Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

rádi bychom vás informovali, že od úterý 4. 3. 2025 bude mít evidenci dohod o provedení práce (DPP) a dohod o pracovní činnosti (DPČ) na starosti paní Pavlína Mattasová  (kl. 6393) z Oddělení lidských zdrojů (kancelář 2. patro).

Finanční správu DPP a DPČ bude i nadále zajišťovat paní Lenka Vyskočilová z Oddělení mzdového.

Dále bude mít paní Mattasová na starost evidenci prezenčních profesních školení do systému VEMA místo paní Lucie Urbancové Hromádkové. Zasílání prezenčních listin, případně emailů směřujte prosím od tohoto datumu již paní Mattasové.

V případě jakýchkoliv dotazů k agendám se neváhejte od 4. 3. 2025 obracet přímo na uvedené kolegyně.

Na Univerzitě Pardubice se uskutečnil oblíbený veletrh mezinárodních mobilit Erasmus+ Day. Informace o možnosti studia či praktické stáže v zahraničí přiblížili zájemcům studenti, kteří v minulosti zahraniční pobyt již sami absolvovali. Návštěvníci tak získali autentické informace přímo od svých vrstevníků. To jim ulehčí rozhodování, na jakou partnerskou univerzitu v zahraničí se vydají. Koordinátoři Erasmu byli nápomocni s podáním přihlášky. Jazykové centrum pak představilo svou nabídku jazykových kurzů, které pomohou studentům lépe se připravit na budoucí výjezdy.

Nejčastěji studenti UPCE vyjíždějí do Portugalska či Španělska. Zájem je i o severské země.

Pokud jste se Erasmus Day nestihli zúčastnit, tak neváhejte a zaregistrujte se na Erasmus Speed Dating, který proběhne 4. března v DFJP/DA 01004. Speed Dating na téma Erasmus Experience, to je efektivně strávená hodina času plná zkušeností našich studentů.

Zdravotní sestra Kristýna Roland má za sebou 10 let praxe. Prošla ale už i vyhořením. Svou práci má ráda, a tak studentka Fakulty zdravotnických studií vytáhla do boje za mladé zdravotní sestry a lepší pracovní prostředí. Chce prosadit potřebné změny, aby si ti, kdo do zdravotnictví přijdou, nemuseli projít tím samým, a hlavně neodcházeli předčasně.

O kariéře zdravotní sestry nikdy nesnila, vydat se touto cestou Kristýně Roland tak nějak vyplynulo. „Chtěla jsem dělat grafický design, ale doma mi to nepovolili, prý by mě to neuživilo…,“ začíná se smíchem svoje vyprávění studentka. „Už na základní škole jsem ale chodila pomáhat do Červeného kříže a byla jsem v Hlídce mladých zdravotníků, dokonce jsem v soutěžích reprezentovala Moravskoslezský kraj,“ pokračuje Kristýna, mezi jejíž silné stránky vždycky patřila empatie a pomoc druhým. A tak se rozhodla jít na sestřičku. Svou povahou se na tuto práci skvěle hodí. 

Špatný začátek

Nechce se proto ani věřit, že tahle energická, někdy nekompromisní, mladá žena po pár letech v praxi uvažovala, že s prací sekne. „Začátky nebyly jednoduché. Místo toho, abych se učila svoji práci od zkušenějších, stála jsem v rohu nebo dělala sanitářskou práci,“ vzpomíná zdravotní sestřička. I když měla kompetence k jiným úkolům, kolegyně ji k nim moc nepouštěly. „Po pár letech jsem se dokonce setkala se šikanou. Dost jsem se s tím prala, až to došlo k mému vyhoření,“ vypráví Kristýna. Problému se ale postavila a dokázala za sebe bojovat. Pracovní pauzu si dát nemohla, od 15 let se stará sama o sebe a život v Praze by neutáhla. 

„Našla jsem si psychoterapeuta a společně jsme začali problém řešit. Chodím k němu dodnes a je to to nejlepší, co jsem mohla udělat,“ pochvaluje si. Vše překonat jí pomohla i změna místa. Oddělení kardiologie, kde se setkávala s náročnými situacemi a byla často v kontaktu se smrtí, vyměnila za kardiochirurgii. „Mám pocit, že tam lidé dostávají skutečnou šanci na nový život, což mě motivuje a naplňuje,“ říká s nadšením.

Vzhůru do boje

Teď usiluje o lepší pracovní podmínky v nemocnicích a bojuje za sestry samotné, především ty mladé. Věří, že právě ony dokážou věci měnit. „Když něco neuděláme, hrozí, že se naše zdravotnictví zhroutí. Je smutné, že se o náš resort nikdo moc nestará. Potýkáme se s nedostatkem personálu a na odděleních zažíváme poměrně velkou zátěž,“ posteskla si studentka. 

Impuls k aktivitě přitom Kristýna dostala na Fakultě zdravotnických studií při hodině ošetřovatelství. Mladá sestřička se vloni vrátila do školy, aby si doplnila vzdělání. „Paní doktorka Eva Hlaváčková nám povídala o profesní organizaci zdravotních sester – o České asociaci sester – a ptala se nás, jak vnímáme situaci mezi sestrami v ČR. Tehdy zažehla velmi zajímavou debatu, během které mě napadlo, že oproti lékařům nám sestrám chybí silná organizace, která by nás v důležitých otázkách zastupovala,“ popisuje. 

Čím víc sester, tím líp

Její myšlenku podpořila i tehdy probíhající stávka lékařů bojujících proti přesčasům. Kristýnu zaujalo především to, jak byli jednotní. „Taková jednota mezi sestrami schází,“ říká. Z celkových 80 tisíc zdravotních sester sdružuje Česká asociace sester pouze necelé tři tisíce. „Myslím si, že kdybychom jako sestry měly větší zastoupení a byly jednotné, můžeme práva a podmínky upravit tak, aby naše pracovní prostředí bylo příjemnější. Teď je plné frustrace, přepracování, fyzické a psychické zátěže, demotivace k práci a některé situace se přehoupnou až do šikany,“ popisuje Kristýna, která sepsala dopis samotné prezidentce asociace. Dostalo se jí podpory a začala jednat. Při asociaci založila Sekci mladých sester a chce, aby se staly její nejpočetnější skupinou. „Jedině tak získáme ten potřebný hlas a budeme moci konečně vyjednávat,“ vysvětluje odhodlaně. 

Jasné cíle

Cíle Sekce mladých sester jsou jasné. Požadují zřídit profesní komoru pro zdravotní sestry, která by hájila jejich zájmy, dohlížela na jejich odbornost a angažovala se při tvorbě zákonů. Chtějí zvýšit povědomí o supervizi a prosadit psychologickou podporu. Sama Kristýna si tím prošla a ví, jak je to důležité a bohužel i opomíjené. „Mnozí si ani neuvědomují, jak moc jsou sestry vyřízené. Z nedostatku personálu vzniká velká pracovní zátěž. Sestry se ocitají pod vysokým tlakem, jsou podrážděné a frustrované. Ovlivňuje to pracovní morálku, vztahy v kolektivu a ztěžuje práci samotnou i spolupráci mezi sestrami. Tlak může také vytvářet pocit, že se sestry navzájem nepodporují, místo toho, aby společně hledaly řešení těchto problémů,“ dodává Kristýna. 

Je také potřeba zefektivnit systém práce určením kompetencí. „Legislativně jsou sice nastavené, ale všichni děláme všechno. Často máme i práci za lékaře, a ještě se nám další bude přidávat,“ popisuje neutěšený stav ve zdravotnictví mladá sestra. Navíc problémy se mnohdy probírají jen na sesterně, kde také zůstanou. „My je chceme vytáhnout výš, aby bylo vidět, v čem kolikrát pracujeme,“ říká ambiciózně Kristýna.

Síla hlasu

Všechny síly teď soustředí na budování početné základny „své“ sekce. Se dvěma kolegy – zdravotními bratry Jakubem Lhotským, Dis., a Mgr. Jakubem Lederem, MBA, MSc., organizuje přednášky na vysokých i středních školách, chodí na semináře, kde sekci představují a snaží se o ni vzbudit zájem. V jejich úsilí je může podpořit kdokoliv, kdo to cítí stejně, a tak mezi podporovateli mají i mnoho zástupců starší generace, přestože je sekce omezena věkem. Některé sestry se však proti sekci ohrazují. „Důvodem bývá nedůvěra v Českou asociaci sester, kterou mnozí vnímají jako nedostatečně silného zastánce potřeb sester. Ani ve mně nebudila takový pocit, navíc v ní chybí mladé sestry, jejich pohled i energie. Místo toho, abychom byly proti sobě, musíme se naopak spojit a začít důvěřovat. Jedině tak vznikne jednotná komunita, opravdu silná iniciativa,“ dodává Kristýna a přiznává, že oslovit větší počet sester je docela náročné. 

Velké podpory se jim na druhou stranu dostává od lékařů. „Nečekala jsem, že je to bude tolik zajímat. Je vidět, že jsme tým. Lékaři si uvědomují, že když nás nebudou mít, tak jsme všichni nahraní,“ utvrzuje se Kristýna v tom, co dělá. Zastavit se nenechá nikým a ničím. Svou práci má ráda a věří, že něco opravdu změní. „Když se pro něco nadchnu, jdu za tím. Chci něco dokázat a cítím, že naše snaha dopadne dobře. Spokojená sestra, to je spokojený pacient a o to jde především. Naštěstí mám okolo sebe skvělé lidi, kteří mi s touto změnou pomohou,“ uzavírá Kristýna Roland. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Pavla Ribárová

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.

Derby východočeských univerzit v úterý 18. února ovládl celek Univerzity Hradec Králové. Hokejový tým univerzitní ligy Riders UPCE podlehl rivalu UNIted HK 7:4.  Utkání se konalo na půdě vítězů v hradecké ČPP Aréně.

Děkujeme reprezentantům UPCE za skvělý výkon a našim fanouškům za podporu a vytvoření neuvěřitelné atmosféry.

Fotografie: archiv Riders UPCE a UNIted HK.

Pojďte si vyzkoušet a zažít, jak se vytváří firemní kultura a budování brandu v praxi. Univerzita Pardubice se ve spolupráci s Asociací korporátních ombudsmanů a dalších vysokých škol zapojila do jedinečné soutěže pro studující:

Company Culture Competition 2025 

O co jde?

Máte chuť pracovat na reálných případech, získat cenné zkušenosti, a k tomu vyhrát hodnotné ceny nebo stáž v prestižních firmách? Pak je to příležitost právě pro vás!
Soutěž propojuje teorii s praxí a umožňuje řešit reálné případové studie firem jako Filipa a.s., Sazka a.s., Philip Morris ČR a OKsystem a.s.. Během tří měsíců budete pracovat v týmech na inovativních řešeních a nejlepší týmy dostanou možnost prezentovat své návrhy před odbornou komisí.

Co můžete získat?

• Možnost pracovat na reálných výzvách firem.
• Příležitost vyhrát hodnotné ceny.
• Nabídku stáže nebo zajímavé kontakty pro kariérní růst.
• Možnost porovnat své schopnosti se studujícími z více než 20 vysokých škol v ČR.

Jak se přihlásit?
Podrobnosti o soutěži najdete na:
Web soutěže
Článek o soutěži

Slavnostní zakončení soutěže se uskuteční 16. června 2025!

Nezmeškejte šanci získat cenné zkušenosti a rozšířit své profesní obzory. Přihlaste se ještě dnes!

V příloze naleznete přijatá usnesení  zasedání Pléna České konference rektorů.

Zasedání  se konalo dne 13. února 2025 v Ústí nad Labem, péčí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP).

Akademický senát Univerzity Pardubice zve členy akademické obce, studenty i zaměstnance na shromáždění akademické obce Univerzity Pardubice, které se koná v úterý 25. února 2025 od 14:30 hodin v Aule Arnošta z Pardubic.

Ze shromáždění bude zajištěn také on-line přenos, na který se lze připojit kliknutím na níže uvedený odkaz: 

Připojit se ke schůzce hned 

Ing. Petr Bělina, Ph.D.

předseda Akademického senátu Univerzity Pardubice

Bez lásky je na světě smutno, a proto jsme trochu té romantiky přinesli i do univerzitního kampusu. Po celý týden jste se mohli vyfotit ve valentýnsky vyzdobených fakultních rámech i ve fotokoutku v budově EB. Své lásce jste se vyjádřili prostřednictvím Love boxu, váš vzkaz si mohla přečíst na valentýnské zdi.

Netradiční rande čekalo zájemce v univerzitní knihovně. Svého partnera si čtenáři vybrali ze zajímavých knih, zabalených tak, aby jejich titul zůstal skrytý. 

Kreativní duše s námi tvořily valentýnky či placky. Hezkou vzpomínku si pak na dvě stovky z vás odnesly v podobě polaroidové fotky. Valentýnská hlídka obdarovala perníčkem studující, kteří přišli v červeném. Děkujeme všem, kteří se zapojili!

Univerzita Pardubice přivítala zahraniční studenty, kteří stráví letní semestr studiem na jedné ze sedmi jejích fakult. Během tzv. Orientačního týdne / Orientation week se studenti seznamují nejen s kampusem, ale i s městem. Pro studenty jsou připraveny informační schůzky na fakultách, interkulturní kurz či kurzy češtiny. 

Součástí Orientation week je také doprovodný program Erasmus Student Network. Pardubičtí vysokoškoláci ze studentského spolku ESN usnadní nováčkům jejich počáteční kroky v cizí zemi a městě. Tomu se čeští studenti věnují nejen během tohoto týdne, ale pro zahraniční studenty připravují zajímavý program i v průběhu celého semestru.

„V letním semestru očekáváme příjezd 69 studentů z 27 partnerských univerzit z 15 zemí. Nejvíce Erasmus studentů přijelo z Portugalska, Řecka, Itálie a Turecka, početní jsou též studenti z Tchaj-wanu, kteří přijíždí na základě rámcových smluv mezi UPCE a tchajwanskými univerzitami,“ uvedla Martina Votoupalová z Oddělení pro mezinárodní vztahy Univerzity Pardubice. Téměř tři desítky zahraničních studentů se navíc rozhodly prodloužit si pobyt ze zimního semestru.

Jako malý chlapec se musel vypořádat s mozkovou obrnou a později i s psychickým handicapem. Mohl se před světem schovat za počítač, nebo začít bojovat s osudem. A tak se bil. Dneska stojí student Fakulty filozofické Lukáš Šnobl na golfovém hřišti a jeho handicap ho rozhodně neomezuje. Loňská světová jednička naopak dokazuje, že v plnění snu není překážkou.

Jsem na golf dobře oblečená? Vím, že to má svá pravidla…

Říká se tomu golfová etiketa. Specifické normy chování i oblékání jsou v golfu historicky velmi silně zakořeněné. Nejsou povoleny například modré džíny, sportovní trička bez límečku a u žen třeba tílka s úzkými ramínky. Džíny sice nemáte, ale mikina s tkaničkami vhodná není. Vestu byste měla mít sportovnější a chybí vám i golfové boty (smích).

Bez nich na hřiště nemůžu? 

Můžete, ale pro hru je lepší mít boty se speciální podrážkou, která při hře nepodkluzuje a umožní hráči opřít se do rány přesně, jak potřebuje. 

Jsme na golfovém hřišti nedaleko Pardubic. Tady trénujete?

Ano, tady bývám hodně často. Mám to při cestě z Hradce do Pardubic, kam chodím do školy. Je to standardní golfové hřiště s 18 jamkami a patří mezi nejnáročnější golfová hřiště v České republice. Existují ale i menší hřiště, která mívají pouze devět jamek a ty se pak chodí dvakrát. Během hry tak nachodíme třeba i deset kilometrů.

To už je menší túra. Jak to zvládáte?

Dneska už dobře. Ze začátku to pro mě bylo hodně náročné a byl jsem velmi vyčerpaný. Při odpalu člověk zapojuje mnoho svalů, soustředí se na konkrétní pohyb, sílu odpalu a když k tomu přičtete to chození, je to dost namáhavé. Při turnajích EDGA a CZDGA využívám k pohybu po hřišti takové to malé vozítko – buginu.

Vy totiž nejste běžný golfista…

To nejsem. Oproti zdravým golfistům mám totiž dva handicapy. 

Jak to myslíte?

Všichni golfisté mají handicap golfový. Konkrétní číselná hodnota handicapu vyjadřuje schopnosti každého golfového hráče. Čím je handicap nižší, tím lépe. Jeho maximální hodnota je 54, tu mívají začátečníci, a minimální prakticky neexistuje. U nejlepších amatérských hráčů světa se pohybuje okolo + 4, u profesionálů se neuvádí. Tiger Woods v době své největší slávy měl teoretický handicap + 8. Můj je momentálně 9,6. 

A vy k tomu máte ještě zdravotní handicap… 

Narodil jsem se předčasně a postihla mě dětská mozková obrna, kvůli které mám ochrnutou pravou polovinu těla. V dětství mi psycholožka ještě diagnostikovala Aspergerův syndrom, kvůli kterému mívám potíže v komunikaci i běžném sociálním chování.

Na první pohled ale váš handicap není vůbec vidět.

Tomu pomohl právě golf, který mě neuvěřitelně posunul po všech stránkách. Svaly získaly na síle a částečně jsem rozpohyboval ruku i nohu. Teď jsem dokonce schopný odchodit celý turnaj po svých a po jeho skončení bych klidně pokračoval dál (smích). A zlepšil jsem se i v komunikaci s lidmi, nemám z nich už takový strach a už dokážu některým také důvěřovat.

Kdo je váš vzor?

Když se kouknete na můj vozík, je to jasné (smích). Samozřejmě Tiger Woods. Z handicapovaných golfistů je to Manuel De Los Santos z Dominikánské republiky, který v 18 letech přišel o nohu a chodí o berlích. S přehledem zvládne s jednou nohou ujít 18 jamek. Párkrát jsem se s ním setkal, společně jsme trénovali a popovídali si.

Míváte nějakou taktiku?

Vždycky studuju plánek jamky, abych viděl vzdálenosti překážek a mohl s tím při odpalu počítat. Podle toho odvíjím ránu, abych si přihrál na určitou vzdálenost. 

Jaká překážka je pro vás nejhorší?

Magnetem pro míčky je vždycky voda. Ale pro mě je nejhorší písek, protože v něm kvůli pravé noze hůř držím stabilitu. Když se mám otočit, tak mi noha většinou ujede dozadu a potom to netrefím tak, jak bych chtěl. 

Zohledňujete při odpalu i okolní podmínky?

Jasně, hodně záleží, jestli a jak moc fouká vítr, jaká je vlhkost vzduchu, jestli je teplo atd. Podle toho pak vybírám i konkrétní hůl. 

Proto jich máte v bagu tolik?

Každá z nich se hodí pro jiný odpal. Podle pravidel jich můžu mít maximálně až 14. Máme čtyři takové hlavní typy holí. Dřeva (woods) se používají na delší odpaly, železa (irons) slouží naopak pro ty kratší, wedge jsou určeny pro hru do 100 metrů od jamky a z horších pozic, jako je hra z písku nebo vysoké trávy, a pomocí putterů (putters) doklepáváme míček do jamky. Nemůžu proto sáhnout po jakékoliv holi, musím její výběr dobře promyslet.

Vybrat správný míček je také taková věda?

Míčky jsou jen dvojí – pro hru a tréninkové. Je přesně daná jejich hmotnost i průměr. Na povrchu každého golfového míčku je okolo 400 důlků – dimplů, které zlepšují aerodynamiku letu. Takto tvarovaný míček má oproti tomu hladkému až dvojnásobný dolet.

Můžete se na soupeře nějak připravit?

Soupeři se úplně přečíst nedají. Před turnajem se většinou dívám na seznam přihlášených. Podle jejich golfového handicapu si udělám představu, jak na tom výkonnostně jsou, můžu předvídat, s kým asi turnaj půjdu. 

Proč jsme dneska na hřišti úplně sami?

Pomalu končí sezona a venku už se skoro nehraje. Přes zimu golfisté většinou trénují uvnitř na speciálním trenažeru, který snímá dráhu hole, rychlost míčku, kudy vedu švih a jak švihnu. Trochu ohřát se dá ještě na pár turnajích v zahraničí.

Chystáte se někam?

V druhé polovině ledna se hrají v Portugalsku dva mezinárodní turnaje a aspoň na jednom bych si rád zahrál. Ve škole budu mít zrovna zkouškové období, takže by to šlo zvládnout.

Jaké golfové úspěchy máte na svém kontě?

Když začínal semestr, byl jsem v Německu na mistrovství Evropy, kde jsem se umístil na čtvrtém místě, i to je ale super výsledek. Vloni jsem byl v Praze stříbrný na turnaji Czech Disabled golf Masters a vícemistr ČR na turnaji Czech Disabled golf Open, kde jsem byl letos v kategorii Mistr ČR až třetí. Dlouho jsem byl světová jednička v žebříčku EDGA v kategorii Nett, tedy s vyrovnáním handicapu. Nikdo z juniorů u nás nic podobného nedokázal. Teď se držím v celosvětovém žebříčku na 30. místě, v juniorské kategorii na čtvrtém.

Jaká byla vaše cesta ke golfu?

Když řeknu trnitá, tak je to asi málo výstižné. Začátky byly šíleně těžké. Teď už se tomu směju. Musím ale říct, že sám jsem si golf nevybral, ani by mě to nenapadlo. To golf si vybral mě.

Jak to?

Snažili jsme se s mamkou najít pro mě nějaký sport, abych pořád neseděl u počítače. U nás v Polici nad Metují ale u všech sportů vyžadovali ten nejlepší výkon nebo preferovali v uvozovkách zdravého člověka, a já jsem v té době ani jedno nesplňoval. Až na nás jednou na internetu vyskočila pozvánka: Pojďte hrát golf pod broumovskými stěnami. Mamku to hned zaujalo a druhý den navíc potkala kamaráda, který shodou okolností golf trénuje. Řekl jí, ať určitě přijdeme podívat. 

A tak jste přišli…

Jasně. Hned mi ukázali golfové hřiště, vysvětlili, co a jak, dali mi do ruky hůl a můj první míček a řekli: „Hraj!“ Jakákoliv fyzická aktivita pro mě byla tehdy hodně náročná, i přesto to ale byla obrovská zábava. Snažil jsem se stůj co stůj trefit holí tu zatraceně mrňavou kuličku (smích).

Kdy jste začal brát golf opravdu vážně?

Od té první rány. Hodně tomu pomohlo i to, jak mě v klubu Grosshof Broumov mezi sebe okamžitě přijali. Majitelé, trenér, děti i další členové klubu byli taková velká rodina, dokázali poradit, podpořit a radovat se s hráčem. Na to jsem do té doby nebyl vůbec zvyklý. Už na základní škole jsem býval z kolektivu spíš vyloučený, moc mě kvůli mému handicapu nebrali a nikdo se se mnou nebavil… 

Máte pořád ten svůj první míček?

Jojo, mám ho, ale je doma někde zahrabaný.

Kolik odpalů máte od té doby za sebou?

Tak milion (smích). Co jsem dostal hůl do ruky, trénuju, jak se naskytne příležitost, a vidím, že se postupně zlepšuju. Ze začátku jsem byl rád, že vůbec trefím míček. Když dneska neletí tam, kam chci, nejsem vůbec spokojený.

Býváte naštvaný?

Když je to rána, kterou chci opravdu trefit a dávám si na ní záležet, tak jo. Měl jsem dokonce období, kdy hole lítaly všemi směry a hodně jsem se vztekal. Teď už se snažím držet (smích).

Kdo je vaším největším fanouškem?

Určitě moje mamka. Bez ní bych nemohl hrát ani studovat na univerzitě. 

Co studujete?

Studuju filozofii a religionistiku na Fakultě filozofické. K tomuto oboru mě přivedl můj asistent na střední škole grafiky. Je silně věřící a vždycky jsme diskutovali o různých tématech, probírali nejrůznější situace v životě nebo náboženské obrazy. Začal jsem víc přemýšlet o tom, proč se dějí věci tak, jak se dějí, a co nás to má třeba naučit, co si z toho máme vzít.

Pomohlo vám to lépe pochopit i váš životní osud a vyrovnat se s ním?

Samozřejmě, v úžasné partě handicapovaných sportovců jeden žasne, s čím vším se může člověk vyrovnat, jak golf dokáže „léčit“ nejen tělo, ale i duši. Golf je jediný sport, kdy může hrát za stejných podmínek profesionál s amatérem, dítě s dospělým, zdravý s handicapovaným, bez rozdílu pohlaví a vyznání víry. V lese na procházce byste mě nepotkali, ale na hřiště jdu každou volnou chvilku.

Čím je pro vás golf?

Golf je pro mě droga a já jsem na ní závislý. Tuhle parafrázi citátu používám rád. Je od Jamese Hunta a moc se mi to přirovnání líbí. Je hodně výstižné, protože od jakékoliv závislosti se člověk těžko odpoutává. S golfem je to stejné, koho chytí, toho už prostě nepustí.

Jste na sebe pyšný za to, co jste dokázal?

Vlastně jo. Vůbec jsem si nemyslel, že u golfu tak dlouho vydržím. Dostal jsem se úplně jinam, než kdybych doma seděl za počítačem. Někdy mám pocit, že se mi to vše, co dělám nebo kde jsem byl, jenom zdá, to bych bez golfu nedokázal.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.