Výstup na Králický Sněžník

25 km k 25. výročí Fakulty ekonomicko-správní

28.9.2016

 

Nešlo o ledajakých 25 km.

S mottem „Klademe si vysoké cíle“ byla do portfolia akcí v rámci oslav 25. výročí vzniku Fakulty ekonomicko-správní zařazena i tato - sportovně společenská.

Její účel byl jasný: dosáhnout cíle nejvyššího (v Pardubickém kraji), tedy vrcholu majestátného Králického Sněžníku s jeho 1424 m nadmořské výšky, jako symbolického vyjádření podpory dalšího rozvoje fakulty.

V Den české státnosti, 28. září 2016, se účastníci výpravy setkali v obci Dolní Morava. Pestrá skupina účastníků byla tvořena pracovníky tří ústavů (URBV, UEV, UMKM) Fakulty ekonomicko-správní, jejími studenty, absolventy a v neposlední řadě i jejím příznivci. Nad to byla skupina ozvláštněna doprovodem šesticí psů různé váhy a velikosti od trpasličích čivav až po silného polského ovčáka nížinného.

Takřka slavnostního odstartování akce s připomenutím jejího účelu se ujal jeden z jejích iniciátorů, Ing. Zdeněk Matěja, Ph.D., vedoucí Ústavu regionálních a bezpečnostních věd.

A pak jsme vyrazili.

Počáteční rovinka a mírné stoupání bylo vzápětí vystřídáno stoupáním strmějším a více kamenitým. Sluníčko svítilo, v lese mezi stromy bylo bezvětří, části oděvů se odkládaly do batohů…. byl to zřejmě jeden z posledních krásných takřka letních dnů roku 2016…

Ačkoli by to bylo možné, snad i očekávatelné, se zvyšováním intenzity strmosti výstupu se tempo nastavené mládím na startu nesnižovalo. Někde pravda ustávalo švitoření, někde byly znát odmlky v hovoru, někteří jedinci však bavili své okolí bez ustání, což byla ovšem podpásovka, protože smích ubírá dechu a člověka zpomaluje…některá započatá témata hovoru byla proto s pochopením hovořících stran odsouvána „na pak“…

Čas od času se vedoucí výpravy nechal slyšet kudy a kam, kde na sebe čekáme, a to i za účelem fotodokumentace průběhu akce.  Po plynulém výstupu skupina během několika hodin zdárně dorazila až těsně pod vrchol, do místa poslední zastávky - k soše slůněte a nedalekému pramenu řeky Moravy (foto 1, foto 2).

Foto 1

 

Foto 2

Na samém vrcholu ukázal Králický Sněžník (foto 3) i svou nevlídnou tvář když testoval naši výdrž silným mrazivým větrem připomínajícím blížící se sněhovou bouři (ke které však naštěstí nedošlo). Všichni jsme na sebe navlékli vše, co jsme před tím ukrývali do batohů. Jen jeden z účastníků (Ing. Martin Maštálka, Ph.D.) trval na dostatečnosti svého trička s krátkými rukávy, přičemž jen pohled na tohoto „otužilce“ vyvolával u některých účastníků pocit zimnice.

Foto 3

Po dobytí vrcholu Králického Sněžníku jsme si odskočili na polední občerstvení do polské chaty Na Sniezniku, abychom pak nastoupili zpáteční cestu. Měla být pozvolnější. Nevím. Snad místy, kde příroda nabízela i občerstvení v podobě borůvek, ovšem to znamenalo ztrátu pozice v pelotonu, hodně borůvek proto zůstalo na keřících… Roztomilé bylo, že jsme značnou část cesty míjeli hraniční kameny česko-polské  státní hranice, čímž docházelo prakticky k neustálému přesouvání z jedné země do druhé. Dalším významnějším zastavením byla „rozhledna a protipožární věž“ na Klepáči., nabízející panoramatický rozhled do širého okolí. Většina výpravy si nenechala ujít ani výstup na tuto stavbu, někteří však už byli stoupání nasyceni a těšili se na sestup. Byl příkrý. Některé úseky by byly hodny skluzavky. Přesto se nám všem podařilo sestoupit přírodními scenériemi až k asfaltové silnici a dojít do výchozí destinace - Dolní Moravy, a pak ještě na příslušné start-cílové parkoviště.

Ing. Zdeněk Matěja, Ph.D., jako vedoucí výpravy, naplnil i v tomto okamžiku důstojně svou roli, krátce a výstižně zhodnotil (samozřejmě výrazně pozitivně J, něco jako „výborně plus“) náš výkon, jakož i připomněl smysl a účel této nadmíru povedené sportovně-společenské akce.

Co ještě dodat: Vivat! Někdy příště, třeba tady, třeba někde jinde.

 

 

 

doc. Ing. Ivana Kraftová, CSc. a Ing. Pavel Zdražil, Ph.D.

Ústav regionálních a bezpečnostních věd FES

 

 

P.S. Nedá mi to, abych neučinila ještě poznámku. Zcela neuvěřitelně, ti malí tvorečkové – čivavy Eby a Nessie - ušly poctivě v plné svižnosti oněch 25 km. Jen v okamžicích odpočinku se rády nechaly pochovat od paničky či jim sympatických členů výpravy.