Když člověk dospěje k tomu, že si hraje a je to jeho povolání, to je nádhera

Zábavné pokusy, názorné a poučné – to byl Vědecko-technický jarmark. Přilákal několik tisíc dětí, studentů i zvídavé dospělé. Rektor Univerzity Pardubice profesor Miroslav Ludwig se vrátil do studentských let a u stánků vyprávěl o svých učitelích i bouchajícím vodíku.
 
Už dávno neplatí výrok z filmu pro pamětníky, kde v jedné scéně maminka obchází profesory a jejím pádným argumentem byla věta: „Odevšad ho vyhodili, na řemeslo se nehodí, alespoň tu maturitu kdyby měl...“
Vybrat si práci ve světě vědy, jakékoli, je řehole, neustálé studium, přehršel informací a často jednotvárnost úkonů. To vědí nadšenci, kteří stáli za pulty stánků vědecko-technického jarmarku a ukazovali, co to bublá, co jiskří...  Chtěli ukázat zajímavé pokusy. Pro nás diváky to znamenalo zažít neznámé – jarmark otevíral své brány poznání, ale i humoru a radosti. Prošli jsme ho s rektorem Univerzity Pardubice, profesorem Miroslavem Ludwigem, i když v našem čase uslyšíte jen zlomek postřehů.
 
Důležitá je pro mne každá fakulta naší univerzity
Kde začít? Podsouvala jsem mateřskou chemii. „Důležitá je pro mne každá fakulta naší univerzity.“ Začali jsme u robotů z Fakulty elektrotechniky a informatiky. Existují roboti i v biologii, chemii, molekuly v krevním řečišti donesou léčivo na místo určení, také je to typ robota, ale tady vidíme roboty elektronické. Výsledky práce robotů jsou přesnější. A navíc roboti jsou neúnavní, lidé potřebují pauzu, robot ne. Matematici z Fakulty ekonomicko-správní kreslí fraktály podle vzorců a všichni obdivují malebné obrazce.
 
Projdeme kolem slunečních hodin – je zamračeno. Ale pod lípou se zastavujeme u pacienta –Fakulta zdravotnických studií na něm demonstruje způsob ošetření zranění. „To jsou povolání, která společnost potřebuje, jsem rád, že fakulta je součástí naší univerzity.“
Stánků z Fakulty chemicko-technologické je několik. Každý má zcela jiné téma. Čichli jsme si k plísním, děti se dozvídají, že ty dobré plísně rády jedí třeba v sýrech. Ty špatné způsobují nemoci, pak si musíme alespoň mýt ruce. Další stánek láká na barvy textilu. Jak je vidíme i jak se smývají.
Hrob s kostrou patří archeologům z Fakulty filozofické. Děti štětečkem čistí vykopané pozůstatky a my se dozvěděli, že Pardubicko je oproti jiným českým krajům bohatým nalezištěm.
 
Učitele šoumena žáci obdivují
Chcete si vypálit své jméno? Otázka strachuplná, kouzlo funguje. Ale pod ním je skryta také chemie. Urychlené hoření dusičnanem draselným.  Napíšeme text dusičnanem draselným, vysušíme, podpálíme horkým drátem a jen papír s textem shoří, okolí zůstává. „Efektní chemické pokusy lze ukazovat. Když jsem chodil na základní školu, měli jsme učitele, který nám ukazoval zajímavé pokusy a tady byl určitě i začátek toho, že i já jsem chemii studoval, z té třídy šlo na chemii více lidí – úloha učitele je nezastupitelná.“
 
Chemie občas smrdí, ale je krásná
„To je úžasné,“ chválí demonstrátory pan rektor, „vymyslí hravé pokusy či ukázky, jsou ochotni si k nim stoupnout, baví je to a když je to baví, přenesou nadšení i na děti.“
Tlačenice byla u kufru s periodickou tabulkou. Ta byla ve skleničkách i se vzorky. „Mám rád uhlík, tabulku si celou ještě pamatuji. Víte, když stojíte s koněm na vanadu a táhnete jím, na kterém prvku skončíte? Tak nás zkoušeli. Chemie občas smrdí, ale je krásná.“
 
Když je práce hrou
Notoval si pan rektor a povídal si se studentem nad modelem solárních panelů. Ten vysvětloval zvídavým princip, jak ze slunce energii pomocí elektrolýzy vody získat a uchovávat v rozloženém stavu na H a O a zpětně při slučování na vodíkovém článku dostávat elektrickou energii zpátky. „Občas vám vodík bouchne? Pamatuji si ten zvuk. Můj učitel prof. Večeřa byl hravý, i když to byla kapacita. Například přišel, dal saponát do výlevky, přihodil suchý led, pak ještě něco, nafoukal bubliny, byly to vodík a kyslík a ... buch, haha. Když člověk dospěje k tomu, že si hraje a je to jeho povolání, to je nádhera.“ Humornou vzpomínkou zakončil profesor Miroslav Ludwig, rektor Univerzity Pardubice.
 
Tento díl seriálu Živá laboratoř byl posledním po čtyřech letech vysílání v Českém rozhlasu Pardubice. Rubrika přinášela nejnovější poznatky ze světa vědeckých poznatků odborníků Univerzity Pardubice a jejich spolupracovníků i ohlédnutí za významnými výzkumy. Pořad  Živá laboratoř byl také oceněn Akademií věd České republiky.
 
Jana Davidová
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO – Brána vědě/ní otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.