Bílá sobota v křesťanské liturgii přináší světlo. Proč tomu tak je?

Štěpán Lisý z Katedry religionistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice odhalí společné znaky a setkávání myšlenek různých kultur náboženství, vysvětlí souvislosti a rozdíly různých náboženských tradic.
 
Jestliže se podíváme na řecké tradice a judaismus, hrají hlavní roli při setkávání těchto tradic určité znaky, které ale nehrají hlavní roli při setkávání judaismu a křesťanství.
 
Řecké tradice a judaismus
Řekové neznají fenomén víry. Pěstují dva typy věd – filozofii a historii. Řekové měli vlastní historii. Zatímco biblické zjevení, tradované Židy a převzaté křesťany, říká, že historie je univerzálním fenoménem, který je společný všem lidem.
 
Tisíciletí odděluje dva stejné experimenty, ale s jiným cílem
Řecký filosof Hérodotos zkoumal, zda jsou Egypťané nejstarším národem na světě. Až do vlády Psammétichose vládlo přesvědčení, že tomu tak je. Ale tento panovník učinil zvláštní pokus: dvě novorozeňata dal na vychování pastýřům. Ti však na děti nesměli mluvit a tak se čekalo, až samy promluví. Po dvou letech děti začaly opakovat jedno slovo, přivedli je před panovníka a ten zjistil, že ono slovo znamená chléb a že ho tak nazývají Frýgové. Z toho Egypťané usoudili, že Frýgové jsou ještě starší než oni. Dokazuje starobylost národa.
Tentýž experiment s dětmi opakoval císař Friedrich II., ale ten chtěl znát první zjevený jazyk – hebrejština, arabština, řečtina, latina. Dokazuje starobylost zjevení.
Na těchto příkladech vidíme kulturní rozdíly – mezi Židy a křesťany se vede diskuze kolem zjevení, ale mezi Řeky a Židy se vůbec nejedná o zjevení.
 
Křesťanská liturgie na Bílou sobotu má znaky z raného židovství
V katolických kostelích probíhá slavná liturgie. Takzvané vigílie. (Soudobá křesťanská liturgie je polemická proti židovství.) Na počátku je v kostele při liturgii zhasnuto. Postupně se rozsvěcuje. Tato linie jde ruku v ruce s vybranými čteními, vysvětluje Mgr. Štěpán Lisý, M.A., Th.D. Čím více čtení se přibližuje od tóry, přes proroky, k evangeliím a k Ježíši Kristu, stále více se rozsvěcuje, na závěr zvoní zvony. Vrchol liturgie. Lidem to říká, že něco bylo temného a ta věc byla skrytá, nepochopená, ve středověkých formulacích bychom říkali, že Židé měli zahalené poznání, nechtěli poznat, odmítali Krista. Pokud kněží nevysvětlí historický kontext, lidé současnosti vidí tóru jako něco temného. Tato liturgie polemizuje s článkem víry, že Kristus je Mesiáš, který přišel spasit lidstvo. Jestliže to je předpoklad křesťanství, otázkou je, do jaké míry je to přítomno v židovství, ale Josephus Flavius to tematizuje na několika místech, že je například společná historie a očekávání přijmutí pravého názoru, který je skryt v židovství. Tato idea je rozváděna v křesťanství i v islámu.
(Josephus Flavius byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Římany byl Josef zajat, ale protože vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem, zůstal naživu. Jeho předpověď se naplnila krátce po Neronově sebevraždě. Josef zůstal v římském táboře jako rukojmí a byl přítomen dobývání Jeruzaléma pod velením Vespasiánova syna Tita. Jeruzalém padl v roce 70. Josef byl odveden do Říma, kde byl osvobozen, byla mu vykázána penze a ubytování na císařovy útraty. Josef jako propuštěnec přijal po císaři i jméno Flavius.)
 
Cíl života
Řekové měli cíl života v životě – Aristoteles se zabýval tím, jak docílit v životě štěstí. Křesťanství má cíl života po smrti. A potom je velikou otázkou, na co křesťanští filosofové navazovali, když Aristoteles měl jiný cíl života, interpretovali ho v židovském či křesťanském duchu? Končí otázkou velikonoční rozjímání Štěpán Lisý.
 
Tóra je základním dokumentem judaismu. Tóra je souvislým vyprávěním, které začíná stvořením světa a končí smrtí Mojžíše před tím, než Židé vstoupí do Kanaánu. Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př. n. l., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.). Jedna z verzí považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na hoře Sinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření. Podle jiných verzí Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání a ostatní zákony byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry. Během období 3. století př. n. l.–1. století n. l. se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou Tóru, ale také Ústní zákon.
 
Jana Davidová
 
Pořad vznikl za podpory Univerzity Pardubice a projektu BRAVO – Brána vědě/ní otevřená II., který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.