Naši experti restaurují divadlo a muzeum v Alžírsku

15. 2. 2021

Restaurátoři jsou lékaři památek. Naši experti teď pojedou „vyléčit“ divadlo a muzeum v Alžírsku.

Dnes je naším hostem Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, restaurátor a proděkan pro mezinárodní spolupráci. Experti z Fakulty restaurování totiž pojedou pomáhat do Alžírska. Konkrétně budou pečovat o sochařskou výzdobu tamního divadla a také o sbírky Národního muzea.

Alžírsko oslovilo vás nebo jste tam chtěli jet vy?
Celá akce vznikla na podnět naší velvyslankyně Lenky Pokorné v Alžírsku, která je velice aktivní. Myslím, že tam odvádí skvělou práci. A ji napadlo, že my máme v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Tím myslím celou Českou republiku. Rozhodně máme co nabídnout. Takže ona se poohlédla po někom tady od nás, kdo by s tím byl schopen a ochoten pomoci.

A vybrala si vás.
Shodou okolností ano, potom padla volba i na nás.

Spolupráce by se měla dál rozvíjet. Máme podepsanou smlouvu s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku.

Proč je důležité, aby se takové výměnné akce konaly? Pomáhá to i nám Čechům?
Samozřejmě jde o obrovskou mezinárodní prestiž. Mít možnost se prezentovat na mezinárodní scéně. A to, že někdo má zájem o naše experty, je vždy potěšující.

Kde všude ve světě už jste jako restaurátor byl?
My máme spolupráci navázanou především s evropskými zeměmi. Konkrétně Fakulta restaurování je členem mezinárodní Asociace evropských vysokých restaurátorských škol ENCoRE. Ta sdružuje vysoké školy, které vyučují v oblasti restaurování. Tam se kontakty budují a navazují.

A konkrétní země, kam jezdíte?
Máme navázány smlouvy v rámci programu Erasmus se 13 evropskými státy a zhruba s 20 vysokými školami.

Tak všechny nebudeme vyjmenovávat. Ale řekněte, která ta země je pro vás nejatraktivnější, co považujete za svůj osobní největší úspěch?
V tuto chvíli asi nejintenzivnější spolupráce probíhá s Estonskem, kde je velký zájem o to, aby tam naši odborníci vyjížděli a pořádali různé odborné kurzy. Intenzivní spolupráce probíhá třeba také s Univerzitou výtvarných umění v Budapešti.

Teď tedy vyrazíte do Alžírska. Víte konkrétní detaily této pomoci?
Ano, jedná se o sochařskou výzdobu na atice Regionálního muzea v Oránu, což je druhé největší město Alžírska. Jde o vápencové sochy z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které jsou ve špatném stavu. Panuje tam i obava z hlediska bezpečnosti, aby nějaké odlamující části na někoho nespadly. Byli jsme osloveni, zda bychom v tomto ohledu nevypomohli.

Tak to je určitě prestižní záležitost a v Alžírsko ve vás musí vkládat velkou důvěru.
Velkou práci v tom odvedla paní velvyslankyně. My se samozřejmě snažíme svěřenou důvěru naplnit a kolega, který tam byl, tak myslím, že navázal vtahy velice dobře. Takže se budeme těšit na spolupráci a možnost tam působit.

Ještě jste nikdy nic nezkazili?
Tak, jsme jen lidi. Dílčí neúspěchy se samozřejmě konají, ale úkolem restaurátora je, aby se ty dílčí neúspěchy nepřesunuly do fatálních.

Sestavili jste tým expertů, kolik lidí ho tvoří a mají nějakou specializaci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o sochařskou výzdobu kameno-sochařskou, jsou to vápencové sochy, tak je tým primárně v tuto chvíli koncipován z odborníků tohoto druhu. Takže kromě vedoucího ateliéru se zaměřením na restaurování kameno-sochařských památek tam jsou další restaurátoři s tímto zaměřením. Pak tam musí být i nějaký technolog. To znamená vystudovaný chemik. Ale naše spolupráce se v budoucnu zřejmě nebude omezovat jen na jedno konkrétní restaurování. Máme podepsanou smlouvu i s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku, kde je specializace širší. Určitě tam máme v plánu vysílat odborníky i z jiných specializací.

Kolik lidé tedy teď do Alžírska pojede?
V tuto chvíli, okolo tohoto konkrétního restaurování, by ten tým mohl být tří až pětičlenný. Ale v budoucnu plánujeme těch aktivit více.

A jak dlouho tam zůstanete, to už víte?
V současné situaci je to složité. Nicméně obecně je plán na jaro letošního roku, pokud to situace dovolí. Ale jak říkám, nešlo by jen o tuto konkrétní pomoc, chtěli bychom tam navázat další kontakty a připravit další restaurátorské projekty.

Budete pracovat přímo na místě v divadle a v muzeu nebo budete mít předměty v nějaké restaurátorské dílně?
Vzhledem k tomu, že ty sochy jsou v nadživotní velikosti, tak to restaurování bude praktičtější určitě na místě. Přesun by byl složitý.

Stává se někdy, že si s něčím nevíte rady a pak konzultujete postup s dalšími odborníky?
Určitě, restaurování je multidisciplinární obor. Vždy je na místě tým odborníků, kteří se společně radí.

Cíl je společný. Nic nepoškodit a uchovat pro další generace. Ale zajímalo by mě, jestli existuje i nějaká dohoda, když se podílíte na opravách, že poté budou třeba nějaké předměty zapůjčeny na výstavu v České republice?
Tak daleko ještě v jednáních nejsme. Ale samozřejmě s úspěšným projektem, s nabytou důvěrou, by určitě bylo i o takových věcech možné diskutovat.

Když jste restaurátor, znamená to, že jste automaticky také archeolog a historik?
Archeologie a historie jsou jiné obory, ale my se snažíme výuku u nás na Fakultě restaurování stavět na multidisciplinární spolupráci. Tedy restaurátor by měl být natolik vzdělaný, aby byl schopen s dalšími odborníky na úrovni komunikovat a řešit problém společně.

Představuji si vás jako doktora, který vyráží s kufříkem do ciziny a tam má svoje vlastní nástroje, špachtličku a štěteček. Je to představa zcestná?
Ne, je to skutečně tak. Každý restaurátor má svoje nástroje, které si dlouhodobě opatruje, schraňuje a vylepšuje.

A které jsou ty typické nástroje?
Přesně jak říkáte, to znamená různé špachtle, štětce, skalpel například. Tedy s tím lékařstvím je tam opravdu souvislost. Zubařské nástroje využíváme, přímo pro restaurátory se málokdy něco vyrábí, takže si to půjčujeme z ostatních oborů a medicína je určitě jedním z nich.

Mě tak napadá, že když jste restaurátor, co se stane, když se vám doma rozbije hrníček? Vyhodíte ho nebo ho slepíte a zrestaurujete?
Ta tendence tam samozřejmě je. Postižení oborem funguje, takže ano, snažíme se opravovat všechno, co jde.

Kolik studentů a expertů u vás na Fakultě restaurování máte?
My jsme velice malá fakulta. Jeden kolega říkal, že jsme nano fakulta. Mimo jiné se zabýváme i právě nanomateriály v restaurování. Máme na fakultě zhruba 80 až 90 studentů a poměr pedagogů vůči studentům je poměrně vysoký. Takže zhruba polovina toho čísla jsou pedagogové.

A specializace jsou jaké?
Máme čtyři specializace. Já jsem vedoucí ateliéru restaurování a nástěnné malby, sgrafita a mozaiky. Pak máme restaurování kamenosochařských děl, restaurování knižní vazby a dokumentů a nejmladší z ateliéru je restaurování uměleckých děl na papírových a textilních podložkách. To znamená, že tam je třeba i olejomalba na plátně, v tom posledním oboru.

Funguje to v praxi tak, že se například ženy specializují na restaurování oděvů a keramiky, zatímco muži pak na práci s kamenem a kovem?
V minulosti byl opravdu například kameno-sochařský ateliér spíše mužská záležitost, ale v současné chvíli je tendence taková, že máme obecně na fakultě čím dál více žen mezi studenty.

I na ten kámen máte silné, statečné ženy?
Dokonce i na tom kameni přesně tak.

Jak si představujete ideálního restaurátora, dokázal byste ho popsat?
To je zajímavá otázka, jak jsem mluvil o té multidisciplinárnosti, tak si myslím, že to je velice důležité. To znamená, že nejde jen o to, aby ten člověk byl výtvarně nadaný a řemeslně zručný. Ale jde tam také o uvažování a schopnost kritického myšlení. A to jsou přesahy jak do humanitních, tak přírodních věd.

Říká proděkan Univerzity Pardubice Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování. Tak přeji vám, ať se vám přesně takoví lidé hlásí ke studiu. A hlavně hodně štěstí ve všech vašich projektech, na shledanou.

Rozhovor je převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové.

FR

autoři: Pavla Kindernayová , baj - Český rozhlas Hradec Králové/ foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas/ archiv UPa