Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Published: 03.06.2024

V rodných Krkonoších mu kopečky byly brzo malé. Postupně doputoval k opravdu velkým horám. Střední Asie mu učarovala nejen svými vrcholky, ale získala si ho i tamní etnika. Začal je zkoumat a vrací se za nimi jako domů. Sociokulturní antropolog, badatel, horolezec a dobrodruh duší i tělem Libor Dušek. 

Nedávno jste se vrátil ze své poslední výpravy do Afghánistánu, Pákistánu a Tádžikistánu. Co jste tam zkoumal?

Ano, byl jsem tam dva měsíce. První polovinu jsem strávil v afghánském Váchánu (koridor Váchán je řídce osídlené území na severovýchodě Afghánistánu – pozn. red.). Na druhou polovinu času jsem se přesunul do Pákistánu. Tam jsem navštívil etnikum Kalašů a etnikum Váchánců žijících v údolí Šimšal. To jsou ti nejvzdálenější obyvatelé od váchánského koridoru, v podstatě nejodřízlejší Váchánci, a jsou velmi zajímaví. 

Jací jsou?

To by bylo na dlouhé povídání, ale především jsou přátelští, upřímní, pohostinní a pravdomluvní. 

Jak se mezi ně dostáváte, čím si získáváte jejich důvěru?

Vzhledem k jejich povaze není až takový problém se k nim dostat. Důležitý je první krok – když se seznámíte s těmi správnými lidmi, což se mi už před lety stalo, získáte jakousi vstupenku dál. Váchánci jsou etnická skupina fungující doposud na klanových strukturách. Můj výzkum není jen o elitách, ale i o tom bavit se s pauperizovanými, tedy chudšími vrstvami napříč společností. Jestliže se seznámíte s někým významným z té které vesnice nebo i několika vesnic v širší oblasti, tak jste potom automaticky respektovaný širokou komunitou. 

Mluvíte jejich jazykem?

Váchánsky umím jen pár slov, nejsem schopný s nimi komunikovat jako teď s vámi. O něco lépe jsem na tom s perštinou. Ale potřebuji překladatele. Většinou mi s překlady pomáhají moji průvodci, mají vzdělání a hovoří solidně anglicky. Funguje to oboustranně, protože pro ně je zase prestiž dělat průvodce Evropanovi. V podstatě jde o takovou vzájemnou reciproční výpomoc. Jim se zvedne společenský kredit a já pracuji na regulérním výzkumu.

Jinde nemáte jazykovou bariéru?

V Pákistánu je to jednodušší, tam prakticky všichni umějí anglicky. A Tádžikistán je také v pohodě, protože tam všichni mého věku a výš mluví rusky a ti mladší také anglicky. Jediný Afghánistán je z tohoto pohledu problematičtější.

Jak takovou výzkumnou expedici plánujete?

Jedu-li bádat a sbírat informace, tak s těmi lidmi nějaký čas opravdu žiji. To znamená, že jsem zapojený do činností, které dělají, a u toho bádám. Když nepočítám spánek, tak jsem opravdu 24 hodin denně s nimi, vidím, jak se projevují, co říkají, účastním se pravidelných rituálů, ať už těch běžných jako práce nebo stolování, tak i těch výjimečných. 

Jakých například?

Letos se mi povedlo účastnit se svátku Eid, arabsky řečeno Kurban. Je to významný muslimský svátek jídla, během kterého se tamní obyvatelé jednou za rok pořádně najedí masa. 

Jak se stravují běžně?

Jedí spíše mléčné výrobky a obilné placky, k večeři omaštěné brambory nebo rýži. Naštěstí je ale humanitární organizace v posledních dvou letech naučila pěstovat ve skleníkách zeleninu, kterou mohou díky klimatu sklízet třikrát do roka. Konečně mají nějaké vitamíny, protože i ovocných stromů mají málo, a jsou tam jen poslední desetiletí, předtím tam žádné nebyly… 

Kolik materiálu za jednu expedici sesbíráte?

Materiál sbírám pořád, každý den. Letos jsem si poprvé vzal i počítač. Dřív jsem si všechno psal do sešitu, drobným písmem jsem popsal desítky, ne-li stovku stránek a vše jsem pak přepisoval. Teď dělám i skici nebo rovnou píši kostru článku. Každý večer se snažím vše zapsat, a to dvojím způsobem, jednak jako deník, jednak jako odrážky, ve kterých shrnuji postřehy sociokulturního dění. To je vlastně běžný antropologický postup.

Už během realizace výzkumu víte, co z materiálu dále vznikne, jakou bude mít podobu?

To je velice zajímavý proces, protože se to často mění. Po týdnu v terénu si myslíte, že máte jasno, že jste objevili nějaký fenomén. Po delším čase zjistíte, že je to trochu jinak. Je to neustálý tvůrčí proces, který se vyvíjí tím, že se snažíte být co nejpřesnější. Pozadí reality je jiné, než se na první pohled zdá. Tady platí úměra, že čím déle jste v terénu a načtete víc literatury, tím se prohlubuje vaše znalost a jste schopný lépe podat akademický výkon v podobě článku nebo publikace.

Co chystáte z této poslední cesty?

Z letošního výzkumu připravuji dva odborné články a česko-anglickou odbornou fotoknihu. Doufám, že se to povede. 

Vyrážíte do terénu sám?

Ano, poslední dobou už spíš sám. Vracím se ve Váchánu na stejná místa, i když se snažím dostat i do jiných vesnic a poznat nové lidi. Každopádně tato oblast je vesměs stejná, protože Váchánců zase tolik není. I když vyrazím sám, vlastně nikdy sám nejsem, cítím s nimi sounáležitost, synergii. Navíc už mám všude možně svoje známé, kteří generují další známé. Oproti tomu na horské expedici fungujeme vždycky v týmu, minimálně dva lidé.

Máte tam i dobré kamarády?

Mám tam spoustu přátel, vůbec třeba nemusím řešit, kde budu spát. Sami mi řeknou: v této vesnici jsi ještě nebyl, tak řekni Abirbekovi, to je můj bratranec, on se o tebe postará. Když tam přijdu, už na mě čekají, protože k nim šeptandou doputuje, že se blížím. Já se tím pádem dostanu k dalším datům, zajímavým lidem a novým společensko-kulturním poznatkům. Metodou sněhové koule se to stále nabaluje. 

Měl jste někdy strach?

Vždycky říkám, že mít strach je nežádoucí a špatné, ale mít obavu je žádoucí a potřebné. Moje pojetí je takové: když už opravdu máte strach, jezdí vám břitva po zátylku a studený pot vám teče po zádech, tak už jste jednou nohou v hrobě. A to už ovlivňuje vaše myšlení. Proto budu mít raději jen obavy.

Tohle jste vážně zažil?

Výjimečně. Ne při bádání, spíš když jsem začínal s lezením. Obava je dobrý regulátor smysluplného jednání. Strach ale způsobí, že už vidím ten tunel. Možná mám hranice posunuté, to je individuální. 

Několikrát vás do země kvůli tamní situaci nechtěli vpustit. Byl jste naštvaný, že nemůžete realizovat své plány?

Naštvaný ne. V těchto zemích musíte vždycky počítat s variantou B, respektive C, protože tady to nefunguje jako v Evropě. Je třeba předpokládat, že ne vždy to dopadne tak, jak jste si naplánovali a jak vám někdo slíbil. Může do toho vstoupit celá sada neočekávaných okolností. Ono to možná souvisí s tou obavou a strachem. I s tím, že na Východ jezdím už víc než dvacet let. Tato část světa je věc citlivá, jak se říká… Je třeba jistá dávka kulturního předporozumění, protože jinak můžete být rozčarováni, zklamáni, třeba i šokováni, znechuceni. To je potom chyba.

Takže jste nezažil opravdový kulturní šok?

Ne, to jsem neměl nikdy v životě. Co se týká hor, všechno jsem nahlodával postupně. V Krkonoších jsem se narodil a mám je prochozené skrz naskrz. Ve čtrnácti jsem byl v Beskydech, v patnácti v Tatrách, v osmnácti v Rumunsku, ve dvaceti na Ukrajině, v jednadvaceti v Kyrgyzstánu. Až to vyústilo v Afghánistán. Taková přirozená cesta. Dovedu si ale představit, že kdybych se v šestnácti ocitl tam, kde potom v sedmadvaceti, tak bych kulturní šok měl určitě. Ale já jsem člověk, který dbá na přípravu, jakýsi intelektuální trénink. I co se týká hor, člověk se nemůže zvednout z kanceláře a vylézt na sedmitisícovku. Je potřeba se proběhnout nebo lézt po místních skalách.

Měl jste při své poslední návštěvě čas i na lezení?

Teď ne, protože jsem intenzivně bádal. Ale do hor jsem se i tak na pět dnů vydal. Chtěl jsem omrknout jedno údolí, kde od roku 1978 žádná expedice nebyla. Příští rok se do Afghánistánu chci s horolezeckou bandou na měsíc vydat a chceme přelézt dvě sedmitisícové hory. Abych ale nelenil a nezanedbával vědu, tak to s ní také propojíme. 

Jak? Na co se můžeme těšit?

Natočíme tu horolezecký film, který bude reflektovat československou stopu ve Váchánském údolí v Hindúkuši a zmapuje naše lezení. Mimochodem první československá expedice byla na tomto místě v roce 1965 a jako úplně poslední byla v údolí Šachaur zase brněnská skupina lezců v roce 1978. Od té doby tam nikdo kvůli historicko-politickým souvislostem nebyl. My se chceme pokusit o prvovýstup, příp. něco zopakovat. Třeba i s lyžemi, když se to povede. A druhý film chci udělat čistě etnograficky o tom, jak Váchánci v této oblasti žijí.

S dokumenty jste koketoval už dříve?

Ano, v roce 2018 jsem dělal film o fenomenálním horolezci Mírovi Šmídovi. O dva roky později jsme dělali film Boys 1970, mapující kroky české tragické expedice v Peru, paralelně jsem o tom vydal i knížku. A letos jsem uvedl film o jednom krkonošském pamětníkovi, který jsem nazval Už není toho dechu. Na filmech se samozřejmě podílí víc lidí jako profesionální kameraman, střihač a režisér. Já bývám autorem námětu a scénáře, případně producentem.

Poslední dokument navazuje na vaše dlouholeté krkonošské rozhovory?

Na výzkumu mezi krkonošskými pamětníky, který má možná blíž k orální historii než k etnografickému výzkumu, pracuji dlouhodobě. Primárně mě zajímají historicko-politické události 30. až 50. let a jak všechny ty turbulentní změny a politickou realitu viděli místní lidé jako děti a dospívající. Už mi kvůli tomu sami volají a doporučují pamětníky, jde to takovým samospádem.

Lidi to pořád baví?

Ano. Každý měsíc vychází rozhovor s jedním pamětníkem v časopise Krkonoše – Jizerské hory. A ty nejzajímavější zahrnu potom do knihy Krkonošští rodáci vzpomínají. Teď jsme chystali dotisk druhého dílu, na jaře 2025 vyjde šestý díl a skoro se blížím k sedmému. Toto bych také rád někdy odborně zhodnotil, ale zatím na to není čas.

V dokumentu jste se zaměřil právě na život jednoho krkonošského pamětníka. Proč jste si vybral právě pana Zdeňka Jiřičku?

Konkrétně pana Jiřičku mi doporučila jedna kolegyně z KRNAP. Podobných příběhů už jsem slyšel poměrně hodně – starý pán, který tvrdě pracoval jako zemědělec, obětoval tomu celý svůj život. Každý příběh je jedinečný a výjimečný, ale u tohoto pána se sešlo víc faktorů – už před šesti lety jsem si říkal, že s ním musím jednou natočit film.

Proč?

Jednak má úžasné neverbální pohyby, jeho mimika je neskutečná a to, jak je pozitivní a jak se směje. Má v sobě pozůstatky krkonošského nářečí, ale hlavně je ve svých 85 letech stále čilý a stále hospodaří, i když v omezené míře. Dneska bychom spíš řekli, že zahradničí, ale poměrně ve velkém rozsahu. Velice silně je u něho cítit spjatost s místem. Mimochodem v Afghánistánu je takový každý druhý člověk a ani nemusí být starý. 

Je hodně jiné točit dokument a psát knihu na stejné téma?

Když píšete knihu, je zásadní příběh, který chcete vyprávět. U tvorby filmu nejde jen o narativ, musíte mít také dostatek obrazových záběrů. Nemůžete donekonečna pouštět obrázky z dronu, přírodu a listy kývající se ve větru. Musí to mít nějaký děj. 

Sám označujete svůj dokument jako poetický, etnograficko-umělecký esej o mizejících krkonošských hospodářích…

Ano, protože je postavený na tom, že hlavní hrdina vzpomíná, jak to bylo za jeho mládí a dospívání a ta obrazová stránka je doprovázená tím, co dělá v současnosti. Takže například kosí louku, dělá sám dřevo a spoustu dalšího, a to všechno zvládá ve svých 85 letech, což je samo o sobě výjimečné. Tou průvodní linkou je právě zemědělský rok, do kterého se zrcadlí jeho životopis i myšlenky. Od začátku jsem jasně věděl, jak to chci uchopit i s těmi detaily, co se tam promítají.

V čem se liší jeho příběh?

Lidí, kteří mají zajímavější příběh, a podstatně dramatičtější než pan Jiřička, žije už jen několik. Ale většinou už nejsou vzhledem k věku tak aktivní, tedy nebylo by možné jejich příběh dobře vizuálně zpracovat. Musel bych hodně sahat po záběrech z filmového archivu a prokládat je ilustračními záběry a takhle já dokumenty dělat nechci. Chci především autenticitu!

Počítá se k ní i zmíněný krkonošský dialekt?

Tímto dialektem dneska lidi už moc nehovoří. Když jsem před patnácti lety začínal, tak ano, ale teď už zůstalo jen pár rysů. Spíš používají „ť“ v infinitivu jako „jíť“, přijdu „pobejť“, místo dřív řeknou „dříu“, tedy něco mezi v a u. Někdy použijí pár slovíček jako třeba „berteuničiť“ (pracovat, „šolichat“ – pozn. red.), ale je to spíš výjimečné.

Jaké měl dokument ohlasy?

Úplně neuvěřitelné! Při premiéře v Jablonci nad Jizerou, kde byl i pan Jiřička, bylo plné historické kino, více než 400 lidí. To se opakovalo i při dalších projekcích na podzim. Lidem se to hrozně líbí. V novém roce plánujeme promítání pro školy, protože kromě historicko-regionálního významu má film řekněme i nějaký výchovný a etický přesah. Aby si děcka dokázala uvědomit princip vztahu k věcem a místu. Tady vidím zase paralelu s Afghánistánem. Tam mají lidé k materiálním věcem úplně jiný vztah než na industriálním západě nebo v zemích globálního severu. V mé práci se to všechno prolíná.

Často mluvíte o tom, že právě sociální antropologie dává dohromady exotický Afghánistán a české Krkonoše. Co tuto spojitost vytváří?

Jsou to právě ty hory. Na základě svého výzkumu v Asii i v Krkonoších jsem vypozoroval, že lidé žijící dlouhodobě v horách mají trochu jiný, specifický přístup k životu, jsou takoví zocelenější. Současní lidé žijící v Krkonoších už to nemají, ale když si povídám s tamními osmdesátníky či devadesátníky, u nich to zaznamenávám. Žili v chudobě, bylo to pro ně tvrdé i vzhledem k tehdejší politické situaci. Oni ale nefňukali, na nic si nestěžovali a brali to sportovně a více s radostí. Tenhle jev je podobný u lidí v horách v Afghánistánu i v Pákistánu. Taková spojená mentalita. Jsou to i dílčí věci týkající se zemědělského roku. Dalo by se to shrnout také do podobného přístupu k rodnému místu a určité spjatosti s půdou. A je to velmi podobné, ať jsme v jakýchkoliv horách…


Mgr. Libor Dušek, Ph.D. (1983)

  • Sociokulturní antropolog, publicista, skialpinista a horolezec z Krkonoš. Je pedagogem a vědcem na Katedře sociální a kulturní antropologie Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.
  • Jeho výzkum se zaměřuje na oblasti Afghánistánu, Pákistánu, Tádžikistánu a širšího regionu Vysoké Střední Asie. 
  • Věnuje se dlouhodobému terénnímu výzkumu v Krkonoších a dalších horských oblastech, kulturám a kontinentům a fenoménu horolezení a interakci člověka a hor.
  • Přednáší, promítá a vystavuje autorské fotografie i na outdoorových festivalech a dalších akcích. Je autorem několika odborných studií, monografií a populárně-naučných knih.
  • Účastní se horolezeckých výprav – v roce 2016 jako vedoucí úspěšné expedice Ski Nošak – 7 495 m., v roce 2018 světového prvosjezdu štítu Karla Marxe – 6 724 m., v roce 2019 jako vedoucí skialpové expedice v Bílých Kordillerách. Na léto 2024 připravuje horolezecko-etnografickou expedici do afghánského Váchánu.
  • Připravuje horolezecký podcast Na štandu.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Libora Duška 

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Published: 28.05.2024

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

srdečně Vás zveme na celostátní konferenci Mentoring Forum 2024, kterou pořádá Univerzita Pardubice (Oddělení HR Award) pro podporu vzdělávacích programů mladých talentů ve vědě a výzkumu. Konference je jedinečnou příležitostí k výměně zkušeností, nápadů a osvědčených postupů v oblasti mentoringových programů včetně doktorské školy, které jsou považovány za důležité nástroje pro podporu osobního a profesního rozvoje na vysokých školách a dalších vědeckých institucích v ČR a k diskuzi o provazbě talent managementu v institucích.

Konference proběhne ve dnech 29. - 30. května 2024 na Univerzitě Pardubice (Aula Arnošta z Pardubic).

Konference je otevřena pro široké spektrum účastníků – srdečně jsou zváni všichni, kterých se mentoring týká, tedy koordinátoři, koordinátorky mentoringových programů a doktorských škol, pracující kariérních a vědecko-výzkumných center, mentoři, mentorky a mentorovaní, mentorované z různých institucí a ti, kteří se o mentoring zajímají.

Cílem konference je sdílení zkušeností s mentoringem a formami mentoringových programů, diskuse o aktuálních tématech a trendech v mentoringu, navázání nových kontaktů a možností spolupráce.

Témata: Vzhledem k rozmanitosti forem mentoringových programů se konference zaměří na témata jako Mentoring v akademické sféře pro doktorské studující a začínající vědce, Mentoring v odborné praxi, Studentský peer-to-peer mentoring, Zahraniční mentoring, Genderový mentoring, Doktorská škola aj.

Registrace: v případě zájmu se přihlašujte prostřednictvím registračního formuláře. 

Registrace je otevřena do 24. května.  Pokud byste se nestihli registrovat do termínu, napište nám.

Bližší informace ke konferenci včetně programu můžete najít na zde: Mentoring Forum 2024.

Těšíme se na Vaši účast!

Pokud máte jakékoliv dotazy, neváhejte kontaktovat pořadatelku Ing. Janu Křemenákovou (jana.kremenakova@upce.cz)

Published: 27.05.2024

Studující a zaměstnaní na UPCE se mohou opět potkat s rektorem prostřednictvím online chatu. 

Máte otázku k dění na naší univerzitě, ke vzdělávání nebo ke studiu? Chcete něco navrhnout nebo se dozvědět? Připojte se 28. května a ptejte se na to, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. Rektor prof. Libor Čapek bude živě odpovídat na dotazy zaměstnanců a studentů. 

Otázky lze pokládat v úterý už od 8.00 na níže uvedených odkazech.

Rektor bude odpovídat online od 13.00 do 14.00. 

Využijte příležitost a chatujte s rektorem UPCE. 

Published: 21.05.2024

Oznámení

o konání

13. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice

 ve funkčním období 2023–2026,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 28. května 2024 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

 

Program zasedání:

  1. Jmenování skrutátorů zasedání.
  2. Schválení pravidel pro hybridní zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice.
  3. Schválení programu zasedání. 
  4. Informace o činnosti předsednictva Akademické senátu Univerzity Pardubice.
  5. Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností Univerzity Pardubice za rok 2023.
  6. Výroční zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2023.
  7. Výroční zpráva o hospodaření Univerzity Pardubice za rok 2023.
  8. Žádost o předchozí souhlas ke jmenování členky Rady pro vnitřní hodnocení Univerzity Pardubice.
  9. Návrh Statutu Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice.
  10. Různé.

Přílohou pozvánky je materiál k bodu č. 5 až 9. 

13. zasedání AS UPCE dne 28.5.2024 | Univerzita Pardubice

Odkaz na připojení k zasedání: Připojit se ke schůzce hned

V Pardubicích dne 21. května 2024                                                       Ing. Petr Bělina, Ph.D.                                                                     předseda AS UPCE

Published: 21.05.2024

Šestnáctka českých a slovenských elektrotechnických a IT fakult založila ve středu 15. května Alianci pro elektrotechniku a informatiku (Aliance). V jejím čele stojí děkan Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni (FEL ZČU) Zdeněk Peroutka. Cílem Aliance bude mimo jiné zvýšit zájem středoškolských studujících o nabízené elektroinženýrské obory a vzájemně koordinovat strategické výzkumné projekty. 

Podle nejnovějších statistických údajů chybí jen v Česku a na Slovensku více než 10 000 odborníků a odbornic v oblasti elektroinženýringu či informatiky. Jejich nedostatek už nyní paralyzuje a ohrožuje rozvoj strategického průmyslu. Nově založená Aliance pro elektrotechniku a informatiku proto bude hledat cesty, jak podpořit zájem uchazečů a uchazeček a tím zvýšit počet absolventů a absolventek v těchto společensky kritických profesích. 

„Jsme si vědomi, že společným a jednotným postupem v oblasti propagace a popularizace technického vzdělávání lze efektivně cílit na zvýšení zájmu středoškolských studujících o technické obory, což je zásadní pro zajištění budoucí generace odborníků a odbornic potřebných pro průmyslový sektor a celkově hospodářství,“ řekl zvolený prezident Aliance a děkan FEL ZČU Zdeněk Peroutka a navázal: „Aliance sdružuje a umožňuje společně využívat unikátní zdroje a technologie, kterými členové aliance disponují. Podpisem memoranda jasně deklarujeme naši snahu o spolupráci, jednotné vystupování a systematické směřování k evropskému leadershipu, a to jak v oblasti výzkumu a vývoje, tak i v oblasti vzdělávání,“ doplnil. 

Aliance tak chce být svými kompetencemi a moderním vybavením jednotlivých fakult motivátorem pro příchod nových investorů do Česka a Slovenska. Ti přispějí k transferu špičkových technologií (např. polovodičové čipy) a vytvoření nových vysoce kvalifikovaných pracovních míst. 

Zakladateli Aliance je šestnáct českých a slovenských fakult, respektive univerzit, působících v oblasti elektrotechniky, informatiky a kybernetiky. „Podpisem memoranda jasně deklarujeme naši snahu o spolupráci, jednotné vystupování,“ doplnil prezident Aliance.

Viceprezidentem Aliance byl zvolen děkan Fakulty elektrotechniky a informatiky STU v Bratislavě Vladimír Kutiš. „Súčasná doba je charakterizovaná veľkou dynamikou zmien a zavádzaním nových technológii a inovácií v technických oblastiach, špeciálne v informatike a kybernetike spolu s presahom do elektrotechniky. Technické univerzity a fakulty, ktoré pôsobia v oblasti vzdelávania, vedy, výskumu a inovácií v týchto oblastiach, intenzívne vnímajú požiadavky priemyselných partnerov pri výchove novej generácie odborníkov. Práve založenie Aliancie pre elektrotechniku a informatiku má byť platforma, ktorá bude zastupovať univerzitný sektor pri komunikácii s partnermi z priemyslu, príslušnými ministerstvami na Slovensku a v Česku, ako aj so strednými školami,“ uzavřel děkan Vladimír Kutiš.

Šestnácti zakládajícími členy Aliance jsou následující fakulty:

Fakulta elektrotechnická, Západočeská univerzita v Plzni 

Fakulta elektrotechnická, České vysoké učení technické v Praze

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Vysoké učení technické v Brně 

Fakulta elektrotechniky a informatiky, Slovenská technická univerzita v Bratislavě

Fakulta elektrotechniky a informačných technológií, Žilinská univerzita v Žilině 

Fakulta aplikované informatiky, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 

Fakulta elektrotechniky a informatiky, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava

Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, Technická univerzita v Liberci

Fakulta elektrotechniky a informatiky, Univerzita Pardubice 

Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany 

Fakulta elektrotechniky a informatiky, Technická univerzita v Košicích 

Fakulta riadenia a informatiky, Žilinská univerzita v Žilině

Fakulta informatiky a informačních technológií, Slovenská technická univerzita v Bratislavě 

Fakulta informačních technologií, Vysoké učení technické v Brně

Fakulta informačních technologií, České vysoké učení technické v Praze 

Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni

Published: 20.05.2024

Dva dny, dvě pódia a DJ stage, jedna louka a nekonečná hudební zábava pro vysokoškoláky i další účastníky. Tak to byl nabitý program tradičního Majálesu Pardubice, který pro pardubické publikum už řadu let organizuje absolvent Univerzity Pardubice David Audrlický. 

Program odstartoval už v pátek před polednem a u mikrofonu se střídala jedna hvězda za druhou. Z pódia účastníky pozdravili kromě krále a královny Majálesu v doprovodu své družiny také prorektorka pro vnitřní záležitosti Liběna Černohorská. V sobotu odpoledne se pak blýskla skupina TANEČNÍCI Z UPCE složená ze studentek a studentů Univerzity Pardubice, která zatančila nedávno na studentském plese. 

Published: 17.05.2024

V letošním roce nás opustily tři výrazné vědecké osobnosti, které v průběhu bezmála třiceti let získaly titul doctor honoris causa na Univerzitě Pardubice. Připojujeme se vzpomínkou na tyto akademiky, kteří se zasloužili také o rozvoj naší univerzity.


Prof. Josef Michl
V roce 1996 byl udělen čestný doktorát Univerzity Pardubice významnému světovému vědci, profesoru Josefu Michlovi z University of Colorado, U.S.A. Coloradské univerzity. Čestné ocenění získal za mimořádný přínos o rozvoj teoretické organické chemie a trvalý zájem a nezištnou a obětavou pomoc české chemii.


Prof. Michl byl absolvent Karlovy univerzity a později žák někdejšího předsedy Akademie věd ČR prof. Zahradníka, který působil od druhé poloviny 60. let na celé řadě amerických a západoevropských univerzit. Mezinárodně uznávanou pověst získal především díky svým pracem z oblasti vysoce reaktivních molekul, chemie křemíku, modulární chemie, molekulární elektronové struktury, fotochemie a plynných klastrových iontů.


Prof. Jaroslav Šesták
V roce 2010 obdržel čestný doktorát Univerzity Pardubice prof. Jaroslav Šesták z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti fyziky a chemie pevných látek.


Prof. Šesták byl jeden z nejvýznamnějších představitelů termické analýzy ve světě. Absolvent VŠCHT v Praze habilitoval v roce 1991 na VŠCHT v Pardubicích. Významně spolupracoval s Fakultou chemicko-technologickou Univerzity Pardubice v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické. V období 1988 až 1998 přednášel jako host na Katedře anorganické technologie. V letech 1989 až 1990 působil jako externí školitel japonského postgraduálního studenta, který zde jako první zahraniční student obhájil titul kandidáta věd.


Prof. Robert Kvaček
V roce 2016 získal titul doctor honoris causa Univerzity Pardubice prof. Robert Kvaček z Univerzity Karlovy a Technické univerzity v Liberci za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oboru dějin 19. a 20. století, za rozvoj regionálních studií a za výraznou kultivaci historického vědomí popularizací výsledků vědy a výzkumu.


Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se specializoval na dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a začátku 20. století. Působil na více českých univerzitách a jeho publikace mu vynesly několikanásobné ocenění za literaturu faktu – Cena Egona Erwina Kische. V době normalizace měl zakázáno přednášet dějiny a titul profesora mohl získat až po revoluci v roce 1989.

Prof. Petr Moos
V roce 2019 obdržel čestný doktorát Univerzity Pardubice dopravní expert a také bývalý ministr dopravy a spojů prof. Petr Moos za dlouhodobý přínos v oblasti dopravy a za zásluhy při vzniku a rozvoji Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. 

Absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se zabýval inženýrskou informatikou, telekomunikacemi, telematikou a dopravní politikou. Působil na řadě českých i zahraničních vysokých škol. Zastával také pozici děkana Fakulty dopravní ČVUT a proděkana pro vědeckou a výzkumnou činnost této fakulty. Byl autorem nebo spoluautorem více než 120 odborných článků v časopisech a referátů na mezinárodních konferencích, 4 monografií a desítky učebních skript. Od prezidenta ČR obdržel Medaili za zásluhy 1. stupně.

Published: 16.05.2024

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Srdečně Vás zveme na seminář Time and Priority Management, který proběhne v rámci mentoringového programu.

Workshop bude probíhat v anglickém jazyce.

Datum: 27. května 2024, 13:00 – 16:00 hod

Místo konání: budova VO, místnost 01009 

Lektor: Jitka Hloušková

Maximalizujte svůj potenciál a přijďte na workshop, kde se dozvíte, jak efektivně řídit svůj čas a priority.

Workshop je určen pro Ph.D. studující, akademické a vědecké pracující. Kapacita kurzu je omezena na 20 účastníků. Účastníci mentoringového programu mají možnost přednostní registrace. 

V případě zájmu se můžete přihlásit prostřednictvím registračního formuláře.

Těšíme se na vás!

Published: 13.05.2024

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Srdečně Vás zveme na seminář Doktorandův průvodce po publikační galaxii, který proběhne v rámci mentoringového programu.

Termíny:

1. blok: 16. května 2024, 9:00 – 12:00 hod

2. blok: 23. května 2024, 9:00 – 12:00 hod

Místo: EB / 01017

Lektorky: Blanka Jankovská, Veronika Kolínová

Dvě knihovnice se Vás budou snažit provést procesem publikování článku. Od výběru časopisu, přes nástroje pro zjednodušení psaní, formátování, citování a jazykové korektury až po odeslání k recenznímu řízení a akceptaci.

Vydaným článkem ale mise nekončí. Chcete se s ním pochlubit a dát ho na ResearchGate? Můžete. Chcete ho vykázat v OBD? Musíte. Ukážeme Vám, jak zacházet s různými verzemi Vašeho článku.  

Těšte se i na dekódování šifer typu decil, kvartil, token, orkid, óbédé, ejpísí, hybrid, gold, vos, ford a áíes. 

Obsah:

1. blok

  • (Anti)plagiátorství (citační etika, Creative Commons, antiplagiátorské systémy)
  • Citační manažery (Zotero, Mendeley, EndNote Basic, Citace Pro Plus)
  • Nástroje pro psaní a jazykovou korekturu odborných textů v angličtině (SciFlow, Grammarly, Writefull)

2. blok

  • Základní citační analýzy (citační databáze, metriky a hodnocení VaV)
  • Open Access (typy OA, APC, predátoři)
  • Identifikátory osob, dokumentů, záznamů
  • Evidence publikační činnosti na UPCE (OBD)

Registrovat se můžete zde: Doktorandův průvodce po publikační galaxii | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Účastníci mentoringového programu mají možnost přednostního přihlášení.

Těšíme se na Vaši účast!

Případné dotazy směřujte na koordinátorku mentoringového programu:

Ing. Jana Křemenáková (jana.kremenakova@upce.cz

www.upce.cz/mentoring

Published: 06.05.2024

Srdečně zveme všechny studující, zaměstnané i širokou veřejnost na promítání dokumentu Po prolomení ticha, které se uskuteční v pondělí 6. května od 17:00Divadle 29 (Svaté Anežky České 29).

Dokument sleduje příběh Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, a její odvážný krok vystoupit s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Film mapuje její osobní zápas, spojený se snahou opustit roli oběti a nalézt vlastní identitu.

Po promítání následuje diskuse k tématu prevence sexuálního obtěžování a potřebě budovat bezpečnější prostředí na vysokých školách. Pozvání do debaty přijaly ombudsmanka FAMU Pavlína Junová a zástupkyně organizace Konsent Klára Kadár

Zúčastněte se společné diskuze a přispějte k budování respektujícího prostředí na naší univerzitě.

Akce je pořádána Oddělením HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE.

Anotace filmu: 

Ze dne na den se život Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, obrátil vzhůru nohama poté, co nahlas vystoupila s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Její performance a posléze iniciativa s názvem NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET se stala rozbuškou v českém vysokoškolském prostředí a spustila vlnu odhalování podobných kauz na dalších školách.

Aby mohla v očích druhých obhájit své konání, musela Luisa přijmout status aktivistky a mluvčí tématu, které se dotýkalo jejích nejhlubších ran. Opustila svět herectví a ujala se nové, nečekané role, která ji však svými nároky uvěznila a dovedla k vyhoření.

Rok po performanci sleduje režisér filmu Luisu a její zápas tuto roli opustit a znovu nalézt samu sebe. Díky jejich blízkému vztahu film přináší neobyčejně niternou výpověď o tom, jakým následkům musí oběť sexuálního obtěžování čelit, pokud se rozhodne veřejně promluvit.

Více informací k dokumentu najdete na webu distributora, informace k akci pak na FB události