Alegorie Chudoby, Český Krumlov, zámek - průčelí Nového purkrabství, 1578.

Mezi jinotajné obrazy, které se při výzdobě fasád raně novověkých budov objevují jen velmi vzácně, patří alegorie Chudoby. V náboženské oblasti byla spojena s jedním z řeholních slibů a ve středověké hagiografii (zejména františkánské) byla spíše pozitivní konexí. Světská praxe pozdního středověku a renesance ji naopak vnímala spíše jako osudovou překážku na cestě k rozletu ducha a k naplnění vznešených cílů. Ve výtvarném umění bývá obvykle zachycována jako vyzáblá a jen spoře oděná žena. V ilustrovaném vydání Iconologie Cesara Ripy z počátku 17. století, mytografického souhrnu starších a již ustálených symbolických představ, je Chudoba zachycena ve figuře, která pozvedá jednu paži s okřídleným zápěstím vzhůru k nebesům, zatímco druhou má řetězem poutanou s velkým balvanem, jenž ji stahuje k zemi. Obdobný alegorický výjev, jaký je vymalován na fasádě českokrumlovského zámku se - jak upozornil Petr Pavelec - objevuje také v dekoraci jihočeského letohrádku Kratochvíle, zbudovaného v osmdesátých letech 16. století pro Viléma z Rožmberka, kde se alegorie Chudoby uplatnila ve štukové i malířské výzdobě.