Kdo nezažil koncentrační tábor, mně nerozumí

To byla častá věta, kterou slyšela od zdravotních sester či ošetřovatelek v koncentračním táboře v Terezíně PhDr. Kateřina Čermáková z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Její ojedinělá studie přináší nové informace o práci a životě zdravotních sester a ošetřovatelek nejen v terezínském ghettu, ale i v jejich poválečném životě.
 
Jaký dopad měla práce zdravotních sester v Terezíně na jejich další život po otevření bran koncentračního tábora, zaznamenala Kateřina Čermáková ve své odborné studii Úloha zdravotních sester a ošetřovatelek v péči o oběti holokaustu, dopady holokaustu na ošetřovatelství.
 
Celý život pomáhaly
Zdravotní sestry a ošetřovatelky z Terezína v novém životě chtěly nadále pomáhat lidem, doplnily si vzdělání, mnohé studovaly na zdravotnických školách či na lékařských fakultách.
 
Sňatky z rozumu
V soukromém životě volily za partnery muže se stejnými zkušenostmi z koncentračních táborů – často sňatky z rozumu. Manželství pak vydržela s konflikty, jiná se později rozcházela. Zajímavá je skutečnost, že jejich děti často své manželské svazky opouštěly.   
 
Vztah k dětem
Ženy měly problematický vztah ke svým dětem. Buď se na ně extrémně fixovaly, nebo se naopak nechtěly ke svým dětem fixovat, kdyby nastala podobná událost, že jim děti někdo vezme.
 
Jana Davidová
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO – Brána vědě/ní otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.