Historie

Výuka výbušinářských věd a technologií v Čechách byla zahájena v roce 1920 v "Ústavu technologie látek výbušných, silic, pryskyřic, kaučuků a laků a trhací techniky", vedeného prof. Dr. Cyrilem Krauzem, na pražské Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (nynější VŠCHT Praha). Jedním z absolventů tohoto ústavu byl vynikající český vědec, akademik František Šorm. Výuka byla přerušena německou okupací Českých zemí, kdy po 17. listopadu 1939 byly české vysoké školy uzavřeny. Po obnovení výuky na těchto školách byla v akademickém roce 1952/1953 na Katedře technologie organických látek (vedoucí prof. Viktor Ettel) VŠCHT Praha zřízena pod-specializace "Technologie zvláštních výrob". Jejím řízením byl pověřen Dr. Ing. Josef Seifert, který ještě v průběhu téhož akademického roku svými osobními kontakty v Pardubicích připravil zřízení Katedry technologie zvláštních výrob na tamní Vysoké škole chemicko-technologické (od 1. února 1953 byl jejím zaměstnancem).

S předstihem k uvedené aktivitě v Praze a Pardubicích došlo v roce 1951 k vytvoření Katedry výbušin (K 102) na Vojenské technické akademii v Brně, která však byla zrušena již v roce 1958. Z učitelů zde působících a majících vztah i k výuce specializace na VŠCHT Pardubice je třeba vzpomenout již zesnulé prof. Ing. Jaromíra Šimečka, CSc. a plk. prof. Ing. Jindřicha Foltýna, CSc.

Za oficiální dobu vzniku Katedry zvláštních výrob na VŠCHT Pardubice je možné považovat září 1953. Z renomovaných specialistů, které kolem sebe Dr. Ing. Seifert soustředil jako externí spolupracovníky, dlužno vzpomenout zejména uznávaného odborníka na problematiku třaskavin, Dr. Ing. Antonína Straku z Blanických strojíren (dnešní Sellier & Bellot Vlašim), a balistika, prof. Dr. Ing. Františka Polanského z Vojenské technické akademie. Prvními odbornými asistenty se stali Ing. (později doc.) Jiří Denkstein, absolvent již zmíněné pražské podspecializace, a Ing.(později doc.) Milan Novotný, absolvent anorganické technologie VŠCHT Praha. Počátky činnosti katedry byly velmi svízelné, jak co se přidělených prostor týká (pouze dvě místnosti), tak i realizace laboratorních cvičení, ke kterým mělo původně dojít "někde v Synthesii". Po řadě konfliktů s původními uživateli přidělené laboratoře v Synthesii byla zásluhou Dr. Ing. Straky první laboratorní cvičení realizována, spolu s provozní praxí, v Blanických strojírnách formou několikatýdenní stáže posluchačů. Uvedená firma umožnila ve svých prostorách i řešení diplomových projektů pěti diplomantů katedry, pro potřeby zbylých 14 diplomantů uvolnilo jednu malou laboratoř vedení VŠCHT. Dne 14. června 1954, ještě před prvními státními závěrečnými zkouškami, Dr. Ing. Seifert náhle zemřel.

Nově ustanoveným vedoucím katedry se stal v roce 1954 Ing. (později prof.) Jaroslav Pantoflíček, zkušený balistik z okruhu odborníků Synthesie. Z čerstvých absolventů katedry nastoupili jako noví asistenti Ing. Lubomír Kacetl, Ing. Vladimír Kadeřábek a Ing. Jaroslav Růžička. Současně se rozšířil i stav technických pracovníků a katedra dostala další prostory, včetně laboratoří, v hlavní budově VŠCHT. Základní linii vědecko-pedagogické činnosti katedry vytýčil prof. Pantoflíček zkoncipováním nového předmětu "Teorie výbušin", k jehož praktickému procvičování povolal Ing. Milana Novotného a posléze i Ing. Františka Lébra, který na katedru nastoupil v roce 1957 (v letech 1973 - 1981 vykonával funkci rektora VŠCHT). Technologii nitrolátek původně externě přednášel ing. Jaroslav Zadrobílek ze Synthesie, který však byl pro svoje nekonformní názory v roce 1954 zatčen StB. Počínaje akademickým rokem 1955/56 proto přednášení tohoto předmětu převzal Ing. Denkstein. Technologii výbušin na bázi dusičných esterů zajišťoval externě Dr. Ing.(později doc.) František Krejčí (VÚPCH), který v červnu 1955 přešel do stavu zaměstnanců katedry.

V roce 1959 byla započata projekce a příprava výstavby Pavilonu zvláštních výrob VŠCHT (dnešního Technologického pavilonu FCHT) v Doubravicích. Původní projekt zahrnoval vybudování střelnice, lisovny a dalších výbušinářských objektů, jejichž realizace se však neuskutečnila. Novým členem katedry se tehdy stal Ing. Vladimír Janda (předtím zaměstnanec VCHZ Synthesia a Chemoprojektu), který, jako zkušený projektant, byl prof. Pantoflíčkem pověřen otázkami stavebního dozoru a kontroly výstavby pavilonu.

V souvislosti s celostátními aktivitami v oblasti zabezpečení rozvoje technologických postupů a rozvoje prostředků civilní trhací techniky (předsedou příslušné komise byl Dr. Ing. Straka) v roce 1958 bylo na Katedře zahájeno čtyřsemestrové rekvalifikační (nyní licenční) studium o názvu "Rozpojování hornin výbuchem" (vedli Ing. Denkstein a Ing. Novotný). Vzhledem k ohlasu a významu tohoto kurzu pro technickou praxi je toto studium v různých organizačních variantách opakovaně realizováno až do současné doby. Těžké havárie ve výrobách nitroglycerínu a trhavin VCHZ Synthesia, jakož i četné další průmyslové výbuchové havárie, zaměřily pozornost Ing. Denksteina a Ing. Novotného na havarijní prevence různého typu. Tak se zrodila řada opakovaných rekvalifikačních (licenčních) kursů s označením "Bezpečnost výroby v chemickém průmyslu", na níž se významně organizačně podílel odbor bezpečnosti výroby na GR Slovchémia v Bratislavě. Tím vznikla další souběžná výzkumně-pedagogická linie - speciální podobor bezpečnostního inženýrství, která je dodnes součástí aktivity katedry (také součást nástupnického licenčního studia "Teorie a technologie výbušin").

V dokončeném Pavilonu zvláštních výrob v Doubravicích bylo katedře v roce 1963 přiděleno jen asi 2/3 druhého poschodí (současné prostory katedry). K 31. prosinci 1965 byla samostatná katedra zrušena a rozdělena na dvě oddělení. Oddělení fyziky výbuchu přešlo organizačně na Katedru chemického inženýrství, jejímž vedoucím se stal prof. Pantoflíček, který byl v období let 1970 - 1973 i rektorem VŠCHT. Chemicko-technologické oddělení bylo začleněno do Katedry technologie organických látek (KTOL). Učitelé doc. Dr. Ing. Krejčí, CSc., Ing. Kacetl, CSc. a Ing. Růžička, CSc. přešli na Katedru chemické technologie vláknitých materiálů, Ing. Lébr,CSc. a Ing. Novotný, CSc. na Katedru chemického inženýrství a v roce 1970 odešel i Ing. Kadeřábek, CSc. na Katedru dřeva, celulózy a papíru. Do oddělení fyziky výbuchu v listopadu 1968, jako odborný asistent, nastoupil Ing. Stanislav Sedláček, CSc. (absolvent katedry z r. 1966), který v listopadu 1985 emigroval do Německa. Po odchodu prof. Pantoflíčka do důchodu v březnu 1978 bylo oddělení fyziky výbuchu začleněno také do KTOL a vedoucím sloučených výbušinářských pracovišť byl ustaven doc. Ing. Milan Novotný, CSc. Po tomto rozbití katedry byla výzkumně-vývojová aktivita zbylých vědecko-pedagogických pracovníků realizována většinou formou vedlejší hospodářské činnosti nebo formou znaleckých posudků a byla zaměřena převážně na průmyslové trhaviny a protivýbuchovou ochranu. Jen málo výsledků z této činnosti bylo publikováno na regionálních konferencích Domů techniky ČSVTS. Dosud viditelným výstupem uvedené aktivity je sortiment trhavin Danubit a zejména trhavina II. kategorie důlní bezpečnosti Harmonit AD, stále vyráběné v a.s. Istrochem Bratislava. V souvislosti s uvedeným bylo v první polovině osmdesátých let dobudováno nejnutnější vybavení lesního (střeleckého) areálu Technologického pavilonu, konkrétně trhací jáma, sklady výbušin a objekt "domeček" (t.j. buňky, darované dnešní a.s. Istrochem Bratislava).

V březnu 1986 na VŠCHT nastoupil Ing. (později doc.) Boris Vetlický, CSc., před tím dlouholetý ředitel VÚPCH. Pod jeho vedením byla ještě koncem téhož roku obnovena samostatná katedra, nyní pod názvem Katedra teorie a technologie výbušin (KTTV). Doc. Vetlickému se podařilo formou dlouhodobých zápůjček z průmyslu získat některé důležité přístroje a ve spolupráci s VÚPCH zakoupit a ve střeleckém areálu katedry realizovat výbuchovou komoru. Jako celosvětově známý a uznávaný odborník a manager československého výbušinářského průmyslu se snažil katedru vyvést z izolace od analogických pracovišť v zahraničí, tehdy především od ústavů oboru na Akademii věd SSSR.

Na základě konkurzního řízení se v roce 1991 stal vedoucím katedry doc. Ing. Jiří Denkstein, CSc. a v roce 1994 potom doc. Ing. Svatopluk Zeman, DrSc. Druhý jmenovaný absolvoval katedru v roce 1966 a do ledna 1993 pracoval v slovenském podniku Chemko Strážske. V letech 1994 až 1995 museli odejít do důchodu doc. Vetlický, doc. Janda, doc. Denkstein a v srpnu 1995 zemřel doc. Novotný. Odchodem dalších dvou mladých odborných asistentů do privátního sektoru se katedra dostala v roce 1995 do těžké personální krize. Díky již v roce 1994 zformovanému kolektivu externích učitelů denního studia (nyní Ing. Tamchyna, CSc. ze s.r.o Sindat, doc. Ing. Kusák ze s.r.o Prototypa-ZM, prof. Ing. Popelínský, DrSc. z VA Brno, Ing. Hanus, Ph.D. z VTÚVM, doc. Vetlický, CSc. - emeritní docent, doc. Ing. Lehký, CSc. z divize Synthesia a Ing. Brebera, CSc. - původně z VÚPCH) a zájmu některých mladých absolventů katedry o učitelské povolání (Ing. Marcela Jungová, Dr. Ing. Břetislav Janovský a Ing. Miloslav Krupka), katedra tuto krizi nejen přestála bez újmy na výkonech a jejich kvalitě, ale významně zvýšila publikační aktivitu svých pracovníků. Na eliminaci krize se významnou měrou podíleli i doktorandi katedry, jejichž počet počínaje rokem 1995 v interním studiu neklesl pod devět ročně. V roce 1997 posílil katedru jako odborný asistent Ing. Jiří Strnad, CSc., původně specialista na třaskaviny a rozněcovadla firmy Sellier & Bellot, a v roce 1998 doc. Ing. Pavel Vávra, CSc., před tím dlouholetý vědecko-výzkumný pracovník VÚPCH; od konce 60-tých let se oba jmenovaní podíleli na vědecko-pedagogické aktivitě katedry externě

Pokud se týká vědecko-výzkumné aktivity katedry po roce 1993, byla tato realizovaná jednak jako doplňková hospodářská činnost v úzké návaznosti na potřeby státních orgánů, průmyslu (v tom i slovenského) a/nebo Armády ČR, jednak v rámci grantových projektů GA ČR (celkový objem 1,575 mil. Kč) a Ministerstva vnitra ČR (celkový objem 1,975  mil. Kč). Tíživá ekonomická situace ČR vážně ohrožuje nejen současné výzkumné aktivity, ale spolu s některými legislativními omezeními v oblasti výbušin a vojenského materiálu významně komplikuje i vědecko-výzkumnou spolupráci katedry se zahraničními partnery. Navzdory tomu existují těsné kontakty se slovenským průmyslem oboru a Armádou SR a rozvíjí se spolupráce s vědecko-pedagogickými pracovišti energetických materiálů v Polsku. Je třeba zmínit i publikační a konzultační spolupráci s instituty oboru Ruské akademie věd a China Academy of Engineering Physics. Pro odbornou veřejnost ČR a SR byly v posledních letech na půdě katedry realizovány přednášky specialistů z Geoinform Szolnok, DRA Fort Halstead (UK), ICT Pfinztal a vědců z Institutu chimičeskoj fiziki RAS. Katedra v listopadu 1997 organizačně participovala na NATO Advanced Res. Workshopu a v současnosti každoročně organizačně připravuje seminář "New Trends in Research of Energetic Materials".

Pracovišti Ústavu od jeho vzniku přešlo 340 posluchačů magisterského studia, a to nejenom z Česka a Slovenska (v roce 1980 zde studium absolvoval i někdejší místopředseda vlády Slovenské republiky, Ing. Pavol Csáky), ale i Afghánistánu, Egypta, Jugoslávie a Maďarska, a bylo na nich obhájených 65 disertací. Přibližně stejný rozsah studia jako na Ústavu energetických materiálů v Evropě realizuje Wojskowa Akademia Techniczna ve Varšavě ve spolupráci s Chemickou fakultou Politechniky Warszawskej, Mendělejevova Chemicko-technologická univerzita v Moskvě, Kazaňská státní technologická univerzita v Kazani a Sankt-Petěrburgský Státní technologický institut v Sankt-Petěrburgu, částečně i Cranfield University, Defence Academy of the United Kingdom ve Shrivenhamu v Anglii a University of Coimbra (Lab. of Energetics and Detonics) v Portugalsku. Nižší stupeň vzdělávání (bakalářské studium) byl v roce 2003 otevřen na soukromé fakultě Vyšša škola Zagrebské univezity (Pyrotechnologický department) ve Velké Gorici v Chorvatsku.







Vypracoval kolektiv docentů KTTV v lednu 2000