Čich hraje důležitou roli v sociálních vztazích a kvůli jeho absenci se dá ztratit i zaměstnání. Až dvacet procent lidí přitom trpí poruchou ztráty čichu. O jeden z pěti smyslů dočasně přicházejí i pacienti s covidem. Jak znovu začít cítit vůni? Lídr excelentního vědeckého týmu na Fakultě zdravotnických studií MUDr. Jan Vodička, Ph.D., v rozhovoru představuje unikátní projekt k vyšetření chuti v době epidemie, mluví o léčbě a tréninku čichu i jeho propojení s chutí.

Kolik lidí ročně přijde o čich?

Přibližně 20 procent lidí trpí poruchou čichu a 5 procent v populaci ztratilo čich úplně. Velká část pacientů si poruchu čichu vůbec neuvědomuje. Jedná se například o pacienty s Parkinsonovou chorobou, u nichž je porucha čichu typická, ale na vyšetření chodí zcela výjimečně.

Jak důležitý je čich pro člověka?

Obecně ženy vnímají poruchu čichu daleko intenzivněji. U kuchařů nebo degustátorů vína ztráta čichu může znamenat i ztrátu zaměstnání. Čich a chuť se uplatňují při konzumaci stravy, kdy si kontrolujeme kvalitu požívaného jídla. Čich může upozornit na nebezpečné látky v prostředí a důležitá role je také sociální. Pacienti bez tohoto smyslu nevědí, jak sami voní, nebo se nemohou zapojit do debaty o jídle a pití při společné večeři.

Čím to je, že po prodělání nemoci COVID-19 někdo ztratí čich a chuť na krátkou dobu, a jiný se s problémy může potýkat mnohem déle?

U naprosté většiny pacientů dochází k úpravě poruch čichu do 4 týdnů. U některých lidí mohou poruchy trvat déle. To je velmi pravděpodobně v důsledku rozsáhlejšího postižení čichového epitelu.

Co když se ani po měsíci čich nevrátí. Pak vyhledat odborníka?

Odborníka je ideální vyhledat, pokud poruchu čichu pozorujeme asi 4 týdny a nejsou známky zlepšení. Poruchy čichu se mohou projevovat u onemocnění COVID-19 několik dní, nicméně u části osob mohou trvat měsíce. Nejsou výjimkou pacienti, u nichž se porucha čichu po prodělání virového onemocnění upraví až po několika letech.

Zajímavé je, že řada lidí po prodělání koronaviru cítí pachy. Jak je to možné?

Přibližně 18 procent pacientů s poruchou čichu po onemocnění COVID-19 udává změněné vnímání vůní. Často je popisují jako nelibé pachy, například vůni spálené gumy. Tento jev nazýváme parosmie. Předpokládá se, že některé z čichových receptorů nefungují zcela správně a čichový vjem je tak změněný. Podle některých studií se může jednat o projev regenerace čichu.

Jak léčíte pacienty, kteří po prodělání covidu přišli o čich a chuť?

Nejdříve provedeme základní vyšetření a testujeme čich pomocí standardních metod. Na naší klinice pomocí Testu parfémovaných fixů a Sniffin‘ Sticks testu, a také vyšetřujeme chuť pomocí chuťových proužků. U nejasné příčiny vzniku poruchy čichu doplňujeme vyšetření magnetickou rezonancí a vyšetření na protilátky proti viru SARS-CoV-2. Pak navrhneme léčbu.

Když člověk ztratí čich, dojde vždy také ke ztrátě chuti?

Vztah fungování čichu a chuti je velmi úzký. Obecně u pacientů s poruchou čichu dochází i k mírnému zhoršení chuťové funkce. Důležité je, že lidé uvádějí poruchy chuti slovy, že jim jídlo chutná jinak. Často se přitom jedná o tzv. retronazální poruchu čichu.

Při polknutí stravy dochází k uvolnění pachových látek přes nosohltan do dutiny nosní. Tím se čich významně uplatňuje na čichovém a chuťovém vjemu přijímané stravy. Velmi často pak zjistíme zcela ztracený čich a zachované chuťové schopnosti. Proto se ptáme pacientů, kterým jídlo chutná jinak než dřív, zda stále cítí slanou, sladkou, hořkou a kyselou chuť.

Může člověk ztratit pouze chuť?

Poruchy chuti bez poruch čichu jsou velmi výjimečné.

Pracujete na projektu „Vyšetření chuti v době epidemie COVID s využitím telemedicíny“. Získal jste na něj i grant. Můžete jej blíže představit?

Jde o vytvoření testovacího setu pro samovyšetření chuti, který se skládá z testovacích proužků a aplikace pro telefony a tablety s kamerou. Aplikace, respektive software, bude sloužit jako interaktivní návod k vykonání samovyšetření, kontrolní prostředek správného provedení samovyšetření, prostředek pro sběr dat od vyšetřované osoby a pro stanovení výsledku vyšetření. Dále jako médium pro volitelné elektronické zaslání výsledku testu ošetřujícímu lékaři.

Na jakém principu fungují chuťové proužky?

Chuťové proužky slouží k vyšetření čtyř základních chuťových kvalit – tedy sladké, slané, hořké a kyselé. Na každém proužku, který tvoří buď filtrační papír nebo folie, je nanesena chuťová látka. Proužek si pacient přiloží na jazyk a musí uvést, jakou chuť cítí.

Jak jste propojený s Centrem transferu technologií a znalostí?

S CTTZ spolupracujeme, jejich pomoc vnímám především v oblasti zařazení výsledků naší práce do praxe a do komerční oblasti.

Jak probíhá spolupráce?

Spolupráce nyní probíhá mezioborově, tedy nejen na Fakultě zdravotnických studií, ale také se zástupci Fakulty elektrotechniky a informatiky a Fakulty chemicko-technologické. Účastní se také Pardubická nemocnice, NPK, a.s. V plánu je spolupráce s Centrem pro čich a chuť v Drážďanech a také s ORL klinikou v Ženevě. Vyšetření chuti chuťovými proužky je prováděno již mnoho let, metoda vznikla v Německu. Naším cílem je, aby si chuť mohli vyšetřovat pacienti sami a samotný postup vyšetření byl pro pacienty atraktivnější.

Mohou tyto proužky ukázat na možnost, že je člověk pozitivní na covid?

V současnosti se určitě jedná pouze o doplňkový test vyšetření u nemocných s COVID-19. Test si neklade za cíl nahradit antigenní testování nebo test PCR. Umožňuje nicméně stanovit funkci našich chuťových buněk. Poruchy chuti se objevují nejen u nemocných s COVID-19, ale také s neurologickými a metabolickými nemocemi.

Pacientům, kteří přišli během covidu o čich, doporučujete tzv. čichový trénink. Co to znamená?

V současnosti je to jediný postup, u nějž byl prokázán efekt na zlepšení čichu. Pacienti dvakrát denně volně čichají ke čtyřem vůním – růži, eukalyptu, hřebíčku a citronu po dobu několika minut. Čichový trénink je nutné aplikovat dlouhodobě, alespoň půl roku.

Dělá čichový trénink divy?

Podle dostupných studií divy dělá. Moje osobní zkušenost je taková, že záleží především na přístupu pacientů. Mnoho z nich přestane čichový trénink aplikovat po několika dnech. Čichový trénink vyžaduje aktivní přístup, který je klíčový pro účinek léčby. Nutné je také v čichovém tréninku vytrvat.

Pokud nezabere ani čichový trénink, existují léky, které stav zlepší?

U sinonazálních poruch čichu jsou účinné kortikoidy podávané do úst nebo do žíly. Nově je u těchto pacientů účinná také biologická léčba. U ostatních léků nebyl efekt spolehlivě prokázán, proto je pacientům nedoporučujeme. Zkoumaly se vitamíny, alfa lipoová kyselina, minerály (jako například zinek) a další.

Dá se operativním zákrokem ztráta čichu vrátit?

Chirurgicky lze čich navrátit pouze u části pacientů s dlouhodobým zánětem dutiny nosní a vedlejších nosních dutin. Provádí se tzv. endoskopické ošetření, kdy pod kontrolou optiky ošetříme vedlejší nosní dutiny.

Pacienti, kteří přišli o čich během života, tvrdí, že si „skrze hlavu“ dokáží vybavit chuť určitého jídla. Je to možné?

Určitě ano, čich je velmi úzce spojen s paměťovými oblastmi mozku. I po letech si lidé při určitém pachovém vjemu vzpomenou na situaci, kterou v minulosti prožili, nebo se „vrátí do dětství“ právě díky pachové stopě.

Jste lídrem excelentního týmu univerzity, čím se ve výzkumu zabýváte?

Náš výzkum se v oblasti čichu zabývá především problematikou vnímání libosti pachových látek a problematikou dýchání při čichové stimulaci, tzv. respirační olfaktometrie. V oblasti chuti se pak snažíme najít ideální metodu pro záchyt chuťových poruch. Zájem je také v oblasti sluchu a včasného záchytu jeho poruch.

Nejčastější příčiny poruch čichu

Povirové

vznikají po prodělaném virovém onemocnění horních cest dýchacích

je způsobena respiračními viry (RS viry, viry chřipky) a v dnešní době především virem SARS CoV-2, způsobujícím onemocnění COVID-19

postižen může být čichový epitel, který je napadán přímo virem (např. COVID-19), čichové nervy nebo čichová centra (např. u herpetických virů).

Sinonazální

vznikají při onemocnění dutiny nosní a vedlejších nosních dutin, nejčastěji se jedná o dlouhodobý zánět s tvorbou nosních polypů

je způsobena částečně ucpáním nosu, kdy se molekuly pachových látek nedostanou k čichovému epitelu, a částečně se jedná o zánět v oblasti čichového epitelu

Poúrazové

vznikají po úrazech hlavy, typický je např. pád na zátylek

je způsobena přetrháním nervových vláken procházejících spodinou lební nebo v důsledku kontuze (pohmoždění) v oblasti čichových center

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Na unikátní absolventské síti my.upce.cz vzniká nový Mentorský program pro absolventy Univerzity Pardubice. Nabízí pomoc a příležitost všem aktivním absolventům. Snaží se najít a nabídnout zkušené průvodce, propojuje kontakty a pomáhá absolventům v cestě za vysněnou prací. Jednoduše spojuje zkušené absolventy (mentory) s absolventy - juniory (mentees).

Díky osobní online spolupráci mohou mentoři předat své dlouholeté pracovní zkušenosti a know-how mladým absolventům, kteří hledají praxi, stáž nebo jiné uplatnění v pracovní sféře. 

Univerzita v rámci programu navázala spolupráci s primářem oddělení klinické biochemie v Nemocnici Benešov Liborem Kuboškem, který je absolventem Fakulty chemicko-technologické.  A také s IT specialistou a vývojářem Lukášem Havrdou, který je také absolventem Fakulty chemicko-technologické.  

Kontakt:

Bc. Anna Sedláková 
absolventi@upce.cz 

Etnolog a spisovatel Tomáš Boukal, působící na Katedře sociální a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, se dlouhodobě zaobírá původními obyvateli Sibiře, kterým věnoval celou řadu knih. Nejnovější z nich právě vyšla v nakladatelství Host pod názvem Cesta mrtvých.

Mezi příslušníky malého sibiřského národa Mansů, obývající povodí řeky Pelym v podhůří Uralu, se autor vypravil už několikrát a své bohaté zážitky i poznatky zúročil nejen na poli vědy, ale také coby prozaik. Kromě titulů jako Cesta lesem nebo Duch tajgy, spadajících do žánru literatury faktu, totiž napsal i skutečnými událostmi inspirovaný román Hřbitov nevěst s podtitulem „sibiřská detektivka“ a postavou českého etnologa v roli amatérského detektiva. Na pomezí non-fiction a beletrie pak lavíruje Boukalova nejnovější kniha, která nese podtitul „skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů“.

Návrat domů jako cesta do minulosti

Oním reálným protagonistou příběhu je Saša Kurikov, s nímž se autor poprvé setkal v roce 1999, kdy jednomu z posledních Mansů na horním toku Pelymu bylo osmnáct. Naposledy jej viděl v roce 2014 a krátce nato se doslechl, že byl Saša odsouzen za pokus o vraždu. Napadení přítele pod vlivem alkoholu mu nakonec vyneslo pět let v nápravné kolonii. V roce 2019, kdy jej propustili na svobodu, se však Tomáš Boukal vypravil na Sibiř příliš pozdě – namísto Saši na něho čekala jen několik měsíců stará zvěst o jeho sebevraždě. A právě lovcovy nelehké poslední roky, strávené odpykáváním trestu a následným návratem domů, se autor snažil zrekonstruovat ve své knize.

Zatímco o autorově poučenosti, co se týče pojednávaného tématu, nemůže být pochyb, jeho stylistické schopnosti přece jen nedosahují úrovně zkušeného publicisty či prozaika. Celým vyprávěním navíc prosvítá sice záslužný, ale na beletristické dílo přece jen příliš jednostranný autorský záměr, totiž vměstnat do Sašova příběhu co nejvíce prvků osobité kultury jeho lidu. Tomáš Boukal se tu opírá nejen o protagonistovo vyprávění a osobní zkušenosti, ale čerpá i z cizích výpovědí a nastudované literatury, a vedle toho si vypomáhá rovněž fabulací. Výsledný text má blízko k žánru literární reportáže a přímo vybízí k cestování prstem po mapě, která ale v knize bohužel chybí.

Kniha vypovídá o tragickém zániku jednoho svébytného světa, který zapálený český etnolog zdokumentoval nejen na stránkách několika knih, ale dokonce i formou etnografického filmu pojmenovaného taktéž Cesta mrtvých, který Tomáš Boukal natočil společně s Milanem Durňakem a který můžete zdarma zhlédnout na YouTube.

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Vltava.
autor: Petr Nagy | foto: Nakladatelství Host,archiv Tomáše Boukala
Český rozhlas Vltava

Že nemůže být výhybka chytrá? Odborníci z Univerzity Pardubice spoluvytvářejí komplexní diagnostický systém výhybek, který dokáže, že ano. Sám oznámí poruchu výhybky, a navíc přispěje ke zvýšení bezpečnosti, zlepšení údržby a sníží náklady na železniční infrastrukturu. Novinka se zkouší ve výukovém a výzkumném centru dopravní fakulty v Doubravicích, praktické testy výhybky pak na trase Praha-Ostrava.

Odborníci z Dopravní fakulty Jana Pernera vyvíjí inteligentní autonomní systém pro diagnostiku železničních výhybek. „Diagnostiku výhybek řešíme z projíždějícího vozidla, což má výhodu v efektivitě hromadného sběru dat, danou četností průjezdu vozidla úsekem i několikrát denně, a možností okamžitého porovnání stavu všech problematických prvků dopravní cesty, v našem případě výhybek,“ říká člen řešitelského týmu Ing. Martin Kohout, Ph.D., z Dopravní fakulty Jana Pernera.

Systém umožní nejen včas zachytit zhoršování technického stavu výhybky, ale také pomůže správci infrastruktury při prediktivní údržbě. To znamená, že bude předpovídat vývoj stavu konstrukce výhybky a odhalí případný problém nebo poruchu. V rámci projektu proběhne vývoj, sestavení a odzkoušení hardwarového řešení, které bude dostatečně odolné pro několikaleté použití, bude modulární a bez vlivu na provoz.

Díky novým technologiím by se výhybky nemusely kontrolovat tak často jako nyní. Výjezdy odpovědných pracovníků Správy železnic za výhybkami jsou časově náročné. „Hodnocení stavu výhybky a především odhad vývoje je dnes založen v nemalé míře na subjektivních zkušenostech a znalostech kvalifikovaných zaměstnanců ve svěřených okrscích. Nové technologie by měly správci infrastruktury umožnit centrálně koordinovaný kontinuální sběr kvantifikovatelných dat a predikci, založenou na analýze velkého vzorku dat,“ popisuje Martin Kohout.

Objem železniční dopravy, která slouží k osobní a nákladní přepravě, neustále narůstá. Její velkou výhodou je, že nezatěžuje životní prostředí. Proto je celoevropskou snahou přesunutí přeprav nákladu ze silnice na železnici, kde ovšem rozvíjející se intenzivní příměstská doprava vyčerpává kapacitu trati. Na nejvytíženějších hlavních tratích tak nákladní doprava využívá zbývající kapacitu během noci. Jakákoli výluková činnost pro údržbu či opravu trati je vždy velkou dopravní komplikací. Kontinuální online diagnostika může pomoci zamezit lokální omezení rychlosti z důvodu závad nejnamáhavějších částí výhybek, a také následné výluky na trati spojené s časově náročnými opravami. Výsledky projektu přispějí k optimalizaci časování údržbových zásahů, které by mělo vést k prodloužení životnosti výhybky, zvýšení bezpečnosti a plynulosti železničního provozu.

K testování výhybek si odborníci z Dopravní fakulty Jana Pernera vybrali hlavní koridor Praha-Ostrava. Kvůli extrémní provozní zátěži na této trati jsou schopni sledovat a analyzovat téměř celý životní cyklus výhybky. Jedna ze sledovaných výhybek je například v Moravanech u Pardubic.

Technické zázemí má řešitelský tým v rámci vlastního vývoje ve výukovém a výzkumném centru v pardubické části Doubravice, kde odborníci laboratorně testují prototypy vyvíjeného hardwaru. S vývojem hardwaru pro sběr dat a s realizací provozních měření to ovšem nemají lehké. Provozní testování komplikuje pandemická situace, během níž se omezuje rozsah železniční dopravy, vstupy do podniků a dep, konzultace s odborníky a uživateli.

„Provizorně testujeme chování zařízení a řídícího softwaru pro sběr dat i na automobilech. Dokud se ale nedostaneme do železničního provozu, není možné odhalit slabiny systému a posunout se v řešení dále. Pokud se vše podaří, bude prototyp autonomního zařízení sbírat první data o stavu výhybek na konci března,“ optimisticky uzavírá za tým řešitelů Martin Kohout.

Projekt Výhybka 4.0

řeší experti z Dopravní fakulty Jana Pernera od loňského roku. Projekt zaštiťuje Technologická agentura ČR v rámci programu Doprava 2020+. Tým řešitelů Dopravní fakulty Jana Pernera tvoří tři odborníci Katedry dopravních prostředků a diagnostiky, Oddělení kolejových vozidel: Ing. Martin Kohout, Ph.D., Ing. Aleš Hába, Ph.D., a Ing. Jakub Vágner, Ph.D. Na projektu se podílí také pracovníci ze stavební a strojní fakulty Vysokého učení technického v Brně a pardubické firmy RETIA, a.s. Hlavním řešitelem projektu je společnost DT – Výhybkárna a strojírna v Prostějově, světový výrobce výhybek, s ním kolegové z dopravní fakulty dlouhodobě spolupracují.

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

I přes nepřízeň současné "covidové doby" jsme zvládli další posun v realizaci praktické části výuky u budoucích zdravotnických záchranářů. 

Od roku 2014 je součástí studijního programu  Zdravotnický záchranář jeho praktické části i Kurz řidičských a navigačních dovedností. Součástí kurzu, jak již název napovídá, je prověření řidičských schopností skrze jízdu zručnosti nebo absolvování školy smyku. Všechny tyto činnosti se opírají o povinnou teoretickou přípravu. Zmiňované navigační schopnosti získají studenti nejen teoretickými znalostmi, ale právě při práci s radiostanicemi a nácviku orientace v terénu. To vše je základem práce s GPS souřadnicemi.

Jak ovládnout ve smyku vybavenou sanitku?
Díky stále se rozšiřující spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Pardubického kraje se letos povedlo realizovat povinnou část tohoto kurzu s jejich velkým přispěním. Studenti 3. ročníku zdravotnického záchranářství si tak užili adrenalinu školy smyku v několika sanitkách vozového parku ZZSPAK. V předchozích letech byly školy smyku realizovány ve vozech osobních.

"Spolupráce s kolegy z praxe je velmi důležitá a vážíme si ji, protože vždy přispívá k dalšímu zvýšování kvality studia, a tím i vyšší připravenosti studentů do praxe," dodává Mgr. Jindra Holeková, vyučující a garantka odborné praxe zdravotnických záchranářů a záchranářka v jedné osobě. A přidává poděkování kolegovi Michalu Maškovi, externímu pedagogovi a záchranáři pardubické záchranky za skvělou organizaci celého kurzu, a také všem lektorům kurzu z řad řidičů ZZSPAK.

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek předal tento a minulý týden dvěma profesorům jmenovací dekrety.

Nového profesora Petra Hájka v oboru Systémové inženýrství a informatika má Fakulta ekonomicko-správní. „Profesor Hájek je excelentní vědec. Jeho výzkum snese nejpřísnější srovnání se zahraniční vědou a má velký význam pro naši fakultu i univerzitu. Jako děkan jsem hrdý, že máme na fakultě takové osobnosti,“ říká prof. Jan Stejskal, děkan Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice.

Tým odborníků o dalšího profesora se rozšířil také na Fakultě chemicko-technologické. Jmenovací dekret převzal profesor pro obor Environmentální chemie a inženýrství Miloslav Pouzar. „Jsem velice rád, že se tým odborníků na naší fakultě rozšířil o dalšího profesora. Panu profesorovi ke jmenování gratuluji a přeji mu mnoho dalších vědeckých a pedagogických úspěchů,“ říká děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice prof. Petr Kalenda.

Univerzita Pardubice se rozvíjí a mění, a také její magazín má ambice být čtivější, zajímavější. Chce tady být pro všechny čtenáře na univerzitě i zájemce mimo ni.

Nové číslo univerzitního časopisu, které najdete na fakultách a v budovách univerzity a online na webu vyšlo tentokrát pod jinou hlavičkou. Změna názvu vystihuje osobnější i exkluzivní obsah, podporuje soudržnost komunity studentů i akademiků, a reflektuje také unikátnost Univerzity Pardubice. V MY UPCE najdete příběhy našich studentů, rozhovory s excelentními vědci, zprávy z univerzity i nejzajímavější životní cesty našich úspěšných absolventů.

Víte, že jeden z našich absolventů je dnes senátor, který chce zvýšit kvalitu školství, jiný řídí Národní knihovnu a mezi desítkami tisíc bývalých studentů je také zcela originální výtvarnice? To vše si lze přečíst v novém MY UPCE, jehož obálku zdobí originální fotografie kampusu.

Celý obsah nejnovějšího čísla, ale i všech dalších časopisů MY UPCE najdete rovněž v angličtině - v online verzi na webu upce.cz/en. Na další číslo MY UPCE se můžete těšit v červnu.

Přečtěte si nejnovější číslo

ONLINE

Vážení uživatelé,

Univerzitní knihovna a její pobočky na FR a FZS se otevírají od pondělí 26. 4. 2021.

Otevírací doba:  Po - Pá    9 - 15 *

* FR a FZS: přestávka na oběd od 12:00 do 12:30

Podmínky pobytu v knihovně:

1. Vstup pouze v respirátoru FFP2 a po vydezinfikování rukou.
2. Za turnikety bude každý uživatel vstupovat s modrým nákupním košíkem. Košíky jsou umístěny před turnikety. K dispozici bude i dezinfekce a papírové utěrky.
   1 uživatel = 1 košík
3. Každý uživatel bude dodržovat dvoumetrový odstup od ostatních.
4. Tisk, skenování a kopírování bez omezení (popis všech možností najdete zde).
5. Využití studijního místa za účelem studia či práce na notebooku apod. je povoleno pouze uživatelům, kteří se prokáží negativním testem na přítomnost viru SARS-CoV-2 provedeným v posledních 7 dnech, nebo těm, kteří prokáží, že v posledních 90 dnech prodělali laboratorně potvrzené onemocnění covid-19 či mají potvrzení o očkování proti covid-19, a to na základě Opatření rektora č. 3/2021.

Další podrobnosti k provozu poboček, objednávání, půjčování a vracení viz https://knihovna.upce.cz/uk/koronavirus-provoz.

Vážená studentko, vážený studente,

rádi bychom vás informovali, že dle usnesení vlády ze dne 19. dubna 2021 č. 393 bude od soboty 24. dubna 2021 podmínkou vstupu na Fakultu zdravotnických studií Univerzity Pardubice prokázání se dokladem o negativním výsledku POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, který není starší 7 dnů a který byl proveden poskytovatelem zdravotních služeb podle aktuálně platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví k provádění testů nebo Univerzitou Pardubice. Studenti mohou využít možnost bezplatného testování antigenními testy na přítomnost viru SARS-CoV-2 v prostorách Univerzitní auly v Polabinách. Rezervační systém je k dispozici zde: https://reservatic.com/cs/public_services/medila-spol-s-r-o-univerzita-pardubice.

Výjimka platí pro studenty, kteří

• prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u ní doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 90 dní,
• mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) uplynulo nejméně 14 dní, nebo od aplikace první dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dnů.

POTVZENÍ O NEGATIVNÍM VÝSLEDKU TESTU BUDOU STUDENTI PŘEKLÁDAT VYUČUJÍCÍMU PŘED VSTUPEM DO UČEBNY NEBO KANCELÁŘE (popřípadě i jiným zaměstancům FZS při vstupu do místnosti).

Kompletní souhrnné informace o aktuálních platných podmínkách provozu FZS najdete na studentském intranetu v záložce COVID-19.

Od 26.4. bude menza provozována v následujícím režimu:

• Výdej bude probíhat v obou jídelnách menzy a dále ve výdejnách na náměstí Čs. legií a v Doubravicích.
• V hlavní jídelně bude probíhat výdej jídel bez předchozí objednávky.
• V jídelně II. a v obou výdejnách bude možný výdej pouze po předchozím objednání = objednávku na konkrétní den je nutné udělat nejpozději do 8:00.
• Konzumace ve všech prostorech bude možná pouze při dodržení vládního usnesení, kdy u jednoho stolu může být pouze jeden strávník.
• Pokrmy budou na požádání vydávány v odnosných boxech.
• Provozní doba:
  • hlavní jídelna              10:30 – 13:30
  • jídelna II.                     10:00 – 13:30
  • Doubravice                  11:00 – 13:00
  • nám. Čs. legií              11:00 – 13:30

Děkujeme Vám za pochopení a za dodržování vládních usnesení.

Jan Brothánek, ředitel Správy kolejí a menzy