Pardubický Jan z Pernštejna a česká šlechta vůči mocenskému boji v Evropě 16. století (2. díl)

Kohoutí zápasy na zámku v Pardubicích byly zástěrkou domluvy české šlechty proti králi, usmívá se profesor Petr Vorel a přináší nové informace o politické aktivitě a diplomacii v Čechách i ve střední Evropě.
 
Už v minulém dílu rubriky Živá laboratoř vztah české šlechty ke svému králi Ferdinandu Habsburskému i k německé říši Karla V. vysvětlil děkan Fakulty filozofické Univerzity Pardubice profesor Petr Vorel. A dnes dokončí historii boje mocných v Evropě 16. století.
 
Mocenský boj císaře Karla V. – ve jménu Páně proti luteránům
Rod Habsburků opanoval Evropu, byl ztělesněním katolického náboženského vyznání, v dané době v podstatě politiky. Císař Karel V. vládl Španělům, Německým zemím a sahal i do Dánska. Svoji moc upevňoval i kořistnictvím, a tak táhl vojska Evropou. Jednoduchou záminkou byla víra. Německé země jsou známy jako protestantské, luteránské. Proti Karlu V. se stmelily na základě tzv. Šmalkaldské dohody.
(V prosinci 1530 utvořilo ve městě Šmalkalden u Durynského lesa devět protestantských knížat a jedenáct říšských měst takzvaný Šmalkaldský spolek na obranu proti každému útoku na protestantskou víru a politickou samostatnost ze strany císaře Karla V. a katolických stavů. Za náčelníky byli zvoleni Jan Fridrich, kurfiřt saský, a Filip, lankrabě hessenský. Členové spolku navázali hned styky s Francií a Anglií, odepřeli Karlu V. pomoc proti Turkům a neuznali jeho bratra Ferdinanda I. za římského krále, takže Karel V. byl nucen 23. července 1532 povolit náboženský norimberský mír. Moc spolku pak neustále vzrůstala, neboť se vzrůstem protestantismu mu přibývalo i nových členů, a to se císaři nelíbilo.)
 
Šmalkaldská válka v Německu
Našla se záminka a císař Karel V. na německém území začal údajně hájit právo a pořádek. Stále „chtěl mír“ ve Svaté říši římské, ale vůdcové Šmalkaldského spolku ho svou opakovanou „drzostí“ porušili. Šmalkaldský spolek odpověděl na nařčení z neposlušnosti mobilizací. 4. července roku 1546 se u středoněmeckého města Ichtershausen sešli všichni členové Šmalkaldského spolku a odsouhlasili válku s císařem. Až potud známá historie.
(Karel V. za projev vzpoury uvrhl hesenského lantkraběte Filipa I. a saského kurfiřta Jana Fridricha do říšské klatby. Šmalkaldská jednota měla brzy pocítit další ránu. 27. října vešla v platnost tajná dohoda panovníka Svaté říše římské se saským vévodou Mořicem (1521–1553), luteránem, který za příslib kurfiřtské hodnosti napadl území svého bratrance Jana Fridricha jako vykonavatel říšské klatby. I když se všechny protestantské říšské stavy ohradily proti této zradě, saský vévoda se bránil, že bude lepší pro nové vyznání, když kurfiřtský hlas získá luterán a ne Habsburk. Saský kurfiřt se vrátil bránit svůj majetek proti Mořici a za ním odebrali se do svých zemí i ostatní spojenci, takže celé šmalkaldské vojsko se rozešlo. 30. října 1546 pak vpadly do Saska i české oddíly pod vedením Ferdinanda I.)
 
Pardubická schůzka se stala roznětkou pro další diplomatická jednání a vznik organizovaného celku šlechty a měst proti králi
Český král Ferdinand I. v době šmalkaldské války v lednu 1547 svolal bez souhlasu zemského sněmu zemskou hotovost k tažení na pomoc svému bratru, císaři Karlu V., čeští šlechtici vypověděli králi poslušnost. Česká šlechta odmítala v Německu válčit proti luteránské opozici. Zemský zákon říkal, že české vojsko financované z českých daní nesmí se svým králem táhnout jinam, než na obranu vlastního území – v tom byl základní princip sporu mezi králem Ferdinandem I. a českou šlechtou na počátku roku 1547. Král válečné tažení platit nechtěl, šlechta nechtěla táhnout zadarmo.
První ilegální schůzka, pod záminkou kohoutích zápasů, byla v Pardubicích na zámku v mazhauzu. Česká šlechta se domlouvala, jak postupovat, aby je český král Ferdinand I. nemohl za odmítnutí vojenské pomoci Karlu V. proti německým luteránům potrestat. Jan z Pernštejna poskytl pohostinství, ale jednání se nezúčastnil. Pardubická schůzka dala vzniknout organizovanému celku šlechty a měst proti králi. Byl sepsán dokument Přátelské snešení stavu českých, ke kterému se česká šlechta svou pečetí postupně připojovala.
Projevila se potřeba politického života na úrovni regionů – vznikaly kraje, které se svým nástupem Ferdinand I. zrušil. Síla krajů – rychle se domluvily a byly součástí opoziční složky země.
 
Role Jana z Pernštejna a české šlechty vůči mocenskému boji v Evropě
Vznikla situace, že česká šlechta nechtěla zadarmo bojovat pro nic za nic v Německu a zároveň se obávala napadení za neposlušnost králi. Navíc Karel V. i jeho bratr Fridrich I. zahájili před lety politiku připoutávání mladé generace ke svým dvorům, takže i synové Jana z Pernštejna v době šmalkaldské války byli velmi intenzivně připoutáni k habsburskému dvoru. Dokonce prostřední syn Vratislav z Pernštejna, později pán v Litomyšli, byl v boji na straně Habsburků, byl veden v seznamu členů hlavního štábu krále Maxmiliána II. v táboře habsburském. A byť otec Jan z Pernštejna byl v Čechách hlavním představitelem luteránské opozice, nemohl kvůli synům vystupovat veřejně jako vůdce protikrálovské strany. Snažil se diplomaticky vyjednávat, aby v Čechách nedošlo k válce, jemu osobně šlo o hodně, nemohl by se připojit ani na jednu stranu. Ale naštěstí ani král Ferdinand I. nechtěl v Čechách válku, byly příliš bohaté a on získával tučné daně. Šlechta a král byli schopni se dohodnout, že válku obě strany nechtějí, ale obě strany musely v něčem ustoupit, král nepostavil stavy do válečného konfliktu svého bratra Karla V. a stavy navrhly nový model vlády, v novém modelu potlačily roli českých královských měst, obětovaly města králi, ale za cenu, že král české stavy nepotrestá za neposlušnost, že odmítly nařízení bojovat zdarma za císaře Karla V. německých zemí.
 
Všechno špatné k něčemu dobré – česká města vzkvétala
Je paradoxem, že doba po šmalkaldské válce, 2. polovina 16. století, byla zlatou dobou rozkvětu českých měst. Když česká města byla ožebračena a zbavena zodpovědnosti politické, tak se zaměřila na investice do školství a do architektury. Byla sice zadlužena, ale vzkvétala, rozvíjela se po stránce kulturní a architektonické.
 
Jana Davidová-Kracíková
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO - Brána vědění otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.