Dva členové lipidomické skupiny Michala Holčapka z Katedry analytické chemie Fakulty chemicko-technologické jsou spoluautory další práce v prestižním vědeckém časopise Nature Metabolism. Tentokrát se jedná o společnou aktivitu Mezinárodní lipidomické společnosti, jejíž cílem je navržení jednotného způsobu publikování lipidomických dat.

„V současné době dochází k velkému nárůstu publikaci zabývajících se analýzou lipidů. Bohužel dosud neexistovala jasná pravidla, jakým způsobem prezentovat výsledky lipidomických analýz. Cílem naší práce bylo nalezení konsensu světové lipidomické komunity pro ujednocení sdílení lipidomických dat, což usnadní přenositelnost závěrů mezi různými pracovišti,“ uvedl prof. Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Online platforma, která by byla přístupná všem zájemcům, by měla poskytnout všechny klíčové detaily o analýze lipidů jako je například typ použitého přístroje nebo popis analýzy, včetně skladování nebo způsobu zpracování vzorku. Celou publikaci najdete zde - Introducing the Lipidomics Minimal Reporting Checklist | Nature Metabolism

Lipidy jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu a patří mezi ně tuky, oleje, vosky i některé vitamíny a hormony. Jednou z funkcí lipidů je ukládání energie, signalizace a působí jako strukturální složky buněčných membrán. Mají uplatnění v kosmetickém a potravinářském průmyslu i v nanotechnologiích.

Skupina prof. Holčapka se na Katedře analytické chemie zabývá analýzou lipidů víc jak dvacet let. Letos za to v USA získal jako první Čech prestižní cenu Herberta J. Duttona. Tato publikace je již třetí prací této skupiny publikované v Nature časopisech během jednoho roku. První byl komentář popisující problémy v reportování lipidomických dat z jiné publikace. Druhá práce byla metoda pro detekci rakoviny slinivky z kapky krve založená na analýze krevních lipidů. Na metodu získala univerzita evropský patent a v současnosti směřuje díky založené spin-off firmě ke klinickému testování v praxi.

Válka na Ukrajině trvá půl roku, už v únoru vtrhla ruská vojska na žluto-modré území. Se sociálním antropologem Tomášem Boukalem z Fakulty filozofické jsme si v té době povídali o tom, jací lidé v Rusku vlastně žijí a proč podporují Putina.

Jací jsou Rusové a proč podporují Putina?

Obyčejní lidé z Ruska jsou otevření a přátelští. Pustí mě k sobě domů, když potřebuju někde přespat, a vždy jsou ochotni pomoct a poradit. Moje zkušenosti z Ruska jsou i díky tomu většinou pozitivní. Mnozí Rusové nesouhlasí se současnou politikou. Vadí jim korupce, ale jejich nenávist nebývá směřována přímo k postavě prezidenta Putina. Toto jeho vnímání by se dalo připodobnit k carovi. Také se věřilo, že kolem cara jsou špatní bojaři, ale on sám je dobrý. To stejné bylo se Stalinem, který je dodnes velkou částí Rusů považován za pozitivní postavu. Podle mě se část lidí bojí nestability, která by mohla přijít, kdyby Putin padl. V Rusku byly hodně složitým obdobím 90. léta. To, co jsme viděli u nás v seriálu z této doby, byl jen slabý odvar toho, co se odehrávalo v Rusku. Tam to bylo mnohem brutálnější, vládly gangy, zabíjelo se úplně běžně. Když koncem 90. let nastoupil Putin, začalo se to měnit, a navíc se v té době pozvedla i ruská ekonomika. Přestože pro řadu lidí není ideální, vidí v něm záruku určité stability. Putin si také už řadu let společnost připravuje, aby mu byla loajální. Kdo chtěl pracovat na nějakém vyšším postu, loajalita se od něj očekávala, policisté a lidé v armádě zase mají velmi vysoké platy.

Jak je možné, že má ruská propaganda v době internetu takový dopad?

Je to tím, že neexistuje mnoho nezávislých zpráv v ruštině. Nezávislá média byla likvidovaná už řadu let. Poslední, státem nekontrolovaný kanál byl před lety vytlačen jen na internet a teď byl zakázaný i tam. Na internetu jsou nezávislé články v ruštině, mnozí Rusové je ale najít neumí nebo nemají vůbec přístup k internetu. V Rusku není tak snadné dostat se k informacím jako u nás. Nedávno jsem viděl televizní anketu, v níž se lidí ptali, co si o konfliktu myslí. Jedna paní řekla: „Já nechci vidět fotky, já podporuju Putina.“ Myslím, že to je i o tom, že si lidé nechtějí nechat vzít své přesvědčení. Raději se dívají na první ruský kanál, než aby riskovali, že zažijí psychický otřes.

Změní válečný konflikt váš pohled na Rusko?

Určitě ho ovlivní. Dlouhodobě jsem proti Putinovi, jeho politika šla vždy špatným směrem. Občanské svobody jsou potlačované dlouhodobě. Rusko jako takové mám ale rád. Velmi mě však zasáhla obrovská pasivita obyčejných Rusů vůči tomu, co se děje. Kdybych viděl, že do ulic vyšly ne slabé tisíce, ale velké zástupy, mohl bych říct, že jsem se v obyčejných lidech z Ruska nespletl. Jenže pravda je, že svou pasivitou to nechali dojít až do současného stavu. Tohle se nestalo teď, to se děje už dlouho. Lidem v Rusku nepřišlo divné, že se najednou nemohli shromažďovat. Takové zákazy tam jsou už roky a oni proti tomu skoro nic nedělali. Nemuseli si nechat líbit, že člověk někam přijde vyjádřit svůj názor a oni ho za to mohou legálně perzekuovat. Nemuseli si nechat zlikvidovat veškerá nezávislá média. To mě na Rusech zamrzelo. Mluví se o tom, že jsou ovládaní propagandou, ale já jsem přesvědčený o tom, že část z nich opravdu souhlasí s tím, co se nyní děje. A není to jen o jejich neznalosti. Ideou Putina je, že vše sjednotí a vezme si, co mu patří. A myslím, že část lidí s ním souhlasí.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. Rozhovor byl pořízen v únoru 2022.

Vážené kolegyně, vážené kolegové,

do páteční informace k zahájení provozu menzy se nám vloudila chybná informace ohledně provozu hlavní jídelny, za kterou se tímto omlouvám.

Správně mělo být uvedeno, že do hlavní jídelny můžete přijít v době od 11:00 do 13:30 bez nutnosti objednání jídel předem.

Detailní informace naleznete zde   

Těšíme se na Vás!

Jan Brothánek

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych Vás informovat o uzavření našeho výdejního místa v Doubravicích dne 26. 8. 2022 a to z důvodu přerušení dodávky el. energie v areálu.

Děkuji za pochopení

Jan Brothánek

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych Vás informovat o tom, že provoz menzy bude po prázdninové přestávce obnovený v pondělí 22. 8. 2022.

Počítejte však, prosím, s nutností objednání obědů předem a to na daný den nejpozději do 8:00.

Detailní informace naleznete zde

Těšíme se na Vás!

S pozdravem

Jan Brothánek 

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

Když se řekne Rudolf II., většině se vybaví film Císařův pekař a Pekařův císař, kde panovníka ztvárnil Jan Werich. Od narození Rudolfa II. uplynulo 470 let.

Jaký vlastně byl? Byl opravdu tak podivínský? Jak historici hodnotí dobu Rudolfínskou a císařův Majestát? Proč zvolil za sídelní město Prahu?

"Traduje se, že Rudolf utekl do Prahy před svojí matkou. Ale to není tak úplně pravda. Jeho matka již v té době byla ve Španělsku, ale je faktem, že to pražské prostředí mu vyhovovalo lépe. Jednak svojí monumentalitou a tím, že byl Pražský hrad oddělen od okolního prostředí. On se tehdy snažil izolovat od většiny svých příbuzných, které považoval za nebezpečné prostředí, a v tom mu Praha vyhovovala mnohem lépe," uvedl profesor Petr Vorel z Univerzity Pardubice.

CELÝ ROZHOVOR

Vídeň byla v té době hraničním městem na turecké hranici. České země byly ekonomicky nejsilnější a navíc tu byla tradice císařského sídla za Karla IV. Navíc se v Praze začala vytvářet platforma, kde se uskutečňovala politická jednání.

"Katolíci, kalvíni, luteráni se už v ostatních zemích vraždili, ale Praha pořád zůstávala neutrálním místem, kde se všichni mohli stýkat. Koncentrovaly se zde veliké peníze, které přicházely ke dvoru. Praha byla v té době také centrum nauk. Sám císař věřil tomu, že existovaly vyspělé starověké vědy, které byly přenášené tajnými bratrstvy, a hledal tajemství přírody. Praha se v té době stala ojedinělým centrem základního výzkumu přírodních věd. My se dnes na to koukáme prostřednictvím filmů, jak tam mají ti alchymisté své baňky. Ale jinou formu ten základní přírodovědní výzkum nemohl mít. Většina těch vědců by byla pronásledována inkvizicí ve Francii, Španělsku i v Itálii."

Do Prahy jako sídelního města přicházela v té době řada bohatých lidí, kteří si zde stavěli  paláce. V tomto směru byla Praha během rudolfínské doby výjimečné místo.

Rudolf II. se nenechal ošálit

Řada lidí si představuje Rudolfa II. jako podivínského mecenáše, který hledá kámen mudrců nebo chce proměnit kovy ve zlato. Rudolf II. investoval obrovské peníze do svých sbírek, ale nenechal se ošálit.

"Jeho důvěře se těšil Tycho de Brahe. Rudolf II. vytvářel a financoval skupinu tří vědců z různých oborů. To byl Tycho de Brahe, Jan Kepler a Tadeáš Hájek z Hájku. To nebyli žádní mastičkáři. V tomto směru byl Rudolf velmi vzdělaný a dokázal rozlišit astronoma od astrologa, chemika od alchymisty. Nenechal se jen tak ošálit, aby z něj někdo vylákal peníze, že bude dělat kámen mudrců. Jakmile zjistil, že se ho snaží někdo podvést nebo okrást, tak zareagoval velmi tvrdě. Ve vězení skončila spousta mastičkářů nebo lidí, kteří se z něj snažili jen vylákat peníze."

Například magistr Kelley sliboval vyrobit zlato a elixír mládí. Po dvou letech ale začal mít císař jeho slibů dost a Kelley skončil po souboji ve vězení.

Kvůli chybějícím zubům se nezúčastnil hostin

Ví se vůbec, jak Rudolf II. vypadal?

"Zachováno je jeho tělo. Víme, že byl vysoký asi 164 centimetrů. Měl velký podkus. Spodní čelist byla vysunutá výrazně dopředu. Zřejmě už někdy v mládí ztratil většinu horních zubů. Později měl problémy s jídlem. Proto se nezúčastnil hostin nebo se vyhýbal tomu, aby veřejně jedl. Zároveň se snažil co nejméně mluvit, protože mu to asi činilo problémy. Trpěl delší dobu syfilidou, kterou se asi nakazil už někdy v mládí. Měl nepochybně duševní poruchu, která se projevovala výrazně už po roce 1600. Už dříve měl nějaké nálady, oni tomu říkali melancholie, ale byla to zřejmě závažnější porucha duševní," připomněl profesor Petr Vorel. Rudolfovi rodiče byli blízcí příbuzní, bratranec a sestřenice.

Žádný z jeho pěti bratrů nezplodil potomka, projevovala se i u nich jistá duševní porucha. Zato Rudolfovi II. se narodilo poslední dítě, dcera, ještě v den jeho smrti.

Jeho sbírky zdědil bratr Matyáš. Které předměty byly nejcennější?

"Habsburkové si nejvíc cenili alabastrové nádoby, kterou považovali za verzi svatého grálu. Tak ji Rudolf koupil. Matyáš po Rudolfovi zdědil velké částky v hotovosti, Rudolf měl plné truhly zlaťáků a stříbrňáků, ale to se rychle rozplynulo a jeho bratr Matyáš se pak dostal do situace, že neměl čím platit. Když kandidoval na císařský trůn ve Frankfurtu roku 1612, tak víme, že moc peněz v hotovosti neměl a svoje finanční závazky řešil tím, že rozdával zlaté a stříbrné nádoby z rudolfínských sbírek, ale rozdával je nikoliv v jejich umělecké hodnotě, ale za cenu kovu."

Historici vyzdvihují Rudolfinský majestát

Historici hodnotí dobu Rudolfinskou výrazně pozitivně, protože skončila vydáním tzv. Rudolfinského majestátu, který umožňoval náboženské svobody. Jak uvedl profesor Petr Vorel, české území se v tom vymykalo.

"Na sklonku Rudolfovy vlády je vydán Majestát, který zaručuje náboženskou svobodu dokonce i poddaným. Ale za to sám Rudolf II. nemohl, on se naopak snažil ještě dva roky po vydání Majestátu situaci zvrátit, ale to se mu nepodařilo. Ale on vytvářel i tou svou nemocí a neschopností racionálně vládnout, neobvyklé prostředí, které vytvářelo možnosti prosadit takové reformy, které by jinak nebyly možné."

článek je se svolením převzatý z Radio Prague International

Od 11. července do 5. srpna se skupina 26 ukrajinských uprchlíků zúčastnila čtyřtýdenního intenzivního kurzu češtiny, který nabízí Jazykové centrum Univerzity Pardubice za podpory Pardubického kraje a Úřadu práce. Cílem výuky bylo pomoci jim orientovat se v každodenním životě v České republice a osvojit si slovní zásobu témat, jako jsou zaměstnání a práce, ubytování a pronájem domu, dovolená a nákup letenek, každodenní povinnosti, vzhled, oblečení a slavné osobnosti z Pardubic a České republiky.

Poslední den výuky se k pracovníkům Jazykového centra připojil prorektor pro vzdělávání a kvalitu doc. Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., kdy při slavnostním zakončení účastníci obdrželi osvědčení o absolvování kurzu. Absolventi ocenili vstřícnou a pozitivní atmosféru při výuce.

Pro zájemce i budoucí studenty uspořádala v červenci Fakulta restaurování opět Letní školu výtvarných technik.

První týden se v modulu A – kresba a modelování pro začátečníky, věnovali účastníci kurzu perspektivě a principům kresby a soustředili se například na stínování, objemy nebo vyjádření různých materiálů. A procvičili si také kresbu zátiší, portrétu a figury pomocí uhlu. Paralelně probíhal kurz modelování, ve kterém zájemci o sochařskou přípravu modelovali hlavy podle sádrových bust. V druhém týdnu pokračoval kurz modulem B – malba pro mírně pokročilé.

Účastníci vyslechli informativní přednášky o teorii barev a kompozičním řešení obrazu. „V praxi si poté vyzkoušeli a procvičili malbu akvarelem na papír a malbu temperou,“ upřesnil vedoucí Ateliéru výtvarné přípravy Fakulty restaurování Univerzity Pardubice prof. Tomáš Lahoda. Ten výtvarný kurz vedl společně MgA. Radkem Petříčkem, Ph.D. a MgA. Pavlem Hoškem. „Zájem o letošní výtvarný kurz fakulty byl rekordní, celkem Letní školu absolvovalo 22 účastníků,“ dodal prof. Lahoda.  Zajímavým zpestřením byl i den v terénu, během kterého se účastníci věnovali malbě akvarelem s využitím motivů v exteriéru z okolí fakulty v Litomyšli.

Účastníci kurzu mají reálnou naději uspět v talentových zkouškách během přijímacího řízení na Fakultu restaurování. Uchazeči o studium mají možnost si před podáním přihlášky ke studiu domluvit také konzultace v Ateliéru výtvarné přípravy a u všech dalších vedoucích oborových ateliérů na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. 

Kontakt na garanta Letní školy:

prof. Tomáš Lahoda, ak. mal.,

tlahoda@hotmail.com

Během hodiny dokáže vyrobit stovky metrů chytrých senzorů, které zabraňují plýtvání, zachraňují baterie nebo pomáhají zemědělcům. Chemik Tomáš Syrový z Fakulty chemicko-technologické začínal s potravinami a léčivy. Dnes tiskne senzory budoucnosti.

Na jedné z vašich přednášek jste hned v úvodu nechal kolovat plenu. Proč?

Publikum je potřeba na začátku odemknout. Snažím se tak navodit dobrou atmosféru a zároveň navázat na téma, protože to není ledajaká plena. Ukrývá se v ní senzor, který pomáhá odhadnout správný čas její výměny.

Kolem senzorů se točí celý váš výzkum. Používají se například i v regálech v obchodech. Co takové senzory říkají?

Jedna nápojová firma jimi sleduje pohyb zboží ve stojanech a v lednicích. Díky našim senzorům má informace o tom, jak jsou regály zaplněné, co je potřeba doplnit, v jakou dobu nejčastěji zákazníci nápoje nakupují nebo jak na zákazníky působí různé reklamní akce, počasí a podobně.

To zní skoro jako Velký bratr.

Z jednoho pohledu je to možná takový Velký bratr, ale podle mě to v budoucnu bude sloužit i zákazníkům. Často se stává, že muž dostane od manželky nákupní seznam, ale když přijede do obchodu, tu nejdůležitější věc tam nemají, takže musí jet jinam. Tyto regálové senzory by v budoucnu měly zákazníky informovat o tom, kde zboží mají a v jakém množství. Až mi tedy manželka příště napíše seznam, aplikace mi vybere nejbližší obchod, který má všechno požadované zboží, a protáhne mě také prodejnou co nejefektivněji, protože mi ukáže, kde přesně zboží najdu. Moje představa je, že přes aplikaci budu moci nákup i zaplatit, takže navíc ušetřím čas u pokladny.

Není to v rozporu se strategií obchodů, které chtějí, abychom se v nich zdrželi co nejdéle?

Je pravda, že supermarkety chtějí, abychom prošli co nejvíce uličkami a cestou posbírali co nejvíce zboží. Věřím ale, že v budoucnu se přidanou hodnotou obchodů stane, aby šetřily náš čas. Nenakoupíme třeba nejlevněji, ale projdeme obchodem co nejsnáze a nejrychleji. Senzory detekce zboží v regálech a na paletách jsou budoucností nejen nakupování, ale i zásobování. Umožní totiž efektivně zásobovat prodejny, které nebudou muset mít tak velké sklady, bude to systém just-in-time.

Takže se budeme moci s takovými senzory setkat i v každodenním životě.

Jasně. Senzory nás budou provázet. Směřují k tomu, že zjednoduší člověku život a budou chránit i jeho zdraví. O to se snažíme s takzvanými potravinářskými senzory, které mají detekovat stav potravin a sdělit nám, zda je jídlo ještě v pořádku, nebo jestli v něm už probíhají nějaké nežádoucí procesy. Některé domácnosti se neobtěžují po datu expirace výrobek zanalyzovat, otestovat čichem a podobně, zkrátka ho automaticky vyhodí. Takže se často vyhazují potraviny, které jsou ještě v pořádku. Když v nich bude jednoduchá senzorika, která řekne, že to kuřecí maso je i po době expirace stále v pořádku, neboť v něm není určitá koncentrace biogenních aminů nebo thiolů, může se zvýšit využitelnost potravin a nebudeme tolik plýtvat.

Budou výrobci ochotní investovat vyšší obnos peněz do výroby chytrých obalů?

Zatím zájem z jejich strany není tak velký. Ve společnosti je ale čím dál větší snaha eliminovat plýtvání potravinami, čemuž se přizpůsobuje i legislativa. Toto je cesta. A výrobci budou brzy nuceni tyto obaly využívat. Od některých už máme signály, že chtějí, protože vědí, že je to trend. Ale cena je samozřejmě zásadní. Je na nás výzkumnících, abychom vyrobili senzoriku, která bude funkční, bezpečná a také superlevná.

Řeší se také potřeba snižovat počet obalových materiálů. A tímto do obalů přidáme další materiál.

Ano, senzory si můžete představit jen jako slabou vrstvu, kterou lze natisknout na již existující obalový materiál. Řadu senzorů lze také připravit na papír, který je rozložitelný. My tedy na obal téměř nic nepřidáme a v tomto směru zátěž nezvětšíme. Navíc látky jsou téměř v přímém styku s potravinami, musejí být proto zcela bezpečné.

Zmiňujete, že senzory se tisknou. Jak to vlastně funguje?

Využíváme například techniku sítotisku, kterou nanášíme senzorické vrstvy na různý tiskový materiál. Důležité je složení tiskových past. Musí mít určité vlastnosti, abychom vytvořili vhodné parametry senzoru, které umožní dostatečně přesné měření. V podstatě je to něco podobného jako tisk na trička. Výhodou je, že produkční rychlost je velmi vysoká a my můžeme vyrobit třeba i desetitisíce senzorů za hodinu. To dovolí masovou a levnou výrobu.

Čím konkrétně jsou tvořeny senzory do chytrých obalů?

Tiskneme je funkčním inkoustem, který v závislosti na přítomnost cizorodých látek nebo mikrobiálního bujení změní barvu, a to třeba z karmínové do žluté, nebo z azurové do oranžové. Změny odstínu jsou výrazné a pro spotřebitele tedy snadno rozeznatelné.

Takže mezi inkoustem a nežádoucími látkami dochází k chemické reakci?

Přesně tak. Děláme v podstatě chemisenzor, který je citlivý na přítomnost různých látek, třeba metabolitů, které vznikají při mikrobiálním bujení. Všechny senzory jsou o reakci s nežádoucí chemickou sloučeninou nebo o odezvách na nějakou fyzikální veličinu – třeba teplotu, ultrafialové záření a podobně.

Vraťme se ještě k tomu, kde se senzory používají. Pomáhají třeba i zemědělcům.

Spolupracujeme s partnery nyní na vývoji senzorů pro chytré zemědělství, které mají za úkol měřit vlhkost v zemině. Umí dokonce změřit i teplotu a měří v několika hloubkách. Používají se pro analýzu stavu zeminy. Třeba ve sklenících s automatickými závlahovými systémy je díky nim možné řídit účinnou závlahu. Tím můžeme snížit spotřebu vody. Když se umístí do polí, připojí se k nim komunikační jednotka, která přenáší data o stavu zeminy na cloudové úložiště. Ta mohou zemědělcům pomoci s analýzou po sklizni.

Některé senzory vypadají jako lyže. Kde konkrétně mohou takto dlouhá prkna pomoci?

Tento senzor bude umístěn v kukuřičném porostu, proto je tak vysoký. Jedná se o dřevěné prkno, na kterém jsou natištěné senzory, které jsou také environmentálně šetrné. Senzor se zapíchne do země zhruba půl metru a jeho velká část bude nad povrchem. Nyní máme navíc na tisk na dřevo podaný evropský patent.

Proč by měly být senzory i v bateriích?

Je to oblast, která dnes všechny zajímá. Roste zájem o elektromobilitu a hybridní solární systémy. Sám jsem do toho minulé léto naskočil, když jsme doma instalovali solární elektrárnu s bateriovým úložištěm a začal jsem jezdit elektromobilem, což je pro mě další reálná laboratoř a zdroj řady informací. Z vlastní zkušenosti tedy moc dobře vím, že se zvyšujícím se zájmem o tuto problematiku přichází také mnoho otázek a obav o to, jak dlouho vlastně baterky vydrží.

Jak tomu mohou senzory pomoci?

Pomocí senzoru můžeme analyzovat vnitřní prostředí baterie. Stejně jako doktor dokáže z rozboru krve vyčíst mnohé o zdraví pacienta, senzor nám díky analýze částí baterie dokáže říct, v jakém stavu baterie je. Když budeme znát její stav, můžeme prodloužit její životnost tím, že vhodným zákrokem zastavíme nějaký nežádoucí proces, který se v ní odehrává. I na tento senzor jsme nyní se zahraničním partnerem podali mezinárodní patentovou přihlášku.

To zní jako dobrá zpráva pro budoucí i současné majitele elektromobilů.

Vize do budoucna je taková, že se nám díky senzorům podaří prodloužit životnost baterie třeba právě v elektromobilu. Máme v rukách nástroj k analýze, ale zároveň nástroje, které pomohou při „léčení“ baterií, čímž můžeme prodloužit jejich životnost o desítky procent.

Jak jste se vlastně dostal k chemii?

K chemii mě to táhlo od malička, už jako dítě mě zajímaly petardy. Z lásky k výbušninám jsem se chtěl dozvědět i více o tom, co se v nich odehrává a jak chemicky fungují. Až to v jeden okamžik dopadlo nešťastně. Jedna slož mi vybuchla v ruce a skončil jsem s vážným poraněním. Už učitel na střední škole mi říkal: „Syrový, jestli se ti něco stane, tak za mnou nechoď.“ No a pak se to jednou stalo. Jak se říká, věda si žádá oběti (smích).

Hádám, že poté jste výbušniny opustil.

Ano, v tu chvíli jsem se začal věnovat analytické chemii, kde jsem se připojil k výzkumu v oblasti léčiv. Věnoval jsem se ale i informačním technologiím a grafice, díky čemuž jsem se dostal na Katedru polygrafie a fotofyziky.

Vaše žena je zároveň vaší kolegyní, takže má pro vaši práci pochopení. Prý jste o Vánocích chtěl tisknout i cukroví. Prošlo to?

Nakonec to nedopadlo, ale někdy to ještě vyzkouším (smích). Je to úsměvné, protože jako střední školu jsem dělal potravinářskou průmyslovku v Pardubicích. Odmaturoval jsem jako cukrář, pekař. Manželka mi vždycky říká, že jsem pekař, ale doma nic neupeču. Tohle by byl moment, kdy bych to mohl zlomit. Tak třeba příští Vánoce.

doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. (1979)

• Působí na Katedře polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické
  Univerzity Pardubice, kde se zaměřuje na materiálový tisk.
• Je autorem řady patentů, užitných vzorů, funkčních vzorků
  a ověřených technologií, na které má licence.
• Podílel se na vývoji chytrých inkontinenčních
  plen určených např. pro zařízení LDN.
• Vyvinul také bandážový senzor, který kontroluje stav krytu rány
  a určuje vhodný okamžik výměny bandáže.
• Je fanouškem elektromobility a solární výroby elektřiny.
• Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, rád fotí, zajímají ho
  nové technologie, které se často časem prolínají s jeho výzkumem,
  čte rád literaturu faktu, odbornou literaturu.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.