Schovaní za Harryho Hanka píší o mafiánech

Schovaní za Harryho Hanka píší o mafiánech
25.02.2016
Studenti Lukáš Štěrovský a Vojtěch Záleský společně napsali knihu z mafiánského prostředí
Studenti Lukáš Štěrovský a Vojtěch Záleský společně napsali knihu z mafiánského prostředí
Foto: L. Štěrovský
Vojtěch Záleský a Lukáš Štěrovský – dva kamarádi a také studenti oboru Filosofie Fakulty filozofické. Nebaví se jen studiem, návštěvami přednášek a seminářů a psaním diplomové práce. Ve volných chvílích si najdou čas i na psaní knih. Když se změní v Harryho Hanka, dějí se věci. A kniha Volba je toho důkazem.
Kdy jste se rozhodli, že napíšete knihu?
Vojtěch: To bylo hned na začátku našich studií na univerzitě, tedy na podzim roku 2011, pokud se dobře pamatuji. Jen pár dní nám stačilo k tomu, abychom zjistili, že máme společný zájem, tedy psaní, a že se taktéž shodneme na tématu, které nás oba fascinovalo – tedy americká mafie v minulém století.
Je to Vaše první kniha?
Lukáš: Ano, jedná se o naši společnou prvotinu. Pevně věřím, že úspěšnou. Osobně jsem s ní spokojen a nemyslím si, že bychom mohli odvést výrazně lepší práci. Třeba na to ale za pár let budu mít jiný názor…
O čem Volba je?
Lukáš: Příběh pojednává o dvou bratrech, které osud postavil proti sobě. Jejich souboj se odehrává právě ve Spojených státech amerických v minulém století, a to za doby prohibice, která pro mafii byla zlatým obdobím. Snažili jsme se uchopit klasické téma, tedy napsat gangsterku, a doplnit ji o některé nové aspekty – zkrátka se vyhnout většině klišé, která se v knihách či filmech o mafii vyskytují. I když to samozřejmě není zcela možné.
 
Titulní strana knihy Volba
Titulní strana knihy Volba
Foto: L. Štěrovský
Vojtěch: Přesně tak. Gangsterka jako žánr má pevně stanovená pravidla, která jsme samozřejmě dodrželi, i co se týče struktury děje. Ovšem zde je mafiánské prostředí pouze atraktivním pozadím pro dramatický příběh, který by se stejně mohl odehrávat i dnes. Jak už jsme ale zmínili, Amerika dvacátých let nás velmi přitahuje a fascinuje, proto je příběh v té době. Navíc hlavní hrdina, oba dva vlastně, nejsou typickými prototypy mafiánů, jak je můžete najít v ostatních knížkách tohoto typu. Stejně tak vedlejší postavy nejsou zromantizovanou představou mafiána. Jsou to lidé s chybami.
 
Jak Vás napadl zrovna tenhle příběh?
Lukáš: To je otázka spíše na Vojtěcha. Musím přiznat, že to byl on, kdo přišel s celým námětem a víceméně i myšlenkou příběhu. Já ho jen vhodně doplnil na místech, kde to bylo potřeba.
Vojtěch: Volba je příběhem dvou bratrů, kteří k sobě nemohou najít cestu, i kdyby chtěli. Já sám mám se svým bratrem vynikající vztah a nesmírně si ho vážím. Zajímala mě proto myšlenka, co všechno se musí stát, aby bylo pevné bratrské pouto rozděleno. A jaké překážky by se musely objevit, aby nebylo možné takový vztah obnovit. Takže je to hodně o rodině a emocích.
Je Vám některý z bratrů bližší? A proč?
Lukáš: Může to znít zvláštně, ale není. Oba mají svá pro a proti, oba lze v jejich rozhodnutích alespoň částečně vždy chápat. Je to jako ve skutečném životě: nikdo není jen černý, nebo bílý, obrazně řečeno. Všichni tvoříme směsici kladných i negativních vlastností. A to mi na Tonym i Adamovi přijde skvělé – jak snadno se lze vcítit do jejich kůže. Oba musejí řešit podobné potíže, avšak každý tak činí odlišným způsobem. Jenže čí řešení je správnější? Kdo ví. Myslím si, že čtenář musí fandit oběma. Ani jeden není žádný superhrdina-klaďas, na druhou stranu se nejedná ani o typické záporáky.
Vojtěch: Lukáš má pravdu. Nejsou to černobílí hrdinové. Oba dva lze snadno zavrhnout pro jejich rozhodnutí, stejně tak si je i zamilovat. Mně osobně je blízký Tony. Je to člověk s velkými ambicemi, který je jim ochotný podřídit téměř vše. Zároveň ale ctí morálku. Proto je zajímavý. Dělá chyby, ale má pro ně své důvody. Příjezd bratra, který z jeho života zmizel, může vše, co budoval, naprosto zničit. A musí si vybrat. Je úžasné jeho myšlenky číst.
Sbírali jste materiál na knihu dlouho?
Lukáš: Téma mafie a všechno, co se jí týká, je mi blízké už od dětství – pamatuji se, jak mě někdy ve dvanácti třinácti letech absolutně uhranul Puzův Kmotr, a to jak v knižní, tak i filmové podobě –, takže jsem de facto několik roků hltal vše, co se o daném tématu dalo zjistit. Svým způsobem tak získání podkladů zabralo mnoho let, nicméně při samotném psaní už nebylo třeba nic moc dohledávat.
Vojtěch: Kmotr je základním kamenem žánru a já jsem si jej naprosto zamiloval. Ovšem mě k dvacátým létům a sicilské mafii v Americe přivedly spíše filmové kusy. Cesta do zatracení je nádherný film, který rovněž využívá dobu, v níž se odehrává, pouze k dramatizaci základního příběhu sblížení otce a syna. Materiál na Volbu jsme získali četbou příbuzné literatury, já sám jsem nastudoval nespočet dobových fotografií a záznamů, které pro nás při tvorbě byly důležité. Jelikož většina z toho plynula z dlouhodobého zájmu o dané téma, byly základy pro psaní už vlastně připraveny dlouho dopředu.
Museli jste studovat kvůli knize nějaké speciální dokumenty?
Vojtěch: Nesmírně důležitá je kvalitní rešerše. Je ale zároveň zajímavé, jak s fakty autor pracuje. V tom je velmi dobrým pomocníkem obyčejná fantazie. Kniha může být prošpikována dobovými detaily, a nemusí. Autor může využít šikovnou berličku: napíše na začátek knihy, kdy se děj odehrává. Fantazie čtenáře už si na základě toho doplní kostýmy, vzhled automobilů atd. Ovšem nejzákladnější fakta bylo třeba dohledat, k tomu sloužila literatura, která o době, kterou jsme si vybrali, pojednávala. F. S. Fitzgerald, E. L. Doctorow, povídky Irwina Shawa, literatura faktu a další byly vynikajícími průvodci. Na internetu se dají také najít krátká videa, vlastně jedny z prvních videokamerových záznamů, výňatků z tehdejšího života.
Lukáš: Jak jsem řekl, osobně jsem měl všechno víceméně nastudované, takže ani ne. Samozřejmě jsme si ale pár věcí, u nichž jsme si nebyli jistí, nechali ověřit od znalců dané problematiky. I tak ale není vyloučeno, že jsme se nevědomky mohli nějaké chyby dopustit. To je na psaní historických románů to nejtěžší; zjistit si co možná nejvíce informací o dobových reáliích.
Jak dlouho jste na knize pracovali?
Lukáš: To je trochu těžší specifikovat. Na úplně první verzi jsme začali pracovat prakticky ihned po nástupu na univerzitu. Tu jsme dokončili asi za deset měsíců, je ale třeba říct, že jsme se psaní věnovali spíše nahodile než nějak souvisle. Což se taky odrazilo na ohlasech… Proto jsme se knihu rozhodli přepracovat. Na druhé verzi jsme pracovali tuším od října 2012 přibližně do března 2013. Následovalo dlouhé jednání s agenturou a posléze i s nakladatelem. Vydání jsme se dočkali ke konci roku 2015. Takže když to sečteme, dá se říct, že jsme na knize pracovali více jak čtyři roky. Prakticky to ale bylo jen pár měsíců.
Vojtěch: (souhlasně přikyvuje) Ano, první verze nedopadla dobře. Zde bych proto rád poděkoval své rodinné známé Mgr. Janě Koblicové, která je velmi sečtělá, a tak nám poskytla první zpětnou vazbu a svou kritikou nás vrátila zpátky na zem. Bez toho by k přepsání do finální podoby nedošlo.
Psali jste knihu tak, že každý byl jedním z bratrů?
Vojtěch: Ano. Proces psaní probíhal tak, že jsme si každý zvolili svého hrdinu, tedy dvě dějové linie, řekli si, co v jaké přibližně bude a co by se asi tak mělo dít. Pevně dané byly vlastně pouze body, v nichž se oba bratři setkají tváří v tvář. Zároveň jsme si napsané kapitoly posílali a navzájem ihned hodnotili. V tomto je psaní v autorské dvojici neocenitelná zkušenost. Zpětná vazba je okamžitá, nápady, které se jednomu zdály výborné, byly druhým buď odmítnuty, nebo značně redukovány, aby byl zachován smysl příběhu.
Lukáš: Každý jsme se zaměřili na jinou osobu, ale současně jsme se snažili kapitoly prokládat a střídat tak, aby se dostalo na oba bratry i další postavy.
Proč píšete pod pseudonymem Harry Hank?
Lukáš: Nebudu lhát. Je dokázáno, že většina lidí sáhne raději po zahraničním autorovi než tuzemském, proto jsme se rozhodli pro „cize“ znějící pseudonym. Nebral bych to ale jako nějaké zlo, myslím si totiž, že úkolem spisovatele je vyjma napsání knihy ji také dostat mezi co největší okruh čtenářů. A co onen pseudonym znamená? Věřím, že synonymum pro úspěšného spisovatele (usmívá se).
Vojtěch: Pseudonym má čistě praktický důvod. Nemá fungovat jako nálepka, za níž se můžeme schovat, kdyby byla kniha špatná. O tom, že si čtenář podvědomě radši vybere knihu od zahraničního autora, jsem rovněž přesvědčen. Je to proto jen trik, jak knize pomoci k lepší pozici na trhu.
Budete v psaní pokračovat?
Lukáš: Nemůžu mluvit za Vojtěcha, ale co se mě týče, určitě je to oblast, které bych se chtěl věnovat, ať už beletrii nebo žurnalistice. Takže ano, určitě budu v psaní pokračovat.
Vojtěch: Psaní beletrie se stalo nedílnou součástí mého života a neumím si představit, že bych už neměl nic napsat.
Na jakou knihu se v budoucnu můžeme těšit?
Lukáš: Vyjma již dokončeného pokračování Volby, které nese název Válka, bych řekl, že máme v šuplíku ještě pár zajímavých nápadů. Kdo ví, co z toho nakonec vznikne. Sám se těším (usmívá se).
Vojtěch: Vznikne samozřejmě všechno, co máme připraveno. Rozpracovaný je i díl třetí, Víra. Sám mám navíc několik svých projektů, z nichž jsem již dva realizoval. A psaní také velmi zdržuje přesvědčování Lukáše, aby si našel čas na mé další nápady (smích).
 
Doktor Filip Grygar z katedry filozofie
Doktor Filip Grygar z katedry filozofie
Foto: Fotoarchiv Univerzity Pardubice
Volba je kniha, kterou studenti Vojtěch Záleský a Lukáš Štěrovský napsali společně. Cesta k jejímu vzniku nebyla jednoduchá, ale nakonec se podařila. Chcete-li se odreagovat třeba od studia a náhle se ocitnout v Americe v době prohibice a sledovat boj mezi dvěma bratry, určitě po knize sáhněte. Její přečtení mimochodem doporučuje i Mgr. Filip Grygar, Ph.D., z Fakulty filozofické, který je z této aktivity svých studentů nadšený. Současně ho zajímalo, zda jsou oba filosofičtí občané ve svém druhém povolání pouzí učni, anebo jestli řemeslem vládnou. Pokud vás zajímá, jak Filip Grygar na knihu svých studentů pohlíží a jestli kvůli ní na chvíli odsunul pracovní povinnosti, přečtěte si rozhovor s ním.
 
Autor: Mgr. Zuzana Paulusová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa