Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Galerie Univerzity: Aleš Zapletal - Ephemera
-
Aula Arnošta z Pardubic, Studentská 519 kontakt

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma. 

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.


O autorovi

Aleš Zapletal – Ephemera

Romantické krajiny jsou výchozím bodem inspirace Zapletalových scenérií, spíše než ty skutečné však krajiny již přetvořené, umělé, ztvárněné v dílech umělců 19. století, nebo i fantazijní krajiny ze světů animovaných pohádek. Ephemera, pomíjivost, je nejen obsahovým znakem jepičího života člověka v poměru k vesmírné dimenzi, ale i chatrakteristickým rysem malířského procesu, kdy autor každý obraz neustále přemalovává a nechává se inspirovat nově vzniklými fázemi, aby je opět přemaloval až do výsledné podoby.

Série krajin převážně z let 2016 - 17 připomíná stylizovanou typologii kulis z hraného filmu Flintstones. V jakýchsi idealizovaných pravěkých krajinných pohledech holých skalisek, jeskyň nebo ostrovů v moři beze známek života se vyskytují podivné zbytky předešlých lidských výtvorů či jejich otisky z dávno minulých – našich - dob. V pustých, mírně bizarních krajinách zde nalézáme roztroušené zbytky dávné lidské existence, často jsou to náznaky nebo odkazy na různá, z našeho 20. století známá ikonická výtvarná díla, která jako by přežila nějakou globální katastrofu. Najdeme zde poukazy na známá land artová díla Roberta Smithsona ze 60tých a 70tých let, jako jeho je krajinná intervence Spirálové molo (1970) na břehu Velkého solného jezera v Utahu, nebo vylitý obsah lepidla z barelu ze strmého svahu(Glue Pour). V jiné krajině, kde z moře vyčnívají vysoké činné sopky, se mezi nimi proplétá dřevěná bárka, táhnoucí na laně archu/ostrov, porostlý či obydlený jen malým výběrem idealizovaně schematizovaným stromovím. Opět odkaz na land-artovou kreaci Smithsona a jeho umělý ostrov. Jinde jsou na malé ledové kře doslovné reference na Brancusiho Nekonečný sloup nebo sochu Henryho Moora. Jinde se mezi krápníky obří jeskyně setkává iglú s autem, které připomíná první aerodynamické automobily ze 30. let.

V novějších obrazech se krajiny mění z teplých pouštních zarámování na téměř monochromní, černo šedo bílé, křehké sférické scenérie se sítí linií cest a spletitých větvoví stromů, zabydlené rozmanitou škálou znaků a tvarů, které někdy více či méně připomínají konkrétně rozpoznatelná stvoření nebo věci z našeho světa. Idealistické krajiny končí až v absurdně uměle vytvářené krajinné vesmíry konstruované jakoby podle nějakého předem naplánovaného rigidního mustru, který se nakonec svou přísně danou geometrickou strukturou na hony vzdaluje uvolněné a přirozeně modelované romantice. Jako by se do výstavby krajiny vložila ruka stvořitele-inženýra a jeho plánování, které určuje typologii flóry a vymezuje i směr pohybu různorodé fauny, od jelenů po žraloky kladivouny.

Poslední série krajin se pak mění ve snové, pohádkově laděné scenérie s řekami a vysokými horami zahalené do mlhavých závojů úsporného chladného koloritu, kde vesele poletují hloučky homoidních jepic, užívajících si krátkého okamžiku svého života plnými doušky v pomíjivém pozemském ráji.

Přes fantastické prvky mystických krajin i návštěvu mravenečníka jako jediného diváka v muzejní cele s podivnými vystavenými exponáty se zdají být tato prostředí známá a přijatelná: mohou to být obrazy našich snů. Jak se kdysi vyjádřil Luis Buňuel o obrazech surrealistické malířky Leonory Carrington, jejíž krajiny mohou vzdáleně Zapletalovy obrazy evokovat: osvobozují nás od skličující reality našich dnů.

Snad se tedy nedočkáme naplnění obrazu Vyhynulé druhy, který může představovat alegorickou vizi konečné fáze naší civilizace. Potkáváme zde poslední představitele fauny (běžící pes/liška?), flóry (poslední klas kukuřice), a umění – obraz modernistické geometrické abstrakce na jakémsi designovém futuristickém kole, jehož sedlo na pozadí modré oblohy zároveň připomíná mizející obláček s trochou vláhy.

Tomáš Lahoda


MgA. et MgA. ALEŠ ZAPLETAL, Ph.D. 

2017 – 2021   Doktorské studium. AVU, Ateliér malířství (Vladimír Skrepl)
2014 – 2016   Navazující magisterské studium. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Ateliér   malířství (Jiří Černický), ateliér Intermediální konfrontace (Jiří David)
2009 – 2015   Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér malířství 1 (Vasil Artamonov, Tomáš Lahoda)
2014 Stáž – Akademie výtvarných umění Karlsruhe, Karsruhe, Německo
2011 Stáž – Fakulta výtvarných umění, Universidad del País Vasco, Bilbao, Španělsko

Samostatné výstavy 

2020 Přírodní stavitelství, Cifra Gallery, Doubice
2020 Psychosomatic souvenir shop, Galerie FaVU, Brno
2019 Smutná jóga, Zaazrak Dornych, Brno
2019 Somaterra, Národní dům, Mikulov
2018 Natürlich, Embassy Gallery, Helsinki
2018 Muzeum zítřejšího počasí, Pop Up Gallery Pragovka, Praha
2018 Molo, Galerie Panský dům, Veselí nad Moravou
2017 Permakultura, Galerie NoD, Praha
2017 Monument in reverse, Galerie Potencia, Krakov
2016 Earthworks 2, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2016 Earthworks, Galerie TIC: Galerie mladých, Brno
2015 Rozum poznává sám sebe a jiná dobrodružství, Galerie 35m2, Praha
2014 Klubovna, Galerie Jelení, Praha