Ivana Lomová sleduje ve svých cyklech realistické malby témata reflektující autorčiny zážitky z různých prostředí. „Já se snažím vyvolat a znovu zrekonstruovat své vzpomínky, proto způsob, jakým nakládám s fotografickou předlohou, připomíná spíš restaurátorskou práci,“ říká o svém postupu od fotografické předlohy k obrazu. Jde o proces čištění, vyjímání, přidávání, pozměňování, retuší nebo zvýraznění některých prvků z fotografie do výsledného obrazu. Každý z autorčiných zážitků nebo motivů je tak redukován na signifikantní esenci daného výjevu.
Lomová zachycuje ve svých cyklech obyčejné, nespektakulární městské prostory, omšelé zdi nebo fasády mizejících domů, prázdné interiéry veřejných prostor, úřadů a čekáren, krajiny za okny vlaku i exotické džungle, nebo momenty z různých lidských situací. Jsou v nich všední, běžné situace převzaté z fotografií rodinných alb, střípky z dovolených u moře, lidé čekající na zastávce, scény z kaváren nebo vlakového kupé. Postavy jsou pohrouženy do dialogů, většinou však vidíme jedince v osamělém přemítání nebo jen zdánlivě nezúčastněném hledění.
Ve vystaveném cyklu „Galerie“ je zájem autorky soustředěn na momentky z galerií a muzeí, kterých si začala všímat na výstavách v přestavěném nádraží Hamburger Bahnhof v Berlíně, a pak i jinde v Německu. Nezaostřuje svou pozornost na vystavená díla, ale na situace kolem, na kustody a kustodky, kteří jsou neodmyslitelnou součástí výstavního provozu, respektive dozoru. Podobně jako jsou na fotbalových zápasech mezi hřištěm a tribunami rozestaveni pozorovatelé, kteří jsou po celou dobu utkání obráceni zády ke hře, dění nevidí a pouze sledují reakce publika, aby byli připraveni zasahovat a chránit hráče před případným napadením nebo jinými excesy, mají kustodi sledovat návštěvníky a zajištˇovat ochranu děl. Mají tedy i vystavená díla stále na očích. Ladislav Kesner vidí v obrazech z cyklu „Galerie“: „…jakýsi kompozitní portrét postavy kustoda, ukazují existenci definovanou pohledy, směnu prožitou v oscilaci mezi bedlivým sledováním druhých a zíráním do prázdna, střídáním bdělé ostražitosti a unavené apatie. Stejně jako v Cyklech kaváren a vlaků zde pokračuje podrobné ohledávání stavů pohroužení do sebe, zkoumání stavu osamělosti v davu. Zdánlivě tu nejsou žádné viditelné emoce, avšak nejedná se o klinicky odtažité zkoumání, obrazy jsou subtilní výzvou k vcítění do situací a prožívání těch druhých.“
Lomová maluje analogie reality, konstruuje paralelní světy na základě svých fotografických předloh existujících míst a situací. Obrazy nevyprávějí příběhy, ale ukazují zastavení v čase, momentky, kde není před a po. Ojediněle vidíme záda osamoceného diváka, jak zkoumá obraz před sebou, povětšinou však kustody, kteří jsou zastiženi v prázdných výstavních prostorách nebo chodbách v jakémsi limbu, okamžiku čekání, trávení často monotónního běhu času, kdy je návštěvníků málo nebo nejsou žádní, a zbývají jen „okoukaná“ umělecká díla, na která se musejí stále dívat. Vnímají je vůbec? Mají na ně celou věčnost, ale rezonují v nich?, vidí více než divák, který před nimi stráví jen pár minut? nebo jim už lezou krkem a berou je jen jako nutný přívěšek, jako prázdnou kulisu jejich jednotvárné práce, a už dávno je nevnímají? Jsou sami, uzavření v klecích se skvosty vysoké kultury, které jim izolaci jen násobí. Nezbývá než nepřítomně hledět do zdi, na zem, do stropu. Nebo si lovit v mobilu, což ale možná není v Německu, odkud tito uniformovaní kustodi (snad kvůli větší vážnosti a autoritě?) pocházejí, při práci ani povoleno? Poněkud smutná, deprimující zpráva o odcizení ve vztahu k současnému umění. Svědectví, které je přeneseně také možné vnímat jako „…metaforu dočasné či dlouhotrvající izolace a osamělosti současného člověka.“(Kesner). Autorka ke svým pocitům poznamenává: „Později při malování jsem začala nacházet řadu paralel mezi situací v galerii a v našem současném světě obecně. Jakési čekání na “cosi”, ty strnulé postoje a duševní nepřítomnost, jakási zaraženost a odcizení, to vše připomínalo každodenní současnost.“
Tomáš Lahoda
Ivana Lomová: samostatné výstavy- vyběr
2021 Zastavení v běžné chvíli, Art for Good, Praha, on-line na artforgood.cz
2020 Ve městě, centrum současného umění DOX, Praha, (kur. Milena Slavická)
2019 Arte HD, 8gallery, Praha
2018 Čekárna, Galerie Dolmen, Praha
2017 Ivana Lomová-obrazy, Lucie Lomová-komiks, Galerie F. Drtikola, Příbram
2016 Všichni ti cestující, G4 art centrum galerie 4, Cheb
Nové obrazy, 8gallery, Praha
2015 Prázdno, Galerie Václava Špály, Praha, (kur. Ladislav Kesner)
Obrazy z Ložnice, Galerie Villa Pellé, Praha, (kur. Marek Pokorný)
2013 Voliči, Galerie Vltavín, Praha
Galerie ve věži, Planá u Mariánských lázní
2012 Galerie U bílého jednorožce, Klatovy
2011 Wortnerův dům, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice (kur. Hynek Rulíšek)
Kavárny, Galerie České pojišťovny, Praha
2010 Kočka a já, Galerie 5. patro, Praha
Sesterstvo, Galerie Fotografic, Praha
Slávia, Galerie Via Art, Praha
2008 Pták Ohnivák, Galerie České pojišťovny, Praha
2007 Ráj, Galerie Via Art, Praha
Ivana Lomová 2003-2006, Galerie umění Karlovy Vary - Letohrádek Ostrov
Noc, Galerie Vltavín, Praha
Východočeská galerie v Pardubicích
2005 Dokud nás smrt nerozdělí, Galerie České pojišťovny, Praha
2004 Štěstí, Galerie Via Art, Praha
Dítě Uvnitř, Moravská galerie, Atrium Pražákova paláce, Brno, (kur. Milena Slavická)
2002 Galerie Pintner, Frankfurt n /M, Německo
2001 Galerie Kampf, Basilej, Švýcarsko
2000 Pod Dekou, (s Erikou Bornovou), Galerie MXM, Praha, (kur. Martina Pachmanová)
1999 Muži a Ženy, Galerie Václava Špály, Praha, (kur. Milena Slavická)
1998 Výlet do lesa, Galerie Litera, Praha
1997 Život je dobrý, Galerie Malá Špálovka, Praha, (kur. Milena Slavická)
1994 Galerie Fronta, Praha
