Výstava s názvem Od stříbrného českého tolaru k světovému dolaru, jejímž autorem je přední český historik a numismatik profesor Petr Vorel z Univerzity Pardubice, se v pondělí otevřela ve Štrasburku. Do sídla Rady Evropy se výběr ze sbírky Východočeského muzea v Pardubicích přesunul z Mexika, kde se prezentoval loni v listopadu. 

Výstava přibližuje vznik a vývoj řady tolarových měn v Evropě v 16. století. Začíná ražbou velkých stříbrných mincí v Jáchymově roku 1520. „Jejich dobové pojmenování tolar později zobecnělo jako označení všech ražeb tohoto typu,“  říká autor výstavy prof. PhDr. Petr Vorel, CSc., z Univerzity Pardubice a dodává: „Tato peněžní početní jednotka vznikla díky usnesení zemského sněmu Království českého z 9. ledna 1520, kterým byla nařízena monetarizace nově vytěženého stříbra v českém Krušnohoří. Podle jména města Jáchymov (Joachimsthal) vzniklo jméno mince »tolar«, které se později přes holandský ‚daalder‘ dostalo i jako ‚dollar‘ do angličtiny.“

Kolekce prezentuje rozsáhlou numizmatickou sbírku muzea, která v současné době čítá přes 50 tisíc předmětů. Je tvořena panely s využitím fotografií a galvanoplastických kopií mincí, které ze sbírkových originálů zhotovil restaurátor Východočeského muzea Michal Vojtěchovský.

V minulosti se výstava už představila v Českém domě v New Yorku a v mexické Pachuce. „Po představení v jednom z politických center Evropské unie bude na podzim k dispozici veřejnosti a školám v Českém centru v Paříži a bude snad dále putovat po Francii,‟ informoval ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.

Profesor Petr Vorel stojí autorsky hned za dvěma významnými zahraničními výstavami. Aktuální expozice o vývoji tolaru se po představení v USA ukázala také v Mexiku a Pardubicích a  po Štrasburku míří do Paříže. Druhá mapovala tisíciletou tradici české měny a kromě New Yorku ji v minulých letech měli možnost vidět lidé v Praze, v bulharském Plovdivu, v Sofii nebo v nizozemském Naardenu.

Zveme vás na dvě mezinárodní sportovní události, které se konají v Budapešti. 

Firstly, the EUSA Mindsports Championship 2019. The European Universities Bridge and Chess Championship will be held in Budapest between July 24-28. Hosted by the University of Physical Education in close cooperation with the Hungarian University Sports Federation and the sports club of the University.

You can find all information about the competition at the official website and in the attached document: https://mindsports2019.eusa.eu/  

The second global sports conference event will be the MOVE Congress between16-18 October 2019 at the Budapest Congress Center. There is an open call for this recreational sport and physical activity conference, where any individual or organisation can exhibit and/or present at one of the world’s most interactive conferences on grassroots sport and physical activity.  The organizers are looking for exhibitors and presenters who are working with an innovative approach or technology that gets people moving.

The applications can be sent in to contact@movecongress.com no later than Saturday 15 June 2019 to be in the running to exhibit or present at the MOVE Congress 2019. Further information can be found in the attached files.

Stále kvalitnější a především aktuální přístroje čekají v laboratořích Fakulty elektrotechniky a informatiky na její studenty. Nově mohou například vyvíjet nejrůznější detekční systémy, ocitnout se v moderních výrobách či efektivně zpracovávat obrazová data. Fakulta jim totiž zakoupila řadu užitečných senzorů a dalších elektrotechnických prvků.   

Vloni se podařilo pořídit senzory a akční členy rozšiřující existující laboratorní stanoviště s robotickým manipulátorem. „Pracoviště jsme mimo jiné vybavili bezpečnostními prvky používanými v moderních výrobách v průmyslové praxi. Instalovali jsme optické závory detekující přítomnost člověka v prostoru manipulátoru,“ vysvětluje proděkan pro vědu a tvůrčí činnost Petr Doležel. „Hlavně je ale nyní díky soustavě senzorů založených na různých fyzikálních principech možno přesně a rychle detekovat a lokalizovat předměty určené k manipulaci.“ Studenti tak mohou na úrovni srovnatelné s průmyslovou praxí realizovat vysoce ceněné úkony typu Pick and Place či Bin Picking.

Vyvíjené systémy poslouží třeba dopravě

Fakulta dále zakoupila sestavu pro efektivní zpracování obrazových dat umožňující v reálném čase zpracovávat obrazový signál ve vysokém rozlišení, extrahovat z něj užitečné vlastnosti a následně extrahované informace klasifikovat. „Studenti tak mohou v laboratořích vyvíjet například systémy pro detekci chodců ve vozovce, detektory dopravních značek, klasifikátory výrobků a podobně,“ dodává proděkan.

Obnovy speciálního hardware v laboratořích dosáhla pardubická fakulta prostřednictvím projektů interní rozvojové soutěže. Snaží se tak studentům nabídnout stále modernější prostředí pro vzdělávání a reagovat na aktuální potřeby trhu. Navíc každoročně aktualizuje obsah odborných předmětů s nejnovějšími trendy a pracuje na vysoké odbornosti svých vyučujících.

Prosazují se nové přístupy

Informatické obory i obory automatizace a kybernetiky totiž zažívají v posledních letech nebývalý rozvoj. Také proto, že se prosazují nové přístupy zahrnující zejména umělé neuronové sítě, evoluční výpočetní techniky, hluboké učení nebo počítačové vidění. „Souvisí to ale i s dynamickým vývojem hardwarového vybavení. Sem patří například výpočetní akcelerátory založené na vysoce paralelizovaném přístupu k vykonávání výpočetních operací, aktivní síťové prvky umožňující distribuované přístupy ke zpracování dat či pokročilé senzory umožňující 2D i 3D rekonstrukci snímaných veličin v reálném čase,“ doplňuje proděkan.

Přes dvě miliardy korun, nové budovy, učebny, laboratoře. To je výsledek podpory, kterou od Evropské unie dostala Univerzita Pardubice. Letos je to přesně 15 let od vstupu České republiky do EU, a my si výročí společné Evropy rádi připomínáme.

Díky projektům z EU měla univerzita možnost studentům zmodernizovat učebny, posluchárny i  laboratoře, v některých případech se postavily celé nové budovy nebo zavedly elektronické informační zdroje v univerzitní knihovně. Nejvýznamnějšími investicemi, které mohla škola s pomocí evropských peněz uskutečnit, jsou Univerzitní IT pro vzdělávání a výzkum  - UNIT, Centrum materiálů a nanotechnologií - CEMNAT, Výukové a výzkumné centrum v dopravě- VVCD, ale také Chemické elektronické informační zdroje pro VaV - ChemEIZ, Výukový areál Polabiny – VAP.

Velký význam pro Univerzitu Pardubice má podpora výzkumu, například ERC Starting grant pro vědce Dr. Ing. Jana Macáka – CHROMTISOL (v rámci programu HORIZON 2020). Ten své bádání zaměřil na novou generaci hybridních fotovoltaických článků a od ERC získal finanční podporu v hodnotě 45 milionů korun. Pomoc z projektu získal také projekt projekt „Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny“ (MASSCAN), který vede prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. Ten získal podporu v českém programu ERC CZ, navazujícím na ERC program vyhlašovaný Evropskou výzkumnou radou.

„Je důležité, aby naše univerzita nabízela studentům i vědcům to nejmodernější zázemí pro jejich růst a dobré výsledky. Zároveň ale chceme poskytovat velmi kvalitní výuku, mít zajímavé obory, a také být dobrým a atraktivním zaměstnavatelem. Možnosti, které členství v Evropské unie poskytuje, nám k tomu pomohly a stále pomáhají,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Z aktuálního Operačním programu (OP VVV) dnes univerzita realizuje hned několik projektů, které budou znamenat inovaci a modernizaci studijních programů (Bc. – Ph.D.), a také modernější infrastrukturu.

Peníze z EU podporují také pracovní a studijní výměny akademiků a vysokoškoláků. Univerzita se v roce 2004 zapojila do programu Socrates/Erasmus,  Erasmus a později Erasmus+, který dává možnosti sbírat zahraniční zkušenosti tisícům studentů i akademiků. V rámci programu Erasmus+, stráví každý rok více jak 100 studentů Univerzity Pardubice semestr na zahraniční vysoké škole a přibližně stejný počat cizinců přijíždí do Pardubic. Dnes nabízí Univerzita stáže a studijní pobyty v rámci programu Erasmus+ v 36 zemích a do dalších desítek zemí její studenti i akademici mohou vyjet v rámci jiných programů či bilaterálních smluv.

2004 Od tohoto roku řeší Univerzita Pardubice projekty EU (Operační programy, Rámcové programy EU – HORIZON 2020 a 5. – 6. RP, Erasmus). 2 miliardy korun získala z EU, zhruba 90 miliónů korun dodala z vlastních zdrojů.

Letos podala univerzita několik projektů, na které žádá podporu z Evropské unie. Jedním z nich je projekt Kvalita a profilace vzdělávacích aktivit na Univerzitě Pardubice, který cílí na kvalitnější vzdělávání zaváděním nových metod výuky, vyšším počtem předmětů nově vyučovaných v angličtině, podporou distančního vzdělávání, akreditací nových studijních oborů a  posílením internacionalizace. Další projekt Investiční podpora vzdělávacích aktivit na UPa  má přinést kvalitu do vzdělávací infrastruktury a kromě vysoké kvality výuky zlepšit přístup znevýhodněných skupin. Univerzita také žádá o projekt na HR strategii rozvoje Univerzity Pardubice, který pomůže rozvoji lidských zdrojů a řízení výzkumné organizace, zjednoduší administrativu a vytvoří příjemnější pracovní prostředí. Cílem je získat ocenění HR Award.

Univerzita rostla i díky podpoře státu. Nejvýznamnější investicí v její historii a zároveň jednou z největších staveb v resortu vysokých škol je stavba moderního areálu Fakulty chemicko-technologické. Od veřejné soutěže v roce 2001 a zahájení výstavby v roce 2005 to trvalo 4 roky než do nových poslucháren usedli první studenti. Stavba za 1,3 miliardy korun získala hned po dokončení v roce 2009 hlavní cenu v prestižní architektonické soutěži Grand Prix architektů.

Významné projekty Univerzity Pardubice podpořené z EU:

• Univerzitní IT pro vzdělávání a výzkum – UNIT.
  Rekonstrukce historicky cenného a památkově chráněného objektu univerzity na moderní, špičkově technicky informačně a technologicky vybavené zázemí pro výuku, specializované laboratoře a učebny vybavené nejmodernějšími IT technologiemi a rozvoj struktury doktorských programů
• Centrum materiálů a nanotechnologií - CEMNAT
  Hlavním cílem projektu bylo zmodernizovat stávající univerzitní infrastrukturu na nám. Čs. Legií, která umožnila zvýšit kvalitu vzdělávání a realizovat inovace v magisterských a doktorských, materiálově orientovaných studijních programech na Univerzitě Pardubice. Součástí byly také nově vzniklé učebny s novými přístroji.
• Výukové a výzkumné centrum v dopravě- VVCD
  Výstavba zcela nového odborného centra centra rozvíjejícího vzdělávání a výzkumné aktivity Dopravní fakulty Jana Pernera UPa, které je vybaveno nejmodernějšími technologiemi dostupnými v oblasti dopravy pro zkvalitnění výuky studentů ve všech stupních vysokoškolského vzdelávání s vazbou na potřeby praxe.
• Výukový areál Polabiny – VAP
• Nový výukový areál nahradil nevyužívaný areál těžkých laboratoří DFJP, rozšíříl výukové a výzkumné zázemí hlavního kampusu Univerzity Pardubice. Přeměnou prostoru na posluchárny a laboratoře, vznikl nový univerzitní bufet a v atriu nového objektu také klidová zóna s Lavičkou Václava Havla.
• Chemické elektronické informační zdroje pro VaV – ChemEIZ.
  Univerzitní knihovna získala elektronické informační zdroje. Dalším cílem projektu byla optimalizace síťového prostředí a obnova hardwarového a softwarového vybavení v rešeršních studovnách, nové tiskárny, počítače a knižní skenery.

Pokaždé se nepodaří, aby během zahraniční stáže vznikly excelentní výsledky. Navíc letos publikované v prestižním odborném časopise. Bývalé doktorandce Fakulty chemicko-technologické Elišce Drabinové se to povedlo. Nositelka Ceny Sanofi-Aventis za farmacii strávila tři měsíce v „Malém Harvardu“.

Doktorandka absolvovala stáž v laboratoři profesora Helmuta Cölfena na Universität Konstanz v Německu. Právě s tímto pracovištěm dlouhodobě spolupracuje Eliščin školitel profesor Miloš Sedlák z Ústavu organické chemie a technologie Fakulty chemicko-technologické. Ten se zabývá makromolekulami, schopnými cíleně transportovat léčiva v organismu, a také fixovat průmyslově využitelné katalyzátory. Ty tak lze efektivně recyklovat, a tím snižovat zátěž životního prostředí.

Speciální makromolekuly vázající cholesterol

Během pobytu v Německu se Eliška Drabinová zásadně podílela na přípravě a charakterizaci ve vodě rozpustných multifunkčních kopolymerů s unikátními vlastnostmi. Připravené blokové kopolymery se skládají z chemicky nesourodých segmentů, kovalentně spojených do jednoho polymerního řetězce. První část řetězce má vazebná místa pro hydrofobní molekuly, druhá část zajištuje rozpustnost ve vodě a třetí část je schopná vázat ionty. Makromolekuly byly chemiky navrženy a připraveny tak, že jsou na sebe schopny vázat molekuly cholesterolu a zároveň i vázat vápenaté ionty z nerozpustného hydroxyapatitu. Studiem interakcí těchto kopolymerů s modelovými arteriosklerotickými plaky odborníci zjistili, že dochází k  rozpadu těchto plaků, k rozptýlení cholesterolu a k navázání vápenatých iontů. Vznikají tak micelární částice o velikosti desítek nanometrů, které mohou vyloučit ledviny.

Řešení pro kardiovaskulární choroby

Další testování navíc ukázalo, že tyto makromolekuly jsou prakticky netoxické. Právě to je předurčuje k možnému použití v medicíně právě při rozkladu aterosklerotických plaků, které způsobují kardiovaskulární choroby, jako jsou například infarkt myokardu nebo mozková příhoda. Další variantou medicinálních aplikací připravených blokových kopolymerů je možnost cíleně transportovat léčiva hydrofobního nebo iontového charakteru na určité místo v organismu.

Získané výsledky se podařilo, byť s  časovou prodlevou, letos uveřejnit v prestižním časopise Advanced Functional Materials, jehož impaktní faktor přesahuje desítku a jehož AIS = 3,231. (cit. Keckeis P., Drabinová E., Ruiz-Agudo C., Avaro J., Glatt L., Sedlák M., Cölfen H.: Multifunctional Block Copolymers for Simultaneous Solubilization of Poorly Water-Soluble Cholesterol and Hydroxyapatite Crystals.  Adv. Funct. Mat. 2019, 29, 1808331.)

PhDr. Adam Horálek, Ph.D.​ (*1983)

Absolvent etnologie na FF Univerzity Karlovy a geografie na PřF UK. V roce 2011 obhájil svou disertační práci v oboru etnologie. V letech 2007 - 2012 pracoval jako vědecký pracovník na Etnologickém ústavu Akademie věd ČR, v.v.i., v letech 2008 - 2015 na Katedře asijských studií FF UPOL. V roce 2015 posílil Katedru sociálních věd (dnes Katedru sociální a kulturní antropologie) na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.

Ve svém profesním zaměření se věnuje studiu nacionalismu a etnicity, společenským rozměrem stárnutí a migrací, vše se zaměřením na čínský region. Od roku 2015, kdy nastoupil na UPa, se intenzivně věnuje internacionalizaci katedry a navazování a rozšiřování spolupráce s tchaj-wanskými univerzitami. Má za sebou téměř tři desítky aktivních účastí na zahraničních konferencích. V současnosti se připravuje do tisku jeho druhá monografie (Velký čínský národ), která je výsledkem jeho půlročního výzkumného pobytu na Tchaj-wanu.

Jako kandidát na kandidáta na děkana se Adam Horálek zaměřuje hlavně na čtyři oblasti, ve kterých vidí velký potenciál rozvoje – transparentnost, komunikace, vize a manažerské vedení fakulty. Chtěl by se v případě zvolení věnovat rozvoji a konceptualizaci internacionalizace, rozvoji transparentního a pozitivně-motivačního systému financování v rámci fakulty a součástí jeho vize je též zapojení fakulty a jejích výzkumných týmů, které budou vznikat, do mezinárodních výzkumných týmů, s čímž souvisí také zaměření na zahraniční grantové projekty. V tomto ohledu podle něj hraje děkan ústřední a nezastupitelnou roli, která ale nespočívá v jeho „funkci“, ale v manažerské facilitační pozici, tedy děkan je podle něj ten, kdo se má aktivně starat o to, aby zaměstnanci na fakultě měli patřičné podmínky pro svou vědeckou i pedagogickou činnost.

Je svobodný, jeho koníčky jsou cestování, horská turistika, vytrvalostní sporty, numismatika a hudba.

doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D.​ (* 1975)

Rodák z Pelhřimova je absolventem oboru učitelství dějepisu a anglického jazyka na Pedagogické fakultě JU v Českých Budějovicích, kde také pokračoval v doktorském studiu až do roku 2006. Od roku 2000 působí na Univerzitě Pardubice, kde se také v roce 2011 habilitoval a kde od února 2019 vede od února Ústav historických věd na Fakultě filozofické. Čtrnáct let je členem Akademického senátu, který i jako předseda čtyři roky vedl.

Specializuje se na dějiny raného novověku a zejména na dějiny habsburských panovníků, jejich dvorů, české a moravské šlechty a jejího životního stylu. Za 20 let v oboru publikoval šest monografií a skoro pět desítek domácích i zahraničních studií. Poslední kniha V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740 vznikla z řešení grantového projektu Grantové agentury České republiky v roce 2018 a sepsal ji tým deseti historiků z Pardubic a Prahy pod jeho vedením. V posledních 8 letech desetkrát vystoupil na mnoha zahraničních konferencích a je jedním z výkonných redaktorů historického časopisu Theatrum historiae, u jehož vzniku v roce 2006 stál.

Jako kandidát na děkana nechce být přehnaně solidární a chce více ocenit nadstandardně výkonné akademické pracovníky. Je podle něj potřeba vyhledat a podpořit vznik vědeckých týmů na fakultě, aby se zvýšily šance na úspěch v různých grantových soutěžích. Prioritou je získat zahraniční projekt, protože momentálně fakulta neřeší žádný. Je nutné výrazněji podpořit internacionalizaci vědy i výuky a zajistit, aby na vědecky výkonná pracoviště pravidelně přijížděli odborníci ze zahraničí. Klíčové je motivovat studenty k výjezdům a podpořit mimovýukové aktivity. Chtěl by, aby se studenti více propojili s životem na pracovištích a setrvali na oborech, protože po prvních ročnících končí příliš mnoho studentů. Za zásadní považuje výraznější zviditelnění fakulty na veřejnosti. Od toho si slibuje mírné zvýšení počtu studentů, na některých oborech jich má fakulta podle něj velmi málo.

Je ženatý se středoškolskou učitelkou dějepisu a němčiny, s níž má dvě děti (12 a 8 let). Rád hraje florbal.

Co účastníkům dal Erasmus+? 

• Více než 70 % si po návratu lépe uvědomuje, čemu se chtějí v profesním životě věnovat
• 80 % získalo zaměstnání do tří měsíců po získání diplomu
• Přes 90 % se lépe naučilo pracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se Evropany

Program Erasmus+ zvyšuje úspěšnost studentů v osobním i profesním životě a pomáhá vysokým školám více inovovat. Vyplývá to ze dvou nových nezávislých studií, které zveřejnila Evropská komise.

Obě rozsáhlé studie, založené na hodnocení a připomínkách téměř 77 000 studentů a vysokoškolských pracovníků a více než 500 organizací, měřily a analyzovaly přínos programu pro jeho hlavní účastníky. Z výsledků je patrné, že díky Erasmu+ jsou mladí lidé v Evropě více připraveni na novou digitální éru a umí se lépe prosadit v budoucím pracovním životě. Program má také pozitivní vliv na vysoké školy, které díky němu více inovují, intenzivněji se zapojují do mezinárodních projektů a lépe reagují na potřeby pracovního trhu.

Závěry studií s potěšením komentuje komisař pro vzdělávání, kulturu, mládež a sport Tibor Navracsics: „Je úžasné pozorovat, jak se mladí lidé, kteří programem prošli, dokážou úspěšně pohybovat na moderním trhu práce a v rozmanitější společnosti. Absolventi Erasmu+ se cítí být lépe připraveni na nové výzvy, mají lepší profesní vyhlídky a více si uvědomují, co jim Evropská unie v každodenním životě přináší. Vysoké školy zapojené do tohoto programu se vyznačují nejen větší otevřeností světu, ale ze své pozice mohou také lépe reagovat na potřeby pracovního trhu.“

Studie ukázaly především toto:

• Erasmus+ pomáhá studentům s profesní orientací a pomáhá jim rychleji získat práci.

Více než 70 % studentů, kteří se programu zúčastnili, si podle svých slov lépe uvědomuje, čemu se chce po návratu ze zahraničí ve své budoucí pracovní kariéře věnovat. Zkušenosti odjinud těmto studentům také umožňují přehodnotit svá studia tak, aby více odpovídala jejich ambicím. Ze studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání také vyplynulo, že 80 % absolventů bylo zaměstnáno do tří měsíců od získání diplomu a 72 % absolventů považuje zahraniční zkušenosti za faktor, který jim pomohl získat první práci. Devět z deseti absolventů programu Erasmus+ uvedlo, že dovednosti a zkušenosti získané v cizině uplatňuje v každodenní práci. Program řeší nesoulad mezi požadovanými a nabízenými schopnostmi tím, že se soustředí na rozvoj „měkkých“ a mezioborových dovedností, které zaměstnavatelé potřebují.

• Erasmus+ zesiluje pocit přináležitosti k Evropě

Přes 90 % studentů, kteří se do programu zapojili, se také naučilo lépe pracovat a spolupracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se být Evropany. Nejsilněji se tento výsledek programu projevuje u studentů, kteří před jeho absolvováním nebyli o smyslu EU příliš přesvědčeni, a u studentů, kteří se vydali na pobyt do země s většími kulturními rozdíly. Nejvíce se s EU ztotožňují absolventi Erasmu+ pocházející z východní Evropy. 

• Erasmus+ podporuje digitální transformaci a sociální začlenění

Většina zapojených vysokých škol je díky projektům spolupráce v rámci tohoto programu lépe připravena na digitální transformaci. Využíváním nových technologií a inovativních výukových metod se zlepšuje jejich schopnost inovovat a spolupracovat na mezinárodní úrovni. Akademičtí pracovníci, kteří využili Erasmu+, do svých hodin častěji zvou lidi z praxe – zaměstnance z různých podniků do své výuky zapojuje 60 % z nich. Z jejich „nemobilních“ kolegů tak činí jen 40 %. Více než 80 % akademiků uvádí, že se na základě zkušeností ze zahraničí rozpracovávají inovativnější studijní osnovy. Dvě třetiny zúčastněných vysokých škol navíc konstatovaly, že celounijní projekty rovněž přispívají k většímu sociálnímu začlenění a ve vysokém školství pomáhají bránit diskriminaci.

Ze studií dále vyplynulo, že bývalí studenti, kteří se zúčastnili programu Erasmus+, jsou se svým zaměstnáním spokojenější než ti, kteří jej neabsolvovali. Jejich povolání mají také větší mezinárodní rozměr a je u nich dvakrát pravděpodobnější, že budou pracovat v zahraničí. Program Erasmus+ rovněž podporuje podnikání. Každý čtvrtý projekt spolupráce přispěl k podnikatelskému vzdělávání a zintenzivnil podnikání. Třetina projektů pomohla vytvořit spin-offy či start-upy.

Souvislosti

V rámci programu Erasmus+ se během let 2014 až 2018 vydaly na studijní pobyt, praktickou stáž nebo výukový pobyt v zahraničí přes 2 miliony studentů a pracovníků vysokých škol. Ve stejném období bylo poskytnuto financování EU na téměř 1 000 strategických partnerství Erasmus+ mezi vysokoškolskými institucemi a na 93 znalostních aliancí mezi vysokými školami a podniky. Více než 40 % z těchto partnerství a aliancí vybavovalo studenty a akademické pracovníky prospektivními dovednostmi v souvislosti s problematikou životního prostředí a změny klimatu, s energetikou a zdroji, s digitalizací a s podnikáním.

Dvě zmiňované studie (studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání a studie zkoumající strategická partnerství a znalostní aliance Erasmus+ ve vysokoškolském vzdělávání) posuzovaly dopad programu na dvě hlavní skupiny účastníků: jednotlivce a organizace.

V první studii bylo analyzováno téměř 77 000 účastnických reakcí, včetně odpovědí zhruba 47 000 studentů, 12 000 absolventů a 10 000 vysokoškolských pracovníků. Závěry druhé studie se zakládají na reakcích 258 strategických partnerství a znalostních aliancí Erasmus+ (zastupujících 504 organizací), kterým bylo v letech 2014–2016 poskytnuto financování, a na 26 podrobných případových studiích.

Článek byl převazt z europa.eu. 

Už tento týden Česká republika volí 21 zástupců do Evropského parlamentu. Vysoké školy připravují studenty pro kvalifikovaná povolání v období tzv. vzdělanostní ekonomiky, podporují samostatné, společensky odpovědné a kritické myšlení, jež má zásadní význam pro ekonomickou, politickou a kulturní soudržnost evropských společenství. I proto zástupci českých univerzit vyzývají studenty, aby byli aktivní a k volbám přišli.

„Společná Evropa je úžasný prostor pro výměnu informací, zkušeností i šance k rozvoji. Naši studenti mají možnost přes program Erasmus rozšiřovat svoje znalosti nebo řešit svoje vědecké projekty na jiné univerzitě v jakékoliv zemi starého kontinentu,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

 Na evropských vysokých školách dnes studuje více než 20 milionů lidí. Celkem 61 tisíc studentů i akademických pracovníků vysokých českých škol mělo možnost poznat výuku na evropských i mimoevropských univerzitách nebo vyjelo do  zahraničí na pracovní stáže.
„Fakt, že je Česká republika členem Evropské unie, získává také naše věda a výzkum,“ připomíná rektor Jiří Málek. „Zapojením do rámcových programů unie a excelentních výzkumných projektů Evropské výzkumné rady se úroveň našich vědeckých týmů zvyšuje. Zkvalitňuje se také výuka, zejména v doktorských studijních programech. Proto je tak důležité projekt společné Evropy podporovat,“ apeluje na účast ve volbách prof. Jiří Málek.
 
Programy Erasmus+ a Erasmus Mundus umožnily získat mezinárodní zkušenost desítkám tisíc studentů i akademických pracovníků. Čeští vysokoškolští pedagogové využili podporu z programu Erasmus a možnost přednášet v zahraničí i začlenit se do mezinárodního výzkumu v rámci 13 tisíc výjezdů.

Česká konference rektorů pokládá také volby do Evropského parlamentu za klíčové kvůli rozvoji vzdělávání v České republice. Je nesmírně důležité, aby Českou republiku v nadcházejícím volebním období na evropské úrovni zastupovali kvalifikovaní a kompetentní lidé, kteří budou schopni ve spolupráci se zástupci ostatních evropských zemí pracovat na vytváření silného vzdělávacího systému pro znalostní ekonomiku, která obstojí v rostoucí globální konkurenci s velkými, stále razantněji se prosazujícími ekonomickými mocnostmi. Česká konference rektorů proto vyzývá všechny občany, zejména studenty a zaměstnance vysokých škol, aby využili svého demokratického práva a zúčastnili se voleb do Evropského parlamentu a aby při rozhodování o tom, komu dát svůj hlas, vybírali z těch kandidujících stran, které prosazují rozvoj a prohlubování evropské spolupráce,“ uvedli v prohlášení zástupci českých vysokých škol.

V uplynulých deseti letech Česká republika čerpala pro tuto oblast z evropských fondů podporu v celkové výši 85 miliard korun. Evropská unie svými projekty podpořila zejména rozvoj studijních programů, nejprve mimo Prahu (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ve výši 16 miliard korun), posléze v celé České republice (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – 37 miliard korun). Pomohla také vytvořit bázi moderní vědecké infrastruktury a zaměstnat špičkové výzkumníky (Operační program Výzkum a vývoj pro inovace – 32 miliard korun). Díky těmto projektům se podařilo modernizovat vysoké školství České republiky a přispět ke konkurenceschopnosti vysokých škol České republiky v mezinárodním měřítku.

Úplné znění prohlášení Česko konference rektorů najdete v odkazu. 

Jedním z významných partnerů Multikulturního týdne je i Univerzita Pardubice. Jak je na tom s cizinci? O tom jsme si povídali s jejím rektorem Jiřím Málkem

Kolik zahraničních studentů studuje v současné době na pardubické univerzitě? 

V letním semestru 2019 studuje na Univerzitě Pardubice na 500 zahraničních studentů z 68 zemí. Pětinu ze zahraničních studentů tvoří studenti ze Slovenska, až třetinu z bývalých sovětských republik (početnější z nich jsou země jako Ukrajina, Rusko, Bělorusko, Kazachstán). Po 3 až 5 procentech máme studenty také např. z Ghany, Tchajwanu, Španělska, Indie, Turecka.

Kolik zahraničních vědeckých pracovníků a vyučujících na univerzitě působí?

Na univerzitě máme v tomto akademickém roce na 90 zahraničních zaměstnanců/cizinců z 28 zemí. Nejpočetněji jsou zastoupeni ti ze Slovenska. Ale máme také akademické nebo vědecké pracovníky z Německa, Ruska, Polska, Francie, Velké Británie, Švédska a dalších evropských zemí. Nechybí ani zástupci z USA, Austrálie a Asie.

Kolik procent studentů a akademických pracovníků tvoří ti zahraniční na Univerzitě Pardubice?

Zahraniční studenti tvoří přibližně 7 % z celkového počtu aktuálních 6 500 studentů studujících v letním semestru. Zahraniční zaměstnanci pak zhruba 4 % z celkového počtu 2 132 zaměstnanců univerzity.

V čem vnímáte nekvětší přínos zahraničních studentů a pracovníků pro Univerzitu Pardubice, ale i pro město?

Prestižní vysokoškolská instituce, kterou Univerzita Pardubice je a hodlá jí zůstat, nemůže existovat bez mezinárodní spolupráce a kontaktů, a to jak ve vzdělávání, tak ve vědě a výzkumu, tedy bez těsné spolupráce a pěstování vztahů se zahraničními univerzitami a vědeckými institucemi a partnery. Ta se uskutečňuje buď v zahraničí, nebo přímo u nás na našich vysokoškolských pracovištích. Zahraniční kolegové jsou velkým přínosem pro zkvalitnění výuky i výzkumu, obohacují studium a život univerzity i našich studentů. Existence opravdu živoucí studentské a vědecké mezinárodní komunity přímo na Univerzitě Pardubice a propojení českých a zahraničních studentů a pracovníků jsou pro život moderní a prestižní univerzity velmi důležité. Je to důležité i pro pěstování a posilování mezilidských vztahů a vzájemného porozumění.

Pro aktivní české studenty a zaměstnance je práce i studium v mezinárodním prostředí velkým přínosem a obohacením, řekl bych též nezbytností. Jsem přesvědčen o tom, že špičková věda se nedá dělat mimo mezinárodní prostor. Jedině mezinárodní srovnání, konkurence i spolupráce vedou k vyšší kvalitě i výkonům.

Jsme aktivní v mezinárodním prostoru oběma směry. Naši studenti vyjíždějí do zahraničí, do Pardubic zase přijíždějí studenti z celého světa, na krátkodobé stáže a studium od několika dní až po jeden či dva semestry. Řada studentů u nás studuje celé studijní programy, tedy několik let. Posíláme doktorandy na vědecké stáže, každý z nich by měl alespoň jeden měsíc strávit v zahraničí. Někteří naši kolegové, studenti či zaměstnanci, mají možnost vycestovat na partnerská pracoviště do zahraničí, ale stejně produktivní dokážou být i mezinárodní týmy tady u nás doma. Umožňujeme pobyty studentů, mladých i zkušených vědeckých pracovníků u nás. Napříč fakultám pořádáme také např. mezinárodní letní školu.

Na všech podobách mezinárodní spolupráce a výměn máme velký zájem a i nadále je budeme podporovat. K tomu nám finančně pomáhá řada nejrůznějších projektů podporujících právě tyto zahraniční mobility.

Vytvořit dvojjazyčné prostředí, zajistit síť služeb a akcí, které život a práci zahraničních studentů a zaměstnanců u nás umožní a zpříjemní je také jednou z našich hlavních rozvojových priorit.

Proto se budeme i nadále starat o to, přivést na univerzitu, a tedy i do Pardubic, co nejvíce talentovaných studentů i renomovaných pedagogů ze zahraničí a naši mezinárodní komunitu rozšiřovat.

Daří se podle Vás zahraniční studenty a akademické pracovníky zapojovat do života univerzity, města, regionu?

Pro zahraniční studenty i zaměstnance máme připraven balíček služeb. Už před příjezdem jsme s nimi v kontaktu a snažíme se jim v rámci našich osobních kapacit pomáhat.

O studenty se hodně stará studentský spolek ESN, který pro ně připravuje nejrůznější seznamovací a volnočasové aktivity na univerzitě, ve městě i okolí a celkově se snaží, aby se u nás cítili zahraniční studenti dobře. Také každá fakulta má svoji studijní referentku, která se zahraničním studentům podle potřeby věnuje, případně také naši referenti v centru mezinárodních mobilit mezinárodního oddělení. Připravují a nabízejí našim cizincům další semináře, setkání, pomoc u lékaře, při vyřizování administrativních formalit na nejrůznějších úřadech a podobně. Zaměstnancům a doktorandům pomáhají a věnují se podle jejich individuální potřeby naši další referenti na mezinárodním oddělení a pak hlavně kolegové na konkrétních odborných pracovištích fakult, katedrách a ústavech, kde naši cizinci pracují.

Bohužel pořád ještě platí, že na univerzitě i ve městě narážejí cizinci na určitou jazykovou bariéru. Dvojjazyčné prostředí není všude samozřejmostí a čeština je obtížný jazyk. Našim cizincům nabízíme výuku základů češtiny a každý rok naše služby poskytované v angličtině rozšiřujeme. Časem se chceme dobrat k opravdu dvojjazyčnému prostředí alespoň v kombinaci čeština - angličtina.

Pokud mají studenti či zaměstnanci zájem se více zapojit do života, jsme samozřejmě rádi. Některé skupiny studentů jsou hodně spolu, někteří jsou sami aktivní v prostředí, ve kterém žijí.

Čeští a zahraničí studenti se potkávají nejen při výuce a na katedrách a ústavech, kde pracují, ale také při pravidelně organizovaných univerzitních akcích jako je například Erasmus Day – veletrh mezinárodních mobilit nebo na začátku semestru při orientačním týdnu či při jednodenní akci-happeningu v úvodu akademického roku s názvem Příliv, při takových speciálních akcích jako jsou třeba degustace národních kuchyní a podobně. Nedávno se například jeden student ze Španělska zapojil do činnosti pardubické flamencové taneční skupiny jako kytarista a objevili jsme jeho hudební nadání a aktivity až při veřejném koncertování…

Narážíte na nějaké problémy či překážky související se zahraničními studenty a pracovníky? Pokud ano, tak jak se Vám je daří řešit?

Jazyková bariéra a čeština coby obtížný a unikátní jazyk může být kritériem pro rozhodování o studiu a působení na Univerzitě Pardubice a v České republice vůbec.

Ve městě například chybí dvojjazyčný navigační systém, některé úřady neumějí vyřídit s cizincem záležitost jinak než v češtině, špatně se cizincům shání lékařské ošetření a péče, kde by komunikovali alespoň v angličtině.

I některé kulturní odlišnosti a zvyklosti mohou být z naší strany pro zajištění služeb složitější, případně se někdy i složitě řeší. Pokud nějaké problémy nastanou, přistupujeme k nim velice individuálně a snažíme se pomoci a komunikací trefit do zvyklostí dané země, abychom se navzájem dobře pochopili.

V našich službách zahraničním studentům a zaměstnancům máme stále co zlepšovat, jak jsem již naznačil, ale přesto od nich máme hodně pozitivních komentářů, že jsou Pardubice vlídné město k životu i ke studiu, že univerzita působí domácím prostředím a lidé mají k sobě blíže než ve velkých městech a na velkých univerzitách.

Co říkáte na myšlenku Multikulturního týdne, jehož cílem je zajímavým způsobem představit život cizinců žijících v regionu?

Jakékoliv setkávání se s lidmi obecně, natož z jiného kulturního a společenského prostředí, považuji pro zúčastněné za velmi obohacující.

Ze své vlastní zkušenosti s životem v zahraničí vím, že pro obě strany vyžaduje takové soužití a vztah velký vzájemný respekt a velkou snahu o pochopení odlišností, které samozřejmě nastávají vždy, když se potkají dva lidé, dvě osobnosti, natož jiné národnosti. Život v cizí zemi znamená také se snažit poměrně rychle pochopit pravidla chování a fungování nového prostředí, což je samozřejmě hodně náročné.

Proto jakékoliv aktivity a pomoc sblížit skupiny těch domácích a zahraničních považuji za správné a vítané. Osobní zkušenost, osobní setkání opravdu dokáže bořit bariéry, způsobené nepoznaným a obavou z neznámého. Domnívám se, že právě osobní setkání, osobní zkušenost nejlépe umožní lidem vytvořit si vlastní názor, ujasnit si vlastní postoj, vytvořit si vztah založený na pochopení. K tomu jistě přispívá i tradice Multikulturního týdne v Pardubicích. Jsem rád, že takový program v Pardubicích máme, má tradici a získává si čím dál větší podporu i oblibu. A také, že se na něm univerzita a řada jejích pracovišť, pedagogů a studentů aktivně podílejí.

Proč takové aktivity univerzita podporuje?

Univerzita je nejen primárně vzdělávací a vědeckou institucí, pro niž je důležitá mezinárodní spolupráce a společenství. Sehrává také důležitou úlohu ve společnosti - právě svým intelektuálním přesahem. Svými hlavními i dalšími aktivitami dále rozvíjí nejen znalostní, ale i morální kvality lidí. Je místem otevřeným pro společenský a multikulturní dialog. Má přinést mladým lidem novou zkušenost, rozšířit jejich obzory za rozsah studia, rozvíjet schopnost diskutovat a kriticky myslet, posílit jejich občanské postoje, pomoci kultivovat vztahy, respektovat etické standardy, nastolit vstřícnost a porozumění, kolegialitu, loajalitu, pozitivní chování, a to v mezinárodně platné rovině. To vše uskutečňuje a podporuje univerzita jak přímou výukou, tak řadou dalších aktivit, mezi něž patří například i zapojení do Multikulturního týdne.

Krev, pot, sliny, a také sperma. Šestnáct let dělala analýzy, aby pomohla usvědčit vrahy, násilníky, lupiče. Kriminalistický ústav byl její první pracovní štace a otevřel jí dveře do světa forenzní genetiky. Po ničivé vlně tsunami v Thajsku tak mohla identifikovat oběti přírodní katastrofy. Dnes už Halina Šimková předává své zkušenosti dál. Učí na Univerzitě Pardubice a další životní výzvou je pro ni, jako pro znalkyni, hodnocení důkazů v praxi.

Měla jste ráda záhady a Sherlocka Holmese?

Je pravda, že jsem v dětství měla ráda detektivky včetně Sherlocka Holmese. Ale nikdy jsem si nemyslela, že jednou budu zkoumat vzorky sebrané na místě trestných činů. Začínala jsem původně se studiem fyziologie rostlin a chtěla jsem se věnovat rostlinným toxinům. Ale nakonec jsem se od oboru odklonila…

Byla to náhoda?

To byla. Některé věci zkrátka na principu náhody fungují. Předávala jsem tehdy klíče od svého bytu novému nájemníkovi a on mi coby genetik začal líčit půvaby forenzní analýzy DNA. A tak jsem ve třeťáku změnila názor a rozhodla se, že budu pokračovat v této specializaci. Nebýt té předávky klíčů, asi bych dneska rozuměla víc účinkům kurare (šípový jed, látka získaná z některých stromů v Jižní Americe, pozn. redakce) než stopám z místa činu.

Dlouho jste pracovala v kriminalistickém ústavu. Co jste se naučila?

Když pracujete na skutečných kauzách, jste v kontaktu s policií, sledujete, jak funguje vyšetřování, získáte velkou a pestrou škálu zkušeností. Začínala jsem v ústavu jako stážistka. Naučila jsem se různé metody a postupy, jak získávat genetické informace. Taková praxe je nesmírně cenná, ale stejně po čase zjistíte, že se práce stává rutinní. Ty samé věci musíte dělat pořád standardně stejně dobře.

Vaše práce vyžaduje velkou zodpovědnost, když podle jejího výsledku padne třeba i rozsudek…

V poslední době vyřešení případů závisí hodně na znalcích. Až moc. Ze soudních procesů se mnohdy stávají procesy znalecké. Protistrany si předhazují různé posudky, přitom ale posudek není všechno. Má sloužit jako podklad pro soud, ale ten by ho měl brát v kontextu svého vlastního názoru.

Nebrat posudky jako dogma a umět je jen použít ke svému rozhodnutí?

Ano. Znalec mnohdy falešně sebejistě říká, že je prakticky jisté, že se stalo to a to. Soudce si s tím nechce víc lámat hlavu a znalecký posudek bere jako hlavní zdroj, který mu pomůže v rozhodnutí. Posudky se někdy přeceňují, berou se jako absolutní pravda. Každý expert může ale danou věc interpretovat trochu jinak. Nebo i hodně jinak. A každý odborník se může zmýlit.

Proto se dělá posudků více?

Záleží, z jakých informací znalec vychází a jaké předpoklady bere v potaz. Některý předpoklad nemusí platit. V úvaze se může dopustit omylu. Interpretace činu může být zavádějící. Navíc televizní seriály nahrávají představě, že znalec je ten, který všemu rozumí, všechno odhalil. Jenže v dějinách kriminalistiky, a to i té moderní, lze potkat řadu případů, kdy se znalec uťal.

Kdy například?

Třeba když expert tvrdil, že materiál určitého muže se za nehty oběti nemohl dostat jinak než při fyzickém kontaktu, ale nevzal v potaz, že ten člověk má silnou dermatitidu a trousí obrovská množství DNA, kudy chodí. V takovém případě totiž může materiál putovat za nehty jiné osoby třeba i prostřednictvím bankovek. Nevezmete-li tuhle skutečnost do úvahy, zásadně se tím zkreslí celý pohled na věc.

Když vidíte v televizi kriminálku, poznáváte v ní svou práci?

Cíleně se na ně nedívám. Je to stejné, jako kdybyste trávila osm hodin denně učením dětí, tak si večer už nepustíte seriál My všichni školou povinní. Budete toho mít dost. Není samozřejmě špatně, že detektivní seriály existují, ale realitu malinko nebo i víc deformují. A protože většina diváků nemá s tímto prostředím reálný kontakt, berou je jako normu, že to takhle funguje. V seriálu z prostředí nemocnice divák filmovou nadsázku mnohem snáz odhalí, dokáže si porovnat osobní zkušenosti. 

Čím seriály realitu zkreslují?

Například do scénáře prostě nemůžete napsat, že někdo přinese vzorky do laboratoře a na podatelně mu řeknou, že to bude trvat dva měsíce, protože jsou přetížení. Rozbouráte seriál, a je po příběhu.

Co ještě divákovi nedojde?

V reálu pracuje na případu mnoho různých specializovaných znalců. Například experti na daktyloskopii, genetiku, chemii, ale to do scénáře dát nemůžete – v něm musí figurovat jedna hlavní postava experta, která se věnuje všemu. Ale je pravda, že dneska mají detektivní seriály vyšší úroveň, mají expertní poradce, kteří mohou dodávat tipy na zápletku.

Oslovují i vás kvůli scénáři?

Tu a tam. Nedávno mi psala jedna známá spisovatelka, že by potřebovala probrat metody, jak se nejlépe zbavit mrtvoly. To je taková klasická otázka.

A co jste jí poradila?

To nemůžu prozradit, přece jí nepropálím zápletku.

Jak často se dostanete k soudu?

U soudu znalec nemusí být přítomný, když je vyznění posudku jasné. Třeba v případě, že byla konkrétní osoba identifikována. Pokud má ale soud nebo jedna ze stran nějaké otázky, tak znalce soud předvolá. Každý odborník by měl vědět, jak to u soudu funguje, aby znal své místo a svou roli, protože znalec je zde ryze proto, aby přinesl soudu odborné informace. Nesmí vznášet názory, zda je někdo vinen či ne.

Už vám někdo kvůli práci vyhrožoval?

Násilím ne, ale určitě byl někdo se závěry nespokojený. Když posudek někomu neprospívá, emoce jedou naplno. Znalec je ale taková „prodloužená ruka boží“, nemůže za to, jak vyšly výsledky. V horším postavení než znalci jsou spíše svědci.

Víte, na koho posudek děláte, nebo je to anonymní?

Základní informace o případu máte vždycky, ale když zjistíte, že toho člověka znáte, máte povinnost to říct a případem se bude zabývat někdo jiný. I když nechcete, jste stejně ovlivnění. U jednoho případu, pokusu vraždy, jsem zjistila, že obětí je můj spolužák. Přestože jsem ho od základní školy neviděla, případ jsem odmítla. I když vím, že já případ nijak nezmanipuluju, vždycky na to může někdo poukázat.

Vzpomenete si z praxe na zajímavý případ, kdy bylo těžké pracovat s DNA?

U jednoho trestného činu se náhodou potkali dva lidé, jejichž genetické profily byly velmi blízké. Jedna osoba byla oběť přepadení, druhá svědkyně útoku, která pánovi pomohla. Oba sahali na věc, kterou pachatel upustil. Musel se tedy i od nich vzít srovnávací vzorek. A nám vyšlo, že oběť a svědkyně si jsou profilem příbuznější než bratr se sestrou, přitom spolu neměli nic společného. Hodně nás to zaujalo.

Mohli být nevlastní sourozenci…

I kdyby byli nevlastní sourozenci, neměli by pravděpodobně genetický profil tak blízký. V dalších markerech DNA, které jsme dotestovali, už byly rozdílní. Sešli se jen v tom klasicky testovaném profilu. Opravdu to byla velká náhoda. Kdybychom je dostali jako dva neznámé vzorky, tak bychom řekli, že jsou s vysokou pravděpodobností sourozenci.

Z čeho se DNA nejlépe získá?

Záleží na tom, kolik je ve vzorku genetického materiálu ve chvíli, kdy se stopa vytvoří. Rozdíl je také obecně mezi jednotlivými sekrety, tedy mezi krví, potem, močí, spermatem... Pot a moč jsou na DNA vcelku chudé. Ejakulát je variabilní, může obsahovat obrovské množství DNA, pokud je v něm spousta spermií. Anebo taky neobsahuje spermie žádné, a vzorek je pak na DNA velmi chudý.

Záleží asi i na prostředí, v jakém se uchová, nebo ne?

To je právě ono. Krev na textilu zaschne, zůstane dlouho v dobrém stavu, ale na vlhké látce ji během pár dní sežerou bakterie. Jsou vděčné za každý substrát, který najdou. Když ze sebe sundáte mokré oblečení a někde ho zapomenete, stačí krátká doba a prádlo mírně řečeno nevoní. To je dané bakteriálním růstem. Malinkatá stopa na oblečení může v suchu vydržet i 300 let a lze ji analyzovat, velká stopa ve vlhku je zničená už po týdnu.

A co nedopalky?

Nedopalky od cigaret jsou všude na místech trestných činů a jsou dobrým zdrojem DNA. Měla jsem ale případ, který se vymykal. Ta kauza se odehrála v nevěstinci a u jedné značky nedopalků se nám opakovaně nedařilo stanovit DNA profil. A na nedopalcích nebyly dokonce ani stopy dotekové. Až posléze se zjistilo, že dotyčná používala špičku a stylizovala do období 30. let, takže nosila rukavičky. 

Dělala jste i analýzy kostí?

Dokonce svoji diplomku jsem dělala na středověkých kostech ze hřbitova v Brně. Snažili jsme se prokázat příbuzenské vztahy osob. Na zpracování kostí se přitom musí člověk hodně specializovat. V kriminalistice ale zpravidla analyzujete kosti mnohem mladší než středověké. Jsou to nálezy lidských ostatků z lesů, „od silnic“… Kosterních pozůstatků různého stáří je v krajině mnoho.

Analyzují se měkké tkáně lépe?

Metodologicky ano. Ale zase mnohem rychleji degradují, takže nakonec to kosti zachraňují. Z měkkých tkání už nedostanete nic, ale kosti v sobě DNA pořád drží.

Když z nich máte vzorky. Na jaké otázky dokážete odpovědět?

Kromě identifikace osoby lze už dnes určit, jakou měla barvu očí, vlasů, pokožky. Zjistíme biogeografický původ člověka, tedy k jaké světové populaci člověk patří. A to poměrně s velkou přesností. Například, že to byl muž z oblasti Pyrenejského poloostrova.

Zajímavé je, jak odborníci dokážou vytvořit obličej historické postavy. Třeba světce Jana Nepomuckého.

Ano, faciální rekonstrukce umí prozradit, že člověk vypadal úplně jinak, než jak si ho představujeme, nebo než byl zobrazován. Tenhle antropologický obor se mi moc líbí, protože spojuje odborné s výtvarným. Rozpoznávání podoby je vůbec úžasná věc. Mozek nefunguje tak, že by si něco měřil, všímá si spíš vzorů, výrazných prvků.

Uplatňuje se obor v kriminalistice při hledání osob?

U nás se tyto metody rekonstrukce obličeje používají omezeněji. V Americe je to mnohem častější postup. Vytvoří se podoba, a pak si někdo vzpomene, že takhle vypadala jeho sousedka.

Halina Šimková (*1975) vystudovala antropologii a genetiku člověka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na Fakultě chemicko-technologické učí předmět Forenzní genetika, stejnou specializaci přednáší i na VŠCHT v Praze a Přírodovědecké fakultě UK. Šestnáct let působila jako kriminalistická znalkyně v oboru analýzy DNA v Kriminalistickém ústavu Praha, nyní se kromě forenzní genetiky věnuje především aplikaci bayesovské inference ve forenzních vědách. Patří mezi zakladatele Centra pro bayesovskou inferenci 4BIN (www.4BIN.org). Od roku 2018 má vlastní pořad Expertíza na Stream.cz