Josef Egyptský vytahován z cisterny, Prachatice, Velké náměstí čp. 169 (zv. Knížecí dům), okolo 1573.

Epizody z nesmírně oblíbeného starozákonního příběhu o Josefu Egyptském, popsaného v 1. knize Mojžíšově, patřily k standartnímu výzdobnému repertoáru využívanému renesančními malíři jak pro měšťanské domy, tak i pro velmožské paláce. Starší syn patriarchy Jákoba a jedné z jeho žen Ráchel byl pro svou schopnost vykládat sny a pro otcovské výsady nenáviděn svými nevlastními bratry, kteří se rozhodli, že jej zavraždí. Nejdříve Josefa svrhli či spíše po provazech spustili do jámy - zobrazované ve výtvarných převyprávění příběhu často jako kamenná studnice. Nakonec jej z cisterny opět vytáhli a za částku dvaceti stříbrných prodali do otroctví velbloudí karavaně izmaelských obchodníků směřujících do Egypta ( Gn 37). Pro člověka raného novověku nebylo obtížné spouštění Josefa do studny a jeho opětovné vyzdvižení symbolicky vnímat jako předobraz Kristova pohřbu a následného vzkříšení.