Terminologický minislovníček

Chybně
Správně
Zdůvodnění
„hluchoněmý“
neslyšící
Neslyšící člověk není automaticky i němý.
Pokud nemluví, je to proto, že neovládá
dobře mluvený jazyk.
„postižený“
osoba sluchově (zdravotně,
tělesně) postižená
osoba se sluchovým
postižením
osoba s postižením sluchu
Musíme vždy specifikovat, čím je daná
osoba postižena, zda záplavami či nějakým
zdravotním problémem.
„znaková řeč“
znakový jazyk
Termín „znaková řeč“ je zastaralý a
nepřesný. Kromě znakového jazyka v sobě
zahrnuje i mluvený jazyk doplňovaný znaky
„vypůjčenými“ ze znakového jazyka (tzv.
„znakovanou češtinu“). Znakový jazyk
nevychází z mluveného jazyka, má svou
vlastní gramatiku, lexikální zásobu i
frazeologii.
„čtení ze rtů“
odezírání
Nejde o pouhé čtení ze rtů, jak se mnozí
domnívají. Sluchem rozpoznáme přesně
všechny hlásky, ale zrakem můžeme s
jistotou rozlišit jen malou část z nich. Určité
skupiny souhlásek vypadají při mluvení
stejně a některé dokonce není vidět vůbec.
Nelze tedy „ze rtů číst“, jako čteme zřetelná
písmena. Ohluchlý člověk se při odezírání
jen snaží odhadovat, co kdo říká.
„handicapovaní“
Tento termín bez specifikace,
v čem konkrétně spočívá
handicap, neužíváme.
Handicap není nutně spojen se zdravotním
stavem člověka a projevuje se pouze
v konkrétní situaci.
polarita
„osoby s postižením
x osoby zdravé“
osoby s postižením
x
osoby bez postižení
běžná populace
Opakem zdravotního postižení není zdraví,
ale nepřítomnost postižení. Lze tedy užívat
označení “osoby bez zdravotního postižení,
běžná populace, většinová populace...“
Opakem zdraví je nemoc! Zdravotní
postižení je trvalý stav, nikoliv nemoc.
Mgr. Věra Strnadová, © 2009; vera.strnadova@seznam.cz, skype: vera.strnadova-deaf