Kláštery mají nemocné v popisu práce

O historii institucionalizované péče o nemocné a handicapované se zajímá profesor Karel Rýdl, prorektor Univerzity Pardubice
 
Systematická péče o nemocného člověka byla už ve starověku, starém Egyptě, Římě. Existují nalezená dílčí pravidla, předpisy. Ale péče byla věnována vyšším bohatším vrstvám.
Na našem území s příchodem křesťanství asi od 11. století péči zajišťovaly kláštery řeholních řádů. Péče o nemocné byla jejich řádová povinnost. Později při klášterech vznikaly špitály, ve kterých se léčili i dlouhodobě nemocní.  Řádily malomocenství, lepra, mor a také s oblibou vyhlašoval papež křížové výpravy proti muslimům, pohanům a kacířům. Z nich se vracel nejeden voják zmrzačen.
 
Špitály - první institucionalizovaná péče o nemocné a postižené
 
Šlechtický donátor nebo církevní řád špitály financovaly a zakládaly. U nás jsou nejznámějšími zastánci a organizátory systematické péče o nemocné a postižené Svatá Anežka, Zdislava z Lemberka nebo rytířské řády - johanité, maltézští rytíři, kteří charitu, solidaritu prosazovali v rámci křesťanských hodnot pomoci bližnímu. Špitály byly již instituce, péče o nemocné byla institucionalizována. I když počet lůžek byl pět až deset.
 
Stát přebírá zájem o péči o nemocné a postižené jedince
 
Josefínské reformy v 18. století novými zákony profesionalizovaly úřednickou správu, stát přebírá zájem o vzdělání obyvatelstva a péči o nemocné. Zákon nařizuje obcím a farnostem (spadaly pod státní správu) založit školy, nemocnice. I když obce nemají peníze a úroveň je nízká.
Válečné potyčky evropských států - nejdříve napoleonské války, později rakousko- pruská klání - produkovaly vedle válečných vdov a sirotků spousty invalidů. Ty mají uzákoněné právo na péči státu - obce. Leč skutek utek. Péče je drahá a peněz ve státní potažmo obecné pokladně není nazbyt. Státní politika péči o vojáky upřednostňuje, postupně města a obce ve svých rozpočtech na zřízení a provoz nemocničních zařízení pamatuje. Vznikají tzv. invalidovny, hotely pro raněné vojáky (po vzoru Francie).
 
Projekt sociálního komplexu v Pardubicích
V 19. století pardubičtí měli zpracovaný projekt systematické péče o nemocné a postižené - sociální městečko. Tento komplex budov - nemocnice s mnoha odbornostmi, vojenská nemocnice, starobinec, chudobinec - dnes bychom řekli areál sociálních služeb, se začal stavět na začátku 20. století. Budovy měly být postaveny v místech tzv. u kostelíčka až k dnešnímu areálu nemocnice. Za první republiky byla postavena moderní budova seniorského domu, která slouží dodnes. Projekt se uskutečnil zčásti.
 
Nové město, nová generace, naděje pro společnost, aneb úsilí o vybudování osady Růžičkov v Praze‑Troji
Ideální město o zdravém způsobu života. Mělo být postaveno v letech 1925-1930 a vymysleli ho MUDr. Stanislav Růžička a pan učitel Eduard Štorch - jistě znáte jeho Lovce mamutů a další úžasné knihy. Chtěli ukázat, jak by se mělo zdravě žít, abychom zamezili nemocem, alkoholismu, prostituci, což později vede k handicapům. Nikdy se nerealizovalo.
 
Eubiotika - nauka o zdravém způsobu života
Společnost, stát neuvažoval, co dělat s handicapovanými, ale co dělat, aby se zamezilo onemocnění. To je myšlenka, které má počátky má už v 19. století a je charakteristická pro celé 20. století. Stát se začal dělit o vliv a financování sociálních institucí, tj. nemocnic, chudobinců... s městy a obcemi, protože se postupně reformovala státní správa.
 
Jana Davidová
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO – Brána vědě/ní otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.