklepat, ale naštěstí ne. Máme toho sice hodně společného a trávíme spolu spoustu času, ale každý máme svůj vlastní život. A třeba kondiční přípravy máme oddělené, zatímco já jsem v Pardubicích, Veronika trénuje v Praze. Tím si vždy vyčistíme hlavu a jsme připraveni odmakat další tréninky opět společně. 

Jak dlouho spolu tancujete?

Už přes dva roky. Seznámili jsme se v Praze přes trenéra. Synchronizovat se nám trvalo necelý týden a půl, což neznamená, že ta synchronizace byla kvalitní. My jsme ale neměli více času, jelikož jsme chtěli vyrazit na mistrovství republiky, které se konalo za pár týdnů. Museli jsme tedy jako taneční pár rychle vyjet na nějakou soutěž, abychom zjistili, co v nás vlastně je. A zjistili jsme, že to docela klape. 

Máte v tanečním světě nějakou metu?

Teď se připravujeme na mistrovství světa v Lotyšsku, kde bychom se chtěli probojovat do čtvrtfinále, což se nám na mistrovství Evropy nepovedlo.

Díky tancování hodně cestujete…

Za tancem jsme s Veronikou procestovali skoro celou Evropu. Moje srdcovka je ale asi Vietnam, jelikož to je zatím nejdál, kam jsme se společně podívali. Navíc jsme tam letos strávili celý týden, přestože soutěž nám zabrala jen dva dny, takže jsme měli čas poznat místní kulturu, ochutnat jídlo. Většinou ale máme daleko méně času a na daná místa jedeme jen na otočku. 

Máte z cestování nějakou zajímavou historku? 

Třeba právě do Vietnamu jsme letos málem neodletěli. Vietnamská ambasáda totiž udělala chybu ve vízu a přepsala se v datu expirace našeho pasu, takže nás letecká společnost nechtěla pustit do letadla. Museli jsme jim podepsat, že kdyby se něco stalo, nebudeme po nich nic vymáhat a nebudeme s nimi řešit žádné spory.

Studujete na Fakultě ekonomicko-správní program Hospodářská politika a veřejná správa. Jak si hledáte čas pro studium?

Skloubit jakýkoli vrcholový sport se studiem vysoké školy je samozřejmě těžké, ale snažím se. Jak se mi to daří, prozradí zkouškové období.

Máte plán, čemu byste se chtěl mimo tanec věnovat po škole?

Já se právě mimo tanec nechci vychýlit. Chtěl bych řídit taneční školu, kde je potřeba mít zkušenost s řízením firmy a financemi. 

TEXT Adéla Korečková, Lada Součková : FOTO Michal Král

Univerzita Pardubice je součástí pracovního týmu aliance AcrossEU, který tento týden 6. února podal žádost o financování v rámci výzvy EUI (European Universities Initiative).  Rektor UPCE prof. Libor Čapek se osobně zúčastnil jednání Aliance na univerzitě ve švýcarském Fribourgu, kde zástupci evropských univerzit podepsali dokument AcrossEU Mission statement. 

AcrossEU je aliance 9 středně velkých univerzit v 8 evropských zemích. Jejími členy jsouUniversity of Caen Normandie (France), Lapland University Consortium, které tvoří the University of Lapland and the Lapland University of Applied Sciences (Finsko), také University of Siena (Itálie), Ss. Cyril and Methodius University in Skopje (Severní Makedonie), Umeå University (Švédsko) a University of Valladolid (Španělsko) včetně přičleněné univerzity University of Fribourg (Švýcarsko).

Univerzita Pardubice je součástí Aliance od roku 2021. 

AcrossEU si klade za cíl vychovat novou generaci studentů a výzkumných pracovníků, kteří budou mít dovednosti pro vedení a inovace v rychle se měnícím světě. Usiluje systematickým začleňováním kritického a inovativního myšlení do svých studijních a výzkumných programů rozvíjet odolnost a přizpůsobivost, které považuje za klíčové pro budoucnost inovativního, globálně konkurenceschopného a atraktivního evropského vzdělávacího prostoru i celého evropského společenství. 

Na Univerzitu Pardubice zamířilo v pondělí 5. února více než 300 žáků středních škol z celé České republiky a ze Slovenska. Na Fakultě chemicko-technologické se utkali v devátém ročníku Chemiklání. 

Studentské týmy v časovém limitu řešily až 60 úloh z různých oblastí chemie. Soutěž učí zájemce o chemii aplikovat chemické poznatky v nových situacích, proto je během řešení úloh možné používat literaturu. 

Vítězové Chemiklání 2024

všechny ročníky SŠ

1. místo: tým z Gymnázia Poštová, Košice
2. místo: tým z PORG Praha
3. místo: tým z Gymnázia Grösslingová, Bratislava

mladší ročníky (1. a 2. ročníky SŠ)

1. místo: tým z Gymnázia Jírovcova, České Budějovice
2. místo: tým z Wichterlova gymnázia, Ostrava-Poruba
3. místo: tým z Masarykova gymnázia

Talentovaným soutěžícím ze stanovených vítězných týmů Fakulta chemicko-technologická nabízí příslib mimořádného stipendia v prvním ročníku, pokud se stanou jejími studenty.

Organizátorům soutěže se koncept pro nadané studenty podařilo přenést z Univerzity Pardubice také na celosvětově známé a prestižní školy Univerzitu v Cambridgi a Univerzitu v Oxfordu, kde akce proběhne už tento víkend 

Zítřejší večer se blíží a tak znovu připomínáme akci nejen pro všechny z UPCE, ale i pro širokou veřejnost, jíž v letošním roce završuje Univerzita Pardubice své zapojení se do Mezinárodního dne dívek a žen ve vědě, které vyhlásilo OSN na začátek února, a ke kterému se hlásí nejen univerzity a organizace v Česku, ale po celém světě. Jaké je to být ženou ve vědě? Jaké jsou možnosti a také mnohdy úskalí, jaké jsou cesty a návrhy řešení na problematiku většího zapojení žen ve vědě? To jsou otázky, které jsou pokládány na celém světě. Každá dívka a žena, která se chystá nebo je již na dráze vědecké kariéry si projde nebo prochází a řeší určitou stejnou problematiku, na kterou je možné nacházet společnou cestou řešení.

Téma je aktuální o to více, že Univerzita Pardubice je především vzdělávací instituce, která oslovuje středoškolské studentky ke studiu na UPCE, ovlivňuje a formuje budoucnost dívek a žen, které již zde studují, svou výukou a možnostmi zapojení do vědecké činnosti. 

Přijďte proto již zítra 7. 2. 2024 do Auly Arnošta z Pardubic. Večer žen ve vědě začíná v 17 hod. Předpokládaný konec je v 19 hod.

Drobné občerstvení bude zajištěno. Pro děti máme připraven dětský koutek s projekcí z akce (dětský koutek je nehlídaný). Šatna bude otevřena. 

Těšíme se na Vaši návštěvu!

Tým Oddělení HR Award

VÍCE O ŽENÁCH VE VĚDĚ NA UPCE ZDE.

Vedení Univerzity Pardubice a jejích technicky zaměřených fakult diskutovala se zástupci ministerstva zahraničí, krajské hospodářské komory i vybraných firem.

Jednání s náměstkem ministra zahraničí Jiřím Kozákem, vedoucí oddělení vědecké diplomacie a vedoucím kanceláře vrchní ředitelky se zúčastnil rektor Libor Čapek, prorektoři a prorektorky, děkani a proděkani čtyř fakult, ředitelka krajské hospodářské komory Eva Malinová, ale také zástupci čtyř pardubických firem OLTIS Group, Eldis, Synpo a Deep Vision.

Náměstek ministra zahraničí pozvané hosty informoval, že jeho resort letos zřídil oddělení vědecké diplomacie, které úzce spolupracuje se specialisty ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helenou Langšádlovou.

Podle něj na ministerstvu i zastupitelských úřadech probíhají změny, které povedou k lepšímu přizpůsobení se spolupráci s univerzitami v Česku. Ministerstvo sbírá informace o tom, jaký je např. zájem o internacionalizaci vědeckých výsledků, aby informace mohlo poskytnout diplomatům v jednotlivých zemích, kteří mají agendu vědecké diplomacie do budoucna zapojit do běžné práce.

Univerzita Pardubice má vlastní Centrum transferu technologií a znalostí, které se zaměřuje na podporu a přenos poznatků a technologií do praxe, spolupráci s firmami nebo komercionalizaci vědeckých poznatků a ochraně duševního vlastnictví. Aktuálním tématem je pro UPCE také otázka příchodu zahraničních výzkumných pracovníků, i studentů, a udělování víz k jejich pobytu v České republice.

Uchazečům o studium na vysoké škole se představila Univerzita Pardubice na veletrhu vzdělávání Gaudeamus v Praze.

Jeho návštěvníky oslovila nejen atraktivní expozicí, ale také hravými ukázkami vědy ze tří fakult. Středoškoláci, jejich rodiče i výchovní poradci se dozvěděli vše potřebné o studiu i přijímacím řízením. S uchazeči sdíleli své zkušenosti ve společné expozici UPCE současní studující. Zájemcům o studium jsme vyzdvihli benefity studia na Univerzitě Pardubice - kompaktní kampus, ve kterém studenti najdou ubytování, ale i menzu nebo knihovnu a další služby. Patří mezi ně také nabídka studia v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ nebo velké možnosti sportovních aktivit přímo na univerzitě. Výhodou je také dopravní dostupnost města a Pardubického kraje.

Univerzita Pardubice od 1. listopadu otevřela možnost podávat přihlášky ke studiu pro další akademický rok 2024/2025. Informace o možnostech studia i životě na UPCE, včetně elektronické přihlášky, lze už nyní najít na speciálních stránkách - Studuj na UPCE. 

OZNÁMENÍ

o konání

8. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

ve funkčním období 2023–2026,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 30. ledna 2024 od 14:30 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání.
2. Schválení pravidel pro hybridní zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice.
3. Schválení programu zasedání. 
4. Informace o činnosti předsednictva AS UPCE.
5. Volba místopředsedy Akademického senátu UPCE.
6. Plán realizace Strategického záměru Univerzity Pardubice pro rok 2024.
7. Vyjádření Akademického senátu Univerzity Pardubice k právním jednáním, kterými Univerzita Pardubice hodlá smluvně nabýt vlastnictví budovy předávací stanice tepla.
8. Volba předsedy ekonomické komise AS UPCE. 
9. Vyhlášení doplňujících voleb do AS UPCE ve volebním celku FZS.
10. Různé.

Přílohou pozvánky je materiál k bodu č. 6.

8. zasedání AS UPCE dne 30.1.2024 | Univerzita Pardubice

Odkaz na připojení k zasedání: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce 

V Pardubicích dne 22. ledna 2024                                                         Ing. Petr Bělina, Ph.D.

                                                                                                                  předseda AS UPCE

Třebaže profese porodní báby byla jednou z nejstarších ryze ženských profesí, cesta ke kvalifikované porodní asistentce byla poměrně dlouhá. Vedla od prvních nařízení osvícenského absolutismu, přes vznik univerzitních kurzů pro porodní báby, vznik samostatné babické kliniky až k Zákonu o pomocné praxi porodnické z roku 1928. Celý proces změny porodní báby ve vzdělanou porodní asistentku byl provázen postupným uvědomováním se představitelek této profese, vznikem jejich profesních organizací a vydáváním jejich vlastních časopisů.

Prvním krokem k systematickému rozvoji porodnictví a k centralizaci jeho kontroly v Čechách byl Generální zdravotní řád pro Království české, jenž začal platit 24. července 1753. Stanovil mj. univerzitní výuku chirurgů a porodních bab. 

Výuka porodních bab se neprosazovala snadno, navíc zdaleka ne všechny zájemkyně či praktičky bylo možné z kapacitních důvodů školit při univerzitách. Proto bylo 8. září 1783 nařízeno, aby nezkoušené báby vyučili a pak vyzkoušeli krajští fyzikové. Pokud takové báby nechtěly působit ve městech, mělo to stačit. Jinak musely absolvovat kurz na univerzitě a získat diplom. Teprve nový studijní řád z roku 1804 nařídil povinné absolutorium kursů všem bábám. 

Pro matky a děti, ale i pro účely klinické výuky porodnictví, byla v roce 1789 zřízena porodnice u Apolináře na Novém Městě pražském. Jejím smyslem bylo pomoci svobodným a chudým matkám, umožnit jim v klidu porodit, případně bezpečným způsobem odložit dítě a odvrátit je od případných myšlenek na jeho zahubení. Pro drtivou většinu z matek byla péče bezplatná a ony oplátkou sloužily coby živý výukový materiál studentům a adeptkám babictví. 

Sto let od reformního počinu Marie Terezie byl přijat říšský zákon č. 68/1870 z 30. dubna 1870 o organizaci veřejné služby zdravotní. Dohledem nad zdravotnictvím byla pověřena státní správa. Při okresních úřadech zákon zřídil instituce okresních lékařů. Ti dozírali na porodní babičky v okrese. Porodní asistence měla být dostupná všem rodičkám, bez ohledu na jejich platební schopnost. 

Zákon vůbec neřešil tři nejpalčivější otázky babické existence: zkvalitnění jejich odborného vzdělání, jejich rovnoměrné rozmístění v regionech, jejich hmotné a sociální zajištění. Proto odborná debata, jež se rozhořela v letech před první válkou, poukazovala na nutnost jeho novely. Do debaty vstupovaly už i některé vzdělané a aktivní představitelky babického stavu, které začaly zakládat svá profesní sdružení vydávající časopisy. 

V Rakousku se porodní babičky začaly spolčovat od posledních desetiletí 19. věku; jejich spolky měly zpočátku převážně svépomocný charakter, pár z nich vydávalo vlastní časopis. Některé z dolnorakouských spolků zasahovaly svou činností do českých zemí. 

První časopis určený porodním babičkám se jmenoval Časopis porodních babiček. Odborný list por. babiček pro Moravu, Čechy a Slezsko a začal vycházet v roce 1907. O dva roky později vznikla v Brně Ústřední jednota českých porodních babiček, která vydržela – byť s občas pozměněným názvem a změnou sídla (její ústředí pak sídlilo v Praze) – až do roku 1948. Po určitých peripetiích byla skutečně jednotnou organizací babiček z českých zemí, po vzniku republiky i ze
Slovenska. 

Roku 1919 si jednota upravila název na Ústřední jednota porodních asistentek. Označení „babička“ členky defi nitivně odložily. Napříště budou asistentkami, v komunikaci mezi sebou pak kolegyněmi. Věstník věnovaný zájmům porodních asistentek, který vydávaly, vycházel rovněž až do roku 1948, kdy byla práva porodních asistentek radikálně omezena.

Jednota se od samého počátku významně angažovala jak v prosazování sociální požadavků porodních asistentek, tak ve věci jejich vzdělání. Dne 9. listopadu 1928 – skoro po čtvrtstoletí marného volání – byl vydán Zákon č. 200/1928 Sb. „O pomocné praxi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek“. Nevyhověl zdaleka všem požadavkům porodních asistentek, ale aspoň jasně defi noval jejich postavení a pravomoci. Inicioval též zakládání státních vzdělávacích ústavů s nejméně desetiměsíční výukou. Vznikly v Pardubicích, dále v Moravské Ostravě, oba s češtinou jako vyučovacím jazykem. V Liberci se učilo německy, v Bratislavě a Košicích slovensky, v Užhorodě byla vyučovacím jazykem ukrajinština.

První kurz v pardubickém Ústavu pro vzdělání a výcvik porodních asistentek byl zahájen v říjnu 1930, současně s otevřením gynekologicko-porodnického oddělení při zdejší okresní nemocnici. Azyl našel v okresní nemocnici. V jeho čele stanul jako ředitel Cyril Gála, skvělý praktik i teoretik porodnictví, pravidelný přispěvovatel do Věstníku, jenž byl současně jmenován primářem nově zřízeného porodnicko-gynekologického oddělení. Jeho asistentem byl MUDr. Lakner, který současně vykonával službu subalterního lékaře na Gálově primariátu. Oba zajišťovali teoretickou výuku, školní asistentkou byla A. Kolůchová. Do prvního běhu nastoupilo 35 žákyň. 

Úsilí některých představitelek profesní kategorie porodní bába, potažmo porodní asistentka, zřetelné od přelomu 19. a 20. století, směřující ke kvalitnějšímu materiálnímu zabezpečení, vzdělání a společenskému uznání této profese, probíhalo v českých zemích takřka paralelně s ženským emancipačním úsilím – ostatně z Věstníku vyplývá spojení UJPA s Ženskou národní radou. Vykazovalo s ním i některé shodné rysy: bylo vedeno poměrně nepočetnou skupinou vzdělaných žen, které vyjadřovaly více méně své vlastní, byť racionálně podložené a oprávněné představy: požadavek kvalitního vzdělání, důstojného postavení srovnatelného s postavením např. ošetřovatelek, vlastního grémia a samozřejmě i sociálních jistot.

Text a foto: prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc.

Článek je převzatý z časopisu MY FZS.

S nadšením přivítali čeští krajané v texaském městečku La Grange putovní výstavu Od stříbrného českého tolaru k americkému dolaru. Do amerického státu s největší českou menšinou ji v závěru minulého týdne přivezli zástupci Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, Pardubického kraje a Východočeského muzea v Pardubicích.

Spolupráci s krajanským Texaským centrem českého dědictví a kultury (Texas Czech Herritage and Cultural Centre) zahájili v roce 2012 historici Univerzity Pardubice. Na to navázal Pardubický kraj, který do Texasu již dvakrát přivezl lidovou muziku studentů pardubické Konzervatoře na místní festival a účast plánuje také v letošním roce. Další spolupráce pokračuje v oblasti muzejnictví, a to v součinnosti s Východočeským muzeem v Pardubicích a Filozofickou fakultou Univerzity Pardubice. 

Zahraniční zájem o putovní výstavu Východočeského muzea dokládá, jak je jeho kolekce numismatiky unikátní. „Kompletně mapuje vznik a vývoj řady tolarových měn v Evropě v 16. století, jejichž dobové pojmenování tolar později zobecnělo jako označení všech ražeb tohoto typu včetně USA. Proto jsme připravili i putovní výstavu na toto téma, která zároveň propaguje naši stálou expozici,“ vysvětlil ředitel muzea Tomáš Libánek. 

Název dolaru spojuje krajany s domovinou

Autor výše zmíněné výstavy, historik prof. Petr Vorel z Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, potvrdil velký zájem o numismatickou tématiku v texaské komunitě potomků dávných českých osadníků: „Přímá vývojová vazba mezi českým tolarem z 16. století a současnou americkou měnou není v USA příliš známa. Přitom víme, že nejstarší prapředek současných amerických dolarů se symbolicky zrodil díky rozhodnutí českého zemského sněmu v Praze dne 9. ledna 1520. Pro ty Američany, kteří se hrdě hlásí ke svým českým předkům, je to cenná vazba k dávné domovině, která má v USA velkou váhu.“

„Americké publikum fakt, že název jejich měny má původ v Česku, fascinuje. Pro pardubické muzeum je velkou ctí, ze může prezentovat významnou kolekci právě v Texasu, kde je skutečně velká česká stopa už od 19. století. Výstava je důležitá i pro tamní komunitu, neboť na různých aktivitách v rozličných kulturních centrech je vidět, jak je pro ně zásadní identifikovat se s českými kořeny a kulturou,“ dodal Libánek.

Texaská vlajka míří do Pardubic

Mezi hosty vernisáže nechyběl ani český honorární konzul v Texasu Brian Vaníček. Ten také hostům z České republiky předal vzácný dar – vlajku státu Texas i s certifikátem, který potvrzuje, že nad tamějším Kapitolem vlála 28. října 2023. „Vlajku státu Texas jsme se rozhodli zařadit do sbírky Východočeského muzea jako památku na spolupráci s tamějšími krajany,“ prozradil ředitel Libánek.

Česká kultura v Texasu žije

Texaská krajanská centra jsou soukromá a financují je dárci, o jejich chod se starají desítky dobrovolníků. Kromě toho v La Grange je to například České kulturní centrum a muzeum v Houstonu. Pravidelně pořádají české festivaly, koncerty a výstavy. La Grange se navíc chlubí i velkým muzeem, které v dochovaných budovách nebo jejich replikách opečovává předměty dokumentující historii, jazyk a kulturu imigrantů z českých zemí. Před deseti lety již přivítalo jinou výstavu Východočeského muzea a pardubické univerzity s názvem Tisíciletá tradice české měny. 

„Možná si u nás nedovedeme představit, co pro mnoho lidí v USA znamená udržovat si kulturní identitu národa svých předků. Lidí s českými kořeny je ve státě Texas přes 200 tisíc. Sdružují se v mnoha dobrovolnických organizacích, vytvářejí kulturní a volnočasové komunity. A díky tomu tu můžeme zprostředkovat i další kulturní a případně i byznysové příležitosti. Za pár dní se do Houstonu na podobnou misi spolu s českými podnikateli chystá například ministr dopravy Martin Kupka," řekl náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek.