Dojde ropa, nevadí. Nové zeolitové struktury ji mohou nahradit

Zeolitová chemie je základem výzkumu docenta Romana Bulánka. Byli jsme přítomni několikadenního experimentu. Nekonečné bludiště tunelů se změnilo v rovná patra činžáku.
 
Zeolitové struktury se mohou pomocí specifického chemického opracování „rozřezat“ na tenké destičky, jejichž tloušťka je 1 až 2 nanometry (10-9 metrů). Běžné molekuly jsou jen o malinko menší. Tyto vrstvičky se mohou poskládat nad sebe, mohou se na nich postavit i pilíře a určit jim tak mezery mezi nimi. 
 
Vypadají jako patra domu. Pro co je to dobré? Pomocí takových materiálů se mohou chemicky měnit větší molekuly, jakými je třeba biomasa (tj. alternativní zdroje uhlíku), které by se do kanálů a dutin klasických zeolitů nevešly. 
 
Naše civilizace je závislá na ropě – vyrábíme z ní nejen pohonné hmoty, ale také plasty, umělá vlákna, pryž apod. Ale ropa jednou dojde. A kde potom uhlík brát? Nové zeolitové struktury v podobě destiček, umožní zpracovávat nové zdroje uhlíku pro výrobu materiálů, které se dnes vyrábějí z ropy. Ropa už nebude potřeba. 
 
Jana Davidová-Kracíková
 
Pořad vznikl za podpory projektu „Podpora odborného vzdělávání a rozvoje vědeckovýzkumného týmu Centra materiálového výzkumu Pardubice“. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.