Rozhovor s Miss ČR: Klidně bych si zahrála i hokej

21. 10. 2019

Univerzitu staví nad módní molo, pohyb je pro ni přirozenost a mluví krásnou moravštinou. Miss České republiky Iveta Maurerová (20) studuje management na Fakultě ekonomicko-správní a Pardubice chválí jako zelené město.

Máte jako modelka hodně zameškaných hodin?

Právě že vůbec ne, maximálně tři absence. Nemám žádný individuální plán, ani jsem ho nechtěla. Sama jsem překvapená, jak to všechno stíhám. I když mám ráda modeling a je to něco, co jsem chtěla vždycky dělat, škola je a bude na prvním místě. Rozhodně je důležité, abych to všechno dokázala skloubit dohromady.

Proč jste si vybrala zrovna tento obor?

Vždycky jsem chtěla studovat. Dělala jsem osmileté gymnázium ve Znojmě a byla jsem rozhodnutá pokračovat dál. Odmalička jsem chtěla být architektkou a designérkou. Chodila jsem do výtvarné školy a byla jsem k tomu vedená. Pak přišel maturitní ročník a mně se vše otočilo o 180 stupňů. Najednou jsem si nedokázala představit život s tužkou u stolu. Potřebuji pracovat v kolektivu, něco organizovat, budovat například nějakou firmu. Proto jsem zvolila obor Management podniku: Management malých a středních podniků.

Vědí spolužáci o tom, že chodí do školy s miss?

Na střední toho byla „plná“ škola. Většina lidí mě v modelingu podporovala, ale našli se i tací, co mi úspěch záviděli, nebo neměli pochopení pro to, co dělám. Já nemám potřebu se tím nikde chlubit. Žijeme však v době sociálních sítí a kdokoliv si mě může najít. Často se stane, že si mě spolužáci vyhledají, a jsou překvapení.

Hýbete se i mimo přehlídkové molo?

Jsem zvyklá na pohyb a miluji ho. Jako malá jsem dělala gymnastiku a pak jsem se deset let věnovala závodně aerobiku. Dělala jsem step, dance i sportovní aerobik. Snažím se teď chodit čtyřikrát v týdnu do fitka. Je pravda, že jako modelka si musím postavu udržovat. Nicméně nemakám jen kvůli postavě, cvičení mě baví. Naberu velké množství energie, je to pro mě určitá forma relaxu.

Jaký sport byste si ještě chtěla vyzkoušet?

Není to sice typicky ženská hra, ale klidně bych oblékla hokejovou výstroj a nastoupila na led. Hokej miluju.

Lidé se vás určitě ptají, jestli vůbec něco jíte, když jste tak štíhlá…

Samozřejmě, že se s tím setkávám. Ale… miluju čokoládu, tu si neodpustím. Zase takové zlo pro figuru to není. Každopádně nic se nesmí přehánět, všeho s mírou.

Co ještě nezdravého si s chutí dáte?

Občas si dopřeju jídlo z fastfoodu jako odměnu, tam jsou velká nezdravá lákadla.

Je pro vás životní styl hodně důležitý?

Ano, chci jíst zdravě a chci se hýbat. Životní styl mi nikdo nenastavil, ani žádná modelingová agentura, dělám to sama pro sebe. Přeci jen – chceme tady být co nejdéle, nebo ne?

Máte jasno o svém budoucím povolání?

Práci už mám vlastně teď – spolupořádám akce spojené s Miss ČR, organizuji různé věci a zapojuji se do propagace. Děláme projekt, točím videa, spoty a vystupuji jako youtuberka. Netajím se tím, že mě láká práce v televizi. Ale vyloženě nadefinované plány nemám, chci vystudovat a dělat modeling, dokud to půjde.

Hezké ženy jsou spojovány s Formulí 1 a zápasy MMA? Dostala jste nabídku?

Z Formule1 ne. Ale s motorkami už zkušenost mám, byla jsem i tváří Prague Car Festivalu. A parádní zážitek mám z driftování aut – stály jsme uprostřed a kolem nás jezdila auta, opravdu hodně blízko. Byl to vážně adrenalin.

Plánujete jako modelka práci v zahraničí?

Zažila jsem účast na zahraniční soutěži krásy, kde jsem strávila skoro měsíc. Pravda je, že světový modeling mě láká, ale dlouhé pobyty v zahraničí nejsou úplně pro mě. Nedovedu si představit, že bych se odloučila od rodiny, přátel a školy na několik měsíců. Nejzajímavější jsou tzv. direct joby, kdy přímo jedete do zahraničí (většinou v Evropě) na předem určenou a domluvenou pracovní zakázku. V zásadě s tím netrávíte žádný zbytečný čas navíc, práce je předem domluvená, vše potřebné kolem zajištěné. Toto cestování je i z časových důvodů pro mě nejlepší a navíc mi to nezasahuje nijak do mých pracovních a školních povinností.

Často cestujete. Kam se teď chystáte?

Momentálně na další světovou soutěž. Zatím se o tom ale komunikuje, tak nechci nic prozrazovat.

Kde byste chtěla žít a kde naopak ne?

V Praze bych žít nemohla, je tam stres, chaos a spousta lidí – tohle opravdu nemusím. Mám pocit, že když jsem v hlavním městě, musím být pořád ve střehu. Bydlení kousek od Prahy už může být o něčem jiném. Tohle ale budu řešit hlavně ve chvíli, až budu mít vlastní rodinu. Pro mě je zlatá Morava, jsou u nás mírumilovní lidé.

A proč jste si vybrala k životu a ke studiu Pardubice?

Je to v republice takový zlatý střed. Jsou odtud dobré spoje do Prahy i na Moravu. Měla jsem tady partnera, takže jsem Pardubice znala. Proto jsem se rozhodla zde i studovat. Líbí se mi tu, a to o kdejakém městě neřeknu. Jsou tu úžasné Tyršovy sady, park kolem Labe… Pardubice nejsou jen průmyslovým městem, ale i městem zeleně. Tím, jak jsem republiku hodně procestovala, uvědomila jsem si také, že i rodné Znojmo je krásné město. Dlouho jsem si totiž říkala, co na něm všichni mají.

Proč jste se do soutěže krásy přihlásila?

S modelingem jsem začala už v 15 letech, tehdy jsem se také přihlásila do soutěže Miss taneční. To byla má první soutěž krásy. Přelomový byl rok 2017, kdy jsem byla druhá v Miss Léto. Z této soutěže se vyvinula (na základě pořízené licence a zapsání ochranné známky) Miss České republiky, která navazuje na tradiční soutěž po Miloši Zapletalovi. V roce 2018 jsem vyhrála nultý ročník. Nyní jsem takovou nositelkou poslání, které má Miss České republiky mít. Být krásná, dobře reprezentovat český národ a pomáhat ostatním. Se soutěží jsem se ztotožnila už proto, že organizátoři soutěže věnují veškerý zisk na charitu. Apelují na pomoc slabším, ať už se jedná o děti, handicapované, staré lidi, zvířata, životní prostředí. To se mi na tom líbí a jsem ráda, že jsem součástí těchto aktivit.

Jak vás podporují rodiče?

Jsou úžasní! Kde jsem já, tam se snaží být také oni. Jsou mojí největší oporou a podporou a já jsem jim vděčná, že vždy stojí při mně. Myslím, že jsou na mě jako na jedinou dceru i pyšní.

TEXT: Věra Přibylová/ FOTO: Adrián Zeiner
Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje.