Zlatá devadesátá léta mladého programátora

 
Po studiu ČVUT se vrhl do nového světa počítačů. Jako jeden z mála v Čechách programoval ve windows. Začínal v Tesle, přešel na Vysokou školu chemicko-technologickou a programování ho neopustilo. Jen se posunul do konkrétních výzkumů. Zajímaly ho polovodiče.
 
Chtěl vidět atomy, v týmu Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV postavil skenovací tunelovací mikroskop s metodou BEEM
 
Profesor S. Karamazov už tehdy věděl, že je možné zviditelnění atomů, a to se mu líbilo. Když pracovníci z Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV hledali, kdo umí měřit velmi malé proudy pro postavení skenovacího tunelovacího mikroskopu, přihlásil se. Hlavní úloha mladého S. Karamazova byla vytvořit počítačový program interface mezi fyzikou (hrotem) a člověkem, který měří, tj. počítačem.
Oproti podobným skenovacím tunelovacím mikroskopům, které již ve světě existovaly, ale které tehdy nebylo možné zakoupit, byla stavba českého obohacena o metodu BEEM – ballistic electron emission microscopy. Velmi ostrý hrot se pohybuje nad povrchem například polovodiče a tunelovacím jevem přecházejí z toho hrotu elektrony na studovaný objekt a ještě se mohou tím objektem dostat na zadní elektron, a to jsou ty ballistické elektrony, ty vypovídají řadu informací o daném materiálu. Skenovací tunelovací mikroskop s metodou BEEM se používá ke studiu povrchu materiálů, výhodou je dosažení většího zvětšení (až na úroveň atomů a vazeb mezi nimi) a často pseudo-3D zobrazení zkoumaného vzorku.
 
V týmu skutečně zobrazili atomy. I když dnes už lze mnohem více, existují mnohem výkonnější mikroskopy, ale někdy se začít musí.
 
Jana Davidová-Kracíková
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO – Brána vědě/ní otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.