Jákobův žebřík, Brandýs nad Labem, zámek - jižní nádvorní fasáda, konec 16. století.

Od raně křesťanských dob často zobrazovaná scéna vychází z biblického líčení života židovského patriarchy Jákoba (Gn 28, 10-22). Když chtěl Jákob při putování do Cháranu přenocovat, ulehl pod širým nebem a místo polštáře si hlavu podložil kamenem. Ve spánku měl vidění žebříku sahajícího až do nebes, po kterém sestupovali a vystupovali Boží poslové - andělé. Z oblak k němu promluvil Hospodin, jenž zaslíbil zemi jeho potomstvu, Izraelitům. Po procitnutí Jákob místo označil kamenným sloupem a nazval jej Bét-el, tj. Boží dům. „Scala Jacob“ byl biblickými vykladači pokládán za symbol modlitby či evangelia. Fasádní scéna se přidržuje Písma: v popředí výjevu leží na zemi spící Jákob, v krajiném rámci za jeho zády se v drobnějším měřítku odehrává vize, při níž vrchol žebříku zmizel za hradbou mraků.