Repliky balkónů na renesanční budově Magistrátu města Pardubice již byly instalovány na své místo. Na jejich vytvoření se podílel i MgA. Petr Rejman z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, Ateliér restaurování kamene. Původní balkóny byly kvůli svému havarijnímu stavu z budovy demontovány v roce 2025. 

„Z původních balkónů bylo možné ponechat odlitky konzol a růžic z podhledů, které byly restaurovány. Všechny práce trvaly sedm měsíců a podílelo se na nich dvacet osob různých profesí," přiblížil MgA. Petr Rejman.

Restaurátorům se podařilo získat pětadvacetitunový blok vyhnánovského pískovce, z kterého byli oba balkony vytvořeny. Největší díly váží 850 kilogramů. Průběh prací komplikovalo letošní mrazivé počasí. V současností zbývá provést dokončovací zednické práce, zejména spárování zapravení omítkových ploch.

Univerzita Pardubice podporuje dopis formulovaný Českou konferencí rektorů a Radou vysokých škol adresovaný členům Vlády ČR k připravovanému návrhu zákona o povinné registraci subjektů spolupracujících se zahraničními partnery. 

Koncept připravovaného zákona může představovat vážné riziko pro rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, vědy a výzkumu. 

Studující Univerzity Pardubice měli přímo v kampusu jedinečnou příležitost osobně se setkat s potenciálními zaměstnavateli z nejrůznějších oborů. Letošní ročník tradičního veletrhu Kontakt nabídl téměř osm desítek společností a institucí, které představily široké spektrum pracovních nabídek – od stáží a brigád až po trainee programy či pozice pro absolventy. Studentky a studenti tak mohli získat přehled o aktuálních možnostech na trhu práce a zároveň navázat první profesní kontakty.

Součástí programu byly také praktické aktivity zaměřené na rozvoj kariéry. Zájemci využili profesionální focení pro svůj životopis, ten mohli konzultovat s personálními manažery, stejně tak i svůj profil na profesních sítích nebo si vyzkoušet pracovní pohovor nanečisto. 

Veletrh Kontakt organizuje Kariérní centrum Univerzity Pardubice. Na akci se podílí Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta filozofická, Fakulta chemicko-technologická a Dopravní fakulta Jana Pernera.

Srdečně zveme všechny zaměstnance a zaměstnankyně UPCE na akci Den zdraví, který se uskuteční 7. dubna 2026 - v den, kdy si celý svět připomíná Světový den zdraví. Tento den je věnován podpoře zdraví a zlepšení povědomí o důležitých zdravotních tématech. 

Připravili jsme pro vás pestrý program plný inspirace, praktických ukázek i odborných rad, které vám pomohou získat cenné informace a dovednosti pro prevenci a péči o vlastní zdraví.

•    Léky na bolest: Jak je používat bezpečně a efektivně? – praktické informace, které se hodí každému
•    Co je bolest a její prožitek? – porozumění tomu, co bolest znamená a jak s ní pracovat
•    Volající a operátor: Klíčová spolupráce při záchraně života - nahlédněte do zákulisí fungování Zdravotnické záchranné služby, naučte se reagovat v krizových situacích a efektivně komunikovat s dispečerem linky 155
•    Výživová poradna a analýza tělesného složení – získejte přehled o svém těle a doporučení pro zdravější životní styl
•    Měření zraku – rychlá kontrola, která může odhalit víc, než čekáte
 

Více o akci a registrace: Den zdraví 2026 | Univerzita Pardubice

Přijďte společně věnovat jeden den tomu nejdůležitějšímu – svému zdraví.

Těšíme se na vaši účast!

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Srdečně Vás zveme na kurz Kritické myšlení, který se uskuteční v rámci mentoringového programu.

Termín: středa 18. března 2026, od 9:00 do 11:30 hodin

Místo: budova VO, místnost 01009

Lektorky:  doc. Mgr. Soňa Hermanová PhD, Mgr. Eva Řehová

Registrace: Kritické myšlení | EDU UPCE

Přijďte na praktický kurz kritického myšlení, ve kterém si vyzkoušíte jednoduché techniky pomáhající zpomalit úsudek a odhalit vlastní kognitivní zkreslení. Zároveň se seznámíte s několika snadno použitelnými metodami, které využijete ve své budoucí pedagogické praxi. Kurz je určen pro začínající vyučující a doktorandy, kteří chtějí posílit svůj profesionální úsudek a podporovat kritické myšlení u svých studujících.

Těšíme se na Vaši účast.

Je hodně hloubavý a rád se dívá na věci okolo sebe z trochu jiné perspektivy. A tvoří pro sebe filozofické miniteorie. Baví ho totiž hrát si s vlastními myšlenkami. Teprve pak vznikají podle filozofa Mateje Cíbika ty nejzajímavější věci. A přesně tak tvoří i svoje Filozofické jednohubky, videa s velmi pestrým záběrem.

Jsme v univerzitním podcastovém studiu, tentokrát za mikrofon neusedá obvyklá moderátorka, ani naproti sobě nevítá vybranou osobnost z prostředí UPCE. Dnes je v centru dění tak trochu netradičně červené křeslo. 

Kamera. Klapka a jedeeeeeem. 

„Ahoj, volám sa Matej Cíbik a som filozof. V tejto minisérii Filozofické jednohubky sa spolu zamyslíme nad životom, zmyslom, svetom a vôbec,“ začíná svou asi desetiminutovou úvahu na předem promyšlené, mnohdy aktuální téma filozof Matej Cíbik. Vše má připravené, jde rovnou do akce a mluví spatra. Je totiž potřeba jednohubku namluvit a natočit na jeden záběr. Střihy v monologu nepůsobí dobře a narušují autenticitu výstupu. A to autor nechce. Na kontě má zatím jen pár epizod, ale v zásobě má balík dalších nečekaných témat.

Jak vás napadlo začít s Filozofickými jednohubkami?

Rád pro sebe tvořím takové filozofické miniteorie. Jejich témata jsou skutečně pestrá a velmi různorodá. Nápad na tenhle koncept vznikl v návaznosti na jeden můj rozhovor v médiích. Redaktorka mi dopředu poslala otázky, které byly výborné, ale potom se jich ve studiu moc nedržela. Rozhovor se odvinul úplně jinam a já se vůbec nedostal k těm původním a z mého pohledu zajímavým věcem, které jsem chtěl rozebírat. Díky tomu mě napadlo, že bych mohl tvořit a předávat dál takové svoje malé bezprostřední interpretace. Fungují dobře právě takhle samostatně.

Je to cesta, jak se při vědecké práci trošku „vyblbnout“?

Určitě. Je to pro mě způsob, jak dělat filozofii, jež se nehodí do odborných článků a často ani do přednášek. Snažím se ty jednohubky dělat tak, aby to bylo zábavné, ale zároveň to stimulovalo myšlení. S myšlenkami si rád pohrávám, a přesně o tom to má být. Dnes, kdy máme všichni neustále po ruce mobil, na takové to neplánované, spontánní myšlení často doslova není čas. Lidé jsou neustále něčím zaměstnaní, a s mobilem pro jistotu chodí dokonce i na záchod, aby náhodou nemuseli o něčem chvilku přemýšlet.

Děláte to i vy?

Jasně, dneska chodí s mobilem na záchod každý (smích). Ale je to škoda. V nestřežených chvilkách přicházejí ty nejlepší myšlenky. Proč myslíte, že pořád platí, že nejlepší nápady přicházejí ve sprše? Protože to je snad to poslední místo, kam zatím stále chodíme bez telefonu, a tam necháváme svou mysl konečně plynout. Až dorazí voděodolné telefony, ztratíme i ten poslední moment sebereflexe. Je opravdu důležité se na chvíli odstřihnout a nechat emoce nahromaděné za celý den vyplavat na povrch. 

O čem přesně je vaše práce?

Odborně zkoumám zejména politické teorie a pak různé morální otázky. V běžném životě se však, podobně jako všichni ostatní, snažím porozumět světu kolem sebe a hledám odpovědi na otázky o smyslu života, svobodě, pravdě. Je hrozně důležité ukazovat, že předmětem filozofických úvah a interpretací nemusí být jenom Platón a další „velcí“ filozofové, ale že filozofie se dá dělat nad jakýmkoliv textem. Interpretovat můžeme všechno kolem nás.

Proto jste u prvního dílu Filozofických jednohubek sáhl po Pipi Dlouhé punčoše?

Vloni to byla nejoblíbenější kniha mojí dcery a za poslední rok jsem ji četl snad desetkrát. Během předčítání jsem postupně odkrýval různé roviny textu od dětské psychologie až po společenskou kritiku. Postupně jsem došel ke třem radikálně odlišným interpretacím tohoto zdánlivě jednoduchého textu. 

Jakým?

Na povrchu můžeme Pipi číst jako dokonalou dětskou fantazii o svobodě. V dětských očích je přece úžasné jít spát, kdy já chci, nemuset chodit do školy a dát si palačinky třeba o půlnoci. Když jdete ale pod povrch, najednou čtete kritiku tehdejšího středostavovského Švédska, které vychovává děti tak, že v nich zcela zabíjí kreativitu a zábavu. Děti mají být hlavně poslušné a čisté. A když jdeme ještě víc do hloubky, máme před sebou neveselou zprávu o sirotkovi, který se musí vyrovnávat s těžkým traumatem.

O čem jste natáčel teď?

O barvách a jejich vnímání, což je filozoficky velmi zajímavé. Svět vnímáme v barvách, každý vidí, že tráva je zelená a obloha modrá. Až na to, že to není pravda. Téměř žádná ze starověkých civilizací neměla slovo pro modrou. Ani jednou se v Iliadě a Odysseji nedozvíme, že moře je modré, oni to prostě neviděli. Takže to, jak vidíme barvy, je i kulturně podmíněné – barvy jsme museli objevit. A trvalo to tisíce let, podobně jako vynález kola nebo kompasu. Dokládá to dokonce empirický výzkum, který ukazuje, že primitivní kmeny v Namibii nedokážou na obrázku s osmi zelenými čtverci a jedním modrým označit právě ten modrý. Vyplývá z toho, že abychom viděli, potřebujeme právě ta slova. To je důležitý filozofický bod. Musíme mít naučený a zažitý koncept modré, abychom modrou viděli. 

Měl jste k interpretaci ještě jedno téma. Jaké?

Druhým tématem byla kniha Právo na sex od oxfordské filozofky Amiy Srinivasan, která řeší kulturní podmíněnost toho, kdo se nám zdá a nezdá atraktivní. Je to vlastně podobné jako s barvami. Zdálo by se, že to, co nám přijde sexuálně atraktivní, je dané od přírody, někde v primitivní části našeho mozku. Ale není tomu tak, je to podmíněno kulturně, historicky, ale například i politicky. Pak se můžeme ptát nejenom na to, jestli nám něco přijde atraktivní, ale také na to, jestli je to v pořádku. Srinivasan například analyzuje, že naše patriarchální společnost udržuje ženy v podřízeném postavení i tím, že často považuje hlasitě mluvící ženy, jež se nebojí „bouchnout do stolu“, za méně atraktivní než pasivní puťky sedící v koutě. A to celé vyvolává spousty fascinujících otázek. No, poslechněte si to sami.

Vyjadřujete se ale i k aktuálnímu dění. Třeba k uzákonění dvou pohlaví na Slovensku.

To byla zrovna nejdiskutovanější politická otázka – jak se to má s muži, ženami a jejich pohlavím. A došlo to až tak daleko, že kvůli tomu prošla novela Ústavy, která podle politiků měla tuto otázku definitivně vyřešit. Přitom je to filozofické téma, k němuž má co říct i takový Platón.

A co by řekl?

Zjednodušeně bychom asi mohli říct, že Platón chce běžné předměty kategorizovat podle toho, jaké ideje v nich sídlí. V případě stromu je to esence stromovitosti, u ženy její metafyzická idea nebo esence ženskosti. To je ale v jádru velice zvláštní představa. Za mě označení „muž“ a „žena“ – a vlastně ani žádné jiné – není metafyzické, ale závisí na kontextu. Někdo může být „mužem“ ve spoustě kontextů, ale na vesnickém běžeckém závodu, kde se rozdělují „muži“, ženy“ a „senioři nad 50 let“ mužem nebude, pokud tedy má nad 50 let. Když k nám pak například v restauraci přijde někdo v podpatkách a sukni a prezentuje se jako žena, pak je to pro nás ve společenském kontextu jednoznačně žena. A označit ji jinak je projevem hulvátství.

„Svět vnímáme v barvách, každý vidí, že tráva je zelená a obloha modrá. Až na to, že to není pravda. Téměř žádná ze starověkých civilizací neměla slovo pro modrou. Ani jednou se v Iliadě a Odysseji nedozvíme, že moře je modré, oni to prostě neviděli. Takže to, jak vidíme barvy, je i kulturně podmíněné – barvy jsme museli objevit. A trvalo to tisíce let.“

Epizodu o dění na české politické scéně nechystáte?

Já jsem vlastně chtěl být apolitický alespoň těch prvních pár epizod. Zatím to mám schované v šuplíku. Nechci se pasovat do role politického analytika. Jsem velmi optimistický člověk a většinou vůbec nedokážu odhadnout, co se reálně stane, jsem tedy mizerný prognostik. 

Proto jste se vrhnul raději na zkoumání politické filozofie?

Vždycky mě zajímala politická témata a v rámci filozofie si můžu hrát s teoretickými ideami a nemusím každý večer sledovat zprávy a deprimovat se jimi. Politiku sleduji raději zpovzdálí. Vždy jsem měl spíš teoretický mozek a bavilo mě přemýšlet o teoretických strukturách. I když především o takových, jež můžou mít nějaký reálný společenský dopad. 

Zaměřujete se na liberalismus, proč jste si vybral zrovna tento směr?

Vyrůstal jsem na Slovensku ve velmi katolickém prostředí, takže jsem si v sobě musel zpracovat ten moderní konflikt mezi liberalismem a konzervativismem. Velmi mě to ovlivnilo a někde tam vidím prvopočátky svého zájmu o tuto oblast. Zajímalo mě proto, jakým způsobem je možné být liberální. 

Jde být dneska liberální?

V tomto ohledu se nacházíme v zajímavém dějinném okamžiku. V minulosti platilo, že každá další generace byla o něco liberálnější než ta předtím. Ale v současné době se to zase trošku obrací, protože nejnovější data ukazují, že dnešní dvacetiletí muži jsou naopak trochu konzervativnější, než jsou současní třicátníci. Pozorujeme genderový předěl, který ukazuje, že současné dvacátnice jsou liberálnější než třeba třicátnice, ale pro chlapce je to přesně naopak, ti se stávají v jistém smyslu naopak tradičnějšími. Tato situace je naprostou novinkou, jež nemá v moderních dějinách obdobu. Osobně vážně nevím, co tento střet přinese, ale bude to zajímavé. 

O liberalismu jste dokonce napsal knihu.

Jmenuje se Liberálové a ti druzí, je psaná populárně-naučnou formou, aby si ji mohl přečíst opravdu každý. Snažím se filozoficky uchopit současné politické diskuse a rozebrat pohledy na určitá sporná témata jako feminismus a práva homosexuálů nebo přerozdělování bohatství. 

Pracujete teď na nějaké další?

Momentálně píšu články a dílčí analýzy na téma politické legitimity, které se stanou základem knihy pro moji habilitaci. Ve vztahu k demokracii a demokratické legitimitě se snažím tvrdit, že mít volby nestačí. Spousta lidí říká, že demokracie rovná se volby a každá vláda, která vzejde z voleb, je automaticky demokratická, a tím pádem legitimní. Ale já si troufám tvrdit, že k tomu je potřeba určitá míra reálné podpory od lidí. Vláda, která vzešla z voleb a všichni ji nenávidí, určitý druh legitimity jednoduše ztratila. 

Jaký je podle vás dnešní svět?

Dovolím si nepolitickou odpověď: Svět je krásný. A pro nás je často takový, jaký si ho uděláme. Záleží tedy, jak moc se necháme ovlivnit děním okolo nás.

Matej Cíbik, Ph.D. (1985) Slovenský filozof, který působí v Centru pro etiku Fakulty filozofické UPCE. Věnuje se etice a politické filozofii, teoriím spravedlnosti a úloze rovnosti ve společnosti. Studoval na Karlově univerzitě v Praze, Středoevropské univerzitě v Budapešti a na London School of Economics. Nyní střídavě působí v Pardubicích a ve Vídni. Díky stipendiu Marie Curie Sklodowské se dostal na tamní Středoevropskou univerzitu, kde pracuje na svém projektu a zkoumá otázky politické legitimity. Moderuje Filozofické jednohubky a je autorem například populárně-naučné knihy Liberálové a ti druzí.

Filozofické jednohubky o světě, jeho smyslu a tak vůbec vydává Matej Cíbik vždycky v neděli. Poslechnout si jeho netradiční interpretace můžete tady. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 116, v tištěné i on-line podobě.

Studující, zaměstnaní, členky a členové akademické obce se v úterý 24. února 2026 setkali na Shromáždění akademické obce, které svolal předseda Akademického senátu UPCE dr. Michal Kleprlík.

Zprávu o činnosti AS UPCE za uplynulý rok 2025 přednesl bývalý předseda AS UPCE dr. Petr Bělina.

Hodnocení uplynulého roku se týkala také prezentace rektora UPCE prof. Libora Čapka. Jeho zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2025 obsahovala i výzvy pro rok 2026, mezi které patří mimo jiné kvalita zajišťovaných služeb a silné postavení Univerzity Pardubice v národním a mezinárodním měřítku, či ukotvení používání AI nástrojů na UPCE.

Diskuse tematicky odrážela např. problematiku zvýšení úspěšnosti studia napříč fakultami a parkování v kampusu.

Další zasedání Akademického senátu se uskuteční v hybridní formě v úterý 3. března od 14:00 hodin v zasedací místnosti rektorátu nebo online. 

Má 24 roků a nově také nálepku jedné z nejmladších poslankyň u nás. Mladí lidé a z velké části také ženy svými preferenčními hlasy vystřelili absolventku Fakulty filozofické a stále ještě studentku Anežku Nedomovou do Poslanecké sněmovny. A cíle? Otevřít debatu o kryptoměnách nebo zpřísnit tresty za domácí násilí.

Začátkem listopadu vyrazila na první oficiální setkání nové Poslanecké sněmovny. Teď už je v palácích na Malé Straně jako doma. Že usedne do tamní lavice, se před volbami zdálo jako hodně vzdálený sen. Na kandidátce hnutí STAN byla v podzimních volbách na pátém místě a před sebou měla mnohem známější jména s řadou politických zkušeností. Přesto do toho čtyřiadvacetiletá absolventka německého jazyka na Fakultě filozofické UPCE Anežka Nedomová šla. 

A podařil se jí takový malý volební zázrak – přeskákala všechny čtyři kolegy. Více než tři tisíce preferenčních hlasů ji vyhouply rovnou na první místo. Když jí kolegové ve volebním štábu na Pernštýnském náměstí začali během večera postupně gratulovat, ještě jí to nedocházelo. Že se to skutečně děje, jí bylo jasné v pondělí, když viděla svou tvář na stránkách novin.

Zafungovaly výzvy

Svůj úspěch nová poslankyně připisuje kampaním 30 pod 30 a Kroužkuj 3 pod 30, díky nimž byla víc vidět. „Moje fotka se objevila na billboardu v Pardubickém kraji. Když jsem ho míjela v autě, byl to neskutečný pocit,“ popisuje Anežka Nedomová. Kampaň vyzývala voliče k podpoře mladých kandidátů do 30 let a jejím cílem bylo Poslaneckou sněmovnu omladit. Průměrný věk jejích členů se před volbami totiž zastavil na čísle 53 let, což je druhý nejvyšší věkový průměr v historii. 

Situaci nahrávalo i to, že podle průzkumů agentury Ipsos mladí lidé čím dál více vnímají, že nejsou v politice dostatečně zastoupeni a že by si přáli, aby se strany více zaměřily také na jejich potřeby a témata jako dostupnost bydlení, otázky duševního zdraví, modernizace školství nebo zpřísnění trestů za sexuální zneužívání. Stejně zafungovala i občanská iniciativa Kroužkuj ženu, která zase podporovala zapojení žen do politiky napříč spektrem. Vrýt se do povědomí mladých lidí a získat jejich hlasy jí pomohla i výrazná aktivita na sociálních sítích, zejména na Instagramu. Potvrdila tak stále sílící trend mobilizace mladých voličů pomocí digitálního prostoru. 

Celkem 12 mladých nováčků

Do Poslanecké sněmovny se tak dostalo 12 dvacátníků a rekordní počet žen. Oproti předchozím volbám, při nichž byli zvoleni pouze tři mladí politici, je to ohromný nárůst. „Je skvělé, že se mladí lidé konečně ozvali. Je to jasný signál, že chtějí, aby se Poslanecká sněmovna omladila a začala se ubírat novým směrem. Je to nový fenomén a já myslím, že je to úplná pecka,“ říká pardubická absolventka, která v navazujícím studiu germanistiky pokračuje na univerzitě v Brně. 

„Mám před sebou poslední rok studia, ale teď dostane určitě přednost Poslanecká sněmovna,“ říká rozhodně mladá politička. Nová práce je pro ni výzvou a velmi se na ni těší. „Dobrý den, já jsem Anežka Nedomová a následující čtyři roky vás budu reprezentovat v Poslanecké sněmovně,“ představuje se nadšeně.

Pamatujete si moment, kdy jste zjistila, že jste se stala poslankyní?

Přiznám se, že to mám trochu v mlze (smích). Jsem realistický a pragmatický člověk, takže jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych z pátého místa mohla přeskočit všechny ty šikovné lidi, včetně pardubického lídra, na naší kandidátce. Když mi průběžné výsledky začaly být nakloněné, volala jsem své nejlepší kamarádce, ať za mnou hned přijede do volebního štábu. Po jejím příjezdu na mě dolehly emoce a intenzita posledních dnů a sesypala jsem se. Ale kamarádka mě povzbuzovala, že je to obrovský úspěch a že je úžasné, co jsem dokázala.

Jak jste prožívala celý volební víkend?

Pátek byl ještě celkem v poklidu, ale od sobotního rána mi lidé posílali jednu zprávu za druhou: Psali, že mi drží palce, fandí, kroužkují mě a doufají, že se dostanu. Chodily mi i fotografie z volebních místností. Najednou mě mnohem víc označovali na Instagramu a naskakovali mi noví sledující. Moje poslední příspěvky se najednou dostaly k 60, později dokonce ke 100 tisícům zhlédnutí. „Mamííííí, hned pojď sem ke mně. Něco se děje, tohle není normální,“ volala jsem pořád na mamku (smích). Před volbami jsem měla 260 sledujících, a to opravdu není číslo, které vás dostane do Poslanecké sněmovny. To není 3 176 kroužků…

Víte, kdo vás volil?

Dostala jsem obrovskou důvěru od mladých lidí a také od žen. Nemusela jsem si po volbách dělat žádný průzkum, v těch zprávách, které mi přicházely, jsem to jasně viděla. V 80 procentech to byly ženy. A není nic hezčího, než když ženy podporují jiné ženy. Žijeme v patriarchálním světě, v němž muž vezme za rameno jiného muže, jdou spolu na doutník, u kterého proberou všechno, co potřebují, a nám řeknou, ať zůstaneme v kuchyni a uděláme jim kávu, hlavně ať jim do toho nekecáme. Na muže ale nedám dopustit, protože i oni mě podporovali. Psali mi, ať ostatním „nakopu“ zadek. 

Proč jste se rozhodla do toho jít?

Chci mít důstojný stát, ve kterém panuje demokracie. Díky ní s vámi teď můžu vést tento rozhovor. Díky ní jsme si do vedení státu mohli zvolit mladé lidi a všem můžeme ukázat, zač je toho lid. Jelikož jsem dřív žila chvíli v zahraničí, třeba v Německu, kde jsem díky UPCE byla rok, ale i v dalších evropských státech, mám srovnání. Teď jsem ale zpátky v České republice a chci pomoct připravit půdu pro mladší generaci a beru to jako poslání.

Máte pro svoje rozhodnutí podporu rodiny?

Mám, a jsem za to ráda. Rodina za mnou stála a podporovala mě od začátku, i když po volbách to bylo jedno velké ale ze strany mých rodičů. Anežko, ale doděláš si školu, ale nevykašleš se na to, ale vzdělání je důležité…

Kdy jste se o politiku začala zajímat?

Kolem 14, 15 let jsem začala chápat, co se na naší politické scéně děje. A že to nebyly hezké věci. Se spolužáky v 9. třídě jsme to začali rozebírat. Přestože jsme pak šli každý na jiné gymnázium, zůstali jsme v kontaktu a společně jsme se účastnili i několika demonstrací, přivedli mě k Milionu chvilek a rychle jsem pochopila, že o demokracii musíme pečovat a také bojovat.

Mluvilo se o politice i u vás doma?

Naprosto běžně. Především díky mému dědečkovi, který mi politiku nastolil jako úplně normální téma. Když jsem u prarodičů obědvala nebo snídala, děda vždycky řešil politiku s babičkou a řešil ji i se mnou. Přestože mi své názory nikdy necpal, byla jsem za ně velmi vděčná, měl totiž názory velmi zajímavé. Narodil se v roce 1950, část života tak prožil během komunistického režimu, zažil převrat a po revoluci měl možnost okusit i politiku, když vstoupil do té komunální. Tři období starostoval v jedné z obcí v Pardubickém kraji – v Dašicích a předtím tam působil jako místostarosta.

Chtěla jste jít v jeho stopách?

Díky němu jsem poznala, že komunální politika je trochu nepříjemná. Lidé vás znají, vaše rodina je pod drobnohledem, řeší se různé nepříjemnosti. Přesto mě lákala. Původně jsem chtěla kandidovat až v příštím roce právě v komunálních volbách.

Teď jste ale skočila rovnou do vysoké politiky… 

Rozhodla jsem se na poslední chvíli. V březnu jsem vstoupila do organizace Mladí Starostové. Pak jsem využila akci Podpisovka, v níž zájemci o kandidaturu za STAN sbírali podpisy přímo v terénu. Na páté místo na kandidátce jsem musela mít 400 podpisů. A to byl tedy dobrý „Survivor“. Vyzkoušela jsem si, jaké je žádat o podpis, který byl většinou spojený i s názorem na mě nebo desetiminutovou diskusí, proč chci být ve Sněmovně a co chci změnit, nebo s doporučením, na co se mám zaměřit, až tam budu.

Podpisy jste získala, co bylo dál?

Účastnila jsem se krajského sněmu Starostů v Pardubicích. Tamní členové mě většinou viděli poprvé a ptali se, kdo je to ta Nedomová a co chce? Svým vystoupením jsem ale získala jejich hlasy, a tím pádem i páté místo na kandidátce.

A začala intenzivní kontaktní kampaň…

Bylo to náročné, schytávala jsem to z hodně stran. Lidé na mě vrhali překvapivé pohledy, někdy ale i poměrně nepříjemné pohledy, občas i slizké. Reakce se odrážely i od mého vzhledu. Když jsem měla třeba výraznější make-up, slýchávala jsem komentáře typu: co chce taková modelína v politice dělat apod. Byly tam ale i hezké momenty. Třeba setkání a diskuse se středoškoláky a mladými lidmi obecně. To mě velmi bavilo. 

Na jaká témata se chcete ve sněmovně soustředit?

Mám tři velká témata. Prvním je prevence proti domácímu násilí, zpřísnění trestů za tyto činy a ochrana dětí. Je to téma, které dlužím ženám, jež mě sem dostaly. Kolegyni Barboře Urbanové se v minulém volebním období podařilo prosadit dětský certifikát, který znemožňuje pracovat s dětmi lidem, kteří v minulosti dítě zneužili. To je veliký posun, nyní budeme spolupracovat na dalších projektech.

Druhým tématem cílím na mladé lidi a jejich nápady, protože bych se chtěla zasadit o lepší podmínky pro start-upy. V Pardubicích máme skvělou organizaci P-Pink, která start-upům a začínajícím firmám pomáhá v rozjezdu. Chtěla bych se na ni obrátit a začít s ní spolupracovat. Může být inspirací pro další – Máš nápad? Pojď se sem ukázat a zjistíš, v čem ti pomůžou. 

Třetím a mým největším tématem jsem trochu píchla do vosího hnízda a už teď poslouchám – hej, ženská, nesahej nám na krypto (smích). Přesto se pokusím pro kryptoměny vytvořit legislativní rámec a odstranit pachuť, která tu zůstala po bitcoinové kauze. Myslím, že v opozici na to všechno bude prostor.

Chcete Poslaneckou sněmovnu a její práci víc přiblížit také lidem?

Rozhodně. Spousta lidí má zkreslené představy a vůbec neví, jak to ve sněmovně chodí. Chtěla bych ji proto víc otevřít a zprostředkovávat dění. Budu dělat různá videa, ukazovat, co se děje nebo jak jednáme. 

Co byste vzkázala mladým lidem, kteří si zatím myslí, že politika není pro ně?

Ať se hlavně o politiku zajímají, protože je to opravdu důležité. Jde o jejich budoucnost a jedině tak ji mohou ovlivnit. V tom státě budou žít a vychovávat v něm i novou generaci občanů, je proto důležité nebýt lhostejný.

Diář se vám plní víc a víc... Najdete si i čas na oblíbené koníčky?

Najdu. Balanc je velmi důležitý. Hraju na klavír, takže když mám volno, věnuji se hudbě. Jsem ale také fanouškem pardubického Dynama a moc ráda zajdu i na hokej.

Bc. Anežka Nedomová (2001) je česká politička, učitelka a tlumočnice německého jazyka. Narodila se v Pardubicích. Německý jazyk vystudovala na Fakultě filozofické UPCE a během studia absolvovala roční pobyt Erasmus+ na Friedrich-Schiller Universität v německé Jeně. Ve studiu germanistiky pokračuje na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2025 se stala poslankyní Parlamentu ČR. Volný čas ráda věnuje hudbě, cestování, cizím jazykům a poznávání nových lidí.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 116, v tištěné i on-line podobě.

OZNÁMENÍ

o konání

3. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

ve funkčním období 2026–2029,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 3. března 2026 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání a schválení Pravidel pro hybridní zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice.
2. Schválení programu zasedání.
3. Informace o činnosti předsednictva Akademického senátu Univerzity Pardubice.
4. Žádost o předchozí souhlas k odvolání a jmenování členů Vědecké rady Univerzity Pardubice.
5. Žádost o předchozí souhlas ke jmenování člena Rady pro vnitřní hodnocení Univerzity Pardubice.
6. Žádost o vyjádření Akademického senátu k právním jednáním, kterými Univerzita Pardubice hodlá uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby k nemovitosti ve vlastnictví Univerzity Pardubice.
7. Návrh Jednacího řádu Akademického senátu Univerzity Pardubice.
8. Návrh Statutu Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.
9. Informace o HR strategii rozvoje Univerzity Pardubice.
10. Různé.

Přílohou k pozvánce jsou materiály k bodům 1 a 4 až 8.

3. zasedání AS UPCE dne 3. března 2026 | Univerzita Pardubice

Odkaz na připojení k zasedání: https://teams.microsoft.com/meet/32533748408515?p=CeuPtrZCnt9P5CpbGq

V Pardubicích 24. 2. 2026                                                     Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D.

                                                                                                     předseda AS UPCE